| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Život jako úkol

 Celkem 166 názorů.
 zuni 


autorko, přesně tak! 

(8.10.2008 8:51:37)
Přesně s tímhle souhlasím. Jsem vdaná dva roky, vdala jsem se už ve dvaceti. Pro dost lidí v okolí nepochopitelné...
Po svatbě to sžívání bylo... tak trochu horor :-D a já měla tu paniku ze "zabouchnutých dveří" spíš proto, že to bylo fakt o nervy... ale museli jsme se oba postavit nohama na zem, oba se chytit za nos, být víc tolerantní a umět odpouštět, a zasmát se, přejít malichernosti.... Myslím že i pro ty, kteří mě znali před manželstvím (včetně třeba mé rodiny) to teď musí být trochu šok - jsem úplně jiná, umím víc naslouchat, být tolerantnější, mávnout rukou nad nepodstatnými věcmi....

Také si myslím, že člověk nevlastní právo na "šťastný život" (myslím pokud si touhle formulkou omlouvá své rozvody a pod.). Teď nemluvím o rozvodu kvůli domácímu násilí atd. Člověk, který se rozhodl pro manželství, by prostě měl mít velkou dávku odpuštění... A pokud někdo tvrdí, že děti vzaly rozvod dobře, myslím si, že je asi teda moc nezná. Dokážu se vžít do pocitu mých přátel (3 dospělých sourozenců, +- 20 let, dva už žili osamostatnění), kterým se nedávno rozvedli rodiče. Ne, to nejde nést dobře. Natožpak, jsou-li děti malé.
 10.5Libik12 


Člověk vlastní právo na šťastný život 

(8.10.2008 9:08:06)
dokonce bych řekla, že je povinný hledat štěstí, už proto, aby svým neštěstím neotravoval okolí:)
To, že spousta lidí nenachází štěstí respektive neumí najít štěstí v opravdovém partnerství, je otázka druhá.
Ohradila bych se ještě zcela hnidopyšsky a osobně vůči obratu o přestárlých čtyřicetiletých holkách.:) Čtyřicítky se párovaly v jiné době a ve velké většině jsou vdané, rozvedené nebo nešťastně nedotčené, není to generace těch, které se rozhodly žít samy:)
 Kohnova 
  • 

Re: Člověk vlastní právo na šťastný život 

(8.10.2008 17:42:10)
Tak to je svata pravda:) a krome toho bych si s jeste vetsim zajmem napsala, co by nam autorka naservirovala po dvacetiletem manzelstvi, ono deset neni malo, ale prah nirvany taky jeste ne.. Ale jinak dobry, myslim, zespousta veci se povedla postihnout pekne.
 Bosorka2 


Děti vzaly rozchod dobře 

(8.10.2008 9:59:05)
No, já naopak znám několik "dětí" z několika rodin- teď už dávno dospělých-
které své matky pobízely k rozvodu-
protože naopak "špatně" vzaly to, že někdo žije - kvůli nim- neuspokojivý život naplněný nesmyslnými hádkami a napětím tam, kde by měl být klid a zázemí.
A vůbec nešlo o domácí násilí, alkoholismus, závislosti-
bylo to JEN o lidech, kterým spolu prostě nebylo dobře-
ale holt jsou starší generace a měli pocit, že i neuspokojivé a oběma škodlivé soužití nesmějí vzdát- mimo jiné i kvůli dětem, kterým je potřeba udržet tu "stabilní rodinu" o které píše autorka.

Tím nepodporuju rozvod kvůli tomu, že někomu po 40tce vypadají vlasy, přibere, nebo 10 let po svatbě už nenosí růže každý den, jako při zásnubách.
Ale člověk by měl být schopný posoudit, kdy je spolužití s partnerem přínosem pro celou rodinu-i když je obtížné a stojí hodně úsilí-
a kdy je to balvan, který už mrzačí každého v okolí.

 katka+katka 
  • 

Re: Děti vzaly rozchod dobře 

(8.10.2008 10:02:20)
souhlasím. Je hloupost rozvádět se kvůli prkotině, ale pokud už jeden z partnerů vztahem "trpí", vidím rozvod jako nejlepší řešení.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Děti vzaly rozchod dobře 

(8.10.2008 23:31:25)
to máš pravdu. Třeba náš soused se chudák nechtěl rozvádět, to chtěla jeho žena. Z nepochopitelných důvodů jí začlo vadit, když jí řekl, že má nejednu milenku, neboť on má své potřeby 3x denně a ona mu je není schopna krýt. Nechtěl se ale rozvádět, vyhovovala mu situace, kdy byl doma za "kinga", měl teplé večeře, vyprané prádlo, ty potřeby mu teda nebyly uspokojovány v takové kvantitě, jakou požadoval, ale prostoje si řešil jinde....
 maw 


Re: Děti vzaly rozchod dobře 

(12.10.2008 14:30:25)
Jen jestli to není "útěk" místo "řešení problémů"
 Insula 


taky boj 

(8.10.2008 11:44:25)
Tak já jsem se vdávala ve stejném věku jako autorka a musím říct, že toho hořce lituju. Ale pořád se snažím "bojovat". Jen nevím, jestli to dokážu. Také si nejsem jistá, zda je pro děti lepší žít v nefungujím manželství nebo se rozvést. Zatím rozhodnutá nejsem a za svoje manželství bojuji, ale je to těžké, když se snaží jen jeden.
 Zuzka 
  • 

Re: taky boj 

(8.10.2008 14:42:11)
Přesně tak, to autorčino povídání je hrozně hezké, má to jedno ale. A to, že se tím musí řídit oba. Málokdo má rozvahu dalajlámy, aby dokázal celoživotně snášet příkoří, nevšímavost, nespolupráci ze strany partnera, a mávat nad tím rukou s tím, že když už teda do manželství šel, nějak to vydrží. To prostě nejde, snažit se musí oba, nebo aspoň na střídačku, každej chvilku tahá pilku.. atd.
 Aimée 
  • 

Re: autorko, přesně tak! 

(9.10.2008 7:51:19)
Dokonale napsáno! Naprosto souhlasím a myslím, že podobně to vidí i většina mé velké rodiny a mí přátelé a známí...
 pp81 


život nelze naplánovat 

(12.10.2008 9:16:34)
Já po svých zkušenostech úplně nesouhlasím. Je pravda, že do manželství se nemá vstupovat jako na návštěvu. Já když jsem se vdávala, brala jsem to tak, že je to napořád. Domácí násilí se totiž také může projevovat ve formě citového vydírání. Život vedle chorobného žárlivce, který se vás snaží ovládat není lehký obzvlášť ve chvíli, kdy je závislý na své matce. Stála jsem před rozhodnutím, zda dál snášet nekonečné ponižování a nezájem o mě a malou dceru. Nakonec jsem odešla a tím, co se dělo potom, mě manžel jen ujistil o tom, že to bylo nejlepší rozhodnutí v životě. Pět let jsem s ním byla než jsme se vzali a musím říct, že dokud na to neměl papír, vztah fungoval, ale po svatbě teprve odhalil svou pravou tvář. Nikoho neodsuzuji a vím, že pokud někdo s malým dítětem odejde a nechá se připravit o všechno, musí důvody mít. A žít ve vztahu, který nepřináší nic vám ani dítěti, je v dnešní době zbytečné. Dítě na matce pozná, že je nešťastná a hádky a strach vnímá i jako malé a myslím, že setrvání v takovém vztahu na dítěti může zanechat mnohem horší skryté následky. Jiná situace by možná byla, kdyby chlap jako manžel nestál za nic, ale byl alespoň dobrý otec. Jsou lidé lehkovážní, ale někdy i ty vztahy, které navenek vypadají úžasně, vůbec úžasné být nemusí. A nemá smysl lepit za každou cenu to, co je naprosto neslepitelné a věta kvůli dětem je zcestná, protože mnohdy dítě trpí víc tím, že žije v nefunkčním vztahu než když rodiče žijí odděleně.
 Vílenka 


Souhlasím, ale... 

(8.10.2008 8:57:03)
Docela hezké čtení, ve všem jako by mi mluvilo z duše, vlastně se vším řečeným se ztotožňuji a navíc ta podobnost - právě jsme slavili deset let výročí... Ale ne od svatby. Ode dne, kdy jsme se rozhodli jít životem spolu. Jinak vše platí stejně i pro náš pár. Stejný pocit zodpovědnosti, stejně jasný fakt, že tohle je to, co jsme si vybrali a co nehodláme měnit kvůli problémům, které byly, jsou a jistě i budou, stejný pocit nutnosti být pro sebe i pro děti rodinou. Ten velký krok, to velké rozhodnutí - to jistě nemusí znamenat jen svatební obřad. Věřím, že spolu vydržíme déle než mnozí sezdaní.
 ajorika 


Re: Souhlasím, ale... 

(8.10.2008 12:37:16)
Jo, take si myslim, ze "papir" o vztahu neni. Zijeme spolu s partnerem, mame 2 deti a rozhodne problemy neresime utekem. To, ze se nekdo rozhodne s nekym zit (sdilet dobre i zle) a mit deti nemusi nutne znamenat, ze bez potvrzeni statu jde o menecenny vztah nebo nezodpovedne jedince. Nakonec existuje rozvod, takze ten snatek je skutecne jen formalni prekazka, pro nekoho, kdo chce ze vztahu odejit.
 maw 


Re: Souhlasím, ale... 

(12.10.2008 14:32:34)
Rozvod je ale těžší než rozchod.
Navíc - pokud je sňatek uzavřen dle círk. práva, rozvod není.
 fisperanda 


Pěkný, ale... 

(8.10.2008 9:32:53)
Pěkný zamyšlení. Ale není to můj pohled na život. Svýho manžela mám ráda. Ale manželství pro mě není priorita, stejně tak není priorita ve dvou projít životem. Manžela miluju za to, že rodina je pro něho na prvním místě, že se o nás stará a tak dál... ale samotný pocit štěstí neodvozuju od toho, jestli vedle mě zrovna chlap je, nebo ne. Samozřejmě se absolutně mění situace, kdy dcerka potřebuju tátu. Toho svýho, pochopitelně. Ale - k úvaze, proč se rodiny rozpadají a střídají se partneři... Když pominu to, že podle mě člověk monogamní prostě není, a todle se dít musí, tak je tady logický důvod třeba ten, že člověk se během života přirozeně mění, a partner, se kterým si rozuměl před deseti lety teď už je zcela jinde, došel během života k jiným hodnotám, má jinde priority. V takovým případě - proč se znásilňovat a být s někým, kdo mi nerozumí, a já jemu? Tím si ublížíme oba. Samozřejmě je potřeba brat v potaz stupeň "nerozumění si". Určitě se nebudu rozvádět kvůli tomu, že manžel chce trávit víkendy na chatě, a já ne.
Dřív prostě byla jiná morálka, svázaný mravy. Rozvod byl nepřípustný. Teď babičky vzdychají se slzou v oku "Já jsem vydržela s Oldříškem celý život". Ale kolik bylo těch okamžiků, kdy s Oldříškem být nechtěla? Kdy by nejradši sbalila kufry a odešla, kdyby se nebála, že si na ni sousedi budou ukazovat prstem.
Lidi možná pochopili, že není potřeba nechat si diktovat morálku, ale dělat to, co dělat chtějí. Pro někoho je fajn být celý život s partnerem. Děsí ho představa, že si nějaký další vztah bude budovat znovu, bude do toho muset dat spoustu energie, zvykat děti a tak dál.. prostě nemá důvod tohle chtít, je to komplikace.
Pak je další typ lidí, kteří prostě vidí štěstí v tom, že chtějí momenty svýho života vyplnit s osobou, s kterou je jim zrovna teď dobře.
 Kudla2 


Re: Pěkný, ale... 

(8.10.2008 9:56:16)
fišperando, já si myslím, že když už se s někým rozhodneme být spolu a zplodit s ním děti, je naše odpovědnost se posnažit i o to, abychom "za deset let nebyli každý někde jinde". To "někde jinde" přece nepřijde jen tak samo od sebe, je to každodenní plíživý proces ~j~, proti kterému se ale dá bojovat také každodenními malými krůčky.

Já jsem u přítele a potom manžela nikdy žádný "pocit zavírajících se dveří" neměla - napřed jsme spolu sportovali, pak dlouho chodili a bydleli a nakonec jsme se vzali ~:-D . A pořád je to prima (ťuk ťuk) i po letech manželství, dvou dětech a spoustě společně prodělaných nesnází (ale krize ani jedna, ťuk ťuk).

Myslím, že to, co říkáš o nemonogamnosti a chuti žít s někým, s kým je mi dobře PRÁVĚ TEĎ, je tak trochu nepochopení celého toho principu. Na jednu stranu chápu, že prožít zbytek života s někým, kdo je násilník, alkoholik, nevěrník nebo na mě kašle a jede si podle svého, je zbytečná oběť a ztráta energie, na druhou stranu nevěřím, že takových lidí je nadpoloviční většina (protože tolik manželství se údajně rozvádí) a domnívám se, že spoustu těch rozvádějících se (jistě že ne všechny) by mohla zachránit právě větší oboustranná snaha plynoucí z vědomí, že by takový vztah měl být na celý život, že je podstatně příjemnější ten život prožít v pohodě a ne ve věčném boji, a že pro to musíme oba něco udělat. Ne postoj "už mi nedáváš to, co potřebuju, tak adié, nazdar a jdu lovit jinam." ~:-©
 Vlaďka a Dáda 


Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(8.10.2008 21:53:46)
Fišperando-Mluvíš mi z duše!
Kudlo - A co když se prostě zamiluješ? Nejdeš nikam s tím že to uděláš, že si najdeš jinýho, ale stane se to a vdíš, že má spoustu vlastností, který manžel nemá....
Já jsem teď v týhle situaci a v manželovi mám jistotu, že nás má rád a postará se o nás.Taky ho mám ráda..Ale už když jsme se do sebe zamilovali, byla to láska jako trám, ale byli jsme každý naprosto jiný. A mně to docvaklo až po sedmi letech, když máme tříletého prcka a já jsem potkala kluka, který je jako já s pi.....
A babo raď. Snažím se zachraňovat rodinu, ale nemůžu ho vyhnat z hlavy a mám problém se i učesat, jak chci být s nim a snažim se to potlačit. Manžel se teď taky snaží (ví, že se to stalo proto, že mně dlouho ignoroval), a máme se moc rádi, ale stačí to na celej život, když jsme každý jiný a já umírám touhou po tom, žít s někým jiným i za cenu, že by to možná nemuselo vyjít a když zůstanu, možná mi ten Pravý propluje mezi prstama....Někdo, s kým bych mohla mít další děti, kdo by mně nebrzdil ale podporoval, s kým jsem plná života? A nejsou to počáteční růžový brejle, ale reálnej pohled- nejen můj, že s tím "druhým" jsme pro sebe jako stvoření :-(
 Aimée 
  • 

Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(9.10.2008 8:13:04)
Ano, takové situace se stávají, ale myslím, že bych jich bylo podstatně méně, kdybychom se všichni snažili člověka, kterého si hodláme vzít, či s ním zplodit dítě, opravdu dobře poznat. Nemyslím tím určitý časový úsek, protože to je dost relativní, ale spíše různé situace a události a také příjemné i méně příjemné povinnosti. Láska jako trám je krásná věc, ale měla by se také trochu poradit s rozumem. Pokud si nejsem opravdu jistá, že partner je člověk, kterého si vážím a se kterým dokážu strávit život, tak si ho přece neberu a už vůbec s ním neplodím děti!!!!
PS: Teď to bylo myšleno obecně, rozhodně tímto neodsuzuju autorku předchozího příspěvku - navíc něco podobného potkalo i mou sestru, takže chápu, že někdy je to fakt těžké...
 JBB 
  • 

Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(10.10.2008 9:22:40)
Já si myslím, že toho druhého můžeš mít ůproklepnutého" ze všech stran a stejně ti je to pak k ničemu, protože většina lidí v zamilovanosti a ve snaze být lepším v očích toho druhého se snaží daleko víc než pak, když už má jistotu a spadne do svých starých zvyků a nálad a nehne s ním nic. Myslím, že většina ví, o čem tu mluvím.
 Kudla2 


Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(10.10.2008 9:58:22)
JBB, jak dlouho se člověk vydrží naprosto dokonale přetvařovat? Rok, dva? Když s tím druhým bude bydlet? Tomu nevěřím.

Je pravda, že určitý kus "kliky" v nalezení správného partnera určitě je, ale velký kus v tom může udělat ten "vybírající si".
 Aimée 
  • 

Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(11.10.2008 17:15:00)
Ano, s tím se dá do jisté míry souhlasit. Ale myslím si, že právě proto není dobré vdávat se (či si pořizovat dítě) v době největší zamilovanosti, která s sebou nese ony pověstné "růžové brýle" a zvýšenou snahu partnerů vyhovovat tomu druhému po všech možných stránkách.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(9.10.2008 8:36:32)
Vlaďko,
tak já jsem si to zažila trochu opačně - v 18 jsem se strašně zamilovala do kluka, se kterým jsem si rozuměla snad nejvíc na světě, jak jsem si už se žádným chlapem nikdy nerozuměla. Já jsem řekla pár slov, a on za mě dokončil větu. Opačně zrovna tak. Prožívali jsme stejné pocity, měli jsme stejná gesta.. Kdybych věřila na minulé životy, myslela bych si, že už jsem s ním jeden život musela prožít. Už nikdy jsem se tak strašně nezamilovala.
Dneska jsem 6 let vdaná za muže, který je ke mně jako nebe a nudy - má jiné emoce, jiné prožívání, jiné vnímání, jiné myšlení... Budovat s ním vztah byla od začátku dřina (zato teď už jsme dost sladění), ale VÁŽÍM si ho, a mám za co. Zatímco ten "pan úžasný" mě po roce vztahu opustil a nechal mě žít s neopětovanými a tak vřelými city... Tyhle chlapi, jak si s nima strašně rozumíme, jsou do jisté míry podobní povahově, ale do jisté míry i dost zkušení se ženskýma, a proto to s náma umí. Věděla jsem, že "pan úžasný" není žádný svatoušek, ale nepřiznávala jsem si, že to tak může dopadnout i se mnou. Myslím, že to byla zbytečná zkušenost a zbytečná bolest - ale zase si říkám, že bych si třeba nevážila toho mého úplně obyčejného manžela, na kterém je to nejlepší to, že mě má prostě rád :-) A pořád bych hledala toho prince na bílém koni, který by mě třeba nakonec odkopl i se všema mýma milujícíma pocitama a otevřeným srdcem... (P.S.: Na "pana úžasného" naštvaná nejsem, jen konstatuju fakta a popisuju, jak jsem to TEHDY prožila, dneska to dávno nebolí...)
 Vlaďka a Dáda 


Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(8.10.2008 21:53:50)
Fišperando-Mluvíš mi z duše!
Kudlo - A co když se prostě zamiluješ? Nejdeš nikam s tím že to uděláš, že si najdeš jinýho, ale stane se to a vdíš, že má spoustu vlastností, který manžel nemá....
Já jsem teď v týhle situaci a v manželovi mám jistotu, že nás má rád a postará se o nás.Taky ho mám ráda..Ale už když jsme se do sebe zamilovali, byla to láska jako trám, ale byli jsme každý naprosto jiný. A mně to docvaklo až po sedmi letech, když máme tříletého prcka a já jsem potkala kluka, který je jako já s pi.....
A babo raď. Snažím se zachraňovat rodinu, ale nemůžu ho vyhnat z hlavy a mám problém se i učesat, jak chci být s nim a snažim se to potlačit. Manžel se teď taky snaží (ví, že se to stalo proto, že mně dlouho ignoroval), a máme se moc rádi, ale stačí to na celej život, když jsme každý jiný a já umírám touhou po tom, žít s někým jiným i za cenu, že by to možná nemuselo vyjít a když zůstanu, možná mi ten Pravý propluje mezi prstama....Někdo, s kým bych mohla mít další děti, kdo by mně nebrzdil ale podporoval, s kým jsem plná života? A nejsou to počáteční růžový brejle, ale reálnej pohled- nejen můj, že s tím "druhým" jsme pro sebe jako stvoření :-(
 Kudla2 


Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(9.10.2008 0:00:17)
Vlaďko - A co když se prostě zamiluješ?

Neumím si představit, že bych se zamilovala do někoho jiného než do manžela - kombinace vlastností, které má, mi naprosto vyhovuje (a proto mě neláká někdo jiný s jinou kombinací).

Domnívám se, že pokud se dva dospělí zralí lidé rozhodnou mít spolu děti a žít spolu, ne jen vedle sebe, tak neexistuje nějaké "co když se prostě zamiluješ". Respektive to, jestli se ti líbí i někdo jiný, těžko ovlivníš, ale myslím, že své chování zralý člověk ovlivnit může a měl by, a té případné zamilovanosti prostě nedat průchod. Rozbít fungující rodinu kvůli "zamilovanosti" je nezralé a bezcharakterní jednání.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(9.10.2008 0:02:50)
Kudlo,
otázka je, co to znamená "funguje" a co si představíš pod pojmem zralí, dospělí, event. zodpovědní lidé.
Funguje třeba i Babeta, ale jezdit na ní nebudu, protože mi z nějakého důvodu prostě nevyhovuje. ~;)
 Kudla2 


Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(9.10.2008 0:11:39)
Monty, když fungují nejen provozní, ale i vztahové záležitosti. Když máš pocit, že nežiješ VEDLE toho člověka, ale S ním.

Ale ono se to docela těžko vysvětluje, výhodu mají ti, kteří měli to štěstí a mohli v dětství něco odkoukat ~;)

S tou babetou je to otázka gusta, někdo zas radši jezdí na vlastní babetě než v půjčeném mercedesu.~j~
 Vlaďka a Dáda 


Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(9.10.2008 8:20:03)
No, já měla dlouho pocit, že žijeme jen vedle sebs a už jsem neměla kde brát energii na jednostranný snažení něco změnit. Vztah je živej organismus a musí se zalejvat... Jak říkám-7 let jsme vydrželi být ideální pár jen díky přetrvávající zamilovanosti, spoolečnýho však nemáme vůbec nic. A právě s manželem mám ten "půjčenej mercedes", s přítelem, pakliže s eodhodláme být spolu, budu mít SVOJE lamborgini :-) Sice bude těžkej začátek- manželovi všechno dává táta, ale já už se chci taky něčeho domoct sama.
Moje nevěra otevřela muži oči a tak nám dávám šanci, kterou si buď potvrdím, nebo vyvrátím, že to má-nemá mezi námi cenu.
Jasněže první zamilovanost jednou pomine, ale mezi mnou a přítelem by ten přechod jednou vykompenzovaly společné názory a aktivity a přátelé - s manželem nemám ani jedno...
Dá se fakt tak jednoduše soudit? Kdo nezažil, nepochopí. Vám, co se tu tak chvástáte jak v tom máme jasno ze srdce přeju, ať vás to nepotká, protože se asi jinak budete divit s pusou otevřenou. Taky jsem vykřikovala skálopevná přesvědčení, že mně se tohle NIKDY nemůže stát a manžel je nej chlap na světě... :-) Můžeš si říkat co chceš Kudlo, ale tomuhle prostě neporučíš. A zachraňovat rodinu za každou cenu, když já nejsem šťastná nemá cenu.-Moje dítě to vycítí a stejně to neocení a bude nešťastné taky.
 Kudla2 


Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(9.10.2008 8:48:08)
"Já měla dlouho pocit, že žijeme jen vedle sebs a už jsem neměla kde brát energii na jednostranný snažení něco změnit."
"7 let jsme vydrželi být ideální pár"

A čemu říkáš ideální pár? Mně tedy situace, kdy dlouhodobě žiješ VEDLE někoho a snažíš se jen ty, vůbec ideální nepřipadá. To, jestli něco vypadá ideálně navenek, vůbec není podstatné.

To, že s manželem nemáte nic společného, jste nevěděli, než jste se brali? Pokoušet se změnit povahu člověka je předem ztracená práce, navíc je to trochu nefér - když si někoho beru, tak pro to, jaký je teď, ne jak si ho přitesám podle sebe.

