Jak pomoci dětem v rozvodové situaci

V souvislosti s rozvodem dochází v rodině k řadě závažných psychologických, sociálních i ekonomických změn. Hlavně pro rodiče, který zůstává s dětmi, je to období mimořádně obtížné a zatěžující.

Informace jsou nutné

Děti by měly být způsobem odpovídajícím jejich myšlenkové úrovni seznámeny s realitou manželského života a je lépe, jestliže tuto informaci dostanou od obou rodičů. Dále by dětem měla být dána příležitost vyjádřit se k dané situaci a vyjádřit své pocity.

V těchto vypjatých situacích je mimořádně nutné vyhýbat se obviňování a kritizování druhého rodiče. Pro rodiče, který zůstal s dětmi sám většinou po delším období konfliktů, bude jistě značně obtížné uchovat pozitivní obraz bývalého partnera. Když ale od dítěte žádá, aby ignorovalo nebo odsoudilo druhého rodiče, vždy je vystavuje riziku snižování vlastního sebehodnocení. Není samozřejmě nutné tvrdit, že je všechno v naprostém pořádku, jestliže to není pravda. Je však potřeba vést děti k tomu, že lidé mají nejrůznější vlastnosti a může se tak stát, že se ve vzájemném vztahu najdou i takové, které vylučují dobré soužití. Vždy je potřebné odlišit hodnotu člověka od jeho chování, protože nelze tvrdit, že má-li člověk nějakou špatnou vlastnost, je špatným člověkem.

Návrat k běžným aktivitám

Dále je třeba pomoci dětem v tom, aby se přestaly zabývat rodičovským konfliktem a vrátily se ke svým obvyklým aktivitám. Samotná matka nebo otec po rozvodu začínají být pro děti méně dostupní jak citově, tak fyzicky - následkem zvýšené míry odpovědnosti a stresu emocionálního, a někdy i existenčního. Proto je dobré, když se v tomto období rodina neuzavírá do sebe, ale udržuje kontakty se širší rodinou, přáteli a známými. V případě potřeby je samozřejmě možné obrátit se i na odborníky z oblasti psychologie a dalších oborů.

Obtíže dětí po rozvodu

Někdy se stává, že děti nechtějí odpovídat na otázky, týkající se rodiče, který z rodiny odešel, nebo jsou jejich odpovědi emočně nabyté. Výrazně emočně nabité odpovědi nebo odmítavé mlčení vypovídají nejspíše o tom, že se děti se situací v rodině dosud nesmířily, možná, že stále očekávají návrat ztraceného rodiče, přestože slovy hovoří o pravém opaku.

Obecně vzato mohou mít děti po rozvodu širokou paletu obtíží. Nejčastěji to bývá nejistota, pocit osamění, pocit ztráty, pocit viny a selhání, obavy z budoucnosti, z vlastních partnerských vztahů a mnoho dalších možných problémů. U chlapců bývají obtíže většinou závažnější.

Dalším problémem může být to, že děti nevěří na rozvod „bez viny“. Mohou obviňovat jednoho nebo oba rodiče, či dokonce sebe. Rozvod dává příčinu k hněvu na toho z rodičů, kdo požádal o rozvod, nebo na oba rodiče a jejich neschopnost zachovat rodinu. Tento hněv je zpravidla menší, jestliže dítě pochopí, že rodiče nejsou schopni spolu žít a když je na toto téma připuštěna diskuse. Jen tehdy, je-li taková diskuse možná, má rodič možnost orientovat se v tom, jak jeho dítě aktuální situaci prožívá.

Proto je důležité okolnosti týkající se rozvodu a rozchod rodičů jako takový neučinit předmětem tabu v rodině, a tím potlačovat možnost o problémech hovořit.

Doporučení pro rozvádějící se rodiče

Je třeba, aby se zodpovědně zamysleli, jestli udělali skutečně všechno pro to, aby jejich manželství mohlo být zachováno ve funkční podobě. Jestli nejednají zkratkovitě, ublíženě, bez ochoty k rozumným kompromisům.

A pokud toto všechno udělali, je třeba, aby zůstali pro své děti rodiči, jestliže již přestali být manželi a aby si zachovali dostatečnou míru sebeúcty a úcty k ostatním, tudíž i k vlastním dětem a bývalému partnerovi.

Děti mají ve většině případů i po rozvodu rády oba rodiče. A jestliže vycítí, že za negativní reakce a zprávy o druhém rodiči jsou sociálně odměňovány buď souhlasem nebo zjevnou radostí toho, komu to sdělují, může to vést k dlouhodobé přetvářce, ke zkreslení představ o pravdě a lži, a k citovým i sociálním problémům.

Autorka je primářkou oddělení dětské psychiatrie ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze.