Čemu slouží babyboxy?

Jakmile je do babyboxu vloženo dítě, automatický systém upozorní zdravotníky, a ti je ze schránky vyzvednou. Do babyboxu ve zdi GynCentra v Praze - Hloubětíně byla za rok jeho existence odložena tři miminka. Do brněnského babyboxu v Nemocnici Milosrdných bratří jedno. Nadační fond pro odložené děti má podle svého ředitele Ludvíka Hesse v plánu zřízení dvaceti babyboxů v celé republice. Cílem nadace je zachránit děti, jejichž mrtvá tělíčka by jinak skončila v kontejnerech. Je tento cíl reálný?

Myslíte si, že babyboxy sníží počet zabitých novorozenců?

Marie Vodičková: Ano, zejména v kombinaci s naší krizovou linkou. Na tu mohou zavolat matky, které nemají babyboxy v dosahu (na základě telefonátu jsme v průběhu pěti let převzali anonymně čtyři novorozence). Problém jen je, aby se o těchto možnostech matky, které tají těhotenství, dozvěděly.

František Schneiberg: Nemyslím. Matky, které své dítě tajně porodí a zabijí, nebo je odloží způsobem, který ohrožuje zdraví a život dítěte, jsou ve velice silném afektu, v zoufalé situaci, v panice, v dlouhodobém stresu zutajeného těhotenství, nepříčetné nebo psychiatricky nemocné. Dítě zabíjejí v nepříčetném stavu, aby se ho co nejrychleji zbavily, a tak popřely celou skutečnost jak těhotenství, tak narození dítěte. Jejich chování je zkratkovité, neplánované, nečekané. Matky v tomto psychickém stavu nejsou s to vyhledat babybox v jiném městě (ani v sousední ulici), protože to vyžaduje plánovanou aktivitu, racionální rozhodnutí (dítě zabalit, vzít, někam sním odjet), kterých nejsou v tomto stavu schopné. Z týchž důvodů nevyužívají ani jiných zákonných možností odložení dítěte, nevyužijí ani babyboxu. Tyto ženy nejsou schopny svou situaci racionálně řešit a plánovat vhodné kroky k odložení dítěte způsobem, který nebude dítě ohrožovat na zdraví či životě.

Údaje ze zemí, kde jsou babyboxy tolerovány již delší dobu (Německo), jasně ukazují, že jejich existence nijak neovlivnila počty dětí nalézaných jako usmrcené po porodu v kontejnerech apod. I statistiky Policie České republiky uvádějí poměrně stabilní údaje o počtu nelezených usmrcených novorozenců, kdy toto číslo kolísá mezi třemi a čtyřmi ročně, přičemž v roce 2004 a 2005 nebyl takový případ zaznamenán vůbec. Po dobu existence babyboxů byli takto nalezeni dva novorozenci.

Ani jedno ze tří dosud známých dětí nalezených v pražském babyboxu, nebyl novorozenec! Všechny tři byly řádně ošetřeny matkou a odloženy ve věku kolem šesti týdnů. Dvě z těchto dětí měly u sebe rodný list, pobývaly nějakoudobu na novorozeneckém oddělení, popřípadě doma, a pod tíhou akutních nepříznivých okolností po podání zřejmě jednostranné informace o babyboxu, jako jediné možnosti odložit dítě, je tam matky odvezly. Po navázání kontaktu snimi, po nabídnutí spolupráce a doprovázení včetně zařízení sociálních dávek, pravidelných návštěv praktického dětského lékaře matky své rozhodnutí vzaly zpět a děti jsou v domácí péči v rodině, a podle posledních zpráv se jim daří dobře.

Jaroslav Šturma: Zdá se, že se matky odkládající děti do babyboxů rekrutují z jiné skupiny než ty, které novorozeně zabijí. Zatím ovšem máme k dispozici jen kazuistiky, tak musíme uvažovat s opatrností.

Sníží babyboxy množství interrupcí?

Jaroslav Šturma: Donosit dítě a přivést je na svět svědčí o základním vědomí úcty k životu dítěte, a to si zaslouží ocenění i v případě, že se pak matka nemůže či nechce o dítě starat. Víme však, jak silně je zakořeněná mentalita, že odložit narozené dítě dovede „krkavčí“ máma. Žena, jež nedá dítěti šanci, aby se narodilo, takto posuzována nebývá. Někdy je její jednání hodnoceno dokonce jako projev jisté odpovědnosti, většinou v kontextu osobní tísně. Perspektiva, že nechtěné dítě je po narození možné odložit do babyboxu, však po mém soudu nebude sama o sobě motivovat ty, co uvažují o interrupci. I dnes přece ženy vědí, že mohou po narození dítě odevzdat kadopci a že tedy nemusí nést tíži péče o ně.

