| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Dvojnásobné štěstí

 Celkem 116 názorů.
 kattynka a 2 čertici 


Dvojčata jsem si moc přála, 

(13.11.2009 9:40:55)
u prvního syna jsem si říkala, že by to bylo fajn, jedno těhu, jeden porod a šup a hnedle dvě děti. Dneska, když to vidím, tak jsem ráda, že mám kluky po 2 lëtech, nejen, že bych se u nás v domě nevešla s "dvojplošníkem" do výtahu, ale spíš, to že kluci jsou z jedné postýlky, jedné autosedačky a ještěch oblečků. Navíc, když mi mladší začíná běhat tak oceňuji, že starší už poslechne, ani si neumím představit, že se mi dvě děti rozběhnout roznorodým směrem a já stojím a řeším, které čapnout dřív :-). Nicméně znám z okolí plno maminek s dvojčaty a zvládají to skvěle, možná je to jen z mého pohledu, kdy to neznám. Je pravda, že u druhého jsem se ale modlila, aby to dvojčátka nebyly :-( nějak bych to určitě zvládla, ale asi horkotěžko a i když třetí mimi chceme, tak přece jen až kluci budou předškoláci.
 Radka+04/06+12/07 
  • 

Re: Dvojčata jsem si moc přála, 

(13.11.2009 13:18:48)
Dvojčata byli vždy mým velkým snem, při prvním i druhém těhu. Poslední dobou se mi dost často zdají sny, že dvojčata čekáme, ale ted už doufám, že potřetí nebudou. No a kdyby? Tak bysme se radovali stejně jako z jednoho mimča.
 Ecim 


Re: Dvojčata jsem si moc přála, 

(13.11.2009 13:21:25)
Radko, také jsem si při každém těhotenství říkala, jaké by to asi bylo, kdybych čekala dvojčátka. :-) Na manžela z toho šly pokaždé mdloby. ~g~ Teď si říkám, že ho s tím už raději nebudu provokovat, aby si to s tím třetím děťátkem třeba ještě nerozmyslel ~t~.
 Ecim 


Re: Dvojčata jsem si moc přála, 

(13.11.2009 13:23:56)
Ale dvě holčičky by se ke dvěma chlapečkům moc hodily, aspoň bychom byli doma ve vyrovnaném počtu ~t~.
 M+J+ 5 (2 holky -3 kluci) 


Re: Dvojčata jsem si moc přála, 

(13.11.2009 15:03:03)
tak ja mam 2x par holka kluk holka kluk v tomto poradi se narodili ale nastesti ti prvni s odstupem dvou let.toho ctvrteho prdolu sme se rozhodli po 5 letech od posledni respektive muj chlap.pry ted je to doma vyrovnane.každej me strašil a skodolibe pral dvojcata ten muj na to rek že to by bylo nefer bud jedno nebo trojcata.že doma mame dve holky a jednoho kluka že ted tvori kluka a takto by mel praci tvorit dva kluky a jednu ženskou.a kdyby se pry netrefil tak by sme to museli dorovnavat priste.~t~~t~~t~ sem mu klepala na čelo a smala se take...4deti bohate stači jak na starost tak i radost.ti starsi se umi obsloužit sami.i co s tyče skole.i predskolkačka jak si rika prdelka naše je jedna veeelka samoobsluha.lednicku to najde po čuchu kdykoliv,cabrat vodou jeste lip a obleceni to je hotova modni přehlidka.a nas mrnousek je hotovy poklad jemu staci cista plinka prisun prsa kdykoliv si rekne a hromada hraček ktere ted ochutnava.pozornosti ma od starsich sourozencu 9let 7let a 5let vice než dost a že se uči ptakoviny rychleji než prvorozena to je znat.na to že ma 5 mesiců.
dvojcatka je hezoučka predstava ale masakr je ta americanka s osmerčaty + ostatni potomstvo to už považuji za magorismus.deti ma hezke ale ona je asi padla na geben~e~
 Radka+04/06+12/07 
  • 

Re: Dvojčata jsem si moc přála, 

(13.11.2009 13:26:08)
Tak to manžel by byl v pohodě, zrovna tento týden se mě ptal, jestli bysme do toho už nešli.... Ale ted to nejde, resp. nemám ráda, když někdo říká, že to nejde, ale.... Momentálně prodáváme byt, budeme se stěhovat na určitou dobu do podnájmu a příští rok budeme mít hotovou novostavbu, ale jen hrubou stavbu.... takže ted to opravdu nejde, musím přiložit taky ruku k dílu, ale pak...?????
 Ecim 


Re: Dvojčata jsem si moc přála, 

(13.11.2009 13:37:46)
Chi chi, tak u nás je to naopak. :-) Já bych se tomu třetímu zas tak nebránila, byl by to záhul, ale říkám si, že buď teď nebo až za toho 3,5 roku. Ale nehoda nehrozí, protože plně kojím a manžel pečlivě dbá na antikoncepci. ~t~
Jinak jsem toho názoru, že je lepší mít děti v nějakém vražedném intervalu než třeba to druhé nebo třetí nikdy. Jedna známá měla děti 8,5 měsíce od sebe, musel to být horor. ~e~
 Vítr z hor 


Ecim, 

(13.11.2009 14:56:44)
já jsem si zase vždycky říkala, jaké by bylo těhotenství s jedním dítětem, kde by ze mě nedělali automaticky lazara ~;)

Dvojčata jsem chtěla, věděla, že budou, všechny na to připravovala - a byly! Je to úžasné, práce s nimi je tak nějak normální, nevím, nikdy jsem jedno dítě neměla, tak nemůžu porovnávat ~t~
 Zuuuza 


Re: Dvojčata jsem si moc přála, 

(13.11.2009 13:44:25)
Ahoj Radko, mám to podobně. U prvního těhotenství jsem si teda možná oddychla, že je mimi "jen" jedno. Manžel má bráchu - jednovaječné dvojče.. Ale teď u druhého těhotenství jsem trošku doufala, že by tam mohla být miminka dvě. Syn je totiž zlatíčko, takže dvě mimčka k němu bychom snad zvládli. Ale pořád nemáme jasno, jestli děti dvě anebo tři. A tak si dělám srandu, že to třetí budou rovnou dvě ~t~
 Ecim 


Re: Dvojčata jsem si moc přála, 

(13.11.2009 13:47:32)
Tak tohle mi přesně říkala maminka, když jsem čekala druhé a někteří členové rodiny špačkovali, že dvě stačí a že mít tři děti je nerozum. :-) Že by se to takhle elegantně vyřešilo ~t~.
 Hanka+ 4 berušky 


Re: Dvojčata jsem si moc přála, 

(14.11.2009 9:32:32)
zuzi tak tuhle srandu jsem si taky vždycky dělala že třetí budou dvě ~t~ a byly ~y~
 Zuuuza 


Re: Dvojčata jsem si moc přála, 

(14.11.2009 19:10:09)
~R^~t~
 Horama 


Kdyby se dalo vybírat 

(13.11.2009 9:57:07)
Kdyby existovala nějaká možnost si vybrat, kolik dětí se mi najednou narodí, a nebylo to jen rozhodnutí přírody, které mi zbývá už jen akceptovat, neměla bych tolik odvahy, abych si přála dvojčata nebo vícerčata. Jsem i postavou malá a, když si vzpomenu, jaké břicho jsem měla se svojí maličkou holčičkou v okamžiku, kdy jsem porodila, nedokážu si představit, kam bych dala dvojčata. A následná péče o ně... Jejda.

Přesto jsem přesvědčená, že kdyby se to stalo, prostě se s tím smířím a udělám pro svoje dvojčátka maximum toho, co dokážu. A příroda určitě zařídí, abych je zbožňovala dost na to, abych to prostě nějak vydržela. A podle příběhů to vypadá, že taková dvojčata rodičům potom odmění úplně novými zážitky - i těm rodičům, co už mají zkušenost s jedním dítětem.
 Ecim 


Re: Kdyby se dalo vybírat 

(13.11.2009 10:26:05)
Hujko, koukám, že to máme podobně. Jsem ráda, že mám děti po jednom, protože mám pocit, že si je takhle lépe užiju, ale vzhledem k tomu, že si na všem umím najít nějakou výhodu, tak bych byla ráda i za dvojčata. :-) Jedna moje známá ale dvojčata má a to, co líčí, je fakt síla. ~f~
 Horama 


Re: Kdyby se dalo vybírat 

(13.11.2009 10:35:04)
Manžel půl mého těhotenství povídal o tom, jak by to bylo prima, kdybychom měli rovnou dvojčata - jednou ranou hotovo. Já si prohlédla šíři výtahů, jak velký je kočárek pro dvojčata, zkusila si, jak by se nosily dvě autosedačky, vynásobila si cenu vybavení dvěma a modlila se, ať je jen jedno. A to jsem ještě netušila, jak nemožná si budu prvních několik měsíců připadat tváří v tvář úkolu opečovat jedno malé mimi. Kdyby byly dvě, považovala bych to za nefér přesilu. :-) Prý bezmocné stvoření. Dětská "zvuková signalizace" by měla být zařazená na seznam zbraní hromadného ničení. ~t~
 Ecim 


Re: Kdyby se dalo vybírat 

(13.11.2009 10:37:52)
Tak u nás to bylo naopak. Já jsem žertem sem tam nadhodila téma "dvojčata", ale manžel se děsil. V naší rodině ale z žádné strany dvojčata nehrozí. A zrovna dnes ráno manžel zase prohlašoval, jak je těch našich dvou raubířů momentálně dost ~t~.
 Insula 


nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 10:13:23)
Já jsem po dvojčatech nikdy netoužila, ale po narození dcery jsem si říkala, že takhle hodné, jako je ona, bych zvládla i tři. Byla neskutečně hodný miminko. :-)
 Horama 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 10:21:10)
Jé, já chci taky. Moje holčička je sice úžasná (což je obsaženo ve slově moje), ale první tři měsíce přes den skoro nespala a i několik hodin v kuse plakala. ~n~

