connie3 |
|
(11.2.2009 9:04:27) ten správný čas na třetí dítě a možná na čtvrté
|
Gabča, dcera 6/06 | •
|
(11.2.2009 9:15:41) Tak to by asi můj manžel nerozchodil, měla jsem problém ho ukecat i na to druhé :) I když to dělání mu očividně nevadí :-D
|
|
Vanda, 2 dcery | •
|
(11.2.2009 9:58:36) Tak to si taky říkám, jaká doba je nejvhodnější na třetí. Vždycky jsem si myslela, že budeme mít děti dvě, že to bohatě stačí. Vzhledem k tomu, že jsou holky od sebe 26 měsíců, tak bylo s nima práce dost a myšlenka na třetí mě skoro děsila. Manžel další dítě taky nechtěl. Nikdy jsem si nepomyslela, že bych někdy chtěla třetí. Ale teď je holkám 9 a 7 a jám mám pocit, že teď bych to třetí zvládla a že bych si ho i víc užila než holky. Tím, že byly brzo po sobě, tak to všechno rychle uteklo a rychle vyrostly. Napřed manžel nechtěl ani slyšet, teď už by si možná dal říct, ale ještě trochu váhám, jestli je to správné rozhodnutí. Ne po finanční stránce, to si myslím, že zvládnem. Sice je jasné, že určitá omezení budou, ale vzhledem k tomu, že bych v práci pokračovala dál doma, tak finančně na tom hůř nebudeme. Jen budou větší výdaje. Spíš mám obavy z toho, že mi letos bude už 34 a než by se mimčo narodilo, táhlo by mi už na 35. Byla jsem zastáncem toho, že nejlepší je mít děti do 30. Navíc se obávám i velkého věkového rozdílu mezi dětmi. To by holkám bylo už skoro 10 a 8. Třetí by bylo vlastně jedináček. Dvouletý rozdíl mezi holkama je skvělý, odmala si spolu krásně vyhrají a jedna na druhou nedá dopustit. I když se občas pohádají nebo někdy i trošku poperou, mají se dost rády. Miminka se jim líbí, ale už několikrát se nechaly slyšet, že miminko by doma nechtěly. Tak se obávám, abych jim tim neublížila. Bylo by na ně míň času než teď a mladší je žárlivá, tak se bojím, abychom pak z toho nebyli všichni na nervy. A další věc je, že časově by to asi bylo náročné. Holkám je potřeba občas pomoci s učením, do toho mimčo a pracovat doma. Tak to pořád všechno zvažuju, miminko bych chtěla, ale rozum mi říká, že jsem se zbláznila. Vždyť dvě děti už mám, ale mám pocit, že když třetí nebude, že si to možná jednou budu vyčítat. Prostě mám pocit, že bych si to chtěla ještě jednou naposledy užít. Starší jsem si užívala, ale jak se narodila mladší, tak to byl hrozný kolotoč. Pořád plakala a taky jsem si kolikrát říkala, že kdyby byla první, že už jsme další asi neměli. Ale časem na to člověk pozapomene. První byla zlaté miminko, druhá uplakánek, tak si říkám, jaké by bylo to třetí. Jste na tom některá z vás podobně? Máte už větší děti a najednou vás zlákalo třetí?
|
Sisi+3 |
|
(11.2.2009 10:34:29) Já myslím, že je to individuální . Mám to naopak než Vy. Syn je o 7 let starší než první dcerka. Užila jsem si s oběma jako s jedináčky, Kubík už byl naprosto samostatný. Líbil se mi velký věkový rozdíl a maminky, které měly děti blízko od sebe jsem litovala, já měla proti nim pohodu. A pak přišlo nečekaně třetí. Nejdřív šok - jak to budu zvládat, ale ono to třetí fakt už není taková změna, nejmladší je ještě miminko (3 měsíce), ale tak nějak přibylo za pochodu a mám pocit, že jinak se téměř nic nezměnilo. Čas nebyl už před tím . Ani starší dcerka nežárlí, na sourozence už byla zvyklá, výhradní pozornost neměla nikdy. Pořád si říkám, že není možné, aby šlo všechno tak hladce, že se to přece musí změnit... Manžel by chtěl čtvrté, ale říkám si, že už nejsme nejmladší, máme tři krásné zdravé děti a neměli bychom už pokoušet osud. I když pravdou je, že si sama s tou myšlenkou občas zahrávám. Kdysi se mě zdálo dvě moc a teď lituju, že jsme s nimi nezačali dřív, měla bych čtyři . Velký rozdíl mezi prním a druhým byl daný mými zdravotními problémy a bohužel i několikanásobnou ztrátou v prvním trimestu.
|
Vanda, 2 dcery | •
|
(11.2.2009 10:47:21) Můžu se zeptat - kolik bylo starším dětem, když se narodilo třetí? Taky se říkám, že mám krásné zdravé šikovné 2 děti, tak proč pokoušet osud. Máte štěstí, že to třetí přišlo samo. Byla bych raději, kdyby to tak bylo i u nás. Někdy je to lepší, když to přijde samo než plánovat. Už dávno máme s manželem jasno v tom, že kdyby se to někdy náhodou povedlo, tak prostě budou děti tři.
|
SnowWhite |
|
(11.2.2009 12:26:17) Já se přiznám, že u nás já jsem třetí nechtěla za žádnou cenu. Přál si ho manžel a holky chtěly miminko....no a já jen nenašla důvod proč ho nemít. Tak jsme do toho šli, já naprosto odmítavě. No a teď bych neměnila. Jsem už celkem stará, ale myslím, že bych ještě čtvrté zvládla. Je to jen o rozhodnutí . Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych měla tři děti, ani dvě, stačil mi jedináček....no a jak jsem dopadla
|
|
Simča | •
|
(11.2.2009 13:11:44) Mam 3 dcery s vekovym rozdilem prvni dve 4 roky a to treti jsem si poridila taky s nadsazkou receno tak nejak za pochodu kdyz starsim detem bylo 8 a 12 let a me ke 40citce.
Nemuzu si to vynachvalit-klady prevazuji,i kdyz prace a povinnosti samozrejme pribylo, nejhorsi bylo pro mne privyknout znovu nocnimu vstavani a kojeni.Taky mame trochu problem s vikendy, se starsima holkama hodne sportujeme,to malinky jeste nelze brat ssebou.Tak to obcas vyresim studentkou,ktera jede bud s nama a o mimco se stara nebo zustane s malou pul dne doma,zatimco my objedeme s detma treninky,lyze nebo cyklisticke vylety.Letos uz to bude lepsi,nejmladsi dceri budou brzy 2 roky a bude mozne ji pomalu zacit zapojovat s nama.
|
|
Sisi+3 |
|
(11.2.2009 13:31:23) Když se narodila třetí, bylo Kubovi 9 let a Elišce 2,5. Asi bych se taky ke třetímu neodhodlala - byl to pouze předmět našich domácích akademických diskuzí , ale je to zase úplně jiný pocit, když člověk otěhotnění neplánovaně a nečekaně, předtím jsme měli všechno hezky nalinkované . Jsem strašně ráda, že se to stalo . A teď vedeme akademické diskuze o čtvrtém. Práci jsem měla hodně časově náročnou, takže už se do ní stejně asi nevrátím, mezi druhým a třetím se mi podařilo založit živnost a docela se daří, v každé volné chvilce pracuju a chci u toho zůstat. Budu časově flexibilní a budu se moci hodně věnovat dětem i v budoucnosti. Být mladší, tak se čtvrtým neváhám, ale je mi 38, takže se bojím.
|
|
|
|
marulinka |
|
(11.2.2009 10:56:25) jsem na tom podobně. Taky jsem si vždy myslela, že mi budou stačit 2 děti a navíc mám páreček.Najednou jsem měla 33 let, děti 13 a 10 let. Přišlo to naráz, strašně silná touha po miminku.Začalo to pokukováním do kočárků a pak se to rozjelo. Silná touhá, která byla navíc ještě umocňována tím, že se mi 2 roky nedařilo otěhotnět. Byla jsem zoufalá a protivná,pořád nic. šla jsem po tom, čaje, testy,teploty...Konečně se povedlo a v létě se strašně těším. Samozřejmě, že děti nebyli zrovna nadšené,jsou velké, nejsou hloupé a vědí,že se už nebude všechno točit kolem nich. Nejprve mě mrzelo, že jsem vlastně vychovala sobečky. Ale shodli jsme se s maminkama, že se jich nesmíš ptát, kromě jedináčka by všichni větší děti takhle reagovali. To je normální. Brzy pochopily,že je to moje volba,kolik chci mít dětí. Za chvíli nás už vůbec nebudou potřebovat a my zase všechno prožijeme znovu. Co bysme doma dělali až děti budou různě po školách, s kamarádama? Vždyť ještě nejsme tak staří. Dnes už vidím, že alespoň dcera mi bude pomáhat a strašně se těší. Když často vidím v okolí téměř dospělé děti, jak se o mladší sourozence krásně starají jsem dojata. Zrovna dneska u dr. vedla asi 16letá holka svého mladšího 3letého bratra k doktorce, kousek za rohem zase starší osmák vedl prváka do školy. Maminku vůbec nepotřebovali. Úžasné.
|
|
hanka +3 | •
|
(11.2.2009 11:03:44) Obava, že 3 dítě bude ve 35 letech ? Ja měla v 35 to první a v 41 letech to třetí, pravda, únava je trochu větší, ale zvládnout se to dá.
|
Hana | •
|
(11.2.2009 14:05:00) No, tak to já se přidám - jsem taky Hana, první jsem měla v pětatřiceti, teď mám v osmatřiceti druhé a třetí plánuju na čtyřicítku, proč ne? Máme kde bydlet, děti chceme oba, trochu nechápu obavy o věk, pokud je to jen kalendářní věk a ne třeba ještě něco se zdravím. Navíc poslední studie ukazují, že riziko vývojových vad není s postupujícím věkerm až tak závažné, jak se tradovalo. A nežijeme v sociaismu, kde bylo normální mít dítě k maturitě, protože a pětadvaceti by žena byla ůstará prvorodička".
|
Pejska |
|
(11.2.2009 14:24:21) Já jsem třetího kluka porodila v 38 letech a nejenže bylo těhu naprostá pohoda, ale také porod, na který mě PA připravovala slovy - může být horší než ten první (a že ten teda byl!!!), jsem absolvovala stejně jako předešlý společně s manželem a hodinu poté bych klidně vzala prcka a odkráčela domů. Teď už je to víc než pět let a kdybychom byli jen s těmi dvěma staršími (22 a 17), cítila bych se jako stará matka nebo spíš babička - alespoň psychicky. Takhle jsme stále rodina s prckem
|
|
|
|
Bara | •
|
(11.2.2009 11:43:44) Tak já to mám podobně - dcera 11, syn 8 a teď další syn 6 měsíců. Oba starší to vzali naprosto v pohodě, dokonce syn je větší chůva než dcera. Ale je to mazec. Oba starší byli už jako miminka hodní a smíšci, ale za to ten nejmenší! ten mi to plně vynahrazuje. Ten být jako první, tak je jedináček. Nestíhám vůbec nic. Ale jsem ráda, že ho máme. Třeba z něj ještě to usměvavé sluníčko bude. Říkám si, že až začne být samostatnější, tak to bude lepší.
