Muži v mateřských a základních školách: Jiří Blatný

Přesto, že toto povolání patřilo v minulosti právě hlavně mužům, v současnosti je paradoxně v učitelských sborech převaha žen. Co tedy láká muže vzdělávat malé děti v mateřských a základních školách? Odpovědi Vám přineseme jednou měsíčně prostřednictvím zajímavých příběhů. Dalším z mužů ve školství je učitel v lesní mateřské škole Jiří Blatný.

Jiří Blatný pochází z Brna, působí ve dvou lesních školkách, vede kroužky pro děti a chodí se, jak sám tvrdí, pedagogicky "občerstvovat" do nově vybudované komunitní lesní školy. Sám o sobě tvrdí, že je učitel a také umělec. Jeho život je neodmyslitelně spojen s hudbou v mnoha tvářích. Má také rád přírodu, čas s rodinou a nemalý čas věnuje svému osobnímu i profesnímu rozvoji. Před dvěma lety společně s kolegou Tomášem Chalupským založili projekt “Průvodce”, kde se na výpravách vzájemně setkávají, podporují i vzdělávají muži, kteří působí v předškolním vzdělávání.

1. Jak jste si vybral práci, kterou děláte? Chtěl jste k práci s dětmi odjakživa?

Moje učitelská dráha začala na Pedagogické fakultě v Brně, kde jsem vystudoval speciální pedagogiku a technickou a informační výchovu, i když jsem tenkrát ještě nevěděl, zda a jak bych chtěl učit. Po studiích jsem pracoval jako provozní a dramaturg hudebního klubu, ale už v té době jsem začal působit jako lektor v nízkoprahovém klubu pro děti a mládež. V roce 2013 jsem se stal koordinátorem a lektorem výchovně-vzdělávacích programů “Hele lidi”. Společně s nevidícími kolegy jsme objeli mnoho desítek škol, školek i dětských domovů. Tam jsme seznamovali děti i mládež zábavnou i netradiční cestou se světem handicapovaných, s tím, jaké to je dělat a vnímat věci jinak, a také s tím, že život není zdaleka černobílý.

Poté, co do mého života vstoupily moje vlastní děti, jsem se začal ještě více zajímat o učení, moderní i inovativní přístupy ve výchově a vzdělávání. V roce 2018 jsem se stal průvodcem v lesní mateřské škole Sýkorka. Práce předškolního pedagoga v přírodě mě učarovala, a tak jsem se stal o dva roky později také hlavním pedagogem lesního klubu Letorost, který vznikal na kopci nad mým bydlištěm. Aktuálně tak působím současně i v družině v komunitní lesní škole Proutek, který na Letorost navazuje, a musím říct, že tato kombinace "průvodcovstí" a vzdělávání mě velice těší a naplňuje.

2. Co Vás na této práci baví a co je na ní nejnáročnější?

Baví mě se podílet na tom, aby děti mohly vyrůstat zdravě, tedy vychovávat je v přírodě, v menší skupině, v bezpečném a laskavém prostředí, s vzájemným respektem a rozvojem individualit, rozvíjet v nich zdravý vztah k sobě, přírodě i ostatním.

Taky mě baví přinášet do školky v různých formách hudbu, pohádky, příběhy i divadlo. Užívám si slavnosti, které pořádáme v rámci koloběhu roku. Baví mě i moje skvělé kolegyně. Jsem vděčný, že můžu pracovat v kvalitních týmech s podobně naladěnými lidmi.

Poslední dobou jsou mi výzvou nejmladší děti, stále mě učí větší trpělivosti, laskavosti i zpomalení. Náročné je někdy sladit práci ve školkách a zároveň mít dostatek elánu a energie užít si čas s vlastními dětmi. Výzvou je také období zimy, kdy je méně slunce, tepla i sil. Snažím se pracovat na tom, abych si uhlídal dostatek kvalitně stráveného volného času. Někdy je to hra na nástroje, jindy samota a klid nebo výlet do přírody s rodinou a naším pasteveckým psem. Ten mimochodem chodí do školky dohlížet na děti se mnou a je velmi oblíbený. :-)

3. Čím to podle vás je, že v předškolním vzdělávání a na 1. stupni základních škol učí tak málo mužů?

