Když v rodině někdo chybí

Zastavme se u toho, co se s rodinou děje, když někdo důležitý dlouhodobě chybí. Nabídnu vám pohled na rodinu jako na živý organismus, který netvoří součet potřeb, přání a stížností jednotlivých členů, podobně jako organismus nedefinuje součet funkcí jednotlivých orgánů. Rodina je z tohoto pohledu funkční systém, v němž štěstí či trápení jednotlivce má vždy vliv na celek.

Často mě překvapí, jak jsou lidé jiní, když je potkáme samotné a když se setkáme i s jejich partnery či celou rodinou,“ přemýšlí nahlas kolega terapeut. „Rodinu nepoznáme, dokud její členy nevidíme pohromadě.“

Co se děje s rodinou, když dlouhodobě chybí někdo, kdo tam dříve patřil? Nebo když se necítí její členové doma bezpečně? A co když si členové rodiny nedávají nijak najevo, že se mají rádi? Jak se žije v rodině, v níž někteří nevidí žádnou budoucnost?

Různé cesty vedou k situaci, kdy rodina přijde o člověka. Někdy jde o přirozený vývoj, jindy je to tragédie. Vždy po nepřítomném zbude prázdné místo a ostatní se s tím učí žít.

Někdy je absence člověka v rodině výrazná, jindy velmi nenápadná. V tom druhém případě myslím na dospívání dětí, na pubertu. Má osobní zkušenost s dospíváním dcer je dobrá. Sice mi občas pochopitelně lezou na nervy, ale spíš mě to baví – být u toho, jak se z holčiček stávají slečny a směřují k ženám. Někteří rodiče to ale vidí jinak – kam se poděl ten náš hodný kluk / kam zmizela ta naše hodná holka a kdo to teď bydlí v dětském pokoji? Faktem je, že někdy je tato změna opravdu dramatická, jindy se děti mění jen zvolna a my rodiče máme více času si zvyknout. Souvisí to nějak s tím, jak se lidem v rodině žije?

Jiné přirozené období ztrát je vylétání dětí z hnízda. I to mívá různou podobu – od „nebojte se, drazí rodiče, budete mě tu mít každý víkend“ až po „přerušuju kontakt, ozvu se sám /sama“. Tomu samozřejmě předchází vývoj vztahů, jejichž milníkem je odchod dospělého dítěte z domu. Jaký vliv na separaci dítěte a způsob vkročení do dospělosti má jeho rodina?

Pokud se nestane nějaká „osudová tragédie“ (ano, na všechno skutečně nemáme vliv), dovolím si tvrdit, že absence člověka v rodině nějak souvisí s tím, jak lidé v rodině žijí, jak se k sobě vztahují a jak je rodina jako systém otevřená vývoji svých členů a změnám v okolním světě. Velká rigidita přináší úzkost ze změny a tlak na udržení současného stavu. Pokud těžko snáší změny všichni v rodině, není to takový problém, jako když to má každý jinak a rigidní je osoba s největším vlivem. Potom to, co je pro někoho bezpečným pohodlím, stává se pro jiného vězením. Absence je pak ztrátou, ale také příležitostí.

Ukázka z knihy Děti a rodiče v rozmanitých rodinách, kterou vydal Portál a koupíte ji zde.