A dokážeš si představit, kde všude by ses nevešla s kočárem pro dvojčata, jak bys je nakládala v autosedačkách do auta apod.? Mě dost děsí právě tyhle obstrukce. Nebo to, že velkou část výbavy musíš prostě pořídit dvakrát, dědit po sobě vážně nestihnou. :-)
 Lassie66 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 10:30:33)
Hujko, mám taky velice hodnou dceru. Uvědomila jsem si to až když se narodil syn ~:-D. Dcera sice nespala a způsobila mi několikaletou spánkovou deprivaci, ale hodná je. Syn je taky hodný(v jádru) ~:-D.
 Insula 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 10:59:58)
Bydlím v době, takže žádné tahání dětí z patra bez výtahu. A abych byla upřímná, tak já jsem toho s kočárem moc nenajezdila. ~t~ Tedy myslím takhle po městě do obchodů. Dcera vození nevyžadovala a v kočáru spala jako dudek. Takže stačilo jí vystrčit na zahradu a už byla "tuhá". ~;) Když už jsem šla na procházku, tak do lesa, který mám za domem. A na nákup jsem jezdila zásadně autem, takže u mě fakt nic hroznýho. Akorát k doktorovi by to bylo složitější. Ale i to se dá vyřešit.
Co se týče financí, tak v té době jsem pracovala doma a slušně vydělávala, takže i po téhle stránce bychom to zvládli. A dědění oblečení??? Já mám holku a kluka a musím říct, že dcera miluje růžovou a tu klukovi dát nemůžu. Občas se snažím koupit něco (třeba vyteplené kalhoty nebo zimní bundu) tak, aby to potom mohl mít i on, ale hodně věcí stejně musím koupit. ~;)
Je mi jasné, že s dvojčaty je víc práce, ale kdyby byly fakt obě tak hodný jako dcera, tak proč ne. ~;)
 Horama 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 11:03:49)
Idealisto s ideálním zázemím. Vzbuzuješ závist. ~t~
 Insula 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 11:40:59)
Ideální zázemí??? To bylo před šesti, sedmi lety. Teď už to bohužel dávno není pravda. ~n~
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 12:20:22)
s tím děděním oblečení, upřímně, nouzí netrpíme, ale byla jsem fakt ráda, (když se mi po dvou a třičtvrtě letech po prvním synovi narodil druhý), že de facto nemusím nic kupovat...
Jedna věc je průběžně kupovat oblečení, podle toho jak dítě roste. Druhá věc je v podstatě najednou koupit postýlku, autosedačku, monitor dechu, dvakrát tolik lahviček, dudlíků, Sunarů....
O placení očkování (my jsme si ještě Hexavakcínu hradili sami) ani nemluvě.

Taky jsem se bála dvojčat, sice dispozice v rodině nemáme, nemusím ale být první, kdo tuhle novinku zavede, že...
Máme totiž starý prťavý výtah, do kterého se pořádně nevejdou ani 3 lidi, natož kočárek. Bydlíme v šestém patře a kočár musím dávat do sklepa. I tak to je makačka, nést mimčo, tašku s mimi věcmi, další s nákupem a na druhé ruce mít zavěšeného tříletého caparta.... a teď nám ten náš výtah mění, takže tohle všechno už 6. týden po schodech...
A jelikož to mnohdy absolvuji i několikrát denně... fakt si nedovedu představit, jak bych žila s dvojčaty. To bych asi bez doprovodu ven nikdy nevyšla...

 Ecim 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 13:17:21)
Ta moje známá, co má dvojčata, mi jednou psala e-mail o tom, že už je konečně možné, aby šly děti ven jen s jednou osobou. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nikdy nepochopím, co všechno péče o dvojčata obnáší, i když se o pochopení snažím. :-) (Už jsem to tu kdysi do jedné diskuse psala, ale mám pocit, že sem se to hodí také.) ~;)
 Elfík +1+2 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 13:20:31)
A kolik jim je, ze zájmu?
 Ecim 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 13:22:29)
Teď tři a půl a v té době jim bylo snad něco přes dva roky, ale už si nejsem jistá.
 Elfík +1+2 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 13:30:01)
Já totiž doprovod nemám nikdy, to je zázrak, když jednou za měsíc jde někdo s námi. A od 18m chodíme ráno a v poledne pěšmo pro brášku :-) Ale zase jdeme jen přes jednu rušnější silnici a jinak spíš mezi domečky a jsou sice živé, ale tak nějak v mezích. Ve městě je vypouštím jen v krajní nouzi (sedí dlouho = řev). Spíš si právě říkám, že horší to bude časem, až ještě zvýší rychlost (např. po Vánocích na cykloodrážedlech ~t~ ). Právě většina dvojčátkových maminek nevypouští co nejdýl, tak mě zajímal další příklad
 Ecim 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 13:41:21)
Něco podobného tu psala tuším Štěpánka - s tím vypouštěním.

Jednou jsem viděla zajímavou scénku. Maminka u dvojčecího kočárku měla asi roční dvojčátka chlapečky. Ten jeden se jí snažil utéci. Z dálky to vypadalo, jako by ho ta maminka chtěla tahat za krk, tak jsem se velmi zarazila. K mému bezmeznému údivu ale dvojčátko ladně vylétlo do vzduchu - bylo totiž na takových těch popruzích, které jsem ale na dálku hned neviděla. Čekala jsem, že chlapeček začne zuřit, že ho maminka táhne někam, kam on nechce, ale on jen spokojeně visel ve vzduchu a tiše se smál. Byl to fakt úžasný pohled ~t~.
 Elfík +1+2 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 13:43:54)
já je chtěla, ale naše obec by to nevydýchala. Sice je tu dvojčat nějak až moc, ale právě tím, že jediná mám i staršího a jediná s nimi běžně chodím na nákup, na úřady a tak bez kočárku už od léta, tak jsme středem pozornosti a myslím, že by mě většina obvinila z týrání ~l~ Díky bohu to ale nepotřebujeme. Bydlet v centru, tak se bez nich ale neobejdu.
 berunka,M+M 11/04,M 01/08 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 14:01:40)
Jsem na tom stejně.Manžel jezdí na montáže, tudíž jsem celý týden s dětmi doma sama a to od té doby, co se narodili.Kluci teď už budou mít 5 let a chodí do školky. Když měli 3 roky, tak se nám narodil další syn. Hodně lidí nechápalo, jak to můžu zvládat s dvěma miminama. A až jsou větší, že si pořídíme ještě jedno. A je fakt, že na malého vůbec nežárlili. Strašně se těšili. Asi je to tím, že nikdy neměli maminku každý jenom pro sebe, ale museli se dělit. Je to lepší, u kamarádek třeba vidím, když se jim narodilo druhé dítě, že to první na něho žárlí.
 Ecim 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 10:23:52)
Něco podobného jsem si říkala po prvním (hodném) i po druhém (ještě hodnějším) synovi. Ten už ale pomalu začíná rozvazovat. :-) Ten starší včera večer po mnoha týdnech usnul hodně brzy, zato ten mladší nám to pěkně vynahradil, takhle akční už dlouho nebyl ~t~. A to jsem se naivně domnívala, že budu mít výjimečně klidný večer ~t~.
 kattynka a 2 čertici 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 10:39:06)
ecim, mě pohoda skončila ve chvíli, kdy starší zjistil, že mladšího už neba hrát si s hračkama, které mu přiřkne a jal se tedy si hrát i s těma jeho ~q~, někdy je nechám se "domluvit" ale pravda víc dělám soudce. Díkybohu se ještě neterorizují, ale vztekají se oba pěkně ~d~. Jsou dny, kdy už si krásně vyhrají a tolerují se a z toho dny, kdy just chtějí oba tu hračku ~o~. Nehorší bylo, kddyž se starší vrátil od babičky, kde byl zvyklý, že mu nikdo nic nebourá a mladší byl zvyklý si hrát se vším ,co bylo v dosahu, tak jsme se zas dva dny sžívali. I když říkám, zatím se to dá¨, jen se prostě už každej začíná víc prosazovat, je to normální jejich věku, takže si musím zvyknout ~n~, ale taky vzpomínám, kdy si menší hrát v postýlce a starší u mě v kuchyni.
 Ecim 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 10:50:08)
Kattynko, u nás to taky místy začíná být náročné. Pár minut po tom, co jsem pod článek "Sourozenci bez konfliktů" dopsala svůj spokojený příspěvek, vzal starší syn na mladšího nůž ~e~. Naštěstí to byl jen tupý kuchyňský nůž a chtěl ho s ním akorát pohladit po obličejíčku. ~f~ No to si ještě užijeme. ~c~
 kattynka a 2 čertici 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 10:58:54)
No mě se stalo s nožeem, že mi mladší když mu byl rok a něco taky prošel od myčky, kde ho stopil, až ke mně, aby se pochlubil ~f~. Jsou to náročné situace, oni to tak nemyslí, náš větší taky furt chce zavazovat čepičku mladšímu a necháme, že ho může uškrtit ~e~, ale to je věkem, patří to k tomu, a je to všude stejné. nedělám si iluze, že se jako větší neprovou jako koně, jsou to kluci, snažím se to brát s nadhledem, ale někdy taky mám pocit, že nejsem dobrá matka, že bych měla mít víc trpělivosti a empatie ~;((. No uvidíme, však tu nejsme naposled, průběžně se budeme informovat, jak jsme na tom ~t~
 Lassie66 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 11:01:51)
Takhle na mě synek vyběhl s vidličkou, kterou vytáhl z myčky. Jak bych pak vysvětlovala ty tři dírky v obličeji, kdyby se trefil? ~t~
 Stázi 2 


Re: Dvojčátka 

(13.11.2009 11:14:19)
Že čekám dvojčata jsem se dověděla ve 13tt.Byl to pro mě trošku šok, ale pak i obrovská radost a dnes bych neměnila.Mají 8 měsíců, jsou to chlapeček a holčička a jsou prostě kouzelní.Uvidím, jaké to bude, až začnou běhat. Zatím lezou a houpají se na kolínkách.
Máme z nich radost a naše dvě starší holky si je užívají taky.~p~~p~
 anemon 


Re: Dvojčátka 

(13.11.2009 11:25:43)
já jsem byla na UZ v 8t. a vidět nebyly a ve 14t. jsme koukali jak z jara mi i doktor, také jim je teď 8m. a neměnila bych, ale je to hukot
 Ecim 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 13:19:43)
Kattynko, to znám. I když mi spousta lidí říká, že jsem hrozně trpělivá, tak jsou momenty, kdy dokážu velmi nehezky vypěnit (hlavně z únavy) a pak toho moc lituju. ~n~ Pokud budou mít mí kluci sloní paměť po mně, dají mi to jednou zatraceně sežrat. ~e~ Ale kdo nikdy nevypěnil, že? ~g~
 štěpánka 
  • 

Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 12:59:55)
Ecim,
mám dvojčata a toto se stává celkem často. Teď vylepšené tím, že ten co chce spát nesnese svícení lampičkou a rušení bratrem, takže zrovna včera asi v 9 večer hádka jako blázen i s nadávkama a moje naprosté duševní vysílení. Do půlnoci jsem se vzpamatovávala se skleničkou na rodině....~v~~v~~v~
 Ecim 


Re: nechtěla jsem dvojčata, ale.... 

