| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Správný čas na druhé dítě?

 Celkem 105 názorů.
 connie3 


Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 9:04:27)
ten správný čas na třetí dítě a možná na čtvrté :-)
 Gabča, dcera 6/06 
  • 

Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 9:15:41)
Tak to by asi můj manžel nerozchodil, měla jsem problém ho ukecat i na to druhé :) I když to dělání mu očividně nevadí :-D
 Vanda, 2 dcery 
  • 

Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 9:58:36)
Tak to si taky říkám, jaká doba je nejvhodnější na třetí. Vždycky jsem si myslela, že budeme mít děti dvě, že to bohatě stačí. Vzhledem k tomu, že jsou holky od sebe 26 měsíců, tak bylo s nima práce dost a myšlenka na třetí mě skoro děsila. Manžel další dítě taky nechtěl. Nikdy jsem si nepomyslela, že bych někdy chtěla třetí. Ale teď je holkám 9 a 7 a jám mám pocit, že teď bych to třetí zvládla a že bych si ho i víc užila než holky. Tím, že byly brzo po sobě, tak to všechno rychle uteklo a rychle vyrostly. Napřed manžel nechtěl ani slyšet, teď už by si možná dal říct, ale ještě trochu váhám, jestli je to správné rozhodnutí. Ne po finanční stránce, to si myslím, že zvládnem. Sice je jasné, že určitá omezení budou, ale vzhledem k tomu, že bych v práci pokračovala dál doma, tak finančně na tom hůř nebudeme. Jen budou větší výdaje. Spíš mám obavy z toho, že mi letos bude už 34 a než by se mimčo narodilo, táhlo by mi už na 35. Byla jsem zastáncem toho, že nejlepší je mít děti do 30. Navíc se obávám i velkého věkového rozdílu mezi dětmi. To by holkám bylo už skoro 10 a 8. Třetí by bylo vlastně jedináček. Dvouletý rozdíl mezi holkama je skvělý, odmala si spolu krásně vyhrají a jedna na druhou nedá dopustit. I když se občas pohádají nebo někdy i trošku poperou, mají se dost rády. Miminka se jim líbí, ale už několikrát se nechaly slyšet, že miminko by doma nechtěly. Tak se obávám, abych jim tim neublížila. Bylo by na ně míň času než teď a mladší je žárlivá, tak se bojím, abychom pak z toho nebyli všichni na nervy. A další věc je, že časově by to asi bylo náročné. Holkám je potřeba občas pomoci s učením, do toho mimčo a pracovat doma. Tak to pořád všechno zvažuju, miminko bych chtěla, ale rozum mi říká, že jsem se zbláznila. Vždyť dvě děti už mám, ale mám pocit, že když třetí nebude, že si to možná jednou budu vyčítat. Prostě mám pocit, že bych si to chtěla ještě jednou naposledy užít. Starší jsem si užívala, ale jak se narodila mladší, tak to byl hrozný kolotoč. Pořád plakala a taky jsem si kolikrát říkala, že kdyby byla první, že už jsme další asi neměli. Ale časem na to člověk pozapomene. První byla zlaté miminko, druhá uplakánek, tak si říkám, jaké by bylo to třetí. Jste na tom některá z vás podobně? Máte už větší děti a najednou vás zlákalo třetí?
 Sisi+3 


Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 10:34:29)
Já myslím, že je to individuální :-). Mám to naopak než Vy. Syn je o 7 let starší než první dcerka. Užila jsem si s oběma jako s jedináčky, Kubík už byl naprosto samostatný. Líbil se mi velký věkový rozdíl a maminky, které měly děti blízko od sebe jsem litovala, já měla proti nim pohodu. A pak přišlo nečekaně třetí. Nejdřív šok - jak to budu zvládat, ale ono to třetí fakt už není taková změna, nejmladší je ještě miminko (3 měsíce), ale tak nějak přibylo za pochodu :-) a mám pocit, že jinak se téměř nic nezměnilo. Čas nebyl už před tím :-). Ani starší dcerka nežárlí, na sourozence už byla zvyklá, výhradní pozornost neměla nikdy. Pořád si říkám, že není možné, aby šlo všechno tak hladce, že se to přece musí změnit...
Manžel by chtěl čtvrté, ale říkám si, že už nejsme nejmladší, máme tři krásné zdravé děti a neměli bychom už pokoušet osud. I když pravdou je, že si sama s tou myšlenkou občas zahrávám. Kdysi se mě zdálo dvě moc a teď lituju, že jsme s nimi nezačali dřív, měla bych čtyři ~:-D.
Velký rozdíl mezi prním a druhým byl daný mými zdravotními problémy a bohužel i několikanásobnou ztrátou v prvním trimestu.
 Vanda, 2 dcery 
  • 

Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 10:47:21)
Můžu se zeptat - kolik bylo starším dětem, když se narodilo třetí? Taky se říkám, že mám krásné zdravé šikovné 2 děti, tak proč pokoušet osud. Máte štěstí, že to třetí přišlo samo. Byla bych raději, kdyby to tak bylo i u nás. Někdy je to lepší, když to přijde samo než plánovat. Už dávno máme s manželem jasno v tom, že kdyby se to někdy náhodou povedlo, tak prostě budou děti tři.
 SnowWhite 


Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 12:26:17)
Já se přiznám, že u nás já jsem třetí nechtěla za žádnou cenu. Přál si ho manžel a holky chtěly miminko....no a já jen nenašla důvod proč ho nemít. Tak jsme do toho šli, já naprosto odmítavě. No a teď bych neměnila. Jsem už celkem stará, ale myslím, že bych ještě čtvrté zvládla. Je to jen o rozhodnutí :-). Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych měla tři děti, ani dvě, stačil mi jedináček....no a jak jsem dopadla :-)
 Simča 
  • 

Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 13:11:44)
Mam 3 dcery s vekovym rozdilem prvni dve 4 roky a to treti jsem si poridila taky s nadsazkou receno tak nejak za pochodu kdyz starsim detem bylo 8 a 12 let a me ke 40citce.

Nemuzu si to vynachvalit-klady prevazuji,i kdyz prace a povinnosti samozrejme pribylo, nejhorsi bylo pro mne privyknout znovu nocnimu vstavani a kojeni.Taky mame trochu problem s vikendy, se starsima holkama hodne sportujeme,to malinky jeste nelze brat ssebou.Tak to obcas vyresim studentkou,ktera jede bud s nama a o mimco se stara nebo zustane s malou pul dne doma,zatimco my objedeme s detma treninky,lyze nebo cyklisticke vylety.Letos uz to bude lepsi,nejmladsi dceri budou brzy 2 roky a bude mozne ji pomalu zacit zapojovat s nama.
 Sisi+3 


Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 13:31:23)
Když se narodila třetí, bylo Kubovi 9 let a Elišce 2,5. Asi bych se taky ke třetímu neodhodlala - byl to pouze předmět našich domácích akademických diskuzí ~;), ale je to zase úplně jiný pocit, když člověk otěhotnění neplánovaně a nečekaně, předtím jsme měli všechno hezky nalinkované ~;). Jsem strašně ráda, že se to stalo ~s~. A teď vedeme akademické diskuze o čtvrtém. Práci jsem měla hodně časově náročnou, takže už se do ní stejně asi nevrátím, mezi druhým a třetím se mi podařilo založit živnost a docela se daří, v každé volné chvilce pracuju a chci u toho zůstat. Budu časově flexibilní a budu se moci hodně věnovat dětem i v budoucnosti. Být mladší, tak se čtvrtým neváhám, ale je mi 38, takže se bojím.
 marulinka 


Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 10:56:25)
jsem na tom podobně. Taky jsem si vždy myslela, že mi budou stačit 2 děti a navíc mám páreček.Najednou jsem měla 33 let, děti 13 a 10 let. Přišlo to naráz, strašně silná touha po miminku.Začalo to pokukováním do kočárků a pak se to rozjelo. Silná touhá, která byla navíc ještě umocňována tím, že se mi 2 roky nedařilo otěhotnět. Byla jsem zoufalá a protivná,pořád nic. šla jsem po tom, čaje, testy,teploty...Konečně se povedlo a v létě se strašně těším. Samozřejmě, že děti nebyli zrovna nadšené,jsou velké, nejsou hloupé a vědí,že se už nebude všechno točit kolem nich. Nejprve mě mrzelo, že jsem vlastně vychovala sobečky. Ale shodli jsme se s maminkama, že se jich nesmíš ptát, kromě jedináčka by všichni větší děti takhle reagovali. To je normální. Brzy pochopily,že je to moje volba,kolik chci mít dětí. Za chvíli nás už vůbec nebudou potřebovat a my zase všechno prožijeme znovu.
Co bysme doma dělali až děti budou různě po školách, s kamarádama? Vždyť ještě nejsme tak staří.
Dnes už vidím, že alespoň dcera mi bude pomáhat a strašně se těší. Když často vidím v okolí téměř dospělé děti, jak se o mladší sourozence krásně starají jsem dojata. Zrovna dneska u dr. vedla asi 16letá holka svého mladšího 3letého bratra k doktorce, kousek za rohem zase starší osmák vedl prváka do školy. Maminku vůbec nepotřebovali. Úžasné.
 hanka +3 
  • 

Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 11:03:44)
Obava, že 3 dítě bude ve 35 letech ? Ja měla v 35 to první a v 41 letech to třetí, pravda, únava je trochu větší, ale zvládnout se to dá.
 Hana 
  • 

Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 14:05:00)
No, tak to já se přidám - jsem taky Hana, první jsem měla v pětatřiceti, teď mám v osmatřiceti druhé a třetí plánuju na čtyřicítku, proč ne? Máme kde bydlet, děti chceme oba, trochu nechápu obavy o věk, pokud je to jen kalendářní věk a ne třeba ještě něco se zdravím. Navíc poslední studie ukazují, že riziko vývojových vad není s postupujícím věkerm až tak závažné, jak se tradovalo. A nežijeme v sociaismu, kde bylo normální mít dítě k maturitě, protože a pětadvaceti by žena byla ůstará prvorodička". :-) :-)
 Pejska 


Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 14:24:21)
Já jsem třetího kluka porodila v 38 letech a nejenže bylo těhu naprostá pohoda, ale také porod, na který mě PA připravovala slovy - může být horší než ten první (a že ten teda byl!!!), jsem absolvovala stejně jako předešlý společně s manželem a hodinu poté bych klidně vzala prcka a odkráčela domů. Teď už je to víc než pět let a kdybychom byli jen s těmi dvěma staršími (22 a 17), cítila bych se jako stará matka nebo spíš babička - alespoň psychicky. Takhle jsme stále rodina s prckem ~R^
 Bara 
  • 

Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 11:43:44)
Tak já to mám podobně - dcera 11, syn 8 a teď další syn 6 měsíců. Oba starší to vzali naprosto v pohodě, dokonce syn je větší chůva než dcera. Ale je to mazec. Oba starší byli už jako miminka hodní a smíšci, ale za to ten nejmenší! ten mi to plně vynahrazuje. Ten být jako první, tak je jedináček. Nestíhám vůbec nic. Ale jsem ráda, že ho máme. Třeba z něj ještě to usměvavé sluníčko bude. Říkám si, že až začne být samostatnější, tak to bude lepší.
 Mili+2 


Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 14:40:25)
Ja jsem si prala velkou rodinu, aspon 3-4 deti. No jo, ale mne se to prvni "nepovedlo"- rev trval ve dne v noci cele dva roky, a kolikrat jsem si rikala ze mit ted jeste kedno mimino, tak snad skocim z okna, nebo ho utopim v zachodove mise.
Ted uz je potvurce tri a pul, a je docela hodna, hlavne v noci spi, a ja mam tricitku na krku (neni to zas tak moc, ale zase ani tak malo), a snazim se o druhe mimi...budu rada kdyz se to povede brzy.:-)
 Bara, 3 
  • 

Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 11:46:14)
Tak já to mám podobně - dcera 11, syn 8 a teď další syn 6 měsíců. Oba starší to vzali naprosto v pohodě, dokonce syn je větší chůva než dcera. Ale je to mazec. Oba starší byli už jako miminka hodní a smíšci, ale za to ten nejmenší! ten mi to plně vynahrazuje. Ten být jako první, tak je jedináček. Nestíhám vůbec nic. Ale jsem ráda, že ho máme. Třeba z něj ještě to usměvavé sluníčko bude. Říkám si, že až začne být samostatnější, tak to bude lepší.
 Veronika, školák a předškolačka 
  • 

Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 12:09:19)
Jsem na tom podobně :-) Mám také děti s dvouletým věkovým odstupem (ani ne - 21 měsíců), které mi rychle odrostly a teď přemýšlím, zda už jsme takto definitivně jednou provždy kompletní, nebo zda ještě třeba ... Zvažuji téměř stejné argumenty pro a proti, jako vy. Také jsem vždy chtěla "stihnout" mít děti do svých třiceti let a dvě jsem tedy stihla, ale zároveň jsem vždy chtěla děti tři ... Zatím netuším, jak to dopadne :-)
 SnowWhite 


Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 12:17:07)
Tak já jsem to už zmiňovala, starší dvě (nyní 11 a 6) byly pekelné, ječely, řvaly, kvičely, nemohla jsem je nechat ležet v postýlce, pouze chování.... teď mám pohoděnku s 5ti měsíční princeznou. A to mi bude už za opravdu chvilku 39, takže buď v klidu.
 REBARBORKA 


Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 12:51:49)
Přála jsem si vždy velkou rodinu.V listopadu 2008 se nám narodilo třetí dítě holčička Eliška.Měla jsem trošku obavy dětem je 14 a 11 už jsme si zvykli na pohodu a klídek,ale další dítě jsme vždy chtěli.Rozhodli jsme se až po přestěhování do většího bytu,že to necháme na přírodě a povedlo se.Ničeho nelitujeme,malá je nejhodnější ze všech dětí,usměvavé sluníčko,starší sourozenci se bijou o to kdo to s ní umí líp,na koho se více směje apod. a my s manželem?Bavili jmse se onehdy večer a shodli jsme se na tom že s věkem já35 manžel39 jsme nějací klidnější,že si to pořádně užíváme,že jsme se začali více hýbat(procházky s kočárkem) a manžel už se těší jak znova začne vyrábět různé hračky apod.Prostě paráda v době různých krizí jsme šťastní(Takže za sebe né že bychom předtím nebyli,ale všechno moc rychle uteklo a děti začali mít svoje zájmy,kamarády a teď se drží doma jak klíšťata.)
 zuzkasim 


Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 13:31:40)
Taky se zabývám touto otázkou. Mám 2 kluky s 2letým věkovým odstupem. Mladšímu je teď 1,5 roku a období po jeho 1. narozeninách doposud bylo pro mě hodně náročné. Ráda bych 3. dítě, ale ne teď, prostě se na to teď necítím. Když ještě počkám, třetí bude takovým jedináčkem, od starších už dost daleko, takže co třeba 4 děti? Ale zvládnu tohle fyzicky? A finančně? 4 děti je už hodně... Asi to zatím necháme tak, jak to je a čas ukáže. Když přijde 3. dítě samo, radostně jej přivítáme.
Pouze v jednom musím mít jasno, budu očekávat chlapečka. Moc jsem si přála holčičky a dost lidí to ví, proto často rýpají s otázkou, jestli nechceme ještě zkusit tu holčičku. To opravdu nechci. Do třetího jedině s tím, že to bude kluk, a kdyby to byla holka, tak by to byla jen příjemná změna, ale očekávat ji už nechci.
 Petula38 
  • 

Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 14:01:13)
Tak já mám 2 syny 18-20 to jsme zvládali za pochodu a tak nějak si to ani neužili.Ted po tolika letech mám ve 38 3 mimčo-opět chlapečka půl roku a jsem štastná,opravdu si to užívám.Starší bráchové ho milujou,pomáhají,mazlí se s ním,chovají ho,prostě idilka.A já mám na malého strašně moc času,oproti dřív,kdy jsem měla 2 děti za sebou a navíc hodně mladáJá jsem tedy pro mít dítě později.Zase na druhou stranu mám strach že se semnou něco stane a nestihnu ho vychovat.Ale jinak je to fakt paráda
 Pejska 


Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 14:18:28)
Mám tři jedináčky ~;) - 22, 17 a 5. Přiznám, že jsem nikdy nesebrala odvahu mít děti jeden či dva roky po sobě. Ten třetí přišel tak pozdě kvůli rodinné situaci (9 let jsem pečovala o nemocnou babičku).
Prostřední je dívka a když se benjamínek narodil, bylo jí 11 a půl. Já jsem jako žákyně ZDŠ měla přibližně v tomto věku předmět Rodinná výchova a pokud se dobře pamatuji, nic moc mi to nedalo i když netvrdím, že za to 100% mohla jen koncepce předmětu. V případě mé dcery nastalá situace nejen, že dokonale splnila původní záměr socialistických psychologů, aby se dívky v tomto věku začaly vzdělávat v péči o dítě a rodinu, ale navíc (a pro mě v tuto chvíli PŘEDEVŠÍM) zafungovala tato situace jako prevence partnerské nerozvážnosti. Takže když došlo na zamilovanost a s ní související fyzické záležitosti, nejenže jsme si mohly všechno na rovinu říci, ale také společně zajít ke gynekologovi a učinit potřebná opatření. Nejsem si úplně jistá, že by k této situaci dcera bez předešlé zkušenosti tak zodpovědně přistupovala. Ve svých dvanácti letech zažila všechno, co s narozením miminka souvisí (noční vstávání, celodenní péče, koordinace s provozem ostatní domácnosti) včetně strachu o jeho život (v 6 týdnech jsme prodělali urgentní operaci).
Já bych neměnila. Ale je pravda, že nejstarší syn mě z toho optimismu trochu vyvedl, když na naši otázku zda si miminko chce pochovat opáčil: Na zaharadě? ~k~ Tehdy mu bylo 17, černý humor je jeho psychická obrana. V tomhle věku je to asi pro kluky o dost složitější.
 Dana 
  • 

Přesně takto také uvažuju 

(11.2.2009 16:24:27)
Mám dvě holky 2 roky od sebe a bylo to u nás podobné jako u vás.Teď je jim 6 a 4 roky a moc touží po sourozenci.Zatím ale nechci.Užívám si relativní pohody,kdy jsou už obě samostatné,hrají si spolu,chodím do práce na poloviční úvazek a mám čas i pro sebe.Ale až jim bude 9 a 7 let,tak si říkám,proč neotěhotnět?Obě už budou ve škole,mladší bude mít první třídu za sebou,takže bude otrkanější.Ale nebude už pozdě?Tak takovéto myšlenky se mi honí hlavou od chvíle kdy holky pronesly:"My bychom si tak přály ještě bratříčka nebo sestřičku!"Kdyby člověk věděl,co bude za několik let...
 Ali+3 
  • 

Re: Tak ještě vyhnátnout 

(11.2.2009 20:34:15)
Já mám děti ve věku 16, 10 a 1 rok, takže ten rozdíl je velmi velký, mám vlastně 3 jedináčky... Narození bratra nesla nejstarší dcera velmi těžce, čekal ji 1. třída a hrozně žárlila, byla sesazena z trůnu prvního vnoučete a prvního dítěte, 3 miminko jsem měla v 35, moc chtěné, s novým partnerem. Žárlivost problém nebyla, ale organizování volného času už ano, rozdílné požadavky dětí jsem řešila a dále řeším za pomoci babiček, abych měla vyhraněné aktivity alespoň občas s jedním z mladších samostatně. Nejstarší už moji "péči" odmítá. Takže na miminko určitě pozdě není, to třetí si teď moc vychutnáváme, doslova celá rodina - takže je samozřejmě nejrozmazlenější a nejobletovanější ze všech...
 manica,4 děti 


milá Vando, 

(16.2.2009 9:04:16)
člověk nikdy nic nevymyslí a nenaplánuje.Vdávala jsem se podruhé s dvěma dětmi a pod podmínkou,že můj druhý manžel už po mně žádné děti chtít nebude.Věděl jak na mě,souhlasil,netlačil,ale občas prohodil-to by bylo hezký,kdybysme taky měli miminko,když někde nějaké viděl apod.Shrnu to-teď máme čtyři děti ve věku 16,14,4 a půl a půl roku a já jsem moc šťastná..asi nejvíc,co jsem kdy byla.To třetí bylo manželovi za odměnu a když jí byly 3 roky,zatoužila jsem po miminku já,aby nebyla nejmladší dcera "rozmazlený" jedináček.To už jsem musela manžela hodně přemlouvat a v podstatě ho jednou v noci bez ochrany "znásilnit"~t~~t~~t~No,máme další holčičku-nejstarší je syn.Když se mě na porodním sále ptali,jestli chci mít ještě nějaké děti,odvětila jsem,že nevím,co mě do čtyřiceti ještě napadne a manžel málem omdlel..Jo,letos mi bude 36let.Ale já si to fakt užívám a nešidím se...zajdu si na kosmetiku,na masáž,na aerobic,na kurs bubnování,orient.tance,prostě nejsem jen doma.Výhodou je,že starší děti pohlídají ty mladší a můj muž mě bere jako rovnocenného partnera a ne služku nebo kuchařku,takže všechny povinnosti neleží jen na mně.Starší děti pomáhají i s úklidem,s vařením,"venčí"mladší děti a pak je nádherné pozorovat,jaké vazby si mezi sebou děti vytváří.Jak to ta pětiletá koulí s tím šestnáctiletým...šibalka.Prostě jsem šťastná a pyšná máma.Taky můžu říct,že každé dítě je jiné a je zbytečné přemýšlet dopředu,jak byste to zvládla kdyby...protože všechno bude stejně úplně jinak.Takže já za sebe vám ty čtyři děti mohu jen doporučit :)
 Vanda, 2 dcery 
  • 

