Hned v úvodu musím zmínit, že ač vlastním vlku mírně podobného psa (křížence něm. ovčáka), nepatřím mezi naše přední specialisty přes vlky ani jejich dlouholeté stopaře :o).

Jen mě zajímá, jak to v přírodě funguje (ano, někdy bohužel i pochmurná zábava!), a vlci (stejně jako psi, kteří z nich vzešli) jsou mi sympatičtí.

 

V indiánském horoskopu (Vlk odpovídá našemu znamení Ryb) se o něm praví:

„V evropské kultuře bylo toto zvíře štvancem, předurčeným k záhubě. Vlk byl ztělesněním ďábla, v pohádkách představoval zlo, jeho tesáky znamenaly smrt. V indiánské mytologii je tomu jinak - objevuje se v mnoha historkách, příbězích. Byl uctíván pro jeho nadpřirozené a mystické schopnosti. Míval velký význam při šamanských a kouzelnických rituálech. Představoval tajemnou stránku života. Vlka bylo i tehdy ve volné přírodě dost obtížné spatřit. Pokud se tak stalo, považovali to Indiáni za veliké štěstí. I když se to nezdá, je totiž tenhle tvor velice plachý a citlivý...“

Vlk Akéla – hrdinný ochránce Mauglího, Vlčice – pěstounka Rómula a Réma – jindy zas: krvežíznivá bestie! (viz např. Jakubiskův film „Nejasná zpráva o konci světa“, kde vlci promyšleně zaútočili na vesnici – scéna zcela absurdní – tímto stylem zvířata neplánují:))

Vlk přesto je velmi inteligentní i tajemné zvíře. A člověk z něho má strach. Obráceně to však platí přinejmenším dvojnásob...

 

Exkurz do zoologie

 

Vlk obecný (Canis lupus, angl. Grey Wolf) je psovitá šelma.

Tělesné údaje: délka 105– 60 cm (samec vždy větší), hmotnost 25–80 kg (zpravidla 40–65 kg), výška v kohoutku 55–80 cm. Pohlavně dospívá kolem 2. roku, březost 58-63 dní, ve vrhu 5-8 mláďat (první vrh méně), laktace trvá 4-5 týdnů.

Výskyt: Původní areál zahrnoval téměř celou severní polokouli - přes celou Eurasii a Severní Ameriku až po Dálný východ. Na značné části původního areálu byl postupně vyhuben, v současnosti se vyskytuje především v Kanadě, USA, Rusku a ve východní Evropě. Je zatlačen především do nepřístupných horských oblastí. V Čechách a na Slovensku patří mezi kriticky ohrožené druhy (v Čechách téměř vyhuben). Přes snahy ochránců přírody obnovit jeho populace v přírodě se ve většině zemí jeho počty pohybují těsně kolem hranicí přežití. Na našem území byly známky přítomnosti vlků objeveny v roce 1994, téměř po sto letech od jejich vyhubení. Vždy však došlo k jejich nelegálnímu odstřelu, takže velikost jejich populace patrně nikdy nepřesáhla desítku.

Potrava: V našich zeměpisných šířkách vlci loví zejména jelení zvěř a divoká prasata, přičemž se orientují zejména na slabší a handicapované kusy. Nepohrdnou ani drobnými zvířaty a mršinami. Složení jejich potravy se řídí momentální potravní nabídkou. Na Slovensku byl v letech 1976-83 proveden výzkum, který došel k tomuto závěru: divoké prase 46,0%, jelen 23,3%, liška 10,4%, pes (toulaví psi) 7,9%, srnec 5,5%.

 

Rodinný a sociální život vlka

 

Většinu roku stráví ve smečkách, které čítají zpravidla 3-7 členů a mají pevný společenský řád. Vůdčí roli hraje tzv. alfa-pár, vlk a vlčice, zpravidla nejlepší lovci smečky, kteří určují taktiku lovu, rozhodují o dělbě kořisti a jako jediní ve smečce mají právo pářit se. Ostatní členové vypomáhají při lovu a péči o jejich mláďata. (Rodinná smečka si tak zabezpečuje přežití – větší počet mláďat by neuživila!) Někteří jedinci se někdy osamostatňují anebo bývají ze smečky vyloučeni. Loví pak sami většinou na hranicích teritorií smeček (tzv. vlci samotáři). Jako sociální tvor si vlk vyvinul rozmanité způsoby komunikace. Štěkání (spíše zřídka), vytí, kňučení a další formy vlčího volání a „zpěvu“ – to vše doplňují bohatou mimikou, různými druhy výhružných a podřízených postojů a pachovými signály.

