| Eva + 2 dospělé děti a jedno desetileté | •
 |
(27.12.2010 9:19:05)
Sice už nejsem na mateřské, ale kam mi paměť sahá, pila jsem. Od svých 15 let a neměla jsem, krom těhotenství a kojení, nikdy nechuť.
Dnes mám doma jen malou dceru. Jsem na vše sama a to už šest let. Rozvedená jsem skoro dvanáct.
Těším se na pátky, rituál v obchodě, kdy stojím před regálem s vínem a jako znalec vybírám. Ty tam jsou doby, kdy jsem brala jen to nejlevnější. Dnes na to mám, abych si koupila nějaké dobré, ale faktem je, že většinou skončím u své vyzkoušené značky. Změna oproti rokům hned po třicítce je, že jsem přesedlala na víno bílé. Donutila jsem se nepít tvrdý alkohol a to dokonce ani na večírcích a akcích, kde to je zadarmo. Kdysi tomu tak nebylo. Týden dva jsem nepolkla ani kapku, pak došlo na akci a já ráno přemýšlela o detailech, mívala jsem windows, protože okno bývalo slabé slovo.
S rostoucím množstvím alkoholu v krvi, rostla i chuť na sex a tak jsem byla vyhledávanou společnicí.
Bývávalo.
Dnes jsem už jinde, ale piji dál a co víc, jsem sama, bez stálého přítele, protože pro mne chlapi nejsou rovnocenní partneři. Naučila jsem se žít bez nich a chuť na sex se věkem vytrácí. Ale někdy, někdy to na mě přijde a pak mi nezbyde nic jiného, než si tu sedmičku dát s tím, že vím, že bez sexu nebudu.
Ano, jsem zralá na psychiatra, ale kdo dneska není. Každý máme něco.
Kouřila jsem od svých 15 let a před dvěma roky s tím prostě sekla. Po pětadvaceti letech. Nebylo to lehké, ale nekouřím. Proto si tak trochu alibisticky věřím, že když nebudu chtít pít, nebudu, ale do té doby se budu těšit na pátek, na ten pocit, když láhev otvírám, k tomu mi zní hity 80. let a já si doma sama dělám diskošku, zpívám, tančím a protože jsem sama, brečím. Jen málo lidí ví, že tak relaxuju. Někdo běhá, chodí do posilky, jí ... já piju, tančím, zpívám a v pondělí nastupuju do zaměstnání s hlavou vyčištěnou a dost možná proto působím tak vyrovnaně. Jen dva tři lidé ví, jak ventiluju stres. Musím, jinak bych se zbláznila. Když malá náhodou nejede na víkend k tátovi a mám ji doma, což jsem samozřejmě ráda, jsem napnutá, jako kdybych měla vybouchnout.
Zvyk.
Závislost. Ale spíš bych řekla, že závislost na uvolnění než alkoholu.
Nedávno jsme měli večírek. Ano, pila jsem, ale svoje bílé a ve své láhvi, protože jsem zjistila, že se najdou tací, co do skleniček s vínem lijí vodku. V tom množství, víru, tanci a zábavě jsem nemívala šanci to poznat. Tento rok jsem byla chytřejší. Je těžké za sebou netahat minulost. Servírka měla pochopení a místo vodky mi do panáků, na které jsem byla pozvaná, lila vodu z láhve od vodky.
Ach, ty řeči, že co všechno já vydržím :-D
Ale tančila jsem osm hodin s jednou pauzou na wecko. Vypila litry vody a jen litr bílého. Byla jsem na sebe hrdá a to i přesto, že vím, že piju.
A nehodlám s tím přestat, protože pak bych byla nerudná, podrážděná, vzteklá a zlá. A nehodlám jít ani psychologovi, protože jim nevěřím. Když mi před skoro pěti lety zemřel tehdejší přítel v náručí, nepomohl mi ani jeden. Musela jsem se z toho dostat sama.
Proto si věřím a proto nikoho neodsuzuju. Někdo na to má, aby pil a měl to pod relativní kontrolou a někdo ne.
