Re: Dělám co můžu..

Xantipo, každý to samozřejmě cítí trochu jinak. Pokud toto řešení vyhovuje Tobě, Tvému manželovi i všem Tvým dětem, tak je to řešení dobré.
To, co zde píšu, míním pouze jako popis svých pocitů, nehodlám v žádném případě Tvoje zkušenosti a pocity. Z Tvého příspěvku mám dojem, že jsi o společný víkend zjevně nestála tolik, aby v tomto ohledu podnikla nějaké kroky a někoho na hlídání si našla. Že jsi prostě spíš nechtěla a ne, že by to nešlo. Neber to nijak ve zlém, není to míněno jako kritika, jen popisuji svůj dojem.
Svého staršího synka miluju, když jsem byla v porodnici s tím mladším, tak se mi po něm stýskalo, ale otevřeně říkám, že mám občas radost, když si někam vyjede bez nás. A on zrovna tak. Ale nejméně po 2 dnech už se mi po něm stýská a těším se, až se vrátí. Myslím si, že se svými dětmi trávím víc času než drtivá většina maminek, které znám, ale kdybych občas nevypnula, tak se zblázním, a první, kdo to odnese, jsou zase děti.
Já jsem třeba byla taková, že 2-3týdenní škola v přírodě pro mě cca do 12 let byla utrpením, ale od 9 let jsem MILOVALA, když jsem přišla ze školy domu a tam minimálně 2 hodiny NIKDO NEBYL. A pokud se tam nějaký dospělý vyskytoval, tak mi to hrozně vadilo. Nechtěla jsem ho tam. Ale je mi jasné, že ne každý to takto nutně musí mít.
Můj syn občas říká: Já nechci domů, já chci k babičce. Neberu to nijak ve zlém, jsem ráda, že to tak je. Dělala jsem v jeho věku to samé, a proto vím, že to není důkazem toho, že by mu doma něco chybělo, ale že naléhavě POTŘEBUJE ZMĚNU. Nedávno jsme vzpomínaly s maminkou na to, jak jsem jako malá říkala, že chci bydlet u babičky nebo u sousedky, že je to tam lepší než doma. Maminka říkala, že to brala s humorem, ale i tak si kladla otázku, co dělá špatně, že nechci být doma. Nedělala špatně nic, jenom já jsem prostě naléhavě potřebovala i jiné lidi, jiné prostředí a jiné podněty.
Nedávno mi došlo, že náš syn nikdy nebyl sám s nikým mimo rodinu. Ale opakuji, že kdybychom neměli babičky, tak si určitě někoho stálého na občasné pohlídání najdeme. Ne na třeba na celý týden, ale na pár hodin určitě ano.
Nám se s manželem od dětí teď také nikam nechce. Ale cítím, že za takový rok bude sem tam společný víkend moc fajn. Ale postaráme se, aby to byl hezký společný víkend pro nás, pro naše děti i pro toho, kdo je bude hlídat. Po více než 3 letech ten společný víkend budeme potřebovat všichni. A to jsem přesvědčená, že si svých dětí užívám, jak jen to jde.