| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Ještě o dětech a výchově - rady pro rodiče

 Celkem 71 názorů.
 Radka/04/06+12/07 
  • 

Snažíme se podobně 

(3.11.2009 9:10:32)
Podle mého je to hezké shrnutí přesně a ve zkratce vystihující, jak by to v rodině mělo vypadat. Díky!
Doma se zatím snažíme dcery v podobném duchu vést, ale jsou ještě dost malé na to, aby byly vidět výsledky. I když starší dcera se ve školce zatím chová pěkně, přátelsky a nápomocně. I když jsme na začátku taky řešili drobné incidenty (ubližovala dětem), ale snažili jsme se, jak je uvedeno i mezi radami, řešit je doma v klidu a v pohodě a tak, aby věděla, že neustoupíme, ale věříme jí, že se zklidní. Držím palce všem dětem, at jsou jejich rodiče pohodáři a vše řeší v klidu a ne násilím.
 Karolína + 2 dospívající 
  • 

Tři připomínky 

(3.11.2009 9:59:08)
Moc hezké, ale měla bych 3 připomínky:
1)"Neprobírejte s dospívajícími otázky sexuality přímo, a to ani žertovnou formou". Nedomnívám se, že by rodiče neměli probírat s dětmi otázky sexuality. Jedině snad bych vynechala tu žertovnou formu.
2)"Řekněte jim, že škola je místem vzájemné tolerance". To jim sice říct můžeme, ale obratem zjistí, že to je lež, ne-li přímo podvod. Proto jsem tuhle informaci dětem raději neřekla vůbec.

3)"Naučte je, že úspěch není věcí peněz". To je sice líbivá myšlenka, ale v dnešní byznys-době tomu neuvěří ani batole, natož dospívající.

Ostatní se mi zdá velmi dobré a pro výchovu přínosné.
 Arónie 


A ještě ... 

(3.11.2009 10:44:59)
"Nebojte se dítě potrestat, ale měli byste vědět, že přijme jen spravedlivý trest. Postih nikdy nesmí dítě ponížit." Nevím, kdo dokáže potrestat spravedlivě a tak, aby neponížil, snad Bůh? Ale já jsem zkrátka proti jakýmkoli trestům, ať se obhajují čímkoli. Postih je trochu lepší slovo.

Ale i jinak mi spousta těch zásad připadá jako příliš abstraktní, obecné a navíc plné patosu a velkých slov, namátkou:
"Vypěstujte v nich smysl pro plnění povinností, protože ten člověku dává svobodu a umožňuje mu být sám sobě pánem."

"Připravte je na lásku. Je potřeba, aby věděli, že tím nejdůležitějším je něha, jejich schopnost milovat a být věrní."
Atd. - A jak se to dělá?
Je tam na mě trochu moc nicneříkajících frází. Když už psát souhrn zásad o výchově, tak nějaké stručné desatero nebo spíš patero. Já bych vybrala třeba:
"Snažte se, aby vaše slova nebyla v rozporu s vašimi činy."

Ale třeba si v tom každý najde to svoje.
 Bumbi&05,08,10 


Re: A ještě ... 

(3.11.2009 10:48:49)
Ale i jinak mi spousta těch zásad připadá jako příliš abstraktní, obecné a navíc plné patosu a velkých slov, namátkou:
"Vypěstujte v nich smysl pro plnění povinností, protože ten člověku dává svobodu a umožňuje mu být sám sobě pánem

Třeba tomuhle rozumím tak:

máš povinnost uklidit si hračky, pak si můžeš jít ven nebo se podívat na pohádku. Smysl pro povinnost ti dává svobodu v tom smyslu, že víš odkud a kam...
 Ecim 


Re: A ještě ... 

(3.11.2009 11:00:36)
Bumbi, to je fakt. Ono hodně záleží na interpretaci. Článek jsem četla, řada pasáží se mi velmi líbila, ale nestihla jsem zajít do podrobností. Určitě je tam hodně věcí na zamyšlení.
 Arónie 


Re: A ještě ... 

(3.11.2009 11:42:04)
Bumbi, to máš asi pravdu, stejně jako u těch ostatních zásad člověk může najít nějaký konkrétní příklad podle svých vlastních zkušeností. Já mám nejspíš problém s tím, že mi vadí taková ta velká slova typu "vypěstujte v nich smysl pro plnění povinností", "připravte je na lásku", nebo příklad za všechny: "Povězte jim, aby kultivovaly svou duši - je to jejich nejméně viditelná část, zato ta nejkrásnější." Po tomhle se úplně otřesu, připomíná mi to ty různé maily s romantickými obrázky krajinek a hudbou. Mně víc pomůžou rady typu: "Odsuďte čin, ale nikdy ne člověka." Konkrétní, jasné, k věci. Takových je tam jen pár. Ale je to asi můj osobní problém.
 Ecim 


Re: A ještě ... 

(3.11.2009 11:44:28)
Arónie, buď v klidu, já mám občas stejný osobní problém :-).
 Arónie 


Re: A ještě ... 

(3.11.2009 11:50:34)
Díky, Ecim ~:-D
 susu 
  • 

Re: A ještě ... 

(3.11.2009 12:08:02)
já mám na taková slova přímo alergii.
 Ecim 


Re: A ještě ... 

(3.11.2009 11:16:44)
Arónie, některé zásady v článku jsou formulovány opravdu dost složitě.
 KKarolina 


Re: A ještě ... 

(3.11.2009 15:49:56)
připada mi to jako bysme měli být dokonalí-protože jinak to vše nemame šanci zmaknout,i když se tam píše,že nejsme supermani,nevím...ale jsme taky jen lidi.Něco si z toho,ale určitě poberu.
 paw 3 deti 
  • 

Ceske supermatky 

(3.11.2009 21:32:10)
Ty nikdy nezklamou a uz ve zbrojich vyrazily do boje.Hej holky ten chlapek vas nekritizuje on jenom premysli......
 Ecim 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 11:15:28)
Karolíno,

1.S tou sexualitou souhlasím. Dodala bych, že je důležité postupovat nenásilně a v souladu s věkem a intelektem dění.

