| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč ženy na mateřské dovolené pijí III

 Celkem 122 názorů.
 saina 
  • 

drzim palce 

(21.12.2010 9:44:09)
Je uplne jedno, jakou kdo ma ,,drogu", kdyz nestiha, je ve stresu a potrebuje nejak uvolnit. Alkohol ma tu chybu, ze je navykovej. Drzim palce, at se ti dari! Urcite se ti povede najit nejakou nahradu za alkohol, nejaky jiny zajem nebo produkt. Neznam Tvou situaci detailne, tak mozna placnu blbost, kdyztak mi to prosim odpust, ale neslo by nejak stahnout manzela zpatky k sobe, abys nebyla na vse sama?
 Bonpara 


podpora 

(21.12.2010 10:29:25)
to slovo mě napadlo po přečtení tvého příspěvku. Určitě ji potřebuješ, hlavně od tvých nejbližších. Možná, že slova upřímné pochvaly, uznání a díků každý večer od tvého muže by měly na tebe stejný účinek jako ta sklenka vína. Nevím.
První půlku tvého příspěvku znám z vlastní zkušenosti. Sama na výchovu dětí, práce, domácnost, kolotoč .... Neskončila jsem u sklenky, ale s totátní poruchou spánku. Neschopnost usnout, probouzená xkrát za noc, nakonec usnout v 5 ráno na hodinku. Toto trvalo několik dlouhých měsíců. Výsledek nebyl tak odlišný od toho kdybych pila. Doslova motající se únavou, nervózní, neschopná soustředit se na nic, děti mě obtěžovaly, měla jsem problém komunikovat s okolím, nic mě nezajímalo, celý den jsem myslela na to jak si chci jen lehnout a usnout a večer spánek nepřicházel. Prostě insomnie -hrůza. Pomohla mi také až lehká antidepresiva a hlavně jsem přestala chtít vše zvládnout na 100%. Už prostě nejdu v 10 večer po uložení dětí žehlit, péct, uklízet, dodělávat práci .... ne! Prostě pokud mi tělo říká, že je unavené tak odpočívám.
Ještě nikdo na světě neumřel, protože měl nevyžehlené tričko, děti chodí jen do jednoho kroužku, myslím, že plno věcí se v tomto věku mohou naučit i od rodičů, nepropadám už hysterii, že 18 dětí z 20ti chodí na AJ ve školce a to moje ne.
Samozřejmě že mám pocit, že ostatní matky toho stíhají mnohem víc a lépe.(hlavně o tom rády vyprávějí ) Asi ano anebo ne, už je mi to jedno. Strašně dlouho jsem se nechala vláčet pocity, že když ostatní zvládají tak já musím taky. Zvládla jsem ano a kam to vedlo.... Můj názor, pokud o něj stojíš je tento: Vykašli se na to! Vyber si 2 věci, které opravdu MUSÍŠ dělat. Dle mého názoru- vychovávat děti a vydělávat peníze- a ostatní vyděl 10ti. V momentě, kdy jde o zdraví a záchranu rodiny ( a o to myslím v tvém případě už jde ) , tak doma necht´je bordel, studené večeře, děti na nějakou dobu s minimem kroužků. Vem ty prachy co maj děti na kurzy a sportovní výbavu a dej je paní na úklid, at´ti vygruntuje komplet barák. A sedni si do křesla s capuccinem a koukej jak maká někdo jiný. Ano, budeš mít pocit, jako bys spáchala nevěru a kradla v obchodě, ale pokud se k této radikální změně v myšlení neodhodláš budou si děti pamatovat uštvanou matku, která byla pořád ve stresu ( oni sice nevědí o co jde, ale náladu a emoce rozeznají moc dobře )Drž se !!!
 helis78 


Re: podpora 

(21.12.2010 10:34:40)
krásně napsané ~R^, mně manžel stejně říká, že si to dělám sama.
 Lucyna 
  • 

Re: podpora 

(21.12.2010 10:43:09)
Napsala jsi to opravdu skvěle. Jsem za tento názor vděčná. Samozřejmě vím, že pití je jen berlička ... a že je potřeba naprosto překopat role v rodině. Máš pravdu i s tím úklidem a představa, jak sedím s kapučínem v křesle a dívám se na někoho, jak uklízí, mně kupodivu uklidňuje :-D. Nicméně je tady průšvih, že už ten alkohol potřebuji ... uvidíme, co ta antidepresiva. Každopádně děkuju!
 Dagmar Bartůšková 


Re: podpora 

(21.12.2010 11:17:42)
hezký článek...nemáš někoho v rodině, kdo taky rád popíjí? Připojuju jedno svoje povídání pro zasmání....

C2H5OH

Celá naše rodina byla zasažena tím, že můj děd coby psychiatr vedl poradnu pro alkoholiky.

Ve špajzu nebyl ani rum do pečení, abychom neměli nejmenší příležitost propadnout lihovině. Víno jsem poprév pila v sedmnácti, připadala si jako zločinec a vůbec mi to nechutnalo.

Původně jsem si myslela, že výchova zřejmě zapůsobila, protože alkohol dodnes moc nemusím. Pak jsem shlédla dokument o roztomilém malém ostrovu, kde opice kradou turistům pití. Opic, které dávaly přednost etanolovým nápojům, bylo stejné procento jako alkoholiků v lidské populaci.

A mám po iluzích. Jsme oběť vlastních genů. Výchova nejspíš v této oblasti moc nerozhoduje, protože na vlastní svatbě jsem se pekelně opila a zatímco kolem půlnoci se svatebčané ještě pilně veselili, nevěsta hajinkala v postýlce namazaná jako doga a slintala do polštáře. Na svou obhajobu bych ráda uvedla, že abstinence může být i selektivní.


 Lucyna 
  • 

Re: podpora 

(21.12.2010 11:31:01)
Essi, tak samozřejmě geny mám ze všech stran ... otec, máti i jeden z dědů alkoholici a dokonce notorik! Geny jsou svině :-))
 Petra Neomi 
  • 

Re: podpora 

(21.12.2010 20:33:22)
No, myslím,, že ta antidepresiva jsou víc než na místě. Nikde sice nepíšeš o dávkách, ale celkově mi to připadá spíš jako fobie, než jako alkoholismus. V létě pije pivo kde kdo, stejně tak se kde kdo napije na pracovní oslavě. Imho je patologické ne to pití, ale tvůj vztah k němu.
 Ananta 


Re: podpora 

(25.12.2010 23:01:39)
"Imho je patologické ne to pití, ale tvůj vztah k němu."

Petro docela by mě zajímalo kde chodíš na tyhle laické nesmysly.

Jestli něco zakladatelka má, tak je to mimořádně vyvynutá sebereflektivní schopnost, bez níž by nejspíš už dávno pila ve velkém a měla poschovávané flašky po bytě aniž by to kdokoliv věděl...

Při genetickém zatížení, které zakladatelka popisuje, by měla s alkoholem seknout definitivně, protože závislost na alkoholu se prokazatelně dědí. Není žádná zlatá střední cesta v takových případech, v tom měl Skála pravdu a většina experimentů závislých s pootevřenými vrátky končí prostě špatně.

 já 
  • 

Re: podpora 

(21.12.2010 11:40:15)
ta chuť nepřejde nikdy, stejně jako i cokoliv s příchutí alkoholu (i jenom vůní, i v lécích) rozjede epizodu, která končí debaklem. Závislost je smrtelný nepřítel. U drog ten nástup je velmi rychlý, nejčastěji se k nim dostane člověk okolo puberty, a devastační účinky jsou tak silné, že většina narkomanů umírá na předávkování nebo vedlejší účinky - žloutenka atd. U alkoholu je zrádný ten čas. Ze začátku to vypadá nevinně. Nejhorší dopady má alkoholismus na nejbližší, hlavně děti. Je toho hrozně moc k tomu tématu, nemám sílu se tady o tom rozepisovat. Hodně věrně je dopad alkoholismu vidět na tom dokumentu "Ze závislosti do nezávislosti", je v archívu ČT. Geny hrajou určitou roli, na druhou stranu závislost si vypěstuje kdokoliv, kdo nadužívá. Třeba moje máma si vypěstovala návyk až v důchodu, ale vydržet se s ní nedá ani když jsem od ní hodně daleko. Genově to určitě nemá, nikdo jiný v rodině nepije a nepil.
 Amálka, 2+2 


Re: podpora 

(21.12.2010 12:33:11)
mooooc ti fandím. Četla jsem i to co bylo dřív.
Je to běh na dlouhou trať.
Přeju ti, abys našla v sobě sílu a kolem sebe lidi, kteří ti budou moci pomoci.
 1luky 


Re: podpora 

(26.12.2010 8:37:25)
ahojky,mluvíš mi z duše.Taky jsem začala na MD pít a chutná mi to až moc.Doma mi to v manželství neklape a tak se upíjím.I celý vánoce...~:(
Jsem sama na 2 děti...Ale hlavu vzhůru,to všechny zvládneme ~:-D~;)
 Theend 


Re: podpora 

(21.12.2010 16:08:23)
Daajano, ~g~. To je tedy slovo do pranice a, podle mě, dobrá rada.
 Lucka, dvě děti 
  • 

Re: podpora 

(22.12.2010 16:35:32)
Naprosto souhlasím s Daajanou! Je nutné selektovat, dneska ženská je ve stresu i bez dětí, náročná práce, atd. atd. natož s dětmi. Já třeba už dva roky nežehlím, skládám to ze sušáku rovnou do skříně, košili vyžehlím na přání ráno před odchodem do práce (můj muž jich naštěstí nespotřebuje 7 týdně), nikdo to nepozná že není vyžehleno. Večeře jsou jen studené, teplá je jen když jsou zbytky od oběda. Prostě na to kašlu a i tak mi všechno leze krkem. Já mám k alkoholu odpor, ale bylo pro mě naprosto nepředstavitelné přestat kouřit, dokázala jsem to (věčné hádky s mužem), teď ovšem trpím obžerstvím, tláskám páté přes deváté, litry kafe a stejně nenacházím uvolnění. Nedokážu si naprosto představit, že bych na ty děti byla sama. Můj muž tedy nijak extra doma nepomáhá, ale už jen to že je doma a děti se na chvilku pověsí na něj a ne na mě je osvobozující. Držím vám moc palce abyste to zvládla a nedošlo to tak daleko, že vás děti uvidí pod vlivem, to byste si asi moc vyčítala.
 alzbeta 


Re: podpora 

(26.12.2010 13:00:11)
konečně to někdo napsal. že nežehlí. Já nežehlím již hodně roků. Po vyprání prádlo co jedříve v¨pověsím. nejprve ho ale hezky protřepu a narovnám. Jen pro děti nějaká trička občas přežehlím. Stejně se ale nevyžej¨hlené tř¨ričko po hodině na nositel teplem vlastního těla urovná i i kdyby na trišku byly faldy, tak skoro zmízí.
 Zlatka, jedno dítě 
  • 

Re: podpora 

(26.12.2010 16:49:26)
Taky nežehlím. Všechno dávám na ramínko a říkám, že žehlí skříň. Čtu vaše příspěvky popíjím rum s kolou, oba chlapy mi spí a já se moc stydím. Jste všechny úžasné baby a moc vám přeji abyste dokázaly, co chcete dokázat. Máte můj velký obdiv. Držte se a já vám držím palce. :)
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: podpora 

(1.1.2011 17:19:41)
taky nežehlím. Můj milovaný manžel (v tomto ohledu prosím 100% bez ironie~t~) mi koupil sušičku. Nejlepší kamarádka. Spolu s myčkou.
Vyperu, šoupnu do sušičky a pak pouze skládám. Žehlím jedině, když se ze sušičky nestihne vyndat včas a prádlo vychladne - pak je pomačkané. Jedině tehdy žehlím, trpím a nadávám si.

Samozřejmě, 80% mého okolí kritizuje mou lenost a vykládá, jak si práci vhodně zorganizovat a jak se dobře žehlí večer u televize. Já nevím jak vy, ale já raději film sleduji celý, nikoliv po očku, mezi žehlením a skládáním prádla.

Obecně jsem toho názoru, že spokojená matka/manželka, je taky výkonná matka. Frustrovaná nic nestíhá, je protivná, řve na děti i manžela... ano i tohle znám. Můj muž se snaží mi ulehčit, problém není ani tak v domácích pracech, jako v tom, že jsem stále s dětmi sama. Manžel chodí až večer a pak sedne k počítači a pokračuje v práci, abychom se měli lépe. Taky to nemá snadné, zvláště se mnou ~;).

Můj problém je, že si jaksi pořád nemůžu najít takový relax, který by mě dostal do nálady. Já nepiju, protože mi to prostě nechutná. Letos v létě jsem si párkrát dala mojito, pila jsem poprvé po osmi letech. Nemám žádný relaxans, manžel si dá kafčo a cígo, zavře se na balkoně a je v poho, protože aspoň chvilku neslyší ty naše lumpíky, jak řádí. Já nepiji, nekouřím, kafe si vychutnám jenom v klidu, takže zase nic.

Ale dovedu si představit, jak by to se mnou vypadalo, kdyby mi taky chutnalo vínečko nebo pivo. Těch situací za den, kdy si sahám až na dno psychických rezerv, přibývá. Fakt mě, abstinenta, často napadne, že teď bych si dala skleničku a nohy na stůl.... i když vím, že by mi ta sklenička nechutnala.... Normálně to úplně bolestně vnímám, tu potřebu něco si dát.

Mi nejvíc pomáhá se vypovídat. Vyloženě si postěžovat na celičký svět, jak mě nikdo nemá rád, jak se nic nedaří.... vysypat to ze sebe a pak je líp. Aspoň na chvilku. Až si kolikrát říkám, že už musím být pro své kamarádky děsně otravná, jak si pořád stěžuji. Naštěstí jsou ve stejné situaci, jako já a chápou. Navzájem si nabízíme ramena na vyplakání. Zatím to stačí.

Už se těším/netěším do práce. Vypadnu z toho stereotypu, ale na druhou stranu se hrozím, jak to bude vypadat potom....