(13.11.2009 13:25:36)
Štěpánko, ale vzpamatovávala ses hezky a vtipně! Pěkně jsem si početla. :-)
 Elfík +1+2 


děkuji 

(13.11.2009 11:59:14)
Děkuji, že se konečně jednou zase objevil článek ne o tom, jak hrozné je mít dvojčata či jak je třeba všechny rodiče dvojčat litovat, ale o tom, že my, kteří je doma máme, jsme šťastní a neměnili bychom. Já rozhodně ne, i když první chvíle jsem též dost prodýchávala. Spoustu plánů jsem musela přeměnit, ale nedala bych je.Mělo to tak být a tak to je. A starší brácha? Ten se mě často ptá, proč i on nemá dvojče ... Ale jsou parta, tak ho to napadá čím dál míň.
 Zu+5 
  • 

Re: děkuji 

(13.11.2009 12:01:31)
Milé maminy
 kattynka a 2 čertici 


Re: děkuji 

(13.11.2009 12:29:30)
ahojky, no kašli na to, mě taky furt všichni litovali, že budu mít děti tak brzo po sobě, že to budou dva kluci. A přitom já byla š´tastná, ale nchala jsem se hodně v těhu nahlodat. Lidi jsou rejpalové a nejvíc mě štve, že rejpají do toho, do čeho je jim prd ~o~. Jasně, že maminky dvojčat to mají náročnější, a´t už finančně nebo co se týče péče. Ale stejně tak to mají i náročné maminky dětí s ADHD, maminky, kteří neamjí tatínka a tak. Ale určitě nejsme k politování, děti milujeme a to je hlavní, jestli mají pindíka, jestli jsou dvojčata, to přece je fakt vedlejší. Mám kamarádku s postiženou holčičkou a nikdy jsem ji neřekla, ty vado Evi, já tě lituji, vždy ji řeknu, že má můj obdiv, že to vše zvládá, ale lítost fakt není na místě. Všechny jsme mámy a každá máme to náročnější v jiném směru a každá jinak, ale stejně tak každá děláme v dané situaci pro svoje dítka maximum a tak to má být, ale takové kecy, jak jsme polítováníhodné, že máme děti brzy po sobě mě fakt štvou ~q~.
 Elfík +1+2 


Re: děkuji 

(13.11.2009 12:50:34)
Já se tím vysloveně netrápím, jen mi to přijde prostě podivné. Nedávno jsem si v MC prolistovala nějakou Betynku či co a byl tam článek o úděsném kočárkování s dvojčaty. Nevím, já si ho užívám. Taky sem tam narazím, ale naučila jsem se si pomoci a příště už být chytřejší. Takže jsem vlastně ráda, že mě všechny "překážky" posílili a dnes zvládnu víc, než jsem si kdy myslela ~;) Jen mě to vždy znovu zarazí, proč někdo někoho lituje, že má dvojčátka. Já odpovídám, že mi mají spíš co závidět ~z~ Mám v okolí spoustu lidí, kteří by dali cokoli za jedno dítě ... Zkrátka a dobře, jen mě potěšilo, že tenhle článek nepůsobí dojmem vzbuzování strachu pro těhulky :-) Jediné, co bych si na dvojčatech ale sem tam odpustila, je ta pozornost nonstop. Když se začne někde dohadovat s rodičem jedno dítko, každý to přejde, ale u nás je hned pár lidí v pozoru a přijde jim to moooc směšné a začnou ještě řešit, která je uvztekanější atd. A to, že já mám holky v rámci věku fakt hodné, synátor byl větší raubíř. Jen zvuk násobený dvakrát je holt silnější ~b~
 kattynka a 2 čertici 


Re: děkuji 

(13.11.2009 13:27:41)
no holt to máš dvojmo, ale jsi šťastná, kočárkování je děsné, ale jak říkáš dá se to naučit a taky jsem bojovnice a co nás nezabije....Jen mě štve např. v metru, kdž na schodech držím golfáč ještě za ťapku staršího a stejně se najde blbec, kterej prostě nás musí předběhnout a nemůže počkat ~a~, pak když lidé stojí mezi dveřma busu a myslí si, že se asi procpu ven okýnkem a pod. Ale jak jsi už psala, co by za ty naše drobečky jiní dali, jsem taky ráda a je to fajn a i kdž jsem za blázna, že mi dvě nestačí a chci ještě jedno ~j~. bez dětí by to bylo šílený nůďo. Pá
 Elfík +1+2 


Re: děkuji 

(13.11.2009 13:32:43)
Já bych s nima na eskalátor nevlezla,toho jediného se bojím. Taky mám staršího (dnes už 4letého), ale je pašák. Má své mouchy, ale ve vztahu k ségrám je úžasný. Já naštěstí nejsem z Prahy a naše město má vcelku dost slušnou zásobu nízkopodlažních. A lidi ve dveřích - téma samo o sobě ale pro všechny. Stojí, já na ně, že neprojdu. Neuhnou - tak přejedu nohy. Co mám dělat jiného. Pak si to i vyčítám, ale já přeci nepojedu o zastávku dál, kde to může být ještě horší...
Ale to není o dvojčatech, to je o lidech okolo a jedno jestli to potká mamku s jedním, 2 či 3 dětmi ~d~
 Elfík +1+2 


Re: děkuji 

(13.11.2009 13:33:39)
A PS: Já sice mám 3, mám i toho "kluka a holčičku/y", ale nezříkám se možnosti, že pokud finance a zdraví dovolí, tak časem třeba ještě jedno. Ale plán to není ~t~
 Ecim 


Re: děkuji 

(13.11.2009 13:48:44)
Elfíku, smekám před Tebou ~R^ a přeju Ti, aby to zdraví i finance dovolily! ~x~
 Elfík +1+2 


Re: děkuji 

(13.11.2009 13:52:26)
Není proč, jen jsem měla prostě spoustu plánů - užít si šátek, látkovat, konečně kojit (mám v nepořádku prsa,tak je to těžší, u prvního jsem byla vystresovaná -říkali předem, že nepůjde, dvojčata zase malá, nechtěla tahat), mít nejvychytanější kočárek ~t~ Ne, vážně. Přijde mi, že prvního jsem si neužila přes neustálý stres, zda to dělám dobře. U holek už jsem víc v klidu, i při dvou mám pocit,že se jim věnuji víc než prvnímu (jsou ale víc aktivní ve zpětné vazbě). A pak - je mi 27, děti jsem měla brzo, trvdili, že je mít sama nemůžu, chtěli řezat, plánovali případně náštěvu CAR a prdlajs, mám je přirozeně a hned ~j~ A představa, že už budu jen stárnout a oni mi odrůstat... Ale to je všechno ve hvězdách~f~
 Ecim 


Re: děkuji 

(13.11.2009 13:55:38)
Mně je 32, třetí dítě bych ráda stihla zhruba do 36 let. Ráda bych byla ještě aspoň trochu mladá maminka a jednoho dne i mladá babička, která ještě dokáže s vnoučaty pomoci. Ale chápu, že to nezáleží jen na mně...
 Elfík +1+2 


Re: děkuji 

(13.11.2009 14:00:40)
Mě měla máma ve 40 letech. Přeji všem maminkám, aby měly dítko, kdy chtějí, jen znám to právě i z té strany dítka se staršími rodiči. Táta umřel v mých osmi, máma se mnou nikdy nešla na brusle,na lyže. Prostě už jí bolela záda, pak přišel přechod, trpěla na návaly,než jí dali správnou pomoc.. Každý to má jinak, ale já pokud, tak počítám tak za 6 let max ~d~
 Ecim 


Re: děkuji 

(13.11.2009 14:06:30)
Také znám pár lidí se staršími rodiči, někteří v tom vidí hodně nevýhod, jiní jsou docela spokojení. Když bylo mé mamince 40, tak málem umřela na rakovinu a táta s námi v té době už řadu let nebyl.
 Elfík +1+2 


Re: děkuji 

(13.11.2009 14:11:24)
Je to zkrátka pořád dokola, co je pro jednoho super, druhému nevyhovuje a naopak. Podstatné je, že kvůli odlišnému názoru do toho tomu druhému nemusí kecat ~;), pokud se ten druhý na názor přímo nezeptá. A už jdu opravdu za prckama, už tu mám pár metrů vláčkodráhy, tak už můžeme jít jezdit ~b~
 Ecim 


Re: děkuji 

(13.11.2009 13:46:04)
Máš pravdu, Elfíku, je to v lidech okolo. Někteří cestující v MHD jsou úžasní, někteří zase na zabití.
 Ecim 


Re: děkuji 

(13.11.2009 13:44:12)
Kattynko, taky si nedovedu představit, co bych bez dětí dělala. :-) Jednou mi jedna svobodná a bezdětná exkolegyně řekla, že jak tak poslouchá moje příhody, tak by nikdy nevěřila, že rodinný život může být tak neskutečně zábavný ~t~~t~~t~
 Teraza Horáková 


Re: děkuji 

(13.11.2009 12:58:28)
neměnila bych. Taky mne to zpočátku děsilo, coby prvorodičku hned dvojitá porce :-)) a ta porce už nám leze do puberty :-))

