Školička maminkám a dětem

Projekt Školička maminkám

Záměrem ředitelky Speciální mateřské školy Sluníčko v Deylově ulici v Praze 5 Ludmily Gubinové bylo získat předškoláčky ze sociokulturně znevýhodněných rodin zpět do mateřinek. Vypracovala projekt směřující k integraci romských dětí od tří let do systému předškolního vzdělávání.

„Tento projekt byl zaměřen především na maminky, tak aby od začátku docházely s dítětem v odpoledních hodinách do mateřské školy na hodinu zábavného programu. Po zjištění, jak jsou jejich děti pod vedením učitelek šikovné a jak je pro ně předškolní vzdělávání žádoucí, by jistě vzrostl jejich zájem o docházku do mateřských škol. Pro romské dítě je mimořádně důležité, aby bylo do vzdělávání a výchovy zapojováno co nejdříve, pokud možno již od tří let, kdy se vytvářejí veškeré předpoklady pro další úspěšný všestranný vývoj,“ říká ředitelka Sluníčka.

Projekt byl původně určen pro lokalitu Praha – Motol, ve které působí Speciálně pedagogické centrum Sluníčko. Pracovnice SPC osobně navštívily na sedmdesát romských rodin, seznámily maminky se svým záměrem. Téměř všude byly se zájmem uvítány, někde i pohoštěny. Byly ujištěny, že zábavné odpoledne ve Sluníčku maminky s dětmi budou rády navštěvovat. K velkému zklamání všech však k návštěvám nedošlo, údajně pro velkou vzdálenost Sluníčka od bydliště romských maminek.

Ředitelka Gubinová se ale s neúspěchem nesmířila. Domluvila se s ředitelkou mateřské školy v Holečkově ulici č. 38 v Praze 5 Lenkou Hönigerovou, do jejíž školky romské děti tradičně chodí, a přenesla svůj záměr sem. Vznikl tak nový projekt, který dostal název Školička.

Být o krok napřed

„Před rokem 89 byla v naší mateřské škole z celkového počtu vždy zhruba jedna třetina romských dětí, tedy asi 26 až 28 dětí,“ vzpomíná ředitelka Lenka Hönigerová na dobu, kdy na této mateřské škole působila ještě jako učitelka. „Po roce 89 nám však jejich počet prudce klesal, až zůstalo jedno. Klesl však i počet ostatních dětí. Maminky zůstaly bez práce, a protože v okolí je mateřských škol více, vybírali si rodiče raději školky, které pověst o docházce romských dětí neprovázela.“

V posledních letech se situace zlepšuje. Mateřská škola pod vedením ředitelky Hönigerové začala nabízet dětem o něco víc a hlavně v předstihu před ostatními mateřinkami. Kromě kroužků výtvarné a hudební výchovy, keramiky, výuky hry na flétnu, angličtiny a kurzů plavání je školka především zaměřena na estetickou výchovu. Děti chodí často do divadla. Téma představení se pak stává předmětem vyjádření dítěte ve výtvarné nebo dramatické výchově. Tato nabídka byla pro rodiče tak zajímavá, že si sem opět našli cestu.

Důvěra na obou stranách

Nyní do školky pravidelně dochází 13 romských dětí z celkového počtu 58 dětí ve třech třídách. Na začátku roku jich bylo zapsáno 20, ale pro některé romské rodiny byla pravidelná docházka dětí do mateřské školy náročná. Není divu, když rodiče jsou většinou nezaměstnaní a žádnou povinnost ranního vstávání nemají.

Sociálně slabé rodiny neplatí školné, zbývá však placení stravného 25 Kč na den. Včas zaplatit celou měsíční částku dělá některým rodinám problémy. Podle JUDr. Ludmily Lachoutové, vedoucí sociálního odboru Obvodního úřadu Prahy 5, je možné, aby rodinám, kterým sociální odbor poskytuje sociální dávky, byla částka stravného převedena přímo na účet mateřské školy a odečtena od dávek. Ředitelka Hönigerová však k tomuto řešení zatím nepřistoupila. Bydlí v této lokalitě a 22 let pracuje v mateřské škole v Holečkově ulici. Romské rodiny jí přirostly k srdci, rozumí jim a ony k ní mají důvěru. Dokáže se s nimi domluvit.

