Po rozchodu rodičů se všichni členové rodiny vyrovnávají s novou situací a leckdy do tohoto procesu zvykání si, který je sám o sobě náročný, přichází nový partner rodiče.
Může mít již vlastní děti nebo se v novém soužití narodí další děti společné. Tato situace bývá vztahově velmi náročná a přináší řadu otázek. Většina párů, které budují tzv. doplněnou rodinu pochopitelně očekávají, že rodina bude okamžitě dobře fungovat. Do těchto rodin může každý z členů přinášet své vlastní představy o soužití rodiny, což je zcela normální a nevyhnutelné. Budou-li se však těchto fantazii příliš pevně držet, může to začít způsobovat problémy. Opuštění těchto představ umožňuje větší přijetí reality, větší respekt k reálné situaci a větší flexibilitu. Samozřejmě existuje velký potenciál pro to, aby složená rodina vyrostla v nový, dobře fungující systém, avšak celý proces má svoji dynamiku, potřebuje čas a nabízí mnoho výzev. Některé rodiny to zvládnou v průběhu několika let, jiné potřebují ještě více času a další se do uspokojivého stavu nikdy nedostanou.
Na Rodičovské lince se setkáváme s různými tématy dotýkajících se rodinných vztahů. Jedním z nich je také téma nevlastního rodičovství. Nejčastěji se na nás obrací nevlastní rodiče s tím, že mají vyhrocený konflikt s nevlastním dítětem. Nevědí, jak na vzniklé situace reagovat, mají často pocit, že partner stojí na straně dítěte, cítí se bez jeho podpory. Mluví o tom, že se hodně snažili mít dobrý vztah s nevlastním dítětem, ale výsledkem je, že děti je stejně neberou, neposlouchají, ignorují, dělají naschvály. Konzultují s námi svoji vlastní roli, nejistotu, která se objevuje jak na počátku vztahu s dítětem partnera, tak i v různých vývojových etapách dítěte, např. v době puberty. Potkáváme se se situacemi, kdy rodič odejde od rodiny za novým partnerem a bezprostředně poté tlačí děti do kontaktu s ním nebo společně začnou rovnou bydlet. Děti jsou často v odporu, nového partnera rodiče odmítají, byť se snaží sebelépe. Z naší zkušenosti vyplývá, že všechno má svůj čas a je vhodné, aby děti prošly jednotlivými fázemi postupně (např. zpracováním rozpadu rodiny, odchod jednoho z rodičů z domu, teprve potom navázání nového vztahu s partnerem rodiče. Pokud jsou rodiče netrpěliví, mohou tím ohrozit svůj vztah s dětmi a potenciálně vztah dětí k jeho novému partnerovi.
Jak bude nevlastní rodičovství probíhat, ovlivňuje samozřejmě mnoho proměnných. Je vhodné si uvědomit, že nevlastní rodič vstupuje do svazku s partnerem i s jeho minulostí. Mezi členy biologické rodiny existují roky sdílené historie, vzpomínek a zkušeností, kterých nevlastní rodič nikdy nebude součástí. A čím dříve se s tím dokáže smířit, tím dříve se mu podaří najít svoji roli v rodině.
V doplněné rodině se děti mohou cítit zraněně a rozzlobeně, protože jejich tajná představa, že by se jejich rodiče mohli znovu k sobě vrátit, je zničena. Je přirozené, že se děti bojí, že svým přijetím nevlastního rodiče mohou zradit svého biologického rodiče. Mohou se obávat, že pokud budou mít nevlastního rodiče rády, svého biologického rodiče zraní nebo naštvanou. To může zvýšit jejich potřebu prokázat loajalitu biologickému rodiči tím, že nevlastního rodiče odmítnou nebo se k němu budou chovat nepřátelsky, aby „prokázaly“ svou lásku a loajalitu vůči svému biologickému rodiči.
Na Rodičovskou linku se obrátila matka dvou dětí, rok po rozvodu, který proběhl po vzájemné dohodě. Důvodem byla dlouhodobá nevěra manžela. Nová partnerka manžela mezitím porodila dítě. Volající už si také našla nového partnera a ten má z prvního manželství dospívajícího syna. Zatímco devítiletá dcera situaci zvládá poměrně dobře, dvanáctiletý syn má opakované konflikty s partnerkou otce.
Těhotenství |
Dítě |