Re: díky 

(16.2.2009 11:55:04)
za inspiraci. Ale nevím, jestli by na nás čtyři děti už nebyly moc (problém s bydlením, ani to třetí by nebylo v současné době kam dát, byla by nutná rekonstrukce). Taky bych nerada rozmazleného jedináčka, proto se pořád ještě rozhoduji. Raději bych nějakou náhodu - nehodu, tím by bylo po rozhodování. Díky za každou radu a názor.
 manica,4 děti 


Re: díky 

(17.2.2009 7:47:29)
Já mám takhle "náhodou" druhé dítě.Dlouho jsem řešila nechat,nenechat a ona mi to tak vynahradila,je báječná a úžasná,taková moje zlatá prdelka,kdybych ji neměla,přišla bych o hodně lásky a radosti.Ale když jsem tenkrát otěhotněla,byla jsem v těžké sitiuaci,rozváděla jsem se...Dnes ji beru jako dar z nebes...Pane Bože,děkuju Ti za mojí Karolínku.~s~
 Insula 


všimla jsem si 

(11.2.2009 9:32:28)
Také jsem si všimla, že mladší syn je méně nemocný než dcera (i když ani ta nemarodí nijak zvlášť, má jen virózy ze školky). Ale i když třeba dostane rýmu nebo kašle, tak syn to třeba vůbec nechytí nebo je z toho venku za dva dny.
 Insula 


omluva 

(11.2.2009 9:38:55)
Omlouvám se za dvojené vložení. Nechápu, proč se mi to vložilo tolikrát, klikla jsem jen jednou. ~n~
 Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 


Re: všimla jsem si 

(11.2.2009 9:51:15)
Mě to tedy moc nepřipadá. Spíš mají oba úplně různé nemoci (kromě třeba neštovic, ty prodělali společně). Syn byl více nemocný v prvním roce života - zánět středního ucha, časté "bezdůvodné" horečky, pak atopický ekzém, afektivní záchvaty. Asi od roku a půl je relativně v pohodě, přijde mi otužilý a odolný. Dcera byla naopak úplně zdravé miminko, problémy jen se slznými kanálky. Pak mezi 2-4 rokem chytla kde co, několikrát měla streptokoka v krku( syn kupodivu ne), brala atb., každá nemoc zakončena zánětem spojivek. Kojení byli oba plně do 8 měsíců, pak asi do 2 let.
Jsou od sebe 20 měsíců a největší úlevu mi přineslo, když jsem asi ve 2 měsících dcery pochopila, že zkušenosti nemám žádné, musím k ní přistupovat jako k osobnosti, která má svoje potřeby, NAPROSTO odlišné od jejího staršího bratra. Prostě jsem očekávala, že vím jak na to, ale všechno bylo úplně jinak (syn jedl 40 minut, ona byla hotová za 3 minuty, on spal 6hodin denně, ona 1/2 hodiny atd.atd.).Když jsme jí přestali "cpát" do zavedených škatulek a přijali v rámci možností, její režim, všem se nám ulevilo.
Jinak je to super, asi tak od 3 let dcery si spolu hrajou, chodili spolu do školky, prostě pohoda. ~z~
 Insula 


všimla jsem si 

(11.2.2009 9:32:31)
Také jsem si všimla, že mladší syn je méně nemocný než dcera (i když ani ta nemarodí nijak zvlášť, má jen virózy ze školky). Ale i když třeba dostane rýmu nebo kašle, tak syn to třeba vůbec nechytí nebo je z toho venku za dva dny.
 Insula 


všimla jsem si 

(11.2.2009 9:32:33)
Také jsem si všimla, že mladší syn je méně nemocný než dcera (i když ani ta nemarodí nijak zvlášť, má jen virózy ze školky). Ale i když třeba dostane rýmu nebo kašle, tak syn to třeba vůbec nechytí nebo je z toho venku za dva dny.
 Insula 


všimla jsem si 

(11.2.2009 9:32:34)
Také jsem si všimla, že mladší syn je méně nemocný než dcera (i když ani ta nemarodí nijak zvlášť, má jen virózy ze školky). Ale i když třeba dostane rýmu nebo kašle, tak syn to třeba vůbec nechytí nebo je z toho venku za dva dny.
 Insula 


všimla jsem si 

(11.2.2009 9:32:36)
Také jsem si všimla, že mladší syn je méně nemocný než dcera (i když ani ta nemarodí nijak zvlášť, má jen virózy ze školky). Ale i když třeba dostane rýmu nebo kašle, tak syn to třeba vůbec nechytí nebo je z toho venku za dva dny.
 Lída+2 


Re: všimla jsem si 

(11.2.2009 11:53:06)
jo to taky nechápu...mladší neměl nikdy rýmu delší jak 2dny..což vůbec nechápu... a kluci jsou teda veliký,ale je to 14dní a starší už to dělá taky...rýma za 2dny už není..což nechápu....

Mě každej strašil jak bude Dan 5. měsíční bude chudák..jak bude Luk nosit tehdy 3roky nemoce....jediný kdo to odnesl...to nečekal nikdo byl manžel.....co Luk vlezl do školky byl zcela zdráv a onemocnel manžel a pak následovalo to co prožívají maminky s dětma.....co 14dní nějaká nemoc..ATb až 6x za rok......od podzima do jara....po 7letech máme klid..obě děti ve škole a manžel zase zdráv jako vždycky.....ani rýmu nemá.....

 Mišel, 2 děti 
  • 

větší věkový rozdíl  

(11.2.2009 9:49:31)
Je to samozřejmě hodně individuální, ale já jsem byla vždy pro větší věkový rozdíl. Mám děti skoro přesně 5 let od sebe. Jako největší výhodu jsem vždy viděla to, že se budu moct věnovat staršímu v 1.třídě, protože budu na MD. Takže díky tomu mu odpadnou první dva roky ve škole další stresy s obědy, družinou apod. Další výhoda je, že jsem mezi dětmi mohla chodit do práce, víc než tři roky doma bych už asi nevydržela, ale na druhou stranu jsem se zase po dvou letech ráda na mateřskou vrátila:-) Další výhodu vidím v tom, že se můžu oběma v raném věku hodně věnovat - např. starší syn se naučil krásně hrát a je to moc chytrý kluk. Já prostě moc neberu argument, že si děti krátce po sobě vyhrají a rodiče mají klid. Jasně, později určitě, zvlášť když jsou stejného pohlaví, ale já osobně vím, že bych ty první léta nepřežila, že bych byla nervní a hysterická matka.

Ale jak říkám, je to individuální a maminky, co si troufnou na děti za sebou, moc obdivuju.
 Kristianka 


Re: větší věkový rozdíl  

(11.2.2009 10:29:03)
Mám stejný názor stejně to mněla moje švagrová a bylo to v pohodě.Doufám že se mi to taky tak povede.Kluk jde v září do školky a já se těším do práce.Obdivuju maminky které mají děti tařka po sobě já bych na to nemněla.Je fakt že u mně je to daný i věkem je mi 27 takže si myslím že na duhé dítě si můžu dva nebo tři roky ještě počkat.Druhé dítě rozhodně chci,ale taky si chci svýho chlapečka pořádně užít než půjde do školy.A to samé chci i pro to druhé miminko:-)
 Markéta 
  • 

Re: větší věkový rozdíl  

(11.2.2009 10:41:45)
Vidíte, a mě naopak přišlo, že malý věkový rozdíl (18 měsíců) byl velká úleva. Nemuseli jsme být s miminkem nikde včas - když se nám nechtělo ven, tak jsme nešli - když jeden z kluků prořval noc, tak jsme prostě ráno leželi v posteli všichni tři na hromadě a mazlili se, žádný řád, žádné povinnosti. Když jsme byla podruhé těhotná, tak jsem s prvorozeným chodila spát po obědě a byla ráda, že se nemusím nervovat v práci. Pak šel velký do školky, ale když přišly první školkové nemoci, tak jsme zase prostě byli všichni doma. Vyzvedávala jsem ho celý první rok hned po obědě, ráno jsme se vypravovali v klidu... Třeba letos už lyžujeme všichni, nemusím postávat pod sjezdovkou nebo u kluziště s kočárkem. Teď mám doma prvňáka a školkáčka a je to to taky v pohodě. S velkým udělám úkoly a až pak jdeme vyzvednout bráchu ze školky; ráno jsou relativně soběstační, takže jsme ve škole včas. Neumím si představit, že bych se vypravovala do školy s miminkem nebo s batoletem, které by si na poslední chvíli vzpomnělo s jídlem s kakáním. No, asi bych to zvládla, že. Ale takhle mi to přišlo bezvadný.
 kadvojka 


Re: větší věkový rozdíl  

(11.2.2009 10:52:54)
Presne tak, asi bych byla take hystericka matka :-). Predstava dvou malych deti me proste desi. Ale take nechapu, jak muze nekdo napsat, ze nic nestiha s jednim ditetem. Moji Magdalence budou pristi mesic tri a hodne si hraje sama, nebo mi pomaha, proste stiham vsechno domactnost i si pekne udelat vlasy a nalicit se. A u toho vseho mi jeste zbyva cas si s ni hrat a chodit na prochazky. Smekam kloubouk pred maminami, ktere dve decka zvladaji v pohode ~R^
Pro me by to proste nebylo. Na druhou stranu jsem ale jeste dost mlada (23), takze bych si umela predstavit ditko jeste za 8-10 let. Pekny den vsem
 Iva 
  • 

Re: větší věkový rozdíl  

(11.2.2009 22:11:33)
Jejej Kadvojko,
taky mam zatim jedno dite, nerikam ze uplne nestiham, ale hlavu si tedy neudelam. Mam kluka rok a ctvrt, dokaze zdecimovat domacnost behem par minut. Vyhaze kastroly ze skrine a vleze si tam misto nich, otevre si pracku a vytaha pradlo, ktere mi nahazi mezi hracky a do supliku s jidlem..Nejsem vystavni trpeliva matka, nekdy se pristihnu ze nekontrolovane kricim, ale je mi to houby platny, on se mi jen smeje, pri zvysenem hlasu vubec nereaguje. Presto bych chtela druhe dite co nejdriv - uz se snazime - v mem pripade proto, abych to mela rychle za sebou, do druheho takoveho zbojinika by se mi za par let uz nechtelo:-)))
 kadvojka 


Re: větší věkový rozdíl  

(12.2.2009 14:26:38)
Kdo rika, ze to druhe bude taky takovy zbojnik ~p~ . Preju vam hodne stesti, at se s tim druhym zadari. Mas odvahu, ze do toho jdes.
PS: s rocnim deckem si clovek hlavu neudela, to mas pravdu. Ale bude lip ~;)
 simona, 3děti 
  • 

Re: větší věkový rozdíl  

(13.2.2009 0:31:26)
kadvojko, já mám 3letou dceru a 16ti měs dvojčata, je mezi nimi přesně 24měs. ze začátku, prvních 6měs, to bylo hodně hodně náročný, nemáme žádnou pomoc od rodiny takže manžel musel fungovat na 100% i doma, ale teď do skoro roce a půl je to skvělý. a to chodím na 3dny do práce, v péči se střídáme s manželem, a moc nám to vyhovuje. dokonce toho stihneme víc jak s jedním dítkem, okolnosti nás oba naučili jak pracovat efektivně s časem. a stihnu si udělat i ty vlasy a makeup :) chtěli jsme děti takhle blízko, jen že budou 2naráz nás ani ve snu nenapadlo, no máme je a za nic bychom neměnili. ono v tom všem zmatku je taky svým způsobem kouzlo :)
 Teraza Horáková 


Re: větší věkový rozdíl  

(13.2.2009 0:37:17)
simčo... paráda... jste dobrý pár, moc držím palce.


 SnowWhite 


Re: větší věkový rozdíl  

(11.2.2009 12:06:03)
Přesně,

já jsem měla nervy, že to nezvládnu, že budu naprosto hysterická a že mě zabije mít dvě úplně malé děti. Naprosto mi vyhovovalo, že se starší už dokáže postarat "sama o sebe", že je parťák a že nemusím absolvovat to, co kamarádka, která má holky 22 měsíců od sebe. Jednu oblékne, že jdou ven, pak druhou, první mezitím ječí a svléká se, druhá se podělá, tedy znovu svléknout, přebalit, obléknout první, druhou, pak sebe......hrůza :-)
 Vladan 


Větší věkový rozdíl = horší sourozenecké vztahy 

(11.2.2009 12:20:48)
Jen bych rád upozornil na fakt, že velký věkový rozdíl znamená, že budete mít doma jedináčky...nebo jednoho jedináčka. Když je jeden v pubertě, druhý chce hrát pexeso...atd. Vztahy nejsou nikdy tak ideální, jako když jsou děti od sebe maximálně tři roky.
Ale klidně do toho jděte - třetí dítě Vás může přakvapit a bude Vám potěšením "na stará kolena!:-)
 marulinka 


Re: Větší věkový rozdíl = horší sourozenecké vztahy 

(11.2.2009 12:46:27)
Samozřejmě, že třetí bude zase jedináčkem a navíc, když budou o 12 a 15 let od sourozenců. Bude určitě nejrozmazlenější dítě široko,daleko. Zrovna řešíme kam dat přihlášku na střední školu a zároveň jaký plinky a kočár koupit. No a ? Není doma nikdy nuda. My jsme to tak měli s bráchou. V dětství jsme se míjeli a teď se strašně zbožňujem.
 kadvojka 


Re: Větší věkový rozdíl = horší sourozenecké vztahy 

(11.2.2009 13:38:30)
Ja jsem svou o 11 let mladsi sestrou pexeso hrala a i omalovavala, i kdyz jsem byla v puberte! Neda se to zobecnit. A taky se neda rict, ze bysme se mely mene rady nez s bratrem, co je o 3,5 mladsi...
 Mili+2 


Re: Větší věkový rozdíl = horší sourozenecké vztahy 

(12.2.2009 13:26:50)
Presne, ja a bracha jsme 2 roky od sebe, a rvali jsme se jako kone jeste v puberte. Vztahy se nedaji zobecnit.
 tlemik 


Re: Větší věkový rozdíl = horší sourozenecké vztahy 

(12.2.2009 12:04:02)
Když tak nad tím přemýšlím, tak je to asi pravda, že jsou to spíše jedináčci,než sourozenci, ale přesto, časem se to věkem srovná a z těchto sourozenců,můžou být super kamarádi. Já jsem se svou sestrou taky o pět let. Ano dětství jsme si až tak spolu neužili, ale neměnila bych. Se sestrou si perfektně rozumím. Máme velký věkový rozdíl mezi svými dětmi, ale vůbec to nevadí. Já si ráda popovídám se synovcem i neteří, kteří jsou starší a už se dá s nimi o všem mluvit a sestra se zase ráda vyblbne s naším malým synem. Zase je výhodou, že maminky mají opravdu větší duševní klid na děti, déle od sebe narozené a můžou se jim věnovat. Je to na každém z nás, co každému více vyhovuje. Důležité je abychom je vychovali dobře a měli ze všeho dobrý pocit.
Hlavně když jsou děti zdravé a cítí lásku svých rodičů.
 Marta 
  • 

Re: Větší věkový rozdíl = horší sourozenecké vztahy 

(12.2.2009 12:23:58)
Moje děti jsou od sebe 10 let a rozhodně to nejsou jedináčci. Naopak, jedno je samostatné, chápe radosti i starosti okolo menšího, pomáhá atd. A hrajeme si všichni s legem, kartami ... .
 Soňa 
  • 

Re: Větší věkový rozdíl = horší sourozenecké vztahy 

(13.2.2009 9:34:49)
Dovolila bych si nesouhlasit. Jsem z dvojčat a ani to, že nás nedělil se sestrou žádný věkový rozdíl, neznamenalo, že bychom byly nerozlučný pár. V pubertě jsme se hodně hádaly a v dětství nás stejně nebavilo si spolu hrát a vždy jsme šly zvonit na sousedku, spolu nás to už nebavilo. Vycházíme spolu až teď, kdy nám je 25 let a jsme obě na mateřské - hodně nás tedy spojují naše děti. Kdybych chodila do práce, určitě bych neměla tolik času a téměř bychom se nevídaly.

Myslím si, že nezáleží na věkovém rozdílu, ale na povahách sourozenců. Já osobně bych druhé dítě chtěla nejdříve po 5 letech. Představa, že bych byla doma 6 let mě dost děsí.
Maminky, které mají dvojčátka, či děti blízko po sobě velice obdivuji.
 Petra+Ríša 
  • 

Re: větší věkový rozdíl  

(11.2.2009 13:15:37)
Mišel,plně s tebou souhlasím.Mám chlapečka 10 měsíců a sestra do mě hučí,ať se nevracím do práce a pořídím si rovnou druhé a "spláchnu" mateřské dohromady,ale já se docela do zaměstnání těším a tak za 6 let bych chtěla znovu otěhotnět.Dvě malé děti by také byly nad moje síly,nejsem taková ta klidná vyrovnaná matka,spíše se neustále něčeho bojím.Bála jsem se,jestli už pak nebudu na 2.dítě stará,ale podle toho,co tu píší ostatní maminky,tak bych to jako problém neviděla,je mi 30.Přeji hodně štěstí s dětičkama
 Micka+ Přemeček 


Re: větší věkový rozdíl  

(11.2.2009 13:53:03)
Já mám zatím jedno dítě ( kluka ) a druhé plánuji až mu bude tak 5 let, právě z důvodů větší samostatnosti.Hodně se tu probírají malé děti, ale myslím si, že ta větší zátěž přichází až začnou děti chodit do školy.
Mít dva školáky 6 a 8 let je docela náročné, protože ani jedno ještě není schopno se učit samo a pokud tatínek nechodí domů z práce cca v 16 h, tak je veškerá školní příprava 2 dětí, stíhání kroužků a jiným mimoškolních aktivit na mámě a to ještě nepočítám chystání večeře + další každodenní nezbytnou práci v domácnosti. Navíc se dívám i do budoucna, kdy mít dvě děti např. 20 a 18 let na studiích je docela finančně náročné. A ruku na srdce, aby děti studovaly co nejvíc a měli alespoň maturitu, to chce asi každá z nás.
Další fakt, který mě zrazuje od malého věkového rozdílu je ten, že pokud druhé dítě bude holčička, tak toho po synovi stejně moc nepodědí a navíc bude mít určitě i jiné zájmy, zaliby a hračky.
Ale smekám před těmi z vás, které to tak mají a přesto nejsou uhoněné a hravě zvládají 2 a více dětí s malým věkovým rozdílem.~x~
 mona 
  • 

Miminko a školák 

(11.2.2009 23:15:52)
Taky jsem vždy byla pro větší věkový rozdíl. Jednak dcera byla poměrně náročná, dost na mě visela, pomoc prarodičů, žádné takže další mimi jsem si nedovedla představit. Navíc jsem se chtěla aspoň na chvíli vrátit do práce. Teď je dcerka v 1. třídě a máme k tomu ročního brášku. Kdyby nebylo té školy, je to bezva - ona už je samostatná, nežárlí, má ho ráda, i mi pomůže, počká u něj a můžu se na ní spolehnout. Na druhou stranu stíhání povinností je někdy o nervy. Přestože prvňák, připadá mi , že toho mají docela dost, každý den úkoly, které zaberou v průměru 45 minut, někdy i dýl. Malý je docela živouš, vše ho zajímá. Takže to u nás vypadá tak, že ona třeba píše, on jí leze pod nohama, snaží se dosáhnout na stůl, bere jí věci. Nebo čte a on do toho hejká ...a jí to zkrátka rozptyluje a vše nám pak trvá neskutečně dlouho. A když pak máme stíhat ještě nějaký kroužek, je to děs. Ale neměnila bych, když vidím mamky s dětmi blízko sebe, přijde mi to hrozně náročný. Na druhou stranu, mají to "odbytý" najednou a pak čas samy na sebe. Já si poměrně obtížně zvykala, jaké je to mít zase mimi a všechny ty povinnosti okolo, když dcerka už byla velká a dalo se s ní dělat spousta věcí. S malým se toho zatím moc dělat nedá, takže většinou se s manželem dělíme, a to mi nepřipadá tak fajn, jako když můžeme něco podnikat všichni společně. No uvidíme, já věřím, že za rok za dva se to zlepší.Jinak článek se mi moc líbil, řekla bych, že se vším souhlasím.
 Pole levandulové 


To je hrozne individualni, 

(11.2.2009 11:10:46)
a myslim, ze zevseobecnit se to neda. To, co prijde prijatelne jednomu, muze byt naprosto neprijatelne pro jineho. Osobne jsem dala prednost vetsimu rozestupu, deti budou od sebe presne 4 roky, tak uvidime, co budu rikat za rok.
Ale uz ted ocenuji to, ze se synem se muzu celkem rozumne domluvit, navic chodi do skolky, takze kdyz jsem mela zacatek tehotenstvi / no, skoro pulku/ dost krusny, mohla jsem si v klidu lezet doma a cekat, az nevolnosti prejdou a nic delat. S mimcem, ktere by melo sve potreby a ja je musela plnit, by to urcite neslo.
Kamaradka ma krasneho chlapecka, znam ho odmala, docela casto jsem ji ho i hlidala, ale predstava, ze bych tady ted mela cely den tohohle 17 mesicniho vzteklounka porad a do toho byla tehotna, je pro mne silena.Vysvetlit mu nejde skoro nic ,porad se za nim musi behat a hlidat, coz mi ted s pupkem fakt nejde. Navic by mi bylo lito, ze diky peci o mimi bych to prvni dite sidila o dostatek pozornosti, kterou si urcite zaslouzi.
 Kopretina, dcera 4 
  • 