František Schneiberg: To je pravda, v našich společenských podmínkách je pro ženu mnohem přijatelnější jít na potrat, než dítě po porodu jakkoli odložit. Domnívám se, že by žena, která své dítě děvět měsíců nosí a pak se rozhodne dát je do adopce a udělat radost jiným, pro ni cizím lidem, měla být za svůj čin spíše pochválena než haněna.

Marie Vodičková: I já se domnívám, že babyboxy ke snížení počtu interrupcí nepovedou. Matky, které rodí utajeně mimo porodnici, obvykle interrupci nemohou využít - zřejmě z obavy před prozrazením faktu otěhotnění, možná i z finančních důvodů. Ne každá žena má k dispozici tři tisíce korun na interrupci.

V čem mají babyboxy výhodu oproti utajeným porodům?

Jaroslav Šturma: Mám za to, že jsou ještě anonymnější, utajenější a jednorázovější záležitostí, než je utajený porod, a proto mohou subjektivně vyjít vstříc situačním okolnostem a tlakům v životě ženy (oslabené navíc po porodu).

František Schneiberg: Babyboxy nemají žádnou výhodu. Při utajeném porodu jsou alespoň známa nějaká anamnestická data o dítěti a jeho matce, a to mimo jiné zlepšuje možnost osvojení.

Dále by se naše babyboxy mohly stát cílem pro odkládání dětí z různých sousedních i nesousedních zemí, kde tato možnost není, popř. pro cizinky, které zde porodí a nemohou porodit utajeně. Nevím, jestli je to výhoda, vidímto spíše negativně. A to nemluvím o možném zneužití babyboxu pro unesené dítě a podobně.

Marie Vodičková: Výhodou babyboxů je to, že pomáhají i těm dětem, jejichž matky nesplňují podmínky pro utajený porod v porodnici - jsou vdané, nebo u nás nemají trvalý pobyt, nebo z jiných důvodů nemohou porod v porodnici využít - například proto, že nemají nikoho, kdo by se postaral o jejich dříve narozené děti, nebo by tím vyšlo v jejich nejbližším okolí najevo, že jsou těhotné.

Argumenty Františka Schneiberga mě stále šokují. Mají snad děti cizinek nebo děti postižené menší právo na život než děti zdravé? Bylo by lépe je zahodit do popelnic nebo je házet ze skály jako ve Spartě? Pokud dítě z babyboxu nebude možno ze zdravotních důvodů osvojit, postarají se o ně stejné instituce, jako o postižené děti známých rodičů, kteří se k nim nehlásí. V ústavech sociální péče jich jsou tisíce. Anebo - jsou snad umělé potraty aponechání dítěte v porodnici, eventuálně utajené porody v porodnici, projevem větší míry zodpovědnosti než vložení dítěte do babyboxu?

František Schneiberg: Pokud šokuje něco mne, je to schopnost Marie Vodičkové zaujmout stanovisko k něčemu, co druhý vůbec neřekl, ani nenapsal. Soudný čtenář jistě vidí, že jsem o tom, že děti cizinců či děti postižené mají menší právo na život nikde nic neříkal, ani nepsal, ani by mne to nenapadlo. Všechny mé odpovědi svědčí i o tom, že všechny formy opuštění dítěte matkou jsou obrazem nízké odpovědnosti za daný život, nikde neříkám, která forma více a která méně.

Jaké děti babyboxy zachraňují?

František Schneiberg: V našem českém pojetí žádné, viz výše.

Marie Vodičková: Jsou to děti matek, které tají těhotenství obvykle před svým nejbližším okolím - před manželem nebo druhem, často z důvodu nevěry a z obavy před agresivním partnerem nebo z obavy, aby se jim nerozpadla rodina, nebo proto, že primitivní a agresivní partner už další dítě nechce, anebo u nezletilých matek z obavy před reakcí rodičů. Pokud jde o námi převzaté čtyři děti, byly všechny řádně zaopatřené a matky se jevily jako normální a zodpovědné ženy, dvě z nich při předávání dětí velmi plakaly. Ve dvou případech se zřejmě jednalo o nevěru, ve dvou o obtížnou sociální situaci. Všechny už měly děti, tři z nich, s nimiž jsme se setkali, byly ženy kolem třiceti let. V jednom případě nám dítě předal pravděpodobný otec.

Jaroslav Šturma: Z oněch čtyř dětí, jež se zatím v babyboxu ocitly, nelze činit ucelenější obraz o charakteru těchto dětí. Zatím to jsou jednotlivé osudy a je otázkou, jak by se vyvíjely, nebýt babyboxu.

Jaká negativa s sebou babyboxy přinášejí?

Marie Vodičková: Žádná. Ženy, které tají těhotenství a rodí samy mimo zdravotnická zařízení a obvykle bez jakékoli pomoci, k tomu mají určitě velmi vážné důvody - vždyť tím ohrožují i svůj život. Existence babyboxů jejich počty podle mého názoru nezvýší. Předpokládám ale, že se zvýší počty takto odložených dětí - na úkor těch, které jsou zabity. Pokud matky budou vědět, že dítě mohou bez obav z prozrazení anonymity odložit do babyboxu nebo zatelefonovat na naši linku, pak toho snad většina využije, namísto aby se vystavovala nebezpečí odsouzení za vraždu novorozence.

František Schneiberg: Negativ je celá řada. Jsou opět známa ze zemí, kde podobná zařízení fungují již delší dobu. Rozšiřováním sítě babyboxů bude přibývat dětí bez kořenů, bez vlastní historie, bez anamnézy. Takové děti mají později potíže se svou identitou, obtížně se začleňují mezi vrstevníky i do společnosti. Kladou si opakovaně otázky, kdo jsem, odkud přicházím, kdo jsou mí rodiče a podobně. A protože nemohou dostat odpověď, dostávají se mnohdy do depresí a trpí i duševními poruchami.

Proti babyboxům hovoří prakticky jejich protiprávnost. Sociálně právní ochrana dětí je věc státu, tedy věc veřejnoprávní. To znamená, že je zakázáno vše, co není výslovně dovoleno (čl. 2, odst.2 Listiny práv a svobod).Žádný náš zákon babyboxy neuvádí. Zřizovatel a provozovatel babyboxů by měl být podle §4, odst 2, písm.d a §48 odst 2 a 3 Zákona o sociálně právní ochraně dětí osobou pověřenou sociálně právní ochranou. Pokud je mi známo,nadační fond STATIM toto pověření nemá. Článek 7 Úmluvy o právech dítěte říká, že dítě má od narození právo na registraci, jméno a příjmení, právo znát své rodiče a právo na jejich péči, je-li to možné. Aby něco bylo možné,musí to být umožněno, a ne jednou provždy znemožněno, jak by se tomu stalo v případě použití babyboxu. Existuje celá řada dalších nezodpovězených právních otázek. Kdo bude o dítě pečovat či je zastupovat, nebude-li moci být,například pro postižení, osvojeno? Co když se objeví otec dítěte? Co když bude matka chtít dítě zpět do své péče? V podrobnostech a přesných právních rozborech odkazuji na literaturu.

Nejsou vyjasněné ani technicko-organizační záležitosti. Jak je zajištěno, aby neselhala signalizace, že v babyboxu je dítě? Co když tam bude dítě větší? Stačí vzduch, neudusí se? Jak je zajištěna případná dezinfekce? Lze předpokládat, že děti budou pocházet z epidemiologicky závadného prostředí. Proč nesplňují babyboxy alespoň kritéria pro inkubátor?

Rozšiřování babyboxů je také nepřijatelné z morálního hlediska. Je to jen další podpora nezodpovědného chování matky, umožňující jí se jednoduše zbavit svého dítěte. Je to proti snaze o navýšení zodpovědnosti každého za své činy, proti podpoře rodiny, ale také proti zájmu a prospěchu konkrétního dítěte.

Jak vyplývá z výše uvedeného, babyboxy jsou jednoznačně proti zájmu a prospěchu dítě. Zároveň přinášejí tolik nejasností, zejména v otázkách právních, že jsem proti jejich zřizování. Navíc se ukazuje i po roce trvání jejich nepotřebnost. Matky mají mnoho jiných možností jak odložit své dítě, aniž by ho ohrozily na životě a zdraví (utajené porody, souhlas s osvojením, ponechání dítěte v nemocnici či jiném zdravotnickém zařízení, diskrétní porody).

