2.6.2005 19:31:13 Mari Lota-4 děti-27,26,13 a 6
Re: příjem rodiny
Ať to probíráme z které strany chceme,je česká legislativa postavena na hlavu.Z jedné strany se po nás chce abychom rodily děti/pravda aby národ nevymřel,že/,ale z druhé strany se nám kladou všechny možné překážky abychom ty děti neměly.Starší dcery se narodily v letech 77 a 79 minulého století-abychom se uživily musela jsem pracovat od 5měsíců starší dcery-přídavky tenkrát byly 90kč na jedno dítě a placená mateřská byla jen 6měsíců/u 1dítěte/-měsíc před porodem a pět měsíců po porodu.Až od druhého dítěte byl po této době rodičovský příspěvek 600,-kč měsíčně.Zkrátka protože jsem bohužel zůstala s oběma dcerami sama ještě když měly jedna dva roky a druhá 3měsíce byla jsem nucena když bylo mladší dceři 11měsíců jít pracovat abych nás uživila.Když jsem se vdala po druhé a narodil se mi syn nezajímaly mne moc dávky na děti-skromě jsem přijala co mi bylo nabízeno,neboť jsem měla manžela,který se o nás dobře staral a nouzí jsme netrpěli-i když na rozhazování jsme také neměli.Dokonce se staral i o mé dcery z prvního manželství.Problémy nastaly ve chvíli kdy manžel tragicky zahynul.syn se narodil v roce 1992 a manžel zemřel v roce 93.Trvalo skoro 9 měsíců než se vyřídily náležitosti z důchodem,přídavky na děti a pod.A nikoho nezajímalo zda máme dost prostředků,musím bohužel konstatovat,že od té doby uběhlo 12 let a nevidím nikde jakékoliv zlepšení,spíše vše jde k horšímu a místo aby se rodinám pomáhalo tak se jim ještě hází klacky pod nohy.V roce 2001 jsem prodělala rakovinu prsu-to bylo mé nejmladší dceři 3roky-když jsem se byla informovat zda bych po dobu 6 týdnů kdy jsem měla jezdit na ozařování mohla dávat dceru do školky,bylo mi s milým úsměvem sděleno,že ano ,klidně,ale jakmile to udělám okamžitě mi seberou na tu dobu přídavky na děti.A tak jsme s dcerou najezdily denně 94km/bydlíme na vesnici a město kde jsem jezdila je od nás vzdáleno 42km-a abych tu cestu zvládala,byla jsem nucena jet oklikou k rodičům,kteří odtud bydleli jen 12km-zde jsem si několik hodin odpočinula a pak jsem vyrazila domů/dalších 30km/-takže to celkem dělalo 94km.Jsem bojovník,ale co je moc to je moc.Nikoho nezajímá,že může nastat nějaká vyjímečná situace a když ano tak je tady jediné již neodmyslitelné řešení-nemůžete se o dítě starat?Tak prosím -máme nepřeberné množství ústavů kde je můžete strčit-jinak to skutečně vyjádřit nelze.Hovořit o tom jak to vyprášilo moji peněženku už nemá vůbec význam.Část nákladů sice zdavotní pojišťovna proplatila/přišla jsem je levněji než kdyby mě vozili sanitou/,ale od jisté doby proplácet jízdné odmítli.Mám čtyři děti a jsem šťastná,že je mám,ale přiznám se,že kdybych byla o dvacet let mladší a měla žít v této době a rodit děti?asi bych si to moc rozmýšlela.A to nemluvím o výživném,které naše vláda není schopna dostatečně ošetřit a zajistit osamoceným matkám a jejich dětem jeho pravidelný příjem-ale to je zase jiná kapitola a ráda bych se jí věnovala v samostatném příspěvku-pokud mi to tady bude dovoleno.
Odpovědět