Re: To je hrozne individualni, 

(11.2.2009 13:24:47)
Já jsem taky pro větší věkový rozdíl. Ale vychází to z mé situace. U dcery jsem stihla pracovat, studovat VŚ. Narodila se předčasně, takže 4x denně jsme cvičili Vojtovku. No nedovedu si představit mít ještě druhé dítě hned po ní. Bylo to náročné.
Nyní je už malá samostatná, tak zvažuji druhé.
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: To je hrozne individualni, 

(12.2.2009 21:50:57)
my máme děti o 3 a půl roku,díky tomu,že Klárka je hodné dítě,a už od 2 a půl roku jsme se s ni vpoho domluvili,zvládla jsem Terezku,která od 2 měsíců řvala skoro pořád,naštěstí klárka byla hodně samostatná a tak mi to dost pomohlo,byla jsem z toho věčného řvaní K.O,kdyby se narodila jako 1 Terezka,měli bysme nejspíš jen jedno nebo rozdíl alespoň 5 let,dětí jako je Klárka bych zvládla klidně i 3 a s menším věkovým rozdílem,záleží to hodně na povaze dítěte a zda je či není pomoc okolí
 Zuzka, dcera 3,5 
  • 

druhé dítě 

(11.2.2009 11:20:49)
Zdraví všechny,
děkuji za tento článek, nebot zrovna plánujeme druhé dítě. Myslím si, že každý má svou zkušenost a mohu si od každého něco vzít. Všechno má své pro a proti. Taky jsem nechtěla tak velký věkový rozdíl, ale šla jsem do práce když byly dcerce necelé 2 roky. Nyní se už na druhou mateřskou těším, tak doufám, že nám to vyjde.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Já jsem to dobře neodhadla 

(11.2.2009 11:33:10)
Starší Terezka byla docela pohodové, i když přes den nespící miminko. Užívala jsem si jí, mateřská mi připadala bezva. Nějak kolem jejích druhých narozenin mě přepadla touha po miminku druhém, záviděla jsem každé těhulce bříško. Malá se narodila přesně za devět měsíců potom ... dneska už musím říct, nebyl to nejlepší nápad. Co se narodila, byla dva roky v kuse nemocná, šílený kolotoč, nevím, jak jsme to přežili, ale rozhodně jsme si to neužili. Z mateřské se budu vzpamatovávat ještě dlouho. A i když obě své děti miluju, rozhodně bych teď počkala a užila si každé zvlášť.
Kdysi jsem chtěla tři děti, pokud bych si mohla vybrat (jako, že to se samozřejmě nemůže :) ), tak tři holčičky. Z dnešního pohledu si myslím, že třetí princeznu už manžel mít nebude ... ale kdo ví, jak tady někdo psal, za pět, sedm let ...
 Róza - 05,08 


první hodné, druhé uplakané 

(11.2.2009 11:51:59)
V článku se píše o prvních upakáncích a o tom, že druhé je pak za odměnu. U nás je to přesně naopak a musím říct, že pro nás rodiče je dost složité to zvládat.
Mám pocit, že jsme se při prvním nějak namlsali a teď nám to, co je normální, přijde děsné. Noci, kdy se chce po hodině kojit, kdy se probudí a nechce dál spát. Dny, kdy pláče pokud není v náručí...
No a do toho všeho to starší kotě, do školky ho letos nevzali.
Nejhůř to nese manžel :-(((.

 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: první hodné, druhé uplakané 

(11.2.2009 13:34:17)
my to taky tak máme první hodné,klidné druhé je jak za trest,ještěže máme rozdíl 3 a půl roku,po této zkušenosti bysme brali rozdíl i větší,obdivuju ty co mají mezi dětma rozdíl třeba rok a půl,to bysme s tak živým vzteklínem sotva zvládli.
 SnowWhite 


Re: Já jsem to dobře neodhadla 

(11.2.2009 11:59:56)
Neboj třetí se ještě dočkáte :-). Já je mám o 5 a pak dokonce o 6 let, takže vždy všechno začalo znovu, ale je fakt že s každou další to bylo v podstatě snažší, neboť jsem se nehroutila z kravin jako u prvorozené. A když byla Míša nemocná, tak ta další bude zase v pohodě! Ale u nás první dvě byly pekelné, zatímco s nejmladší je to fakt pohoděnka :-).~p~
 Ilona dcerka 3,5r a prcek 11 měsíců 
  • 

Re: Já jsem to dobře neodhadla 

(11.2.2009 12:47:12)
Já bych také už po mé zkušenosti brala rozdíl klidně i 5-letý.Dcerka svého brášku miluje,ale velice těžce nese sesazení z trůnu,byla první vnouče a holčička.Všemi obletovaná a benjamínek.Je velmi citlivá,malému neubližuje,ale do té doby co pro ni bylo normálka po narození malého padlo.Takový citový vyděrač.Nechce už sama usínat i když jsem od ní jen na 3 metry,nedej bože když jsem v jiném pokoji a nebo si odskočím na WC a neřeknu jí to,strašný panický řev.Furt ji mám u zadku,je to na nervy.Začala se hrozně všeho bát,vysvětlování nepomáhá,vzdoruje, o oblekání ani nemluvím.Přijde mi,že se ten svět stejně pořád točí jen kolem ní a na malého nemám vůbec čas.Což je mi líto,protože se mu nevěnuju tak jak bych chtěla a ani ta energie už není.Hodně věcí,ale obkoukává od starší.Manžel je stále pryč a hlídání moc nemám.Navíc bydlíme v domu na pasekách,takže si někdy připadám už hodně marně,když jdem na procházku a já si zpívám samé dětské písničky a zakončíme procházku u potoka-voda voda hodná je...Výhrou je pro mě,že dcerka začala chodit do školky,tam se jí moc líbí,ale je stále marod,pak to hned po týdnu chytá i mladší.pořád dokola.Tak si říkám,že je třeba tady toto období přežít a jak bude prcek starší bude líp.Svoje děti nade vše miluji a jsou pro mě to nejlepší v životě,ale když je konečně po 9 večer zpacifikuji do postele,po celodenním kolotoči zažívám duševní orgasmus!Já jsem také chtěla při druhém těhotenství další holčičku,ale teď vidím,že ti kluci to s mamkama nějak umí.Jsou v něčem línější,ale mazlíci,holky jsou spíše kňouravější-samozřejmě individuálně,ať se to nějaké mamky nedotkne.
 Simča 
  • 

Re: Já jsem to dobře neodhadla 

(11.2.2009 13:18:22)
Jano, mam tri holcicky, ted uz 2,10 a 14 let.Je to moc prima,ale na tu treti princeznu jsem cekala dlouho a to ve smyslu rozhodovani se, jestli jit nebo nejit do tretiho ditete-mmch holcicky,kterou jsem si moc prala a chtela jsem ji s vetsim vekovym odstupem.Je to fajn,i kdyz urcita negativa to ma a to predevsim ta,ze se dost lisi program a rezim starsich dcer od te nejmladsi.Nelze zaroven vyhovet pubertalnimu ditku a jeho touze napr. lezt po skalach nebo vyjet na 50km cyklisticky vylet a zaroven ssebou vlacet mimco.Nebo nemuzeme jit vecer do restaurace nebo kina, jako tomu bylo driv, kdykoliv jsme si vzpomneli.Ale cas utika rychle a detatko odrusta,brzy uz bude mozne brat ho skoro vsude,neboj se toho,to krasne a pozitivni rozhodne prevazuje.
 Dana 
  • 

Re: Já jsem to dobře neodhadla 

(11.2.2009 13:49:38)
Také jsem si to jeden čas říkala.Holky mám od sebe 2 roky.Vše bylo fajn a tak jsme oba zatoužili po druhém dítěti.Ale během těch 9 měsíců se toho hodně změnilo-manžel v práci povýšil-hurá,ALE!chodil do práce velmi brzy ráno a vracel se pozdě večer.A tak to bylo skoro až do třetích narozenin druhé dcery.Na holky jsem byla sama.Žádná pomoc manžela,prarodičů...musela jsem se spolehnout jen sama na sebe.
Ale časem jsem přestala litovat.Hrají si spolu,rozumí si a vlastně jsou to super kamarádky.
 Janička 
  • 

trápí nás nemoci 

(11.2.2009 13:35:40)
Překvapila mě informace, že druhé dítě je méně nemocné. Mám děti 2 roky a čtyři měsíce po sobě a nemoci jsou asi to jediné, proč bych uvažovala o větším rozestupu. Už v těhotenství jsem virózky od dcery chytala já, takže jsem si ho neužívala jako poprvé, ale přežívala. Když se narodil malý, odnesl to v prvím roce 3 x zánětem průdušek. Loňskou zimu nebyl snad ani den, kdy bychom byli všichni čtyři zdraví. Letos je to trošku lepší, přestože malá chodí do školky. Děláme pro posílení imunity snad všechno, co se dá. Chtěla bych třetí dítě, ale musíme si s manželem neprve odpočinout a zregenerovat síly. Péče o miminko a batole s horečkami ve chvíli, kdy jsme měli sami horečky, byl jeden z mých nejhorších zážitků.
 Dana 
  • 

Re: trápí nás nemoci 

(11.2.2009 13:52:05)
Také nevím,jak na to přišli?Mladší dcera je daleko více nemocná než starší.
A i ten zbytek mýtů a pravd na nás moc nesedí :-).
 treperenda (40) + děti 10 a 7 
  • 

Re: trápí nás nemoci 

(11.2.2009 15:06:14)
Já myslím, že informace, že druhorozené bývá míň nemocné, jednoduše vychází ze statistik. Naše dětská dotorka to také tvrdí a já to můžu z vlastní zkušenosti rovněž potvrdit. Starší dcery se chytne každá rýma a angína a mladší, i když spolu spí v pokojíčku, je nemocná jen výjimečně. Ono je to asi v různých rodinách různě, ale statisticky převažují zdravější druhorození nad prvorozenými.
 *Niki* 


Re: trápí nás nemoci 

(11.2.2009 15:52:11)
My jsme asi statistická výjimka, starší syn není nemocný prakticky vůbec, mladší občas ano. Ani jeden ale ještě neměl antibiotika, vlastně když píšu nemocný, myslím tím rýma či zvýšená teplota. Výjimečně.
 Petra 40,5 & dcera 2,5 
  • 

Na druhe je uz pozde... 