Napište někdo zkušenosti, jaké jsou první měsíce po návratu do zaměstnání z několikanásobné rodičovské dovolené
 KačkaH 


Re: podpora 

(27.12.2010 8:56:54)
Krásně napsané a máš naprostou pravdu. Spousta matek, které mluví o tom, co všechno zvládnou a jak dokonale se o své děti stará, to jen tvrdí a ve skutečnosti je to o tom, že i studenou večeři považují za dokonale připravenou večeři a že jim třeba prádlo vyžehlí babičky? To je přeci samozřejmost, proč to zdůrazňovat, to přeci dělá každá babička (nedělá, neboj, ale spousta opravdu ano). Takže hlavu vzhůru a opravdu - spousta věcí se dělat nemusí, nebo minimálně ne teď hned. Taky mi to chvili trvalo, než jsem na to přišla, ale je to fakt. Z neumytých oken ještě nikdy nikdo neumřel, ale z nedostatku lásky a času se dají napáchat spousty špatností. Držím palce!!~6~
 Lisa 
  • 

Držím Ti palce 

(21.12.2010 11:35:34)
Milá Lucyno, četla jsem Tvé předchozí články, byly výborné a výštižné. Držím Ti palce a přeju, abys sem za rok napsala něco pozitivního - třeba že už na to pití nemám chuť. A určitě si to přečtu!
 Lucyna 
  • 

Re: Držím Ti palce 

(21.12.2010 11:43:43)
Díky :-) Těší mě, že si ty články pamatuješ. Na jednu stranu je to trochu terapie, na druhou stranu varování.
 Teraza Horáková 


Re: Držím Ti palce 

(21.12.2010 19:27:43)
Luci, držím palce. Vykročila jsi správným směrem a problém řešíš.
 Tizi 


držím palce 

(21.12.2010 11:36:56)
Lucyno, držím palce, ať to tentorkát vyjde. Myslím, že psycholožka má pravdu, co se nedostatku volného času týká. Důležitější než alkohol nebo antidepresiva mi přijde změna života. Nevím jakou máte hypotéku, ale nešlo by bydlení vyměnit za něco menšího a levnějšího? Abys mohla mít méně náročnou práci, případně zkrácený úvazek? Já myslím, že i děti více ocení tvůj čas než skvělý barák. A nešlo by promluvit s manželem, aby se vrátil a našel si práci tady? Vždyť i on tímto způsobem přichází o své děti.
 Lucyna 
  • 

Re: držím palce 

(21.12.2010 11:47:50)
Tizi, odešli jsme do přírody, protože děti jsou alergici a astmatici, takže vlastně taková škola v přírodě. Náš dům není velký a zahrada tak akorát ... ale neměli jsme skoro žádné peníze, tak se to celkem vyšplhalo. Manžel se snažil sehnat si tady práci, ale je vědecký pracovník, učí na univerzitě a místo tady pro něj prostě není ... jeho obor je velmi specifický. I on trpí tím, že není doma ... je to všechno se vším a řešení v nedohlednu.
 Barča 
  • 

Re: držím palce 

(21.12.2010 12:20:39)
Nevím, ale co je horší? Neučit na univerzitě a mít zdravou ženu nebo být věděcký pracovník a mít vedle sebe alkoholika? Ale chápu, je to často velmi těžké....
 Lenka 
  • 

Re: držím palce 

(21.12.2010 13:07:47)
Kdo tu situaci nezažil, asi není schopen úplně pochopit....
Ale souhlasím s tím, že by se v prní řadě měl manžel vrátit domů a začít fungovat! Snad by i zde nějakou vhodnou práci našel, hold by nebyl třeba vědecký pracovník....Já osobně vidím v tom, že není manžel doma, problém k řešení číslo jedna...
 Winky 
  • 

Re: držím palce 

(21.12.2010 13:31:30)
Přesně tak. Problém soužití na dálku zdá se působí na vás mnohem hůř než třeba na jiné lidi. Opravdu, skutečně a reálně to zvažte, jestli je pobyt v přírodě / manželova práce takovou devizou, abys za to musela platit zničenou psychikou a zdravím. Možná i bydlení ve velkém městě kde pracuje manžel a častější i když kratší výjezdy do ozdravoven s dětmi by pro Vás byly vhodnější, než momentální status quo.

V článku tedy právě postrádám postoj manžela - ví o tom, neví, jak se ho to týká, co proti tomu dělá, pomáhá ti, má on nějaké problémy z toho že žije bez vás takhle dlouhodobě.......

Nechci být za vědmu, nebo za radílka který všechno ví a všude byl. Nevím jak to máte doma konkrétně vy. Každý jsme nějaký, každý sneseme něco jiného. Ale čtu to očima člověka který k tomu může zaujmout nezávislý postoj. A z toho mi vyznívá, že i kdyby tě netrápila závislost k alkoholu, určitě by se našlo něco jiného, protože je tam cítit disharmonie z toho jak žijete odděleně a nemáte vyvážený přístup k rodině.
 Winky 
  • 

Re: držím palce 

(21.12.2010 13:35:56)
chci tím říct, že je mi jasné že jste chtěli pro děti "to nejlepší" ve smyslu dům, v čisté k rajině, a ufinancovat to znamená něco podstoupit. Ale pokud čas ukáže, že ačkoli jste si to poctivě přáli, v reálu to nefunguje, je na místě přehodnotit původní záměry. A nezamená to že jste něco udělali "blbě". Prostě někdy ten odhad reality se nezdaří, ale na druhou stranu není důvod setrvávat v tom stavu, pokud nevyhovuje.... jde jen o to sebrat odvahu k tomu si říct - jo, chtěla jsem to takhle, ale nejde to, pojďme to udělat jinak...
 Lou+3 


Barco... 

(23.12.2010 6:39:44)
vedecky pracovnik je specificka kategorie... zamestnani se meni snadno, ale pokud nekdo dela dlouhodobe na nejakme projektu, ma granty a pod. tak je silene tezke to zmenit.

Jinak ja jsem v podobne situaci, muj muz je uspesny profesor, v podstate na nas nema cas a ja jeste chodim do prace (spis abych si odpocala od deti) a sve nervy si zase lecim nakupama a zranim. Ano, kdyby mi tuhle zabavu nekdo odejmul, asi bych se zblaznila.

Moc drzim palce, at i nadale uspesne bojujes a at ti lekari pomohou, i kdyz chapu, jak silene to je tezke, obzvlast na samote.

 Gladya, bývalá dasa, 


Re: držím palce 

(21.12.2010 13:32:24)
myslím, že "rozdělená" rodina je jeden z hlavních problémů. Pokud by manžel nenašel místo poblíž, tak co se přestěhovat blíž k jeho pracovišti? Nemusí to být přímo do města, ale nějaké bydlení v okrajové čtvrti nebo blízké vesnici by se nenašlo?
 Lenka P. 
  • 

Re: držím palce 

(21.12.2010 14:01:21)
Moc Vám držím palce a chápu Vás. Momentálně jsem také na mateřské (2,5roku a 8měsíců). Manžel má také velmi specifickou práci, která vyžaduje cestovat každý druhý týden do zahraničí. Někdy mám pocit, že se zblázním a nezvládnu to, i když mi ty týdny, kdy tu je moc pomáhá. Kvůli jeho práci jsme se přestěhovali 350km daleko od rodného města a teď ještě takhle cestuje.

Pokud Vám ale ze své zkušenosti můžu radit, chtějte manžela u sebe. Ať už Vy půjdete za ním nebo on za Vámi. Buďte trochu sobecká. Manžel nemůže mít všechno, kariéru i fungující vztah (rodinu) zadarmo. My máme krásný vztah, ale kdybych byla na všechno sama pořád, tak (bez nadsázky) začnu také pít nebo je ze mě uhádaná, uštěpačná, jedovatá ženská. Možná oboje. Manžel se hrozně snaží a tak, když je pryč a já padám na ústa, tak si pořád opakuju, že přijede. Musíte přece mít někoho, na koho se můžete spolehnout, že Vás podrží, pomůže Vám.

Také naklizeno doma zrovna nemáme a teplou večeři jsme měli naposledy před rokem, na Štědrý den:-)). Prostě nejsem schopná stíhat všechno. Obdivuji Vás, pokud se staráte ještě o domeček. Opravdu, najděte si někoho na úklid, na žehlení, ať z Vás něco zůstane.

Držím Vám moc pěsti, ale jak už jsem psala, buďte trochu sobecká. Jak říká můj manžel: Hřbitovy jsou plné nepostradatelných lidí. Nezničte se.
 myška 
  • 

hodně štěstí 

(21.12.2010 12:02:30)
Taky si pamatuji předchozí Tvoje články a se zájmem jsem si přečetla i tento. Je vidět, že jsi velmi inteligentní člověk, držím Ti moc palečky, ať se Ti podaří nad alkoholem zcela zvítězit a přeji hodně štěstí.
Bohužel alkohol je opravdu záludná věc... Měla jsem kolegyni v práci, vysokoškolačka, milá, klidná, naprosto pohodový člověk.Měla jsem ji moc ráda. Nikdy bych neřekla, že by se jí mohly týkat deprese a problémy s alkoholem. Lehce po 40. jí přepadly depky (z důvodů sice naprosto banálních oproti těm Tvým - neměla žádné finanční, manželské ani větší pracovní problémy) a začala to řešit alkoholem (také pila jen celkem málo, nebylo to na ní tak moc znát). Postupně během 10 let se několikrát léčila, několikrát i delší dobu abstinovala a cítila se psychicky v pohodě i její problémy, které to všechno spustily se vyřešily, ale stačil pak i nepatrný stres a spadla do toho znovu a znovu. V 50 letech zemřela na rakovinu jater...

Proto pokud to jen trochu jde, snaž se na tím zvítězit - máš děti, které Tě potřebují. Držím palečky!
 lenka 
  • 

držím palce 

(21.12.2010 13:22:19)
nepoznám ťa milá autorka,
ale držím palce. Aj keď ja sama alkohol skoro nepijem dokonca mám k nemu neuveriteľný odpor - chápem Ťa a ani si nevieš predstaviť ako veľmi. Ja mám tri deti (16,13 a 4 roky) manžela tiež 400 km od domu, chodím do roboty, potom ešte 2x do týždňa upratovať, študujem externe na vysokej - sú dni keď si myslím že doslovne padnem na hubu. To že by som mala relaxovať ma už ani nenapadne - vlastne ani neviem čo to je. Začínam mať ale strach, lebo začínam chorlavieť - akoby každý bacil na svete si našiel cestu ku mne - riešenie v ibalgine a paralene asi nie je dlhodobé. Tak sa budeme musieť naozaj naučiť relaxovať - a vykašlem sa na teplé večere ☺
 Gladya, bývalá dasa, 


vydrž 

(21.12.2010 13:25:19)
Autorko, vydrž~6~, jsem docela optimista, protože
1. sama si problém uvědomuješ a chceš ho řešit
2. alkohol Ti ještě nenarušil běžný život, zkrátka funguješ.

Ale úplně lehké to mít nebudš, pravděpodobně jsi ten nešťastný typ člověka, který se nemuže jen občas napít. Zřejmě máš volbu velmi omezenou: buď nepít vůbec a nebo alkoholu podlehnout.

Z článku jsem docela nepochopila jak je to s manželem, jestli pracuje daleko a dojíždí občas domů, nebo žijete odděleně. Pokud máte, až na tu dálku, funkční vztah a je to trochu možné, ať Ti pomůže partner. Je to složité, ale ani změnu práce bych nezavrhovala.
A hlavně mysli na sebe a děti a věř, že nemusíš zvládnout všechno. Přeji opravdu hodně štěstí a napiš jak se vede. ~;(( ~x~
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: vydrž 

(21.12.2010 13:34:52)
jak je to s manželem už vím z debaty a opravdu: hlvní rada je: žijte spolu, ať změnou práce nebo bydliště.
 Martina 
  • 

Držím palce 

(21.12.2010 13:28:12)
Moc Vám držím palce, zažila jsem obdobný problém z druhé strany - moje maminka pila. Trvalo to moc dlouho, vlastně od mých 14 do 29, pila nejdřív pivo a víno, pak tvrdý alkohol. Mnohokrát jsem ji zažila úplně mimo a strašně jsem se styděla a doufala, že k nám nikdo nepřijde. Ale nakonec se z toho dokázala dostat, zčásti s pomocí paní doktorky při ambulantním léčení, ale hlavně svou vůlí. Moc si ji proto vážím.

Sama říkala, že pro ni bylo zlomové uvědomit si, že nesmí pít vůbec. Že prostě alkohol musí vytěsnit úplně ze svého života - stačí se napít malinko a mozek to chce zas a se vším všudy. Nepije už skoro 7 let a každý den je pro mě, moji sestru a našeho tátu jako zázrak.
 Ronga 


Re: Držím palce 

(27.12.2010 17:57:42)
Sama říkala, že pro ni bylo zlomové uvědomit si, že nesmí pít vůbec. Že prostě alkohol musí vytěsnit úplně ze svého života - stačí se napít malinko a mozek to chce zas a se vším všudy. Nepije už skoro 7 let a každý den je pro mě, moji sestru a našeho tátu jako zázrak.....naprosty souhlas


Lucyno, drzim moc moc palce! Mas velmi dobrou schopnost sebereflexe a snahu stav zmenit, coz stoji na Tve strane.

Myslim, ze je dulezite NEPIT vubec, nejspis mas fest genetickou zatez a piti alkoholu jako silny vnitrni odmenovac, ktery se jen tak necim nahradit neda a tudiz budes mit na alkohol STALE CHUT.

