| Karolína + 2 dospívající | •
 |
(3.11.2009 9:59:08)
Moc hezké, ale měla bych 3 připomínky:
1)"Neprobírejte s dospívajícími otázky sexuality přímo, a to ani žertovnou formou". Nedomnívám se, že by rodiče neměli probírat s dětmi otázky sexuality. Jedině snad bych vynechala tu žertovnou formu.
2)"Řekněte jim, že škola je místem vzájemné tolerance". To jim sice říct můžeme, ale obratem zjistí, že to je lež, ne-li přímo podvod. Proto jsem tuhle informaci dětem raději neřekla vůbec.
3)"Naučte je, že úspěch není věcí peněz". To je sice líbivá myšlenka, ale v dnešní byznys-době tomu neuvěří ani batole, natož dospívající.
Ostatní se mi zdá velmi dobré a pro výchovu přínosné.
|
| Arónie |
|
(3.11.2009 10:44:59)
"Nebojte se dítě potrestat, ale měli byste vědět, že přijme jen spravedlivý trest. Postih nikdy nesmí dítě ponížit." Nevím, kdo dokáže potrestat spravedlivě a tak, aby neponížil, snad Bůh? Ale já jsem zkrátka proti jakýmkoli trestům, ať se obhajují čímkoli. Postih je trochu lepší slovo.
Ale i jinak mi spousta těch zásad připadá jako příliš abstraktní, obecné a navíc plné patosu a velkých slov, namátkou:
"Vypěstujte v nich smysl pro plnění povinností, protože ten člověku dává svobodu a umožňuje mu být sám sobě pánem."
"Připravte je na lásku. Je potřeba, aby věděli, že tím nejdůležitějším je něha, jejich schopnost milovat a být věrní."
Atd. - A jak se to dělá?
Je tam na mě trochu moc nicneříkajících frází. Když už psát souhrn zásad o výchově, tak nějaké stručné desatero nebo spíš patero. Já bych vybrala třeba:
"Snažte se, aby vaše slova nebyla v rozporu s vašimi činy."
Ale třeba si v tom každý najde to svoje.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(3.11.2009 10:48:49)
Ale i jinak mi spousta těch zásad připadá jako příliš abstraktní, obecné a navíc plné patosu a velkých slov, namátkou:
"Vypěstujte v nich smysl pro plnění povinností, protože ten člověku dává svobodu a umožňuje mu být sám sobě pánem
Třeba tomuhle rozumím tak:
máš povinnost uklidit si hračky, pak si můžeš jít ven nebo se podívat na pohádku. Smysl pro povinnost ti dává svobodu v tom smyslu, že víš odkud a kam...
|
| Ecim | 
|
(3.11.2009 11:00:36)
Bumbi, to je fakt. Ono hodně záleží na interpretaci. Článek jsem četla, řada pasáží se mi velmi líbila, ale nestihla jsem zajít do podrobností. Určitě je tam hodně věcí na zamyšlení.
|
|
| Arónie |
|
(3.11.2009 11:42:04)
Bumbi, to máš asi pravdu, stejně jako u těch ostatních zásad člověk může najít nějaký konkrétní příklad podle svých vlastních zkušeností. Já mám nejspíš problém s tím, že mi vadí taková ta velká slova typu "vypěstujte v nich smysl pro plnění povinností", "připravte je na lásku", nebo příklad za všechny: "Povězte jim, aby kultivovaly svou duši - je to jejich nejméně viditelná část, zato ta nejkrásnější." Po tomhle se úplně otřesu, připomíná mi to ty různé maily s romantickými obrázky krajinek a hudbou. Mně víc pomůžou rady typu: "Odsuďte čin, ale nikdy ne člověka." Konkrétní, jasné, k věci. Takových je tam jen pár. Ale je to asi můj osobní problém.
