Re: Dělám co můžu..

Xantipo, teď jde ještě o to, jak s manželem hodnotíte to, jestli jste tak dlouho nikde nebyli sami, jestli vám to vadí nebo ne.
Já jsem na jednu stranu také dost úzkostlivá, když byl starší syn miminko, tak jsem ho nikomu nechtěla půjčovat samotného do kočárku. (Protože jsem si odpočinek mohla zorganizovat i bez toho.) A než bych děti poslala někam, kde by byly nešťastné, tak si ten odpočinek také odepřu, i třeba "z čistě egoistických důvodů, abych se necítila blbě". Protože co se odpočinku týče, tak se držím zásady, že má jít o odpočinek OBOUSTRANNÝ - rodiče si potřebují odpočinout od dětí, stejně jako děti si potřebují odpočinout od rodičů. Nesnáším přístup, že děti je třeba někam vyrazit (a doprovodit to ještě hrubými žvásty), aby měli ubohá maminka s ubohým tatínkem chvíli klid.
Vím, jak mi v tomhle vadili jedni známí, kteří poslali malé dítě na tábor, protože chtěli být sami, a dítěti se tam strašně stýskalo a chtělo domů, ale rodiče si pro něj nepřijeli - čistě z důvodů vlastní pohodlnosti, protože si přeci řekli, že potřebují být sami! Takže dítě bylo na táboře velmi smutné, ale hlavně že si maminka s tatínkem - slušně řečeno - odpočinuli ! Než tohle, tak to to radši přeženu opačným směrem.