 

K vlčí hlasové komunikaci ještě ukázka z knihy „Osamělá vlčice“ (J.Holeček, E.Vacková, Albatros, Pha 1980 /krásná kniha s cca 150 vlčími fotografiemi/):

 

„Do ticha krajiny ležící pod hlubokým sněhem, často i do burácení sněhové bouře, začala vlčice mluvit svou řečí – začala výt. Člověk této řeči nerozumí, a uslyší-li vytí vlčí smečky v noci někde uprostřed divočiny, nažene mu to zpravidla mrazivý strach. Jenom ten, kdo vedle vlka delší dobu žije, rozeznává ve vlčím hlasovém projevu mnoho variant a dokáže se vcítit do rozpoložení vyjícího zvířete, které tímto způsobem vyjadřuje buď dobrou náladu a spokojenost, nebo touhu, stesk a úzkost. A kdo poznal blíže více vlků, rozeznává celou škálu vlčího vytí, které je u každého jedince jiné. Některý vlk vyje už odmalička, často a rád, jiný je uzavřenější. I zvířata se různí podle povah, ... osobností. Všichni vlci však nejraději vyjí ve sboru a vždy to bývá výzva, na kterou se očekává odpověď. Naše vlčice byla však osamělá. Ozývala se zprvu nesmělými tóny, jako sólový zpěvák bez opory orchestru...“ (E.Vacková)

 

Podobně jako psi si vlci značkují trasy a hranice teritoria, které mívá v Evropě většinou 100-500 km². Vlčí smečky se rozpadají se pouze v období rozmnožování a výchovy mláďat. Štěňátka se rodí v podzemním brlohu, přirozené dutině ve skalách, jeskyních či pod vývraty stromů. Mláďata přecházejí z mléčné výživy na masitou stravu, částečně natrávenou v žaludku otce. V srpnu se obvykle začínají učit lovit. Rodiče jim názorně vysvětlují taktiku a techniku lovu. Spočívá v dokonale organizovaném testování, nadhánění a štvaní kořisti. Svaly, uzpůsobené pro dlouhodobé zatížení, umožňují vlkům štvát kořist stálou rychlostí i několik hodin. Při běhu dosahují rychlosti 55-60 km/h. Po ulovení kořist zakousnou.

 

 

Exkurz do ekologie

 

Důležitost šelem pro zdravotní stav lesa

 

Možná to slyšíte poprvé, ale výskyt predátorů (dravých ptáků i šelem) je nesmírně důležitý pro ekologickou rovnováhu. Pokud je v krajině velké množství býložravců (u nás např. srny, jelení zvěř), vzrůstá počet šelem (např. vlk, rys). V ekosystému však fungují zpětné vazby, takže v žádném případě nemůže dojít k přemnožení těchto vrcholových predátorů! Jakmile stoupne počet dravců, snižuje se logicky dostupnost potravy (zvěře ubývá a je ostražitější). Důsledkem toho je menší počet mláďat dravců, jejich stavy se postupně snižují a následuje opětovné zvýšení počtu býložravců. Dravec si tedy nikdy svou kořist nevyhubí. Pokud člověk do této geniální přírodní hry nezasahuje, život probíhá v cyklech a bez větších pohrom. (Hovořím ovšem o přirozených podmínkách! Např. zavlečení psovitých šelem do australské oblasti, kde nejsou původní, mělo fatální následky pro bezbranné vačnatce...).

Co se píše na téma ekologie velkých lesních šelem na stránkách Hnutí Duha - šelmy ?