DIKY za KAZDY den, kdy NEPIJES!~g~

Moc drzim palce~6~
 Iva 
  • 

Smutné 

(21.12.2010 15:12:12)
Váš článek je pro mě dalším smutným zjištěním toho, kam až jsou ženy schopné zajít jen pro to, aby dělaly své děti šťastnými.
Zdravé ovzduší, kroužky, sporty......a to vše nad rámec svých finančních a fyzických možností.
Vy jste skončila jako alkoholička, jiná s věřitely v zádech a další jako podváděná a nakonec opuštěná manželka
Kolik takových příběhů už jsem slyšela a začátek zněl vždycky stejně - já jsem HLAVNĚ chtěla to nejlepší pro své děti.
A je mi jasné, že spousta žen, bohužel, na tuhle větu ještě doplatí.

Každopádně držím pěsti, abyste nad svou závislostí vyhrála :-)

 Hilly. 


Re: Smutné 

(21.12.2010 20:03:43)
No tak hlavně si myslím, že když je žena na děti sama, tak se to moc ve zdraví ani ustát nedá.
 Iva 
  • 

Re: Smutné 

(22.12.2010 10:04:14)
Hilly,
těžké to má akorát člověk ( a je jedno jestli žena nebo muž ), který je přesvědčený, že šťastný bude jedině tehdy, pokud ho bude kladně přijímat okolí. A tak dělá spoustu věcí jen proto, aby se nedostal " do řečí":
- byteček jako klícka, aby se neřeklo, že jsme prasata
- dětičky v botkách s "fajfkou", aby se jim ostatní nesmály, že jsou socky
- práce, která mě nebaví, ale musím ji dělat, protože peníze potřebuji na to, abych ostatním dokázala, že si žijeme na úrovni
- každý rok dovolená u moře, abych měla o čem vyprávět, když se mě někdo zeptá kde jsme letos byli
- děti 5x v týdnu po škole na kroužek, aby bylo vidět, že nám na nich záleží

Takový člověk na to zákonitě jednou doplatí, pokud sám ve svém nitru není přesvědčený o tom, že ho tento způsob života baví a naplňuje, že vlastně takovýto styl života ( honit se od rána do večera )je jeho koníčkem.
Spousta lidí chce žít jinak, než jak jim diktuje tahle doba ( i když on jim v podstatě nikdo nic nerozkazuje, jen oni sami si vsugerují, že jen takový život je ten správný ), ale nenajdou k tomu odvahu, protože mají strach co by tomu řeklo okolí. A tak platí svou daň v podobě zdraví ať už fyzického nebo psychického. A nejhorší na tom je, že tenhle způsob života učí i své děti, které pak většinou jedou ve stejných kolejích a to pravé štěstí nikdy nenajdou.
 Lucyna 
  • 

Re: Smutné 

(22.12.2010 12:54:29)
Neříkám, že v něčem nemáš pravdu. Na druhou stranu .... mé děti nemají značkové oblečení a když, tak ze sekáče a úplně náhodou. Na dovolené jsme nebyli několik let ... a keramiku, která dítě baví, tenis, který si zamiloval a lyžák, na který se každoročně velmi těší, mu prostě nechci odepřít. Můj dům ani zdaleka nepřipomíná klícku - na okna jsem například nastříkala tekutý sníh, obřího sněhuláka, obří velrybu a obří vánoční strom, čímž jsem eliminovala uklízení. Nejsem perfekcionalista a co si myslí okolí je mi totálně a naprosto fuk. To však neznamená, že se nutně musím válet po hospodách a motat se před dětmi ...
 Medunka_ 


Re: Smutné 

(22.12.2010 13:29:54)
Na článcích se mi líbí, že jsou (tak je chápu já) odrazem sebereflexe. Klobouk dolů pokud si uvědomujete, že máte potíže. Ale tři roky - nehýčkáte si ten problém? Co manžel? Co Vaši rodiče, kamarádky?
 Lucyna 
  • 

Re: Smutné 

(22.12.2010 14:56:14)
Rodiče a kamarádky nic netuší. Samozřejmě - vidí, že se mohu uštvat, abych vše zvládla, vidí, že když spolu jednou za uherský rok někam jdeme, tak vypiju dva litry vína a nikdo na mě nic nepozná, je jim jasné, že si hraji s ohněm a že tohle tempo nemohu dlouho zvládat, ale o tom, co se děje za zavřenými dveřmi, ví jen jedna jediná osoba - a ta mě taky dokopala k tomu zavolat psycholožce, kterážto mě expres rekomando odeslala k psychiatrovi. Jinak moc děkuji za podporu.
 Medunka_ 


Re: Smutné 

(22.12.2010 19:45:08)
A jak to vnímá manžel? Ví o tom? Bydlíte blízko rodičů, oni by třeba nemohli pomoci? Nějak jsem přehlídla, kolik toho vlastně vypijete... Jako alarmující akorát píšete, že se na alkohol těšíte.
Ten Váš příběh mě oslovil, příjde mi takový zvláštní. Podobně jako Martinu mě napadá, jestli problém je v jen čistě v alkoholu (fakt nevím, kolik toho vypijete).
 Natascha 


Re: Smutné 

(23.12.2010 12:42:05)
Ale dá, jen to chce změnit přístup.
 Stáňa a dva kluci 


Příčiny 

(21.12.2010 20:41:51)
Lucko, moc ti držím pěsti, abys našla cestu ven a umím si představit, jak je to těžké.
Napíšu k tomu ještě vlastní pohled na věc. To, jakým neskutečným způsobem se přepínáš a jaký jste si s manželem vytvořili model, vypovídá o tom, že v podstatě utíkáš před vlastními problémy. Je dost lidí, kteří to mají podobně. Naberou si tolik práce a nastaví si na sebe laťku tak vysoko, že jim na sebe vůbec nezbývá čas. Jako splašení se ženou z jedné práce do druhé, mají pocit, že jinak to nejde. Ale on jim ten klid, který by nastal, kdyby dokázali zvolnit, podvědomě vlastně nahání strach. Člověk je pak nucen zabývat se i sám sebou (tedy pokud ten čas nepromarní třeba zbytečným sledováním televize). A v tom klidu se pocity začínají vynořovat a tak zase začnou neuroticky utíkat, aby je zaplašili.

To, že jsi závislá, svědčí o tom, že tam problémy skryté hodně hluboko jsou. Přeju ti sílu k tomu, abys ty kořeny a příčiny začala hledat a našla. Protože kdo hledá, ten najde:-).
 Iris2020 


Re: Příčiny 

(22.12.2010 10:18:42)

Také moc držím palce. Co přeci jen více zapojit manžela a širší rodinu? Manžel by mohl více přispívat aspoň finančně dětem na kroužky, případně na paní na úklid či na paní na pohlídání dětí. Požádat někoho z rodiny či kamarádek, zda by se mohl třeba jednou týdně nebo jednou měsíčně věnovat dětem a ty bys měla více času na sebe. Požádat někoho z rodičů na vašem kroužku, zda by mohl občas dovézt/přivést i tvoje dítě.....
 Ivča 
  • 

antidepresiva 

(22.12.2010 8:39:49)
Lucyno zaujala mě zmínka o antidepresivech - že jsi po nich ospalá. To bys být neměla, zkus je změnit. Antidepresiva by ti měly do mozku dodat ztracenou "energii", ne aby ti ji ubíraly...
 helenice 


Re: antidepresiva 

(23.12.2010 13:07:02)
co je horsi, byt zavisla na antidepresivech nebo na alkoholu? Je to chemie jako chemie... a oboji je jenom maskovanim problemu dnesni spolecnosti, ktera matkach s detmi nevychazi nijak vstric, kam se podivate, vsude narazi, jsou prepracovane a k smrti utahane, vynervovane.... nebylo by lespi odstranit tyto syndromy nez je "lecit" alkoholem nebo antidepresivy nebo nikotinem nebo cimkoliv jinym????
 Xantipa. 


Jsi alkoholik 

(22.12.2010 10:43:46)
a nepíšu to proto, abych Tě snad nějak urazila. Je to fakt. Když si to připustíš, boj bude snažší. Znamená to vynechat veškerý alkohol, pivo a i nealko pivo. U nás pro jistotu nejsou ani rumové pralinky~t~ /hořký smích tu bohužel není/. Nesmíš nic, co by chuť alkoholu připomínalo. V obchodech se vyhýbáme regálům s alkoholem vč. piva.
Dokud se budeš těšit na alkohol, nesmíš. A dá se existovat bez alkoholu na večírcích i v létě na kolech. Dneska už jsem se nikde nesetkala s tím, že by mi někdo říkal - dej si, nebuď srab. Protože já nepiju alkohol, tak leda 1x nebo 2x za rok někde venku na akci, jinak ne. Problém sice sama nemám, ale manžel ano. Tak proto vím, že když se chce, tak to jde.
Ale těžký to je rozhodně. S návštěvou psychiatra jsi udělala dobře.
Držím palce~x~
 Pawlla 


Re: Jsi alkoholik 

(22.12.2010 11:00:07)
Xantipo,já nejsem alkoholik ani bývalý,nepiju nikdy,protože mi to nechutná a nedělá mi to dobře.Nikdo mi neříká,že jsem srab,ale na rodinných oslavách se na mě dívají jak na blázna"přece jedna štamprle Ti nemůže ublížit"a myslí si,že jsem divná~d~
 Xantipa. 


Re: Jsi alkoholik 

(22.12.2010 11:07:44)
Pawlo - možná, že se mě zpočátku ptali, proč nepiju - nikdy jsem neříkala určitě víc, než že nechci. Teď už se mě ani neptají, jen když nalévají, tak řeknou - co ti mám na přípitek nalít - sladký ne, asi sodovku. Zpočátku mě nejvíc nutil můj táta - napij se a nedělej hanyky - párkrát jsem vzala děti a věci a hned odjela a od tý doby je taky klid.
Když sama nechci, nedonutí mě nikdo a nic a s dotěrnými dotazy, proč ne, se už taky dávno nesetkávám.
 Pawlla 


Re: Jsi alkoholik 

(22.12.2010 11:15:07)
Xantipo,to máš štěstí na rodinu,manželova rodina to mlčky nepřejde nikdy a to už mě znají 16 let.~Rv
 Xantipa. 


Re: Jsi alkoholik 

(22.12.2010 11:25:24)
Jestli je to štěstí - asi jo. Každopádně k tomu hlavně také přispívá fakt, že můj manžel má s alkoholem problém. A protože zásadně trvám na tom, aby na těchto akcích nepil, tak jim zřejmě přijde normální, že nepiju ani já.
Manžel když občas sklouzne, tak to stojí za to a jak píše autorka článku, pak nevím, kdy přestat. A dokonce se stalo, že se to celé táhlo půl roku.
Je to děs. Bohužel si většina těch, co pijí tzv. málo, myslí, že to na nich není poznat, že jsou OK. Nejsou, ti co je znají, to poznají a bohužel musím říct, že to poznají i děti, i když dělají jako že ne.
 Pawlla 


Re: Jsi alkoholik 

(22.12.2010 11:32:46)
Hm,tam pijou všichni a znáš to"kdo nepije s námi,pije proti nám"~t~
 Pawlla 


Re: Jsi alkoholik 

(22.12.2010 11:34:19)
Ale já jsem tím hlavně chtěla říct,že pro člověka co chce přestat s alkoholem je to tady těžké,příjde mi,že většina lidí považuje za slušnost dát si na oslavě alkohol.
 Xantipa. 


Re: Jsi alkoholik 

(22.12.2010 11:41:46)
Máš pravdu, že v tomto je lepší, když je někdo, kdo dotyčného podrží, aby se tím prostě ten, kdo problém řeší, vůbec nemusel zabývat.
Myslím, že kdybych v tom manžela nechala, tak by se nechal umluvit pokaždý, ale takhle není šance. Je ale fakt, že někdy jsme museli společnost opustit dříve, protože si někteří mysleli, že manžel pít chce, kdežto já stíhačka ho hlídám a že nesmí a tak se snažili ho různě tahat po zákoutích stylem - hele, neblbni, ona to nevidí a nepozná, dej si.
Pak jsme odcházeli, "protože mi není dobře". Já sama snesu kydy na svou osobu, jak jsem nespolečenská a jaká jsem stíhačka, manžel by útoky snášel hůř.~d~ Takhle si ostatní myslí, že on musí, protože by pak doma se mnou nevydržel~t~
 Matylda 
  • 

Re: Jsi alkoholik 

(22.12.2010 12:40:04)
Pawlo, dřív bych ti taky tvrdila, že to samozřejmě vždycky jde, alkohol odmítnout. V naší rodině i mezi přáteli se považovalo za samozřejmé, že k pití (i na přípitek) je alkoholická i nealkoholická varianta a, když někdo odmítne alkohol, tak se naleje limonáda bez přemlouvání a dalších řečí. U partnerových příbuzných je to jinak, přípitek se počítá za přípitek jen, když je alkoholický, takže následuje přesvědčování, podezření na těhotenství a podobné kecy. Pro mě je být v jedné místnosti s tchýní dost náročné i bez zbytečných sporů, takže si nechám nalít a případně nevypiju, kdybych ale měla chuť, bude těžké odolat.
 Jana, školkáč a školák 
  • 

žít si nad poměry 

(22.12.2010 11:51:30)
Zaráží mě věta - Nutnost vydělávat a přivydělávat je na mých bedrech. - To jako manžel do domácnosti nedává žádné peníze? Měli by jste si srovnat priority,promiň, ale mě se zdá že si žijete nad své možnosti. Manža, zřejmě málo vydělávající vědecký pracovník, by si měl najít lépe honorovanou práci i za cenu že ho nebude tak bavit, nebo se vzdejte toho domku a najděte si malý byt. Vzdálenost 400km mi z dlouhodobého hlediska přijde pro vztah vražedná. A opravdu musí děti chodit na všechny ty kroužky?
V okruhu svých známých jsem také často za ,,socku" protože jsme nepostavili domek na předměstí, ale koupili jsme 80m2 krásný byt v centru, jezdíme 15 let starým Opelem ze třetí ruky a nekupuji sobě ani dětem značkové oblečení. Známí se tomu často diví, vždyť by jsme na hypotéku bez problémů dosáhli. Ale já hypotéku prostě nechci, nechci být otrok splátek, respektive banky. I za cenu že nemám z materiálního hlediska všechno co bych si přála.
 Nika 
  • 

Re: žít si nad poměry 

(22.12.2010 23:22:53)
Taky mě zarazilo, že vydělává matka. Na kroužky chodí všechny děti, jinak se poflakují a končí v různých partách. Autorka si toho na sebe nakládá holt moc a ten stres kompenzuje chlastem. Zase ukázka toho, jak jsou čeští muži schopní se postarat o rodinu.
 Martina 
  • 

Kde je chyba? 