|
Mili+2 |
|
(11.2.2009 14:40:25) Ja jsem si prala velkou rodinu, aspon 3-4 deti. No jo, ale mne se to prvni "nepovedlo"- rev trval ve dne v noci cele dva roky, a kolikrat jsem si rikala ze mit ted jeste kedno mimino, tak snad skocim z okna, nebo ho utopim v zachodove mise. Ted uz je potvurce tri a pul, a je docela hodna, hlavne v noci spi, a ja mam tricitku na krku (neni to zas tak moc, ale zase ani tak malo), a snazim se o druhe mimi...budu rada kdyz se to povede brzy.
|
|
|
Bara, 3 | •
|
(11.2.2009 11:46:14) Tak já to mám podobně - dcera 11, syn 8 a teď další syn 6 měsíců. Oba starší to vzali naprosto v pohodě, dokonce syn je větší chůva než dcera. Ale je to mazec. Oba starší byli už jako miminka hodní a smíšci, ale za to ten nejmenší! ten mi to plně vynahrazuje. Ten být jako první, tak je jedináček. Nestíhám vůbec nic. Ale jsem ráda, že ho máme. Třeba z něj ještě to usměvavé sluníčko bude. Říkám si, že až začne být samostatnější, tak to bude lepší.
|
|
Veronika, školák a předškolačka | •
|
(11.2.2009 12:09:19) Jsem na tom podobně Mám také děti s dvouletým věkovým odstupem (ani ne - 21 měsíců), které mi rychle odrostly a teď přemýšlím, zda už jsme takto definitivně jednou provždy kompletní, nebo zda ještě třeba ... Zvažuji téměř stejné argumenty pro a proti, jako vy. Také jsem vždy chtěla "stihnout" mít děti do svých třiceti let a dvě jsem tedy stihla, ale zároveň jsem vždy chtěla děti tři ... Zatím netuším, jak to dopadne
|
|
SnowWhite |
|
(11.2.2009 12:17:07) Tak já jsem to už zmiňovala, starší dvě (nyní 11 a 6) byly pekelné, ječely, řvaly, kvičely, nemohla jsem je nechat ležet v postýlce, pouze chování.... teď mám pohoděnku s 5ti měsíční princeznou. A to mi bude už za opravdu chvilku 39, takže buď v klidu.
|
|
REBARBORKA |
|
(11.2.2009 12:51:49) Přála jsem si vždy velkou rodinu.V listopadu 2008 se nám narodilo třetí dítě holčička Eliška.Měla jsem trošku obavy dětem je 14 a 11 už jsme si zvykli na pohodu a klídek,ale další dítě jsme vždy chtěli.Rozhodli jsme se až po přestěhování do většího bytu,že to necháme na přírodě a povedlo se.Ničeho nelitujeme,malá je nejhodnější ze všech dětí,usměvavé sluníčko,starší sourozenci se bijou o to kdo to s ní umí líp,na koho se více směje apod. a my s manželem?Bavili jmse se onehdy večer a shodli jsme se na tom že s věkem já35 manžel39 jsme nějací klidnější,že si to pořádně užíváme,že jsme se začali více hýbat(procházky s kočárkem) a manžel už se těší jak znova začne vyrábět různé hračky apod.Prostě paráda v době různých krizí jsme šťastní(Takže za sebe né že bychom předtím nebyli,ale všechno moc rychle uteklo a děti začali mít svoje zájmy,kamarády a teď se drží doma jak klíšťata.)
|
|
zuzkasim |
|
(11.2.2009 13:31:40) Taky se zabývám touto otázkou. Mám 2 kluky s 2letým věkovým odstupem. Mladšímu je teď 1,5 roku a období po jeho 1. narozeninách doposud bylo pro mě hodně náročné. Ráda bych 3. dítě, ale ne teď, prostě se na to teď necítím. Když ještě počkám, třetí bude takovým jedináčkem, od starších už dost daleko, takže co třeba 4 děti? Ale zvládnu tohle fyzicky? A finančně? 4 děti je už hodně... Asi to zatím necháme tak, jak to je a čas ukáže. Když přijde 3. dítě samo, radostně jej přivítáme. Pouze v jednom musím mít jasno, budu očekávat chlapečka. Moc jsem si přála holčičky a dost lidí to ví, proto často rýpají s otázkou, jestli nechceme ještě zkusit tu holčičku. To opravdu nechci. Do třetího jedině s tím, že to bude kluk, a kdyby to byla holka, tak by to byla jen příjemná změna, ale očekávat ji už nechci.
