taky piji

Sice už nejsem na mateřské, ale kam mi paměť sahá, pila jsem. Od svých 15 let a neměla jsem, krom těhotenství a kojení, nikdy nechuť.

Dnes mám doma jen malou dceru. Jsem na vše sama a to už šest let. Rozvedená jsem skoro dvanáct.

Těším se na pátky, rituál v obchodě, kdy stojím před regálem s vínem a jako znalec vybírám. Ty tam jsou doby, kdy jsem brala jen to nejlevnější. Dnes na to mám, abych si koupila nějaké dobré, ale faktem je, že většinou skončím u své vyzkoušené značky. Změna oproti rokům hned po třicítce je, že jsem přesedlala na víno bílé. Donutila jsem se nepít tvrdý alkohol a to dokonce ani na večírcích a akcích, kde to je zadarmo. Kdysi tomu tak nebylo. Týden dva jsem nepolkla ani kapku, pak došlo na akci a já ráno přemýšlela o detailech, mívala jsem windows, protože okno bývalo slabé slovo.

S rostoucím množstvím alkoholu v krvi, rostla i chuť na sex a tak jsem byla vyhledávanou společnicí.

Bývávalo.

Dnes jsem už jinde, ale piji dál a co víc, jsem sama, bez stálého přítele, protože pro mne chlapi nejsou rovnocenní partneři. Naučila jsem se žít bez nich a chuť na sex se věkem vytrácí. Ale někdy, někdy to na mě přijde a pak mi nezbyde nic jiného, než si tu sedmičku dát s tím, že vím, že bez sexu nebudu.

Ano, jsem zralá na psychiatra, ale kdo dneska není. Každý máme něco.

Kouřila jsem od svých 15 let a před dvěma roky s tím prostě sekla. Po pětadvaceti letech. Nebylo to lehké, ale nekouřím. Proto si tak trochu alibisticky věřím, že když nebudu chtít pít, nebudu, ale do té doby se budu těšit na pátek, na ten pocit, když láhev otvírám, k tomu mi zní hity 80. let a já si doma sama dělám diskošku, zpívám, tančím a protože jsem sama, brečím. Jen málo lidí ví, že tak relaxuju. Někdo běhá, chodí do posilky, jí ... já piju, tančím, zpívám a v pondělí nastupuju do zaměstnání s hlavou vyčištěnou a dost možná proto působím tak vyrovnaně. Jen dva tři lidé ví, jak ventiluju stres. Musím, jinak bych se zbláznila. Když malá náhodou nejede na víkend k tátovi a mám ji doma, což jsem samozřejmě ráda, jsem napnutá, jako kdybych měla vybouchnout.

Zvyk.

Závislost. Ale spíš bych řekla, že závislost na uvolnění než alkoholu.
Nedávno jsme měli večírek. Ano, pila jsem, ale svoje bílé a ve své láhvi, protože jsem zjistila, že se najdou tací, co do skleniček s vínem lijí vodku. V tom množství, víru, tanci a zábavě jsem nemívala šanci to poznat. Tento rok jsem byla chytřejší. Je těžké za sebou netahat minulost. Servírka měla pochopení a místo vodky mi do panáků, na které jsem byla pozvaná, lila vodu z láhve od vodky.

Ach, ty řeči, že co všechno já vydržím :-D

Ale tančila jsem osm hodin s jednou pauzou na wecko. Vypila litry vody a jen litr bílého. Byla jsem na sebe hrdá a to i přesto, že vím, že piju.

A nehodlám s tím přestat, protože pak bych byla nerudná, podrážděná, vzteklá a zlá. A nehodlám jít ani psychologovi, protože jim nevěřím. Když mi před skoro pěti lety zemřel tehdejší přítel v náručí, nepomohl mi ani jeden. Musela jsem se z toho dostat sama.

Proto si věřím a proto nikoho neodsuzuju. Někdo na to má, aby pil a měl to pod relativní kontrolou a někdo ne.

V naší společnosti, v naší době ... pije snad každý druhý a tváří se, že ne. Na akcích to vídám, nepije minimum lidí a z toho jsou to ještě ti, co nemohou ze zdr. důvodů a nebo řídí.

Nečekám reakce, jen jsem chtěla podpořit pisatelku. Každý máme něco, nějakého kostlivce a každý se s tím vším, co nám život nadělil, pereme jinak.
Když ti pití pomůže k uvolnění, neměj se za to míň ráda. Najde se dost těch, co ti budou říkat, jak mizerná jsi a jak to děláš špatně. A to stačí, nemusíš si to říkat ještě ty. Je moc snadné poslechnout ty řeči a přestat si věřit. Připadat si jako debil, jako ta, která ZASE selhala. Je mi přes čtyřicet a slýchám to i teď.

Závist. Nic jného. Nedávám na odiv svoji slabost a možná proto mi jiní závidí, jak to vlastně dělám, že jsem pořád nějak v pohodě.

Piju a budu, dokud mi to bude pomáhat se bránit a dokud lidé budou zlí a přející mi jen to mizerné, protože přeci není možné, aby se ONA měla tak dobře a pohodově a dokázala se bavit, když doba je mizerná, práce je mizerná ...

Vydrž, jednou nás omrzí i to pití. Jako všechno, co přináší rozkoš.