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 11:44:28)
Arónie, buď v klidu, já mám občas stejný osobní problém  .
|
| Arónie |
|
(3.11.2009 11:50:34)
Díky, Ecim 
|
|
|
| susu | •
|
(3.11.2009 12:08:02)
já mám na taková slova přímo alergii.
|
|
|
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 11:16:44)
Arónie, některé zásady v článku jsou formulovány opravdu dost složitě.
|
|
| KKarolina | 
|
(3.11.2009 15:49:56)
připada mi to jako bysme měli být dokonalí-protože jinak to vše nemame šanci zmaknout,i když se tam píše,že nejsme supermani,nevím...ale jsme taky jen lidi.Něco si z toho,ale určitě poberu.
|
|
| paw 3 deti | •
|
(3.11.2009 21:32:10)
Ty nikdy nezklamou a uz ve zbrojich vyrazily do boje.Hej holky ten chlapek vas nekritizuje on jenom premysli......
|
|
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 11:15:28)
Karolíno,
1.S tou sexualitou souhlasím. Dodala bych, že je důležité postupovat nenásilně a v souladu s věkem a intelektem dění.
2.Škola by teoreticky měla být místem vzájemné tolerance, ale v praxi to opravdu vypadá jinak.
3.Úspěch s penězi určitým způsobem souvisí. Neplatí rovnítko úspěch = peníze, ale ani úspěch a peníze nemají nic společného. Na toto téma mám spoustu osobních zkušeností. Mám v rodině několik příbuzných, kteří byli ve škole velmi úspěšnými studentkami a studenty, ale pak si vybrali pro svou práci obor, který byl velmi špatně placený. Na jednu stranu si jich vážím za to, co ve svém oboru dokázali, ale na druhou stranu jsem si od dětství říkala, že rozhodně nechci dopadnout jako oni. Protože když člověk od dětství poslouchá řeči typu: "Podívej, vezmi si příklad, jak se ten a ten / ta a ta celý život skvěle učil(a), ale mají nižší plat než ten a ten a ten, kteří byli ve škole líní, jak je ten svět ale nespravedlivý atd." Pokud mám být v životě spokojená, tak potřebuji zajímavou práci, která mě bude bavit, ale která bude i odpovídajícím způsobem ohodnocená. Peníze nejsou v životě nejdůležitější, ale svoji váhu mají.
|
| Karolína + 2 dospívající | •
|
(3.11.2009 11:22:02)
Taky to tak chápu a souhlasím.
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 11:33:13)
Karolíno, to jsem ráda. Teď v žádném případě nemíním útočit na obsah článku, ale kdykoli narazím na zmínky o nedůležitosti finančních prostředků v životě člověka, tak dostávám osypky.
|
| Arónie |
|
(3.11.2009 11:49:47)
Ecim, mně to taky hrozně vadí, ale na druhé straně v zásadě souhlasím s tím, že chci své děti vychovávat tak, aby úspěch neměřily jen penězi, možná spíš aby pro ně úspěch nebyl na prvním místě, ať už je to cokoli - peníze, kariéra, dobré postavení... Ale takovou věc může člověk opakovat pořád dokola (stejně jako jiné věci), pokud se podle toho nechová, těžko se podle toho budou chovat jeho děti.
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 12:03:44)
Ona tady velkou roli hraje i osobní zkušenost. My jsme zůstali s bráchou sami s maminkou a ona šla velmi mladá do plného invalidního důchodu. Po nemateriální stránce jsme se podle mého názoru měli lépe než drtivá většina dětí z úplných rodin, ale po té materiální to bylo samozřejmě horší. Snažila jsem se k tomu ale postavit konstruktivně a odmalička jsem si vtloukala do hlavy, že ono se to sice dá vydržet, ale že už mám chudoby po krk, kašlu na plané ideály a chci dělat všechno proto, abych se jako dospělá měla lépe a mohla i svým dětem popřát něco lepšího. Ale jak říkám, je naprosto normální, že každý rodič chce, aby se jeho děti měly lépe než on.
|
|
|
| Horama | 
|
(3.11.2009 12:02:02)
To nic, já taky. Já si nepřipadám na peníze, ale základní finanční zajištění je nutné, pak je nadstavba, kvůli které má ještě cenu dělat kompromisy, a pak je luxus navíc, který být může a nemusí (a už si sakra rozmyslím, co by mě měl stát).
