Otcové a dcery - neobyčejné pouto

Mýtus, který hlavně v posledních třiceti až padesáti letech tvrdil, že přítomnost otce u výchovy je zanedbatelná, dnes už neplatí. Muži mají, stejně jako matky, všechny předpoklady, aby se kompetentně a citově postarali o zdravý vývoj svých dětí, obzvláště dcer. Jsou mnohé oblasti, v kterých matka jen těžko zastoupí otce. Úcta k ženám, spravedlivost, obrana slabšího, angažování síly ve prospěch vítězství ... to vše poskytne (vědomě i nevědomě) právě otec. Pevný vztah mezi otcem a dítětem může dokonce podle mnohých výzkumů podporovat i rozvoj intelektu. Celkově můžeme říci, že děti, které jsou často v kontaktu se svým otcem, prospívají dokonce lépe ve škole a jejich postoj ke vzdělání je také zodpovědnější.

Hlava rodiny

Nepřítomnost otce způsobuje u dítěte horší následky, než by se dalo předpokládat. Podle rozsáhlé studie zaměřené na destruktivní chování dětí se zjistilo, že synové, jejichž otcové jsou delší dobu nepřítomni, hůř vycházejí se svými vrstevníky, jsou méně asertivní, více agresivní a visí na svých spolužácích. Častěji trpí pocity izolace a osamělosti.

"Stát se otcem není těžké, být otcem je těžké," tvrdí Wilhelm Bush a je potřeba přiznat, že má pravdu. Vícero výzkumů poukazuje na to, že právě vztah otce k vlastním dětem ovlivňuje i to, zda z dítěte jednou vyroste slušný člověk, nebo osoba se sklonem k delikventnímu chování. Všeobecně můžeme říci, že ti chlapci a děvčata, kterým se otec dostatečně věnuje a projevuje jim i své city, přijímají více odpovědnosti za své chování a jsou zodpovědnější. Také je vědecky podloženo, že děti, které v dětství trávily mnoho času u her, společných zájmů, ale i pomoci při práci se svými otci, byly v dospělosti empatičtější, soucitnější a ochotnější.

Devíza do budoucnosti

Otcové jsou prvními muži v životě svých dcer. Ty jsou pro ně většinou posledními ženami, které mohou ještě ovlivnit... Zatímco vztah matky a jejích potomků je vztahem závislosti, otec buduje se svými dcerami a syny pouto nezávislosti. Otcovský kontakt je obvykle méně těsný, a proto ho děti potřebují, aby si mohly na vlastní kůži "vyzkoušet", co s mámou nemohou nebo ani nepotřebují zažívat.

Pro syna je otec vzorem mužnosti. Dává mu návod na chlapský způsob řešení zátěžových situací. Pro dceru je otec vzorem - dobrým, zlým nebo i žádným. Mnoho úspěšných žen však připisuje své úspěchy právě otcovské inspiraci. Podle psychologů Billera a Saltera "otec modeluje od nejútlejšího věku dceřinu představu o mužském a partnerském chování. Jeho přítomnost a postoje jsou důležitým hraničním fragmentem, podle kterého si ona vytváří vlastní stanovisko k otázkám partnerství."

Být dobrou, obětavou a starostlivou mámou se dcera učí od vlastní matky. Pochopit svého manžela, naučit se rozumět jeho pohledu na svět a mužskému pojetí rodiny, to může vysledovat od svého otce. Samozřejmě, do podvědomí dětí se zapisují i jiné vztahy, které vidí ve svém okolí - soužití prarodičů, ostatních příbuzných, ale i sousedů.

Extrémy

Ideální otec je vzácnější než ideální matka. Ovšem žádný otec ani matka se jako rodičové nerodí, ale postupně se jimi stávají. Chyby ve výchově proto patří k životu, avšak jsou hůře odpustitelné, pokud se opakují na vlastních dětech...

Sedmadvacetiletá Marie z Kolína vzpomíná na léta prožitá se svou sestrou v rodině, ve které byla otcem matka. Ta se totiž snažila dát oběma dcerám to, co od svého otce nedostávaly. "Náš táta byl mlčenlivý. Nikdy jsme ho neslyšely říci, že nás má rád. Neuměl nebo nechtěl nám to dát najevo. Byl z generace, která si to běžně neříkala. Se sestrou jsme si zvykly, věděly jsme, že nám lásku projevuje svou péčí. Ale dodnes si pamatuji na chvíle z dětství, když jsem podvědomě toužila, aby mi řekl, že mě má rád. A vím, že jsem byla velice zklamaná, když to neudělal. O to více si vážím toho, že můj manžel Richard projevuje svou lásku ke mně a naší čtyřleté dceři Míše i navenek. Vím, co to jednou pro ni bude znamenat."

Výzkum dokázal, že děvčata, která neměla během dětství a let dospívání pozitivní vztah se svým otcem, mají v dospělosti sklon k pocitům nejistoty. Pokud dcera zažívá nepřijetí svým otcem, její vztah v manželství může dorůst do dvou extrémních rozměrů.