„Vlk, rys i medvěd jsou na našem území původní druhy a v ekosystémech lesů, zvláště těch horských, mají nezastupitelnou úlohu. Po jejich vystřílení v minulých staletích ztratila spárkatá zvěř (jelení, srnčí) přirozené nepřátele. Člověk (myslivec) nedokázal vlka a rysa plnohodnotně nahradit. Jeleni i srnci se přemnožili, je jich nyní v lesích mnohonásobně více než odpovídá přírodní rovnováze. ... Spárkatá zvěř dnes doslova spásá téměř veškeré přirozené zmlazení stromů (tj. stromky vyrostlé ze spadaných semen – pozn.), okusuje vysazené sazeničky a loupe mladé stromy. Náklady na umělou ochranu sazeniček (oplocenky, chemické repelenty) dosahují jen ve státních lesích závratné částky 350 milionů korun ročně. Celkové spočitatelné škody způsobené přemnoženou zvěří se odhadují na 1,2 miliardy korun ročně. Škody na přirozeném zmlazení jsou nevyčíslitelné. Spárkatá zvěř tak ohrožuje samotnou existenci lesa, který není schopen se bez pomoci lesníků obnovit...“

 

„Zdravotní policie“ – šelma své kořisti prospívá

 

Může se to zdát paradoxní, ale predátor má pozitivní vlivy nejen na rostlinnou složku lesního ekosystému, ale i na populaci své kořisti. Více opět podle Hnutí Duha:

„Vliv rysů i vlků na kvalitu populace spárkaté zvěře je neoddiskutovatelný. Vlk likviduje díky způsobu svého lovu slabší a nemocné kusy a udržuje genofond (tj. genetickou výbavu) zvěře na vysoké úrovni. Na Slovensku byl proveden výzkum, který prokázal, že prasečí mor se vyskytuje téměř výhradně v oblastech, kde nejsou vlci. Podobně se v loveckých revírech rysa prakticky nevyskytuje vzteklina... Bohužel, jeho úloha „zdravotní policie” bývá zejména myslivci často zpochybňována a dokonce se o něm říká, že loví pro zábavu. ... Pro zábavu však loví pouze jediný tvor - člověk.“

Nepřipisujme zvířatům naše lidské slabosti!!

 

Další dva citáty jsou z článku Andreje Bána „Mrtvý vlk“ (Reflex č. 51, roč.´98):

 

Zoolog Slavomír Finďo z Lesnického výzkumného ústavu Zvolen (SR): „Jistě, můžeme si vlka nechat jako raritu. Ale chceme-li ekologicky funkční smečky, které by regulovaly stavy zvěře, musíme přístup k managementu vlka radikálně změnit. Dnešní stav totiž nemá nic společného se selektivním odstřelem. Myslivci vlka střílejí při každé příležitosti.“

 

Juraj Lukáč, náčelník LZ VLK: „I když bude vlk chráněn celoročně, budou ho střílet tajně, kvůli trofeji (tj. těles. ostatkům). Naším cílem je dosáhnout kromě změny legislativy i takového společenského povědomí, aby zastřelení vlka bylo považováno za zvrhlost. Asi jako dětská pornografie.“

 

 

Ilegální lov šelem neboli pytláctví...

 

Pytlákem sám myslivec?!

 

Velké šelmy byly odpradávna konkurenty člověka – lovce. Myslivci je zařazovali mezi „zvěř škodnou srstnatou” a úřady lovcům dokonce vyplácely zástřelné! Zvláště starší generace myslivců se proto ani dnes s přítomností velkých šelem na našem území nedokáže vyrovnat.

Nelegální lov šelem dnes zůstává nejzávažnějším limitem jejich šíření u nás. Vystříleny byly smečky vlků, které se snažily v 90. letech usadit v Beskydech. Při lovu šelem se používá tradičních způsobů – při nátlačkách na jeleny anebo pomocí mršinových návnad – tzv. újedí; uhynulá či zabitá zvířata (psi, ovce, krávy, zvěř...) bývají umístěny poblíž zatepleného posedu, kde může lovec v pohodlí číhat celou noc na svou kořist...