A vřele souhlasím s příspěvkem o něco níže, že by člověk k té zamilovanosti měl také zapojit rozum...
 Gaba, 1 dcera 
  • 

Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(9.10.2008 13:52:01)
asi jako pise kudla - proc si berete nekoho, s kym nemate spolecne konicky, aktivity nebo pratele? to nechapu ... to jste pred svatbou chodili ven jen sami? a nebo jen ty se svymi a manzel zase se svymi prateli? a pokud jste nemeli spolecne konicky a aktivity.. ze se tak ptam - co jste spolu porad delali?
 Vlaďka a Dáda 


Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(9.10.2008 17:17:28)
Poznali jsme se když jemu bylo 18 a mně 17.. Měli jsme společný kamarády, ale Ti manželovy se rozutekli a on sedí doma, permanentně na netu nebo kouká na DVD a chodí do videopůjčovny. Koníčky jsme společný neměli nikdy, ale líbilo se mi na něm, že je takovej "rodinnej typ"-jak tu někdo napsal "tatínek". Jenže to fungovalo do doby, než začal malej chodit, od tý doby ho vyloženě obtěžuje. Te´d se to trochu zlepšilo, ale to je krátkodobý, protože se muž snaží zachránit co se dá, ale až bude mít pocit, že je to "v suchu", začne zase stagnovat. I jsme spolu bydleli- společně s jeho mamkou. A co jsme dělali? Každej něco jinýho, nebo pařili s těma lidma, ze kterých se vyklubali buď svině, nebo jsou někde jinde a muž nemám zájem poznávat nový lidi, ktdežto já jo a mockrát jsem ho prosila aby chodil "ven" se mnou, když bylo hlídání. Nechtěl, radši seděl u TV... Tak to dopadlo jak to dopadlo.
Vdávala jsem se až když byl malýmu rok, protože svatba v mých hodnotách nebyl ten papír, ale to, že budu za princeznu a budem celý den "snový pár v hlavní roli"-dost naivní, já už to teď vím taky. Byl to neskutečnej mejdan pro sto lidí-většinou kamarádů, žádný že věkovej průměr 60 a hudba umcaca umcaca...Věřila jsem, že je to napořád. A snažila jsem se ho poznat, šla jsem do toho s tím, že jsme každý jiný, ale byl dost tvárnej a přizpůsobivej, tak jsem myslela, že nám to vydrží napořád a časem vychytám všechny mouhcy, až došlo na moje prozření, že vůbec nefungujeme jako rodina a to v základních věcech a dohnat se to dá asi jen těžko. Kromě toho za toho "druhýho" bych dýchala. Navíc si s manželem nesedneme v sexu, od čehož se odvíjí další komplikace. -kdyby fungovalo tohle, bylo by snazší to napravit. Když se zamyslím, bylo to tak vždycky, že mně nevzrušoval a sex jsem brala jen jako lásku převedenou na tělesnou úroveň. Žijeme vedle sebe jako bratr a sestra, jako kamarádi. Bohužel nový přítel mi ukázal, že je možný málem vzrušením omdlívat jen z "pouhého" obejmutí.
-pro ty, kdo to shrnou tak, že jsem zaslepená sexem a těma "začátkama", není to pravda. I kdyby to s přítelem nevyšlo, bude to strašně bolet, asi z toho duševně umřu, ale stejně vím, že s manželem nebudu.. Asi to nějakou dobu ještě půjde a věřím, že budou i moc hezký chvíle, ale že naše naprosto rozdílné povahy plus ten problém se sexem nás stejně přesvědčí, že se spolu jen trápíme a je to neslučitelný se soužitím spolu...
 Ilona a její holčičky 
  • 

Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(10.10.2008 8:50:12)
Vlaďko, já bych se zamyslela nad tím, jak se zachoval tvůj manžel. On ví o tvé nevěře a odpustil ti a respektuje jí. To už chce opravdu velkou lásku. Asi mu na vašem vztahu záleží a možná to není on, kdo vztahu nedává všechno.
 Vlaďka a Dáda 


Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(10.10.2008 16:19:05)
Anie,
ale jen proto, že nechce být sám než si někoho najde...To bys musela slyšet naše rozhovory, abysis mohla udělat objedktivní názor. Jo, asi tam ta láska na jeho straně je, ale já ji dlouho necítila, proto se to všechno stalo. Opravdu jsem citově strádala. Není čestnější odejít a to v klidu, než trápit jeho i sebe a zbytečně zabíjet čas, který bysme už mohli trávit s někým, kdo nám sedne víc(fakt myslím, že i jemu by bylo líp s míň náročnou holkou), aby to pak stejně skončilo a rozešli jsme se ve zlým až ve fázi, kdy už to bude fakt neúnosný"? Já cítím, že to stejně skončí. Ať teď, nebo za pět let. Je mi 23 a to je sakra málo, abych se odteď obětovala a zůstávala ve vztahu, který mi nevyhovuje a zbytečně tím trápila i manžela a syna-ten to cítí taky že se něco děje. Kdyby mi bylo 50, tak si možná řeknu, že to nějak "doklepu", ale možná taky ne. Nechci skončit jako můj táta, který tohle říká --že kdyby mu nebylo 65, taky začne znova.. To je dost smutný.
 maw 


Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(12.10.2008 17:43:51)
Jenom jestli to není zpětná racionalizace, anebo jestli si nehledáš výhovárky, proč nedřít na vztahu. S tím Tvým manželem se podle všeho dá - jenže na druhém břehu je tráva vždycky zelenější, že?
 Vlaďka a Dáda 


Re: Rozvod - únik z něčeho, co nefunguje? 

(22.10.2008 10:39:28)
Maw - není zelenější, naopak. Ten druhej břeh by potřeboval sakra zalejt a pohnojit...A s manželem mám jistotu, jakou už s nikým jiným mít nebudu-nevěra mi prošla tak hladce, pořád mně miluje a chce být se mnou, pořád si můžu chodit kam chci... Ale já cítím, že ho tím ponižuju a ani mně to nevyhovuje.. Možná by bylo lepší být s malým chvíli sama a pak k sobě buď znovu najdeme cestu, nebo ne a časem najdeme někoho, kdo bude s námi na stejný vlně.Dneska už se nebojím že ne, chlapů i mladých, co jsou schopní mít rádi cizí dítě je hodně...
Je mi z toho, co se stalo, dost smutno.Moje nová láska to všechno nějak neunesla - a já taky ne, neuměla jsem se rychle rozhodnout, začal do toho každý mluvit a šlo to do háje.. I přes to, že bych neměla ani jednoho, byla bych radši sama, ale pořád váhám, protože by se mohlo stát, že když odejdu, ty vrátka k manželovi si navždycky zavřu - čert vem já, ale malej... Nevím co je lepší a nechci to uspěchat.. :-( Ale ať udělám cokoliv, vždycky to bude někoho bolet.
 Annie 
  • 

Re: Pěkný, ale... 

(8.10.2008 10:00:39)
Vůbec nejsem zastánce nějakého příliš uvolněného scénáře, kdy si můžeme střídat partnery podle aktuální nálady bez ohledu na děti, minulého partnera, rodinu atd. Ale souhlasím s Fisperandou, že není přeci nutné jako dřív setrvávat v nevyhovujícím svazku. A přeci nevyhovující není jen tehdy, kdy muž bije nebo jinak týrá svoji ženu nebo děti? Prostě si to ti dva představovali jinak, zkusili to vyřešit, nepodařilo se to. Mají víc společných špatných prožitků než těch dobrých? Můžou se snažit jak chtějí a stejně jim to nejde? Proč se tedy dál trápit? A kvůli dětem? Tak tahle doba je doufám minulostí. Byly ty děti svých rodičů, kteří zůstali v nevyhovujícím manželství jen kvůli nim, šťastné? Myslím, že ani náhodou!
 Annie 
  • 

Re: Pěkný, ale... 

(8.10.2008 10:01:46)
Vůbec nejsem zastánce nějakého příliš uvolněného scénáře, kdy si můžeme střídat partnery podle aktuální nálady bez ohledu na děti, minulého partnera, rodinu atd. Ale souhlasím s Fisperandou, že není přeci nutné jako dřív setrvávat v nevyhovujícím svazku. A přeci nevyhovující není jen tehdy, kdy muž bije nebo jinak týrá svoji ženu nebo děti? Prostě si to ti dva představovali jinak, zkusili to vyřešit, nepodařilo se to. Mají víc společných špatných prožitků než těch dobrých? Můžou se snažit jak chtějí a stejně jim to nejde? Proč se tedy dál trápit? A kvůli dětem? Tak tahle doba je doufám minulostí. Byly ty děti svých rodičů, kteří zůstali v nevyhovujícím manželství jen kvůli nim, šťastné? Myslím, že ani náhodou!
 Annie 
  • 

Re: Pěkný, ale... 

(8.10.2008 10:01:47)
Vůbec nejsem zastánce nějakého příliš uvolněného scénáře, kdy si můžeme střídat partnery podle aktuální nálady bez ohledu na děti, minulého partnera, rodinu atd. Ale souhlasím s Fisperandou, že není přeci nutné jako dřív setrvávat v nevyhovujícím svazku. A přeci nevyhovující není jen tehdy, kdy muž bije nebo jinak týrá svoji ženu nebo děti? Prostě si to ti dva představovali jinak, zkusili to vyřešit, nepodařilo se to. Mají víc společných špatných prožitků než těch dobrých? Můžou se snažit jak chtějí a stejně jim to nejde? Proč se tedy dál trápit? A kvůli dětem? Tak tahle doba je doufám minulostí. Byly ty děti svých rodičů, kteří zůstali v nevyhovujícím manželství jen kvůli nim, šťastné? Myslím, že ani náhodou!
 Annie 
  • 

Re: Pěkný, ale... 

(8.10.2008 10:09:27)
...omlouvám se za netrpělivost! Třikrát klik a už se to ukáže :o)
 Jíťa 
  • 

Re: Pěkný, ale... 

(8.10.2008 10:47:09)
"Manžela miluju za to, že rodina je pro něho na prvním místě, že se o nás stará a tak dál... "

Není to trošku povrchní? Co až bude nemocný, mít úraz, ztratí práci nebo cokoliv jiného a nebude schopný se o vás postarat? Vyměníš ho?

Manžela miluju především pro to, jaký je, jakou má povahu, názory, koníčky, optimismus, vnitřní sílu a vůbec pohled na život... To, že se stará o rodinu je také důležité, ale nemusí to trvat věčně.
 Jaana2 


Re: Pěkný, ale... 

(8.10.2008 11:32:29)
no tak asi když se to stane, tak se o něj postarám, právě proto, co on udělal pro mne ( nás) já mu vrátím. Partnerství je o tom dávat i brát. Ne jen o tom dávat. Nebo jen brát.
 fisperanda 


Re: Pěkný, ale... 

(8.10.2008 12:29:34)
Manžel je zrovna teď bez práce, a ani mě nenapadlo ho opouštět nebo mu to dát "vyžrat".
Jak píšeš, manžela miluješ proto, jaký je, jaký má vlastnosti a tak, to je pěkný. Ale takových, kteří měli úžasný vlastnosti byly mraky, nakonec nám vztah zhořel na tom, že nechodili do práce, neplatili nájem atd... Takže teď je pro mě prioritní chlap, který se o nás postará. A až potom můžu obdivovat to, že si rozumíme.
 Kudla2 


Re: Pěkný, ale... 

(8.10.2008 12:34:49)
to moc nechápu, měli úžasný vlastnosti, ale nechodili do práce...?

já považuju to, že je dotyčný ochoten a schopen postarat alespoň sám o sebe (dostudovat, uživit se) za základní podmínku toho, abych se s ním začala vůbec bavit ~;) Jakékoli jiné "úžasné vlastnosti" flákače a nemakačenka by mi tudíž asi zůstaly utajeny ~;)
 Jíťa 
  • 

Re: Pěkný, ale... 

(8.10.2008 15:28:10)
Ano, miluju ho pro to, jaký je.

Jak by se ti líbilo, kdyby tvůj manžel říkal např: "Miluju ji, protože vaří teplé večeře."
 Jaana2 


Re: Pěkný, ale... 

(8.10.2008 15:51:30)
Jíťo a co kdyby tím tan manžel myslel - je úžasná, ona ví, že mám rád teplé večeře a ona se o mne tak stará, přestože se jí třeba nechce, tak je moc fajn, že to pro mne dělá a já jí to oplatím třeba tím, že jí večer namasíruju záda. Protože je nám prostě spolu dobře, jeden dělá to a druhý tohle a vzájemně jsme propojeni.

 JiBi* 


Jaano2, 

(8.10.2008 17:29:26)
máš uvedený mail, nedalo mi to nepřeposlat ti krásný kreslený vtip k tématu, který mi včera došel ~:-D.
 Jíťa 
  • 

Re: Pěkný, ale... 

(9.10.2008 11:44:35)
No to aby ses pak bála, že až si zlomíš nohu a nebudeš schopná ty večeře pár týdnů vařit, tak tě manžel vymění.

Chci aby mě manžel miloval pro to, jaká jsem. Ne proto, že mu dobře sloužím k uspokojování jeho potřeb. Stejně tak ho miluji i já. Jsem schopná si většinu svých potřeb uspokojit sama, na to nemusím mít na krku chlapa. Stejně tak ten můj je schopný přežít i bez manželky. Jsme spolu protože se milujeme, je nám spolu fajn, máme hodně společného, vyhovují nám naše povahy atd.
 maw 


Re: Pěkný, ale... 

