Společně pro děti

Jak rozvíjet spolupráci s takovými organizacemi, jako je třeba nedaleký domov důchodců, divadlo (ať už kamenné, případně takové, které přijede za námi přímo do školky), útulek pro opuštěná zvířata, blízký dům dětí a mládeže, a nespočet dalších, které by se snad mohly v okolí naší mateřské školy nacházet?

Jistě, doba je taková, že nepřeje jakékoli spolupráci s kýmkoli, ale ta tady nebude navždy, a my budeme doufat, že nejdéle s příchodem dalšího školního roku už se vše vrátí do normálu. A upřímně, celá tahle doba covidová rozvoji dětí opravdu nepřeje, v mé školce se zrušilo plavání, výlety za pomoci hromadné dopravy, a vlastně úplně všechno, což je prostě pro náš program velké ochuzení a velká škoda, i když samozřejmě chápu, že se tím minimalizují určitá rizika. Takže budeme vzhlížet směrem k vakcinaci a postupného návratu do normálu, což nám dovolí si zase dělat, co chceme neboli co je v nejlepším zájmu našich dětí.

Jaký máme výběr?

Jak už jsem psal v úvodu, možností máme opravdu spoustu, přičemž je samozřejmě logické, že se musíme orientovat podle lokace, ve které pracujeme. Centrum Prahy bude mít nepochybně mnohem více alternativ než jednotřídní školka v nějakém horském městečku. Tak jako tak se ale kolem nás nachází určitě několik organizací a osob, s nimiž můžeme navázat nějakou tu spolupráci, a to buď jednorázovou (výlet, exkurze) nebo dlouhodobou (pravidelné návštěvy). Pěšky samozřejmě obsáhneme jen určitý rádius několika kilometrů čtverečních, ale pořád ještě je tady nějaká ta hromadná doprava, případně dopravci objednaní na zakázku, kteří naše pole působnosti zvětší o tisíce procent. V návrzích budu vycházet z reality svého prostředí, tak si jej prosím každý přizpůsobte podle svého.

Domovy důchodců

V zemích západní a severní Evropy (u nás zatím ještě ne) není raritou, že jsou do jediné organizace spojeny mateřské školy a domovy důchodců. Tento krok je podpořen řadou výzkumů dokládajících pozitivní přínosy jak pro děti, tak pro seniory, což si dokážeme představit i díky prostému selskému rozumu – děti získávají kompetence ohledně péče, dostávají do podvědomí životní cyklus člověka, zatímco důchodci ‚žijí‘ z nevyčerpatelné energie dětí. Toto spojení u nás zatím není, ale navázat trvalou spolupráci s blízkým domovem pro seniory se mi jeví jako skvělý nápad z mnoha důvodů. Senioři jistě ocení výzdobu tvořenou dětmi, a děti dostanou bezvadné parťáky pro hraní jednoduchých her typu pexeso a podobně.

Útulek pro zvířata a ZOO

Tyto dvě organizace mají samozřejmě zcela odlišnou působnost, ale spojuje je péče o zvířecí říši, která je nejen nákladná, ale také náročná. Jako jednotlivec (případně třída i školka) se můžeme stát sponzory nějakého zvířete, a to se tak stane ‚naším‘, i když je jasné, že adoptovat z útulku do školky psa, případně si občas na návštěvu ze ZOO přivézt třeba medvěda není úplně realizovatelný ani dvakrát chytrý nápad. Jde hlavně o to, že každý z nás může svým drobným kouskem přispět k nějaké dobré věci a společně tak můžeme někomu (ač už tomu daný tvor rozumí nebo ne) zlepšit život. Opět se tak pohybujeme kolem kompetencí péče, pomoci a sounáležitosti. To, že se během celého procesu děti spoustu nových věcí dozví, už je pouze třešnička na dortu celé této anabáze.

Divadla

Pokud náhodou nechceme jenom rozdávat, ale také něco dostávat (což by mělo být v rovnováze), je načase zavolat na pomoc kulturu. Ta má na rozdíl od domova pro seniory, ZOO, útulku a podobných organizací, jedno velké úskalí. Dramaticky se tu liší kvalita služeb. Každý z nás už někdy zažil divadlo (koncert, film…), po kterém mu bylo líto investovaných peněz. Ale jak vybrat to správné, že? Pokud máme ve svém městě nějaké kamenné se stálou scénou, je kvalita v podstatě zaručena, případně si ji lze velmi snadno ověřit.