Já jsem velkým fanouškem Jane Austenové a v románu Rozum a Cit jsou sestry Elinor (= rozum) a Marianne (= cit). V jedné pasáži se baví o svém přístupu ke vztahům, romantice, manželství apod. a jak to souvisí s penězi. Elinor říká, že je potřeba mít jisté jmění, aby bylo manželství spokojené. Marianne tvrdí, že stačí trocha peněz a láska, aby bylo šťastné. O něco později z románu vyplyne, že to, co Elinor nazývá jměním, je ve skutečnosti částka mnohem nižší, než co Marianne nazývá trochou peněz. (Tohle tedy nejsou citace z té knihy, jen přetlumočení.) Už víckrát jsem se s tím setkala v životě, že lidé, co ostentativně dávají najevo, jak jsou peníze nedůležité, jich ve skutečnosti potřebují ke spokojenému životu mnohem více, než jiní, kteří jejich cenu nepopírají. Často je to spojeno s tím, že "nedůležité peníze" byly získány snáze.
|
| Horama |
|
(3.11.2009 12:03:07)
román Rozum a cit (Fakt nevím, jak mě napadlo napsat cit s velkým C, asi prolnutí s angličtinou.)
|
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 12:16:24)
Hujko, to jsem moc ráda, že mi rozumíš.
Vždycky jsem byla rozhodnutá, že rodinu založím až poté, co si vybuduji nějaký majetek. Kvůli svým životním zkušenostem se nelituji, i když řadu věcí, kterými jsem si musela projít, bych hned tak někomu nepřála. Ničily mě poznámky jedné pratetičky typu: "A kdy už si pořídíte děti, já pánbu zajíčka, dá i chlebíčka." Já si spíš myslím, že co si člověk nevydře a nevybojuje, to nemá. (Ona sama musela jít na plný úvazek do práce, když její dcerce bylo 9 měsíců, protože její manžel byl tehdy těžce nemocný, a o dítě se starala její citově chladná tchyně.) Také jsem rostla z toho, když se mně mé nejbližší příbuzenstvo snažilo přesvědčit o tom, že nemám brát hormonální antikoncepci - v době, kdy jsem se svým současným manželem chodila jen chvilku a byla šťastná, že konečně vydělávám. Nejvíce mě dodělaly komentáře jedné příbuzné, která sama na VŠ neplánovaně otěhotněla a měla pak velké problémy s ukončením studia. Tehdy jsem měla sto chutí jí říct, že jsem pokud vím, tak tento problém nezvládla a že já jsem si celý život říkala, že nechci dopadnout jako ona, tak ať mi laskavě neradí. A že já se snažím chovat, jak nejzodpovědněji umím, tak o co jí jde.
|
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 12:41:18)
Hujko, také mám často pocit, že o nedůležitosti peněz mluví často lidé, kteří jich mají dostatek a kteří k nim přišli snadno .
Z tohoto důvodu se debatám o penězích s určitými lidmi snažím vyhýbat. Nejsem zatrpklá ani závistivá, ale o řadě lidí z mého okolí si říkám, že by nutně potřebovali pár pohlavků, nízký životní standard a makat jak barevní, aby se trochu vzpamatovali 
|
| Radka,04/06+12/07 | •
|
(3.11.2009 14:47:35)
Ano, Ecim, naprosto souhlasím. Některým lidem by se opravdu měly otevřít oči a ukázat, jaká je realita. Sami máme jedny známé, kteří za životní standart považují pracovní dobu 8-15hodin, samozřejmě jen on, ona se stará o děti a návrat po RD neřeší, měsíčně šetřit pravidelně 50.OOO,-Kč, v případě prémií i víc. 2-3 letní dovolené v hodnotě 50.000 /os., protože za 20.0000 to "pro mě není dovolená, do 2hv. hotelu bych nejela" atd. Nezávidím nikomu nic, vím, že on je velmi schopný a je to jeho zásluha, ale vadí mi řeči typu..."a proč vy ne..????" a dovětek typu..." vždyt si žijeme standartně..."