K tomuto tématu jen malá ukázka z knihy „Praktická rukověť lesnická, 2.díl“ (M.Vyskot a kol., SZN Pha, 1962):

„Vlci velmi škodí na spárkaté zvěři... Vlk je loven celoročně a všemi zákonem dovolenými způsoby a prostředky. Za ulovení vlka vyplácí stát lovci odměnu ve výši 2000,- Kčs.“

Podle této učebnice se postupovalo (tj. lovilo se a vypláceno se zástřelné) ještě v 70. a patrně ještě i 80. letech min. století. Od dělení živočichů na škodlivé a užitečné se naštěstí již upouští, protože příroda tyto pojmy nezná, přesto však v některých kruzích tyto výmysly přežívají...

V téže knize (Praktická rukověť...) se dočteme, jak se zvěř dělí podle domnělé užitečnosti pro člověka:

„Zvěř užitková srstnatá: jelen, daněk, srnec, sika (jelen), jelenec, los, muflon, kamzík, kozorohá zvěř, černá zvěř, zajíc, králík, svišť;

 Zvěř užitková pernatá: tetřev, tetřívek, jeřábek, krocan, bažantí, koroptev, divoké kachny, divoké husy, lyska, drop (dnes již tuším vyhubený), sluky, divocí holubi, kvíčala;

 Zvěř škodná srstnatá: medvěd, vlk, liška, mývalovec, rys, kočka divoká, vydra, jezevec, kuny, tchoři, lasice, veverka (!), ondatra, ježci (!);

 Zvěř škodná pernatá: sovy, dravci, volavka, kormorán, roháč (potápka), racek, krkavcovití.“

V případě „škodné zvěře“ jde jednoznačně o „konkurenty člověka-lovce“, bez ohledu na nějaké povědomí o ekologické rovnováze...

 

Matení nepřítele?

 

Myslivci při sčítání někdy uvádějí nepravdivé údaje o počtu šelem. Díky malým rozlohám honiteb dochází totiž k několikanásobnému započítávání a vykazování jednoho a téhož kusu. Pro ilustraci uveďme příklad z roku 1997, kdy bylo u rysího samce označeného vysílačkou zjištěno, že se zdržoval na ploše 400 km², což představuje plochu téměř 22 honiteb. Těchto dezinformací pak myslivci využívají, když tvrdí, že šelmy se přemnožily a je nutno je lovit.

 

Šťavnatá polemika

 

Zájemcům o toto téma doporučuji nahlédnout sem; najdete zde poměrně dost šťavnatou výměnu názorů z října t.r. Polemizují redaktor Britských listů R. Batelka s L. Králíčkem, vedoucím oddělení myslivosti, střelectví a ekologie sekretariátu Českomoravské myslivecké jednoty (osobně považuji směšování střelectví a ekologie za dosti kuriózní:))

Pro ilustraci uvádím názvy některých článků:

5.10 2004: Jsou myslivci zabijáci ? (Radek Batelka)

18.10.2004: "Lov je odměnou za péči o zvěř" (Radek Batelka)

20.10.2004: Myslivectví je citlivý způsob hospodaření (Luděk Králíček)

25.10.2004: Myslivectví jako způsob ochrany práva lovu (Radek Batelka)

 

 

Ochrana velkých šelem...

 

...je záležitostí poměrně novou. Začalo se o ní uvažovat až ve druhé polovině 20. století, kdy tyto byly již mnohde vyhubeny. Vedle zákazu jejich lovu se v 70. letech začalo s opětovným vysazováním (= reintrodukcí) šelem do původních biotopů. Reintrodukce rysa bývá úspěšná, ovšem pouze v případě, kdy se vysazují ve volné přírodě narození jedinci. Vlky se uměle reintrodukovat nedaří.

 

Mezinárodní dohody a ČR

 

Jedním z nejvýznamnějších evropských dokumentů v oblasti ochrany přírody je Mezinárodní úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť - tzv. „Bernská konvence“).  Česká republika se k ní připojila v srpnu 1997, mezi posledními a se třemi výhradami, které účinnost úmluvy značně omezují (mj. jedna z výhrad vyjímá vlka, medvěda hnědého a některé druhy dravých ptáků ze seznamu přísně chráněných druhů živočichů!)