(22.12.2010 14:34:14)
Myslím, že paní psycholožka správně usoudila, že nejste zralá na protialkoholní léčbu - vaším problémem totiž rozhodně není Vámi démonizovaný alkohol, nýbrž Váš mozek. Vaše osobní paranoia z alkoholismu vás dovedla až k antidepresivum. Gratuluji, ale být vámi tak to za výhru rozhodně nepovažuji. Myslím, že je mnohem lepší si dát večer sklenku než zobat prášečky, ale to je vaše volba.
Na závěr si neodpustím otázku. Co dělá váš manžel 400km daleko, když na Vašich bedrech leží nutnost vydělávat a přivydělávat?
 Lucyna 
  • 

Re: Kde je chyba? 

(22.12.2010 15:07:17)
Manžel je geolog, přpravuje se na docenturu. Jak jsem již napsala výše, on zde práci nenašel. Dva roky jsme se snažili, ale o tento obor tady zájem není. Vysoká škola je nejblíž dvě hodiny. Ucházel se o práci na úřadě, chtěl dělat manažera v pivovaru, ředitele základní školy ... zkrátka nedaří se. Proto jsme se rozhodli, že své síly bude soustředit na vzdělání a pak bude i víc peněz a snad i času. Což samozřejmě náš problém zcela nevyřeší, ale malinko nám to pomůže.
 NIka 
  • 

Re: Kde je chyba? 

(23.12.2010 10:14:09)
Tak mě napadají nějaké těžební společnosti nebo energetické, které třeba staví elektrárny a jiná zařízení. Když ani to, tak bych šla do rekvalifikace. Normální člověk by se zbláznil z toho, co vše leží na vašich bedrech, takhle to dál nejde.
 bazilišek+7/97+1/08+4/10 


Re: Kde je chyba? 

(26.12.2010 23:17:59)
Teď si čtu všechny příspěvky, abych se dozvěděla něco o manželovi a mám ho tedy plné zuby, aniž bych toho o něm našla více... Co znamená JDI DO ODMAŠŤOVNY????? To je hnusný... ty ho tedy vlastně ještě živíš??? Někdy to samozřejmě jinak nejde, ale s tím, že chlap se bude snažit HLEDAT MÍSTO I KDYBY MĚL KOPAT PŘÍKOPY! Proč nedělá docenturu dálkově a nestará se zatím o rodinu, když vyděláváš teď Ty? To nejde???
 Eliška, 2 děti 
  • 

almafemina 

(22.12.2010 18:12:18)
Pokud jste z Prahy, zkuste www.almafemina.cz. Držím palce!
 Panímáma 
  • 

Lucyno, 

(22.12.2010 22:01:54)
Tvoje příspěvky si pamatuji - oba dva. Víš, normálně má člověk alkoholiky nebo lidi se sklonem k pití tendenci odsoudit, nebo se na ně dívat přes prsty. Ale Tebe se to netýká. Ty dokážeš svůj problém podat tak, že každý dostane strach a uvědomí si, že se TO týká i jeho. I já jsem si díky Tobě uvědomila, jak je lehké začít pít, jak je ta hranice hrozně křehká. Takže, měl-li Tvůj příspěvek varovat, tak se povedlo! Držím Ti palce, abys to ukočírovala, ale určitě se nevzdávej svého psychiatra. Geny jsou "sviňa", ale věřím, že pod odborným vedením je nějak přelstíte. Ale bude to chtít přehodnotit i postoj k sobě, jak tu kdosi už psal. Není nutné být dokonalá...
A co manžel? Ví o Tvém problému? Jestli ano, jak se k tomu staví?
A ještě mě napadla jedna věc. Je možné, že se své chuti napít nikdy nezbavíš, že je to prostě něco jako diagnóza, se kterou se musíš naučit žít. A bojovat s ní. Například na vysoký krevní tlak musíš brát doživotně léky, jinak tě to zabije. Na chuť na alkohol je lékem doživotní sebekázeň a zakazování si, nepití. Když to možná člověk vezme jako fakt a přestane se hnát za přeludem, že ta chuť někdy zmizí, tak se dostaví úleva. Hlavně vydržet, protože jak u každé nemoci, když nemocný nemá sebekázeň, tak ho to zabije. U pití je to stejné.
Jsi statečná ženská a věřím, že Ty to zvládneš!
 Lucyna 
  • 

Re: Lucyno, 

(23.12.2010 6:51:55)
Panímámo, děkuji Ti za tento příspěvek. Udělal mi moc dobře ... Máš naprostou pravdu - ta chuť asi nezmizí nikdy. Mám alkohol spojen s mnoha událostmi, které když nastanou, začne blikat v mozku světýlko. Já vždycky věděla, že můj vztah k alkoholu je až příliš pozitivní, ale že budu muset přestat už před čtyřicítkou ... to mě fakt nenapadlo.
Ptáš se na manžela - tak zatímco loni v podstatě nic netušil, letošní léto, kdy byl hodně doma, mu to "docvaklo". Začali jsme se o tom bavit, ale řekla bych, že si stále nepřipouští, kam se řítím. Vždyť přece všechno zvládám, moje práce, která vyžaduje maximální soustředění, nikdy neutrpěla a děti jsou spokojené a svou maminku milují. Zkoušela jsem si s ním promluvit mnohokrát a z mnoha úhlů, i o přehodnocení rolí doma, ale nechápe. Když jsem ho na podzim, tedy v období abstinence požádala, zda by mohl dát z lednice pryč víno (dal si večer decinku - a mně to neudělalo dobře), jeho odpověď byla: "jdi do odmašťovny, tohle není normální". To mluví za vše.
Ještě jednou děkuji!
 Jana, školkáč a školák 
  • 

Re: Lucyno, 

(23.12.2010 9:43:08)
Měla jsi mu říct :"Ano, máš pravdu, není to normální, s alkoholem mám velký problém! Mimo jiné i proto, že je toho na mě moc, jsem ve velkém stresu a od tebe bych očekávala podporu a ne hloupé řeči."
A jestli se nebojíš vygradovat situaci tak ještě dodat "Nebyla bych tak vyčerpaná a vystresovaná, kdyby jsi dokázal vydělat dost peněz nebo mi alespoň mnohem více pomáhal s dětmi a domácností!"

Lucyno, musíš začít řešit situaci doma, jinak za pár let zjištíš, že manža sice v klidu a pohodě dodělal docenturu, ale spolu se zvýšením platu ti oznámí, že už nějakou dobu má nějakou jinou, lepší, nevystresovanou a milou která navíc nepije. Všichni okolo mu zatleskají, s alkoholičkou přece žít nebude a nakonec Ti ještě sebere děti.
Antidepresiva mohou být dobrou pomocí, ale není to řešení, řešení je přehodnocení tvého hektického způsobu života. Musíš s manželem promluvit, říct mu, že se prostě hroutíš, že už to tak dál nejde. Buď se zbavíte hypotéky, nebo on bude nosit víc peněz, nebo Ti bude víc pomáhat doma. Jeho kariéra je možná fajn, ale tebe stojí zdraví a co je víc? Mysli také na sebe, ne jen na děti a manžela - buď zdravě sobecká!!!!!!!!!!
 Panímáma 
  • 

Re: Lucyno, 

(23.12.2010 22:42:33)
I já děkuju:-))
Co říct k manželovi? Nejspíš, že se chová jako typický chlap. Vždyť on si vzal dokonalou bytost, selhání se nepřipouští...to už by nebyla ta dokonalá paní co všechno zvládá, všechno stíhá a ještě se přitom na všechny usmívá. Víš, i pro tvého muže je nepředstavitelné, že by mohl mít doma ženu alkoholičku...co by na to řekli známí? jak by se s tím on vyrovnal? měl by vůbec sílu se za tebe postavit? neselhal by nakonec ON? A chlapi jsou srabi a často se řídí heslem "co nevidím, neexistuje". On je možná vážně přesvědčený, že nemáš problém, že si ho pouze SAMA děláš (kolikrát jsem tohle slyšela?). Jediný způsob, aby pochopil je, že půjdete k psychiatrovi spolu. Musí pochopit, že jsi jen člověk, křehký a zranitelný člověk. Anebo bys musela padnout na dno, ale to Ti nepřeju v žádném případě. Drž se!
 MiladaL, dvě děti 
  • 

manžel 

(23.12.2010 6:52:54)
Autorko,
už tady skoro všechno zaznělo. je jasné, že současnou situaci uspokojivě nezvládáš, ničíš si zdraví alkoholem a pravděpodobně i stresem.
někdo tady celkem správně řekl, manžel nemůže mít všechno, fungující rodinu a svoji kariéru. když večer skončí jemu práce, tak má pravděpodobně klid. na Tebe čekají úkoly, vaření, úklid, žehlení.
Jste manželé, to znamená, že jste na rodinu dva.
první krok je říci o svých problémech manželovi a ŘEŠIT SITUACI SPOLEČNĚ. Ty máš problém, to znamená, že i on má problém.
zdá se mi zvláštní, že Ty postupuješ masivní sebepoškozování a manžel nic neví!
měj se pěkně, M.
 M+J+ 5 (2 holky -3 kluci) 


no co k tomu řict 

(23.12.2010 12:27:20)
dve deti litan kolem nich manžel večne pryc....
a hold samo-lecba alkoholem.....

ja te nehodlam soudit to ani omylem....

ja se na to divam ze sve pozice pouze...

deti mam 4ři páte na ceste,hromady litani nejen komem deti ale take kolem prace v nasi firme - muj chlap toho jsem vyložene uprosila aby byl alespon na svatky s nami protože je tolik prace že bych ho doma nemela alespon dalsich 20 let...že jsem obcas už na pokraji - ani bohnice by me nepomohli nikdy me nenapadlo si cucnout alkoholu..vlastne jsem tezky abstinent..od 18 let jsem se alkoholu nedotkla....

ani si neprituknu proste alkohol je pro me strasak...

moje kamaradka ma deti tri a denne nasosava bez litriku vinka vecer by nevypla...a nemam potrebu ji soudit jen jem ji rekla že ke me at alkohol nenosi když dojde s detima...jednou to udelala opijela se a deti jsem ji hlidala nakonec ja takže jsem razem hlidala sve 4ři a tri jeji trochu na to se jit rovnou houpat....

proste ke me ma zakaz si dojit popijet a co dela doma je mi jedno to je jeji zivot...stejne jako autorky bojujes s dablem drzim ti palce....jen jsem napsala svuj pohled na alkohol neni to nic proti tobe...

tchanovec je nasoska nikdy jsem ho nevidela strizliveho jen co se vzbudi hned si da svoji davku takže vlastne je stale pod vlivem a o to vic mam asi averzi vuci chlastu~x~~x~~x~~x~~x~~x~
 Stáňa a dva kluci 


Rozdělení rolí 

(23.12.2010 14:01:54)
Ještě mě k tomu napadla jedna věc, která ale může být mimo vzhledem k tomu, že se vůbec neznáme. A to je rozdělení rolí, v každé rodině je nějak nastaveno, kdo doma reprezentuje mužský princip a kdo ženský. Mám někdy díky dnešní době a feministickému hnutí (které tímto nijak nezatracuju a uvědomuju si jeho klady) pocit, že bylo tak trochu na škodu především nám ženám. Nejen že se od nás očekává, že budeme vydělávat, ale zároveň nám zůstalo i to ostatní, děti a domácnost. Spousta žen z různých důvodů dává dneska přednost mužskému světu, jsou rády samostatné a iklinují více než je zdrávo k přednostem pravé hemisféry.
To ale sebou nese, vzhledem k tomu, že rodina je jeden funkční celek, nutnost přizpůsobení druhé strany, muži "měknou", odmítají zodpovědnost, nechají toho většinu na ženě, když je ochotná ona tu zodpovědnost přijmout.