Nicméně já jsem štastná za náš životní standart, který nevybočuje z reality dalších 90% domácností a jsem štatsná, že si v tom objemu stejně "postižených" můžu vybrat přátele a nemusím si na nic hrát.
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 15:11:06)
Radko, Tvé příspěvky mám opravdu ráda. 
Takovéto poznámky by mě také pěkně štvaly a také jsem šťastná, že mám kolem sebe na kamarádění spoustu normálních a kvalitních lidí, kteří nade mnou neohrnují nos. Sama jsem si pár podobných poznámek vyslechla v době dospívání a dost mě štvaly. Utěšovala jsem se tím, že ti lidé, kteří mi je říkali, mi tím nechtěli nijak vědomě ublížit a jen jim nedocházelo, co plácají, a hlavně za tím byla i tendence odreagovat si své vlastní komplexy a nejistotu.
Bohužel znám ze svého okolí i opačné případy. Matky seděly doma, ačkoli jejich děti to už dávno nepotřebovaly a hlavně o to nestály, a které měly lno řečí o tom, jak se manžel nadře a je špatně placený a jak si toto ani tamto nemůžou dovolit, ale ony jsou ta úžasné, které se dětem věnují a mají na ně dost času, a vůbec jim nedocházelo, že jejich děti jsou z jejich permanentního setrvávání doma nešťastné a závidí vrstevníkům, kteří přijdou domů a mají od dospělých aspoň chvilku svatý pokoj.
|
|
|
|
|
|
|
|
| DENISA |
|
(3.11.2009 11:36:40)
K bodu 1) Myslim, ze to autor myslel tak, abychom nemluvili PRIMO o sexualite naseho ditete. Je to citlive tema a prima rec ve smyslu "hele Pepo, kdyz soulozis s Evou, mel by sis dat kondom" muze byt pro Pepu nesmirne zahanbujici, protoze se urcite nechce bavit s rodici o svem sex.zivote. Lepe rici, ze pokud maji dva lide sex, meli by mit kondom a Pepa to snad pochopi.
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 11:43:25)
Ano, Deniso. Hlavně chce počkat na správnou chvíli a vysvětlit dítěti všechno, co ho zajímá, nějakou přijatelnou formou. Já osobně jsem se o sexu dozvěděla relativně pozdě a tou nejšetrnější formou (od maminky - lékařky), ale stejně jsem z některých informací byla dost špatná.
Vadí mi takové to pokrytectví a prudérie, které se pěstovaly v minulosti - kdy se dětem vůbec nic neřeklo a když se děti ptaly, jak přišly na svět, tak ještě dostaly vynadáno nebo byly potrestané. Několik žen z generace mé babičky mi vyprávělo o tom, jak veškeré informace od sexu získaly od vrstevníků (tím pádem se často jednalo i o zkreslené a nesmyslné informace), byly z toho hrozně vyděšené a nemohly z toho spát, ale bály se obrátit na nějakého dospělého.
|
|
| Karolína + 2 dospívající | •
|
(3.11.2009 11:49:28)
Souhlasím, že věta: "když už souložíš s Evou musíš mít kondom", je blbá. Taky bych toto nikdy nepoužila. To, že by měli používat kondom musí mít zakořeněné daleko dřív, než tu případnou Evičku potká. A klidně jsem o tomto se synem mluvila ještě před pubertou a myslím, že docela přímo a přitom taktně, a byla jsem překvapená, mile, že ho zajímalo hodně podrobností okolo, dokonce si na toto téma přinesl z knihovny knížku, takže ani následující sexuální výchova ve škole ho nezaskočila, protože věděl prakticky vše.