|
|
Petula38 | •
|
(11.2.2009 14:01:13) Tak já mám 2 syny 18-20 to jsme zvládali za pochodu a tak nějak si to ani neužili.Ted po tolika letech mám ve 38 3 mimčo-opět chlapečka půl roku a jsem štastná,opravdu si to užívám.Starší bráchové ho milujou,pomáhají,mazlí se s ním,chovají ho,prostě idilka.A já mám na malého strašně moc času,oproti dřív,kdy jsem měla 2 děti za sebou a navíc hodně mladáJá jsem tedy pro mít dítě později.Zase na druhou stranu mám strach že se semnou něco stane a nestihnu ho vychovat.Ale jinak je to fakt paráda
|
|
Pejska |
|
(11.2.2009 14:18:28) Mám tři jedináčky - 22, 17 a 5. Přiznám, že jsem nikdy nesebrala odvahu mít děti jeden či dva roky po sobě. Ten třetí přišel tak pozdě kvůli rodinné situaci (9 let jsem pečovala o nemocnou babičku). Prostřední je dívka a když se benjamínek narodil, bylo jí 11 a půl. Já jsem jako žákyně ZDŠ měla přibližně v tomto věku předmět Rodinná výchova a pokud se dobře pamatuji, nic moc mi to nedalo i když netvrdím, že za to 100% mohla jen koncepce předmětu. V případě mé dcery nastalá situace nejen, že dokonale splnila původní záměr socialistických psychologů, aby se dívky v tomto věku začaly vzdělávat v péči o dítě a rodinu, ale navíc (a pro mě v tuto chvíli PŘEDEVŠÍM) zafungovala tato situace jako prevence partnerské nerozvážnosti. Takže když došlo na zamilovanost a s ní související fyzické záležitosti, nejenže jsme si mohly všechno na rovinu říci, ale také společně zajít ke gynekologovi a učinit potřebná opatření. Nejsem si úplně jistá, že by k této situaci dcera bez předešlé zkušenosti tak zodpovědně přistupovala. Ve svých dvanácti letech zažila všechno, co s narozením miminka souvisí (noční vstávání, celodenní péče, koordinace s provozem ostatní domácnosti) včetně strachu o jeho život (v 6 týdnech jsme prodělali urgentní operaci). Já bych neměnila. Ale je pravda, že nejstarší syn mě z toho optimismu trochu vyvedl, když na naši otázku zda si miminko chce pochovat opáčil: Na zaharadě? Tehdy mu bylo 17, černý humor je jeho psychická obrana. V tomhle věku je to asi pro kluky o dost složitější.
|
|
Dana | •
|
(11.2.2009 16:24:27) Mám dvě holky 2 roky od sebe a bylo to u nás podobné jako u vás.Teď je jim 6 a 4 roky a moc touží po sourozenci.Zatím ale nechci.Užívám si relativní pohody,kdy jsou už obě samostatné,hrají si spolu,chodím do práce na poloviční úvazek a mám čas i pro sebe.Ale až jim bude 9 a 7 let,tak si říkám,proč neotěhotnět?Obě už budou ve škole,mladší bude mít první třídu za sebou,takže bude otrkanější.Ale nebude už pozdě?Tak takovéto myšlenky se mi honí hlavou od chvíle kdy holky pronesly:"My bychom si tak přály ještě bratříčka nebo sestřičku!"Kdyby člověk věděl,co bude za několik let...