2.Škola by teoreticky měla být místem vzájemné tolerance, ale v praxi to opravdu vypadá jinak.

3.Úspěch s penězi určitým způsobem souvisí. Neplatí rovnítko úspěch = peníze, ale ani úspěch a peníze nemají nic společného. Na toto téma mám spoustu osobních zkušeností. Mám v rodině několik příbuzných, kteří byli ve škole velmi úspěšnými studentkami a studenty, ale pak si vybrali pro svou práci obor, který byl velmi špatně placený. Na jednu stranu si jich vážím za to, co ve svém oboru dokázali, ale na druhou stranu jsem si od dětství říkala, že rozhodně nechci dopadnout jako oni. Protože když člověk od dětství poslouchá řeči typu: "Podívej, vezmi si příklad, jak se ten a ten / ta a ta celý život skvěle učil(a), ale mají nižší plat než ten a ten a ten, kteří byli ve škole líní, jak je ten svět ale nespravedlivý atd." Pokud mám být v životě spokojená, tak potřebuji zajímavou práci, která mě bude bavit, ale která bude i odpovídajícím způsobem ohodnocená. Peníze nejsou v životě nejdůležitější, ale svoji váhu mají.
 Karolína + 2 dospívající 
  • 

Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 11:22:02)
Taky to tak chápu a souhlasím.
 Ecim 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 11:33:13)
Karolíno, to jsem ráda. Teď v žádném případě nemíním útočit na obsah článku, ale kdykoli narazím na zmínky o nedůležitosti finančních prostředků v životě člověka, tak dostávám osypky.
 Arónie 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 11:49:47)
Ecim, mně to taky hrozně vadí, ale na druhé straně v zásadě souhlasím s tím, že chci své děti vychovávat tak, aby úspěch neměřily jen penězi, možná spíš aby pro ně úspěch nebyl na prvním místě, ať už je to cokoli - peníze, kariéra, dobré postavení... Ale takovou věc může člověk opakovat pořád dokola (stejně jako jiné věci), pokud se podle toho nechová, těžko se podle toho budou chovat jeho děti.
 Ecim 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 12:03:44)
Ona tady velkou roli hraje i osobní zkušenost. My jsme zůstali s bráchou sami s maminkou a ona šla velmi mladá do plného invalidního důchodu. Po nemateriální stránce jsme se podle mého názoru měli lépe než drtivá většina dětí z úplných rodin, ale po té materiální to bylo samozřejmě horší. Snažila jsem se k tomu ale postavit konstruktivně a odmalička jsem si vtloukala do hlavy, že ono se to sice dá vydržet, ale že už mám chudoby po krk, kašlu na plané ideály a chci dělat všechno proto, abych se jako dospělá měla lépe a mohla i svým dětem popřát něco lepšího. Ale jak říkám, je naprosto normální, že každý rodič chce, aby se jeho děti měly lépe než on.
 Horama 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 12:02:02)
To nic, já taky. Já si nepřipadám na peníze, ale základní finanční zajištění je nutné, pak je nadstavba, kvůli které má ještě cenu dělat kompromisy, a pak je luxus navíc, který být může a nemusí (a už si sakra rozmyslím, co by mě měl stát).

Já jsem velkým fanouškem Jane Austenové a v románu Rozum a Cit jsou sestry Elinor (= rozum) a Marianne (= cit). V jedné pasáži se baví o svém přístupu ke vztahům, romantice, manželství apod. a jak to souvisí s penězi. Elinor říká, že je potřeba mít jisté jmění, aby bylo manželství spokojené. Marianne tvrdí, že stačí trocha peněz a láska, aby bylo šťastné. O něco později z románu vyplyne, že to, co Elinor nazývá jměním, je ve skutečnosti částka mnohem nižší, než co Marianne nazývá trochou peněz. (Tohle tedy nejsou citace z té knihy, jen přetlumočení.) Už víckrát jsem se s tím setkala v životě, že lidé, co ostentativně dávají najevo, jak jsou peníze nedůležité, jich ve skutečnosti potřebují ke spokojenému životu mnohem více, než jiní, kteří jejich cenu nepopírají. Často je to spojeno s tím, že "nedůležité peníze" byly získány snáze.
 Horama 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 12:03:07)
román Rozum a cit (Fakt nevím, jak mě napadlo napsat cit s velkým C, asi prolnutí s angličtinou.)
 Ecim 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 12:16:24)
Hujko, to jsem moc ráda, že mi rozumíš.
Vždycky jsem byla rozhodnutá, že rodinu založím až poté, co si vybuduji nějaký majetek. Kvůli svým životním zkušenostem se nelituji, i když řadu věcí, kterými jsem si musela projít, bych hned tak někomu nepřála. Ničily mě poznámky jedné pratetičky typu: "A kdy už si pořídíte děti, já pánbu zajíčka, dá i chlebíčka." Já si spíš myslím, že co si člověk nevydře a nevybojuje, to nemá. (Ona sama musela jít na plný úvazek do práce, když její dcerce bylo 9 měsíců, protože její manžel byl tehdy těžce nemocný, a o dítě se starala její citově chladná tchyně.) Také jsem rostla z toho, když se mně mé nejbližší příbuzenstvo snažilo přesvědčit o tom, že nemám brát hormonální antikoncepci - v době, kdy jsem se svým současným manželem chodila jen chvilku a byla šťastná, že konečně vydělávám. Nejvíce mě dodělaly komentáře jedné příbuzné, která sama na VŠ neplánovaně otěhotněla a měla pak velké problémy s ukončením studia. Tehdy jsem měla sto chutí jí říct, že jsem pokud vím, tak tento problém nezvládla a že já jsem si celý život říkala, že nechci dopadnout jako ona, tak ať mi laskavě neradí. A že já se snažím chovat, jak nejzodpovědněji umím, tak o co jí jde.
 Ecim 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 12:41:18)
Hujko, také mám často pocit, že o nedůležitosti peněz mluví často lidé, kteří jich mají dostatek a kteří k nim přišli snadno :-).
Z tohoto důvodu se debatám o penězích s určitými lidmi snažím vyhýbat. Nejsem zatrpklá ani závistivá, ale o řadě lidí z mého okolí si říkám, že by nutně potřebovali pár pohlavků, nízký životní standard a makat jak barevní, aby se trochu vzpamatovali ~j~
 Radka,04/06+12/07 
  • 

Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 14:47:35)
Ano, Ecim, naprosto souhlasím. Některým lidem by se opravdu měly otevřít oči a ukázat, jaká je realita. Sami máme jedny známé, kteří za životní standart považují pracovní dobu 8-15hodin, samozřejmě jen on, ona se stará o děti a návrat po RD neřeší, měsíčně šetřit pravidelně 50.OOO,-Kč, v případě prémií i víc. 2-3 letní dovolené v hodnotě 50.000 /os., protože za 20.0000 to "pro mě není dovolená, do 2hv. hotelu bych nejela" atd. Nezávidím nikomu nic, vím, že on je velmi schopný a je to jeho zásluha, ale vadí mi řeči typu..."a proč vy ne..????" a dovětek typu..." vždyt si žijeme standartně..."
Nicméně já jsem štastná za náš životní standart, který nevybočuje z reality dalších 90% domácností a jsem štatsná, že si v tom objemu stejně "postižených" můžu vybrat přátele a nemusím si na nic hrát.
 Ecim 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 15:11:06)
Radko, Tvé příspěvky mám opravdu ráda. ~x~
Takovéto poznámky by mě také pěkně štvaly a také jsem šťastná, že mám kolem sebe na kamarádění spoustu normálních a kvalitních lidí, kteří nade mnou neohrnují nos. Sama jsem si pár podobných poznámek vyslechla v době dospívání a dost mě štvaly. Utěšovala jsem se tím, že ti lidé, kteří mi je říkali, mi tím nechtěli nijak vědomě ublížit a jen jim nedocházelo, co plácají, a hlavně za tím byla i tendence odreagovat si své vlastní komplexy a nejistotu.
Bohužel znám ze svého okolí i opačné případy. Matky seděly doma, ačkoli jejich děti to už dávno nepotřebovaly a hlavně o to nestály, a které měly lno řečí o tom, jak se manžel nadře a je špatně placený a jak si toto ani tamto nemůžou dovolit, ale ony jsou ta úžasné, které se dětem věnují a mají na ně dost času, a vůbec jim nedocházelo, že jejich děti jsou z jejich permanentního setrvávání doma nešťastné a závidí vrstevníkům, kteří přijdou domů a mají od dospělých aspoň chvilku svatý pokoj.
 DENISA 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 11:36:40)
K bodu 1) Myslim, ze to autor myslel tak, abychom nemluvili PRIMO o sexualite naseho ditete. Je to citlive tema a prima rec ve smyslu "hele Pepo, kdyz soulozis s Evou, mel by sis dat kondom" muze byt pro Pepu nesmirne zahanbujici, protoze se urcite nechce bavit s rodici o svem sex.zivote. Lepe rici, ze pokud maji dva lide sex, meli by mit kondom a Pepa to snad pochopi.
 Ecim 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 11:43:25)
Ano, Deniso. Hlavně chce počkat na správnou chvíli a vysvětlit dítěti všechno, co ho zajímá, nějakou přijatelnou formou. Já osobně jsem se o sexu dozvěděla relativně pozdě a tou nejšetrnější formou (od maminky - lékařky), ale stejně jsem z některých informací byla dost špatná.
Vadí mi takové to pokrytectví a prudérie, které se pěstovaly v minulosti - kdy se dětem vůbec nic neřeklo a když se děti ptaly, jak přišly na svět, tak ještě dostaly vynadáno nebo byly potrestané. Několik žen z generace mé babičky mi vyprávělo o tom, jak veškeré informace od sexu získaly od vrstevníků (tím pádem se často jednalo i o zkreslené a nesmyslné informace), byly z toho hrozně vyděšené a nemohly z toho spát, ale bály se obrátit na nějakého dospělého.
 Karolína + 2 dospívající 
  • 

Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 11:49:28)
Souhlasím, že věta: "když už souložíš s Evou musíš mít kondom", je blbá. Taky bych toto nikdy nepoužila. To, že by měli používat kondom musí mít zakořeněné daleko dřív, než tu případnou Evičku potká. A klidně jsem o tomto se synem mluvila ještě před pubertou a myslím, že docela přímo a přitom taktně, a byla jsem překvapená, mile, že ho zajímalo hodně podrobností okolo, dokonce si na toto téma přinesl z knihovny knížku, takže ani následující sexuální výchova ve škole ho nezaskočila, protože věděl prakticky vše.
 Karolína + 2 dospívající 
  • 

Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 11:39:08)
Ještě mě napadlo k té škole, místo toho říkat dětem, že škola je místem vzájemné tolerance, tak jim rovnou říct pravdu a ušetřit jim tak velké zklamání. Volila bych asi toto: škola je pro život důležitá, naučíš se mnoha věcem, mimo jiné je to také místo, kde tě čeká konkurenční boj, kde o nějaké toleranci nemůže být ani řeč, kde se setkáš s lidmi chytrými, hloupými, zlými, jak mezi žáky, tak i mezi učiteli a že ho to naučí s takovými lidmi jednat, což se mu v dospělosti bude hodit víc než rovnice o dvou neznámých. K tomu bych ho ujistila, že mu v tomto boji budu nápomocna, jak to jen půjde.
 Ecim 


Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 11:45:23)
~R^
 Arónie 


Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 11:52:00)
Skvěle vyjádřeno ~R^
 Horama 


Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 12:06:59)
Já bych řekla, že škola je místo, kde má dítě příležitost učit se o vzájemné toleranci, protože se setká s množstvím zcela odlišně vychovaných, jednajících a uvažujících lidí (jak dětí, tak dospělých). Že to není místo, kde by se kromě tolerance nic nevyskytovalo, to je samozřejmé, ale myslím, že v oblasti "netolerance" není škola o moc horší než jakákoli další společenství, do kterých naše děti v životě vstoupí. Jak jsi říkala, potká tam lidi hodné i zlé, tj. určitě i tolerantní i netolerantní.

