Jak zlepšit atmosféru v rodině?

Ty mohou být součástí komunikace, obzvlášť, pokud jsou sdělovány konstruktivně. V pořádku samozřejmě není slovní agrese, ani ta pasivní v podobě zarytého mlčení, natož pak násilí. Podpořit však můžeme způsob, skrze který můžeme dosáhnout laskavého prostředí, ve kterém se lépe žije.

Jedním z nich je zvýšení počtu kladných a příjemných komentářů k sobě navzájem. Zní vám to jednoduše? To je dobře. Je to jednoduché a má to velký dopad na rodinné rozpoložení.

Nepřechválit?

Poměr pochval a kritiky by měl být přibližně pět ku jedné. To znamená, že pozitivních, potvrzujících komentářů, by mělo být pětkrát více než negativních. V rodinách, kde je atmosféra tíživá a nezdravá, je tento poměr často obrácený.

Příznivé komentáře děti nerozmazlují. Poukazují na jejich už odvedenou práci, úsilí nebo úmysl. Nejde tedy o nadměrné lichocení nebo podbízení, škatulkování či šikulkování, ale zaměření se na okolnosti, které se vydařily. Nikoli na chyby, ale na to, co se povedlo. Z deseti matematických příkladů mohou být 3 špatně, pozornost si však zaslouží i 7 správných odpovědí, ideálně před upozorněním na chyby.

Jak si stojí vaše rodina?

Pokud přemýšlíte kolik komentářů a jakých se ve vaší rodině objevuje, zaměřte se na komentáře svých dětí. Zejména, pokud jsou adresovány druhým. Nejlépe je to vidět na sourozeneckých vztazích. Pokud jsou sourozenci k sobě nepříjemní a sotva se podělí o příjemné slovo, může poměr kladných a záporných poznámek hodně vychýlit (a někdy všem docela znepříjemnit rodinný život). I tyto sourozenecké komentáře se do rodinného skóre počítají! To se však může změnit. Zkuste toto:

• Zvyšte počet příjemných sdělení (tj pochval, projevů úcty, přátelských vyjádření, ve kterých vyzdvihnete, co se vám na dítěti líbí) a posilujících ujištění směrem k dětem, které sami vyslovujete. Sledujte, jaký výsledek vám to přinese.
• Kontrolujte používání "zabijáků dobrého pocitu" (a zabijáků sebeúcty). Vzdejte se poznámek jako např: "Typický kluk!" "Kolikrát ti to ještě musím říkat! Už jsem ti to řekla stokrát… "To je ale pěkná hloupost, co jsi řekl svému bratrovi/sestře!". Kousněte se do jazyka. Pokud se přistihnete, že vás napadá kritika, nechte si ji pro sebe.
• Upozorněte děti na jejich negativním vyjadřování. Leckdy to stačí po dětech zopakovat.
• Naučte se po negativním výroku sdělit omluvu. „Promiň, naštvalo mě to a ulítlo mi to.“
• Dejte průchod pocitům. Nenechávejte si pro sebe, jak se cítíte a jaká jsou vaše očekávání. Zkuste je sdělovat a bavit se o tom, co s vámi situace dělá. Teprve potom se můžete dočkat porozumění a pochopení.
• Začněte trávit víc času společně. Zahrajte si deskovku nebo se jděte projít. Pomáhá také společné stravování bez televize nebo mobilu po ruce. Přijde vám to běžné? Večeře, kdy sedí u stolu všichni a to hned několikrát v týdnu se ale ne vždy v rodinách daří.

Spolu s láskyplnými frázemi a milými poznámkami se začne poměr trochu vychylovat a s tím i měnit atmosféra v rodině. Začátek této změny je ve vašich rukách. Pokud vy sami dokážete změnit toto nastavení, můžete ho očekávat také od svých dětí.

Použijte „Já“ výroky

Neustálá kritika poškozuje sebevědomí, nemluvě o rodinné harmonii. Používejte výroky "já", aby děti pochopily, jaký dopad mají jejich negativní řeči na vás i na ostatní. "Když mluvíš tak agresivně, vulgárně, mám docela strach z toho, co uděláš příště. Navíc je mi to nepříjemné."

Většina těchto návrhů a změn začíná u vás, rodičů. Stejně jako u všeho v rodinném životě platí, že cokoli chcete po svých dětech, musíte udělat jako první.

__________

Volně inspirováno knihou Michaela Grose - Spoonfed Generation: Jak vychovat nezávislé děti.

Převzato z: https://www.parentingideas.com.au/blog/