kamarádi na celý život
 Ecim 


ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 13:33:57)
Kattynko, opravdu nádherný příspěvek ~R^~R^~x~~x~
Tohle jsem zažila také. "Jé, ty už jsi zase těhotná? To byla nehoda, že?" "No vy se množíte jak králíci." "Nespěchejte s tím druhým." "To je škoda, že nemáte holčičku. Ne, chlapečci nejsou úžasní. Holčičky jsou lepší." "Proboha, dvě děti, a jak to zvládáš?" Ano, je to náročné, ale já jsem si s tím vědomím děti řídila, snažím se o ně - tak jako skoro všechny maminky - starat tak, jak nejlépe umím, jsem ráda, když někdo vyjádří názor, že to dělám dobře, ale proč z toho proboha někdo dělá osmý div světa a lituje mě? Neměnila bych ani za nic. I kdyby to třetí miminko, po kterém tolik toužím, z nějakého důvodu nedejbože nevyšlo, tak budu šťastná za to, co už mám. A celé těhotenství jsem svým miminkům pořád opakovala, že je mi jedno, jestli jsou chlapečkové nebo holčičky.
 Elfík +1+2 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 13:36:40)
~t~~R^ Naprosto přesné. Sice mě potěší, pokud mi někdo řekne, že mě obdivuje, že to zvládám, ale leckdy zatím slyším takové to - já bych s nimi byla radši doma.
 Elfík +1+2 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 13:42:05)
A s tou holčičkou, to taky obdivuji. Vždy, když mám pocit, že už nemůžu, potkám někde třeba někoho s dítkem na vozíku a v tu chvíli bych si dala přes tlamu. Vím, že jim do jisté míry "nic nezbývá", ale já smekám ....
 Ecim 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 13:52:59)
Jednou jsem jela do školy na zkoušku a hodně jsem se bála. V autobuse jsem viděla paní s vážně postiženým dítětem a hned jsem si v duchu velmi důrazně domluvila, že - slušně řečeno - je můj "problém" směšný a nicotný.
 Elfík +1+2 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 13:55:07)
Přesně. Zrovna dneska jsem se tu zase trápila debilitou svých spoluobčanů,kteří nemají nic jiného na práci než mít přehled o nás a dalších sousedech. Občas se divím, že se v krámu nedozvím, co jsem měla včera k večeři. Ale teď, když si o všem tak přemýšlím, vím, jací jsou vlastně oni chudáci, protože v životě je tolik důležitějších věcí, o které se máme starat ...
 Ecim 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 13:56:32)
Svatá pravda!
 kattynka a 2 čertici 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 14:22:20)
jo to znám, já byla s 1,5 r. starým miminem u moře a ještě v 6. měsíci těhu a co já si tam vyslechla od těch mourdrých dam vůkol ~2~, že dítě k moři až po 4. roce, že si to neužije (užili jsme si to všichni! a vzpomínky mi nikdo neveme), proboha a co doktor na to, že letím k moři (povídám, přímo mi to doporučil ~y~, což je pravda mám super gynekologa a vím, kdyby to neschválil, nikam bych fakt nejela, ještě těsně před odletem dělal ultrazvuk) a podobně. Lidi se hodně starají o druhé a sami mají bordel před prahem, jak říká můj manžel, kašli na ně, až se ti něco stane oni se o tebe nepostarají. Já si užívala těhu i rodičovství následně a i když je to asi s dvouma náročnější prostě bych neměnila a stejně tak, dkyby byli 3. Myslím, že život, osud nebo Bůh, ví moc dobře proč a jak to dělá. Jo a k té lítosti, mám řčení, když můžeš radši pomož, lítost toho člověka nevytrhne. A dělat ze sebe lítostinka nebo trpitelku nesnáším. ~q~, je to období, které je všeobecně náročné, ale jak jsi psala není to 8.div světa a nejsem jediné, co to musí zvládat, navíc dneska při automatických pračkách, myčkách, příkrmech, plenách na jedno použití a vlhčených ubrouscích, nízkopodlažních spojích a MC je to skoro idylka~m~.
 Ecim 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 14:32:30)
Kattynko, my jsme byli 3 týdny u moře s 15 měsíčním dítětem a teď v létě chceme letět zase. Důvody:
1.U moře se nám líbí.
2.Máme v rodině astma, alergii a poruchy imunity.
Někteří lidé měli také milión připomínek, ale snažila jsem se si to moc nebrat. Jsou to naše děti, náš život, naše zdraví.
Sebelítost také nemám ráda, nejsem sebelítostivý typ. :-) Naopak, dovedu být až nepříjemně bojovná ~:-D.
Také mám pocit, že dnes to mají maminky na MD v mnohých ohledech lepší než maminky v předchozích generacích.
A i když jsem v některých věcech dost pedant, tak si také umím ulevit a v kritických momentech některé činnosti prostě vypustit nebo odložit. Podle mého názoru je hlavní si mateřskou UŽÍVAT a nedělat ze sebe trpitelku. Matky trpitelky nesnáším, protože jim na jejich trpitelství nikdo není zvědavý a nejméně jejich partneři a děti. To radši dítěti pustím pohádku a dám si pár minut pohov, než abych do něj hustila, jak kvůli němu nemám ani chvilku pro sebe :-).
 kattynka a 2 čertici 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 14:55:12)
no ale o to jde, taky občas dětem pustím krtka a dám si kafe a jdu na net nebo icq za kámoškama. Jde právě o to, nenechat to dojít tak dalece, že se budeme litovat, pak ještě maminky, co zdůrazňují, jak se obětovaly, bych střílela ze záloh. Protože, buď to dítě chci, a tudíž se snažím mu přizpůsobit, nebo si ho prostě a jednoduše nepořizuji. Jaký si to uděláš takový to máš. Snažím se udržovat pořádek, ale když holt není tak z okna neskáču, s¨nažím se vypadat k světu, ale když musím tak ven vyrazím i bez líčidel. Poslední dobou mě mateřství naučilo se na to dívat z jiné strany. Dřív mi vadilo, co si o mně, kdo povídá, jak se na mě budou lidi dívat a dneska jim ještě řeknu něco š´tavnatého a usadím je ~y~.
A k moři chceme taky příští rok aještě v únoru na hory ~l~, sice nebudu lyžovat max. jestli přijede mamka na víkend a pohlídá, ale i tak bobovat s prckama a být na čerstvým vzduchu mi za to stojí. A propo nejvíc jsem zjistla, že rýpají ti, co nejvíc závidí ~g~
 Ecim 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 15:04:51)
Kattynko, mám pocit, že některé ženštiny si řídí děti právě proto, aby mohly nadávat. S tím rýpáním od závistivců také souhlasím. :-)
Také chodím ráda upravená, ale většinou zvolím rychlou a efektivní úpravu zevnějšku a je to. :-)
Mám ráda pořádek, ale když jsem unavená nebo nestíhám, tak je doma chvilku binec a nevěším se z toho, dříve nebo později se to uklidí. :-)
A když si vylepším náladu nějakou pěknou diskusí (třeba touto), tak se to akorát odrazí na domácí pohodě ~t~
 Lassie66 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 15:16:42)
Ecim, na mé práci se dobré diskuze taky odrazí. Hlavně ty dlouhé...~t~
 kattynka a 2 čertici 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 15:24:36)
jj, holky, taky mám občas vize, co jsem mohla místo toho sezení tady zvládnout, ale zas ta vytřená podlaha tak nepotěší jako vy a ten pokec ~y~ just relax. člověk není stroj. Já vím, že to někdy doženu a vlsstně, když to nedoženu z nevytřené podlahy asi taky 3. světová nebude ~j~. mějte se, krásný víkend.
 M+J+ 5 (2 holky -3 kluci) 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 15:33:22)
sebelitujici chudinky taktež nemusim chudaci jsou spis deti a zbytek rodiny.dle mě je to druha odruda hypochondra...
ja jsem rada za svoje 4deti nenudim se snimi kazdej den je zažitek at k smichu tak obcas na prasky jako pravě ted kdy byli nemocne 14dni klid a dnes dostali dva znich antibiotika skrze hnisavou anginu...na prasky su s toho spiš že človek nevi jak by jim ulevil.skače kolem nih jak si piskaji a je v koncich když vidi jak to ma sklenene oči horečku jidla se ani nedotknou piti do nich musi clovek dostavat snad pod tlakem aby alespon do nich narval tekutiny....~d~~d~~d~
ale sranda je že male jak klesla teplota a ja objevila že ma nějake divne skvrny na tělě po bližšim ohledani zjištuji že si dělala po sobě tečky fixou pry ma aji štoviky /neštovice/ jako měla tenkrat a pry potřebuje namazat a vytahla s pod polštaře tekuty pudr co šlohla v koupelně když byla na wc a odkryla perinu ~t~ a myslim že dal neni třeba psat ten ukaz ješte ted se mužu počurat smichy tak bile snad nejsou ani zdi ve špitalech jako jeji nohy.na to měla pohotovou odpověd pry sem ji slibila barvičky a štoviky musela namazat přece ~t~~t~~t~ jak to souvisi stim jak pomazala vse nevim ale pry ju ted musim tulinkovat protože ona je nemocna moc a bacilky musela namalovat mele pate přes devate ted tu stoji vedle mě s blokem na malovani a chtěla by temperove barvičky pry musi namalovat ručičky na papir.miminko na dece mi zase se snaží sežrat maminku kterou ode dne koupy jsem nestihla otevřit ale on mi pak povi co tam je zajimaveho.ti dva starši kokaj na jetix teda ted už na chanel nebo jak se to ted jmenuje.~a~

takže než se litovat co deti dokaži napachat za totalni destrukce tak se spiš mohu dokonale od srdce zasmat co dokaže ten jejich mozeček vyplodit za ptakoviny.oni jsou spokojení a ja vysmata.~y~~y~~y~

ta co si hodla stežovat radeji si nemela deti pořizovat dopředu musela počitat stim že ted už se nebude točit vse kolem ni ale kolem deti....~b~~b~~b~
 kattynka a 2 čertici 


Re: ach my chudinky maminky  

(13.11.2009 16:16:56)
no nejhorší je,ž e člověk je na prášky, ale oni chudáčci to většinou myslí dobře, můj velkej teď má třeba obdobi, kdy chce pomáhat, nechávám ho a to i tehdy, když prostě je to na fakt dlouho, protože maminko já sám ~;((, tak sám, ale je pravda, že někdy rostu. Ale jak jsi psala, stojí t o za to, mám bezdětnou sestřenku, která dělá kariéru a dítě nidky nechtěla a nějak když jí poslochám mám pocit, že je mimo, nebo jsem asi já ~:(. držím palečky, ať jste co nejdřví zdraví, sama taky blbě snáším,když děti trpí a já jim nemůžu pomoct, ta bezmoc je asi nejhorší.
 nickaveru 


cekame dvojcata 

(13.11.2009 13:31:58)
Krasny clanek :) Cekame dvojcata, budou to nase prvni ditka a vubec si nedovedeme predstavit, jake to bude. Samozrejme se moc tesime, radost velika, ale je nam jasne, ze sranda to nebude alespon zezacatku ani nahodou. Nastesti mame bezva zazemi, domecek, rodinu a pratele v bezprostredni blizkosti, tak kdyz vsichni spojime sve sily, tak ty dva rostaky\dve rostandy zvladneme :)
 kattynka a 2 čertici 


Re: cekame dvojcata 

(13.11.2009 14:49:26)
určitě to zvládnete, já si zprvu neuměla vůbec představit sebe a dítě, pak jsem si neuměla představit, jaké to budou až budou dva a jak jsi hozená do vody, tak už jen plaveš (pravda, občas se i nechám unést proudem ~t~) myslím, že když je vůle zvládne se věcí hafo. ~:-D držím palečky a přeji radost z miminek~R^
 Saša, 2/98 


Nejlépe znovu dvojčata :-) 

(13.11.2009 14:50:37)
Před 12ti a něco lety mi pan doktor u prvního UTZ povídá: " a maminko přála byste si holčičku nebo chlapečka?".... já jako natěšená dvacetiletá holka mu říkám, že je mi to jedno a on na to "a co kdyby to bylo oboje?".... trvalo mi několik okamžiků než jsem pochopila jak obrovskou novinu mi tímto sděluje.... pak jsem šla a s obrovským úsměvem na tváří koupila dvě krásné růžovoučké kombinézky... a pak se mi na den svatého Valentýna narodili dva chlapci :-)
Dvojčátka jsou dvojnásobná radost, dvojnásobné štěstí, dvojnásobná láska, dvě pusinky na dobrou noc :-) Mým synům je už téměř dvanáct let a nikdy v životě bych neměnila. Pořád si myslím, že je mám za odměnu. Sice to stojí o nějaké ty korunky víc, než když jsou dvě děcka po sobě, ale za tu neskutečnou radost to opravdu stojí. Mezi nimi není obyčejná sourozenecká láska, mezi nimi je něco mnohem víc. Vždycky budou mít ve svém životě o důležitého člověka navíc.
Upřímně říkám, že přemýšlím o dalším děcku.... a vůbec bych se nezlobila, kdyby pan doktor tu krásnou větu zopakoval....
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nejlépe znovu dvojčata :-) 

(13.11.2009 14:53:22)
Sašo, krásný~s~. A s tím vzájemným vztahem souhlasím, mám s ním co by dvojče mnohaleté zkušenosti:)
 DENISA 