Protipól štěstí a neštěstí je u děvčat patrný. Buď se cítí milované, tedy obdivované a chtěné, nebo bez povšimnutí, nemilované, tj. hloupé, zlé... Pokud je otec mlčenlivý a v dětství neříká své dceři, že je jedinečná právě tím, jaká je, vyvolává v ní množství otázek. Nemluví s ní proto, že je ošklivá, že nepomohla mámě...? Prázdnota, která má být vyplněná nejen projevy lásky od matky, prochází u citlivých děvčat v pubertě do vsugerování si pocitu vlastní nicoty a neschopnosti. Dcery, které nikdy neslyšely, že je má otec rád, se necítí být milované a těžko uvěří, že je budoucí partner bude opravdu milovat a obdivovat. Existuje však i druhá možnost - svého nastávajícího zaplaví city, kterými si chtějí navždy zajistit jeho lásku. Přespřílišnou péčí si vytváří pojistku, která je vzpomínkou na otce, který ji měl rád velice málo nebo vůbec. Otcovo mlčení tak vytváří z dcery ženu, která miluje příliš mnoho.

Ideální otec

... je ten, který neposlouchá, nevidí, nedává rady, ale dává peníze - tato ironická definice od Alexiho Andrejeva našla, bohužel i v Česku, mnoho následovníků. Pokud se k této (ne)výchově přidá týrání, dítě zažívá "z pekla štěstí". Psychologové varují před novodobým fenoménem, který před pár lety ještě nebyl známý - dcery, které v dětství otec často bil nebo ho vídávaly opilého, si podvědomě hledají stejného partnera. Jedenatřicetiletá Dana z Olomouce mluví o své nepříjemné zkušenosti. "Otec byl alkoholik. Jako děti jsme se ho i se sourozenci báli. Noci, když se vracel domů ,pod parou', byly u nás běžné. Tehdy jsem si slíbila, že já takhle žít nebudu. Ale co osud nechtěl, dnes jsem vdaná za muže, který také pije. Žiji jakoby v začarovaném kruhu..."

Nový extrém, který si mnoho žen v podobných situacích neuvědomuje, rozbíjí celé generace rodin. Ženy vyrůstající jako týrané často nedokážou překročit svůj vlastní stín a chováním (ne)vědomky provokují svého manžela. Odmala vyrůstaly v napětí, a když ho neprožívají, necítí se "ve své kůži". A přestože si to neuvědomují, žijí v následcích bolestného dětství. Člověk však dokáže změnit jen to, co si uvědomuje. V takových případech pomůže svěřit se své dobré přítelkyni, ve složitějších případech je potřeba vyhledat pomoc psychologa.

Výjimkou však nejsou ani opačná pouta - pokud otec povýší svou dceru nad všechny ostatní členy rodiny. Mnozí otcové vidí v dcerách své manželky z dob, kdy ještě byly mladé. Pohled na dceru překypující životem dodává otcům sílu a radost do života. Problém nastává, když dcera povýší na otcovo místo svého manžela. S touto skutečností se mnohé hlavy rodin vyrovnávají jen těžko. Když potom "jejich děvčátko" opouští dům rodičů, mnozí otcové začínají stárnout...

Dítě jako dítě

Ne, dcery v rodinách nemají být "princezničkami". Miloš, pětadvacetiletý otec dvouletého syna a čtyřměsíční dcery, říká: "Nepředpokládám žádnou úmyslnou změnu ve výchově své dcery, budu se chovat přirozeně. Myslím si, že tím nemohu nic zkazit. Dceři bych chtěl odevzdat to, abych tím prvním skutečným chlapem v jejím životě byl já, její otec. Chci ji naučit vše to, co jí nemůže dát máma, neboť je žena a já jsem muž, vyplývá to z naší přirozenosti."

Zkušeností na rozdávání má i čtyřicetiletý Petr. Úspěšný v zaměstnání, šťastný v manželství a k tomu ještě hrdý otec tří dcer. Na svůj babinec nedá dopustit: "Vždy jsem toužil po dcerách. Netvrdím, že někdy nemám dost ustavičného smíchu, křiku, převlékání. Ale pohled na svět ženskýma očima mě vždy uchvacoval. Nyní to mám doma i s manželkou čtyřmo. A myslím si, že jsem se nikdy neměl lépe. Jsem král v čistě ženském království...", dodává se smíchem. Otec s velkým O. Při snaze vychovávat své dcery zažil i neúspěchy, ale nevzdal se. Pochopil, že je pro svá děvčata stejně důležitý jako jejich matka.

Žádná kniha nedá stoprocentní návod na otcovství. Avšak když otec usiluje o to, aby spolu s manželkou vytvořil v rodině podmínky pro rozvinutí potenciálu svých dětí, je velká šance, že jeho snaha bude korunována úspěchem. Není to lehký úkol, ale když dokáže každou situaci (dobrou i špatnou) využít na vlastní růst, ochranu a přijímání své manželky a dětí, využije tak šanci, která se nenabízí každému muži.

Článek je z březnového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 1.3.2007 do 28.3.2007 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček. Prvních 200 předplatitelů dostane knihu Maminkou spokojeně a beze stresu v hodnotě 267 Kč, dalších 200 předplatitelů knížku Malá povzbuzení pro mámy a táty a hodnotný dárek je připraven i pro všechny další nové předplatitele.

Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.