Možná to autor spíš myslel tak, že škola je jedním z míst zkoušky naší vzájemné tolerance.
 Ecim 


Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 12:17:56)
Jo jo, taky mi přijde dobré chápat to takhle.
 Karolína + 2 dospívající 
  • 

Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 12:24:28)
"Možná to autor spíš myslel tak, že škola je jedním z míst zkoušky naší vzájemné tolerance."

Hujko, možná to tak myslel, ale bohužel nenapsal, ale na tom až tak nezáleží, nechci nikoho tahat za slovíčko, ani autora a ani tebe. Každopádně, pokud by měl na mysli zkoušku vzájemné tolerance, tak by k tomu měl dodat, že i tolerance musí mít své hranice, kdo si zažil šikanu, ať už sebe nebo u svých dětí, tak pochopí, co tím myslím.
 Horama 


Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 13:12:58)
Já neříkala, že tolerance nemá hranice. Tolerovat šikanu není "tolerance", to je nezájem.
Dále: my tady čteme překlad. Teoreticky může být nedokonalý.
A za další: Ta pravidla jsou obecně tak hezky formulovaná, až na několik málo, které zkoumáme podrobnějí, že mi stojí za to zkusit i v těch zpochybnitelných hledat, jak jinak mohla být myšlena. (Nebo jak měla být lépe napsána.)
 Karolína + 2 puberťáci jak řemen :-) 
  • 

Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 13:20:11)
Vždyť jo, hledat, posuzovat, zkoušet jiné možnosti - o tom to je. Myslím, že to je moc dobře, když to děláme, protože ne všechno, co je někde psáno, je pravda, a vůbec největší chybou by bylo se tím stryktně řídit :-)
 Ecim 


Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 13:27:19)
Karolíno, přesně tak. Člověk musí o všem přemýšlet a hodnotit, co je pro něho dobré a co ne. Zastávám názor, že když někdo nějakou teorii přijme na 100%, tak to není dobře - naopak je to projevem toho, že nedokáže samostatně uvažovat. Naopak si musíme umět vybrat ve stylu: s tímto naprosto souhlasím - s tímto částečně - s tímto ne ...
 Arónie 


Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 13:07:59)
S Tvou myšlenkou "myslím, že v oblasti "netolerance" není škola o moc horší než jakákoli další společenství, do kterých naše děti v životě vstoupí." tak úplně nesouhlasím. Já bych řekla, že škola patří spíše k těm méně tolerantním prostředím, aspoň z mé zkušenosti studenta a teď i učitele. Záleží určitě na typu školy, jejím vedení atd. ale řekla bych, že průměrná základní nebo střední škola spíš než toleranci učí konformitě a umění moc nevyčnívat (a ty vyčnívající a "jiné" moc neoceňovat).
 Karolína + 2 dospívající 
  • 

Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 13:11:49)
Lépe bych to nevystihla :-)
 Horama 


Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 13:18:44)
Mám zřejmě trochu jinou zkušenost. Neříkám, že jsem se nesetkala s požadavkem, ať zalezu do řady a nevystrkuju nos, ale nebylo to tak, že by to byla moje jediná a většinová školní zkušenost.

A přestože si myslím, že bychom měli být schopni přijímat jinakost, nepovažuju to (= tu jinakost) vždy apriori za kvalitu samu o sobě. Taky je otázka, jak ti "jinací" (ne všichni, ale někteří) dokážou tolerovat obyčejnost dalších, někdy v tom někteří dost pokulhávají. Znám pár lidí, kteří hlasitě volají po tom, aby je společnost "brala takové, jací jsou", aniž by oni dělali totéž pro ni. (Což není myšleno proti tobě, jen jako ilustrace.)
 Arónie 


Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 14:57:01)
Souhlasím s tebou, jinakost nemůže být přijímaná jako ctnost sama o sobě, ale stejně naopak, přizpůsobení se a splynutí s davem také ne. Což ve škole dost často bývá, myslím ze strany učitelů. A zároveň jinakost sama o sobě (v oblečení, projevu, originalitě myšlení..) je ze strany učitelů dost často považována a priori za nectnost. Bohužel.
 Horama 


Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 13:21:29)
Zkusme si představit, že věta "Řekněte jim, že škola je místem vzájemné tolerance." měla být správně přeložena jako "Řekněte jim, že škola je místem pro vzájemnou toleranci."

Kdybychom tohle všichni svým dětem řekli a ony se tím všechny vážně řídily (= utopie), začala by kupodivu platit i ta věta z článku. :-)
 Karolína + atd. 
  • 

Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 13:29:42)
No právě, kdyby, kdyby, kdyby...

Já zase se pokouším vychovat dva puberťáky,zřejmě také utopie, a musím se řídit přímou realitou, řešit konkrétní věci a to bezodkladně a nemůžu si říkat: kdyby bylo tohle, nemuselo by být tamto a podobně.
 Karolína + atd. 
  • 

Re: Tři připomínky - tolerance ve škole ? 

(3.11.2009 13:37:46)
Ale představa by to byla hezká :-) to jo.
 Dobra1 


Re: Tři připomínky 

(3.11.2009 11:53:47)
ad1)Myslim, ze autor chtel rict,aby se tyhle veci neprobiraly az v puberte, ale driv, pak uz jsou na toto tema deti spis precitlivele.
ad 3) Nemyslim, ze v kolektivu i v zivote je vzdycky nejuspesnejsi (v tom, co dela a co umi)a povazovany za dobreho ten, kdo ma nejvic penez.
 Karolína + 2 dospívající 
  • 

Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 14:00:13)
Ještě jedna připomínka k této radě: "Věnujte dětem čas. Nerozptylujte se jinde".

