Muži v mateřských a základních školách: Tomáš Chalupský

Původní profesí byl filmař a dokumentarista, kterého po deseti letech v oboru, jak sám říká, omrzelo sezení za počítačem a komunikace se světem přes obrazovky, a vydal se do opravdového světa pracovat s malými lidmi a vychovávat budoucí generace. A to je přesně to, co mu v současnosti dává smysl.

S dětmi pracoval Tomáš Chalupský odjakživa ve Skautu, do kterého nastoupil v první polovině 90. let, a prožil tam, dle svých slov, nádherné mládí, pubertu i dospívání. Úzký kruh přátel mu z tohoto období zůstal až do dneška. Vysoká škola ho pak v první dekádě 21. století odlákala k městskému způsobu života i tvorby. V Brně získal titul ze sociologie a mezinárodních vztahů. Nakonec ho zlákala i digitální média, která sice nedostudoval, ale společně s kamarádem se v tomto oboru vrhli do praxe. Společně vybudovali progresivní studio Epicture. Když Tomáše přestala tato práce naplňovat, začal hledal něco, kde by byl více užitečný.

Z lásky k nesnadným úkolům se nakonec rozhodl zkusit "hraniční" profesi průvodce v mateřské škole. Hraniční podle jeho slov proto, že je genderově, společensky i platově jaksi pokřivená, což se pokusí vysvětlit v rámci rozhovoru. Práci si Tomáš vybral hlavou i srdcem a pracovní místo našel, když se se svou ženou přestěhovali do okrajové části Brna. Na procházce narazili na krásné místo, kde byla – a stále je – školka. Zeptal se proto vzápětí, zda by pro něj měli volné místo, tak ho přijali na zkoušku, a loni už vykonával čtyři dny tzv. přímé práce. V současnosti je tedy Tomáš průvodcem v lesní mateřské škole v Brně Žebětíně a má za sebou pětiletou pracovní zkušenost.

1. Co Vás na této práci baví a co je na ní nejnáročnější?

Kvalitní péče o malé lidi – děti – ač by to tak mohlo na první pohled působit, není sranda, je to vážná věc. Jistě, člověk si při tom užije spoustu radosti a smíchu, ale je to i velká zodpovědnost. Mně dává hluboký smysl a uspokojení, když dokážu být vědomým respektujícím příkladem svěřeným dětem. Naplněný se cítím, když mohu pracovat venku, v přírodě. Živá příroda je všude kolem a ve své ne/spoutanosti je pro nás tím nejlepším prostředím pro učení. Ideálem lesních mateřských škol je, aby děti mohly trávit co nejvíce času venku, aktivním pohybem a volnou, svobodnou hrou.

Říká se, že pro zdravý vývoj dítěte je potřeba alespoň čtyři hodiny volného pohybu denně. Lezení, skákání, běhání, objevování - to vše rozvíjí hrubou motoriku, která je klíčovou podmínkou pro zdravý vývoj mozku. Dokázat dopřát tento čas všem dětem, a při tom ho plynule střídat s řízeným programem (mimo jiné: přivítání, stravování, odpočinek, řízené pedagogické činnosti a nabídka aktivit), je jednou z největších výzev naší práce. Další výzvou je zajistit kvalitní a bezpečný časoprostor na svobodnou hru, která je sama o sobě jedním z nejkvalitnějších nástrojů k učení. Zní to možná triviálně, ale když to chce člověk dělat dobře, jde o opravdu velkou výzvu. Důležité je připomenout, že děti předškolního věku se učí především nápodobou a citlivé a pozorné vnímání okolního světa je pro ně přirozené. Bezpochyby nejtěžší je s klidem a odpovědností přijmout, že jsme jim vzory. Pochopit a přijmout svoji nedokonalost a to, že se neshodneme, nebo že se zlobíme. Důležité pak je, že se vždy dokážeme domluvit, a že dokážeme zvládat své emoce. Náročné je taky nastavování a udržování bezpečných hranic. A to jak v péči o děti, tak i o sebe. Jde ale o širší téma, které nelze rozebrat v rámci tohoto rozhovoru. Rád se k němu někdy vrátím.

2. Čím to podle vás je, že v předškolním vzdělávání a na 1. stupni základních škol učí tak málo mužů?