(12.10.2008 14:34:57)
Tvoje ego má přednost před morálkou a obětí, to jsi chtěla říct?
A jinak: změny v těch prioritách atp. nastávají, pokud na vztahu partneří nepracují. Pokud ano, naopak se sbližují.
 Pavla, 4 děti 
  • 

Veroniko 

(8.10.2008 9:55:12)
děkuji za článek, vidím to úplně stejně jen s nepatrným rozdílem, že moje zkušenost je již dvacetiletá.
 JiBi* 


Re: Veroniko 

(8.10.2008 11:40:42)
Veroniko, tak tak to jsme 2... se vším všudy, Taky jsem to chtěla napsat :-).
 Maci1 


Re: Veroniko 

(8.10.2008 12:18:30)
pod tenhle článek bych se klidně podepsala. Vidím to stejně R^.
 Maci1 


Re: Veroniko 

(8.10.2008 12:19:24)
pod tenhle článek bych se klidně podepsala. Vidím to stejně R^.
 M+4 
  • 

Re: Veroniko 

(8.10.2008 12:37:29)
Veroniko, podle mě je to nejlepší článek na tomto serveru nejmíň za poslední rok!
Na vztahu se má soustavně pracovat a ne tomu nechávat jenom volný průběh a když to přeroste únosnou míru, tak ho vyměnit.
Cítím, že každý náš překonaný problém vztah vylepšil.
Svého muže miluji více než před 20lety (z toho 13manž., 4děti), po společně překonaných problémech mu plně věřím, že příště mě zas podrží. M+4
 Olga, 4 děti 
  • 

Re: Veroniko 

(8.10.2008 12:47:22)
Já taky! A díky! Je něco krásnýho přes všechny starosti a těžkosti (těch jsme rozhodně ušetřeni nebyli), zestárnout společně. Mému muži bude příští rok padesát. Pořád se jeden druhému líbíme a ani nám nepřipadá tak dávno, co jsme se brali. To vnímáme spíš na dětech.
 Olga, 4 děti 
  • 

Re: Veroniko 

(8.10.2008 12:49:58)
Já taky! A díky! Je něco krásnýho přes všechny starosti a těžkosti (těch jsme rozhodně ušetřeni nebyli), zestárnout společně. Mému muži bude příští rok padesát. Pořád se jeden druhému líbíme a ani nám nepřipadá tak dávno, co jsme se brali. To vnímáme spíš na dětech.
 Babsi+2 


Re: Veroniko 

(8.10.2008 17:00:34)
Já děkuju autorce za to, že se tu konečně někdo z nevěřících zastal manželství.
 Ilona a její holčičky 
  • 

Re: Veroniko 

(10.10.2008 8:56:27)
Mám úplně stejný názor. Hlavně mě zaujala pasáž, kde autorka píše, že jsme to MY - příjmení. Je dost hrozné, když děti jsou třeba Říhovy, přítel je Říha a maminka, která děti donosila, porodila a ve větší míře i vychovává je Vokurková. To mi přijde na nesezdaném partnerství to nejponižující.
 Gordita 


Re: Veroniko 

(26.10.2008 16:14:30)
Příjmení bych neřešila, je spousta zemí, kde si ženy nechávají svoje příjmení celý život, jako třeba Belgie a Španělsko, a připadá jim nepřirozené, když si žena příjmení mění (byla jsem 10 vdaná za Belgičana, změnila jsem příjmení a pak jsem pořád vysvětlovala, že opravdu nejsme sourozenci, pak byl pěkný problém to příjmení po rozvodu měnit zpátky na rodné, protože Belgičani mi to po manželovi zavedli jako rodné, až se vdám za španělského přítele, příjmení si nechám svoje, ale dcera bude mít příjmení partnerovo i moje, jak je ve Španělsku zvykem...)
 Beky, 2 děti 
  • 

Re: Veroniko 

(10.10.2008 16:57:26)
Moc děkuji za článek, znovu jsem si uvědomila, co v tom svém manžílkovi mám a také to, že problémy jsou všude, ale dají se řešit - SPOLU!Díky
 katka+katka 
  • 

To je tvůj pohled na svět, 

(8.10.2008 9:55:46)
ale řada lidí to vnímá třeba jinak a neznamená to, že jsou nezodpovědní, rozmazlení apod.
Já třeba jsem vdaná (déle než ty) a upřímně svatba pro mě nic neznamenala a ani neznamená, žiju s člověkem, kterého miluju a jsem s ním, protože ho miluju a on miluje mě (aspoň to říká:-) Dokonce jsme momentálně manželé bez oddacího listu, někam zmizel, ale nevidíme důvod, proč jít zařizovat nějakou jeho kopii nebo něco podobného, prstýnky máme též bůh ví kde. Prostě milujeme se, klape nám to a význam svatby v našem případě chápu jen s ohledem na dědické vztahy.
Pokud manžela nebo on mě milovat přestane, rozvedeme se. Ze svatby nemám pocit oněch "zabouchnutých dveří", jsem přesvědčena, že je můžeme oba dva kdykoli otevřít.
Jinak znám i ty čtyřicítky, které žijí dobrovolně samy a dobrovolně nemají děti a jsou spokojené. A podle mě to je to hlavní žít takový život, se kterým budu spokojená (samozřejmě v rámci zákonných norem)
 AdrianaP 


Re: To je tvůj pohled na svět, 

(8.10.2008 11:22:00)
Naprosty souhlas s Katkou. Ja zastavam nazor, ze zivot ve vztahu je o uspokojeni potreb vsech jeho ucastniku a pokud k tomu nedochazi tak maji stejne pravo to resit.
Myslim ze v dnesni dobe nedochazi k nejakemu "porusovani tradic" ci jak to nazvat; spis spolecnost dospela do stavu kdy se jeji clenove neobavaji MIT VLASTNI predstavu o zivote a MIT SVE NAROKY na partnera, deti, styl zivota atd. Tedy alespon nekteri. A to je velmi dobre.
Ja ziju s partnerem proto ze s nim chci zit kvuli jeho lidskym hodnotam, to same verim ze dela i on smerem ke mne, vychovavame spolu dite a verim ze dobre; a fakt ze k tomu nemame papir na veci nic nemeni ani k lepsimu ani k horsimu. Kdybych ten papir mela, tak by mne rozhodne neprimel snazit se vic ci min.
V zadnem pripade bych nesouhlasila, ze v minulosti byli lide ve vztazich stastnejsi a to jenom proto ze byli sezdani. To mi prijde jako celkem silna demagogie.
Podle mne je to jenom dobre, ze selide neboji konat podle svych prani - nekteri lide formalni manzelstvi chteji a tak do nej jdou, nekteri ne a tak do toho nejdou. Je to o dospelosti jedincu, o jejich vlastnim rozhodovani o jejich vlastnim zivote a zodpovednosti za ten zivot.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


NÁROKY 

(9.10.2008 8:48:08)
Adriano,
jenže mně právě připadá, že někdy se jede hlavně na nároky, a to moje VLASTNÍ, nebo aspoň zejména (moje nároky jsou přece důležitější než mého partnera). Jenže to je jen otázkou času, kdy se ten vztah zbortí. Myslím si, že vztah má šanci, pokud:

1) nároky obou mají stejnou hodnotu a oba si snaží vyjít vstříct

2) existuje ve vztahu i prostor pro "nezasloužené laskavosti". Např. nestihla jsem umýt nádobí, i když je to moje povinnost. Manžel ho místo vyčítání umyje. nebo: Manžel je 3 měsíce nemocný, máme málo peněz a já mám málo příležitostí pro společenský život. Přesto se o něj starám a neremcám, že jeho vinou se nemám dobře. Nebo: Pohádáme se a já vidím, že důvod jeho vzteku je zjevně ve stresu. Místo abych ho (oprávněně) sjela za jeho nemožné chování, sednu si vedle něj, obejmu ho kolem ramen a řeknu: "Ty toho máš plný kecky, viď?"
Všechny tyhle situace mám odžitý, a jsou to moc hezké vzpomínky, které ten vztah utužily. Kdybychom místo toho žili jen podle hesla "Já mám nárok", asi by ten vztah moc uspokojivý nebyl - nebo aspoň pro mě ne.
 Kudla2 


Re: NÁROKY 

(9.10.2008 8:48:55)
Hanko, moc hezky řečeno...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: To je tvůj pohled na svět, 

(8.10.2008 13:37:04)
Jsem vděčná, že nežiju s někým, kdo by měl postoj "když tě přestanu milovat nebo ty mě, tak se rozvedeme", ale s člověkem, který má postoj "nikdy tě nepřestanu milovat - to je moje rozhodnutí - a proto se s tebou také nebudu rozvádět". Láska není jen o nějakých "pocitech" a chemii, ale právě o rozhodnutí, o tom, že jsou oba ochotní pro vztah udělat maximum. Za téměř 15 let jsme zažili i těžší období, takže to pro mě není žádná teorie. Kdybychom měli postoj "tak se kdyžtak rozvedeme", tak by to k tomu mohlo klidně dospět. A okradli bychom se o skvělý vztah a naše děti o úplnou rodinu.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: To je tvůj pohled na svět, 

(8.10.2008 13:38:41)
Jsem vděčná, že nežiju s někým, kdo by měl postoj "když tě přestanu milovat nebo ty mě, tak se rozvedeme", ale s člověkem, který má postoj "nikdy tě nepřestanu milovat - to je moje rozhodnutí - a proto se s tebou také nebudu rozvádět". Láska není jen o nějakých "pocitech" a chemii, ale právě o rozhodnutí, o tom, že jsou oba ochotní pro vztah udělat maximum. Za téměř 15 let jsme zažili i těžší období, takže to pro mě není žádná teorie. Kdybychom měli postoj "tak se kdyžtak rozvedeme", tak by to k tomu mohlo klidně dospět. A okradli bychom se o skvělý vztah a naše děti o úplnou rodinu.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: To je tvůj pohled na svět, 

(8.10.2008 13:41:46)
Jsem vděčná, že nežiju s někým, kdo by měl postoj "když tě přestanu milovat nebo ty mě, tak se rozvedeme", ale s člověkem, který má postoj "nikdy tě nepřestanu milovat - to je moje rozhodnutí - a proto se s tebou také nebudu rozvádět". Láska není jen o nějakých "pocitech" a chemii, ale právě o rozhodnutí, o tom, že jsou oba ochotní pro vztah udělat maximum. Za téměř 15 let jsme zažili i těžší období, takže to pro mě není žádná teorie. Kdybychom měli postoj "tak se kdyžtak rozvedeme", tak by to k tomu mohlo klidně dospět. A okradli bychom se o skvělý vztah a naše děti o úplnou rodinu.
 Simona / 38 let - pět dětí 
  • 

Všechno společně  

(8.10.2008 10:14:36)
Chtěla bych říct, že i já jsem byla to naivní embryo co bylo romanticky zamilované a šťastné, ale dnes už bych se nevdávala a ač to zní možná tak nějak divně člověk nemůže ručit za druhého bylo by hrozně hezký moci říkat dám za něj ruku do ohně, ale nejde to, určitě nějaký mizivý procento takových lidí existuje, ale já čím dál tím víc zjištuju, že to nejde. Manžel byl v pohodě a máme spolu pět dětí , ale stačil jeden "průser" a i když já jsem nic nepodepsala a o ničem nevěděla tak jsem jeho manželka a budu platit do konce života jenom proto, že jsem manželka. Každej by si měl zodpovídat za svoje , alespoŇ já přes všechnu bolest co v sobě mám to takhle chápu. Takže spolu ano, ale každej na svým , aby potom člověku nezůstala bezmoc, protože on Vám nikdo nepomůže a tohle to mě prostě věřte
 madlenka07 


Re: Všechno společně  

(8.10.2008 13:12:51)
Ano,já sama vdaná nejsem,ale není to moje volba,spíš volba mého expartenra,který odešel,když jsem čekala naši dceru.Ale moje kamarádka byla šťastně vdaná 20 let,mají spolu 3 krásné zdravé děti.Nicméně po 20letech její mnžel odešel k jiné,rozvedli se,ale protože byla jeho manželka a on udělal dluhy,jí chodí domů exekutoři,protože to bylo JEHO trvalé bydliště.
 EvaHrky 


Re: Všechno společně  

(8.10.2008 22:46:23)
co říkáte na předmanželskou smlouvu?
 Simona / 38 let - pět dětí 
  • 

Re: Všechno společně  

(9.10.2008 10:38:18)
Já jsem už asi stařena, my jsme se totiž brali v roce 1990 a to ještě opravdu nebylo tak běžné.
 maw 


Re: Všechno společně  

(12.10.2008 18:00:50)
Smlouva se nedělá pro případ, že se obě strany domluví, tak či onak. Smlouva se dělá pro případ, že domluva není z nějakého důvodu možná, tedy nastává plnění či sankce přesně dle smlouvy. To platí obecně.
Lze diskutovat něco o těch "otevřených vrátkách" a nedostatečné důvěře, nebo velké pochybnosti, zda si beru člověka opravdu důvěryhodného a zodpovědného. Když mám opravdu důvěru, smlouvu nechci. Když mám pochybnosti, chci ji. Proč si ho pak ale beru? Roli může hrát vypočítavost či vlastní nejistota.
Ale taky znám pár, věřící, předm. smlouvu rozhodně nechtěli, tak to za ně pořešili jejich, rovněž věřící rodiče, s konstatováním, že "jeden nikdy neví, tak ať je jasno, a nejsou nadbytečné tahanice". V těch rodinách široko daleko nikdo rozvedený není, vztahy jsou funkční, a přesto...
Když jim to bude fungovat, nebude to potřeba - viz začátek.
 Natanela 


Jít za vlastním štěstím... 

