Mám to podobně

Otec preferoval staršího bráchu, pyšný otec prvorozeného. Máma mezi námi nikdy nedělala rozdíly, byla přísná, ale férová. Můj táta nikdy nevěřil, že bych někdy mohla něco dokázat, většinou mě jen srážel k zemi svými kritickými poznámkami. Dlouho jsem věřila, že měl pravdu, naštěstí jsem v dospělosti začala cestovat, studovat, poznávat a sebevědomí mi stouplo ke zdravému průměru. Víc jak 10 let jsem ho neviděla, narození dcery mě přimělo situaci přehodnotit - snažila jsem se ho najít, ale dopis s dceřinou fotkou mi přišel zpět jako "adresát neznámý". Od té doby jsem nic nepodnikla, ale myslím, že by byl moc rád, že má krásnou, šikovnou vnučku.