Vzhledem k tomu, jak situaci popisuješ, jak se k ní staví manžel, jakou máš ty práci, mi tohle naskočilo. Ale třeba je vše jinak:-).
 Jitka. 2 malé děti. 
  • 

Chápu vás 

(24.12.2010 10:29:24)
čtu si tento článek tedy poprvé, takže ty předchozí mi unikli. Ale plně vás chápu. Jsem ve stejné životní situaci. Padám na hubu ( s prominutím) v okolí žádná pomoc. K popíjení jsem se tedy nedostala, ale o odborné pomoci plně uvažuji. Jelikož každý večer kolabuji po celodenní honičce. Kamarádka mi říká, že to platím za to že jsem tak zotpovědná, že jiné matky to tak neprožívají a dětem se až tak nevěnují... Tak nevím.
Držím pěsti - štěstí ať tady časem mohu číst krásný pozitivní radostný článek o nás všech co si snad jednou uděláme čas na sebe a na svůj odpočinek.
Krásný Vánoční den.
 Katjan 


Poklona a podpora 

(25.12.2010 0:37:04)
Máte mou úctu za to, že s tímhle problémem máte sílu znovu a znovu bojovat, a dokonce se s tím i otevřeně svěřovat ostatním. Nepochybuju, že to zvládnete a budete mít další důvod být na sebe hrdá. Jen neodolám a musím se vyjádřit k tématu antidepresiv. Jejich vedlejší účinky jsou bohužel ve většině případů tak hrozné, že jejich užívání za to nejen nestojí, naopak je skutečně nebezpečné. Uvědomuji si, že je těžké se vzdát takhle napohled skvělé možnosti, jak problém vyřešit, ale případy, se kterými jsem se osobně setkala, i literatura odborníků (a zde pozor, finančně nevázaných na farmaceutické firmy) jasně varují, že v užívání antidepresiv jde opravdu o život. Zkuste se poohlédnout na internetu, možná se najde nějaká jiná alternativa? Je mi jasné, že jste to asi i zkusila, je to drsné. Moc Vám držím palce.
 Iva S. 
  • 

Podpora 

(25.12.2010 16:29:37)
Naprosto Vam roumim.Ja jsem s timto problemem take bojovala.Po 9ti mesicich tehotenstvi,roce a pul kojeni a stim spojenym abstinovanim, jsem se tak moc tesila az se konecne napiji alkoholu (miluji vino),ze jsem si po vecerech na MD zacala otevirat lahev za lahvi a vic a vic.Manzel po nocich v praci,takze jsem na to piti byla take sama.Az mi jednoho dne doslo,ze uz to zacina byt problem a ze mne se zacina stavat alkoholicka,ze se cely den tesim na vecer,az si sama sednu k vinecku.Nastesti jsem si to brzy uvedomila,protoze piti s sebou v mem pripade prinaslelo bohuzel i zmenu chovani k diteti.Kvuli alkoholu jsem zacala byt agresivni na sve dite,ktere nade vse miluji a za normalnich situaci agresivni vubec nejsem.Ale zacalo me vytacet,kdyz nechtelo usnout,kdyz nechtelo jist,atd.
Hlavne ale to usnuti,protoze ja uz mela naplanovane,ze hned jak usne,pujdu si dat vinecko a "relaxovat".Nastesti nejsem jako Vy na vsechno sama,manzel sice hodne pracuje,hlavne v noci,ale pres den je doma .Myslim,ze Vas problem tkvi v tom,ze zapijite smutek ze samoty.Kdyby bylo mozne se prestehovat za muzem nebo aby byl vic s Vami,myslim,ze by Vas podporil a pomohl se zbavit tohoto problemu.Antidepresiva Vas problem nevyresi.
Preji hodne stesti a sily Iva S.
 Elowyn 


antidepresiva ani alkohol neřeší ten prapůvodní problém, jenom huntují tělo... 

(25.12.2010 19:26:14)
Ahoj, nechci odsuzovat nebo moralizovat. Jenom napsat, že jak alkohol, tak antidepresiva jsou jen krátkodobé řešení, ale dlouhodobě to bude ještě horší, protože to neřeší důvod vzniku potřeby se rychle uvolnit... prostě je potřeba si život zařídit tak, aby to potřeba nebylo... to se mi to mluví, co... teoreticky to vím dobře, prakticky mám asi taky našlápnuto. Doma jsem sedmý rok, pracuji z domova. Děti mám taky dvě, ale menší.
 Cetriola 


Dobrá a špatná zpráva 

(25.12.2010 22:39:01)
Mám jednu dobrou zprávu - chuť na alkohol časem zmizí. Ta špatná je, že to většinou trvá zhruba tři roky naprosté abstinence. Bez přestávky. To, co mezi jednotlivými excesy odabstinujete, se bohužel maže a k dobru se vám to nepřipíše.
Řekla bych, že jste dost čtenářek tentokrát zmátla. Četly o tom, jak jste přepracovaná (což jste), ovšem touha po pití s tím souvisí jen nepřímo. Určitě to víte. Toužit po pití se dá z přepracovanosti stejně jako z nedostatku práce, z nudy, z malé podpory od manžela stejně jako z toho, že je vedle vás někdo silnější a vy se na něj spoléháte. Nebo že je vedle vás nasraný unuděný manžel, kterého jste přiměla změnit práci.
Závislost je samozřejmě natrvalo, ale po pár letech už to není souboj s chutí - sláva aleluja.
Já mám za sebou už víc než dvanáct let bez alkoholu po těžkých letech boje se závislostí.
Těším se na další zprávy příští rok a přeju vám, aby byly pozitivní.
 Lucyna 
  • 

Re: Dobrá a špatná zpráva 

(26.12.2010 13:19:23)
Cetriolo, děkuji Vám za Váš úhel pohledu. Také Vám děkuji za vlastní zkušenost. Pokud opravdu přestanu mít chuť na alkohol po třech letech, nepřipadá mi to tak strašné. Víte, přečetla jsem mnoho knih, viděla spoustu dokumentů, ale nikde nikdo neřekl, jak dlouho "to" bude trvat. Děkuji za optimismus. Je mi jasné, že i antidepresiva jsou berlička, ale mohu je časem taky vysadit. Už nebudou potřeba.
A jinak ruku na srdce - kdo chce pít, důvod si najde. Takže má přepracovanost a nutnost relaxu zcela jistě důvod je, ale důvod je i hnusný manžel, který se nehne z domu, nezvladatelné děti, nuda ... tedy případy, které se mě netýkají.
Za rok se ozvu, jak na tom jsem :-)
 Elen 


Dobrá a špatná zpráva 

(26.12.2010 16:48:00)
..je vidět,máte to pod kontrolou,jste si vědomá všeho co děláte,stavíte se zodpovědně a i tak přemýšlíte..nevidím problém..neřešte to..Totiž já to mám taky tak(akorát že jsem na tom lépe-mám manžela,který je z práce doma už v 18h,o víkendech)a neřeším..jestli si dám skleničku červeného,nebo napůl flašku s manželem obden,nebo koňačik po večeři..pokud je to na pohodu,uvolnění a vypnutí po celodenním zhonu,tak v pohodě..pořád lepší než antidepresiva(léky mají víc nežádoucích účinků,schválně přečtete v letáčku..?)
Já takto(spokojená a neřeším to) funguju něco přes dva roky(popíjím 4r.)a přesně jako Vy: že mě děti v životě neviděly motat se,že jsem v práci neměla jedinou absenci, že by o mě nikdo neřekl, že jsem žena, která spadá do cílovky alkoholička.
P.S.Jo a když zrovna nemůžu alkohol(protože řídím).tak mám vždy po ruce hořkou čokoládu,takže moje postava je na depku..a stejně neřeším!
 Cetriola 


Re: Dobrá a špatná zpráva 

(26.12.2010 18:13:59)
Joj, kdyby se k alkoholu musely přikládat příbalové letáky, to by byl dlouhý a neveselý román...
Ještě že autorka se podobnými názory nenechává příliš ovlivnit.
 aaadka 


Citim s vami... 

(25.12.2010 22:54:01)
Na vas clanok si pmamatam...aj ten z minuleho roka a aj ten pred tym...A mozem vam podakovat, ze vdaka vam som ja nezacala s pitim...preto VDAKA!!!
Som na materskej uz treti rok a do prace sa vratim asi az o dva roky - deti : dievcatko 2 a pol roka a syn 9 mesiacov...
Tiez mam niekedy pocit, ze by prave alkohol pomohol trochu zrelaxovat a ze by som zabudla na vsetky problemy...sice mam manzela, ktory mi pomaha s detmi a aj v domacnosti, ale bohuzial mna ako zenu prestal nejako vnimat...neviem preco a mna to pochopitelne nici...co uz, hadam sa to casom vyriesi...
Ale vam drzim palce a budem na vas mysliet, aby ste to s alkoholom zvladli...ozvite sa zasa niekedy.
A este raz vam DAKUJEM!
 Lucyna 
  • 

Re: Citim s vami... 

(26.12.2010 13:22:29)
Moc Vám děkuji! Jsem ráda, že psaní o mém "klopýtání" Vám zůstaly v paměti a možná trochu pomohly. To byl jejich účel. Na druhou stranu Vaše reakce mají zase pro mě jistý terapeutický účinek.
 Legulina,Aja a Kris 


Naprosto chápu 

(26.12.2010 17:27:30)
Lucyno, jsem také na mateřské dovolené, no dovolené, raději použiji jen mateřskou. Manžela mám sice "doma", ale jelikož stavíme, tak je buď v práci (24h směn) a ráno ihned odjíždí na stavbu, jenom si vyzvedne doma jídlo, co jsem mu den předem uvařila. S dcerami vlastně vůbec není, kromě "večerní hodinky" a to když má sílu a chuť tak tu starší okoupe a pak ulehá. Manželský život, co to je??? Takže veškeré povinnosti matky jsou jenom na mých bedrech. Do toho jsem měla nějaké zdravotní problémy a fakt už sahala po láhvi vína, že to bude jenom na uvolnění. Zatím jsem tak neučinila, ale dá to opravdu hodně veliké přemáhání. Jsem myslím silnější nátura, takže na brečení nějak nejsem, jak mi radila známá, tak se z toho všeho vyplakej, ne??!! Tak Ti fakt rozumím, i to, že vlastně popíjíš sama, já bych k tomu taky nikoho nepotřebovala. Ale je dobře, že ses obrátila na odbornou pomoc, vlastně už kvůli dětem. A co se týče antidepresiv, s tím mám taky zkušenost a je to na delší lokte, než zaberou a než dají tvou schránku a hlavně "hlavu" do relativního klidu. Jenom nepřestávat, to by znamenalo bludný kruh!!! Tak hodně zdaru a rozhodně Tě neodsuzuji, ale soucítím :-)~;)~3~~3~~3~
 Esme 
  • 

návod který funguje :-) 

(26.12.2010 19:58:06)
Ahoj,
po dlouhé době mne něco nabudilo natolik abych se vyjádřila k tématu (příště se možná i vypeckuju ;-D).
Alkohol a já - toť otázka. Geny? Sama jsem mezi andělem a ďáblem - otec kovaný alkoholik, matka praktikující abstinent.
Takže - piju? Mno... zkusila jsem, nebylo to řešení. Antidepresiva? Jo, fajn berlička - pokud vám nevadí že máte mozek na kaši a jdete životem jak spící princezna.
Taky jsem měla pocit že bych měla BÝT DOKONALÁ... děti potřebují..., manžel potřebuje..., a "co by řekli lidi, že, pani"?
A víte co? MOJE problémy se nevyřešily - dokud jsem je nevyřešila já. Nikdo to kupodivu neudělá za nás - ani alkohol ani doktoři a psychologové, ani jiné úžasné berličky.
Nevím co by v praxi pomohlo autorce článku. Vyměnit manžela, vyměnit bydlení, vyměnit práci, děti? Ano, vím - děti vyměnit nelze. :-) Ty jen vyrostou.
Mně pomohlo uvědomění že jestli mám já deprese a jestli mám já chuť na alkohol, čokoládu, sex, nebo gumové medvídky - jsem já jediný člověk co s tím může něco dělat. Všechny ty moderní kecy o závislostech mne jen mátly - protože mi namlouvaly že za to co dělám vlastně nemůžu. A kdo by za to jako mohl?
Teď už vím že jediné co můžu dělat je dělat to co chci - a proto když mám chuť na sklenku, dám si ji. Dám si jich tolik kolik uznám za vhodné a je mi fuk jestli spadám ten den, měsíc či rok do nějaké statistiky alkoholiků. Jindy zas mám chuť si číst, nebo zpívat, nebo malovat, nebo třeba hrát počítačovou hru na hrdiny - no a co? Když mám chuť na čokoládu, dám si ji. Když má chuť na cokoli, snažím se to dostat - a pokud to nedostanu, tak je mi jasné že jsem to ve skutečnosti zas tak moc nechtěla abych se o to dostatečně snažila.
Jo - a povinnosti jako žehlení-vaření-práce a tak dále a tak podobně jsem pojmula stylem - umře někdo když to neudělám? U většiny věcí odpověď byla - nikdo neumře... takže dobrý, nemusím se do ničeho nutit. :-D
Nedělám co nechci - a kupodivu - funguje to.


 Evza 


Re: návod který funguje :-) 

(26.12.2010 22:18:59)
!!!!!!!!!!skvělé!!!!!!!! maš recht.....!!!ja to taky tak ted mam.....když jsem 5 let abstinovala dostala jsem se do takovych depresí ,že to vyšlo na stejno...antidepresiva me tak zblbly že jsem pak pro změnu bojovala s odvykaní na antidepresivech...vyhledala jsem lečitele.a zapojila svou vuli dostat se z toho.......a to mi pani doktorka do oči tvrdila že nejsou navykové...ja nikdy nic nebrala tak jsem tomu naiivně věřila....
naučila jsem se vyrovnat se sama se sebou..udělat si pořadek I ve vztazich....to vidím JEDNU Z NEJDULEŽITĚJŠICH věcí~x~..
 Jitka. 2 malé děti. 
  • 

Re: návod který funguje :-) 

(27.12.2010 10:46:52)
To se tak krásně čte. Zatím to zvádám jen na půl.....
Protože představa, že teď se mi nechce uklízet... umřu já žít v tom bordelu :-D Ale díky.
 Katjan 


Re: návod který funguje :-) 

(10.1.2011 12:25:09)
Jémine - Esme, tohle je geniální návod na život, skvělá hlavologie, děkuji, kupodivu se mi po něm začalo chtít do šíleného odhnojování části domu, abychom jí mohli obsadit (je to fakt hrůza) - protože co chci a do čeho se mi nechce se náhle snáz rozlišuje :-)
 Radka 
  • 

VÍM O MOŽNÉ POMOCI 

(26.12.2010 20:52:15)
Ahoj,
ve svém životě jsem nikdy neřešila alkohol, ale jinou závislost, a to závislost na jídle /bulimii/ a jsem přesvědčena, že tyto dvě nemoci jsou si ve všech svých důsledcích velmi podobné. Závislost jako závislost. Jsem z toho po 12 letech venku a to jen díky klasické homeopatii /věř mi, že antidepresiva Tvůj problém nikdy nevyřeší, jen oddálí/. Věřím, že by pomohla i s Tvým problémem.

Pokud budeš mít zájem napiš na r0d0u0z0a@seznam.cz. Nabízím pomocnou ruku. Držím palce ve Tvém boji. Radka
 Evza 


Re: VÍM O MOŽNÉ POMOCI 

(26.12.2010 22:06:26)
potvrzuji že antidepresiva jen oddalí...
 narma 


Výstraha?? 