Kromě toho jsou u nás velké šelmy chráněny zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Vlk a medvěd jsou zařazeny mezi kriticky ohrožené druhy, rys mezi silně ohrožené. Nesmí se tedy usmrcovat, chytat, chovat v zajetí ani rušit. Zakázáno je také obchodovat s nimi, s jejich kůžemi a trofejemi. Chráněny jsou rovněž jejich biotopy. Myslivci však opakovaně žádají o výjimky z tohoto zákona...

CITES – další důležitý dokument - je oficiální zkratka z anglického Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora, neboli Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

Úmluva CITES byla podepsána ve Washingtonu r.1973, proto se jí také někdy říká „Washingtonská úmluva“. Česká republika přistoupila v r. 1992 jako 114. stát (ještě jako ČSFR). Konkrétním výsledkem úmluvy je potřeba speciálních povolení, která musí doprovázet každou mezinárodní zásilku „exemplářů CITES“ a jakýkoliv legální obchod s nimi. Důležité je i jejich nezaměnitelné označení a registrace na úřadech. Na dodržování úmluvy CITES dohlíží v ČR Ministerstvo životního prostředí a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

 

NGO´s – občanská sdružení a jiné nevládní organizace

 

Zdá se, že jedinou cestou, jak vytvořit velkým šelmám podmínky k jejich návratu, je působit na veřejné mínění tak, aby se ilegální lov dostal mimo toleranci obyvatelstva. Ekologické organizace Hnutí DUHA , sdružení Beskydčan, Český svaz ochránců přírody a Lesoochranárske zoskupenie VLK ze Slovenska ve spolupráci se Správou CHKO Beskydy proto v roce 1999 začaly s realizací projektu Záchrana a návrat velkých predátorů v Západních Karpatech. V jeho rámci se uskutečňují besedy obyvatel horských vesnic s odborníky (zoology, ekology) na téma velkých šelem. Součástí tohoto projektu jsou i tzv. „vlčí hlídky“ - monitoring teritoríí chráněných predátorů prováděný speciálně vyškolenými dobrovolníky s cílem eliminovat ilegální lov. 

Projekt vlčí hlídky - dvou- až tříčlenné skupinky dobrovolníků, kteří hlavně v zimním období pátrají po stopách a známkách pobytu šelem i jejich nelegálního lovu. Získané sádrové odlitky stop, nalezený trus apod. jsou archivovány a předávány odborníkům.

Důležitá je lokalizace a pravidelná kontrola masitých návnad (újedí) a pořizování jejich dokumentace, na základě které mohou úřady lovce postihnout, což se v minulosti několikrát podařilo. Vlčí hlídky se rovněž snaží lovce odradit od lovu chráněných šelem svou viditelnou přítomností v terénu. Aktivita hlídkařů je zesílena v zimním období, kdy jsou šelmy nejčastěji likvidovány (kvůli zimní srsti, která je cennější než letní a také proto, že probíhá  myslivecká sezóna). V horách  dobrovolníci rozvěšují cedulky upozorňující lovce na to, že „území střeží Vlčí hlídky“. Hlídkující dobrovolníci se snaží vyvracet zažité mýty o nebezpečnosti velkých šelem pro člověka, a to prostřednictvím informačních letáků, distribuovaných obyvatelům v obcích CHKO Beskydy, anebo turistům.

Při terénním monitoringu získávají Vlčí hlídky velmi cenné informace o výskytu a pohybu ohrožených živočišných druhů (tedy nejen o šelmách), které předávají Správě CHKO Beskydy. Svou dobrovolnou činností tak vypomáhají Správě CHKO, která nemá pro tuto práci dostatek lidských ani finančních zdrojů.

Velké šelmy se neobejdou bez naší – a Vaší pomoci. Jestliže vás oslovila myšlenka Vlčích hlídek a máte zájem se aktivně podílet na monitoringu šelem v terénu, využijte, prosím, některého z kontaktů:

            Mirek Kutal, e-mail: vlci.dech@hnutiduha.cz ; vlk@hnutiduha.cz

            Hnutí DUHA Olomouc

Dolní náměstí  38

772 00, Olomouc

tel./fax: 585 228 584

Finanční dary a odkazy na naše stránky se samozřejmě též velmi vítají!