|
|
Ali+3 | •
|
(11.2.2009 20:34:15) Já mám děti ve věku 16, 10 a 1 rok, takže ten rozdíl je velmi velký, mám vlastně 3 jedináčky... Narození bratra nesla nejstarší dcera velmi těžce, čekal ji 1. třída a hrozně žárlila, byla sesazena z trůnu prvního vnoučete a prvního dítěte, 3 miminko jsem měla v 35, moc chtěné, s novým partnerem. Žárlivost problém nebyla, ale organizování volného času už ano, rozdílné požadavky dětí jsem řešila a dále řeším za pomoci babiček, abych měla vyhraněné aktivity alespoň občas s jedním z mladších samostatně. Nejstarší už moji "péči" odmítá. Takže na miminko určitě pozdě není, to třetí si teď moc vychutnáváme, doslova celá rodina - takže je samozřejmě nejrozmazlenější a nejobletovanější ze všech...
|
|
manica,4 děti |
|
(16.2.2009 9:04:16) člověk nikdy nic nevymyslí a nenaplánuje.Vdávala jsem se podruhé s dvěma dětmi a pod podmínkou,že můj druhý manžel už po mně žádné děti chtít nebude.Věděl jak na mě,souhlasil,netlačil,ale občas prohodil-to by bylo hezký,kdybysme taky měli miminko,když někde nějaké viděl apod.Shrnu to-teď máme čtyři děti ve věku 16,14,4 a půl a půl roku a já jsem moc šťastná..asi nejvíc,co jsem kdy byla.To třetí bylo manželovi za odměnu a když jí byly 3 roky,zatoužila jsem po miminku já,aby nebyla nejmladší dcera "rozmazlený" jedináček.To už jsem musela manžela hodně přemlouvat a v podstatě ho jednou v noci bez ochrany "znásilnit"No,máme další holčičku-nejstarší je syn.Když se mě na porodním sále ptali,jestli chci mít ještě nějaké děti,odvětila jsem,že nevím,co mě do čtyřiceti ještě napadne a manžel málem omdlel..Jo,letos mi bude 36let.Ale já si to fakt užívám a nešidím se...zajdu si na kosmetiku,na masáž,na aerobic,na kurs bubnování,orient.tance,prostě nejsem jen doma.Výhodou je,že starší děti pohlídají ty mladší a můj muž mě bere jako rovnocenného partnera a ne služku nebo kuchařku,takže všechny povinnosti neleží jen na mně.Starší děti pomáhají i s úklidem,s vařením,"venčí"mladší děti a pak je nádherné pozorovat,jaké vazby si mezi sebou děti vytváří.Jak to ta pětiletá koulí s tím šestnáctiletým...šibalka.Prostě jsem šťastná a pyšná máma.Taky můžu říct,že každé dítě je jiné a je zbytečné přemýšlet dopředu,jak byste to zvládla kdyby...protože všechno bude stejně úplně jinak.Takže já za sebe vám ty čtyři děti mohu jen doporučit :)
|
Vanda, 2 dcery | •
|
(16.2.2009 11:55:04) za inspiraci. Ale nevím, jestli by na nás čtyři děti už nebyly moc (problém s bydlením, ani to třetí by nebylo v současné době kam dát, byla by nutná rekonstrukce). Taky bych nerada rozmazleného jedináčka, proto se pořád ještě rozhoduji. Raději bych nějakou náhodu - nehodu, tím by bylo po rozhodování. Díky za každou radu a názor.
|
manica,4 děti |
|
(17.2.2009 7:47:29) Já mám takhle "náhodou" druhé dítě.Dlouho jsem řešila nechat,nenechat a ona mi to tak vynahradila,je báječná a úžasná,taková moje zlatá prdelka,kdybych ji neměla,přišla bych o hodně lásky a radosti.Ale když jsem tenkrát otěhotněla,byla jsem v těžké sitiuaci,rozváděla jsem se...Dnes ji beru jako dar z nebes...Pane Bože,děkuju Ti za mojí Karolínku.
|
|
|
|
|
|