(8.10.2008 10:35:58)
Ano, plně souhlasím s názorem, že vstoupit do manželství je závazek. A taky je to něco co má váhu - ano chci a budu jeho ženou. On je můj muž - má to váhu, už jenom , když to vyslovíte. A rozvod - zažila jsem ho díky svým rodičům. Bylo mi 17 let a věřte hodně dlouho to bolelo a stálo mě to velké úsilí odpustit. Z pohledu dítěte to beru jako zradu - táta se zamiloval a odešel k jiný ženě. Měl právo na své vlastní štěstí?
Kde člověk bere to právo na své vlastní štěstí, když ho druhým veme.
 Ilona a její holčičky 
  • 

Re: Jít za vlastním štěstím... 

(10.10.2008 9:41:37)
Natanelo,opět s tebou souhlasím.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Tohle se nedá paušalizovat 

(8.10.2008 11:01:46)
Já teda vdaná jsem sedmým rokem, krizi jsme zatím neměli ani jednu a syndrom zabouchnutých dveří na mě taky nepřišel, ale nemusí to tak mít všichni. Někomu vyhovuje život v manželství, někomu život v partnerství ... to je věc názoru. Za sebe, já jsem ráda, že jsme se vzali, je můj muž, já jeho žena ... ale recept na štěstí to asi není. Ať nám to, holky, všem vydrží, bez ohledu na to, jestli oddací list máme nebo ne (já osobně teď taky nevím, kde ten náš vlastně je).
 Gréta 


Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(8.10.2008 11:33:52)
Píšeš z ideální situace, jak by vše mělo vypadat. OK, ale co když se ráno probudíš a tvůj manžel ti oznámí, že se konečně zamiloval a je teď šťastný, nikomu nechce ubližovat a neví, co dělat. A pak budeš řešit kromě své momentální situace ještě své zásady a představy o jednom vztahu na celý život.
A pak ti, unavené samoživitelce s dětma, možná začne vadit, že nežiješ ten ideální život z pohledu jiných, že tě litujou a tak. A pak třeba uvidíš, že nikdo neví, co mu život přinese a že sliby a představy o životě může mít za sebe a ne za jiné, ani za milujícího manžela.
V takové situaci jsem se naučila, že není dobrý na chlapovi viset a jsem sice znovu vdaná za báječnýho člověka, ale už mě nikdo nemá na 100%. Jsme dva lidi, nikoli jednotka, a ve stáří budeme zase dva jiní lidi než teď.
 Róza 
  • 

Re: Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(8.10.2008 12:30:54)
taky to tak vidím
 Anadar 


Re: Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(8.10.2008 12:36:54)
Domnívám se,že autorka mimo jiné chtěla říci,že ten vztah je krásný právě v tom,že se do něj opravdu cele položila a s partnerovou nevěrou a následujícím odchodem prostě nepočítá.Třeba i tím,že sama nevyhledává pokušení a má za to,že partner to zkoušet nebude taky.Chápu to ,máme to doma podobné.Už osmnáct let.
Jen tak mimochodem.V předvečer svatby mne chytla strašlivá panika,měla jsem hroznou chuť z toho honem vycouvat.Podobně jako autorka jsem měla zřejmě stejný pocit definitivnosti,těch"zavírajících se dveří".
Není to ideální,občas bych ho zabila.
Ale ráda vedle něj zestárnu.Teď už to vím docela jistě,i když jsem si možná dřív představovala věci jinak.
 Hana 
  • 

Re: Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(8.10.2008 13:21:39)
Já zase měla chuť utéct od oltáře. A to jsme už skoro 12 let spolu. Máme 3 děti, soužití občas jako dvě hrdličky a občas jako pes s kočkou, ale jsem spokojená.
 Winky 
  • 

Re: Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(8.10.2008 13:37:46)
jj, já zase před svatbou měla hrůzu z "definitvna" Článek jako takový OK, ale je to proto, že ho psala žena, která si svůj ideál představovala tak, jak jí teď vychází tudíž jí je dobře a má za to že je to tak správné/nejlepší. Budiž. Ale jsou spousty jiných, kterým jejich ideál "přejel vlak" ačkoliv mu samy do cesty neskočily. A to je pak těžké - žít jinak než jsem původně zamýšlel přestože to není má vina.
Já vdaná jsem, vztah 10let, manželství 4r, děti 2ks :-D zatím vše ťuk ťuk v pořádku a moc ráda bych to takhle "dotáhla až do konce". Ale kdoví. Teď jsme třeba ve fázi plánování stavby domu, užuž se blíží chvíle kopnutí do země. Nicméně pokud se podívám na inzerci realit, je takových rozestavěných domů které jsou na prodej - proč asi. Taky se nejspíš měli rádi ale v průběhu jim do toho "něco" přišlo - a hnízdečko snů je najednou rozestavěné k mání.... doufám (a budu se snažit a moc si to přát) aby to u nás takhle neskončilo. Všem podobně laděným držím palce.
 Betina 


Re: Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(8.10.2008 14:06:34)
páni lidi - já jsem tak ráda, když čtu něco takového :-) úplně jsem se rozsvítila. tak nejsem v týhle pošahaný době jedinej exot, kterej k tomuto dospěl - začínáme vedle sebe stárnout a ten vztah přechází do plně jiný roviny a neřešíme, co bychom dřív zuřivě řešili a fakt to má něco do sebe
~j~
prošli jsme si toho spolu hodně a rozhodně to nebyla vždycky idylka, nějakej čas jsme spolu ani nežili, ale nějak nás to pořád k sobě táhlo zpátky
jinak ale fakt nejde paušalizovat a autorka ač sympatická a upřímná asi zatím nějaký zásadní problémy neřešila, protože některý prostě vyřešit nejdou. a žít s někým někdy za každou cenu, to nebude vždycky to správný rozhodnutí
já ale rozumím, co v postatě chtěla sdělit - nezříkat se zodpovědnosti a nebejt sobec a nemyslet jen na sebe i za cenu toho, že musím dělat věci neoblíbené - s tím souhlasím
 Maia 
  • 

Re: Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(8.10.2008 14:20:46)
Betino, taky jsem rada, ze to autorka napsala, pipadala jsem si v dnesni dobe hlasek typu "tak se kdyztak rozvedeme, no a?" jako blazen....jsme oba s manzelem presvedceni, ze spolu budeme do konce zivota, pracujeme na vztahu, i kdyz se obcas hadame, ale nic nas nerozdeli.
A nepestujeme individualismus, jsme rodina, jsme jednotka a musime tahnout za jeden provaz...zatim se dari, taky mam pocit, ze nase lodka jede rychleji a lepe, nez u nekterych kamaradu-paru, kde jeden tahne tam a druhy onam.
Vztah neni stesti a nahoda, je to prace, tolerance, zodpovednost a laska.
 Betina 


Re: Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(8.10.2008 14:42:11)
teď mě to donutilo zavzpomínat a zamyslet se:-)
vybavuju si naše kamarády a vrstevníky a zjišťuju, že
ti kteří zůstali spolu a nerozvedli se, pochází z rodin, kde se rodiče taky nerozvedli a jsou to už teď staroušci (nebo už nejsou)
to samozřejmě určitě není pravidlo, nicméně potvrzuje to obsah článku, že děti vyrostlé se zázemím a se stabilní rodinou v zádech, nemají pak později potřebu sami ze vztahů splašeně utíkat a při prvních potížích hledat někoho jiného
- jen já sama jsem ta vyjímka, táta od náš odešel, když mi byly čtyři a bráchovi půl roku - no a potvrzuju to pravidlo,poněvač jsem už 23 let šťastně i nešťastně vdaná
 fisperanda 


Re: Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(8.10.2008 14:56:35)
Ale když seš z ideální rodiny, kde otec funguje tak, jak má, a je pro tebe celoživotně velkým vzorem, je to problém snad ještě horší. Protože hledej si někoho takovýho. Můj taťka doma žehlil, nakupoval, vařil, barvil mi hlavu, učil mě se malovat, mamce dokonce ušil šaty, jako dárek :) Je velice inteligentní, o všem s ním můžu mluvit. A teď máš takový vzor, jako bylo manželství mých rodičů, kteří se nikdy nehádali - nebo né tak, abychom to věděli. Pak, když si hledáš partnera, chceš to stejný. Jenomže máš tak strašně vysoko laťku, ke své škodě, že je to prostě děsný. Skvělí vztah rodičů mi v tomhle případě uškodil.
 Maia 
  • 

Re: Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(8.10.2008 15:21:02)
Mas pravdu, vztah mych rodicu nebyl nic moc a jestli jsem neco vedela, tak ze takhle ne a ze si musim najit jineho muze, nez byl muj tata.
No a manzel je z rozvedene rodiny, tatu nema od 1,5 roku, takze my se ted snazime o to skvele, co jsme vybudovali, neprijit, protoze mame z detstvi dost negativni zazitky.
 Betina 


Re: Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(8.10.2008 15:25:49)
ano, to je pravda, může to nasadit laťku hodně vysoko
a způsobit to problém,protože podvědomě hledáš stejný vzor
 maw 


Re: Obhajuješ svůj názor na vztahy, ale za chvíli může být všechno jinak... 

(12.10.2008 18:08:49)
:) U nás to bylo podobné, ale naštěstí nám maminka včas říkala, ať nečekáme na takovýho, jako je náš tatínek, neb se nevdáme.
A mně se to docela povedlo i když jsem vůbec nezkoumala, jestli třeba vaří. No a nejen, že vaří a rád a dobře (občas, dle dohody, ale stačí to na změnu a na to, že neřeším "kdo uvaří, když zrovna nejsem doma" ale postará se o všechno, když na to přijde (jo kromě pár drobností, ale s tím by si taky poradil) a je pár věcí, kde mého otce významně přesahuje. (Jo jasně, některý věci zas můj otec řeší možná líp, ale vzhledem k tomu, že poslední dokonalý muž zemřel r. 1723, nečekala jsem na něj.)
 eau a lipo 
  • 

... 