Ano, věnuji dětem čas, opravdu se snažím a dělám co můžu, ale kdybych se občas nerozptýlila jinde, tak skončím na drogách, v lepším případě jako notorický alkoholik :-D
 Ecim 


Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 14:43:14)
Karolíno, to jsi vystihla moc pěkně a vtipně. Zrovna tato rada je velmi nešťatně formulovaná.
Kdyby se matka nerozptylovala jinde, tak skončí na drogách nebo v psychiatrické léčebně jak ona sama, tak i její děti.
Často ve svých příspěvcích narážím na téma, že přehnaná péče o děti je stejně škodlivá a může mít stejně katastrofální důsledky jako péče nedostatečná. Bohužel znám takovýchto případů ze svého bezprostředního okolní hned několik.
Znám matku, která se "nerozptylovala někde jinde", byla "kvůli dětem" v domácnosti snad 15 let a celou dobu velmi pečlivě dbala na to, aby její dcera patřičně rozvíjela veškerý svůj talent a PROBOHA neměla třeba chvilku volného času.
Znám jiný, mnohem šílenější případ, kdy matka, která vinou své lenosti nedosáhla dostatečného vzdělání a pak si umínila, že její děti musejí být DOKONALÉ, nesmějí nikdy ze školy přinést nic horšího než čistou jedničku a každá minuta strávená jinak než - s prominutím - čuměním do učebnic byla "zabitá" a "proflákaná". (Když ale děti měly kvůli dvojce na střední škole poslouchat dlouhý sprostý řev, tak to byl čas strávený správně a účelně.) Raději nebudu zabíhat do detailů... :-©:-©:-©
Všechny mámy, které si dělají image z toho, jak se "nerozptylují nikde jinde", mají jedno společné -a jejich děti (a nejen ony) jich mají PLNÉ ZUBY. A ony jsou pak dotčené z toho, jak je možné, že jsou jejich děti tak nevděčné, když ony jim daly všechno, nebyly tak nezodpovědné jako jiné mámy, které si dovolily třeba mít nějaký koníček nebo svoje děti zcela nezodpovědně občas šoupnout babičce.
 Radka,04/06+12/07 
  • 

Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 14:52:55)
To je jasný, já si myslím, že každá zmíněná rada se musí brát s rezervou a ne doslovně a hlavně musí být přizpůsobená povaze jak rodiče tak dítěte. I když jsem v prvním příspěvku článek chválila, je jasný, že taky nedělám všechno tak, jak je napsáno. Jinak bych neskončila na drogách, ale v lepším případě v Bohnicích. A je fakt, že v poslední době se rpzptyluju cca 1x měsíčně.... kino, véča atd. s kámoškama, bez manžela a bez dětí a hlavně bez řečí o dětech!
 Ecim 


Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 15:14:59)
To dobře děláš, Radko. :-) A hlavně je důležité, aby si každá maminka uměla najít způsob a formu, jakou si nejlépe odpočine, a zařídila se podle toho. :-) (Já osobně dávám přednost kratšímu a častějšímu odpočinku, někdo jiný si zase jednou za delší dobu někam zajede na celý týden nebo i déle.) Neskutečně mě točí maminy, které mají plno řečí o tom, jak ani nemají čas se učesat a vyčistit si zuby, jak jim nikdo nikdy nehlídá děti a jak už x let kvůli dětem nikdy nebyly. ~q~
 Xantipa. 


Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 16:28:16)
Ecim, to je těžký. Pár let jsem měla období, kdy jsem se od dětí opravdu nehnula. Ne že bych si nestihla vyčistit zuby nebo se umýt, to rozhodně ne. Ale nešlo to, byli příliš malí a já neměla hlídání. Takže aktivity byly, to jo, ale jen s dětmi, bez nich nikdy. A že bychom byli s manželem spolu někde sami? Myslím, že jsme to tenkrát počítali a bylo to něco přes 10 let, co jsme nebyli nikdy úplně sami.
Takže když některá mamina říká, že nemůže nikam vyjít bez dětí, dokážu ji pochopit, není to potřeba samu sebe obětovat, prostě to nejde.
 Ecim 


Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 17:12:00)
Xantipo, když se chce, tak se možnosti najdou - stačí třeba nechat tatínkovi děti a jít si na hodinku oběhnout blok. Můj starší syn měl třeba období, kdy se chtěl každou hodinu kojit. Nebylo to vždy jednoduché, ale nějaký odpočinek se zorganizovat dal. (Nebylo to třeba na kino, ale na malou procházku nebo krátké posezení s knížkou ano.)
Svým příspěvkem jsem neměla v úmyslu navážet se do žádné konkrétní účastnice diskuse. Ale ze svého okolí znám ženské, které pořád mluví o tom, jak nikam nemůžou a nikde nebyly a kdesi cosi a pak se ukáže, že třeba dost nadsazují nebo nevyužijí pomoci, která se jim nabízí, protože prostě chtějí být za chudinky. Jedna známá si mi třeba nedávno stěžovala, jak jí s dcerkou nikdo nepomůže, ale jaksi přitom zapomněla zmínit pár detailů - jako že dcerka už pár měsíců chodí do školky a vozí ji tam tatínek, takže ona má celé dopoledne pro sebe, že tatínek má sice náročné zaměstnání, ale snaží se fungovat aspoň během víkendu, a že babička sice bydlí přes 100km daleko, ale když se jednou za 3 - 4 týdny vidí, tak se v rámci možností také snaží fungovat.
Naproti tomu znám maminky, které třeba hlídací babičky vůbec nemají, ale nějaké řešení si vždycky najdou - např. hlídání na střídačku s kamarádkou.
My jsme také s manželem ještě bez dětí nikde nebyli. Rozhodně to ale nebylo proto, že bychom byli bůhvíjak "skvělí" nebo "obětaví", ale protože se nám ještě nechtělo. Kdybychom chtěli, tak by to před narozením druhého syna v určitou dobu možné bylo. Jenomže já jsem na to v tu dobu ještě nebyla zralá. Chápu ale, že to není jednoduché, já jsem například schopná si od dětí odpočinout jen tehdy, když vím, že jsou někde, kde jsou šťastné a kde se jim líbí. A otevřeně říkám, že kdybychom neměli po ruce příbuzné, tak bychom si časem k dětem našli někoho milého na občasné pohlídání - kvůli nám i kvůli dětem, protože dětem stereotyp na mateřské leze stejně na mozek jako maminkám. Já jsem jako dítě měla 2 hlídací babičky a byly moc prima.
 Xantipa. 