Re: Nejlépe znovu dvojčata :-) 

(13.11.2009 15:44:23)
Moc krasne jsi to napsala. To je naprosto super. Je to pravda, ze dvojcata k sobe maji naprosto jedinecny vztah, daleko intenzivnejsi nez sourozenci. Ovsem znam jedny, kterym to v dospelosti dost kazi vztah s partnerama, ale to je na jine tema a tem tvym dvema v budocnosti drzim palce pri vyberu partnera. Ona si ta dotycna nastavajici svym zpusobem vezme oba ty tvy chlapy.
 TwinVerča 


Re: Nejlépe znovu dvojčata :-) 

(13.11.2009 17:58:09)
Krásně napsáno, našim (jednovaječným) klukům je sice teprve 2,5 roku, ale taky užívám každého dne s nima. Byli hodně vymodlení a radost po sdělení, že jsou opravdu dva, byla ohromná. A vztah mezi nima, to je na román, obzvlášť telepatická komunikace.... Je to to nejlepší, co nás mohlo potkat a čeho se jako máma můžu účastnit.
 Brebina, E+M 


Re: Nejlépe znovu dvojčata :-) 

(19.11.2009 8:30:36)
Ahojky, také přemýšlím o dalším mimču, ale dvojčata už bych teda nechtěla. Je to sice krásné, když se každý otáčí za kočárkem, nakukuje a tak, ale já bych si přeci jenom chtěla vychutnat jen to jedno miminečko. Ikdyž byla Eli s Matýskem moc hodná miminka, byly chvilky kdy jsem nevěděla, koho vzít dřív, koho dřív nakrmit či přebalit. Rády bych jen jedno.....~p~
 štěpánka 
  • 

všimly jste si? 

(13.11.2009 15:40:27)
1.rodina - 21letá sestra dvojčátek
2.rodina - paní na hlídání
3.rodina - babička
No tak za těchto okolností opravdu musí být skvělé a pohodička mít dvojčátka.....
Samozřejmě, že by žádná maminka neměnila, ani já ne, vždyť by to bylo rouhání. Samozřejmě, že dvojčata mají mnohé výhody, např:
- spolu většinou pěkný vztah (není to vždy, znám i dvojky co se nenávidí)
- často společná škola, aktivity kroužky - organizačně vynikající
- při nemoci (pokud jsou ze stejné třídy) dodá brácha učení, pokud ovšem neonemocní také
- pomáhají si s učením (znám z vyprávění, naši kluci se při vzájemném zkoušení vždy pohádají nebo poperou)
- když chtějí jít ven, není nutné sehnat kámoše, stačí v nejhorším i bratr.

O nevýhodách, problémech psát nebudu, i když o nich vím (zejména tak 1,5-2 roky - u nás to bylo nejhorší). To tady čtete každou chvíli. Ale nezapomeňte, maminky - když někdo napíše, že není vše OK, tak to neznamená, že by to chtěl jinak, že by to měnil nebo že jiní lidé jsou na tom hůř. Navíc je to velmi individuální. Já osobně jsem šťastná, že mám takové kluky jako mám. Jsou prima, i když puberta s nimi dělá divy. A věřte mi, když byli malí, nebyla to jen 2 krásná a roztomilá miminka v kočárku. Přesto, že si tu někdy stěžuji, neměnila bych ani tenkrát....
 Colorlight 


Re: všimly jste si? 

(14.11.2009 12:41:08)
Přesně tak. Když tady někde nahoře visí ty slinty o tom, jak stěžující lidi si děti nezaslouží, je mi dost nanic... Po pravdě - jsem na děcka (tři děti 7,5 + 3,5 + 3,5 let) sama, protože muž chodí do práce ráno v8 h a večer v 19 - 20 h se vrací. Žádná babička, paní na hlídání a tak... A po pravdě musím říct, že bylo dost chvil, kdy jsem si fakt hodně stěžovala (hlavně když jsem měla sama zdravotní problémy a nemohla jsem si dovolit je řešit a k tomu se třeba složilo některé z dětí nebo dokonce všechny). První rok a půl dvojčat jsem se vůbec nevyspala, a když píšu vůbec, myslím tím vůbec. Unavenej člověk těžko může vidět věci pozitivně. Když byly děti nemocné, nebo já, bylo to ještě horší. Zadělala jsem si na solidní psychické i fyzické potíže způsobené stresem, vyčerpaností a přecházením viróz. Těhotenství s dvojkami bylo taky hodně moc náročné.
Přes to bych nikdy své děti za nic nevyměnila a kdybych se měla rozhodovat, zda si další (neplánované) nechat, nikdy bych ho (je) pryč nedala... Ale fakt odmítám psát (i číst) tady slinty, jak je to všechno jen super a nejlepší... Mi přijdou tyhle haleluja dámy, že lítaj na nějakých drogách, či co...
 TwinVerča 


Re: všimly jste si? 

(14.11.2009 17:29:58)
No, po pravdě řečeno, já si připadala jak zfetovaná a až podezřele pozitivně naladěná. Přičítala jsem to faktu, že se nám prostě kluci po těch nekonečných pěti letech neskutečných procedůr povedli a že jsou v podstatě zdraví.
Taky jsme byli v podstatě bez babiček a jiné pomoci, s klukama jsme cvičili Vojtovku 3x denně s každým do 15 měsíců atd. Ale já byla fakt v pohodě...
Teď teprve se ten muj setrvačník začíná zadrhávat, když se pokouším z kluků udělat aspoň trochu vychované bytosti....
 Ecim 


vojtovka, rodičovství 

(15.11.2009 13:28:46)
Vojtovka s dvojčaty třikrát denně do 15 měsíců, to muselo být náročné. Já cvičím vojtovku jen s mladším synem (3x denně po 10 minutách) a když jsem teď kvůli očkování musela dát 3 dny pauzu, tak jsem hned vnímala, že je najednou víc času :-).

Dětičky jsou prima, ale dají pořádně zabrat. Zrovna dnes ráno mi manžel řekl, jak je vždycky po víkendu utahaný a jak se pokaždé těší do práce. (Odchází mezi 7.00 a 8.30 a vrací se mezi 17.00 a 21.00.) A to přitom oba děláme maximum, aby byly víkendy co nejpohodovější (navaříme a uklidíme během týdne), umíme si vyjít vstříc a udělat to tak, abychom si oba odpočinuli, chápeme, že i ten druhý toho má za celý týden dost... A stejně je to zabíračka. :-) Ale krásná. A stojí za to ~:-D.
 Ecim 


permanentní jásání 

(14.11.2009 17:54:00)
Colorlight,
nevím, jestli mezi ty jásající dámy řadíš i mě, pokud ano, ráda bych to uvedla na pravou míru. Nechci Tě svým příspěvkem rozzlobit, jen předejít určitým nedorozuměním.
Pamatuješ si na mě? Kdysi jsme spolu diskutovaly pod článkem Jedno a jedno nejsou vždy dvě, a to na téma přecházení nemocí.
Jinak já jsem stonala zrovna před pár dny i se starším synem a manželem, fakt maso. Mé děti posledních pár dnů dost špatně spí, bývám také unavená, protivná a stěžuji si. (Starší syn přestává spát přes den, mladší začíná víc řádit večer.) Nemyslím si, že matka musí pořád jen jásat a jásat a nesmí si nikdy postěžovat. To je naprostá blbost! Moje děti jsou bezva, ale také jsem s nimi zažila i řadu těžkých okamžiků jako každá maminka. Jen znám osobně ze svého okolí pár matek (záměrně píšu o těch, které znám osobně, chci se vyhýbat "útokům" na zde diskutující dámy, protože o nich skoro nic nevím), které si ze stěžování dělají národní sport. Schválně ze sebe dělají chudinky, kterým nikdo nepomůže, i když ve svém okolí mají lidi, kteří by jim pomohli ochotně a rádi. Ony ale nechtějí pomoci, chtějí si jen stěžovat. (Zažila jsem takové lidi i v práci. Furt akorát nadávali, ale když jim třeba někdo nabídl pomoc, tak ji jen nehezky odmítali.) Jinak kdyby mi někdo naznačoval, že si nikdy nesmím na nic postěžovat, tak budu samozřejmě zuřit.
Opakuji: Tím, co napíšu TEĎ, Tě nechci naštvat, jen chci slušně vyjádřit svůj názor. V žádném případě Tě nechci kritizovat, poučovat a radit Ti, co máš dělat. Kdybych já osobně měla dvojčata (a k tomu ještě starší dítě), manžela, který od rána do večera v práci, zdravotní problémy a po ruce žádné příbuzné, kteří by mi pomohli, tak bych si určitě našla někoho stálého na občasné pohlídání dětí (určitě to nestojí tolik peněz), abych se z toho nezhroutila a nezničila si zdraví. :-)
 Colorlight 


Re: permanentní jásání 

(15.11.2009 19:41:44)
Ahoj Ecim,
no vidíš, to jsem si neuvědomila, že už jsme spolu diskutovaly :-)
Nechci číst celou diskuzi znovu, myslím ale, že tys to nebyla, kdo psal, že matky, které si stěžují, si své děti nezaslouží... Jinak k tomu stěžování si vždy a na všechno - bohužel u nás v ČR je takových lidí habaděj. Já je naštěstí nepotkávám, ale neřadím se (a naštěstí ani mé známé) mezi lidi, kteří odpovídají na otázku "Jak se máš" vždy slovy "supeeer, paráááda, nemůůůůže to být lepší" apod. Rozhodně mi i pro mou psychiku připadá lepší mluvit upřímně a když je čas a sejdu se třeba s kamarádkou, sestrou, nebo sousedkou, tak ty problémy prodiskutovat. Nejen moje, ale i jejich. Byly by ty vztahy celkem k ničemu, kdybychom pořád rozjásaně vykládaly, jak jsme happy a šťastné a bez problémů... A ani nevěřím tomu, že člověk, který se takto prezentuje vždy a všude, že mluví pravdu.
S tou paní na hlídání - možná jsem měla někoho takového hledat. Ale vždy se našlo tisíc jiných způsobů, jak utratit peníze... Nyní už je situace vyřešena tím, že nám dvojky přijali do MŠ a tudíž mám celkem čas a klid. Teď zase pro změnu nemůžu najít práci (abych si taky mohla na něco postěžovat :-))
 Ecim 