V naší společnosti, v naší době ... pije snad každý druhý a tváří se, že ne. Na akcích to vídám, nepije minimum lidí a z toho jsou to ještě ti, co nemohou ze zdr. důvodů a nebo řídí.
Nečekám reakce, jen jsem chtěla podpořit pisatelku. Každý máme něco, nějakého kostlivce a každý se s tím vším, co nám život nadělil, pereme jinak.
Když ti pití pomůže k uvolnění, neměj se za to míň ráda. Najde se dost těch, co ti budou říkat, jak mizerná jsi a jak to děláš špatně. A to stačí, nemusíš si to říkat ještě ty. Je moc snadné poslechnout ty řeči a přestat si věřit. Připadat si jako debil, jako ta, která ZASE selhala. Je mi přes čtyřicet a slýchám to i teď.
Závist. Nic jného. Nedávám na odiv svoji slabost a možná proto mi jiní závidí, jak to vlastně dělám, že jsem pořád nějak v pohodě.
Piju a budu, dokud mi to bude pomáhat se bránit a dokud lidé budou zlí a přející mi jen to mizerné, protože přeci není možné, aby se ONA měla tak dobře a pohodově a dokázala se bavit, když doba je mizerná, práce je mizerná ...
Vydrž, jednou nás omrzí i to pití. Jako všechno, co přináší rozkoš.
|
| Myss | 
|
(27.12.2010 10:56:22)
Evi,nejdůležitější na světě je,aby byl člověk šťastný.Pokud jste takto šťastná,je to ok.Naučila jsem se tak brát i svou matku.Prostě i kdyby zítra umřela,nemusela si nic odříkat,kouřila a chlastala s chutí..no halt..pro ni možná lepší,než si život prodloužit o deset let,kdy by se trápila s odvykáním.A tak jsem ji k Váncům koupila karton Marllborek,aby kouřila aspoň kvalitní cigarety a ne ten šílený tabák,kterým plní papírky.
|
|
| Ananta | 
|
(27.12.2010 13:37:39)
Hodně zajímavý příspěvek... působivý... směsice hrdosti, osobní sily, ale i slabosti najednou, kdybys byla fakt spokojená, tak bych řekla, že je to v pořádku, ale já v tom cítím hluboký smutek, něco mi tam nehraje.
|
| Eva + 2 dospělé děti a jedno desetileté | •
|
(27.12.2010 14:36:23)
Nehraje ... každý je v něčem nespokojený. Já v tom, jak mne odjakživa vidí rodiče. Pro ně jsem zklamáním a důvodem k pomluvám po celé rodině. Rozvedená, rozejítá, nemanželské dítě, chlap mi umřel v posteli ... a to mám IQ 131 - zjištěno u Menzy, když mi pořád předhazovali, jak blbá jsem. Sice s něčím pomohli, ale o té pomoci se zmíní pokaždé, když mají pocit, že ZASE dělám něco jinak a nebo se dozví (nestýkáme se), že jsem prostě v životě udělala nějakou změnu. Jo a vědět, že mi chlast pomáhá tady všechno přežít? Pak už se mnou nebudou chtít mít společného snad nic. Máme alkoholismus v rodině, ale ten, kdy příbuzní spadli na samé dno lidské důstojnosti a několikrát se léčili a ztratili všechno, co jen mohli. A to by se jim hodilo do karet, proto to musím zvládnout s grácií. A chlapi? Jednoduše mi není dáno a jsem ráda, že mne čím dál tím míň trápí, že chodím všude sama a že chlap je dobrý jen do postele a to ještě ne každý. Desítky let jsem se snažila dávat ... k čemu mi to bylo? Zůstala jsem sama a pár let byla považována za blbce, když jsem žila, s kým jsem žila. To je za mnou, já se v tom nehrabu, jen okolí bývá "milé", když mi to někdo rád připomíná.