(8.10.2008 14:51:05)
Manzelstvi muze fungovat jen tehdy, ze si opravdu dobre vybereme a rozhodneme se jit zivotem spolecne...opravdu jit spolecne...a pak se nemuze stat, ze by se jeden nebo druhy zmenil tak, ze spolu uz byt nemohou. A o tom asi by ta svatba mela byt a pak je to opravdu posvatny ritual.
Problem je v tom ze kazdy jsme jiny a tak jako autorce partnerstvi vyslo, tak nekdo zkratka stesti, nema anebo si proste neumi vybrat. Ani usili partneru nemusi vzdy vydrzet a pocatecni nadseni muze skoncit zkratka krachem. Je to tak, ze vztah je opravdu drina a je tak velka nakolik jsou partneri komplikovani. Jsou partneri, kteri jsou klidni a jejich zivot spolu probehne v klidku a bez problemu. Jsou partneri temperametni az cholericti a tam uz se bude souziti odvijet jinak. a jsou partneri problematicti a tam je to kapitola sama pro sebe.
Ja osobne sama sebe radim do skupiny problematicka :-), jelikoz je tezke se mnou vyjit, potrebuji neustale nejakou zmenu a velice lehce se zacnu nudit a pak delam problemy tam kde nejsou a moc vsechno resim :-)...partner je mi dosti podobny, o neco mene komplikovany :-)...radila bych nas do kategorie s clovekem umelcem to neni zas tak jednoduche...nicmene jinak jsme celkem klidni a mili lide, jsme spolu uz 8 let a pribyl nam syn. A ackoli nam to vlastne klape a rozumime si velice dobre asi nikdy nedojde ke svatbe, protoze jsme dve nepolapitelne duse, ktere maji radeji svobodu nez zodpovedne ano...
nevim jak to maji ostatni nesezdane pary, ale muj nazor je, ze pokud jsou opravdu zamilovani a chteji spolu byt, tak nevidim duvod proc se nevzit...a pokud se nechteji vzit, tak tam asi nebude neco v poradku(a to nemusi byt primo ten dany vztah ale muze se to tykat partneru jednotlive)...a nema cenu to zastirat tim, ze zit bez svatby je stejne jako zit s ni...
 Mili+5 


Souhlasím 

(8.10.2008 15:35:27)
Veroniko, jsem ohromená tím, co čtu, protože jsou to mé myšlenky a postoje, jen jsem nenašla odvahu je takhle zřetelně vyjádřit. Není snad jediná věc, se kterou bych nesouhlasila.
Z celého srdce doufám, že své syny vychovám tak, aby tohle chápali a snažili se tak žít. Je mi smutno při pomyšlení, že by některý z nich dopadnul jako víkendový strejda vlastních dětí, který je jednou za 14 dní vezme na dva dny za babičkou nebo do ZOO či do kina. Bylo by mi smutno, kdyby se to stalo z viny jejich budoucí ženy a ještě víc by mě mrzelo, kdyby se to stalo z jejich vlastního rozhodnutí. Být otcem totiž podle mě neznamená se byť i velmi intenzivně věnovat dítěti 2 víkendy v měsíci. Podle mě domov a bezpečí pro děti to je táta a máma spolu.
 16.5Salám&Lajka14 


Život je takový, 

(8.10.2008 16:13:56)
jaký si ho uděláme. Nevím, co to znamená "brát ho, jaký je". Je (bude) takový, jaký ho budu chtít mít. Když nebudu, změním ho. :o)
 stará Marie 


Re: Život je takový, 

(8.10.2008 16:45:59)
Monty?!? Ty žiješ takový život, jaký chceš? Ty jsi vědomě záměrně vlastní pílí a přičiněním milenkou ženatého muže? Můžeš to případně změnit, pokud by ti to přestalo vyhovovat, ale bude to změna ke stavu, který by ti vyhovoval lépe, tj. v plnohodnotné partnerství přiznamé tvým žm jeho manželce? nebo ho můžeš poslat do háje, a zůstat sama, ale bude to to pravé ořechové?!? Jak můžeš právě ty, člověk, který si "řízením osudu" vzal postupně dva nevhodné manžely? Chceš říci, že tento životné průběh byl tvé tvého gusta, že sis ho udělala, jaký jsi chtěla? Rozum zůstává mi stát v němém úžasu.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Život je takový, 

(8.10.2008 18:33:25)
Marie,
v němém úžasu? A to jako proč? Chtěla jsem si je vzít, vzala; chtěla jsem se rozvést, rozvedla. Nikdo to za mne nerozhodl, byla to jen a jen moje volba. A s ŽM je to úplně stejné... kdybych s ním nechtěla být, tak s ním nejsem. I chyby jsou výsledkem svobodného rozhodnutí. ~;)
 anuna 


Re: Život je takový, 

(8.10.2008 20:29:26)
Hurá,
aspoň jedna, která se rozvedla. Už jsem se začínala bát, že jsem tady ta špatná jediná
:-)
Nerozvedla jsem se ani kvůli domácímů násilí, ani kvůli nevěře.
Světe div se, ale syn to přežil bez následků.
Chtěla bych vidět autorku v situaci, kdy se účastní SAMA všech akcí pro děti, kdy se muž odmítá setkávát s jejími známými, kdy sama koupe...
No hlavně,že si rozumí jinak. Sex je mocný čaroděj.

BLA BLA BLA.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Život je takový, 

(8.10.2008 21:54:19)
Jo jo, ono se to krásně mluví o budování vztahu a o tom, jak sex není všechno a láska se buduje malými všedními věcmi. Jenom jaksi zapomínáte na eventualitu, kdy buduje jednom jeden a druhý se veze. Sorry, ale nejsem přece blázen, abych si jako životní úkol vytýčila udržení manželství, které sice může vypadat funkční (žádné násilí, dramata, závislosti, dě*ky apod.), ale uspokojující je asi jako chronický průjem. ~;)
 Gaba, 1 dcera 
  • 

Re: Život je takový, 

(9.10.2008 1:51:46)
No, proto si prece, kdyz se rozhodnu vdat, beru cloveka, o kterem vim, ze se se mnou bude ucastnit i akci pro deti, i koupani, ktery nema nic proti mym pratelum a nema problem se s nimi setkavat atd. Zkratka beru si chlapa, ktery je mimo napr. milence i partakem. Kdyz si to zvazim a presvedcim se o tom jeste pred svatbou, nemusim se pak kvuli tomu rozvadet. Abych nebyla spatne pochopena, netvrdim, ze je nekdo spatny, protoze se rozvedl. To se stat muze, i treba proto, ze si prestanem rozumet. Ale nechapu tohle - tys nevedela, ze se tvuj byvaly manzel nechce stykat s tvymi prateli? A to ti to nevadilo uz pred svatbou? A pokud ano (a bylo to pro tebe natolik zasadni, ze to bylo jednim z duvodu k rozvodu), proc sis ho proboha brala?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Život je takový, 

(9.10.2008 15:09:18)
Teorie je jedna věc. Realita druhá. Můžu být 100x přesvědčená o tom, že Pepa je ten jediný pravý, protože jsme spolu sjížděli divokou vodu, ale po svatbě, když přijdou děti, může to být rázem úplně jiný Pepa.
Takže vy, kdož jste měly z pr*dele kliku, nehažte kamenem. Klika je dar od Pánaboha. ~;)
 Gaba, 1 dcera 
  • 

Re: Život je takový, 

(9.10.2008 16:55:16)
Ale to prave neni teorie. Kdyz jsem zacala uvazovat o svem tehdy jeste priteli jako o potencialnim partnerovi pro cely zivot a otci nasich deti, dobre jsem si vsimala, jak se chova k detem nasich znamych, jak se o nich, pripadne o znamych, kteri uz deti meli, vyjadruje. A sledovala jsem to delsi dobu. Stejne tak mi zalezelo na tom, aby "bral" me pratele (nebo vetsinu z nich) a ja nemela problem s jeho prateli - protoze i nasi pratele vypovidaji neco o tom, jaci jsme. Co se spolecnych aktivit tyce - vzhledem k tomu, ze jsme spolu travili cas i jinak, nez jen treba v posteli, vedeli jsme, co muzeme jeden od druheho cekat v ramci predstav o traveni volneho casu. A protoze nas napr. bavi cestovani, zahradniceni, kynologie, pozorovani hvezd (neco je u nas realne, neco okamzity napad :D) a travili jsme tak volny cas i pred svatbou, nevidim duvod, proc bysme v tom nemohli pokracovat po svatbe a prichodu deti. O tom to je - chce to byt krome milencu taky prateli a dobre se poznat. Chce to proste polozit si taky otazku - dovedu si predstavit, jak budeme spolecne travit volny cas? mame aspon podobne predstavy (pripadne jsme ochotni jeden druhemu ustoupit) o tom jak chceme zit, jak chceme vychovavat deti atd.
Pak to uz neni tak moc o "z pr.dele klice od Panaboha".

A uznavam (tak jako uz v predchozim prispevku) - muze se stat, ze nastane situace, kdy zjistime, ze si zkratka nemame co rict a tak pujdeme od sebe, ale pokud si vyse uvedene veci opravdu rozvazime oba uz pred svatbou, nebyva to asi tak caste.

To vse jde samozrejme tak trochu stranou, pokud se stane, ze otehotnim neplanovane a tak jako nahodou. Pokud ale nemam s dotycnym krome te postele spolecneho nic jineho, ani to nepovazuju za duvod ke svatbe, abych se pak za par let rozvadela.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Život je takový, 

(9.10.2008 17:09:51)
Gabo,
ona je svým způsobem z "pr*ele klika" už ta možnost moci poznávat. Já mám ve svém okolí poměrně málo párů, které spolu byly dlouho ve dvou a teprve potom si pořídili rodinu. Ano, je pravda, že takové dvojice bývají stabilnější. Jenže někdy se stane, že nejdřív je dítě - antikoncepce neantikoncepce, nic není stoprocentní - a pak až to ostatní.
Ve dvaceti je málokdo natolik moudrý a zralý, aby uvažoval tak, jak píšeš. Ještě před pár lety kdo nebyl ve 25ti ženatý/vdaná, byl "divný" a "podezřelý". A kolik času na zjišťování máš v 25ti letech, když do té doby prakticky jen studuješ a "osobnostně dozráváš"? ~;)
 Gaba, 1 dcera 
  • 

Re: Život je takový, 

(9.10.2008 17:29:34)
Moznost poznavat neni z "pr*dele klika", tuto moznost ma kazdy. Jak pises v nadpise - zivot je takovy, jaky si ho udelas.. Pokud ale s nekym, koho jsem poznala minuly tyden, riskuju otehotneni, pak je to podle meho nazoru o blbosti a nezodpovednosti vuci nam obema, ale predevsim vuci pripadnemu diteti. A je to zajimave - v mem okoli neni nouze o pary, ktere se poznavaly zily spolu a neco prozily a az pak si porizovali rodinu. Ale samozrejme, co antikoncepce neni stoprocentni, to mas pravdu, a stat se muze, ze selze. Ale uprimne - jak casto dojde k neplanovanemu otehotneni skutecne kvuli selhani antikoncepce? To procento je docela mizive.
Jiste, ve dvaceti je malokdo tak moudry a zraly, aby takto uvazoval, ale prave proto asi vetsinou neni chytre si v te dobe porizovat dite (i tady samozrejme existuji vyjimky). Takze o dvacetiletych jsem tu nemluvila. A mas pravdu i se situaci v minulosti a 25letymi. Ale to tu bylo tak pred 20 lety. A bylo to dano i tim, ze v te dobe to byla v podstate jedina cesta, jak se osamostatnit - dostat se od rodicu a prilis mnoho jinych zpusobu nejake realizace tehdy nebylo. Ted uz je prece trosku jina doba a tudiz tento argument uz nehraje roli. Ti, kteri do 25 let prakticky jen studovali a "osobnostne dozravali", maji moznost se poznavat (sebe i partnera) uz pri studiu a po nem. A jsou i taci, kteri nestuduji VS, a ti maji moznost poznavat se i driv. Domnivam se, ze charakter cloveka jeho konicky se po 20 uz rapidne nemeni. Proto se da posoudit, jestli je to sobec, jestli ho bavi jen sedet u TV, jestli mame nejake spolecne zajmy, konicky).
 Evelyn1968,2děti 


Re: Život je takový, 

(9.10.2008 17:51:22)
Mně připadá běžné, nejdřív partnera pořádně poznat, pak si ho vzít, a po nějaké době s ním mít děti (pokud teda všechno vychází jak má~;)). Ani v tomhle případě není stoprocentní jistota, že vztah vydrží, ale řekla bych že to je pravděpodobnější, než když spolu mají dítě lidi, kteří se vůbec neznali, a sžívají se až při starostech o kojence. Můj názor, jsem s partnerem 23 let, z toho 18 let vdaná. Dětem je 14 a 7 let.
 Jíťa 
  • 

Re: Život je takový, 

(9.10.2008 19:28:22)
On se taky někdo chová k dětem jinak, když je má jen na chvíli půjčené a jinak, když je má na krku 24 hodin denně 7 dní v týdnu a to po několik let.

Takže můžeš testovat do aleluja...
 maw 


Re: Život je takový, 

(12.10.2008 18:51:37)
Ale ten postoj, ten poznáš. (Bych řekla že naopak mnohem rychleji, než co uvádí Gaba.) Někde dceři říkají "co by ses namáhala, princezno, splň si povinnost a nezatěžuj se víc," jinde jsou děti "omezení" zatímco jinde jsou "dar" a je s nimi spousta legrace a jsou celkově žádoucí. Na tom člověku je to taky poznat.
A to chování - je legrace, když velký drsný chlap dá bez problémů od stolu svojí malé slintající neteři "ham" nebo s ní jí z jednoho talíře. Někoho dítě stráááášně obtěžuje, protože má své potřeby - třeba čůrat, a jiný s ním prostě bez problému jde čůrat, i když to není jeho dítě. Maličkosti, které se později zúročí. Zkušenosti, které má posbírané. A není to vždy jen o tom, co ten člověk dělá, ale jaký má k věcem postoj.
 helena 6 
  • 

No nevím.. 