Re: permanentní jásání 

(15.11.2009 21:11:14)
Colorlight,
tak to vidíme podobně. :-) Ono je stěžovat si a stěžovat si. Mě osobně - a zajisté nejen mě - iritují oba extrémy. Osobně mi sedí styl: postěžovat si na malý problém, tím si ulevit a eventuálně to pustit z hlavy, postěžovat si na větší problém a řešit ho. Vadí mi extrémy: nadávat jako špaček absolutně na všechno a usilovat tím o vítězství v soutěži o největšího chudáčka století, ale jakékoli řešení striktně odmítat (on by pak problém zmizel a uáááá, to by bylo neštěstí, na co bychom si pak stěžovali), ale i extatické teatrální jásání 24 hodin denně 365 dnů v roce a "kdo nejásá s námi, měl by být ihned odstřelen". ~;(( Každý máme ale samozřejmě právo si postěžovat, všechno v životě má svá pro i proti - rodičovství, partnerství, kariéra, profesní život. ~:-D
Když můj syn v 11 měsících poprvé stonal (měl rýmu a teplotu), tak jsem byla vzteklá jako pes a říkala si, co sakra blbnu, jsem s dítětem zavřená doma jen 9 dní a jsem vzteklá jako pes, co mají říkat rodiče těžce nemocných dětí, které stůňou několik měsíců nebo let. A měla jsem právo být vzteklá a postěžovat si? Asi jo. A udělala jsem to ~g~.
Chápu, že je nepříjemné, že nemůžeš najít práci, také jsem to zažila hned po škole a nesnášela jsem to dobře. Ber to ale z té lepší stránky - aspoň si teď odpočineš a máš trochu času pro sebe. Pro děti je nejdůležitější odpočatá a zdravá maminka - i když se to někdy lehko řekne a hůř zařídí. (Mám pocit, že po tom, co máš za sebou, žádné přednášky na toto téma nepotřebuješ.) Já mám třeba problémy se zády a snažím se nevynechávat cvičení i třeba za cenu, že mi bude chvilku stát nějaká domácí práce, protože vím, že s houserem nebudu dětem moc platná.
Jinak Ti ale přeju, abys nějakou zajímavou práci našla a hlavně abys byla ZDRAVÁ a Tvoje děti taky - to je nejdůležitější. ~x~
P.S.A ještě mě napadá, že je taky blbý, když mají lidi starosti, ale předstírají, že jenom jásají, místo toho, aby si konstruktivně postěžovali někomu, kdo by jim třeba mohl poradit a pomoci. :-)
 Hanka 
  • 

Re: permanentní jásání 

(15.11.2009 21:46:59)
Ecim,

když jsem byla relativně malá holka, moje máma vážně onemocněla. Nikdy si přede mnou příliš nestěžovala, chránila nás děti co mohla, ale já jsem to věděla, že jí není dobře, že táta má plno jiných starostí... a naučila jsem se nechat si své starosti pro sebe, protože co byly ve srovnání s máminými? Když pak máma umřela, měla jsem ten postoj, že mi nejde o život a tudíž nemám žádné starosti, které stojí za stěžování si, v sobě už pevně zabudovaný. Trvalo mi řadu let (opravdu řadu, cca patnáct), než jsem se dostala do situace, kdy jsem si uvědomila, že mě některé věci trápí a objektivně vzato to nejsou jen pitomosti, i když nejsem na smrt nemocná. Takže já byla z těch, co si prostě nestěžují, kdyby jim padal barák na hlavu - ale ne proto, že bych se nechtěla podělit o starosti, ale prostě proto, že jsem měla pocit, že to FAKT nejsou důležité problémy. Ale byly. Ještě pořád se to učím, říct, že mám mizernou náladu a je mi zle... - nejen okolí, ale hlavně to říct sama sobě. Pořád je ve mně můj vlastní vnitřní hlas, který na každé trápení reaguje "ale prosím tě, nedramatizuj, vždyť jde o houby s octem". Před pár lety jsem těžce šokovala jednoho kamaráda, když jsem na dotaz "jak se máš" odpověděla "mizerně". :-) Chudák najednou nevěděl, co dělat, zná mě roky :-)

To jen n okraj, že já ty lidi, co své starosti nesdílejí, vidím občas ze svého úhlu a nemám jim to za zlé a nemusí to být jen úmyslná póza.
 Ecim 


Re: permanentní jásání 

(16.11.2009 10:02:24)
Hanko,
já Ti moc dobře rozumím a tento mechanismus mám v sobě do jisté míry také. Moje maminka totiž také onemocněla, když jsme byli malí, navíc to bylo komplikováno tím, že otec už s námi v té době několik let nebyl a když zjistil, že se léčí na onkologii, tak začal dělat psí kusy, aby nás nedostal do péče. Maminka se před námi velmi ovládala, do poslední chvíle nám nedala nic najevo. Operace se nakonec povedla, ale ona je od té doby v invalidním důchodu. To, že měla rakovinu, nám řekla až čtyři roky po operaci. I když jsme všichni velmi šťastní, že se ta operace povedla (navzdory tehdejší velmi špatné prognóze), tak přeci jenom pak nastala řada problémů a myslím si, že důvod ke stěžování jsme měli všichni. Odtud pramení moje zkušenost, že když je jakýkoli průšvih, odnesou to všichni zúčastnění. Když mám ale nějaký problém, tak mám také tendenci si říkat, že je to sice nepříjemné, ale kdyby nebyly horší věci, a často si představuju, jak v té době mojí mamince muselo být.

V jednom příspěvku tu píšu, že se dokážu v kritických situacích zpřítomňovat způsobem, který bych si na druhé lidi nedovolila použít, protože by mě po právu poslali někam. Když jsem byla těhotná a bylo mi zle, tak jsem si pořád dokola opakovala, že se houby děje, co mají říkat lidé, kteří jsou na celé tělo ochrnutí nebo mají rakovinu v závěrečném stádiu. Ono to ale neznamená, že pokud se člověku nestane takovéto neštěstí, tak nesmí ani pípnout. Přesto jsem se neustále snažila myslet na to hezké, že je mi AKORÁT hrozně zle, že nemusím do nemocnice, že mám skvělé zázemí atd. a velmi jsem se snažila být na svoje okolí milá a příjemná, protože jsem si říkala, že všichni se snaží mi moji situaci usnadnit, jak jen to jde, a nezaslouží si dívat se na mé kyselé ksichty. Ale navzdory té snaze se mi to nedařilo vždycky, i tak jsem občas ujela, byla třeba protivná a postěžovala si. Snažila jsem se to ale dělat spíš před kamarádkami, které jsem neviděla tak často, a bylo to ve stylu "jo, teď je to o něco složitější období, je mi špatně, ale jsem šťastná a stojí to za to". :-)

Ona jedna věc je nesdílení starostí a druhá věc okázalý jásot a pohrdání těmi, kteří vysloví sebemenší stížnost. :-)
 Saša, 2/98 


Re: všimly jste si? 

(14.11.2009 18:11:28)
Colorlight,
rozhodně nejsem zfetovaná, když tvrdím, že jsem neskutečně šťastná, že mi byly dvojky darovány. Myslím, že po téměř 12-ti letech života s nimi o tom s tebou mohu docela dost dobře polemizovat. Dítě máš buď spavé, nebo ne, a je jedno, jestli je jedno nebo dvě. Já měla při mateřské s dětmi zase jiné starosti, než zdravotní, ale přesto a stále budu tvrdit, že dvojčata JSOU OBROVSKÉ ŠTĚSTÍ a přeju svým synům to, že se vzájemně "mají".
 Kočanská 
  • 

:-( 

(16.11.2009 11:03:28)
nemyslím si, že stěžující lidi si děti nezaslouží. Zaslouží si to co mají a když si chtějí stěžovat tak prosím. Myslím, že jim to ale jen kazí náladu a vůbec nic se tím nezmění a nevyřeší (tedy pokud vůbec něco řešit nebo měnit chtějí).
Já nemám hodně peněz, rodiče na hlídání a já nevím co ještě je zde jmenováno jako bůhvíjaká výhoda pro ty jak píšete haleluja dámy.
Mám ale to hlavní 2 zdravé, krásné děti se kterými se cítím maximálně šťastná. Vždycky si říkám, že i ten nejhorší den s nimi je krásnější než i ten nejlepší den bez nich. Být mámou mě strašně baví a každý den bych chtěla zastavit čas.
Užívám si fakt každý den, protože vidím kolem sebe, jak rychle se může vše změnit. Jeden den je člověk šťastný a druhý den se může něco přihodit no, lepší na to nemyslet. Ale je to prostě tak.
Je to o přístupu. Okolí změnit většinou nemůžeme, jediné co změnit můžeme jsme my sami.
 Ecim 


Re: všimly jste si? 

(15.11.2009 13:34:53)
Štěpánko, souhlasím s Tebou a rozumím Ti. Já zatím i na tu nejtěžší dobu (první trimestr, veliké nevolnosti, batole v nejnáročnějším věku) vzpomínám pokud možno i v dobrém, i když jsem toho mívala plné kecky a těšila se, až bude líp, tak jsem si stejně opakovala, že je to hrozná fuška, ale že jsem ráda, že není mnohem hůř ~g~. (Je ale fakt, že já jsem sama k sobě někdy hrozně DRSNÁ a vzpružuji se způsobem, který bych si na nikoho jiného než na sebe nedovolila použít, protože pak by mě každý po právu poslal někam ~y~.)
 Ecim 


Re: všimly jste si? 

(15.11.2009 13:38:15)
Teď jsem si vzpomněla, jak když nevolnosti začaly trochu ustupovat, tak jsem se chystala sejít se s kamarádkou (která měla v té době pár dnů před termínem) a těšila se jak blázen, že konečně shodím masku spokojeného a usměvavého kašpárka a od plic si zanadávám. ~z~ No to byla NÁDHERA! ~j~~w~
 Ecim 


hlavně nesrovnávat nesrovnatelné 

(15.11.2009 14:04:13)
Jinak ono je hrozně důležité si uvědomit, že maminky mají pro péči o své dětičky různé podmínky. Záleží na mnoha okolnostech, např. jako je povaha, počet, věkový rozestup a zdravotní stav dětí, zdravotní stav maminky, míra a způsob fungování tatínka a babiček, bytové a finanční podmínky atd. atd. atd. Proto se vždy snažím vyvarovat se ukvapených závěrů a nemám ráda, když někdo srovnává nesrovnatelné. Maminka mi vyprávěla, jak šílela, když jí příbuzní dávali za příklad sestřenici, jak skvěle všechno zvládá, když sestřenice žila s rodiči, kteří jí i jejímu manželovi až nadmíru pomáhali, zatímco ona měla obě babičky daleko a k tomu zdravotní problémy a když potřebovala hlídání, tak si ho musela najít. A jakmile začne někdo moc šťourat v tom, kdo to má lehčí a kdo to má těžší, tak je to cesta do pekel a vznikají z toho jen samé problémy. Ono je hrozně důležité si to dělat po svém - nepřijímat neadekvátní pomoc, pokud ji nechceme a nepotřebujeme, nebo se naopak neostýchat a pomoc si opatřit, pokud máme dojem, že nezvládáme a přerůstá nám to přes hlavu, a hlavně se vykašlat na "veřejné mínění" a "úžasné" historky o tom, jak "maminka XY má malinká čtyrčátka a obrovský dům s velikánskou zahradou, hromadu hospodářské zvěře, zaměstnání na plný úvazek a kdovíco ještě a všechno nádherně zvládá sama".
 štěpánka 
  • 