(26.12.2010 21:10:49)
Po přečtení vašeho článku se mi vybavila nejlepší kamarádka,!! není bohužel již mezi námi!!
... jak píše jiná dáma - důvod se vždy najde..- u vás je velmi pozitivní, že si problém uvědomujete, což řada alkoholiků naprosto omítá... kamarádka dokonce byla tak daleko, že alkohol odmítala ze zdravotních důvodů naprosto v každé společnosti - a doma jela litry vodky. když se rozhodla konečně rozvést bylo vlastně pozdě, protože už to nezvládala s alkoholem, přišla o dítě, a konec už byl velmi rychlý, léčebna tři měsíce, za dva měsíce JIP.. revers..JIP reveres.. a smrt... její dítě v tu dobu mělo 8 let a jí bylo krátce přes třicet... pomoci se jí snažili, po té co se na to podařilo přijít, všichni- v práci, rodina, i manžel, i já a přesto nám vzdorovala všemi způsoby... od keců, že nepije... až po direktivní zamknutí dveří bytu... bohužel se svéprávným člověkem nic nezmůžete...
Je to smutný příběh a doufám, že i extrémní, nicméně po této zkušenosti se na každého člověka co pije pravidelně, at už skleničku na relax nebo společensky častěji, dívám s obavou, Kdo jakékoli problémy řeší sklenkou o toho mám strach a hned ho nutím aby se zamyslel, vy už jste myslela... a ted už musíte řešit. Alkohol nic!!! antidepresíva nesmí být náhradní berle, to znamená zvetit se a poté konec s nimi - hledat řešení... ve svém životě.. likvidovat postupně co vás štve a najít to co vás uklidní. A prosím nevymlouvejte se na děti... za prvé nikdy vám to nevrátí..i když vás budou mít rády, a hlavně budou mít koho rády?
Rady: hodně lidí v příspěvcích už jich řadu popsalo, psychiatr taky pomůže, léčebna mnohé ukáže, a ti co se z toho dostaly můžou pomoci nejvíce. Držím palce, přeju hodně síly a prosím, už žádné neštastné děti. Máma s flaškou je horší než alergie a asthma- jsem asthmatik vím o čem mluvím..Narma~3~
 Evza 


pro Lucynku 

(26.12.2010 21:45:35)
ahoj,,,,
tím že to takhle řešíš je moc fajn jsi silna osobnost a maš všechny předpoklady si to vyřešit i bez antidepresiv.....ja to mam za sebou....
Nevím co jsi za znamení kolik maš roku a proč tvuj manžel je pryč.jak se k tobě chova..jaky vztah maš s vlastni mamou a co tata...a zda se maš sama rada....to vše je velice duležite to vše ovlivnuje....držim palce....zmakneš to mit čas a chodit 1x tydně k dobremu psychoperautu neni k zahozeni...vybrečet se třeba každe pondělí z toho co te uvnitr trapí...
prušvich že nemaš asi čas....musi se najit....čas pro tebe.....jinak mužeš přijit o vše....je to raz dva....mohla bych vypravět....jseš dobra..silna...zmakneš to..asi by to chtělo nějakyho přitele co ti da oporu...pomuže psychicky že nejsi na vše sama...držim palce....jsme s tebou alespon tady...~6~~6~
 bazilišek+7/97+1/08+4/10 


CO TO ŘEŠIT S MANŽELEM? 

(26.12.2010 23:01:27)
Lucyno, co na to říká manžel? Nevím, jak dlouho je tak daleko,( a proč vlastně? opustil rodinu? nebo pracovně? ) ale pokud to má být dlouhodobě, nejde to řešit přestěhováním za ním? I když máte hypotéku, jde bydlení prodat a koupit jinde - jasně, že to má své nevýhody - můžete prodělat, ztráta Tvé práce, vytrhnutí celé rodiny z místa, kde jste zvyklí - ale aspoň pro mě by byla priorita rodina, být spolu - k čemu je manžel a táta dětí 400km daleko... Takhle se z toho brzo zblázníš. Ale podle toho, že vydělávání a přivydělávání je na Tobě, tak se o Vás manžel asi nestará nebo jsem to špatně pochopila, z článku to nepoznám...
Takže pokud je manžel ROKY jinde a ještě bude - tak šup za ním, pokud s Vámi nechce být, tak hledat jiného chlapa ( také vím, že to není sranda, sama jsem hledala se synem partnera skoro 3roky ) , v tom bych já viděla hlavní problém, takže bych bouchla pěstí do stolu ( sama pro sebe) a snažila se rázně změnit dosavadní život. Řekni si, co si myslíš, že je v životě důležité pro Tebe, děti i celou rodinu (třeba si to napiš)a zkus do toho jít!!
Ať uděláš ale cokoli, strašně Ti přeji, abys zvládla ten alkohol, protože ty děti si to nezaslouží a bylo by smutné, kdyby někdy musely koukat na opilou mámu, tím spíš, pokud nikoho jiného nemají( nevím, jak jsi na tom s babičkama, sourozencema, atd...).
Držím pěsti!!!
 Šárka, 
  • 

Ozvěte se! 

(27.12.2010 5:16:13)
Potěší mě, když se ozvete! Moc zdravím a držím palce - musíte najít cestu "zpět". Šárka (sar.pol@post.cz)
 zuzanada 


Som na tom podobne. 

(27.12.2010 8:10:53)
Bohužiaľ..... začalo, vlastne ano neviem kedy, ale po tom ako som zistila že môj syn je "iný" je to čím ďalej tým horšie. Ja už neviem ako ďalej. Nie som síce na materskej, lebo si to tiež nemôžem dovoliť, ale tiež mám šialené tempo žitia a ............. nevládzem...... nevládzem.
Kdesi som čítala, že keď človek nevládze, tak práve vtedy vládze viac......... je pravda, že fyzicky asi áno, ale hlava to akosi neberie. Mávam strašné sny, ráno sa budievam unavená, chlap mi nadáva, že zo sna vykrikujem........ ja neviem ako ďalej. Keby nebolo syna a dcéry, asi to všetko načisto vzdám....... je to šialená doba.........

~7~
 Myss 


Máma chlastá celý život 

(27.12.2010 8:48:43)
je to příšerné.Každý den opilá.Vlastně má vymytý mozek,i když je střízlivá.prostě blábolí.Chodím k ní s odporem,nikdy se na ni nemohu spolehnout.Nikdy ji nemůžu dát hlídat děti,protože nevím,v jakém ji najdu stavu.Jezdíme tam minimálně.Předem zavolám a okamžitě vím,která bije.Do očí je schopna tvrdit,že nic nepila.Pije tajně a tvrdý,sama.Spousty let.Kouří mnoho cigaret denně.Všechno prý má pod kontrolou.Bohužel si to opilci myslí.Do léčebny by musela souhlasit.Ona však tvrdí,že nepije.Nekonečný kruh.Už jsme to vzdali.Když jsem si našla partnera,modlila jsem se,aby byla aspoň v té době,kdy jsem ho přivedla představit střízlivá,aby mi hned neutekl(jaká matka..taká Katka..).Je vzdělaná PHDr.,přesto všechno jak žije(chlast,cigarety)velmi hezká.Štíhlá,v mládí vrcholový sport.Dnes už je v důchodu.Chlastala i v práci.
Já nekouřím,nemám žádné závislosti(ani na čokoládě,sladkém...atd,).Abstinent nejsem.Často s manželem popíjíme víno,večer doma(tak 7dc ve dvou).Nikdy by mě nenapadlo si koupit flašku.Piju vlastně pro rodinnou pohodu,s manželem.Mi to ani nechutná a nikdy bych nechtěla být jako moje matka!!
 Eva + 2 dospělé děti a jedno desetileté 
  • 

taky piji 

(27.12.2010 9:19:05)
Sice už nejsem na mateřské, ale kam mi paměť sahá, pila jsem. Od svých 15 let a neměla jsem, krom těhotenství a kojení, nikdy nechuť.

Dnes mám doma jen malou dceru. Jsem na vše sama a to už šest let. Rozvedená jsem skoro dvanáct.

Těším se na pátky, rituál v obchodě, kdy stojím před regálem s vínem a jako znalec vybírám. Ty tam jsou doby, kdy jsem brala jen to nejlevnější. Dnes na to mám, abych si koupila nějaké dobré, ale faktem je, že většinou skončím u své vyzkoušené značky. Změna oproti rokům hned po třicítce je, že jsem přesedlala na víno bílé. Donutila jsem se nepít tvrdý alkohol a to dokonce ani na večírcích a akcích, kde to je zadarmo. Kdysi tomu tak nebylo. Týden dva jsem nepolkla ani kapku, pak došlo na akci a já ráno přemýšlela o detailech, mívala jsem windows, protože okno bývalo slabé slovo.

S rostoucím množstvím alkoholu v krvi, rostla i chuť na sex a tak jsem byla vyhledávanou společnicí.

Bývávalo.

Dnes jsem už jinde, ale piji dál a co víc, jsem sama, bez stálého přítele, protože pro mne chlapi nejsou rovnocenní partneři. Naučila jsem se žít bez nich a chuť na sex se věkem vytrácí. Ale někdy, někdy to na mě přijde a pak mi nezbyde nic jiného, než si tu sedmičku dát s tím, že vím, že bez sexu nebudu.

Ano, jsem zralá na psychiatra, ale kdo dneska není. Každý máme něco.

Kouřila jsem od svých 15 let a před dvěma roky s tím prostě sekla. Po pětadvaceti letech. Nebylo to lehké, ale nekouřím. Proto si tak trochu alibisticky věřím, že když nebudu chtít pít, nebudu, ale do té doby se budu těšit na pátek, na ten pocit, když láhev otvírám, k tomu mi zní hity 80. let a já si doma sama dělám diskošku, zpívám, tančím a protože jsem sama, brečím. Jen málo lidí ví, že tak relaxuju. Někdo běhá, chodí do posilky, jí ... já piju, tančím, zpívám a v pondělí nastupuju do zaměstnání s hlavou vyčištěnou a dost možná proto působím tak vyrovnaně. Jen dva tři lidé ví, jak ventiluju stres. Musím, jinak bych se zbláznila. Když malá náhodou nejede na víkend k tátovi a mám ji doma, což jsem samozřejmě ráda, jsem napnutá, jako kdybych měla vybouchnout.

Zvyk.

Závislost. Ale spíš bych řekla, že závislost na uvolnění než alkoholu.
Nedávno jsme měli večírek. Ano, pila jsem, ale svoje bílé a ve své láhvi, protože jsem zjistila, že se najdou tací, co do skleniček s vínem lijí vodku. V tom množství, víru, tanci a zábavě jsem nemívala šanci to poznat. Tento rok jsem byla chytřejší. Je těžké za sebou netahat minulost. Servírka měla pochopení a místo vodky mi do panáků, na které jsem byla pozvaná, lila vodu z láhve od vodky.

Ach, ty řeči, že co všechno já vydržím :-D

Ale tančila jsem osm hodin s jednou pauzou na wecko. Vypila litry vody a jen litr bílého. Byla jsem na sebe hrdá a to i přesto, že vím, že piju.

A nehodlám s tím přestat, protože pak bych byla nerudná, podrážděná, vzteklá a zlá. A nehodlám jít ani psychologovi, protože jim nevěřím. Když mi před skoro pěti lety zemřel tehdejší přítel v náručí, nepomohl mi ani jeden. Musela jsem se z toho dostat sama.

Proto si věřím a proto nikoho neodsuzuju. Někdo na to má, aby pil a měl to pod relativní kontrolou a někdo ne.

V naší společnosti, v naší době ... pije snad každý druhý a tváří se, že ne. Na akcích to vídám, nepije minimum lidí a z toho jsou to ještě ti, co nemohou ze zdr. důvodů a nebo řídí.

Nečekám reakce, jen jsem chtěla podpořit pisatelku. Každý máme něco, nějakého kostlivce a každý se s tím vším, co nám život nadělil, pereme jinak.
Když ti pití pomůže k uvolnění, neměj se za to míň ráda. Najde se dost těch, co ti budou říkat, jak mizerná jsi a jak to děláš špatně. A to stačí, nemusíš si to říkat ještě ty. Je moc snadné poslechnout ty řeči a přestat si věřit. Připadat si jako debil, jako ta, která ZASE selhala. Je mi přes čtyřicet a slýchám to i teď.

Závist. Nic jného. Nedávám na odiv svoji slabost a možná proto mi jiní závidí, jak to vlastně dělám, že jsem pořád nějak v pohodě.

Piju a budu, dokud mi to bude pomáhat se bránit a dokud lidé budou zlí a přející mi jen to mizerné, protože přeci není možné, aby se ONA měla tak dobře a pohodově a dokázala se bavit, když doba je mizerná, práce je mizerná ...

Vydrž, jednou nás omrzí i to pití. Jako všechno, co přináší rozkoš.