 

Jak je tomu s „proslulou“ nebezpečností vlka???

 

„Vlk bývá často považován za nebezpečnou a krvelačnou šelmu. Přesto z tohoto století není doložen jediný případ napadení a usmrcení člověka vlkem, žijícím ve volné přírodě!! Na Slovensku, kde je vlk stálým obyvatelem, jsou od r. 1945 evidovány pouze tři případy napadení člověka. Vždy šlo o pastýře bránící svá stáda a utrpěli pouze lehká poranění. Vlk je plachý a setkání s člověkem se vyhýbá. Zároveň je však zvědavý a může se přiblížit lidským obydlím. Nepřiměřené zveličování nebezpečnosti vlka (tzv. „komplex Červené Karkulky“) je především nástrojem některých myslivců k ospravedlnění nelegálního lovu vlků.“ (H.Duha) 

 

 „Znovu jsme si ověřili, jak bázlivé zvíře je vlk. Na člověka nezaútočí, ani když je postřelený, to si spíše ránu hryže, jako by bolest z těla chtěl vykousat. Ani ve smečce vlci člověka nenapadají. Šíření nepravd o vlcích měli často na svědomí i pastýři, když občas jehňata, která sami snědli, přičítali na vrub vlkům či vlčí dravosti. Jedině vlci zachvácení vzteklinou, a pak hlavně kříženci vlků a psů napadají lidi. Mezi kříženci se vyskytují jedinci, kteří ztratili respekt před člověkem, ale zůstala jim dravost šelmy, často se z nich stávají velmi nebezpečná zvířata.

Bázlivosti vlků se využívá při jejich lovu. Celá leč se zatáhne lapy-zradidly, to jest provazy, na kterých jsou navázané pestrobarevné hadříky; pokud se podařilo leč zatáhnout dřív, než ji vlci opustili - a to je největší umění - vlci nikdy zradidla nepřeskočí a zůstávají v leči napospas střelcům. Zkoušel jsem to mnohokrát i s Dětvou a ukazoval jsem jí, jak snadno se dají přeskočit. Sama se však nikdy neodvážila provaz přeskočit, jedině když jsem přeskočil já, přeskočila v těsné blízkosti za mnou i ona. Vlci mají také přímo panický strach z kovových předmětů, bojí se například přejít i vlakové koleje.“ (J.Holeček)

 

 

Vlk – přítel člověka???

 

Holečkovi (fotograf Jaroslav Holeček st. a jeho žena) dobrovolně proměnili svůj pražský byt ve „vlčí brloh“. Bylo to náročné soužití pro ně i pro vlčici, kterou si adoptovali (o svoje vlčí příbuzenstvo přišla coby miminko - pohřbila je lavina), ale stali se nejvěrnějšími přáteli. Celé léto trávívali v přírodě, většinu zimy však museli zůstat v civilizaci... Protože nechci toto povídání o vlcích končit pochmurně, na závěr ještě úryvek ze společného života lidské části rodiny Holečků a karpatské vlčice:

 

„Na našich večerních procházkách v parku (na Karlově nám., Pha 2 – pozn.) docházelo často ke komickým situacím. Dětva se s velkou oblibou přikrádala ke dvojicím na lavičkách, zničehonic do nich žďuchla čumákem a jako duch zase zmizela. Reakce bývaly nejrůznější.

V bytě se Dětva pohybovala volně jako pes. Měla potřebu ustavičně něco hryzat. Dával jsem jí kusy dřeva, balóny a různé hračky, vlčice však nejraději okusovala nábytek a nejvíce ze všeho jí chutnaly dveře. Hlavní dveře jsme měli ohryzané jako od bobrů, naše kuchyně vypadala jako bobří doupě, velkou dírou ve dveřích profukoval čerstvý vzduch.

Vlčice měla obdivuhodný instinkt pro přesný čas... Věděla, kdy bude oběd, kdy přichází starší syn domů. Na večerní procházky jsme chodili v 10 hodin, 5 minut před desátou začala vzrušeně pobíhat... Kdykoliv jsem se vracel domů, ucítila mě, kdykoliv jsem vešel do domu (bydleli ve 3.p.), manželka přesně podle jejího chování poznala, že se vracím...