Sejdeme se ve čtvrtek

Cílem upraveného projektu Školička maminkám je získat děti, a to nejen romské, k návštěvě mateřské školy každý čtvrtek odpoledne, kdy je pro ně od dvou do tří hodin připraven zábavný program. Tento program zajišťují pracovnice SPC Sluníčko s učitelkami mateřské školy Holečkova 38 v jejích prostorách. Obě ředitelky očekávaly, že se tímto způsobem děti i rodiče seznámí s prostředím mateřské školy a postupně se zařadí do pravidelné denní docházky. To se skutečně potvrdilo. V únoru 1999, kdy se projekt začal uskutečňovat, docházelo pravidelně do mateřské školy jen 7 romských dětí, ale již po dvou měsících docházení do zábavných čtvrtečních odpolední přibylo do pravidelné denní docházky dalších 6 malých Romů. Do čtvrteční Školičky přichází průměrně pět dětí s rodiči nebo prarodiči. Je však potřeba být s rodinami v neustálém kontaktu. Tím, že ředitelka Hönigerová zná prostředí romských rodin, může prostřednictvím osobního kontaktu rodičům vysvětlovat důležitost docházky do mateřské školy pro jejich děti.

Ve všech okolních základních školách se také objevily letáčky s nabídkou Školičky maminkám. Pozvánku přinesla domů i sestřička šestileté Kačky, která přestala chodit do mateřské školy kvůli častým nemocem. Maminka nabídku uvítala a teď chodí do Školičky všechny tři. Radkova maminka před lety sama do této školky chodila, a tak se dnes ráda se svým čtyřletým synkem vrací do známého prostředí. Od září prý už Radek bude chodit do školky pravidelně.

Hodina je krátká

Ve čtvrtek ve dvě hodiny je vždy připravena jedna učitelka mateřské školy s nějakou výtvarnou činností. Při mé návštěvě na konci dubna děti vystřihovaly podle šablony nakresleného motýla. Potřely ho klovatinou a do ní zapouštěly barvy. Každé dítě si pak svého barevného motýlka vzalo domů. Pak přišly na řadu pracovnice SPC Sluníčko – speciální pedagožka, psycholožka, logopedka. Nejdřív se děti protáhly při pohybových hrách, tentokrát i s několika romskými dětmi, které do mateřské školy chodí pravidelně. A pak se všichni posadili ke stolečkům a děti dostaly úkoly. Pracovnice SPC se jim individuálně věnují. Dnes měly děti vyhledávat obrázky a přikládat je na stejné, předkreslené v domečku. A zase chvilka pohybu a ještě zbylo na hraní s kamarádem a oblíbenou hračkou. Hodina rychle utekla, děti dostaly teplý čaj, a protože bylo hezky, zůstaly ještě na zahradě vybavené houpačkami, skluzavkami a průlezkami. Bude-li počasí nadále příznivé, přesune se Školička také na část programu ven.

Cesta do školky

Jak bude program pokračovat v příštím roce, to zatím ještě nikdo neví. Vše dosud probíhá z velkého nadšení ředitelek obou mateřských škol zdarma.

„Romské děti, které do mateřské školy pravidelně chodí, jsou šikovné a nemáme s nimi žádné problémy. Spíš rodiče někdy ostražitě sledují, zda někdo jejich dětem neubližuje. Na první pohled je také poznat rozdíl mezi dětmi, které chodí od září, a těmi, které začaly chodit třeba v lednu. Je proto naším cílem, aby mateřskou školu navštěvovalo co nejvíc romských dětí, protože to se v budoucnu vyplatí všem,“ uzavírá ředitelka Lenka Hönigerová.

Z pěkných výkresů, výrobků z papíru nebo plastelíny se těší nejen děti a jejich maminky, ale i učitelky mateřské školy a pracovnice Speciálně pedagogického centra. Správná metodika, nabídka vhodných pomůcek, předvedení zajímavých činností s dětmi, to vše aktivizuje zájem všech pokračovat v činnosti na tomto projektu. A pak se říká, že se pro vzdělávání Romů mnoho nedělá...