Re: děkuji

Není proč, jen jsem měla prostě spoustu plánů - užít si šátek, látkovat, konečně kojit (mám v nepořádku prsa,tak je to těžší, u prvního jsem byla vystresovaná -říkali předem, že nepůjde, dvojčata zase malá, nechtěla tahat), mít nejvychytanější kočárek Ne, vážně. Přijde mi, že prvního jsem si neužila přes neustálý stres, zda to dělám dobře. U holek už jsem víc v klidu, i při dvou mám pocit,že se jim věnuji víc než prvnímu (jsou ale víc aktivní ve zpětné vazbě). A pak - je mi 27, děti jsem měla brzo, trvdili, že je mít sama nemůžu, chtěli řezat, plánovali případně náštěvu CAR a prdlajs, mám je přirozeně a hned A představa, že už budu jen stárnout a oni mi odrůstat... Ale to je všechno ve hvězdách