Uvažovala jsem o přestěhování, jenže mám malou, která nechce nic měnit, protože ona mne zná deset let a pro ni jsem ta nej máma. Nemohla mít lepší. I když i ona vnímá vztah mých rodičů ke mně a vlastně celé mé rodiny. Naštěstí je velice inteligentní, žádná ovce k ochočení a má svůj pohled na všechno kolem a ona je tím hnacím motorem a sluníčkem, když je mi zle. A pak ... před ní nenadávám, nechlastám, nepomlouvám ... to za mě udělají jiní. Ona mne vnímá něco přes deset let a já sebesamu vlastně taky. Poslední 4 roky si nenadávám, netrýzním, i když si občas pobrečím. Žiju teď a chyby opakovat nebudu, i když na to někdo čeká.
Zní to hnusně, ale jsem tu v druhé řadě proto, abych štvala všechny ty pomlouvače a dokázala jim, že nemají pravdu, když mě při každém zaškobrtnutí, chtějí vidět se válet co nejdýl v bahně. Pokaždé, když potkám někoho, kdo si mne někdy bral do h..y, usmívám se, chválím sebe, děti, práci, všechno je přeci fajn. A že jsem sama? Jejda, to ti je ale výhoda.
Neudělám nikomu radost. A proto se z toho všeho a z té přetvářky musím občas vypít, vytančit, vyzpívat. Ale tajně, nechci, aby někdo věděl a nedej bože viděl, jak mi je, když mi je zle.
|
| Ananta |
|
(27.12.2010 17:25:11)
Taky žiju sama, už hodně let a o chlapech si myslím něco podobného jako ty, ale spíš při představě manželství, nejsem manželka, jsem příliš nepoddajná a celkově komplikovaná na normální vztah. Ale nemám dítě, možná to jediné chybí... alkohol jsem zabalila někdy kolem 27 let, protože mě doběhl docela slušně, stálo mě to hodně sil, ale ty zkušenosti teď zúročuju v práci, takže toho zas tak nelituju. Hodně v tom co píšeš vidím tu orientaci na okolí a na to co si kdo myslí a to musí být taky dost vysilující. Jinak jsi moc sympatická a vcelku bych ti i věřila, že máš dost vůle si věci osedlat až bude čas ...  ovšem nedá mi to nenapsat, že tančíš s démony
|
| Eva + 2 dospělé děti a jedno desetileté | •
|
(27.12.2010 21:44:52)
Díky za důvěru.
Nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně, ale ... chystám se studovat psychologii a jednou být tou protivnou babou v manželské a nebo alkoholní poradně. Myslela jsem si, že dcera půjde tímto směrem, ale zvolila si něco jistějšího a tím je ekonomie. Je to na mně. A jen já vím, kdy nadejde ten správný okamžik. A než nadejde ... začala jsem psát knihu, o sobě, o svém životě. Možná jednou, kdoví, z ní bude ukázková učebnice, jak se dá zvládnout všechno, když je alespoň náznak snahy a cíle a chuti.
A pak, lidi je třeba trochu nasírat, jinak by někteří ani nemohli žít.
|
|
|
|
|
| Jája | •
|
(27.12.2010 14:25:31)
Bohužel mi tato slova připomínají to, co nám neustále tvrdil náš táta - alkoholik. Do určité doby takto žil a pak ho alkohol převálcoval. Doufám, že se to nestane tobě.S autorkou článku souhlasím s tím, že na alkohol se musí dávat pozor a a doporučuji se snažit objevovat v životě nové věci.
|
| Eva + 2 dospělé děti a jedno desetileté | •
|
(27.12.2010 14:37:53)
Jj, taky to slýchám ... uvidím, co bude dál. Zítra tu nemusíme být nikdo. Jako problémovou dobu před sebou vidím tu, až mi odejde z domu i ta malá. Mám devět let na to, abych vymyslela, co se mnou bude dál.
|
| Myss |
|
(27.12.2010 15:00:38)
to je let,kdoví,co bude!Určitě Tě čeká ještě plno radostí,neboj!
|
|
|
|
|
, mně manžel stejně říká, že si to dělám sama. 
. To je tedy slovo do pranice a, podle mě, dobrá rada.
) mi koupil sušičku. Nejlepší kamarádka. Spolu s myčkou. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)