(11.2.2009 14:24:02)
S dcerou to (otehotnet) vyslo hned prvni mesic.
Chteli jsme druhe, pul roku nic a ted 3 dny (podle anti-müller-hormonu hladiny) vim, ze jsem uz v menopause = prakticky sterilni.

Tak rychle to muze jit, jsem z toho jeste v soku.
Cekat se nekdy nevyplati...
;°-(
 DENISA 
  • 

Re: Na druhe je uz pozde... 

(11.2.2009 19:08:09)
Petro a opravdu neni nejake reseni? Podavani hormonu, IVF nebo ja nevim co jeste? Opravdu to musis vzdat? Nevim, myslim se dnes medicina dokaze zazraky a treba se neco delat da.
 zozi 


Re: Na druhe je uz pozde... 

(11.2.2009 20:30:21)
Souhlasím,myslím,že šikovný gynekolog pomůže...čtvrté dítě jsem měla ve 37 letech kojila jsem 1,5 roku,pak mi během půl roku začaly potíže,které můj pan dr.Dvořák,z Bulovky definoval jako začínající menopauzu,ale řekl,že je to brzo,že jsem mladá a že musíme vaječníky vybičovat...dohodli jsme se na horm.léčbě,kterou upravoval podle potřeby,píšu a maluju si menstruační kalendář,píšu tam kdy mám pocit únavy,blbou náladu,pocení atd.Nejdříve jsem Norethisteron brala 21 dní,pak se mi to tak upravilo,že jsem to postupně snížili a po roce už ho beru jen 10 dní v měsíci...všechno se mi upravilo,je mi líp,nejsem protivná,dokonce jsem zhubla 7 kg,poraď se a uvidíš,že to půjde...po vyšetření mám zase plně funkční vaječníky a je mi fajn....~:-D
 Belatrix+A(10/09)+J(09/11) 


Re: Na druhe je uz pozde... 

(11.2.2009 20:49:50)
Doporučuji knížku Hormonální podvod na ženách, možná tě pak tvoje nadšení přejde. ~a~
 mama78 


Re: Na druhe je uz pozde... 

(11.2.2009 22:45:25)
take znam jednu knizku, z nemeckeho prekladu "Vynalezci nemoci" . Precetla jsem ji a byla jsem doslova sokovana, co ti doktori a farmaceuticky prumysl z zenskyma delaji, jako by byly nejake laboratorni mysi. Nejdrive se do nich cpou hormony, aby neotehotnely, pak se do nich cpou hormony, protoze nemuzou otehotnet a nakonec se podavaji hormony kvuli menopauze. Co to s telem udela, at si kazda odpovi sama............... dokonce musela byt jedna studie okamzite prerusena, nebot se zjistilo, ze podavani hormonu zvysuje riziko rakoviny a dalsich nemoci. A navic jak to tak vypada neexistuji zadne dlouhodobe a seriozni studie ohledne uzivani hormonalnich preparatu.
 zozi 


Re: Na druhe je uz pozde... 

(15.2.2009 10:46:25)
Díky,knížky tohoto typu nečtu,mám osobní zkušenost a hlavně výsledky a negativní zkušenost s bylinkami,které mi v jiných případech pomohly.
 Veronika 
  • 

Re: Na druhe je uz pozde... 

(22.2.2009 20:15:03)
Tak jsem se opět sešly v jiné diskuzi:) - já jsem ta naivní z "holých zadků".

Zozi, osobní zkušenost proti seriozním vědeckým výzkumům je trochu slabá, nemyslíte?
Navíc, jak někdo jiný píše "do žen se cpe tohle a tohle" - necpou to ty ženy do sebe náhodou samy? Nemluvím třeba o nějaké hormonální léčbě ve vyšším věku, o tom nic nevím, ale HA? Pro to si snad ženy chodí do ordinací samy a celkem dobrovolně ne?
 Petra 
  • 

Kde nic neni ani cert nebere... 

(11.2.2009 21:26:01)
AMH velice presne urcuje pocet moznych vajicek.
Pod 1,0 se nedela hormonalni vybicovani, protoze to nefunguje.
Od 0,5 se rika menopausa, ja mam 0,4...
Ach jo.
 Baba Jaga 


Ja mam deti od sebe 15 mesicu 

(11.2.2009 15:07:45)
A kdybych si to mohla znovu rozmyslet, tak bych pockala s druhym dalsi dva roky. Takhle jsem se prvnimu nemohla prakticky venovat, protoze mi bylo porad spatne a pak jsem mela dost pece o novorozene a je to dost znat. Na druhou stranu se ale tesim, ze pujdu za par mesicu zpet do prace, az bude mladsimu rok. Neumim si predstavit, ze bych byla treba 6 let doma, ted jsem 2 roky a mam pocit, ze jsem totalne zdegenerovala. Vsechno zapominam, ztratila jsem vseobecny prehled a o anglictine ani nemluvim.
 Beruska7 


Re: Ja mam deti od sebe 15 mesicu 

(11.2.2009 15:42:52)
Tady mi někdo mluví z duše, jsem doma už 4,5 roku (Verča 4.5 roku a Amálka 5 měsíců)a ač toho zaručeně nelituji, miluji své děti nade vše na světě a nevyměnila bych s nikým ani minutu (no minutu možná jo:-)), tak se mi prostě zdá, že žiju uplně v jiném světě. Uzavřená mezi čtyři zdi, neslyším nic jiného než, "mě to mami nejde" anebo pláč či smích mladší dcerky. Nejspíš se z toho opravdu za chvíli zblázním, ale nedá se nic dělat musím to vydržet, nevydělala bych takové peníze jako manžel a tudíž...,no nadruhou stranu nechtěla bych se připravit o první slůvko, první krok, první opravdový smích o tohle všechno můj prostě přichází je to něco za něco, celý život je jeden velký kompromis, tak nám nezbývá nic jiného než posilovat nervy a občas z toho blázince vypadnout, tak přeju všem maminám krásné zážitky se svými ratolestmi.~p~
 Jana 
  • 

Návrat do práce po mateřské 

(11.2.2009 22:45:25)
Hovoříte mi z duše... Měla jsem po dvou letech na mateřské pocit, že jsem se intelektuálně "rozložila", zdegenerovala. Zdálo se mi, že mi to pomalu myslí, případně vůbec ne, přidaly se i problémy s vyjadřováním, až jsem si říkala, jestli nemám Alzheimra nebo jinou podobnou "radůstku". Navíc jsem byla stále lehce unavená, přesně bych to definovala jako "leklá ryba".
Mám náročné zaměstnání, pracuji v poradenství se zahraničními klienty. Do procesu jsem se vrátila po třech letech s obavami, které rozhodně nebyly mírné. Ale start byl raketový! Jakoby mozek čekal na nějaký pořádný impulz. Vše se vrátilo do normálu hrozně rychle, únava zmizela, asi na ní nebyl čas, už jsem se do toho nemohla tak položit.
Celkově jsem vyrovnanější.
Přesto jsem moc ráda, že jsem s dítětem byla doma celé tři roky.
 Zzubejda, 2 kluci a holčička 


A kdy je čas na třetí dítě?! 

(11.2.2009 16:47:37)
Mám kluky 2 a 3/4 roku po sobě,chtěla jsem dřív, ale potratila jsem. Asi knám ještě miminko nechtělo...Nevadí, mám dva skvělé kluky, ale chtěla bych jimještě pořídit sestřičku.. :) Denodenně přemýšlím, kdy je čas na to třetí...?
 Jana 
  • 

Re: A kdy je čas na třetí dítě?! 

(11.2.2009 20:06:29)
No, na třetí dítě je čas, když je čas.
Moje sestřenice při pohledu na moji smečku se optala, jestli bychom mohli mít další dítě. Jsem již starší, domnívala jsem se tedy, že se táže po mých fyzických možnostech, i opáčila jsem, že klidně. A ona se optala- a kdy to děláte. Zde tady je jádro pudla-když je čas.
 zozi 


Re: A kdy je čas na třetí dítě?! 

(11.2.2009 20:21:51)
Má taky první dvě děti kluky 2 roky od sebe,asi díky tomu,že jsme tenkrát stavěli domek a lítala jsem se svačinkama na stavbu a mladší Péťa řval v kočárku u míchačky,tak to byl pro mě záhul a děsně jsem toužila po dceři...Ta přišla v klidu po 4 letech od prostředního syna a musím říct,že to pro mne bylo ideální,kluci už byli samostatné jednotky a Barunku jsem si vychutnala...po ní přibyl po deseti letech ještě Mates a jsem ve věku kdy už spousty věcí nechávám plynout,neřeším a užívám,nevím jestli je to dobře nebo špatně,ale já to tak cítím a to si myslím,je podstatný...hodně štěstí při rozšiřování rodinky~b~
 Sidhártha 
  • 

Mateřské tabu 

(11.2.2009 20:55:42)
Jsem hrozně ráda, že to někdo tak přehledně a srozumitelně formuloval. Ve všem dávám za pravdu a připojuji ještě svůj další poznatek. Mezi mými dětmi jsou 2 roky a 4 měsíce. První těhotenství jsem si nádherně užívala a byla jsem pyšná nastávající maminka, druhé jsem odbyla za pochodu, což mě moc mrzelo. V té době jsem zjistila, že existuje určité mateřské tabu a to je vnitřní výčitka matky, která čeká své druhé dítě krátce po tom prvním. Ta výčitka spočívá v tom, že je máma psychicky upnutá na svoje první dítě a vnitřně vůči staršímu dítěti cítí výčitky svědomí, že ho připraví o jeho výsadní postavení prvorozeného tím, že čeká jeho sourozence. Maminka se taky trápí tím, že si není jistá, jestli bude schopná mít obě děti ráda stejně. Vím to z vlastní zkušenosti i zkušenosti kamarádek. Ještě v porodnici (po druhém porodu) jsem myšlenkami byla doma u starší holčičky a bylo mi jí líto, že jsem jí pořídila sourozence (i když na druhé miminko jsem se moc těšila a zbožňovala jsem ho od prvního okamžiku). Asi to bylo i hormony, že jsem byla tak naměkko.... Ale všechno se obrátilo a já jsem zjistila, že mateřské srdce je obrovské a je v něm místo pro každé dítě a že jsem jako máma schopná milovat a strachovat se každé svoje dítě stejně.
Taky se vám to stalo? Měly jste taky pocit, že nebudete umět mít obě děti stejně rády a styděly jste se o tom mluvit??
 Baba Jaga 


Re: Mateřské tabu 

(11.2.2009 21:01:22)
Stalo, taky jsem mela pocit, ze nemuzu mit toho novorozeneho tak rada jako toho starsiho... pak behem mesice se to prehouplo, naopak jsem mela radsi mimco. Ted je jim 9 mesicu a 2 roky a uz je to vyrovnane. Ale kdybych to mohla vzit zpet, tak s druhym pockam, az bude starsi ve skolce. Mam ted spatne svedomi, ze jsem ho, rekneme "odflakla". Nemuzu se ted venovat ani jednomu naplno, oba o neco sidim.
 Sidhártha 
  • 

