Naše zákony

V případě, že se rozvádíte nebo jste již rozvedená musíte doložit rozhodnutí o výši výživného. Zákon o rodině nám sice říká, že na výši výživného se rodiče dohodnou dle svých možností. Není tedy třeba zatěžovat už tak dost přetížené soudy, jsou-li ti dva rozumní. Bohužel však narazí při vyřizování různých dávek, neboť zákon o soc. potřebnosti nám ukládá povinnost doložit rozhodnutí o výživném. Úřednice Vám sdělí, že nic nedostanete pokud nebudete mít alespoň zahájené řízení o výživném.

Další zvrat nastane, najdete-li si nového partnera a žijete s ním ve společné domácnosti. Jakmile jej uvedete do formulářů, okamžitě Vám budou odebrány v lepším případě sníženy dávky. A to nejen na dítě, které máte s ním, ale i na děti z předešlého partnerství. Má-li Váš nový partner také děti z předešlého vztahu nestačíte se u soudu o výši výživného divit. Tam se od soudce dozvíte, že partner má vyživovat jen své děti a Vás. Ale děti z Vaše předešlého vztahu jste povinna vyživovat jen Vy a bývalý partner. Nový zákon o rodině totiž mluví jen o výchově nikoli o výživě dětí partnera. Pokud je tedy matka nezaměstnaná nebo na mateřské dovolené musí dítě z předchozího vztahu počkat, až na jeho potřeby bude matka opět mít. Po těchto zjištěních mě napadají hned dvě otázky. Proč se u soudu dotazují na příjmy manželky a na výdaje jejich dětí? Proč do společné domácnosti počítají i dětí z předešlého manželství a odebírají na něj příspěvky?

Pokud se v rodině stane neštěstí a jeden z rodičů zemře, ukazují se naše zákony opět jako velmi sociální a humánní. Jakmile totiž tuto smutnou událost oznámíte na úřad, a zákon nám to ukládá, okamžitě jsou Vám všechny dávky zastaveny. Vaší povinností je předložit úmrtní list, vyřídit si vdovský a sirotčí důchod a pak si opět můžete přijít žádat. Je nutné zde podotknout, že úmrtní list obdržíte za tři týdny až měsíc a výše uvedené důchody si taky nevyřídíte za jeden den. Pokud se tedy tato už tak dost smutná událost týká živitele rodiny, dostává se rodina do svízelné situace a stát se sociální vládou se k ní ještě s radostí otočí zády.

Velmi podařenou a vtipnou část výše zákonů pak považuji péči o děti, o které se nestará rodič. Nastane-li tato situace a vy přestanete starat o své děti, stát je jako statný zachránce umístí do dětského domova. Jedno takto umístěné dítě nás stojí asi 10 000,- Kč měsíčně ( informace z médii ). Pokud se však o dítě bude chtít postarat některý z příbuzných, bude muset pracně vyběhat všechny soc. dávky. Doložit nepřeberné množství dokladů a potvrzení. Dostavit se k soudu, aby mu tuto péči přiklepl. Požádat o výživné rodiče dítěte. Nakonec se dozví, že na spoustu soc. dávek nemá nárok, protože dost vydělá nebo má velký důchod. Je pro mě nepochopitelné, že případě umístění do domovů máme peníze ihned a v potřebné výši a případě chudáka příbuzného, který činí totéž co stát, není téměř nic. A co mě při tom napadá? Stát chce snad zaměstnat více vychovatelů, proto musí zaplnit dětské domovy? Nebo snad má strach, že z těch pár korun na dítě zbohatne přičinlivý příbuzný?

Přemýšlím-li tedy o našem právním systému mohu jen konstatovat: Není pro obyčejného sociálně slabého člověka, neboť ten nemá žádnou absolutně šanci se v něm orientovat. Je to systém, jenž je rozporuplný a zatěžuje nejen občany, ale především soudy. Za hlavní problém považuji jejich neprovázanost, protichůdnost a často i nesmyslnost. Naši zákonodárci by si měli při tvorbě zákonů uvědomit, že všichni občané nemohou mít vystudována práva, všichni nemají finanční prostředky na drahé právníky a na úřadech nejsou vždy jen milí a přívětiví lidé, ochotni poradit a pomoci.