Re: permanentní jásání

Ahoj Ecim,
no vidíš, to jsem si neuvědomila, že už jsme spolu diskutovaly
Nechci číst celou diskuzi znovu, myslím ale, že tys to nebyla, kdo psal, že matky, které si stěžují, si své děti nezaslouží... Jinak k tomu stěžování si vždy a na všechno - bohužel u nás v ČR je takových lidí habaděj. Já je naštěstí nepotkávám, ale neřadím se (a naštěstí ani mé známé) mezi lidi, kteří odpovídají na otázku "Jak se máš" vždy slovy "supeeer, paráááda, nemůůůůže to být lepší" apod. Rozhodně mi i pro mou psychiku připadá lepší mluvit upřímně a když je čas a sejdu se třeba s kamarádkou, sestrou, nebo sousedkou, tak ty problémy prodiskutovat. Nejen moje, ale i jejich. Byly by ty vztahy celkem k ničemu, kdybychom pořád rozjásaně vykládaly, jak jsme happy a šťastné a bez problémů... A ani nevěřím tomu, že člověk, který se takto prezentuje vždy a všude, že mluví pravdu.
S tou paní na hlídání - možná jsem měla někoho takového hledat. Ale vždy se našlo tisíc jiných způsobů, jak utratit peníze... Nyní už je situace vyřešena tím, že nám dvojky přijali do MŠ a tudíž mám celkem čas a klid. Teď zase pro změnu nemůžu najít práci (abych si taky mohla na něco postěžovat )