Re: Dělám co můžu.. 

(4.11.2009 11:11:47)
Děkuju za tip~t~ V rámci svého odpočinku si jít oběhnout blok - ne, díky. Když byl manžel doma, tak samozřejmě hlídal, ale já nešla obíhat blok, ale šla jsem skočit šipku do pelechu. Moje kamarádky na rozdíl ode mne už mají odrostlé děti, takže hlídání na oplátku nefunguje - jaksi nemám co oplácet. Studentce bych svoje malé děti teda nesvěřila - ani náhodou.
To mi nevadilo, naučili jsme se podnikat veškeré aktivity společně s dětmi - kola, lyže, plavání, brusle - prostě všechno. Ale tehdy jsem si přála aspoň občas mít celý víkend jen sami pro sebe - myslím tím sebe a manžela. Ale když nebylo hlídání~d~
No ale teď už se mi zas bez dětí nechce nikam jet. Jedem max. na jednodenní akci, ale víkend? Proč? Než vyrostou, času je tak málo.
 Ecim 


Re: Dělám co můžu.. 

(4.11.2009 11:40:57)
Xantipo, každý to samozřejmě cítí trochu jinak. Pokud toto řešení vyhovuje Tobě, Tvému manželovi i všem Tvým dětem, tak je to řešení dobré.
To, co zde píšu, míním pouze jako popis svých pocitů, nehodlám v žádném případě Tvoje zkušenosti a pocity. Z Tvého příspěvku mám dojem, že jsi o společný víkend zjevně nestála tolik, aby v tomto ohledu podnikla nějaké kroky a někoho na hlídání si našla. Že jsi prostě spíš nechtěla a ne, že by to nešlo. Neber to nijak ve zlém, není to míněno jako kritika, jen popisuji svůj dojem.
Svého staršího synka miluju, když jsem byla v porodnici s tím mladším, tak se mi po něm stýskalo, ale otevřeně říkám, že mám občas radost, když si někam vyjede bez nás. A on zrovna tak. Ale nejméně po 2 dnech už se mi po něm stýská a těším se, až se vrátí. Myslím si, že se svými dětmi trávím víc času než drtivá většina maminek, které znám, ale kdybych občas nevypnula, tak se zblázním, a první, kdo to odnese, jsou zase děti.
Já jsem třeba byla taková, že 2-3týdenní škola v přírodě pro mě cca do 12 let byla utrpením, ale od 9 let jsem MILOVALA, když jsem přišla ze školy domu a tam minimálně 2 hodiny NIKDO NEBYL. A pokud se tam nějaký dospělý vyskytoval, tak mi to hrozně vadilo. Nechtěla jsem ho tam. Ale je mi jasné, že ne každý to takto nutně musí mít.
Můj syn občas říká: Já nechci domů, já chci k babičce. Neberu to nijak ve zlém, jsem ráda, že to tak je. Dělala jsem v jeho věku to samé, a proto vím, že to není důkazem toho, že by mu doma něco chybělo, ale že naléhavě POTŘEBUJE ZMĚNU. Nedávno jsme vzpomínaly s maminkou na to, jak jsem jako malá říkala, že chci bydlet u babičky nebo u sousedky, že je to tam lepší než doma. Maminka říkala, že to brala s humorem, ale i tak si kladla otázku, co dělá špatně, že nechci být doma. Nedělala špatně nic, jenom já jsem prostě naléhavě potřebovala i jiné lidi, jiné prostředí a jiné podněty.
Nedávno mi došlo, že náš syn nikdy nebyl sám s nikým mimo rodinu. Ale opakuji, že kdybychom neměli babičky, tak si určitě někoho stálého na občasné pohlídání najdeme. Ne na třeba na celý týden, ale na pár hodin určitě ano.
Nám se s manželem od dětí teď také nikam nechce. Ale cítím, že za takový rok bude sem tam společný víkend moc fajn. Ale postaráme se, aby to byl hezký společný víkend pro nás, pro naše děti i pro toho, kdo je bude hlídat. Po více než 3 letech ten společný víkend budeme potřebovat všichni. A to jsem přesvědčená, že si svých dětí užívám, jak jen to jde.
 Xantipa. 


Re: Dělám co můžu.. 

(4.11.2009 12:00:41)
Ecim - to máš těžký, stála - nestála /o ten víkend/. Babičky hlídat nechtěly a ve zbylém příbuzenstvu si děti navzájem nehlídáme, takže tam požádat taky nešlo.
A než si hledat někoho úplně cizího, tak to jsem byla raději bez toho víkendu - jestli mi rozumíš. Prostě mi přišlo, že cena za ten víkend je nepřiměřená. Nevím, jak to napsat.
Ale tento rok o prázdninách jsme byli s manželem 3 týdny v kuse sami doma - zázrak. Všechny děti byly na táboře.
 Ecim 


Re: Dělám co můžu.. 

(4.11.2009 12:20:56)
Xantipo,
možná to z některých mých příspěvků tak nevypadá, ale ROZUMÍM TI.
Ale to, co jsi napsala ke konci příspěvku, konečně rozlousklo celou tu "záhadu hlavolamu". Sama jsi napsala, že jste s manželem byli 3 TÝDNY SAMI aspoň doma. Takže jste si mohli někam vyjet, ne?
A také je na Tvém příspěvku krásně vidět, jak jsme každá jiná. Já bych si sice dokázala najít někoho na občasného pohlídání dvouletého mrňouse, ale nedokázala bych devítileté dítě poslat na 3 týdny na tábor :-). Opět - nemíním to jako útok na Tebe, jen konstatuji. Prostě co maminka, to jiný přístup. ~z~
 Xantipa. 


Re: Dělám co můžu.. 