(10.10.2008 7:54:22)
Já jsem před svatbou žila s manželem 3,5 roku. Ale v době těhotenství jsem si opravdu nebyla jistá, jaký bude táta. O cizí děti nejevil nijak příliš zájem, sice nikdy neměl žádné blbé komentáře a povídal, jací jsou to malí broučci, ani nijak zvlášť se o tuto etapu našeho života nezajímal. Dokonce ani příliš nechtěl, abych vysadila prášky či něco nějak cíleně plánovala. Takže jsem docela propadala panice, jak to vlastně bude. Třicítka klepala a my neměli ani pořádně jasno, jenom jsem věděla, že děti chce.. ale kdy? Takže co bys mi poradila? Já prostě nevěděla jaký bude táta a nakonec kdo to ví?
Když jsem vysadila prášky kvůli zdravotním komplikacím, vůbec nijak to neřešil, ale možná z pohodlnosti :-). V těhotenství byl nadšen tak asi měsíc, pak už ho stálé povídání unavovalo, ale opečovával nás, jen to nechtěl řešit, týden před porodem si prostudoval literaturu k porodu a šel na kurz. Propadala jsem panice velmi i když jsem byla přesvědčená z minulých let, že když "je krize", všechno zvládá, ale jistá jsem si nebyla - jak bych taky mohla, když bude prvně otcem? Ani on sám nevěděl co se bude dít.
Rodila jsem bohužel nakonec CS, ale jako první si pochoval naší malou a byl nejbáječnější otec a manžel. Navštěvoval v porodnici, vypral, navařil, opečoval, první týden po propuštění bych se s maminkou neměla lépe! A světe div se, přebaluje a chová do dnes.
Jeho krédem je řešit, až když je nutné, ale stejně člověk nikdy neví.. někdy to člověk neodhadne, jak bude reagovat až nastane krize.
Souhlasím s Monty, klika je dar od boha a my měli kliku, že jsme se našli! Takže nějaké kecy, že člověk toho druhého před svatbou pozná jsou mimo. Ač jsem manžela znala, do poslední chvíle jsem nevěděla, jak bude reagovat.
 ninuszka 


Není důležité, 

(8.10.2008 16:23:17)
zda život prožijeme s papírem na manželství nebo ne. Důležité je, prožít ho s někým, kdo za to stojí. S kým vychovám dítě, s kým trávím volné chvilky a s tím, koho si budu vážit. I s občasnými kompromisy.Papír mi tohle nezajistí. Není odvaha se vdát. Žádný syndrom zavřených dveří jsem nikdy neprožila. ~;)
 Veronika 
  • 

AUTORKA VŠEM 

(8.10.2008 17:18:25)
Zdravím všechny diskutující a děkuji za spoustu zajímavých názorů a postřehů. Určitě je o čem přemýšlet. Jsem ráda, že se můj záměr vydařil a rozproudila se taková pěkná diskuze. Přeji všem hodně zdaru v partnerských vztazích a životě vůbec. Veronika
 & 


Re: AUTORKA VŠEM 

(8.10.2008 19:43:31)
Veroniko,

Diky za clanek. V mnohem s tebou souhlasim a ocenuji, ze "jdes s kuzi na trh". Par veci mne vadi ta zminka o homosexualech v uvodu... Ja jsem jednoznacne pro, aby homosexulni pary byly brany na stejne urovni, jako heterosexulni to i vcetne vychovy deti... {ale ty jsto mozna ani, takhle nemyslela}.
Taky myslim, ze vztah je zavazek, ale svatbu opravdu nepovazuji za dulezitou. Ja jsem nikdy nemale svatby rada, pro mne to vdycky bylo neco, jako Silvestr a ted se bude povine bavit...
Fakt jsem premyslela, jak se tomu vyhnout.. Pritom jsem chtela jednoho partnera na cely zivot. Nakonec jsem se tedy vzali, na urade jsem podepsali papir meli na sobe civilni obleceni a jen dva svetky. Rodicum jsem to rekla za ctrnact dni ne ze bych nechtala, ale ja jsem na to zapomela.. :-)
Jeste ta zminka o ctyrcatnicich v kavarnach, souhlasim s prispevkem prede mnou {tusim, ze to byl prispevek od LN}.
Jinak ten prostredek o zavrenych dverich atd. se libil. ~;)
 maw 


Re: AUTORKA VŠEM 

(12.10.2008 18:54:44)
Chtěj dítě, tak ať si ho poříděj - i homouši.
Víš, co to dělá s psychikou dětí? Slyšelas něco o identifikaci s rodičovským vzorem? (A že to tu v diskusi mnohokrát padlo.)
Potěš!
 Kačislava 


Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(8.10.2008 17:59:02)
Moc ráda bych se těch "přestárlých holek" tady zastala. Jsem sama čtyřicítka, mám dvě malé děti a s manželem jsem šestnáct let. Ale mám pár takových kamarádek, o kterých tu Veronika píše. Je jim 40, docela dobře vydělávají, cestují a jsou samy a občas opravdu lkají po kavárnách. Protože jsme však už kamarádky dlouho, musím upřímně říct, že nejsou samy proto, že jsou tak náročné či nesnesitelné, ale spíš shodou okolností. Prostě studovaly (jedna je doktorka, jedna psycholožka), začaly pracovat relativně pozdě a pak už vždycky nebyl zrovna k mání svobodný partner, který by toužil po sňatku a dětech. A vůbec to fakt není o tom, koli ten muž vydělá, tyhle "holky" sponzora nepotřebují. Jenže jak známo, není lepší antikoncepce než žena s tikajícími biologickými hodinami po třicítce :-( Takže neodsuzujte, Veroniko, prosím všechny načančané čtyřicítky v kavárnách. Mnohé z nich jsou uvnitř zcela normální, jen měly na toho pravého prostě smůlu.
 Lou+3 


Re: Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(8.10.2008 18:43:59)
Ahoj, to je prave ten problem hezkych, inteligentnich a vzdelanych holek. Moje nejchytrejsi a nejschopnejsi spoluzacky z VS jsou samy. Ty mene dobre ve skole bez vyssich ambici dopadly lepe.

Mam take singl kamaradky a v urcitem veku uz tvrdi, ze aspon musi sehnat nekoho na vyrobu miminka, aby nezustaly uplne samy. Je mi jich lito. Ono je to opravdu tezke, mam i sama zkusenost s tim, ze pokud je partner mene uspesny, vzdelany... atd, tak to obvykle velmi tezko nese, necha se prizivovat a jeste partnerce dava na kazdem kroku vedet, ze neni tak dobra. To uz nejsou bezne partnerske neshody, ale daleko horsi ponizovani a ztrapnovani, cili leceni partnerova ega.
Kdyz to zena dotahne daleko a je ji pres 30, tak to VUUUBEC nema lehky. To neni o luxusnim a bohatem partnerovi, to je spis otazka jeho dusevni urovne a inteligence, aby si ti dva alespon trochu rozumeli (i jinde, nez v posteli).
Lucka
 Lou+3 


Re: Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(8.10.2008 18:45:49)
Ahoj, to je prave ten problem hezkych, inteligentnich a vzdelanych holek. Moje nejchytrejsi a nejschopnejsi spoluzacky z VS jsou samy. Ty mene dobre ve skole bez vyssich ambici dopadly lepe.

Mam take singl kamaradky a v urcitem veku uz tvrdi, ze aspon musi sehnat nekoho na vyrobu miminka, aby nezustaly uplne samy. Je mi jich lito. Ono je to opravdu tezke, mam i sama zkusenost s tim, ze pokud je partner mene uspesny, vzdelany... atd, tak to obvykle velmi tezko nese, necha se prizivovat a jeste partnerce dava na kazdem kroku vedet, ze neni tak dobra. To uz nejsou bezne partnerske neshody, ale daleko horsi ponizovani a ztrapnovani, cili leceni partnerova ega.
Kdyz to zena dotahne daleko a je ji pres 30, tak to VUUUBEC nema lehky. To neni o luxusnim a bohatem partnerovi, to je spis otazka jeho dusevni urovne a inteligence, aby si ti dva alespon trochu rozumeli (i jinde, nez v posteli).

Jinak s autorkou celkem souhlasim, ze se lide casto rozchazeji a rozvadeji zbytecne a prilis brzy, aniz by byli schopni projit parterske krize.

Lucka

 10.5Libik12 


Re: Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(8.10.2008 20:53:30)
LH, Pánbůh ví, že mám velikou úctu ke vzdělání i pracovitosti, nicméně napsat, že úspěšné vysokoškolačky nad 30 jsou omezeny ve výběru tím, že nenajdou dostatečnou duševní úroveń a inteligenci, no to je teda síla.

Víš co, nechť skočej do Plzně do hospody U Kostečků, tam si vyberou, když v Mense neuspěly, chudinky zlatý.~;)
 Hrouda 
  • 

Libiku,  

(8.10.2008 21:00:29)
čekala bych vyšší úroveň.
 Hrouda 
  • 

Libiku,  

(8.10.2008 21:01:03)
čekala bych vyšší úroveň.
 Hrouda 
  • 

Libiku,  

(8.10.2008 21:02:08)
čekala bych vyšší úroveň.
 10.5Libik12 


Re: Libiku,  

(8.10.2008 21:37:02)
Já bych čekala na uobrazení odeslaného příspěvku.
 Hrouda 
  • 

Re: Libiku,  

(9.10.2008 10:20:35)
no jo, no, trpělivost růže přináší.
 helena 6 
  • 

osud jedné čtyřicítky 

(10.10.2008 8:19:32)
Moje kamarádka je také skoro čtyřicítka. V době studií a po něm měla dlouhodobý vztah - bez svatby. Žili spolu léta a najednou se on sbalil a odešel. To jí bylo něco ke třiceti.
Pak se vdala a zkoušela otěhotnět - přišlo se na nějaké komplikace, takže podstoupila umělé oplodnění. Neotěhotněla. Manžel nakonec odešel, protože prostě nebyl stavěný pro tento druh manželských komplikací a vlastně ani nijak zvlášť nechtěl děti. Dnes je stále sám a má jen příležitostné partnerky.
Ona pak zkoušela různé inzeráty - v pětatřiceti už je to dost přebrané a příležitostí také není už tolik co ve škole. Spíš o náhodě. A nakonec rozjela (ne současně) pár vztahů a světe div se, když na ně vybalila, že to myslí vážně, svěřili se jí, že jsou ženatí.. Všichni do jednoho. Ale na začátku vztahu ani muk.. :-(
Teď už je to snad na dobré cestě, ale měla prostě smůlu a co s tím? Myslím, že lidé se mýlí, když odsuzují kohokoliv, jak si neumí vybrat, jak je ten dotyčný neschopný atd. Mělo by se soudit od jednotlivce, ne že každá čtyřicítka je vychytralá mrcha co nenašla toho pravýho rentiéra!
 Hrpuda 
  • 

Re: osud jedné čtyřicítky 

(10.10.2008 9:52:38)
Mě to taky přišlo od Libika trapný. A navíc, když je v populaci přibližně stejný podíl mužů a žen a určité procento mužů se ženit a/nebo plodit děti nechce, tak je jasné, že i určitý podíl žen prostě má vlivem různých okolností potíže partnera potkat. A to platí bez ohledu na to, že dochází k rozvodům a novým sňatkům a tudíž že se část mužů na sňatkový trh vrací. A to, že bez partnera nakonec zůstanou častěji ty vzdělanější, samostatnější ženy, to mi nepadá divné - prostě jsou náročnější - v pozitivním slova smyslu - a než by zplodily potomka s nějakým Lojzou ze čtvrté cenové, tak se toho raději vzdají, i když šťastné z toho třeba ani nejsou.
Libiku, proč se stejně tak neotřeš o svobodné čtyřicátníky?
A další aspekt - pravděpodobně nikdy v historii neměly všechny ženy děti - a bezdětní lidé mohou hrát ve společnosti a i v rámci širší rodiny dost důležitou úlohu.
 Ilona a její holčičky 
  • 

Re: Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(10.10.2008 11:49:30)
Libiku, někdy s tebou nemůžu souhlasit, ale dneska 100%.
 hrouda 
  • 

vopravdu? 

(10.10.2008 14:41:08)
A kolikrát jsi v kůži některé té "čtyřicítky byla?
 Ilona a její holčičky 
  • 

Re: vopravdu? 