Problém nastává při objednávkách putovních divadel, které přijíždějí přímo do školek. Tam už to může být sázka na nejistotu. Na druhou stranu musím říct, že u nás se střídaly tři divadelní soubory a všechny tři byly úžasné. Když bychom však chtěli angažovat někoho nového, je nejjednodušší vsadit na doporučení. To je ta nejjistější cesta k úspěchu. Pokud má vedlejší školka s daným souborem pozitivní zkušenost, budeme ji pravděpodobně mít i my. No a kdyby náhodou ne…, tak děti to příliš nepoškodí a my budeme propříště vědět, že se máme poohlédnout někde jinde.

DDM a školy

Domy dětí a mládeže jsou většinou profesionálními organizacemi, které zaměstnávají školený personál, který má bohaté zkušenosti s prací s dětmi, a tedy by měl mít i s těmi předškolními. Jejich nabídka aktivit je moc příjemným zpestřením našeho programu, a navíc se dá vždy individuálně domlouvat konkrétní náplň návštěvy, která tím pádem může nějak souznět s tématem, kterým zrovna ve školce žijeme. Vybavení takovýchto zařízení také často bývá (moje osobní zkušenost) bohatší a rozmanitější než to, které máme ve školce. Pro děti tedy bude návštěva podobného místa velmi atraktivní.

Mnoho mateřských škol je přímo spojeno se školami základními, tam je spolupráce možná (a žádaná!) na takřka denní bázi. Stejně mnoho mateřských škol je však samostatných, a proto je nutné s nějakou blízkou základní školou navázat spojení a spolupráci, i kdyby občasnou. Vždyť tam přece většina našich dětí bude dříve nebo později docházet, no ne? Navíc, předškolní a primární vzdělávání nejsou oddělené struktury. Naopak na sebe přímo navazují, a tedy by mezi nimi mělo fungovat i propojení. My jsme například s předškoláky chodili na ‚náslechy‘ do prvních tříd, děti z družiny zase chodily k nám převlečené za čerty a anděly, základní škola pro nás pořádala ve své obří tělocvičně sportovní dopoledne, a velké děti nám pravidelně na zahradě vytvářely program na Den dětí. Můj názor – jakákoli tato spolupráce byla za mě vždy na jedničku podtrženou!

Lokální zvláštnosti

Každý z nás žije na nějakém místě a každé takové místo je něčím specifické. Je pravděpodobně specifické takovým způsobem, že od základu ovlivňuje celý náš život. To samé samozřejmě platí i o školkových dětech. Konkrétně mi jde o to, že pokud pracuji ve školce v Karviné, kde je pravděpodobné, že polovina mých svěřenců bude mít v budoucnu co dočinění s prací v dolech (a polovina rodičů těch dětí už má), je nutné tomu celému podřídit chod třídy (školky). To samé by platilo pro firemní univerzitní školku Univerzity Karlovy v Praze, kde je velká část dětí tak nějak předurčena k práci na univerzitě nebo minimálně ve školství. Stejně tak třída rybníkářů v Třeboni, vinaři v Mikulově nebo škodováci v Mladé Boleslavi. Ano, generalizuji, vím, ale chápeme, co tím chci říct, že ano? Ať už chceme nebo ne, bude takovéto jedinečné prostředí naší mateřské školy ovlivňovat chod celé třídy, a byla by škoda ne-li dokonce chyba, toho celého nevyužít v náš prospěch a nenavázat trvalou a častou spolupráci s dominantním zaměstnavatelem v dané lokalitě.

Shrnutí

Při výběru spolupráce s externími organizacemi tedy mějme na paměti především to, aby z toho nějakým způsobem těžily naše děti. Pokud z toho zároveň bude těžit i někdo další, dostaneme se k samotnému ideálu. Každý z nás má kolem sebe nějakou možnost, nějakou alternativu, kterou ozvláštníme náš program. Přičemž samozřejmě existují určité limity, které musíme brát v potaz. Zaprvé je tu finanční stránka celé věci, protože nemáme právo po rodičích chtít příliš moc peněz, zvlášť v dnešní době, kdy spoustě lidem vypadávají příjmy. Zadruhé je to dostupnost, protože já sice miluji ZOO, pracují tam milí a ochotní lidé, ale těch 50 kilometrů je prostě moc. V tomto ohledu buďme spíš při zemi. Zatřetí je to kvalita služeb, která ovšem bývá v naprosto převládajícím procentu velmi vysoká, protože koneckonců pověst je něco, co má i naše školka, že? Ta se nezískává snadno a udržet si ji stojí nějaké to úsilí. A stejně jako u nás, nechce ani nikdo jiný o pověst přicházet, a proto se každý snaží na své maximum, aby ostatním poskytnul to nejlepší ze sebe. Nebojme se tedy spolupráce s cizími elementy, protože ta pozitiva plynoucí z takovéto kooperace jsou pro naše děti obrovská a ničím jiným nenahraditelná.