Druhý rodič se po rozvodu může o děti starat i během týdne

Na Ústavní soud se obrátil otec dvou dětí ve věku 12 a 8 let.

Děti byly v roce 2014 svěřeny do péče matky, v souladu s dohodou rodičů se tatínek s dětmi stýkal každý druhý víkend; v té době pobýval v Ostravě, zatímco děti s matkou v Brně. V roce 2018 otec zahájil řízení, jímž se domáhal, aby se s dětmi mohl stýkat delší dobu, nejen o víkendu, ale i ve školních dnech. Poukázal na to, že se kvůli dětem přestěhoval zpět do Brna a že čas strávený s dětmi v běžném pracovním týdnu, zahrnující především školní a pracovní povinnosti a zájmové aktivity, je rozdílný od víkendů a je velmi podstatný pro utváření vzájemného vztahu stěžovatele a jeho dětí.

Krajský soud, ale předtím jednoduše přijal stanovisko, že by se v daném případě neměl měnit zažitý režim víkendových styků stěžovatele a dětí jednou za dva týdny, aniž však fakticky a náležitě zkoumal, zda by taková změna byla, či nebyla v zájmu dětí. Soud nijak relevantně neodůvodnil, proč by mělo být v rozporu s nejlepším zájmem dětí trávit se svým otcem více času a zažívat s ním i režim běžného pracovního týdne; nezabýval se ani tím, jak velkou by tato změna pro děti byla a co by pro ně znamenala nejen z hlediska každodenních praktických otázek (typu přenášení učebnic či dvou sad učebnic), ale také kvality jejich vztahu se stěžovatelem a vůbec jejich dalšího vývoje.

Ústavní soud ale vyhověl ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, neboť dospěl k závěru, že těmito rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatele na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu, jež jsou zaručeny Listinou základních práv a svobod.