Re: Ach jo

Ivo, myslím, že zbytečně negativně a zaujatě hodnotíš tuto větu:
"Domnívám se, že by žena, která své dítě děvět měsíců nosí a pak se rozhodne dát je do adopce a udělat radost jiným, pro ni cizím lidem, měla být za svůj čin spíše pochválena než haněna."

Podle mého názoru z uvedeného vůbec nevyplývá předpoklad toho, co by měla mít odkládající matka za úmysl. Naopak souhlasím s tím, že by taková žena (která dítě odloží do baby boxu, ale i tak, která porodí utajeně či se rozhodně dát dítě k adopci, měla být určitě posuzována lépe, než žena, která jde na potrat. Jenže realita je složitá. Ty, co někdy byly těhotné, vědí samy, že není zrovna jednoduché 9 měsíců zatajovat těhotenství (jsou sice ženy, kterým se to podařilo, ale jsou to spíš výjimky). Takže vycházím z toho, že zatajit těhotenství by se dalo snad jen tak, že se dotyčná na delší dobu odstěhuje do místa, kde ji nikdo nezná.
Představte si modelovou situaci. Žena mladá, nezajištěná, tedy bez vlastního bydlení (v podnájmu, u rodičů v malém bytě, apod.), bez stálého partnera či manžela, s nízkým příjmem. Aby utajila těhotenství, bude se pravěpodobně muset (jak jsem nastínila výše) přestěhovat dočasně někam, kde ji nikdo nezná. S tím souvisí, že obvykle musí dát výpověď v zaměstnání, pokud tedy nějaké má. Vzhledem k tomu, že se pravděpodobně bude jednat o ženu z tíživých sociálních poměrů (např. svobodnou matku), tak jí ten příjem bude zatraceně chybět. Dost možná nastane vůbec otázka, zda skutečnost, že přijde o příjmy, zcela nevyloučí tu možnost, aby se odstěhovala anebo i jinak to těhotenství před okolím utajila. V těhotenství navíc bude potřebovat i nějaké to duševní zázemí, které bude v místě, kde nikoho nezná, hledat dost těžko. A potom návrat... Jak to vysvětlí, že najednou je zpět?
Shrnuto: dokončit těhotenství s vědomím, že dám dítě k adopci, je pro matku neradostný a komplikovaný úkol. Mám-li mluvit jen sama za sebe, připadá mi podstatně jednoduší jít na potrat, protože o tom se nakonec nikdo v okolí ani nemusí dozvědět, než být 9 měsíců těhotná a pak dát dítě k adopci (což se neutají - lidi se budou vyptávat nebo se budou šířit drby a vždycky se najde někdo, kdo vám to dá vyžrat).

Možná je opravdu problém v tom, že se vůbec nedomýšlí praktická stránka věci, když se píše nějaký zákon. Jak to ale vyřešit, to taky sama nevím. Možností je víc, ale s riziky zneužití různými vychytralci.


K ostatnímu jen doplňuji, že je to asi poněkud přehnané, ale stále se ty komentáře nacházejí v rámci konstruktivní kritiky. Tedy něco jako: Pozor, tady by mohl být problém. Mince má dvě strany. Abychom předešly problémům s tím a tím, bylo by dobré udělat to a to.