|
|
|
| Karolína + 2 dospívající | •
|
(3.11.2009 11:39:08)
Ještě mě napadlo k té škole, místo toho říkat dětem, že škola je místem vzájemné tolerance, tak jim rovnou říct pravdu a ušetřit jim tak velké zklamání. Volila bych asi toto: škola je pro život důležitá, naučíš se mnoha věcem, mimo jiné je to také místo, kde tě čeká konkurenční boj, kde o nějaké toleranci nemůže být ani řeč, kde se setkáš s lidmi chytrými, hloupými, zlými, jak mezi žáky, tak i mezi učiteli a že ho to naučí s takovými lidmi jednat, což se mu v dospělosti bude hodit víc než rovnice o dvou neznámých. K tomu bych ho ujistila, že mu v tomto boji budu nápomocna, jak to jen půjde.
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 11:45:23)
|
|
| Arónie |
|
(3.11.2009 11:52:00)
Skvěle vyjádřeno
|
|
| Horama |
|
(3.11.2009 12:06:59)
Já bych řekla, že škola je místo, kde má dítě příležitost učit se o vzájemné toleranci, protože se setká s množstvím zcela odlišně vychovaných, jednajících a uvažujících lidí (jak dětí, tak dospělých). Že to není místo, kde by se kromě tolerance nic nevyskytovalo, to je samozřejmé, ale myslím, že v oblasti "netolerance" není škola o moc horší než jakákoli další společenství, do kterých naše děti v životě vstoupí. Jak jsi říkala, potká tam lidi hodné i zlé, tj. určitě i tolerantní i netolerantní.
Možná to autor spíš myslel tak, že škola je jedním z míst zkoušky naší vzájemné tolerance.
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 12:17:56)
Jo jo, taky mi přijde dobré chápat to takhle.
|
|
| Karolína + 2 dospívající | •
|
(3.11.2009 12:24:28)
"Možná to autor spíš myslel tak, že škola je jedním z míst zkoušky naší vzájemné tolerance."
Hujko, možná to tak myslel, ale bohužel nenapsal, ale na tom až tak nezáleží, nechci nikoho tahat za slovíčko, ani autora a ani tebe. Každopádně, pokud by měl na mysli zkoušku vzájemné tolerance, tak by k tomu měl dodat, že i tolerance musí mít své hranice, kdo si zažil šikanu, ať už sebe nebo u svých dětí, tak pochopí, co tím myslím.
|
| Horama |
|
(3.11.2009 13:12:58)
Já neříkala, že tolerance nemá hranice. Tolerovat šikanu není "tolerance", to je nezájem.
Dále: my tady čteme překlad. Teoreticky může být nedokonalý.
A za další: Ta pravidla jsou obecně tak hezky formulovaná, až na několik málo, které zkoumáme podrobnějí, že mi stojí za to zkusit i v těch zpochybnitelných hledat, jak jinak mohla být myšlena. (Nebo jak měla být lépe napsána.)
|
| Karolína + 2 puberťáci jak řemen :-) | •
|
(3.11.2009 13:20:11)
Vždyť jo, hledat, posuzovat, zkoušet jiné možnosti - o tom to je. Myslím, že to je moc dobře, když to děláme, protože ne všechno, co je někde psáno, je pravda, a vůbec největší chybou by bylo se tím stryktně řídit
|
| Ecim |
|
(3.11.2009 13:27:19)
Karolíno, přesně tak. Člověk musí o všem přemýšlet a hodnotit, co je pro něho dobré a co ne. Zastávám názor, že když někdo nějakou teorii přijme na 100%, tak to není dobře - naopak je to projevem toho, že nedokáže samostatně uvažovat. Naopak si musíme umět vybrat ve stylu: s tímto naprosto souhlasím - s tímto částečně - s tímto ne ...
|
|
|
|
|
| Arónie |
|
(3.11.2009 13:07:59)
S Tvou myšlenkou "myslím, že v oblasti "netolerance" není škola o moc horší než jakákoli další společenství, do kterých naše děti v životě vstoupí." tak úplně nesouhlasím. Já bych řekla, že škola patří spíše k těm méně tolerantním prostředím, aspoň z mé zkušenosti studenta a teď i učitele. Záleží určitě na typu školy, jejím vedení atd. ale řekla bych, že průměrná základní nebo střední škola spíš než toleranci učí konformitě a umění moc nevyčnívat (a ty vyčnívající a "jiné" moc neoceňovat).