Pro mě je hlavním důvodem stereotypní vnímání rolí ve společnosti. U nás je to dobře patrné i na samotném názvu "mateřská škola". Běžně se předpokládá, že péče o děti je ženskou doménou. Osobně vnímám, že muži umí také kvalitně pečovat o děti, ale dělají to jinak. Velký smysl mi dává propojení žen i můžu. V mužsko-ženských dvojicích pracuji v obou školkách a funguje to výborně. S kolegyněmi se dobře doplňujeme a zároveň jsme vlastně taková “větší rodina”. To na děti působí přirozeně a z mého pohledu i celistvěji.

Další věcí je samotná prestiž a docenění učitelské profese a její ohodnocení. Například učitelé v mateřských školách mají z celého vzdělávacího systému největší zodpovědnost, vzhledem i k tomu, že mohou děti nejvíce osobnostně poškodit. Ve vzdělávání, především pak malých dětí, by z mého pohledu měli být nejen profesně, ale i osobnostně dostatečně zralí lidé - učitelé - průvodci (nebo takoví, kteří k tomu jasně směřují). Takoví lidé jsou hodnotní nejen pro děti a jejich rodiny, ale i pro celou společnost a mohou podporovat onu prestiž.

V neposlední řadě je to pak zřejmě i samotný fakt, že se kluci nesetkávají častěji s muži ve vzdělávání. Ti by pro ně následně mohli být profesním vzorem. Myslím, že děti by měly vidět a zažívat, že muži mohou být stejně dobří učitelé jako ženy, a že je to přirozené.

4. Berou děti jinak učitele muže než učitelku ženu? Vnímáte nějaký rozdíl ve svém přístupu k dětem, než jaký mají Vaše kolegyně?

Vnímám, že děti berou trochu jinak každého učitele a jeho osobnost bez ohledu na pohlaví. Navíc každý muž má v sobě i svou ženskou stránku, a naopak. Je ale pravda, že obecně jsou oblasti, ve kterých mohou být rozdíly mezi muži a ženami větší, a to i přesto, že ve školkách táhneme za jeden provaz a směřujeme k stejným cílům, fungujeme v rámci určité společné filozofie. Muži mohou dětem poskytovat pozitivní mužský vzor, mohou ukazovat, jak přistupovat k řešení situací jinak, přinášet odlišné aktivity a prostě v sobě bytostně nést něco jiného než ženy. To se potom odráží i v tom, jak muže berou děti.

Především pro kluky je pak přínosem, když mohou vidět muže například dělat fyzickou práci, kutit, pracovat se dřevem atd. a taky mají možnost se k němu přidat.

U sebe konkrétně vnímám, že do školky přináším určitou hravost a někdy dobrodružství. S dětmi častěji komunikuji vyžadujícím jazykem, s pečujícím mě doplňují moje kolegyně. Rád například sekám s dětmi dřevo, opravuji věci ve školce, nabízím hry k vybití energie a kultivaci agrese (např. přetahování, dětské sumo, Prahru - Original play atd.). Pro starší rád tvořím výzvy.

5. Myslíte si, že by muži mezi učiteli malých dětí měli být zastoupeni častěji? A co by podle Vás pomohlo, aby ve školkách a na základních školách učil vyrovnanější počet žen a mužů?

Rozhodně, myslím, že je důležité, aby ve školách i školkách byli zastoupení muži i ženy ve vyrovnanějším poměru. Pro mě je takové prostředí pro děti podnětnější, různorodější i přirozenější. Rozmanitost učitelů, přístupů i pestrost vzorů k nápodobě pak jdou ruku v ruce s rozmanitostí dětí a podporou jejich individualit. To mimo jiné u dětí přispívá k jejich rozvoji emoční inteligence, respektu k rozdílům, rozšiřuje jejich zájmy a aktivity.

Věřím, že k vyrovnanějšímu počtu žen i můžu pomáhá podpora větší prestiže povolání a jeho ohodnocení, dále rozmělňování společenských předsudků a stereotypů, osvěta a otevírání diskuze o důležitosti a přínosu obou pohlaví při vzdělávání. Dává mi také smysl podpora samotných mužů formou mentoringu, možností profesního i osobního rozvoje atp. například v rámci různých skupin, tak jako to neformálně realizujeme v rámci našeho projektu “Průvodce”.

Vidím, že tohle všechno už se děje v lesních školkách a je zde čím dál více můžu, kteří s menšími dětmi kvalitně pracují. Jsem rád, že toho můžu být součástí a přál bych si, aby to tak mohlo být ve všech typech školek.

Mimochodem naše další mužská výprava proběhne už v květnu a muži z předškolního vzdělávání z celé ČR, které to láká, jsou velmi vítáni!