Re: Mateřské tabu 

(11.2.2009 21:09:34)
S tím "šizením" jednoho pro druhého jsem na tom úplně stejně. Nejvíc mě mrzí, že ten nejhezčí věk svých dětí prožívám jako ve zrychleném filmu, doslova mi utíká mezi prsty, nedokážu si děti vychutnat, jsem uštvaná a někdy i nervózní. Na starší dcerku někdy křičím a bývám zoufalá při jejích projevech žárlivosti, třeba když bije brášku. Příště bych taky volila větší věkový rozdíl.
 Petra dcera10\06 a syn09\08 
  • 

Re: Mateřské tabu 

(11.2.2009 22:42:15)
Tak ten pocit zznám taky. Vlastně s malým, když byl v bříšku jsem mluvila vždycky až večr než jsem totálně odpadla a řekla mu akorát, tak Dobrou noc. Taky jsem se bála, že ho budu mít míň raději než dceru. Ale porodem se všechno změnilo.Nedokázala jsem si představit, že prostě mám v srdci ještě místo pro jednoho,ale musím říct, že miluju oba stejně. Mám veliký štěstí v tom, že dcera byla hodně náročné, řvací a nosící mimino. Malý je usměvavý anděl. Krásně to s něma obouma doma zvládám a jsem opravdu o moc šťastnější než když jsem měla jen dceru. Prožívám teď nejkrásnější období života a doufám, že bude hodně dlouhé. Samozřejmě že dcera žárlí, ale je to v mezích a tím že malý je zlatý, tak se jí opravdu můžu hodně věnovat. Hrajeme si třeba s legem a malýmu stačí u nás ležet a koukat. Prostě nám to krásně vyšlo. Já bych neměnila ani trošku.
 sally 


Re: Mateřské tabu 

(12.2.2009 0:52:18)
Nebo zkus naopak rozdíl menší... Mám děti 19 měsíců od sebe a žárlivost jsem v podstatě nikdy neřešila. Starší si nestačil zvyknout na to, že je jedináček a že se věnuju jen jemu.
První rok byl děsnej - mladší byla příšerný mimino, nespala, nejedla, nepřibírala, řvala, nesměl na ní sáhnout nikdo jinej než já. Ale od jejího roku je to super. MOžná nemám tolik čas na každého individuálně, ale zase oni dva mají sebe navzájem a fakt si neuvěřitelně vyhrajou, pokecají, poblbnou. Nepamatuju si, že bych mladší učila třeba barvy nebo jak dělají zvířátka - to všechno pochytala tak nějak "ze vzduchu". Takže ani nemusím mít výčitky, že se jí "nevěnuju".
 Myss 


Re: Mateřské tabu 

(17.2.2009 17:50:21)
toto je take muj nazor.Sama jsme ze tri deti a mama mela jen dve ruce.Do naruci jsem se taky casto nevesla.Cas nebyl,tolik,kolik ma dite jedno.proto jsem se rozhodla,ze kazdemu svemu diteti dam komfort uzit si svou matku.mam 16-ti lety rozdil,je to super,vsechno jsem si uzila u obou naplno a nemuselo jedno trpet proto,ze se starsim sourozence nesdili stejne krouzky,tak teda nic a zustava doma.
 Martina.děti 04/05,03/08 
  • 

Re: Mateřské tabu 

(11.2.2009 21:11:15)
Naprosto stejné pocity jsem řešila.Byla jsem nešťastná z toho,že jsem těhotná-podruhé.A přemýšlela jsem jak to bude,jestli budu mít ráda i to druhé mimčo.Styděla jsem se o tom vůbec někde mluvit,přišlo mi to hanebné.Situace se ale porodem naprosto změnila a obě děti miluju stejně.Teď je pravda,že tíhnu víc k mladšímu,ale je to tím,že starší hodně žárlí,vzdoruje a dělá naschvály.Bohužel na ni nemám tolik času co dříve a mrzí mě,že vlastně ani na toho malého.Rozhodně bych volila větší časový rozdíl mezi dětmi,tak abych si je mohla vychutnat a užít každého zvlášť víc,než teď v letu.
 Magda & 2 
  • 

Re: Mateřské tabu 

(12.2.2009 9:57:11)
Ruku na srdce - takovehle myslenky me ani ve snu nenapadly. Ale meho manzela ano a porad za mnou chodil a mluvil o tom, jestli to prvni dite nebudeme narozenim druheho sidit (manzel ma 1 sourozence, ale je mezi nimi velky vekovy rozdil 8 let). Uprimne jsem nechapala, o cem to mluvil, az ted, kdyz ctu vase nazory, mi to pomalu dochazi....Deti jsou od sebe 2 roky a 3 mesice a obe byly vice mene neplanovane, i kdyz od zacatku naseho rodicovstvi bylo jasne, ze deti budou minimalne 2, maximalne 3. Mne je naopak lito jedinacku, sourozenecke vztahy povazuju za jednoznacnou vyhodu, hlavne ze se deti uci od malicka delit se, spolupracovat, zaroven prosazovat, soutezit...atd. Nevim, jestli je to tim, ze druhe dite bylo velmi klidne a nebylo s nim moc prace nebo taky tim, ze mame doma "parecek" (kluka a holku - takze oba vychovavame jako "jedinacky" podle jejich specifickych genderovych pozadavku...), ale ja jsem tohle "tabu" nikdy neresila....Presto si myslim, ze tyhle pochybovacne myslenky nejsou nicim, za co bychom se mely stydet, ba naopak, je super, ze svoje pocity dokazes Sidhartho takhle uprimne formulovat....Drzim pesti.
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


Re: "Užít si"? 

(13.2.2009 1:03:37)
Nemůžu pochopit stesky maminek, které mají dvě malé děti a pláčou, že si jich dostatečně "neužijí". Mám názor, že je to sobecké.
Myslím, že matky by neměli být děti prioritně naplánované tak, abych si jich "užily", aby starší pomáhal s mladším, aby mohly využít MD na přípravu prvňáčka ... ale proto, že chtějí dát nový život, že chtějí děti jako takové a ne přitom kalkulovat. A pokud tak jen tím, aby měli děti co nejlepší vztah.

Pro mě bylo vždycky na prvním místě to co bude nejlepší pro děti a až na tom druhém co bude nejlepší (myšleno nejsnažší) pro nás rodiče.
 Vanda, 2 dcery 
  • 

Re: "Užít si"? 

(13.2.2009 10:15:08)
Tak přesně takhle jsem přemýšlela i já. Chtěla jsem dvě děti brzo po sobě, aby si mohli spolu hrát. Stojí to za to, i když to bylo ze začátku náročnější. Holky jsou od sebe 26 měsíců, mají se rády, hrají si spolu, mají podobné aktivity atd. Ale opravdu mám pocit, že ten jejich ranný věk hrozně rychle utekl a po několika letech bych najednou chtěla ještě jedno dítko. I když jsem si myslela, že budeme mít dvě děti brzo po sobě a dost. Prostě vím, že teď už by to bylo vážně naposled a chtěla bych to ještě jednou zažít. Jenže holkám je 7 a 9 let a já se obávám toho, že už by to pro to třetí byl příliš velký věkový rozdíl a byl by to takový jedináček, který si nemá s kým hrát. Z tohoto důvodu pořád váhám, jestli třetí nebo ne. Právě, že nechci být sobecká ke svým dvěma starším dětem a k tomu, které by mělo být třetí. Tak nevím ...
 sasanka+2 


Re: "Užít si"? 

(14.2.2009 12:12:35)
No já nevim ale já si zas myslím že pro dítě je nejdůležitější spokojená matka.....k čemu bude máma která bude mít 2 děti brzy za sebou aby měli blízko k sobě a nebude to zvládat....myslíš že to ve finále bude pro děti dobré?a i děti dál od sebe můžou mít pěkný vztah a naopak děti blízko se můžou nesnášet...takže já jsem přesně ta sobecká co si chce užít mateřskou,věnovat se každému zvlášť,využít MD na přípravu do školy a vůbec se za to nestydim...mám zatím jedno a druhé jestli bude tak až tak po pěti,šesti letech...vše má své pro a proti...
 Raaba 


Re: Mateřské tabu 

(27.2.2009 21:31:16)
Mám dcery přesně dva roky po sobě. V obou případech jsem otěhotněla napoprvé a vyšlo nám to jak jsme si naplánovali. Chtěli jsme, aby se měly navzájem. Přesně si ale pamatuji, jak jsem po druhém porodu byla nešťastná a v porodnici brečela, proč jsme to té malé doma udělali. K druhému miminku jsem si vztah hledala dost dlouho (minimálně půl roku), byla jsem si toho vědoma a dost jsem se tim trápila. Manžel se to snažil dorovnávat. MOžná ale díky protěžování staršího dítka jsem od ní nepozorovala zatím žádné žárlení, snad už nepřijde, uvidíme. Dnes je holčičkám 3,5 a 1,5 roku a mám je ráda obě stejně, zoufale se snažím žádnou neošidit, ale předpokládám že mi určitě za nějakých deset, dvanáct let něco vyčtou:-)
 Katjan 


Re: Mateřské tabu 

(9.4.2012 17:53:05)
Tak to je přesné, díky moc za tenhle příspěvek. Mladšímu synovi je dnes devět dní a právě kvůli tomuhle šílenému pocitu viny vůči svému milovanému staršímu sluníčku jsem googlila druhé dítě, abych se utěšila a zjistila, jak to dělají jiné matky. Připadám si jako největší hnusák, když jsem staršího mazlíčka přesunula na spaní k tatínkovi (ačkoli jsou s tím oba srozuměni), když kojím a mám méně času na hraní se starším synem, a on je přitom tak trpělivý a úžasný a skoro si nestěžuje... Mám je oba moc ráda, ale někdy mě z toho bolí srdce. No, snad to budou hormony a věřím, že bude stále líp :-)
 Jiťula 
  • 

2dítě na přání 

(12.2.2009 7:25:54)
Holky mám od sebe o 3roky.Starší na mladší nikdy nežárlila.Rozumí si i teď,když mají 15 a 18let.
Druhé dítě jsme si pořídili na přání 1.dcery.Manžel druhé dítě nechtěl,já ano.Takže dcera když stále mlela a mlela,že chce miminko,tak jsme jí to splnili.Nepřemýšlela jsem,jestli to zvládnu,to mě ani nenapadlo.
Nechápu,jak můžete přemýšlet nad ideálním věk.rozdílem ve smyslu - já to nezvládnu,neužiji si dětí,nechci být nervozní atd.Prostě 2.dítě chci anebo ne.Kdy to bude,jestli to zvládnu neřeším.
Dítě mít budu,protože chci,musím to cítit.
 Monika 
  • 