Marie Vodičková: Babybox není výkon sociálněprávní ochrany dítěte - ta nastupuje až po vyjmutí dítěte. A nezrušitelně osvojené děti, anebo děti, které stráví celé dětství v ústavech, aniž kdy své rodiče viděly, o svých kořenech také prakticky nic nevědí.

František Schneiberg: Podivuji se nízkému právnímu vědomí JUDr. Vodičkové. Nebo snad úmyslně nechce respektovat současný právní stav? Jakákoli péče o dítě nalezené, bez vlastní rodiny, je součástí sociálně právní ochrany.I osvojené děti mají své kořeny, osvojitelé o nich vědí a jsou vedeni k tomu, aby je vhodným způsobem dětem přibližovali.

Jaroslav Šturma: Za hlavní negativum babyboxů považuji, že mohou snižovat vědomí odpovědnosti vůči narozenému dítěti. Dále je pravda, že dětem z babyboxů bude nejspíše chybět rodová a osobní historie, která umožňuje lépe porozumět jeho osudu a pečovat o jeho zdraví.

Některé matky ovšem mohou zažívat pocit, že život dítěte je dar nad jejich síly - a tu je zapotřebí, aby se nastávajícím maminkám (rodičům), jež nejsou na dítě připraveny, dostalo včas náležité odborné pomoci a lidské blízkosti. Tak tomu například se zdarem už přes patnáct let činí v šestnácti poradnách pro matky v tísni sdružení Ochrana nenarozeného života. Úsilí bych tedy především napřel do prevence a konkrétní pomoci. Babybox vnímám jako nejzazší možnost, vlastně znamení toho, že pomoc pro matku selhala, respektive nepřišla včas.

Babyboxy nejsou vynálezem nové doby. Z časů baroka se nám zachoval babybox - zvaný torno čili točna - při vstupu do kláštera voršilek na pražské Národní třídě (dnes Endokrinologický ústav). Neřekl bych, že je dobře, že babyboxy vznikají. Lépe by bylo, kdyby lidstvo bylo v péči o své potomky dál než před třemi sty lety. Chápu babyboxy spíše jako znamení doby, která i z dětí činí objekty, jež mají hodnotu jen natolik, nakolik zapadají do světa dospělých, nakolik slouží uspokojování jejich potřeb a přání. Vytrácí se vědomí, že dítě je samo o sobě hodnotou a darem. Babyboxy pak na jedné straně mohou přispívat k tomuto zvěcnění dítěte: mohu je kdykoli odložit, jako seodkládají nepohodlné boty. Na druhé straně, kdyby snad babybox jedinému takto odloženému dítěti zachránil život a byl přestupní stanicí ke šťastnějšímu osudu, stal by se v tomto světě pro ten případ nejen symptomem doby, ale inástrojem k dobrému.

Zjednoduší babyboxy cestu dětí k adoptivním rodičům ?

Marie Vodičková: Ano. Vzhledem k tomu, že rodiče nejsou známi, může být dítě anonymně předáno do péče budoucích osvojitelů hned z porodnice, tedy ve stáří cca 10 dnů, po provedení potřebných vyšetření a očkování. Děti předané nám anonymně na základě telefonátu šly do náhradních rodin ve stáří 6 týdnů, 3 týdnů, 10 dnů a 9 dnů. U dětí z babyboxů je právní situace stejná.

František Schneiberg: Při dodržení všech zákonů a platných norem nikoli. Pokud bude dítě nalezeno v babyboxu, je povinnost toto oznámit příslušnému oddělení sociálně právní ochrany dítěte. Na základě jeho žádosti vydá pak soud předběžné opatření o umístění dítěte do některého zařízení. Mělo by se vyčkat 30 dní, zda bude nalezena matka, poté soud zahájí řízení o prohlášení dítěte za nalezence a přidělí mu jméno a příjmení. Teprve potom může býtdítě správním rozhodnutím předáno vybraným žadatelům o osvojení do před adopční péče. To vše může trvat několik týdnů, možná déle, než kdyby matka po šesti týdnech po porodu podepsala souhlas s osvojením svého dítěte.

Jaroslav Šturma: Nemyslím, že by babyboxy byly cestou, jíž lze nejvhodněji napomáhat předávání dětí do osvojení.

O autorech: MARIE VODIČKOVÁ - předsedkyně Fondu ohrožených dětí, FRANTIŠEK SCHNEIBERG - dětský lékař, předseda Společnosti sociální pediatrie ČLS JEP, JAROSLAV ŠTURMA - dětský psycholog, ředitel dětského centra Paprsek, předseda Českomoravské psychologické společnosti