|
| Karolína + 2 dospívající | •
|
(3.11.2009 13:11:49)
Lépe bych to nevystihla
|
|
| Horama |
|
(3.11.2009 13:18:44)
Mám zřejmě trochu jinou zkušenost. Neříkám, že jsem se nesetkala s požadavkem, ať zalezu do řady a nevystrkuju nos, ale nebylo to tak, že by to byla moje jediná a většinová školní zkušenost.
A přestože si myslím, že bychom měli být schopni přijímat jinakost, nepovažuju to (= tu jinakost) vždy apriori za kvalitu samu o sobě. Taky je otázka, jak ti "jinací" (ne všichni, ale někteří) dokážou tolerovat obyčejnost dalších, někdy v tom někteří dost pokulhávají. Znám pár lidí, kteří hlasitě volají po tom, aby je společnost "brala takové, jací jsou", aniž by oni dělali totéž pro ni. (Což není myšleno proti tobě, jen jako ilustrace.)
|
| Arónie |
|
(3.11.2009 14:57:01)
Souhlasím s tebou, jinakost nemůže být přijímaná jako ctnost sama o sobě, ale stejně naopak, přizpůsobení se a splynutí s davem také ne. Což ve škole dost často bývá, myslím ze strany učitelů. A zároveň jinakost sama o sobě (v oblečení, projevu, originalitě myšlení..) je ze strany učitelů dost často považována a priori za nectnost. Bohužel.
|
|
|
|
| Horama |
|
(3.11.2009 13:21:29)
Zkusme si představit, že věta "Řekněte jim, že škola je místem vzájemné tolerance." měla být správně přeložena jako "Řekněte jim, že škola je místem pro vzájemnou toleranci."
Kdybychom tohle všichni svým dětem řekli a ony se tím všechny vážně řídily (= utopie), začala by kupodivu platit i ta věta z článku.
|
| Karolína + atd. | •
|
(3.11.2009 13:29:42)
No právě, kdyby, kdyby, kdyby...
Já zase se pokouším vychovat dva puberťáky,zřejmě také utopie, a musím se řídit přímou realitou, řešit konkrétní věci a to bezodkladně a nemůžu si říkat: kdyby bylo tohle, nemuselo by být tamto a podobně.
|
|
| Karolína + atd. | •
|
(3.11.2009 13:37:46)
Ale představa by to byla hezká to jo.
|
|
|
|
|
| Dobra1 | 
|
(3.11.2009 11:53:47)
ad1)Myslim, ze autor chtel rict,aby se tyhle veci neprobiraly az v puberte, ale driv, pak uz jsou na toto tema deti spis precitlivele.
ad 3) Nemyslim, ze v kolektivu i v zivote je vzdycky nejuspesnejsi (v tom, co dela a co umi)a povazovany za dobreho ten, kdo ma nejvic penez.
|
|
|
V rámci svého odpočinku si jít oběhnout blok - ne, díky. Když byl manžel doma, tak samozřejmě hlídal, ale já nešla obíhat blok, ale šla jsem skočit šipku do pelechu. Moje kamarádky na rozdíl ode mne už mají odrostlé děti, takže hlídání na oplátku nefunguje - jaksi nemám co oplácet. Studentce bych svoje malé děti teda nesvěřila - ani náhodou.
. A že změnu fakt potřebují jak rodiče, tak děti 
), tak se téměř ve všech případech jedná o lidi, které znám osobně, a to z jednoho prostého důvodu - protože zde diskutující rodinkářky a rodinkáře osobně neznám a nevidím do jejich konkrétní situace a nerada bych se někoho zbytečně a neuváženě dotkla 
! Než tohle, tak to to radši přeženu opačným směrem. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)