Problém s rodiči

Vážení přátelé,
já mám bohužel problém s oběma rodiči. Když mi bylo šest let, tak se rodiče rozvedli (otec si našel jinou). Nevím, jestli následná matčina výchova pramenila z rozvodu nebo ne, ale její přístup k nám dětem (mám ještě starší sestru) se mi nikdy nelíbil. Nikdy nás nepohladila, nepomazlila, nepochválila, nikdy se nezajímala o to, co bylo ve škole atd. Uměla jenom mluvit o našich nedostatcích a co jsme udělaly špatně. A výraz "mluvit" je nadnesený. Ona uměla jenom řvát nebo se vyjadřovat naštvaným tónem. Neuměla ani používat výrazy přiměřené dětskému věku (neměly jsme pusu ale hubu, byly jsme blbá děcka, která snad nikdo jiný nemá a občas taky debilové). Otec si nás brával jednou za čtrnáct dnů v sobotu a tenkrát se mi jevil jako celkem hodný táta, který dokázal vyslechnout a poradit.
Loni se k nám po devatenácti letech otec nastěhoval zpět, protože jeho druhé manželství se rozpadlo a on neměl jít kam bydlet.
Nechtěla jsem, aby ho matka brala zpět, protože jsem si s ním již nějakou dobu nerozuměla, ale co záleželo na mém názoru, že. Otec se buď hodně změnil nebo jsem ho jako dítě vnímala jinak. Cítí se jako největší chudáček na světě a občas používá větu: "Sami vidíte, jak jsem dopadl ..." a nasadí bolestnou grimasu. Já si vždycky řeknu, že si za to může sám a dopadl tak, jak si zasloužil. On vůbec nechápe, že tím, že se nastěhoval k nám, dopadl velice dobře. Mohl taky skončit na ulici.
Neustále zavádí u nás doma (kde mu nepatří ani klika od dveří) svoje "pořádky"