Re: hlavně nesrovnávat nesrovnatelné 

(15.11.2009 17:25:19)
Ecim,
hezky napsáno. Též jsem si všimla, že ty vyrovnané a se sebou i dětmi spokojené maminky často neřeknou něco podstatného (třeba pravidelná pomoc v domácnosti nebo s dětmi, finanční zdroje i mimo běžný příjem ze zaměstnání, přísun potravin např. od příbuzných zemědělců zdarma nebo za pár korun, apod.) Už jsem přišla na to, že si nemám ze své neschopnosti dělat mindrák, ale snažit se co mi síly stačí a když nestačí požádat o pomoc. Jak děti rostou, mění se krizovost situací a i přes pubertu mám teď víc klidu než na miminkovata....~p~~p~~p~
 Ecim 


Re: hlavně nesrovnávat nesrovnatelné 

(15.11.2009 17:54:18)
Štěpánko, dík! ~x~~x~
Jinak máš pravdu. Já osobně jsem se naučila brát s rezervou všechno, co čtu nebo slyším. Ony i kolikrát maminky - stěžovatelky neřeknou všechno. Nedávno si mi jedna maminka stýskala (nedávno jsem to tu už psala), jak jí s dcerkou nikdo nepomůže a jaksi zapomněla zmínit, že tatínek dcerku každé ráno vodí do školky, o víkendech v rámci možností také funguje a i když je babička 100 km daleko, tak zhruba jednou za měsíc také vypomůže. ~z~
Jsem si téměř jistá, že kdybych měla dvojčata, tak si seženu někoho na výpomoc v domácnosti. A kdybychom neměli babičku, která děti kdykoli ochotně pohlídá, tak si STOPROCENTNĚ najdeme někoho na občasné hlídání. Dvě takové paní jsem jako dítě měla, bylo to výhodné pro všechny zúčastněné.
A hlavně - a to platí nejen pro pomoc s dětmi - zatraceně dobře vím, že za VŠECHNO v životě se platí. Takže nezávidím :-). Ona i ta naše hlídací babička je docela draze vykoupená... (Ale to je jiná kapitola, nechci to tu rozebírat a hlavně nechci fňukat.) :-)
P.S.Abych mohla napsat tenhle příspěvek, tak jsem synovi pustila dinosaura Barneyho, i když jsem si říkala, že o víkendu mu pohádky pouštět nebudu, a včera jsem tu(hlavně kvůli únavě) řvala jak pavián v situaci, která za to objektivně vzato nestála. :-© Za řvaní se stydím, za televizi s dinosaurem Barneym nikoli ~;)
 Elfík +1+2 


Re: hlavně nesrovnávat nesrovnatelné 

(16.11.2009 9:09:52)
Zdravím
Už jsem nechtěla psát,protože mě šlo jen o to,že mě potěšil i jiný pohled než automatické zděšení při slově "dvojčata". Ale chci jen vyjádřit souhlas s Ecim. Já třeba jsem spokojena, ale neznamená to, že toho taky nemám občas plné kecky. Včera se mi mé děti, které nechtějí pleny a nočník taky ne, postaraly 3x čištění koberce. Z toho 1x pár minut před návštěvou.Už jsem musela odejít z místnosti a zhluboka si zařvat (a nejsem za to na sebe hrdá, ale lepší než řvát na ně),protože už to jinak nešlo. Jen vzato z celkového pohledu jsem já třeba spokojena s dvojčaty. Mám k tomu podmínky, které třeba hned tak někdo nemá (zahrada, klidná čtvrť, auto k dispozici), mám holky myslím vcelku hodné, divočejší, živější, ale hodné. Syna ve školce, takže si klidně v té době můžu jít s nimi cvičit (sama). Chápu,že má-li někdo nespavce, raubíře (nemyšleno zle), nebo bydlí v 1+1 ve 4.p bez výtahu, tak se pak na vše dívá podstatně jinak. Sama si taky občas postěžuji, ale tak nějak ne na dvojčata jako taková, ale na tu danou situaci (která může být naprosto shodná i s jedním dítětem). Prosím, nechci se s nikým hádat, jen pokud mé "Děkuji" bylo někým pochopeno špatně, ujasnit. Mrzí mě, když zkrátka lidé pod pojmem dvojčat vidí jen to zlé, protože to tak být nemusí, stejně jako si i s jedním dítětem může někdo projít "peklem". Já např.teď beru už týden antibiotika, děti mají všichni kašel, mám doma i staršího a taky už mi nervíky pochodují, neb jediný, komu je ale opravdu zle jsem já. Manžel se z práce vrací po 12h každý den včetně sobot (9h)a 5x v týdnu má trénink poté, teď je sám nemocný a hned po práci usíná. Jen nostalgicky vzpomínám na možnost zalézt do postele a vyležet to. Ale jiné to nebylo ani v době jednoho dítka ~d~ Prosím, opravdu se nechci s nikým dostávat do sporu, jen jsem své "Děkuji" chtěla vysvětlit.
 Colorlight 


Re: hlavně nesrovnávat nesrovnatelné 

(16.11.2009 19:14:50)
No ty nemoci, to je něco. My zrovna procházíme chřipkou, já jsem permanentně pátý den v útlumu, rozbolavělá, unavená, teplotky 37,5. Petřík (dvojče 3,5 r) má čtyřicítky, kňučí a brečí, po Panadolu mu to sleze na 37 a začně řádit. Nejstarší Martin(7,5 let) je ode dneška bez teplot a už se nudí a vymýšlí neskutečné věci. A na druhé dvojče - Terku, to teprve leze a začíná být rozkňouraná a horečkovat... No snad to brzy skončí...
 Elfík +1+2 


Re: hlavně nesrovnávat nesrovnatelné 

(16.11.2009 19:56:25)
Přeji brzké uzdravení. Vím, jak je to na palici,když marodí postupně. My takhle loni promarodili celý první školkovský rok malého. Ani ty dvě nemohly marodit naráz. A v létě měly 6. nemoc s rozestupem přes měsíc, takže ani tu nechytly od sebe a obě měly netypicky horší průběh. Nemoci nás fakt nicí...A teď mám i strach, že manžel má sem tam v práci "východní" spoluobčany a když teď začal kašlat, asi si umíte představit co mě napadlo. Ale zatím nemá nikdo horečky, tak snad...~d~
 Colorlight 


Re: hlavně nesrovnávat nesrovnatelné 

(16.11.2009 21:47:28)
Díky, i já přeji brzké uzdravení :-) A prasečí chřipky se nebojte, za normálních okolností (pokud nejste kardiaci apod.) to prý probíhá jako normální chřipka.
 SnowWhite 


Re: všimly jste si? 

(15.11.2009 17:41:16)
No a co? Co je na tom špatného? Proč to hned zdůrazňovat - jako, že by to bez pomoci nezvládly nebo co? Já teda dvojčata nemám, ale na tři děti mám babičku, chůvu a paní na úklid, která hlídá když je potřeba.... Do této diskuze to moc nepatří. Jasně, že je to záhul a je jen na těch daných konkrétních osobách, jak šikovné jsou, aby ten záhul přežily. Nemusí se nutně udřít k smrti, aby byly adorovány super matkama
 štěpánka 
  • 

Re: všimly jste si? 

(15.11.2009 22:46:06)
SnoWhite,~t~
to víš, že by to bez pomoci taky zvládly. Ale asi by nehodnotily svou situaci jako v pohodě nepůsobily by tak "vysmátě".~t~~t~~t~
Nevadilo by mi, že jsou spokojené, to jim fakt přeju. Vadilo mi to, že tyhle kydy si pamatuju z doby, kdy jsme z nevyspání a únavy padali na hubu, a podobné řeči mi snížili sebevědomí na 0, že jsem tak neschopná a neumím si to zorganizovat a děti mě neposlouchají. No ony mi ta zpravodajky vlastní úžasnosti jaksi zapomněly sdělit, že mají tu babičku, tu paní na úklid nebo na hlídání. Vůbec jim to nezávidím, naopak jim to přeju, aspoň si ten maraton s dětmi můžou skutečně užít a ne "užít". Když je na to všechno někdo sám (a já měla aspoň muže, někdo je na malé dvojky sám úplně), nemusí se vždy a nutně cítit ve všech okamžicích svého života takhle Happy. ~b~~b~~b~
A tady na Rodině si to pak schytá co si stěžuje a děti si nezaslouží~a~~a~~a~
 Ecim 


Re: všimly jste si? 

(16.11.2009 10:10:11)
Štěpánko, to chápu, když je člověk unavený, tak v takové situaci vylítne - a naprosto právem. Můj syn má třeba hrozné problémy s denním režimem. Snažíme se mu ho upravit, jak se dá, být s ním hodně venku, dělat mu hezký program, a přesto usne někdy před obědem, někdy později odpoledne, někdy vůbec a pak je mrzutý. A do toho ještě ladit miminko, které je sice hodné, ale také dovede dát zabrat. (Třeba už nám párkrát udělalo to, že se v noci probudilo a minimálně hodinu se hlasitě CHECHTALO.) A když mi tuhle jeden známý řekl že "dítě potřebuje režim a že výmluvy se vždycky najdou", měla jsem se co držet, abych nevylítla. Ale myslím, že jsem to ustála dobře. Klidně jsem mu řekla, že mu obě děti klidně někdy na pár týdnů i s domácností půjčím, a zeptala se ho, kolik let byl na mateřské on a s kolika dětmi. A byl klídek! A kdyby mi ještě navíc někdo dával za příklad Máničku, která má dítě jen jedno a k tomu armádu sloužících, tak bych také prskala ~;).
 štěpánka 
  • 

Re: všimly jste si? 

(16.11.2009 13:33:41)
Nezapomenu, jak mi dětská mudra důležitě vykládala, že musím dvojčata dávat na nočník kadit hned ráno, aby se vyprázdnily, to přece ví každý, že na stolici s echodí ráno, ne??? Dala bych si facku, že jsem se jí vůbec prala, v necelých 3 jeden kluk kadil výhradně do plíny, do kalhot nikdy (vždy počkal, až dostane tu noční) a já myslela, že mi poradí, jak na něj, aby to bylo do nočníku nebo na WC. Dozvěděla jsem se, že je to moje chyba, kadit mají ráno. no, já si teda myslím, že kadit má každý tehdy kdy se mu chce, že.~a~~a~~a~Mudru máme jinou a skvělou!!!~x~~x~~x~
Nebo mi kamarádka vysvětlila, že pro děti málo dělám, když nechodíme ani na kojenecké plavčo ani cvičit. Jak to mám udělat s dvěma dětmi najednou, asi? Ona mi vysvětlila, že má také 2 děti a vždy si to nějak zařídí (ano, 3 roky po sobě a jedno vždy zůstalo doma s babičkou, která s nimi bydlela). S dnešním rozumem by mě to nerozhodilo, ale tenkrát jsem si připadala nemožná, neschopná, atd. Ty pocity mám asi někde uložené, protože tenhle vysmátej~t~~t~~t~článek mě zase jednou naštval~q~~q~~q~
 Ecim 


Re: všimly jste si? 