(4.11.2009 12:26:26)
Jo, chápu.
Právě že letos jsme byli s manželem poprvé sami - po 10ti letech, možná i víc. A hned 3 týdny. Malýmu bylo akorát 7 let a musela jsem hodně přesvědčovat, aby ho s sebou vzali, protože ještě nechodil do školy. Ale vzali a on byl šťastný. Protože vloni ho vzít ještě nechtěli, ale 2 starší děti jely a on první den prořval, protože chtěl jet taky.
Já bych je taky neposílala, kdyby nechtěli, ale chtějí. Možná si tím vynahrazují ty nehlídající babičky, dědečky, tetičky a strýčky. Kdo ví.~t~
 Ecim 


Re: Dělám co můžu.. 

(4.11.2009 12:50:32)
Xantipo, jsem moc ráda, že jsme si to ujasnily. ~z~ Tvá odpověď je důkazem toho, že nejen co rodič, to originál, ale i co dítě, to originál ~b~. A že změnu fakt potřebují jak rodiče, tak děti ~:-D
Také jsi mi nešla na to, že bys děti posílala někam, kam by nechtěly. ~x~
Pro nás byl třeba tábor ta největší hrozba, ale měli jsme hlídací babičky a tetičky, takže jsme si to zase vykompenzovali jiným způsobem. ~g~
 Ecim 


Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 17:18:13)
Xantipo, a jak staré máš děti? A nikdy nejely nikam s někým jiným třeba aspoň na odpoledne nebo na víkend a tak?
 Etraska 
  • 

Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 18:35:35)
Taky se mi zdá divné, že už 10 let s mužem nikdy nebyly. Desetiletýmu dítěti přece nemusíš stát pořád za zadkem. Já jsem chodila v šesti letech normálně ze školy sama domu a doma sem se o sebe starala sama až do večera, než přišly naši z práce a vůbec mě to nevadilo :D
 Ecim 


Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 22:31:21)
Etrasko, pokud mají třeba 3 děti vždy 3 roky od sebe, tak by se to celkem pochopit dalo. Když mi bylo 10, tak jsem byla také hrozně ráda sama doma, chodila sama na různé mimoškolní aktivity a bez větších problémů i ohlídala o 5 let mladšího bráchu, ale přes noc bych s ním sama být nemohla. ~g~
 Xantipa. 


Re: Dělám co můžu.. 

(4.11.2009 11:19:33)
No, tak například u nás. Druhé dítě jsme měli, když bylo dceři 9 let. Takové dítě můžeš nechat samotné po příchodu ze školy, ale ne přes noc. Když nikdo nehlídal, nemohli jsme odjet, samotnou bych ji doma nenechala. Pak máš mimčo a jede to nanovo. Starší dítě mimčo pohlídá, abych si mohla v klidu nakoupit /to bylo opravdu fajn, netahat děti do obchodu/, s kámoškou na kafe a pokec večer si taky můžu odskočit, pohlídala dcera nebo manžel. Ale abychom mohli s manželem být sami a někam jít, ani náhodou. Jednou jsme šli do kina, že dcera pohlídá, malej byl při odchodu dobrej, spal, jenže jen jsme si sedli, tak telefon, že malej zvrací. Tak nějak se ani jednomu nechtělo zůstat v kině samotnýmu. No a pak se narodil další. Ono se to nezdá, ty roky letí.
 Ecim 


odstrašující příklady 

(3.11.2009 17:24:24)
Jinak ještě na vysvětlenou - pokud uvádím ve svých příspěvcích různé odstrašující příklady (a že tu občas píšu pěkné hrůzy ~l~), tak se téměř ve všech případech jedná o lidi, které znám osobně, a to z jednoho prostého důvodu - protože zde diskutující rodinkářky a rodinkáře osobně neznám a nevidím do jejich konkrétní situace a nerada bych se někoho zbytečně a neuváženě dotkla :-).
Připomnělo mi to, jak jsem kdysi chtěla velmi kriticky zareagovat na jeden článek tady na Rodince. Když jsem se pak o autorce článku dozvěděla více informací, tak jsem byla moc ráda, že jsem to neudělala.
 KKarolina 


Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 17:43:58)
Ja taky-babičky sice mame jednu ale pracujici a druhou občas hlídající-jsem rada když občas můžu někam vypadnout-bez dětí,nebo jen s dcerkou-ta je trošku starší(pět let):-)-většinou hlida manžel,to ale taky až ted-dříve když jsem měla jen malou dcerku-jsem se opravdu skoro nikam nedostala-tchýně věčně uražena a doprošovat se ja taky nechtěla i za cenu,že mě za chvilku z male jebne.Ted je malý synek a ja už na všechno kašlu-prostě když cítím,že je zle-vrazím ho i kamaradce a jdu si vyčistit hlavu a je mi pak líp a dětem taky~z~
 Ecim 


Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 18:00:03)
Xantipo, teď jde ještě o to, jak s manželem hodnotíte to, jestli jste tak dlouho nikde nebyli sami, jestli vám to vadí nebo ne.
Já jsem na jednu stranu také dost úzkostlivá, když byl starší syn miminko, tak jsem ho nikomu nechtěla půjčovat samotného do kočárku. (Protože jsem si odpočinek mohla zorganizovat i bez toho.) A než bych děti poslala někam, kde by byly nešťastné, tak si ten odpočinek také odepřu, i třeba "z čistě egoistických důvodů, abych se necítila blbě". Protože co se odpočinku týče, tak se držím zásady, že má jít o odpočinek OBOUSTRANNÝ - rodiče si potřebují odpočinout od dětí, stejně jako děti si potřebují odpočinout od rodičů. Nesnáším přístup, že děti je třeba někam vyrazit (a doprovodit to ještě hrubými žvásty), aby měli ubohá maminka s ubohým tatínkem chvíli klid.
Vím, jak mi v tomhle vadili jedni známí, kteří poslali malé dítě na tábor, protože chtěli být sami, a dítěti se tam strašně stýskalo a chtělo domů, ale rodiče si pro něj nepřijeli - čistě z důvodů vlastní pohodlnosti, protože si přeci řekli, že potřebují být sami! Takže dítě bylo na táboře velmi smutné, ale hlavně že si maminka s tatínkem - slušně řečeno - odpočinuli ~q~~o~! Než tohle, tak to to radši přeženu opačným směrem.
 Radka, 04/06+12/07 
  • 

Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 21:54:53)
Ecim, taky Tě ráda čtu, řekla bych, že jsme naladěné stejně.
Připomněla si mi, když jsem po 6nedělí s první dcerou přišla do práce a kolegyně na mě zůstala zírat a řekla mi "jakto, že nejsi strhaná? jaktože jsi namalovaná?"... Docela mě to zaskočilo. Myslím, že není problém si najít chvilku na to hodit se do pohody a cítit se dobře. Když se cítím dobře já, cítí se dobře i mé děti, jsem pro ně větším přínosem než vynervovaná. A těch 5 minut, které strávím v koupelně navíc, jim určitě neschází a naopak nám všem prospěje. A jinak souhlasím, že zapojit tatku do hlídání a péče je jen ku prospěchu rodiny jako celku i partnerství. Od té doby co manžel občas hlídá ty naše dvě uličnice, už po mě nechce intimnosti denně....
 Ecim 


Re: Dělám co můžu.. 

(3.11.2009 22:24:06)
"Myslím, že není problém si najít chvilku na to hodit se do pohody a cítit se dobře. Když se cítím dobře já, cítí se dobře i mé děti, jsem pro ně větším přínosem než vynervovaná. A těch 5 minut, které strávím v koupelně navíc, jim určitě neschází a naopak nám všem prospěje." ~x~~x~~x~~x~

Radko, DÍK!!!! Máš naprostou pravdu. Děti to opravdu těch 5 minut vydrží, nádobí a prádlo také, dokonce i když procházka místo 2 hodin trvá 1 hodinu 55 minut, tak se také nic nestane. Tohle by si měly přečíst všechny ty supermatky, které do mě roky hučely ty svoje nesmysly v tom stylu, že na úpravu zevnějšku si matka ani těch 5 minut najít nemůže (zato hodinu se vykecávat se sousedkou může, to problém není).

Řekla bych, že jako matka mám velkou výdrž, nevadí mi mít děti v noci v posteli, každou chvíli za krkem, jíst za pochodu, během chvilky vychrlit x pohádek, proměnit se v libovolný počet zvířátek nebo dopravních prostředků, ale těch pár minut na hygienu a úpravu zevnějšku si vzít NENECHÁM. :-):-) A jsem ráda, že s tímhle smýšlením nejsem sama. ~z~~z~
 Novotňásci 


Je to borec. 

(3.11.2009 20:12:55)
Je to prostě borec. Už jsem měla možnost číst od něho nějakou knížku.A některé příběhy si pamatuji do teď. A v r. 1996 jsem ho potkala. Ač kněz tak je to pořádný řízek. Na první pohled by nikdo neřekl, že je to kněz.
 16.5Salám&Lajka14 


"Nehrajte si na mladé" 

(3.11.2009 22:33:10)
To je sice hezký, ale co když je rodičovi mentálně sotva osm?
Má si hrát na starýho? :o)
 Ecim 


Re: "Nehrajte si na mladé" 

(3.11.2009 22:54:58)
Monty, myslím si, že když je rodičovi mentálně sotva osm, tak si na starého nejspíš ani hrát neumí ~t~

A přetvářka při výchově, to je kapitola sama pro sebe. Když mi nedávno tříletá dcerka mé kamarádky naházela příbory do WC, tak mi to přišlo děsně vtipné (v tu chvíli mi bylo mentálně snad ještě méně než 8) a měla jsem sto chutí se začít smát, ale na druhou stranu jsem nechtěla kamarádce kazit výchovu. Navíc byl u toho i můj syn a kdyby viděl, jak se skvěle bavím, tak by do WC zajisté naházel všechno možné i nemožné jen proto, aby mi udělal radost. Vybruslila jsem z toho tak, že jsem kamarádce s vážnou tváří řekla, že se královsky bavím, ale z výchovných důvodů to raději nebudu dávat najevo, a smát jsem se začala až ve chvíli, kdy její dcera a můj syn odešli na druhý konec bytu.

P.S.Mimo téma: Koupila jsem manželovi k Vánocům Rubín věčného Žida a moc se těším, jak si počtu.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: "Nehrajte si na mladé" 

(3.11.2009 22:57:40)
Ecim,
tak chvíli si na toho starýho hrát umí, akorát že ho to moc nebaví. ~;)
Jsou zábavnější hry.
Ale upřímně, nemyslím si, že bych u syna neměla "jakous takous" autoritu, i když je mi mentálně možná míň než jemu. On zas moc dobře pozná, kdy si nedělám srandu a ví, že když si srandu nedělám, nejede přes moje rozhodnutí vlak.
 Ecim 


Re: "Nehrajte si na mladé" 

(3.11.2009 23:30:56)
Monty, tak to moje autorita (stejně jako můj mentální věk) dost osciluje. Jako dnes večer. Syn tu lítal a nechtěl jít spát, i když jsem mu to několikrát řekla slušně. Pak mi došla trpělivost, zvýšila jsem na něj hlas, on začal plakat, já jsem ho odvedla do postele, uložila ho, uklidňovala ho a on mě vzal kolem krku a řekl mi: "Maminko, promiň, že jsi na mě křičela."
 Ecim 


Re: "Nehrajte si na mladé" 

(6.11.2009 15:07:25)
Monty, a jsi si skutečně jistá, že je Ti mentálně necelých osm? Začala jsem totiž číst Rubín věčného Žida Ahasvera, a tak bych Ti hádala mnohem vyšší mentální věk. Je to krásná kniha, fakt bomba! ~x~ Jsem si jistá, že mému manželovi a bráchovi se to bude taky líbit.:-)

P.S. A kdybys viděla, za jak DRAMATICKÝCH okolností včera do naší domácnosti dorazily 2 výtisky Rubínu, tak by ses určitě skvěle bavila a měla hned námět na nový thriller ~t~. (Nebo možná spíš na crazy komedii, ale nevím, jestli je to Tvůj žánr.) ~z~
 Theend 


Re: "Nehrajte si na mladé" 

(4.11.2009 18:03:54)
Rozesmálas mě. Dík.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.