Muži v mateřských a základních školách: Jan Spilka

Šestatřicetiletý Jan Spilka založil Lesní mateřskou školu Zahrádka Troja v pražské Troji společně s manželkou Žanetou Spilka před 3,5 lety. Tu postupně vytvořili z menší skupiny lesního klubu, který tam působil předtím. Jeho žena se chopila veškeré počáteční iniciativy a stojí za metodikou a podobou dnešního systému fungování LMŠ.

Jan se sice narodil v Praze, od dvou let ale vyrůstal na ostrově Korfu v Řecku, což jeho život, ale i pozdější profesní směřování dost ovlivnilo. V sluncem zalitém Řecku totiž s kamarády běhali celé dny bosí venku a doslova chytali hady, štíry a další zvířata, která kolem lezla. S přírodou byl tak sžitý jako málokdo. Když se pak v osmnácti rozhodoval, kam na vysokou školu, volba padla na Prahu, konkrétně na studium speciální pedagogiky. Ve druhém ročníku se ke studiu přidala praxe a Jan nastoupil do Jedličkova ústavu jako asistent pedagoga, následně jako vychovatel a na částečný úvazek i jako učitel na prvním stupni.

I když pak tuto práci po sedmi letech ukončil, vztah k pedagogice ve spojení s přírodou v něm zůstal, dokonce když pak jeho děti dospěly do předškolního věku a společně s manželkou pro ně vybrali lesní mateřskou školu, tento koncept se jim natolik zalíbil, že se oba rozhodli být jeho součástí.

V té době si Jan všiml inzerátu na místo ředitele lesního klubu, na který odpověděl, a když pak na vlastní oči uviděl - dnes už jejich - zázemí a představil si, co vše se tam dá dělat, tak se do celé myšlenky zamiloval a výzvu přijal. Z dnešního pohledu, jak tvrdí sám Jan, trochu bezhlavě a netušíce, co vše to obnáší.

Jak jste si vybral práci, kterou děláte? Směřoval jste k práci s dětmi ve školství odjakživa?

Od dob, kdy si vzpomínám, že jsem řešil, čím se budu živit, jsem chtěl pracovat s lidmi. Zajímala mě psychologie i pedagogika. Nejvíc mě zajímal, a vlastně do dnes zajímá, mechanismus učení jakožto přirozený impulz – zvídavost a její vliv na kvalitu života lidí. Vždy jsem měl rád přírodu, bavilo mě ukazovat ostatním, co krásného se v ní skrývá.

Co Vás na této práci baví a co je na ní nejnáročnější?

Na práci s malými dětmi mě baví pozorovat jejich nadšení a bezprostřednost. Jsem fascinován tím, jak se děti dokáží radovat z maličkostí. Baví mě sledovat, jak rostou, jak překonávají své hranice a rozšiřují svoji komfortní zónu, ať v zimě, v dešti či v pro ně náročnějších sociálních situacích. Líbí se mi být tím, kdo umožňuje, aby se děti vzdělávaly venku v přírodě. A nejnáročnější mi přijde administrativní zátěž práce ředitele. Správně zkoordinovat učitele, asistenty, péči o zázemí, a to vše dokázat časově sladit tak, aby zbyl čas udělat výkazy, rozpočty, mzdy a kontrolu stavu zázemí. To je výzva, se kterou se potýkám.

Čím to podle vás je, že v předškolním vzdělávání a na 1. stupni základních škol učí tak málo mužů? Berou děti jinak učitele muže než učitelku ženu? Vnímáte nějaký rozdíl ve svém přístupu k dětem než jaký mají Vaše kolegyně?

Proč učí málo mužů v mateřských školách a na 1. stupni ZŠ? Myslím, že je to dané hodně tím, že představa společnosti je jiná. Muž má přece vydělávat peníze a dělat mužské práce. Děti jsou starost ženy...

V rámci Asociace lesních mateřských škol (ALMŠ) se už druhým rokem dělá 2x ročně setkání mužů, kteří učí v lesních mateřských školách a musím říci, že chlapi jsou príma! Přijde mi, že dělají věci s dětmi úplně jinak než většina žen. A myslím, že je to pro ty děti velice přínosné. U nás v LMŠ pracují kolegyně s dětmi jiným způsobem než já. Ony umí hrát například hezky na hudební nástroje, umí kreslit a vymýšlet nádherné kreativní věci s přírodními materiály. Já zas vezmu děti a jdeme řezat pilami, zatloukat hřebíčky, vypalovat vypalovačkou či sekat sekerou. Vše smysluplně a v rámci návaznosti na měsíční a týdenní plán.

Myslíte si, že by muži mezi učiteli malých dětí měli být zastoupeni častěji? A co by podle Vás pomohlo, aby ve školkách a na základních školách učil vyrovnanější počet žen a mužů?

Ano, myslím si, že by mezi učiteli v mateřských školách i na prvním stupni základních škol mělo být více mužů. Dle mého názoru i vlastní zkušenosti přistupují muži ke vzdělávacímu procesu jinak, než ženy. Ani lépe, ani hůře, zkrátka jinak. Mužská energie a přístup je odlišný. Děti vnímají chlapy jinak a jinak na ně reagují. Domnívám se, že tento odlišný způsob vedení umožní dětem získat širší škálu vzorců chování a přístupů. Spolupráci ženy učitelky a muže učitele při vzdělávání dětí předškolního a raného školního věku vnímám jako velice prospěšnou, a to jak pro děti, tak pro samotné pedagogy. Myslím si, že role muže učitele u malých dětí by měla být více zviditelňována a zdůrazňována. Aby práce učitele nebyla podceňována a podhodnocována. Naopak, aby se z ní stala prestižní pozice, o kterou budou chtít muži i ženy usilovat, a ředitelé budou mít možnost si vybírat. K tomu by pomohlo i navýšení mzdy učitelům a rozšíření benefitů. Pomohly by určitě například ve formě slev na sport, kulturu atd. Ale pevně věřím, že se společnost tímto směrem už ubírá.

Foto: Archiv J. Spilky