Vyciťovala přesně naše nálady. Napjatá atmosféra a špatné nálady ji zneklidňovaly a znervózňovaly. Naopak, když panovala dobrá pohoda, byla i ona v dobrém rozmaru a často mě vyzývala ke hře...

Dětva měla ještě jeden obdivuhodný instinkt – říkal jsem tomu čich na lidi. Podle jejího chování jsem si mohl každého „kádrovat“... Ověřil jsem si to nesčetněkrát.“

 

Z tohoto úryvku je jasně vidět, jaká je povahová podobnost vlka a psa, jeho nejbližšího domestikovaného příbuzného. Vlčice se chovala v podstatě jako pes – a to pes velmi senzitivní a věrný. Domestikace (stejně jako introdukce) vlka ale v podstatě možná není. Vlk v dospělosti zpravidla považuje člověka-„páníčka“ za něco jako staršího sourozence – tedy přítele, ale rozhodně ne autoritu „superalfu“; zejména vlčí samci od určitého věku přestávají „poslouchat“ a mohou svého „majitele“ i pokousat..

Vlčí geny a vlastnosti jsou však velmi ceněny a chovatelé psů „s vlčí krví“ se mají čím chlubit. Křížením s vlky jsou šlechtěna nová plemena s překvapivými schopnostmi (např. mladé plemeno „Československý vlčák“) – tito psi však nejsou pro každého. Potřebují citlivou, ale pevnou ruku zkušeného pejskaře. Více i nich zde.

 

Vlk si určitě zaslouží přežít a žít, ne pouze živořit! A to nejen proto, že je to krásné, inteligentní a ušlechtilé zvíře, jehož rodinný život by mohl být pro člověka mnohdy příkladem. Také proto, že má v přírodní rovnováze svou nezastupitelnou funkci – tak jako víceméně každé jiné zvíře či rostlina, pokud žijí na správném místě: tam, kam je do ekosystému moudrá Příroda zasadila...

 

 

Zdroje, zajímavá literatura a www:

 

Ludvík Kunc: Z medvědích a vlčích brlohů, ČSOP Val. Meziříčí 1996

Jar. Holeček, Eva Vacková: Osamělá vlčice, Albatros, Praha 1980

Andrej Bán: Mrtvý vlk, Reflex č. 51, roč.´98

Voskár, J., Ekológia vlka obyčajného (Canis lupus) a jeho podiel na formovaní a stabilite karpatských ekosystémov na Slovensku, Bratislava, 1990

Finďo, S., Súčasná situácia a perspektívy ochrany vlka obyčajného (Canis lupus) na Slovensku, Zborník referátov z konferencie „Výskum a ochrana cicavcov na Slovensku II.

Barry Holstun Lopez: O vlkoch a luďoch (Abies, SR, 2000; knihu si můžete objednat z internetových stránek) - http://www.sedmagenerace.cz/eknihy/show_book.php?isbn=88699-07-x

*

http://www.wolf.sk – Lesoochranárske zoskupenie VLK Tuĺčík, SR

http://www.hnutiduha.cz – Hnutí Duha

http://beskydcan.zde.cz – Beskydčan

http://www.shaman.cz/Carnivora/Obecne.htm - obecné info o šelmách

http://www.lioncrusher.com – obecné info o šelmách (angl.)

International Wolf Newsletter - http://www.wolves.de/indexe.html

International Wolf Centre - http://www.wolf.org/wolves/index.asp

 

Po dopsání mi přišlo mailem: (Poznámka: redakce Rodina.cz se omlouvá za otálení s uveřejněním článku, čímž se většína následující skvělých akcí stala minulostí)

 

DEMONSTRACE ZA ZACHRANU SLOVENSKYCH VLKU A MEDVEDU (a nejen slovenskych) + beseda + infostánek

*

Prijdte ve ctvrtek 25. listopadu 2000 v 10.30 hod. pred budovou Velvyslanectvi Slovenske republiky Pod hradbami 166/1, Praha 6

(z metra Hradcanska tramvaji c. 1, 15 nebo 18 na zastavku Prasny most, asi 50 metru se vratte proti smeru jizdy tramvaje a zahnete doleva, budova po leve ruce je velvyslanectvi)

Vlk i medved patri mezi celosvetove kriticky ohrozene zivocichy.