Tak za mne je to jednoduché vysvětlení. Faktorů je několik a jsou vzájemně provázané. Jde o kombinaci genderových a společenských stereotypů, a týká se to i odměňování. První vezměme starší genderový stereotyp. Ten říká, že muž je živitel rodiny. Tabulkový plat učitele/k v MŠ je nízký, a kdo potřebuje živit rodinu, auto nebo dokonce hypotéku, nemůže si dovolit brát 150-250 na hodinu. Dokonce ani po třiceti letech praxe nelze dosáhnout na minimální důstojnou mzdu. Na to naráží další stereotyp, že kluci by měli být drsní, tvrdí, siloví, což vylučuje, aby šli v osmnácti letech studovat pre/primární pedagogiku a jít pak "pečovat" o děti do mateřské školy. Navíc, ta profese není pro muže moc prestižní, děti vás sice milují a rodiče obdivují, ale v hospodě si o tom nepokecáte.. Můj praděda byl koncem první poloviny 20. století řídícím učitelem v Opočně. To znamená, že ještě před méně jak sto lety byla práce učitele prestižní a jistě i důstojně ohodnocená. Mnohé se od té doby změnilo, ale já o tom zatím vyprávět nedokážu. Potřebuju si to dostudovat.

3. Berou děti jinak učitele muže než učitelku ženu? Vnímáte nějaký rozdíl ve svém přístupu k dětem, než jaký mají Vaše kolegyně?

Jistě. Každý jsme jiný a každý máme jiné hranice. Jedním z úkolů dětství je nalezení sama sebe, hranice mezi sebou samým a okolím a žensko-mužská polarita odkazující na archetypy je k tomu úžasným nástrojem. Pro zdravý vývoj a vyvážené porozumění světu je potřeba, aby děti mohly vnímat oba vzájemně se doplňující principy: ženský a mužský. Mužským principem je například větší otevřenost k překonávání výzev a rizik. Ženským principem je například pečující a bezpodmínečně láskyplná náruč. Těch atributů je spousta a pro děti je důležité, aby viděly, že k řešení každodenních situací se dá přistupovat různě. Pokud to dokáží průvodci (více či méně) vědomě sehrávat v každodenním běhu věcí, mají děti možnost si tyto principy – zosobněné do konkrétních lidí – doslova osahat, tedy prožít a poznat je. Rozdělení do genderových rolí pak nemá normativní charakter, ale má za účel dětem pomoci. Usnadňuje jim orientaci mezi nimi, učí je schopnosti ony principy rozlišovat. A abychom mohli ty mužské principy studovat a rozkrývat, založili jsme s kolegou Jiřím Blatným platformu Průvodce. Je to čistě mužská skupina složená z našich kolegů - mužů z mateřských škol - z celé České republiky. Setkáváme se dvakrát do roka na společné výpravě, kde máme možnost mluvit o důležitých tématech, máme prostor na seberozvoj, reflexi i k "postěžování" si například na práci v převážně ženském kolektivu..:)

4. Myslíte si, že by muži mezi učiteli malých dětí měli být zastoupeni častěji? A co by podle Vás pomohlo, aby ve školkách a na základních školách učil vyrovnanější počet žen a mužů?

Jistě, že by měli být muži častěji zastoupeni mezi průvodci malých dětí. A ono se to stále více děje, ale trvá to dlouho a překážek je spousta. Od kulturních stereotypů a společenského nastavení, až po ekonomické faktory, o kterých jsem mluvil. Řešení samozřejmě spočívá v navrácení prestiže této profesi. O to by se měli v prvním kroku postarat jak dobré vzory, kterými se snažíme našim mladším kolegům být i my, tak zlepšení platových podmínek. Myslím, že tato velmi důležitá profese je podhodnocena. Jde přece o nejdůležitější část výchovného procesu našich dětí. Každý chlap, který se přes toto všechno dokáže přenést a s upřímným zaujetím a patřičnou odpovědností se věnovat dětem, je hrdina a má můj obdiv a podporu. Otázku genderových stereotypů uzavřu anekdoticky: pro moji pozici v předškolním zařízení nebyl název, pouze v ženském rodě jako chůva, a tak jsem musel nejbližší tabulkový ekvivalent přechýlit na „chůvič“. Chůváka jsme raději odmítli..