Nevěru vidí muži jinak než ženy

Byť se stále mluví o genderové rovnosti, výzkum tohoto choulostivého tématu okamžitě odhalí dvojí metr.

Před pár měsíci se přihlásil mladý pár do výzkumu partnerského soužití pořádaného UK v Praze a mladík se teď bez partnerky účastní závěrečného interview. „Zkuste se zamyslet nad tím, co už byste vy sám u sebe považoval za nevěru,“ říká výzkumník. Mladý muž po chvíli přemýšlení odpoví: „No asi kdybych se s někým vyspal.“

„A teď se zkuste zamyslet nad tím, co byste považoval za nevěru u své partnerky.“ Tentokrát odpoví muž pohotověji: „To samý. Takže sex.“ Jen dokončí slovo sex, začne nespokojeně poposedávat po gauči. „No, sex, mně by se nelíbilo, ani kdyby ji někdo jiný třeba osahával, nejen třeba styk,“ dodá zamyšleně. „A ono je to vlastně ještě složitější, víte. Asi by mi vadilo, i kdyby s někým flirtovala. Třeba před známýma, když tam nejsem. Ani by nemuselo dojít k sexu.“

Na každého jiným metrem

Pokud někomu položíme zákeřnou otázku: „Byli jste svému partnerovi někdy nevěrní?“ může se lehce stát, že na ni dva lidé odpovědí zcela odlišným způsobem, přestože se dopustili stejného typu mimopartnerského chování. Pokud se tedy budeme chtít na nevěru dotazovat, je potřeba určité specifikace. Odborníci proto často rozdělují nevěru fyzickou (sexuální) a duševní (emocionální). Pro obě kategorie je příznačné, že se mimopartnerské chování odehrává v různých stupních. Do kategorie fyzická nevěra bychom mohli zahrnout různé typy tělesného kontaktu s jinou osobou, než je náš stálý partner, počínaje objímáním, pohlazením, polibkem a pohlavním stykem konče. Pod pojmem emocionální nevěra se zase skrývají různé stupně citové zainteresovanosti, od pouhých myšlenek až po zamilování se.

V odborných studiích, které zkoumají výskyt nevěry, proto nalezneme různé počty nevěrníků podle toho, jakou definici nevěry autoři konkrétní studie zvolí. Známý český psychiatr Plzák kdysi řekl, že 90 % lidí se nevěře nevyhne. Výsledky americké studie z 90. let jsou ale umírněnější: podle nich bylo ve svém životě partnerovi nevěrných, ať po sexuální, nebo po emocionální stránce, 44 % mužů a 25 % žen. Počty nevěrných osob v různých populacích se také mohou výrazně lišit kvůli kulturním rozdílům. V této souvislosti se často setkáváme s tím, že ženy a muži byli často měřeni dvojím měřítkem. Tento dvojí metr používali už staří Řekové. Muže, kterému byla jeho žena nevěrná, označovali pojmem keratas. Byla to vůbec nejhanebnější nadávka, která odkazovala k tomu, že podváděný manžel je slaboch a není schopen se vypořádat se svou nevěrnou ženou. Od podváděné manželky se ale očekávalo, že nevěru manžela bude tolerovat. V americkém Texasu bylo například až do r. 1974 legální, že manžel mohl zabít svou nevěrnou manželku a jejího milence, pokud je přistihl in flagranti. V arabském světě jsou nevěrné ženy dodnes kamenovány nebo bičovány.

Z mnoha výzkumů rovněž vyplývá, že muži se po odhalení partnerčiny sexuální nevěry rozcházejí častěji než ženy po odhalení sexuální nevěry partnerů.

Ženy přes city, muži přes postel?

Možné vysvětlení, proč muži a ženy vnímají nevěru odlišným způsobem, nabízí evoluční psychologie. Jedná se o psychologickou disciplínu, která se snaží vysvětlit psychologické mechanismy a lidské chování z evoluční perspektivy. Nahlíží na ně jako na produkty přírodního či pohlavního výběru - adaptace, které se v lidské psychice objevují proto, že pomáhaly mnoha generacím našich předků (mnoha znamená řádově až tisíce generací) zvyšovat jejich reprodukční úspěch.