*

Presto bylo loni na Slovensku legalne zastreleno 113 vlku. V roce 2004 dostali myslivci od slovenskeho ministerstva zivotniho prostredi povoleni k lovu 80 medvedu. Pouze v sedmnacti pripadech jde o medvedy, kteri pusobi skody. Zastreleni zbyvajicich 63 medvedu kvuli komercnimu lovu a dalsi nejmene stovky vlku znamena nejen zbytecnou smrt uzitecnych zvirat, ale take ohrozeni ceske populace vlku a medvedu, zavisle na dostatku zvirat migrujicich ze Slovenska. Vice informaci najdete na http://www.wolf.sk

*

Na demonstaci predame 63 plysovych medvedu slovenskemu velvyslanci jako akt symbolicke vymeny zivotu medvedu hnedych za zivoty medvedu plysovych.

Sehnat 63 plysovych medvedu ale neni uplne jednoduche, a proto vas chceme pozadat o pomoc a vyhlasujeme sbirku

* MEDVED PRO VELVYSLANCE*

Useda na vase hracky prach?

Nevite, komu je venovat?

Obetujte medvidka pro dobrou vec,

at si ho zastreli slovensky myslivec!

*

Ze mate ke svemu medovi stale hluboky vztah? My take! Ted je ale potreba jednat. Nevahejte! Plysak, nebo zivot!

*

Medvedi se shromazduji v kancelarich Hnuti DUHA (Praha 2,

Lublanska 18; Brno - Bratislavska 31, Olomouc - Dolni namesti 38)

Muzete nam taky napsat zpravu a medveda privezt rovnou na demonstraci. Dulezita poznamka: pokud nemuzete postradat medveda plysoveho, spokojime se s jakymkoliv jinym materialem. Gumovym, latkovym, hlavne aby bylo poznat, ze je to medved.

*

Nevahejte a prijdte!

*

Sirte prosim tuto pozvanku dal!

--------------------------------------------------------------

Jako doplnkovy program porada Hnuti DUHA besedu s ing. Jurajem

Lukacem, terennim vlkologem a nacelnikem Lesoochranarskeho

zoskupenia VLK z Presova

s nazvem

Vlk, medved, lesy a evoluce

V pondeli dne 22.listopadu v 19.00 v poslucharne c. 82 na

Prirodovedecke fakulte UK (areal Botanicke zahrady UK, tramvaj 18

nebo 24), Benatska 2, Praha 2.

O cem?:

O vlcich a medvedech na Slovensku

O komercnim a zajmovem lovu selem

O tom co jsou „evolucni lesy“ a proc je potreba ponechat alespon

20% rozlohy lesu bez lidskych zasahu O tom jak vznikaji soukrome

lesni rezervace

Kdo chrani nase lesy: Vlci a medvedi nebo myslivci a lesnici?

------------------------------

Vazeni pratele,

pokud mate chut pomoci pri zachrane poslednich zbytku prirozenych lesu ve stredni Evrope vubec, prijdte, prosim, alespon na chvili pomoci pri konani

infostanku Lesoochranarskeho zoskupenia VLK - http://www.wolf.sk -

 jez se uskutecni

25.-26.11. na rohu ulic Lublanska a Jugoslavska - metro C, stanice

I.P.Pavlova. (Pokud se rozhodnete pomoci, kontaktujte prosim, co nejdrive

Anku +421 608 218 473, e-mail:aliga@lf1.cuni.cz

nebo Martina: weiser2@natur.cuni.cz

Pokud si nejste jisti, zda byste meli tuto akci podporit, ci jen nemate

dostatek casu, abyste tak ucinili, prijdte se na stanek alespon podivat.

Predem dekujeme za pripadnou pomoc i za cas, ktery ste venovali cteni teto

zpravy. S pranim hezke nastavajici casti dne Martin Weiser.