Doplněná rodina a nevlastní rodiče

Může mít již vlastní děti nebo se v novém soužití narodí další děti společné. Tato situace bývá vztahově velmi náročná a přináší řadu otázek. Většina párů, které budují tzv. doplněnou rodinu pochopitelně očekávají, že rodina bude okamžitě dobře fungovat. Do těchto rodin může každý z členů přinášet své vlastní představy o soužití rodiny, což je zcela normální a nevyhnutelné. Budou-li se však těchto fantazii příliš pevně držet, může to začít způsobovat problémy. Opuštění těchto představ umožňuje větší přijetí reality, větší respekt k reálné situaci a větší flexibilitu. Samozřejmě existuje velký potenciál pro to, aby složená rodina vyrostla v nový, dobře fungující systém, avšak celý proces má svoji dynamiku, potřebuje čas a nabízí mnoho výzev. Některé rodiny to zvládnou v průběhu několika let, jiné potřebují ještě více času a další se do uspokojivého stavu nikdy nedostanou.

Na Rodičovské lince se setkáváme s různými tématy dotýkajících se rodinných vztahů. Jedním z nich je také téma nevlastního rodičovství. Nejčastěji se na nás obrací nevlastní rodiče s tím, že mají vyhrocený konflikt s nevlastním dítětem. Nevědí, jak na vzniklé situace reagovat, mají často pocit, že partner stojí na straně dítěte, cítí se bez jeho podpory. Mluví o tom, že se hodně snažili mít dobrý vztah s nevlastním dítětem, ale výsledkem je, že děti je stejně neberou, neposlouchají, ignorují, dělají naschvály. Konzultují s námi svoji vlastní roli, nejistotu, která se objevuje jak na počátku vztahu s dítětem partnera, tak i v různých vývojových etapách dítěte, např. v době puberty. Potkáváme se se situacemi, kdy rodič odejde od rodiny za novým partnerem a bezprostředně poté tlačí děti do kontaktu s ním nebo společně začnou rovnou bydlet. Děti jsou často v odporu, nového partnera rodiče odmítají, byť se snaží sebelépe. Z naší zkušenosti vyplývá, že všechno má svůj čas a je vhodné, aby děti prošly jednotlivými fázemi postupně (např. zpracováním rozpadu rodiny, odchod jednoho z rodičů z domu, teprve potom navázání nového vztahu s partnerem rodiče. Pokud jsou rodiče netrpěliví, mohou tím ohrozit svůj vztah s dětmi a potenciálně vztah dětí k jeho novému partnerovi.

Jak bude nevlastní rodičovství probíhat, ovlivňuje samozřejmě mnoho proměnných. Je vhodné si uvědomit, že nevlastní rodič vstupuje do svazku s partnerem i s jeho minulostí. Mezi členy biologické rodiny existují roky sdílené historie, vzpomínek a zkušeností, kterých nevlastní rodič nikdy nebude součástí. A čím dříve se s tím dokáže smířit, tím dříve se mu podaří najít svoji roli v rodině.

V doplněné rodině se děti mohou cítit zraněně a rozzlobeně, protože jejich tajná představa, že by se jejich rodiče mohli znovu k sobě vrátit, je zničena. Je přirozené, že se děti bojí, že svým přijetím nevlastního rodiče mohou zradit svého biologického rodiče. Mohou se obávat, že pokud budou mít nevlastního rodiče rády, svého biologického rodiče zraní nebo naštvanou. To může zvýšit jejich potřebu prokázat loajalitu biologickému rodiči tím, že nevlastního rodiče odmítnou nebo se k němu budou chovat nepřátelsky, aby „prokázaly“ svou lásku a loajalitu vůči svému biologickému rodiči.

Doporučujeme

• Je vhodné předem s novým partnerem komunikovat o jeho roli a míře odpovědnosti za fungování rodiny.
• Základem řešení problémů je otevřená komunikace. Je důležité společně s dětmi pracovat na tom, aby každý člen rodiny byl přijímán takový, jaký je, hledat co pomáhá při vzájemné komunikaci, mluvit o tom, jak se navzájem členové rodiny vnímají. Vztahy a důvěru s nevlastními dětmi nelze vynutit a vyvíjejí se postupně. Pokud se vlastními silami nedaří situaci dlouhodobě zlepšit, může pomoci rodinná terapie.
• Stanovte společná pravidla fungování ve vaší rodině. V každé doplněné rodině bychom nalezli trochu jiný řád a systém, někteří nevlastní rodiče jsou hodně výchovně angažovaní a jiní méně. Je vhodné diskutovat společně pravidla vašeho soužití a hledat vhodnou variantu právě pro vás. Inspiraci můžete nacházet například v knize Třetí rodič, která se tomuto tématu věnuje.
• Nevlastní rodič by neměl brát negativní projevy dětí příliš osobně, nemusí totiž vůbec souviset s ním, ale s jejich prožíváním pro ně tak náročné situace. Zároveň by se neměl snažit nahradit dítěti jeho biologického rodiče. Měl by podporovat možnost dětí trávit čas o samotě s jejich biologickým rodičem a dalšími příbuznými a ukázat tak, že respektuje tyto další vztahy.
• Přijměte fakt, že vztahy k vlastním dětem a dětem partnera mohou být odlišné. Zde nám zase může pomoci opřít se o společně vytvořená pravidla, ovšem je přesto třeba počítat s tím, že vztah k vlastním a nevlastním dětem je jiný, daný situací a kontextem – k vlastním dětem máme leckdy blíže, pomáhá nám vazba, která vzniká často již v těhotenství. Je pochopitelné, že někde může nevlastní rodič s dětmi narážet na problematické situace a je dobře, když s tím, že to nebude vždy snadné, dopředu počítá. Nápomocné může být, když vlastní rodič dětí má pochopení pro těžkosti nevlastního rodiče a podpoří ho v nalézání co nejlepších cest směrem k dětem. Může být někdy těžké mít nevlastní děti rád. To se děje v mnoha doplněných rodinách. Vyplatí se projevovat jim respekt bez ohledu na nejrůznější výhrady vůči jejich chování nebo vlastnostem.