Jako první se začal nevěrou v evolučním kontextu zabývat Američan David Buss se svými kolegy (1992). Zkoumali, jestli se respondenti cítí více ohroženi emocionální, či sexuální nevěrou partnera (tzv. metoda nucené volby). Pro vyvolání emocionální žárlivosti zněla instrukce: „Představte si, že se váš partner/ka zamiluje do jiné osoby.“ Pro vyvolání sexuální žárlivosti: „Představte si, že má váš partner/ka pohlavní styk s jinou osobou.“ Ženy v porovnání s muži žárlily více na emocionální nevěru partnera, zatímco muži žárlili více na sexuální nevěru partnerky. Od té doby se objevily desítky podobných výzkumů, ve kterých bylo opakovaně prokázáno, že se muži cítí více ohroženi partnerčinou sexuální nevěrou. Evoluční psychologie tento rozdíl vysvětluje tím, že muž partnerčinou sexuální nevěrou riskuje to, že by mohl vychovávat cizí potomky místo svých vlastních. Naopak pro ženy představuje „horší“ typ nevěry ta emocionální, protože nevěrný muž by mohl investovat své zdroje (tedy například čas, úsilí, péči, pozornost, ale i hmotné prostředky) do jiné ženy a do jiných dětí.

Evoluční teorie ale není jediná, která se snaží vysvětlit pohlavní rozdíly ve vnímání nevěry. Odlišnou alternativou je tzv. double-shot hypotéza (DeSteno a Salovey, 1996), jejíž název bychom mohli přeložit jako hypotéza dvojího zásahu. Podle ní jsou muži a ženy citlivější na zmiňované typy nevěry proto, že se domnívají, že v budoucnu povedou k výskytu druhého typu nevěry. Ženy se tedy cítí daleko více ohroženy partnerovou emocionální nevěrou, protože vědí, že emocionální vzplanutí následně vede k fyzickému kontaktu s jinou ženou, zatímco muži jsou stresováni více sexuální nevěrou, neboť věří, že sexuální intimita přeroste časem v emocionální zainteresovanost.

Lidé versus opice

Existenci pohlavních rozdílů ve vnímání nevěry podporuje také japonská studie, která sledovala aktivaci oblastí mozku respondentů při představování si potenciální partnerovy nevěry. Japonští výzkumníci (Takahashi a kolektiv, 2006) vycházeli ze starší studie, která zaznamenávala pomocí pozitronové emisní tomografie aktivitu různých mozkových oblastí u makaků rhesus. Dominantní samci vykazovali zvýšenou aktivitu oblastí, které jsou spojeny s negativními emocemi a sociální kognicí, jako jsou amygdala, insula a horní spánková brázda, když pozorovali své opičí partnerky v kontaktu se submisivnějšími samci. Výzkum lidí za takových drastických podmínek samozřejmě neprobíhal. Účastníci byli vyzváni, aby si pouze představovali konkrétní situace, které v nich měly vyvolat žárlivost. Na monitoru jim byly promítnuty následující výroky: „Moje dívka strávila noc v jednom pokoji se svým bývalým přítelem.“ (vyvolání sexuální žárlivosti) nebo: „Můj přítel byl v den mých narozenin na večeři s jinou ženou.“ (vyvolání emocionální žárlivosti). Lidský mozek na tyto situace reagoval velmi podobně jako opičí. U mužů se při představě sexuální nevěry jejich partnerky, stejně jako u opičích samců při sledování reálné situace, aktivovala více oblast amygdaly, u žen se při představě emocionální nevěry aktivovala více oblast horní spánkové brázdy.

Existuje i několik studií, které poukazují na to, že ženy a muži odlišně zpracovávají podněty, které naznačují nevěru. Žena je citlivější na podněty ukazující na partnerovu emocionální nevěru jako častější hádky, zvýšenou kritičnost partnera vůči ní, vyhýbání se konverzaci o jiné ženě, snižuje se i množství společně stráveného volného času.

Muži si naopak spíše všímají znaků poodhalujících sexuální nevěru. Mezi ně patří například změna stylu oblékání partnerky, její přehnaná podrážděnost a problémy v intimním životě (partnerka se začne vyhýbat vzájemnému sexuálnímu styku, nedokáže se vzrušit, sex s partnerem ji nudí atd.).