 Myss 


Re: taky piji 

(27.12.2010 10:56:22)
Evi,nejdůležitější na světě je,aby byl člověk šťastný.Pokud jste takto šťastná,je to ok.Naučila jsem se tak brát i svou matku.Prostě i kdyby zítra umřela,nemusela si nic odříkat,kouřila a chlastala s chutí..no halt..pro ni možná lepší,než si život prodloužit o deset let,kdy by se trápila s odvykáním.A tak jsem ji k Váncům koupila karton Marllborek,aby kouřila aspoň kvalitní cigarety a ne ten šílený tabák,kterým plní papírky.
 Ananta 


Re: taky piji 

(27.12.2010 13:37:39)
Hodně zajímavý příspěvek... působivý... směsice hrdosti, osobní sily, ale i slabosti najednou, kdybys byla fakt spokojená, tak bych řekla, že je to v pořádku, ale já v tom cítím hluboký smutek, něco mi tam nehraje.
 Eva + 2 dospělé děti a jedno desetileté 
  • 

Re: taky piji 

(27.12.2010 14:36:23)
Nehraje ... každý je v něčem nespokojený. Já v tom, jak mne odjakživa vidí rodiče. Pro ně jsem zklamáním a důvodem k pomluvám po celé rodině. Rozvedená, rozejítá, nemanželské dítě, chlap mi umřel v posteli ... a to mám IQ 131 - zjištěno u Menzy, když mi pořád předhazovali, jak blbá jsem. Sice s něčím pomohli, ale o té pomoci se zmíní pokaždé, když mají pocit, že ZASE dělám něco jinak a nebo se dozví (nestýkáme se), že jsem prostě v životě udělala nějakou změnu. Jo a vědět, že mi chlast pomáhá tady všechno přežít? Pak už se mnou nebudou chtít mít společného snad nic. Máme alkoholismus v rodině, ale ten, kdy příbuzní spadli na samé dno lidské důstojnosti a několikrát se léčili a ztratili všechno, co jen mohli. A to by se jim hodilo do karet, proto to musím zvládnout s grácií. A chlapi? Jednoduše mi není dáno a jsem ráda, že mne čím dál tím míň trápí, že chodím všude sama a že chlap je dobrý jen do postele a to ještě ne každý. Desítky let jsem se snažila dávat ... k čemu mi to bylo? Zůstala jsem sama a pár let byla považována za blbce, když jsem žila, s kým jsem žila. To je za mnou, já se v tom nehrabu, jen okolí bývá "milé", když mi to někdo rád připomíná.
Uvažovala jsem o přestěhování, jenže mám malou, která nechce nic měnit, protože ona mne zná deset let a pro ni jsem ta nej máma. Nemohla mít lepší. I když i ona vnímá vztah mých rodičů ke mně a vlastně celé mé rodiny. Naštěstí je velice inteligentní, žádná ovce k ochočení a má svůj pohled na všechno kolem a ona je tím hnacím motorem a sluníčkem, když je mi zle. A pak ... před ní nenadávám, nechlastám, nepomlouvám ... to za mě udělají jiní. Ona mne vnímá něco přes deset let a já sebesamu vlastně taky. Poslední 4 roky si nenadávám, netrýzním, i když si občas pobrečím. Žiju teď a chyby opakovat nebudu, i když na to někdo čeká.
Zní to hnusně, ale jsem tu v druhé řadě proto, abych štvala všechny ty pomlouvače a dokázala jim, že nemají pravdu, když mě při každém zaškobrtnutí, chtějí vidět se válet co nejdýl v bahně. Pokaždé, když potkám někoho, kdo si mne někdy bral do h..y, usmívám se, chválím sebe, děti, práci, všechno je přeci fajn. A že jsem sama? Jejda, to ti je ale výhoda.
Neudělám nikomu radost. A proto se z toho všeho a z té přetvářky musím občas vypít, vytančit, vyzpívat. Ale tajně, nechci, aby někdo věděl a nedej bože viděl, jak mi je, když mi je zle.

 Ananta 


Re: taky piji 

(27.12.2010 17:25:11)
Taky žiju sama, už hodně let a o chlapech si myslím něco podobného jako ty, ale spíš při představě manželství, nejsem manželka, jsem příliš nepoddajná a celkově komplikovaná na normální vztah. Ale nemám dítě, možná to jediné chybí... alkohol jsem zabalila někdy kolem 27 let, protože mě doběhl docela slušně, stálo mě to hodně sil, ale ty zkušenosti teď zúročuju v práci, takže toho zas tak nelituju. Hodně v tom co píšeš vidím tu orientaci na okolí a na to co si kdo myslí a to musí být taky dost vysilující. Jinak jsi moc sympatická a vcelku bych ti i věřila, že máš dost vůle si věci osedlat až bude čas ... :-) ovšem nedá mi to nenapsat, že tančíš s démony :-)
 Eva + 2 dospělé děti a jedno desetileté 
  • 

Re: taky piji 

(27.12.2010 21:44:52)
Díky za důvěru.

Nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně, ale ... chystám se studovat psychologii a jednou být tou protivnou babou v manželské a nebo alkoholní poradně. Myslela jsem si, že dcera půjde tímto směrem, ale zvolila si něco jistějšího a tím je ekonomie. Je to na mně. A jen já vím, kdy nadejde ten správný okamžik. A než nadejde ... začala jsem psát knihu, o sobě, o svém životě. Možná jednou, kdoví, z ní bude ukázková učebnice, jak se dá zvládnout všechno, když je alespoň náznak snahy a cíle a chuti.

A pak, lidi je třeba trochu nasírat, jinak by někteří ani nemohli žít.
 Jája 
  • 

Re: taky piji 

(27.12.2010 14:25:31)
Bohužel mi tato slova připomínají to, co nám neustále tvrdil náš táta - alkoholik. Do určité doby takto žil a pak ho alkohol převálcoval. Doufám, že se to nestane tobě.S autorkou článku souhlasím s tím, že na alkohol se musí dávat pozor a a doporučuji se snažit objevovat v životě nové věci.
 Eva + 2 dospělé děti a jedno desetileté 
  • 

Re: taky piji 

(27.12.2010 14:37:53)
Jj, taky to slýchám ... uvidím, co bude dál. Zítra tu nemusíme být nikdo. Jako problémovou dobu před sebou vidím tu, až mi odejde z domu i ta malá. Mám devět let na to, abych vymyslela, co se mnou bude dál.
 Myss 


Re: taky piji 

(27.12.2010 15:00:38)
to je let,kdoví,co bude!Určitě Tě čeká ještě plno radostí,neboj!
 monique1 


Moc držím palce. 

(27.12.2010 9:19:36)
Moc držím palce. Docela si dokážu představit tvou situaci. Já k alkoholu taky nemám daleko, ale s "hrdostí" jsem vždy prohlašovala, že ho mám pod kontrolou. Ale za normálních okolností (netěhnotná, nekojící) si bez něj nedovedu představit ani den. Ale na druhou stranu - byla jsem v životě už v hodně situacích, které nabádaly k řešení alkoholem a nikdy jsem do toho nespadla úplně. Teď nepiju už dva roky (těhotenství, kojení) a nemám na to ani chuť. Tedy na tvrdý alkohol mám, na víno ne. A ten tvrdý tedy nepiju. Ale být v tvé situaci - nevím nevím. Bez toho chlapa to je tak těžké... A kde je??
 Pevina, dva synové 4 a 9 let 
  • 

Obdivuhodná sebereflexe 

(28.12.2010 9:48:29)
Smekám před hlubokou sebereflexí, kterou máte, Lucyno...
Alkohol prochází našimi životy naprosto běžně, ve vysokém procentu lidí vlastně "bez povšimnutí", které zastaví až ošklivá kocovina. Je všude...

Už jen ten fakt si přiznat, že není v mé moci ukočírovat chuť se napít, je v mých očích hrdinství...vždyť se vlastně stále "nic neděje"....žádnou ze svých rolí jste neopustila, nic zatím nezvorala, stále držíte jak židovská víra, ba naopak, ještě si nakládáte více. Mám dva syny, zaměstnání, koníčky, hodné hlídací babičky a manžela, který se stará, přesto je náš denní rytmus jaksi permanentní, také znám situace, kdy spím vstoje....věřím, že v této situaci může sklenička vína udělat "dobře"...

Chci Vám vyjádřit velkou podporu, ve Vaší situaci se totiž může ocitnout kdokoliv (i ti zdejší mravokárci, kteří si jsou tak jistí v kramflecích, třeba stačí, aby třeba jeden z rodičů onemocněl a vyžadoval neustálou péči (má kamarádka z tohoto nasazení sama začala pít)....

Držte se, jste určitě na dobré cestě.

 Bob 2 holky (4, 2 roky) 
  • 

Problém 

(28.12.2010 12:07:56)
Ahoj.
Chci ti vyjádřit podporu a přál bych si abys to zvládla.
Pravděpodobně to bude boj na celý život.
Alkohol jak se zdá a hlavně víno ti chutná a navozuje ti hodně příjemně v hlavě a pravděpodobně se na něj těšíš někdy celý den.
Asi by bylo dobrý kdyby pochopil i manžel, že to už je velký problém.
Pravděpodobně neexistuje nic co byx ti mohlo nahradit alkohol.
Ani nevím kolikaprocentí je úspěšnost v léčbě alkoholiků.
Je to hlavně o velké vůli.
Asi jsi už na tom tak, že když tě tvé 2-hé já přemluví na 1 skleničku, tak už jich pravděpodobně bude víc.
Možná jsem trochu zaujatý z vlastní zkušenosti, ale k psychiatrům a psychologům moc důvěry nechovám. Záleželo by jak kdo by se naladil na tvojí vlnu a jak byste si sedli. Ale když je člověk ve srabu, tak by měl vyzkoušet všechno, asi bych je taky zkusil.

Ale je hodně dobrý, že si to uvědomuješ, víš že je to problém a chceš ho řešit.
To je hodně důležitý první krok.
Budeš muset přijít jak tomu odolat. Asi to musí každému nějak docvaknout. najít nějakou činnost kterou máš hodně ráda a která tě uspokojuje a trošku se u ní uvolníš.

Měj se držím ti palce.

Bob
 Martina,Kuba 2004,Lukáš 2007 


Re: Problém 

(28.12.2010 16:02:35)
Milá Lucy, sice to tady už několikrát bylo ale i já se přidávám k těm co ti chtějí poděkovat za tvůj předchozí článek. I mě jsi svým příběhem asi zachránila od alkoholismu. V té době už jsem si dávala dvojku tak 3-4x do týdne a začínala jsem se na ni těšit. Tvůj příběh mě vystrašil a já pít okamžitě přestala.
A proč jsem pila je jasné. Dvě děti 3 roky od sebe, takže 6 let v kuse nevyspání, neschopnost udržet takový pořádek v bytě jaký bych si představovala, konec s žehlením (asi jsem divná, ale fakt mi vadilo že nemůžu mít vyžehleno :-) a k tomu po nocích moje práce (jsem OSVČ účetní pro asi 35 malých firem). Když děti odrostly sice se 2x týdně "hlídaly", ale v té době jsem pracovala, takže absolutně žádný čas pro sebe. Starala jsem se o děti a o to aby rodina "fungovala". Navíc samozřejmě 2x týdně děcka na plavání a SO+NE hokejový trénink na 7:30 hod. Takže ani o víkendu žádný spaní.... Minulý rok v lednu jsem se šprajcla a dost !!!! Dvakrát týdně chodím cvičit a je mi absolutně jedno co v té době dělá manžel a děti. Sice jsou to celkem 3 hodiny týdně, ale je mi líp. Akorát z té absolutní únavy organismu se nejspíš dostanu až časem. Teď v lednu nastoupí mladší do školky na celý den, tak doufám že už bude líp.... Prostě perfektní matka to vždycky odskáče na svém zdraví, ale radu jak to nedělat nemám, já k nim taky patřím ~:-D~:-D~:-D
 Lucyna 
  • 

Re: Problém 

(28.12.2010 18:27:29)
Omlouvám se všem, komu jsem nestihla odpovědět, ale ta diskuse je tak rozsáhlá a já zde dva dny nebyla, že není v mých silách reagovat na vše. Je přečetla jsem jí celou!
V hlavě mi zůstalo několik věcí, na které chci reagovat.
Manžel za námi přijíždí jednou za čtrnáct dní na víkend. Nejsme v rozvodovém řízení, není mezi námi dusno, jen se cítí vykořeněn, což je pochopitelné. Taky je mu možná trochu hloupé, kolik toho stihnu. Sotva on se vypotácí z postele, děti jsou umyté, nasnídané, pere se druhá pračka a já škrábu brambory k obědu. Když mu něco řeknu, reaguje slovy: "ty jsi ale generál, co," na což už nemám chuť reagovat. Musela bych se rozčílit a to pak zvyšuji hlas, což nechci.
Kontrolované pití u mě není možné. Jak píše paní Eva, kupuje si láhev v pátek. Tohle zavést nemohu jednoduše proto, že jakmile si ji koupím, je naprosto neoddiskutovatelný fakt, že druhý den si ji koupím opět, další opět a pak možná den pauza, protože když piju, tak i kouřím a za tři dny mě bolí plíce. (Nekouřím před dětmi, ale až usnou, kouřím před domem nebo v garáži).
Antidepresiva jsou v tuto chvíli pro mě fajn, jsem ráda v jistém uvolnění a ony mi to umožňují. Nejsou napořád, to ani nechci.
Vztahy s rodiči: bydlí poblíž, ale nechci jim děti svěřovat, neb jsou nemocní a máti je navíc dominantní a chce všechno řídit. Což nedávám. Oba pili jednu dobu první ligu, ale jinak, než já. Otec pil na kuráž, aby mohl fungovat v práci, přestal v pětatřiceti. Máti je kvartální alkoholik, takže když začla v pondělí, skončila v pátek, pila jen tvrdý alkohol. Skončila až kvůli vážnému onemocnění.
To je tedy myslím všechno, na co si vzpomínám, že jsem chtěla odpovědět.
Děkuji Vám všem!

 Bob 2 holky (4, 2 roky) 
  • 

Re: Problém 

(29.12.2010 11:21:57)
Ahoj.
Už to tady bylo taky řečeno.
Bude se to muset vyřešit s manželem.
V ideálním případě jsou manželé nejbližší lidi, kteří by se měli svěřovat a umět si naslouchat.
Asi to teď nechceš řešit, možná kvůli hypotéce a dalším věcem, které by byly složité. Byl by to dlouhodobější stres. Ještě zvaž jestli by nestálo za to vyřešit to co nejdříve. Třeba by to bylo potom lepší než za 5 let.
Potřebuješ někoho kdo tě podpoří a vyslechne a hlavně i pomůže.

Časem to třeba může vyřešit i nějaký přítel, kvůli kterému ti bude hloupé pít.
Jinak u ženských asi úplně normální, že chtějí být nejlepší mámy, manželky a chtějí to doma mít pěkné (chtějí prostě všechno stihnout).
Chlapi to mají podobné v něčem jiném.
Já když něco neumím doma opravit, tak mi to taky přijde blbé, a tak podobně.

Měj se a drž se.

