Názory k článku Dvojnásobné štěstí

Právě proto, že vůbec nevíš, o čem mluvíš . Úsměvný je ten zjednodušený pohled na válící se ženský kolem fůra pomocníků a pomocnic a ty slepice si jen stěžují, jak jsou vytížené....zatímco ty všechno zvládáš a nikdo tě nechápe . Ono to není o tom, že řeknu, že prach se má utírat na pianu a po pěti letech to stále každý den opakuji. Je to o tom, že se třeba musíš dohodnout se správcem, co všechno je třeba zařídit, jak si to představuješ, co k tomu naopak on potřebuje nebo co pro to má on udělat, protože něco z toho už jsi domluvila ty. Nebo při nejlepší vůli když přijde firma zaměřit závěsy - je prostě nutná částečná tvoje účast - musíš si vybrat látku, říci, kde chceš jaké, jak je ušít, jaké uchycení...oproti tomu pro samotné zaměření stačí když jen oznámíš termín, kdy jím má někdo otevřít - vysvětlit, jak si to představuješ ty, aby na případné dotazy mohlo být na místě odpovězeno...atp. Prostě každá konkrétní záležitost si žádá svůj čas, který jí věnovat musíš....takže až zas budeš chytrá, ozvi se

Tak to bych těm dotyčným řekla, ať si to zkusí se mnou vyměnit. Nedivím se, že Tě to štve.

Štěpánko, mě tenhle článek také vůbec nesedl. Snad i proto, že budoucí maminky dvojčat uvádí do možného omylu. Ano může to být pohoda, ale já mám babičku, pí na výpomoc s úklidem a stejně mám záhul. Kojila jsem na střídačku, cvičila jeden čas 8x denně Vojtovku, a bylo toho dost... osobně bych spíše uvítala článek o možných komplikacích, problémech s dvojkami, teď třeba kamarádka čekající dvojčata a vybírající kočárek yla překvapená, že se děti budou od určitého věku rušit ručičkama při spaní, jeden nenechá druhého vyspat, vzbudí ho... at si raději-podle mne vybere kočárek, kde jsou co nejvíce separovaní, a to už jedno dítko má.... já také ted vím, že bychom sli do baráku se zahrádkou a nikdo mi to neporadil byt mám babičku, sestru s dětmi... a jsme ve 4.p. bez výtahu a je to díky tomu zbytečný záhul. Nikomu a tím méně mě nedošlo, že to bude takový problém. Ideální je uspat, dovézt zpátky domů nebo na zahradu a během spaní mít "volno"...

Já beru to, že Ti, kteří mají pomocnice, mají třeba další a víc povinností - půl úvazek nebo cokoliv jiného, každý přece může mít něco, co mu zabírá čas. Ale ohánět se tím, že je náročné kvůli organizaci mi přijde velice úsměvné. Možná na začátku než se to všechno zaběhne, ale pokud i po čase musíš věnovat půlhodinu instrukcí o tom, co a jak doma uklidit, pak to svědčí o neschopnosti najmutých lidí.

Štěpánko, tak na ten pokec v kanále se fakt těším!
Jinak s tím plaváním bychom dopadli stejně. Děti mých kamarádek, které chodily v zimě plavat, byly také často nemocné. Moji chlapečkové si budou muset počkat na léto a na moře. (Zrovna dneska jsme řešili, kdy a kam pojedeme.)
A s tou školkou - synovi budou 3 roky v březnu a když si představím, že by měl jít už za 4 měsíce třeba na celý den do školky, tak je mi z toho nanic. Jsem šťastná, že ještě nikam nemusí, zatím by se mi nechtělo ho dávat ani na dopoledne, nejsme na to zralí ani on ani já. A já si teď s takhle malinkými dětmi hrozně užívám tu SVOBODU v tom smyslu, že NIKAM NEMUSÍME. (Kromě různých doktorů.) Že si můžeme chodit a jezdit kdy chceme a kam chceme. Jinak chceme školku zkusit až od září 2010 s tím, že uvidíme, jak to syn bude snášet, v nejhorším počkáme na další jaro, až mu budou 4. Ale z těch nemocí mám strach, zvláště po zkušenostech a dispozicích v mojí rodině - hodně se u nás dědí alergie a astma a moje maminka má vážně narušenou imunitu po chemoterapii, takže se snažím být opatrná.