Re: 2dítě na přání 

(22.2.2009 20:20:14)
Možná je to tak, že ty otázky zvládnu to, užiju si to apod. právě tvoří ten rozhodovací proces dítě ano nebo ne. Není na tom podle mě nic špatného, zvlášť v dnešní době. Představa, že mám třeba 3 děti, se kterými bydlím v 1+1, s platem vyjdu tak tak, úspory žádné, je pro mě dost děsivá...
 valeriem 


Náročné 

(15.2.2009 19:26:22)
No, nedalo mi to a i já vložím svůj názor. Mám zatím jenom jedno mimčo - chlapeček 8 měsíců a musím říct, že jsem si do jeho 6 měsíců mateřskou vůbec neužívala, malej hodně brečel, nespal, furt chtěl jíst, no krize, od 6 měsíců už to jde, i když stále bojujeme se spaním v postýlce, s brečením v kočárku (zvládne tam být tak 2x denně po půl hodinách, kdy spí) - jindy zase nechce spát než v kočáře.... No a přemýšlíme, kdy budeme mít to druhé miminko (jedináčka nechceme) a já nevím. Když si představím, že to druhé bude stejné :-( Ale říkám si, ať je to v jednom chaosu, protože když to starší bude odrostlejší, tak se mi zase do toho brekotu, nespaní a tak znova chtít nebude :-N
 Monika 
  • 

jedináček 

(22.2.2009 20:29:30)
Plně Vás chápu. Ač můj syn (nyní čtyřletý) byl miminko naprosto pohodové, tak třeba noci pro mě byly vyčerpávájící (od narození po 3 hodinách lahvička, noční přebalování...) Tehdy mi to tak nepřišlo, ale dnes už ano. Potřebuju hodně spát a nedostatek spánku mě strašně fyzicky vyčerpává. Navíc vím, že dnes už bych s dalším miminkem přes den neměla ten volný čas třeba na dospávání, jako s tím prvním. Tak na 90% myslím, že už druhé dítě mít nebudeme. Sama jsem jedináček, nikdy (ani v dětství) jsem s tím neměla jediný problém a jsem přesvědčená o tom, že jedináček neznamená problém v žádném ohledu. Nepopírám, že sourozenec je obohacení pro všechny členy rodiny, ale já už do toho asi znova nepůjdu.
 alvapb 


Dejte jim alespoň šanci! 

(15.2.2009 23:53:33)
Pěkně Vás všechny zdravím,
omlouvám se, ale opravdu nemám čas přečíst všechny odpovědi, tak pokud už se o tom někdo zmínil, předem se ještě jednou omlouvám. Mám dvě ratolesti. Obě naplánované. Jsou narozeni po dvou letech a to přesně na den.
Ale co chci říct. Všichni dumáte a posuzujete to, jak to zvládnete a kdy půjdete do práce a zda ten malý cvrček bude ve dvou letech žárlit a kolik času budete mít na sebe a bude-li uklizeno. Já osobně toto vůbec nikdy neřešila a dokonce mě to ani nenapadlo - přísahám. Jediné, co jsem 100% věděla bylo, že těm dvěma (vždy jsem chtěla mít děti dvě) mým budoucím pokladům, musím dát šanci, aby měli jeden druhého od dětství, aby si rozuměli, jedem druhému mohl pomáhat a hlavně, aby spolu mohli strávit co nejvíce času, na který budou moci vždy s úsměvem vzpomínat. Věděla jsem, že nechci mít děti po 5-6 letech, protože si začnou rozumět ve 30-35ti letech, až se rozumově dostihnou. Nemyslím, že by se nemohli nebo snad neměli mít rádi i dříve, ale vy byste sebou v 16ti táhli na rande 10ti letého bratra? Tedy myslím dobrovolně.
Ovšem vím, že budete namítat, že někteří z Vás mají sourozence o 1 nebo 2 roky a stejně jste si nikdy nerozuměli. Ano, ale dostali jste tu šanci. Kdežto pořídíte-li Vašemu zlatíčku sourozence o 6 let mladšího, už dopředu jste je odsoudili k tomu, že jejich čas přijde nejdříve po 25 roku života toho mladšího. Ano, budete to mít možná jednodušší, ale ani tomu moc nevěřím. Moje dcera se na miminko strašně těšila, prostě jsem jí od miminka říkala, že až bude mít sestřičku nebo bratříčka, tak mi bude muset pomáhat tím, že bude hodná holčička a ona svého bratra miluje nade všechno na světě. Pořád na něj myslí a říká mu, že ho má moc ráda, hladí ho, ukazuje mu hračky, nosí dudlík a koupe ho, krmí, houpe na houpačce, učí chodit a neustále vyžaduje, aby jí dával pusinky (jsou narozeni v březnu 2006 a 2008), chválí ho a samozřejmě také hubuje. Prostě je to úžasné. A to podotýkám, že je dcera hóóódně živé dítě se silnou osobností, stále musí mít poslední slovo. Kamarádka tvrdí, že je hyperaktivní, ale to se u nás nesmí říkat. Samozřejmě jim to nemusí vydržet, ale dostali šanci takto spolu prožít dětství, dospívání a vlastně i dospělost. Teď je to jen a jen na nich. Já je k tomu povedu a udělám maximum, aby na to rádi vzpomínali. Já se svojí sestrou také vyrostla a i když jsme se občas škorpily, hádaly a tak vůbec, neměnila bych ani za nic. Teď máme stejně staré děti a vlastně jsme vždy byly ve stálém, "téměř" denním kontaktu.
No, tak jsem se vypovídala a teď už je to jen a jen na Vás jak si budou Vaše děti rozumět. V každém případě Vám přeji hodně štěstí s Vašimi dětmi, Pavla.
 Vanda, 2 dcery 
  • 

Re: Dejte jim alespoň šanci! 

(16.2.2009 8:28:49)
Tak podobně jsem uvažovala i já. Naše holky jsou od sebe 2 roky a 2 měsíce právě z důvodů, které píšete. Chtěla jsem, aby byly k sobě věkově blízko, nechtěla jsem dva jedináčky. Jenže teď po několika letech mě nečekaně přepadla touha po miminku a chtěla bych třetí dítě. Hodně se rozmýšlím, právě kvůli dětem. Ty dvě jsou už školou povinné (7 a 9 let) a to třetí by byl takový jedináček. Řešení by asi bylo mít potom ještě jedno, ale to už je na mě moc (věk, finance, bydlení atd.) Tak váhám a říkám si, jestli to těm dětem můžu udělat. Ty starší bych asi trochu ošidila. Nemyslím finančně, ale časově. Miminko přece jen vyžaduje neustálou pozornost. A to malé bych ošidila o to, jaké to je mít si doma s kým hrát, chodit spolu do školky, do školy, na kroužky atd. Vzhledem k malému věkovému rozdílu dělají holky spolu téměř všechno. To, že jsme druhou měli po dvou letech, je asi to nejlepší, co jsme pro ně mohli udělat. Tak si tak vzpomínám, že když jsem chtěla poprvé dítě, tak jsem nic neřešila, prostě jsem ho strašně moc chtěla. Plánovali jsme svatbu, bydlet bylo kde, jen peněz málo. Ale dá se zvládnout ledacos. Druhé jsem chtěla do dvou let po prvním. Když nastala doba, kdybych měla otěhotnět, abychom to stihli do dvou let, tak jsem najednou přemýšlela. Chtěla jsem malý věkový rozdíl, ale na druhou stranu se toho i trochu bála. A naštěstí se to povedlo trošku nečekaně a jsem za to moc ráda. Horší už je to s rozmýšlením třetího. Dvě jsem vždycky chtěla, takže tam nebylo moc co řešit. Teď se nerozmýšlím jen sama za sebe, ale i za děti, protože chci pro ně to nejlepší.
 Adéla, syn Adámek 8 měsíců 
  • 

rodičovský příspěvek 

(16.2.2009 0:51:12)
Dobrý den, prosím o radu. S manželem plánujeme druhé dítě, chtěli bychom, aby mezi dětmi nebyl velký věkový rozdíl..Zároveň bychom chtěli využít toho, že pobírám rodič. příspěvek ve zvýšené výměře (tzn. do 2 let věku dítěte), a mít možnost pobírat ho po další dva roky druhého miminka. Když se syn narodil 16.6.2008,tak kdy by měl být teoreticky termín porodu druhého miminka? Vím, že se nedá všechno do puntíku naplánovat a že všechno není jen o penězích, ale mohou alespoň trochu ulehčit život... Děkuji za radu.
 kalupka 


zdravé x nemocné 

(17.2.2009 19:28:23)
Všecny zdravím. Mám holčičku necelé 3 roky má od 18 měsíců cukruvku. Taky jsem nechtěla moc velký rozdíl mezi prvým a druhým dítětěm, ale život nám to naplánoval jinak. Teď zvažuji jestli vůbec druhé pořizovat. Zatím vidím jen samá proti. Dcera injekce špatně snáší, pumpu nám zatím nedali. Navíc to mateřské tabu je u mne umocněno tou nemocí. Pokud bude druhé zdravé budu ho mít ráda stejně? Budu se mu umět věnovat tolik jako dceři? A co když bude taky nemocné? Mám vůbec právo přivést na svět dalšího človíčka s vědomím že možná bude mít do konce svého života takovéhle trápení? Zvládla bych to vůbec? A teď báby raďte.
P.s.:Jedno pozitivum přeci jen mám je to můj báječný manžel! :-)))
 arantxa 


záleží na prvním dítěti  

(25.2.2009 23:11:03)
Můj syn byl kolikové dítě, takže jsme prvních 5 měsíců probrečeli.Do dneška si vzpomínám na noci, kdy spal jen 20 minut a pak jsem ho víc jak hodinu a půl uspávala a po 20 minutách znova.Přes den vydržel delší dobu ( max. hodinu) neplakat jen v kočárku a to při jízdě, takže jsme celé dny trávili procházením se po parku. Naštěstí se narodil v létě. Jinak bych určitě zmrzla. V té době jsem bydlela u rodičů a nebýt mého bratra, který studuje a má přes den celkem volno, tak bych se ani pořádně nenajedla. Něměla jsem čas ani uvařit si teplý oběd. Teď má syn 19 měsiců a je hodně aktivní. Přes den mi usne asi jen jednou za týden a to maximálně na hodinu a v noci spí okolo 7-8 hodin. Přes den vyžaduje maximální pozornost. Je pravda, že většinu domácích prací zvládáme spolu a ještě k tomu, chodím každé odpoledne na dvě hodiny učit do jazykové školy, takže nemohu říct,že bych se tolik těšila do práce, ale nedovedu si představit, že bych se teď měla starat ještě o jedno takové dítě.
 redy 
  • 

Re: záleží na prvním dítěti  

(1.3.2009 22:35:51)
je to jedno, vše má své, buď brzy nebo pozdějc od sebe

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.