Bob
 Poustevnice 


Osamělý boj 

(29.12.2010 19:06:27)
Milá Lucyno,
jako bys popsala můj život před třemi lety.
Potřebovala jsem nabrat sílu. Moc síly, protože můj život na rodičovské navíc s polovičním úvazkem byl vyčerpávající. Můj inteligentní a vzdělaný manžel vesele popíjel po večerech tak 3-4 krát týdně s kolegy z práce tak, že se nebyl schopen vrátit domů a bloudil v MHD nocí, já doma trnula hrůzou, co se mu může přihodit a kdy konečně dorazí. Mé dítě (tehdy jsem nevěděla, že je autistické), nechtělo a nechtělo spinkat a mořilo mě a mořilo, do půl jedenácté, dvanácté, a já nevěděla, kde dělám chybu. Nemohla jsem spát, připadala jsem si na vše tak sama, tak strašně unavená, nemožná, plná zoufalství a vzteku.
Jak snadné bylo unikat do svých snových světů, kde jsem byla silná, všemocná, vyrovnaná, krásná. Jak snadné bylo nalít si sklenku (a pak celkem flašku za večer) výborného vína (krabicáky nepiju), pustit si do sluchátek Stinga, Seala, nebo jinou hudbu, co miluju, a odletět. Pryč od muže, ve kterého jsem ztratila důvěru, a který se stal jen břemenem, pryč od dítěte, které mě nepřijímalo.
Nechci nikoho dojímat, jen chci říci, že Tvá cesta k alkoholu je pro mne naprosto pochopitelná.
Život mi zachránila psychiatrická péče, antidepresiva, osudové setkání s lékařkou, co pochopila, co je mému dítěti, a, ač se to mnohým nemusí líbit, musím říci, že i rozvod s tátou a partnerem, který nebyl tehdy ani jedno z toho (což byla cesta pro mě, ne cesta pro všechny, aby to někdo nepochopil špatně, nejsem propagátor rozvodů!).

Držím Ti palce a pamatuj, hlavní je pochopit, co chceš v životě Ty, co opravdu chceš, a to se odvážit udělat a navždy v tom pokračovat. Máš právo na zdravé sobectví, nikdo nemá právo očekávat od Tebe jen stoprocentní oběť, aniž by také plnil přiměřeně něco za sebe (zde trochu mířím na Tvého partnera). Nenech se jen vléci proudem, byť ten proud je tvořen potřebami těch, které miluješ nejvíc. Největší dar, který můžeš dát dětem i sama sobě, je máma pohodová a fungující, znající svou cenu, ne utahaný taxikář a plátce na kroužky, o které kdo ví, zdali děti opravdu stojí, předčítač pohádek, které, kdo ví, zdali děti opravdu poslouchají, trenér všemožných dovedností, snad ze strachu, aby ty naše děti v tom krutém světě měly vzdělanostní náskok, který my jsme tak postrádaly. Žádné drilování, ani dětí ani Tebe. Buď jen máma, obyčejná, chybující, nedokonalá, někdy i líná, ale milující. Vzpomeň si na své sny v patnácti, osmnácti, cos ráda dělala, jaké jsi měla koníčky. Zkus se, pokud možno, k něčemu z toho vrátit a tím si naplnit chvíle, které si urveš pro sebe.
Tato změna je strašně těžká, trvá to hrozně dlouho a budeš potřebovat mnoho síly.
Všimni si však, že tu mezi lidmi v diskuzi máš mnoho podpory. Nevzdávej to. Bolest si vždycky musíš prožít sama, ale tam, kde Ti lze pomoci, nestyď se o pomoc požádat.Budeš překvapená, kdo se najednou zaktivizuje. Moc Ti fandím.
 Lucyna 
  • 

Re: Osamělý boj 

(29.12.2010 19:36:13)
Děkuji - vážím si toho! Zvlášť proto, že Ty jsi svůj boj vyhrála. Člověk vidí, že to jde, když se chce .... že to bude bolet? Jsem připravená, ale hlavně, že to bude mít výsledek. Šťastný nový rok!
 miniii 


Ako na to? 

(29.12.2010 23:36:20)
Ahoj bojovnicka,

Tvoj clanok ma donutil prvykrat reagovat v diskusii. Skoro vsetky rady vravia, ze to treba prediskutovat s manzelom a ja si myslim to iste. Z Tvojich odpovedi mi ale vyplynulo, ze asi nie celkom dobre chape, kde je problem. Urcite tak, ako mnoho inych zien, rozpravas sa s manzelom inac, ako so skupinou anonymnych ludi tu. Preto ma napada jeden sposob, ako mu podat situaciu trosku inac. Co keby si mu dala precitat tento clanok (a aj tie predtym), aby ho pri citani mrazilo po celom tele od hrozy, ktora Vas moze postihnut, ako mnoho inych citatelov?

Prajem Vam, aby ste nasli spolu spravnu cestu, po ktorej sa SPOLU vyberiete za riesenim problemu. ~;(( ~x~
 Lucyna 
  • 

Re: Ako na to? 

(30.12.2010 8:15:33)
Děkuji moc za tento tip! Také mě to napadlo, avšak bojím se totálního nepochopení i zde ... bojím se, že mi přestane věřit a naše domácnost bude ještě ke všemu tichá, tichá ... zkusím překročit svůj stín a až bude v práci, daleko od nás - tzn. za tři dny, tak mu pošlu odkaz ... děkuji za dodání kuráže!
 miniii 


Re: Ako na to? 

(30.12.2010 22:20:30)
Budem na Vas vsetkych mysliet...

~6~
 Bob 2 holky (4, 2 roky) 
  • 

Re: Ako na to? 

(30.12.2010 10:46:16)
To je dobrý nápad.

Já bych s ženskýma na mateřský neměnil.
Zkusil jsem si to na pár dnů, když manželka byla v nemocnici s druhou dcerou a byl to pořádný zápřah.
Bylo to na palici. Člověk musí být pořád ve střehu a za celý den si neodpočine.
A to jsem měl na starosti jen jedno dítě asi 4 dny.
Naštěstí mi manželka napsala takový seznam-v kolik hodin co dát k jídlu. Tak to mi první dva dny hodně pomohlo a bez toho jsem nedal ani ránu.
Každý večer jsem byl tak hotovej, že jsem si dal pivo a šel spát. A to jsem nemusel žehlit, vařit a ostatní domácí práce.
Pak už jsem si zvyknul na určitý harmonogram dne, ale i tak to byl každý den záhul.

Takže všechny ženský na mateřský, kór jestli nemají na blízku babičky a jiné pomocníky máte můj obdiv.

Lucyně držím palce.

Bob
 Sisi 
  • 

Re: Ako na to? 

(30.12.2010 12:23:19)
Chtělo by to víc takových mužů :-)
 Bob 2 holky (4, 2 roky) 
  • 

Ještě něco 

(30.12.2010 11:12:23)
Ještě jsem chtěl napsat jednu věc.
Přemož se a vyříkej si to s manželem.

Můj pohled z chlapské strany:
Mě by to mrzelo (bylo by mi to hodně líto), kdyby manželka měla takové problémy a nesvěřila se mi (nebo málo důrazně).

Aby ti až bude pozdě neřekl: Já myslel, že si děláš legraci, když jsi mi to říkala.
Nevím možná je to ten typ co chce slyšet co nejmíň problémů (jako naši šéfové v práci).

Já když mám nějaký problém hrozně o něm přemýšlím a probírám všechny varianty řešení a reakcí člověka s kterým se musí problém vyřešit. Často i problém oddaluji co jen to jde. Kolikrát jsem zadumanej a není se mnou řeč. Až prostě už není vyhnutí.
Nakonec se to nějak vyřeší-buď to dopadne líp nebo hůř.

Ale vždycky je to pro mě velká úleva. Už na to nemusím myslet, nejsem z toho ve stresu atd.
Prostě mi spadne větší či menší kámen ze srdce.

To jsou takový ty rady, který každý stejně zná sám.

Ať ti to dobře dopadne.

Bob
 Vladka a Mishell 


Bojovnice 

(30.12.2010 9:17:21)
Ahojky,tve predesle clanky jsem necetla,jen tento.Nazev clanku me celkem zaskocil.Alkohol a materska ty dve slova mi k sobe nepasujou.Ale musim rict,ze po precteni tveho prispevku te v zadnem pripade nemuzu odsoudit,jen podporit.Muzes byt na sebe po vsem jeste pysna,na to,ze se dokazes otevrit,nezaviras se do sebe,i pres vsechny starosti se snazis venovat detem.Co ctu ohledne krouzku,cteni...Ruku na srdce,je mnoho rodicu,kteri nepiji,ale takove vymozenosti detem nedopreji,posadi je k televizi,ci nechaji ,,jen tak,, venku.Obdivuji Te,ze jsi byla ty sama iniciator toho,obejit se bez alkoholu,prestat s tim,zajit pro pomoc.Jsi urcite uvnitr moc silna zena a verim,ze vse dopadne pro tebe dobre.
A taky si myslim,ze te nemuze odsoudit nikdo,kdo si podobnou situaci aspon nezkusil.
ja jsem si tedy nic takoveho nezkusila,mam ve svem slova smyslu,,jednoduhsi zivot,, a nemam pocit si otevrit vino sama.Ale nekterym lidem staci vypoved v praci aby to u nich spustilo vlnu alkoholovych dychanku.Ale mit na svych bedrech jeste dalsi dva clovicky,postarat se o ne,chodit do prace a platit hypoteku,manzela pryc...To uz je uplne jina zatez na bedra.
Moc ti drzim palce.
 MilkaFilka 


Antidepresiva 

(1.1.2011 0:16:15)
Lucino, před 20 lety jsem se dostala do takového stavu (nikoli kvůli alkoholu,ale z jiné příčiny) že nepomohly ani antidepresiva a já skončila v léčebně. Ani tam léčba nezabrala a já se vrátila domů v ještě horším stavu. Pak jsem se dostala mezi lidi, kteří mi ukázali, co je smyslem života a já se velmi rychle z problémů dostala ven. Budeš - li mít zájem, napiš na mojí mailovku, ozvu se Ti a povím Ti víc. Míla~x~
 Nadja111 


Kouzlo sebereflexe 

(3.1.2011 19:21:44)
Milá Lucyno, musím říct že jsem si Tvůj článek přečetla s velkým potěšením. Na začátku spomínáš že bys ráda napsala něco pozitivního, na mně tak zapůsobil celý text. Piješ protože šíleně žiješ bez každodenní podpory partnera a uvědomuješ si to a řešíš to. Tím překonáváš většinu pijících žen a mužů v našem úžasném středním produktivním věku.. Myslím a cítím že z pití máš obrovskou šanci se dostat a posílám Ti k tomu hodně energie a držím palce..
Prožila jsem něco hodně podobnýho (obrovská krize v partnerství od půl roku dcerky, rozchod a odstěhování když jí byl rok, vlastní firma, práce, těžká autonehoda) a musím říct že mě pití provázelo celou touto nemilosrdnou cestou. Celý čas jsem si přitom /jako psycholožka :) s nadhledem uvědomovala, že se jedná o závislost na alkohole. Teď jsem podruhé těhotná, všechno včetně nového partnera a vyrovnaného pracovního a osobního života se krásně upravilo, z mého milovaného červeného se mi zvedá žaludek, ale kdoví jestli když bude miminu půl roku celý kolotoč pití, hubnutí a workoholismu nezačne znovu ..
Co dodat? Zůstat pozitivní, se zdravou sebereflexí, zdokonalovat se v harmonizaci práce, vztahu, rodiny a nás samých a přežít bez sklenky.
Držím palce!
~;((
 MiladaL - 2 děti, 3. na cestě 
  • 

URČITĚ TO DOBŘE DOPADNE 

(6.1.2011 22:24:19)
Určitě to dobře dopadne, autorka je silná žena.

 Petra 9měsíční mimi 
  • 

Lucince... 

(16.1.2011 17:16:19)
Ahoj luci,právě jsem dočetla tvůj článek...
Jsi silná žena zvládáš spoustu věcí naráz,děti,práce,stres z hypotéky,každý měsíc se třepat jestli vyjdu... Kdo si to nezažil,neví...Celkem to chápu,že jsi utekla k alkoholu.Je kdykoliv po ruce,dá se u něj zapomenout-vypnout...Máš u mne obdiv,že o tom dokážeš mluvit a hlavně to řešit s odborníky.
Drží pěsti,zvládneš to!!!!!
 sosina 


Proč ANO a proč NE 

(13.4.2011 22:10:43)
Lucyno,
nevím,jestli Vám to něco neřekne (a výše uvedené příspěvky jsem bohužel neměla čas pročítat;)- mmt.čtu knížku Vladimíra Vogeltanze "Co s doktorem" - je o etikoterapii, o příčinách nejrůznějších nemocí a potažmo i závislostí... Kdo hledá, může najít odpověd i na svoji otázku.
Vy zjevně víte, PROČ.....,jen mám pocit, že hledáte cestu PROČ NE. Taky hledám svoji vlastní cestu (sice v něčem jiném), někdy mám pocit, že trochu začínám chápat, ale největší kus práce je jen na nás samotných....a je jedno, kdo nám ty oči otevře!
Svým způsobem chápu o čem píšete, ale já nemám zoufale ráda nálepky - ty JSI alkoholik, ty JSi workoholik...., nemělo by se to paušalizovat, hodit lidi do nějaké skupiny "...holiků", každý přece máme míru vlastního odrovnání někde jinde. Podle mě to může lidem jen ublížit-řeknou si, ANO, mám to potvrzené, doktor to říkal, že JSEM "xxx..holik" a jde to se mnou z kopce! Podle mého názoru to dokáže s lidskou psychikou zatočit a dostat ještě níž. Jestli Vám můžu něco poradit, přečtěte si výše zmíněnou knížku. Věřím, že etikoterapie má budoucnost, už jsem dokonce viděla pár pořadů v TV..., osvěta začíná!
Přeji Vám hodně štěstí a lásky~6~

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.