Re: Dělám co můžu..

Karolíno, to jsi vystihla moc pěkně a vtipně. Zrovna tato rada je velmi nešťatně formulovaná.
Kdyby se matka nerozptylovala jinde, tak skončí na drogách nebo v psychiatrické léčebně jak ona sama, tak i její děti.
Často ve svých příspěvcích narážím na téma, že přehnaná péče o děti je stejně škodlivá a může mít stejně katastrofální důsledky jako péče nedostatečná. Bohužel znám takovýchto případů ze svého bezprostředního okolní hned několik.
Znám matku, která se "nerozptylovala někde jinde", byla "kvůli dětem" v domácnosti snad 15 let a celou dobu velmi pečlivě dbala na to, aby její dcera patřičně rozvíjela veškerý svůj talent a PROBOHA neměla třeba chvilku volného času.
Znám jiný, mnohem šílenější případ, kdy matka, která vinou své lenosti nedosáhla dostatečného vzdělání a pak si umínila, že její děti musejí být DOKONALÉ, nesmějí nikdy ze školy přinést nic horšího než čistou jedničku a každá minuta strávená jinak než - s prominutím - čuměním do učebnic byla "zabitá" a "proflákaná". (Když ale děti měly kvůli dvojce na střední škole poslouchat dlouhý sprostý řev, tak to byl čas strávený správně a účelně.) Raději nebudu zabíhat do detailů...
Všechny mámy, které si dělají image z toho, jak se "nerozptylují nikde jinde", mají jedno společné -a jejich děti (a nejen ony) jich mají PLNÉ ZUBY. A ony jsou pak dotčené z toho, jak je možné, že jsou jejich děti tak nevděčné, když ony jim daly všechno, nebyly tak nezodpovědné jako jiné mámy, které si dovolily třeba mít nějaký koníček nebo svoje děti zcela nezodpovědně občas šoupnout babičce.