Existují také určité faktory, které pohlavní rozdíly ve vnímání nevěry mohou ovlivňovat. První proměnná, která se zde nabízí, je vlastní zkušenost s nevěrou, ať už v roli podvádějícího, či podváděného. V několika amerických studiích bylo zjištěno, že muži, kteří byli v minulosti někdy podvedeni, byli daleko citlivější na vnímání partnerčiny sexuální nevěry oproti mužům, kteří tuto zkušenost neměli. Výsledek byl interpretován tak, že muži jsou po prožité nevěře motivováni k větší ostražitosti. Větší obavy z partnerovy sexuální nevěry se ukázaly u žen, které již někdy samy svého partnera podvedly. Posun k větší citlivosti na sexuální nevěru se prokázal také u uživatelek hormonální antikoncepce. Estradioly a progestiny, které hormonální antikoncepce obsahuje, jsou deriváty testosteronu. Ženy užívající antikoncepci by proto v některých situacích mohly reagovat spíše jako muži, tedy žárlit více na sexuální nevěru.

Dále bylo zjištěno, že pohlavní rozdíly ve vnímání nevěry zcela vymizí, jsou-li respondenti vyzváni k tomu, aby si představili, že je partner podvádí s osobou stejného pohlaví. Vysvětlení z pohledu evoluční psychologie je nasnadě - nedochází k ohrožení reprodukčního úspěchu.

Motivace nevěrníků

V divadelní hře od Antonína Procházky podvedená žena zoufale vykřikne: „Muž má milenku z rozmaru, kdežto žena z niterné potřeby!“ Muži se skutečně orientují spíše na krátkodobé, jednorázové vztahy. Jako nejčastější důvod mužské nevěry je často zmiňováno hledání sexuální pestrosti a novosti v sexuálním životě.

Charakter ženské nevěry bývá často dlouhodobější a děje se z jiných důvodů. Podle jedné z novějších amerických studií 53 % nevěrných žen uvedlo, že svého partnera podvedly proto, že se s ním cítily nešťastné. Stejný důvod ale uvedlo jen 17 % nevěrných mužů. Nejvíce z nich „zahnulo“ proto, že je jiná žena silně přitahovala.

Výsledky starší studie z Holandska ukázaly, že na tendence k partnerské nevěře mají silný vliv i sociální normy sdílené s lidmi v blízkém okolí. Respondenti, kteří byli svolnější k mimopartnerskému fyzickému kontaktu, vypovídali, že i jejich přátelé by s tímto chováním pravděpodobně souhlasili, a zároveň předpokládali, že se jejich přátelé chovají stejně. U skupiny „svolnějších“ byla také zjištěna souvislost s vlastní zkušeností s nevěrou. Zkrátka ti, kdo byli již někdy nevěrní, se s větší pravděpodobností nevěry dopustí znovu.

O silném vlivu sociálních norem na sexuální chování nás může přesvědčit studie T. D. Fishera z roku 2009. Výzkumníci se zajímali o to, zda mohou být výpovědi o vlastní nevěře ovlivněny neformálním rozhovorem, který účastníci jakoby náhodou vyslechli těsně před vyplněním dotazníku. Herci v něm sehráli domluvený rozhovor: Jeden si stěžoval, že se s ním partnerka rozešla kvůli tomu, že se chtěl častěji vídat i s jinými lidmi. Názor druhého byl buď velmi konzervativní (rozchod chápal a rozhořčení partnerky obhajoval), nebo velmi liberální (rozchod zlehčoval a stavěl se na stranu herce). Ukázalo se, že ti, kteří zaslechli liberální konverzaci, do dotazníku přiznali nevěru spíše oproti těm, kteří zaslechli konzervativní názor, bez ohledu na to, šlo-li o muže, či ženy.

Překvapivé výsledky přinesla také nedávná studie Univerzity Karlovy, která mimo jiné zkoumala vliv primární rodiny na výskyt partnerské nevěry v dospělosti. U mužů, kteří vypověděli, že jejich rodiče byli někdy nevěrní, se projevily vyšší tendence k případné nevěře a synové nevěrných otců byli také častěji svým partnerkám reálně nevěrní, ovšem nic podobného se neprokázalo u žen.

Autorky působí na FHS UK v Praze (Kompletní seznam literatury na webu).

Další informace naleznete v časopisu Psychologie Dnes, který vydává Portál a který předplatíte zde.