(16.11.2009 19:44:09)
Štěpánko, tak to jsem neskutečně BLBÁ a NEMOŽNÁ matka! ~t~

1. Moje děti chodí na velkou pokaždé jinak.
2. Na plavání ani na cvičení nechodíme a zatím jsme nikdy nechodili. A podrž se proč: protože v zimě nechci, aby něco chytili, k tomu nám to paní doktorka nedoporučila i z jiných zdravotních důvodů. (Teď zrovna váhám, jestli nás mám přihlásit na mikulášskou.) V izolaci ale nežijeme, stýkáme se s rodinami, které mají malé děti, a to pokud jsme všichni zdraví, což teď moc často není.

Neměla bych náhodou chodit kanálama? ~t~~t~~t~
 štěpánka 
  • 

Re: všimly jste si? 

(17.11.2009 19:31:57)
Ecim,
doufám, že se v tom kanále potkáme a pěkně ty supermatky properem.~y~~y~~y~
Jinak myslím, že kdybychom začali chodit plavat, tak bychom zase rychle skončili, když si vzpomenu na ten hukot s nemocema po nástupu do školky...~b~~b~~b~
 Ecim 


Re: všimly jste si? 

(17.11.2009 21:00:01)
Štěpánko, tak na ten pokec v kanále se fakt těším! ~t~
Jinak s tím plaváním bychom dopadli stejně. Děti mých kamarádek, které chodily v zimě plavat, byly také často nemocné. Moji chlapečkové si budou muset počkat na léto a na moře. (Zrovna dneska jsme řešili, kdy a kam pojedeme.)
A s tou školkou - synovi budou 3 roky v březnu a když si představím, že by měl jít už za 4 měsíce třeba na celý den do školky, tak je mi z toho nanic. Jsem šťastná, že ještě nikam nemusí, zatím by se mi nechtělo ho dávat ani na dopoledne, nejsme na to zralí ani on ani já. A já si teď s takhle malinkými dětmi hrozně užívám tu SVOBODU v tom smyslu, že NIKAM NEMUSÍME. (Kromě různých doktorů.) Že si můžeme chodit a jezdit kdy chceme a kam chceme. Jinak chceme školku zkusit až od září 2010 s tím, že uvidíme, jak to syn bude snášet, v nejhorším počkáme na další jaro, až mu budou 4. Ale z těch nemocí mám strach, zvláště po zkušenostech a dispozicích v mojí rodině - hodně se u nás dědí alergie a astma a moje maminka má vážně narušenou imunitu po chemoterapii, takže se snažím být opatrná.
 Hanka 75 


Re: všimly jste si? 

(18.11.2009 11:33:02)
Štěpánko, mě tenhle článek také vůbec nesedl. Snad i proto, že budoucí maminky dvojčat uvádí do možného omylu. Ano může to být pohoda, ale já mám babičku, pí na výpomoc s úklidem a stejně mám záhul. Kojila jsem na střídačku, cvičila jeden čas 8x denně Vojtovku, a bylo toho dost... osobně bych spíše uvítala článek o možných komplikacích, problémech s dvojkami, teď třeba kamarádka čekající dvojčata a vybírající kočárek yla překvapená, že se děti budou od určitého věku rušit ručičkama při spaní, jeden nenechá druhého vyspat, vzbudí ho... at si raději-podle mne vybere kočárek, kde jsou co nejvíce separovaní, a to už jedno dítko má.... já také ted vím, že bychom sli do baráku se zahrádkou a nikdo mi to neporadil byt mám babičku, sestru s dětmi... a jsme ve 4.p. bez výtahu a je to díky tomu zbytečný záhul. Nikomu a tím méně mě nedošlo, že to bude takový problém. Ideální je uspat, dovézt zpátky domů nebo na zahradu a během spaní mít "volno"...
 Ivča+2 děti 


Re: všimly jste si? 

(16.11.2009 10:05:33)
Taky na tom nevidím nic špatného. Sama jsem o chůvě mockrát přemýšlela, ale na blind jsem to nechtěla zkusit.
Co mě vadilo na těhletěch lidech, kteří mají babičku, chůvu atd., že často od nich slyším, jak je to těžké, jak toho mají dost, jak jsou zničené. V tu chvíli se mi otevírá kudla v kapse, co bych měla říkat já? Samozřejmě, že člověk toho někdy může mít plný kecky, i když má pomocnice, ale neuznají, že já toho můžu mít dvakrát tolik dost.
Sama velmi obdivuju ty, které mají dvojčata bez možnosti pomoci. Neumím si představit, jak bych to zvládala.
 Ecim 


Re: všimly jste si? 

(16.11.2009 10:13:50)
Ivčo,
ono je to tím, že někteří lidé jsou takoví, že se umějí prezentovat jako ti nejpracovitější, nejvytíženější a nejudřenější jedinci na světě. U některých lidí mám dojem, že čím víc žvaní, jak toho mají moc, tím méně toho ve skutečnosti dělají. Já kupříkladu toto umění postrádám, celý život mám tencenci podceňovat svoje zásluhy a podceňovat zásluhy druhých, jsem nepoučitelně naivní a pak jen zírám. Snažím se s tím bojovat, ale ne vždy se mi to daří. :-)
 Ivča+2 děti 


Re: všimly jste si? 

(16.11.2009 10:21:25)
Nevím, jestli jsem dobře pochopila Tvůj příspěvek, ale nejde o to, jak se lidé prezentují.
Třeba konkrétní případ - jedna maminka se mě kdysi udiveně zeptala, jakto, že s mojí starší dcerou nechodím na plavání? Nemůžu, prostě nemám kam dát mladší dítě. (Teď už je starší, že může chodit sama, ale před tím měla věk na plavání jen s doprovodem). A byla jsem za divnou, že nikam nechodíme. Neuvědomuje si, že ona svoje mladší dítě nechávala doma s babičkou, tudíž mohla tohle provozovat. To jsou ty případy, co mi vadí.
 Ecim 


Re: všimly jste si? 

(16.11.2009 19:49:26)
Tohle mi taky vadí, když lidem takovéhle věci nedocházejí. Ale buď v klidu, my také nechodíme plavat, i když moje děti nejsou dvojčata. :-) Mám k tomu své důvody a okolí ať se staví na hlavu a chodí po uších. :-)
 SnowWhite 


Re: všimly jste si? 

(17.11.2009 22:19:40)
Ono se bohužel nedá najít paralela mezi tím, že mám pomocnice nebo armádu sloužících, jak to tu někdo pejorativně nazval a tím, že mi tímto padají všechny povinnosti nebo že jich mám méně :-). Tak to teda určitě není. Ono jen tak na okraj řídit týmek lidí, kteří ti mají být ku pomoci, taky dá docela zabrat. Taky musíš neustále instruovat, aby věci i v tvé nepřítomnosti probíhaly tak, jak chceš ty....no a ve volném čase si bohužel ne vždy můžeš lakovat nehty, protože zatímco matka, která má sama na starosti jen děti a domácnost se orientuje zpravidla jen na toto, některé další mají pojem "domácnost" rozšířen a to tak, že by se leckteré matce na MD o tom ani nezdálo....
 Ivča+2 děti 


Re: všimly jste si? 

(18.11.2009 10:44:38)
Já beru to, že Ti, kteří mají pomocnice, mají třeba další a víc povinností - půl úvazek nebo cokoliv jiného, každý přece může mít něco, co mu zabírá čas. Ale ohánět se tím, že je náročné kvůli organizaci mi přijde velice úsměvné. Možná na začátku než se to všechno zaběhne, ale pokud i po čase musíš věnovat půlhodinu instrukcí o tom, co a jak doma uklidit, pak to svědčí o neschopnosti najmutých lidí.
 Ecim 


Re: všimly jste si? 

(18.11.2009 11:00:09)
Ono je to s tou vytížeností hrozně relativní. Proto pořád píšu, že je hrozně důležité, aby si to každý zařídil podle svého a nenechal se vytočit tím, co dělají a říkají lidé okolo. A fakt nemá cenu dlouze řešit, kdo je vytíženější.
Teď jsem si vzpomněla na jednu známou, která byla doma se 3 malými dětmi, a hrozně jí vadilo, jak všichni obdivují její úžasnou švagrovou, která "stíhala rodinu i kariéru" tím způsobem, že se jí o děti od pondělí do pátku celé odpoledna starala babička, zatímco tato známá si raději všechno dělala sama, protože jí to tak vyhovovalo, ale pro řadu lidí byla "méněcenná", protože stíhala "jen" rodinu. A přitom toho obě ty dámy dělaly zhruba stejně.
 Ivča+2 děti 


Re: všimly jste si? 

(18.11.2009 11:36:34)
Souhlas, nechci polemizovat, kdo je na tom hůř, ale jak jsem psala - z duše nesnáším předhazování, že něco nestíhám, dělám měné než ta a ta, která má hlídání. Často to právě slyším od těch dotyčných.
 Ecim 


Re: všimly jste si? 

(18.11.2009 11:38:41)
Tak to bych těm dotyčným řekla, ať si to zkusí se mnou vyměnit. Nedivím se, že Tě to štve. ~;)
 Ivča+2 děti 


Re: všimly jste si? 

(18.11.2009 11:48:13)
Nechci tu protahovat diskuzi, ale jen krátce zareaguju. Když už tohle některé řeknu, tak se hned ohradí "a já se snad nestarám o děti?". Prostě si to vůbec neuvědomují. To by se s nima člověk musel pohádat.
 SnowWhite 


Re: všimly jste si? 

(18.11.2009 21:59:57)
Právě proto, že vůbec nevíš, o čem mluvíš :-). Úsměvný je ten zjednodušený pohled na válící se ženský kolem fůra pomocníků a pomocnic a ty slepice si jen stěžují, jak jsou vytížené....zatímco ty všechno zvládáš a nikdo tě nechápe :-). Ono to není o tom, že řeknu, že prach se má utírat na pianu a po pěti letech to stále každý den opakuji. Je to o tom, že se třeba musíš dohodnout se správcem, co všechno je třeba zařídit, jak si to představuješ, co k tomu naopak on potřebuje nebo co pro to má on udělat, protože něco z toho už jsi domluvila ty. Nebo při nejlepší vůli když přijde firma zaměřit závěsy - je prostě nutná částečná tvoje účast - musíš si vybrat látku, říci, kde chceš jaké, jak je ušít, jaké uchycení...oproti tomu pro samotné zaměření stačí když jen oznámíš termín, kdy jím má někdo otevřít - vysvětlit, jak si to představuješ ty, aby na případné dotazy mohlo být na místě odpovězeno...atp. Prostě každá konkrétní záležitost si žádá svůj čas, který jí věnovat musíš....takže až zas budeš chytrá, ozvi se :-)

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.