(13.10.2008 7:27:08)
Je mi čtyřicet.
 maw 


Re: Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(12.10.2008 19:01:03)
Taky jich pár znám, ale často problém vzniká tím, že čekají na prince na bílém koni, pana úžasného, ačkoli samy až tak úžasné nejsou. Se spoustou z nich se po čase nedá moc bavit, jsou "akademičky" bez vztahu k realitě. Odmítají se jakkoli přizpůsobovat, vyjít vstříc, být tolerantní, být nad věcí. A mnoho z nich se chová povýšeně a nejsou ochotny něco trochu málo udělat se svým zevnějškem (taky nejsem zastáncem tun kosmetiky a kdoví čeho, ale chlap si jich musí vůbec všimnout, ne? = první předpoklad). Dále podotýkám, že mám taky VŠ, takže to není ani závist ani pohrdání. Jen - velké procento mých kamarádek z tohoto okruhu se jaksi změnilo a nedá se s nima jít ani na kafe, aby to bylo příjemný. Všichni okolo nich jsou blbí, tupí, nefér, od chlapa čekají, že kompletně a sám zabezpečí rodinu, tak to je pak fakt těžký. Nerozumím jedné věci: jestliže se takvový chlap náhodou vyskytne, proč by se měl vybrat zrovna tyto dámy. Na to holky nějak zapomněly.
(Vyberou si někoho, s kým je dobře. A to s těmahle holkama prostě přestalo být.)
 Ilona a její holčičky 
  • 

Re: Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(13.10.2008 7:28:58)
Krásný příspěvek. Mám stejný názor, jen se mi to nechtělo takhle rozepisovat.
 katka+katka 
  • 

Re: Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(8.10.2008 21:02:48)
já znám i čtyřicítky, které jsou bezdětné zcela dobrovolně, z vlastního rozhodnutí, prostě mají jiné zájmy, cíle, ambice... a jsou tak spokojené. Našly si partnera, který děti buď též nechce nebo je má už odrostlé
 Dita 
  • 

Re: Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(8.10.2008 21:57:11)
Tak se těš, až z nich budou padesátky.
 Linda 
  • 

Re: Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(9.10.2008 0:23:00)
Souhlas! Dovedu si směle představit, že když ženská v pravou chvíli nepotká toho pravého, tak se může nedobrovolně ocitnout ve 40 bez dětí a bez chlapa. Od 30 jsou potenciální partneři postupně buď zadaní, nebo divní :-)
 Janaůl 
  • 

Re: Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(9.10.2008 0:53:38)
S tím, že by byli divní nesouhlasím, možná jsou jen stydlivý. Ale jinak souhlasím. Mé sestřenici je 38, bez dítěte, bez partnera. A proč? Protože toho pravého prostě nenašla. Ale nevzdává to.
 Jana+Sara-2roky 
  • 

Nevzdavat to!!! 

(9.10.2008 22:11:38)
Byla jsem jako ty "ctyricitky" - az do 37.
Pak jsem si rekla - ten pristi bude muj muz a tatinek.
A byl.
Po 2 tydnech jsem mu to vysvetlila, za dalsi 2 tydny jsme "pocali".
Je to vse o rozhodnuti.
;-)


 maw 


Re: Zastanu se těch čtyřicítek :-) 

(12.10.2008 19:04:11)
Poslední "pravý" zemřel na konci minulého století.
Tohle čekání...
Doufám, že premisu máš v pořádku, a sice, že sestřenice čeká na někoho normálního, ne na prince na bílém koni.
 Uršula 
  • 

Re: Život bez dětí 

(9.10.2008 7:04:22)
Nevím proč tu autorka a diskutující řeší svobodné ženy bez dětí a litují je? Proč neřešíte a nelitujete svobodné bezdětné muže? Já např. nechtěla děti a partner také ne. S partnerem jsme se vzali, pracovali, cestovali, měli naplněný život.Nakonec se stalo a narodil se nám malý. Je to určitě krásné, milujeme ho, ale dovedu si představit žít bez dětí. Dítě hodně dá, ale také hodně vezme, u mně tedy určitě. Teď mě obviníte ze sobectví a bla bla, ale jen obhajuji životní styl, kdy lidé prostě nemají děti a nechybí jim. To že vy v rodině a potomstvu vidíte celý vesmír, neznamená, že to tak má každý a kdo ne, je k politování. Ty čtyřicítky zase třeba litují maminku - za ruku dítě, před sebou kočár, obtloustlá, zanedbaná, strhaná, bez peněz. A manžel dotyčné - zahýbá s nevdanými čtyřicítkami (což je svinstvo, ale život je takový a děje se to - mám kamarádku, které odešel partner, protože se nemohl dívat, jak je po porodu hnusná, muži zahýbající těhotné protože se jí štítí apod).
 Ilona a její holčičky 
  • 

Re: Život bez dětí 

(10.10.2008 11:57:30)
Kéž by tento názor zastávala Vaše matka a otec.
 Hrouda 
  • 

zanedbaná, strhaná, bez peněz  

(11.10.2008 21:57:46)
:-))))))))))))))))))))) To všechno raději, než si smysl života udělat z toho, abych nepřestala být atraktivní pro svého partnera. Když se mu nebudu tzv. "po dětech" líbit, tak to raději budu sama a nebo si najdu ženskou:-))- Rozumnou, v pohodě a klidně obtloustlou, strhanou a ověšenou dětma.
Uršulo, tvůj příspěvek mě fakt dostal pod stůl - představa, žen žiju s myšlenkou - hlavně, HLAVNĚ. H L A V N Ě , abych se mu líbila.
Hele, a co když se těch dětí vzdám, budu atraktivní, štíhlá, udržovaná a v 42 dostanu raka a ufiknou mi třeba prso a on mu stejně uteče? .-)).
 Ilona a její holčičky 
  • 

Re: zanedbaná, strhaná, bez peněz  

(13.10.2008 8:09:07)
Je mi skoro čtyřicet, mám dvě děti, peníze taky v pohodě, ale hlavně já jsem v pohodě. Manžel si zatím nestěžuje a já si taky nepřipadám zanedbaná a strhaná. Občas jsem trochu utahaná, ale to se dá srovnat správným relaxem.
 Hrouda 
  • 

Re: zanedbaná, strhaná, bez peněz  

(13.10.2008 17:13:11)
Mě to nepiš! Napiš to Uršule. Ta to tady tak rozmázla. :-)
 Irena 
  • 

Život jako úkol (?) 

(9.10.2008 7:11:53)
To mi připomíná mou matku, která pořád "trpěla" v manželství s mým otcem. A komu to prospělo? Já a bratr vzpomínáme na dětství na h...o, protože byl pořád řev a dnes žijí vedle sebe a pořádně spolu ani nepromluví. Ale hlavně že vydržela. Dávala mi to pořád na odiv, protože já nevydržela, nesplnila úkol a rozvedla se. Po dvou letech manželství jsem pochopila, že člověk vedle mě je neschopný tupý sobec, který nedokázal chápat, že někdo vedle něj je bytost s potřebami a čím dál více se prohluboval intelektuální rozdíl mezi námi (brali jsme se ve 20 - proto chápu, proč je lepší počkat, člověk se opravdu vyvíjí. Já šla dopředu, chtěla studovat, cestova, on seděl u TV). Okolí ale připadal že je skvělý, moc mě odsoudili a matka se se mnou nebavila několik let. Teď jsem znovu vdaná a udělala jsem tehdy dobře, jinak bych se dnes trápila, takhle žiji s někým, s kým to klape (na rozdíl od matky). Proč by se musel život odtrpět?
 puira 


Re: Život jako úkol (?) 

(9.10.2008 8:12:50)
Hezky napsáno, mí rodiče to měli - a mají - stále tak. Matka je sedřená, jak "musí", resp. jak si naučila otce dělat mu svačinky, chodit nakupovat, uklízet, zařizovat a on si sedí u telky, nadává na debilní život, no prostě strašné. Nerada k nim chodím, protože je tam špatná energie, vždy od nich odcházím se špatnou náladou :/ můj muž je o dost jiný, hlavně v tom, že nemám pocit, že jsem na vše sama, je zodpovědný, skvělý...teď v sobotu jsme měli svatbu ~:-D po 8 letech vztahu, z toho 6 ve společné domácnosti a jednom 20-měsíčním dítku jsme se tak jednou odpoledne bavili a rozhodli se, že do měsíce uděláme svatbu. A je to. Všichni máme společné příjmení - to zvykání si...ale jinak se mi zdá, že se nic nezměnilo. Krom prstýnku a toho příjmení prostě náš společný život plyne dál. A s ním radosti, starosti, řešení...jsem ale moc ráda, že jsem si společný život ozkoušela před svatbou. Tak jsem to cítila a cítím i dnes.
 annah-2 


Veronice tleskám 

(9.10.2008 12:07:45)
Veroniko, napsala jste to podle mého názoru krásně a nesmírně pravdivě.
Tak to prostě je.
A když k tomu máte partnera, který to cítí stejně - tak život vážně může být "normálně šťastný".
 Hanka, Já 04, Jo 07 
  • 

Dobrým sexem děti nevychováš 

(9.10.2008 16:12:30)
jsem si kdysi řekla.
Vztah chce velké sebezapření a toleranci.
Všimla jsem si jak jsou děti z rozvedených manželství velmi nestálí, netolerantní. Mají zidealizovaný pohled na rodinu - máma, táta, děti všichni štastní a spokojení. Pak přijde skutečný vztah a hele, my se hádáme, on to chce jinak, než já jakto?
Rodina je spolu štastná, ale někdy to skřípe. Děti by měli vidět jak se rodiče pohádají a usmíří, že nemá mít pravdu vždy jen jeden, ale oba mají právo na svůj názor a občas je nutné ustoupit. Prostě dát dětem příklad a návod na život.
Život s někým jiným? Stejně to časem sklouzne do podobných kolejí.
Samozřejmě, nemusí to vyjít a nelze jinak než odejít, ale než se k tomu člověk rozhodne měl by vše zvážit.
Jinak svatba je hlavně právní akt. Spoustu jiných věcí si pořizujeme smluvně, proč ne partnera? Nikomu svatbu nenutím, ale proč se pak všichni diví, když se životnímu partnerovi něco přihodí a oni nemají právo vůbec na nic? Naprosto chápu potřebu homosexuálů, alespoň na registrované partnerství.
 maw 


Re: Dobrým sexem děti nevychováš 

(12.10.2008 19:08:58)
Homosexuálové: ale to přeci lze řešit i bez registrace. Právní řád umožňuje lecos.
 Lucka+ 2kluci+ Valentýnka 


štěstí na úkor ostatních 

(9.10.2008 20:18:52)
souhlasím s autorkou že život je úkol a že život bez kompromisů a tolerance vůbec nejde bohužel ted zažívám zrovna období kdy mě dvakrát do zpěvu není. Mám(e) 3 děti (7,4,3měs.) a manžel se od nás po porodu dcery odstěhoval že chce být sám a potřebuje si to urovnat v hlavě, zrovna včera jsme měli o celé situaci rozhovor a on mě s ledovým klidem oznámil že chce být v životě štastnej a to že s náma nebude a není ochoten brát ohled ani na děti který jsou na něm závislý.. děti to přece pochopí a on se pak nechce v 50ti ohlídnout až děti odrostou a odejdou z domova že si vlastně v životě nic neužil, že akorát dětem nezkazil dětství ale sám že z toho života nic neměl.Vůbec nepřipouští možnost to manželství ještě zkusit napravit za jasně daných podmínek pro to aby se v něm i on cítil dobře, prostě se mu nechce. jen pro úplnost vdaná jsem 7 let a manžel si nikdy na to že by byl nespokojenej nestěžoval až ted asi 2 měsíce před třetím porodem.. Hold ženská asi musí zvládnout a vydržet všechno nehledě na okolnosti a snažit se být šŤastná i s tím co ji zbylo.
 Hrouda 
  • 

Re: štěstí na úkor ostatních 

(10.10.2008 14:39:49)
Luci, aby hlavně jemu něco zbylo. Aby se nakonec neohlídnul a v padesáti nezjistil, že to úživání si bylo vlastně na pendrek.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: štěstí na úkor ostatních 

(10.10.2008 17:06:52)
Na pendrek může být i neužívání si.
Nikdy předem nevíš.
C´est la vie. ;)
 Aimée 
  • 

Re: štěstí na úkor ostatních 

(11.10.2008 17:44:54)
Máš pravdu :-) Jelikož ale děti obvykle mívají dva rodiče, kteří se stejnou měrou podílejí na jejich příchodu na svět, bylo by dobré, aby se také rodiče stejnou měrou podíleli na výchově těchto svých dětí. Ať si tatínek užívá - ale s dětmi, když si je "udělal". Třeba formou střídavé péče. Maminka snad nemá úplně stejné právo si užívat???

Myslím si, že skutečně dospělý, psychicky zralý muž NIKDY neopustí své děti jen proto, aby si mohl "užívat". Nechci odsuzovat konkrétní lidi, ale takovéto chování je UBOHÉ. Znám desítky dětí ze svého okolí, které otec nebo matka opustili z podobných pohnutek, a VŠECHNY jsou tím nějakým způsobem více či méně poznamenány.

Když si někdo není schopen odepřít si nějaké to "užívání si" kvůli dětem, tak ať si je NEPOŘIZUJE. To už je na světě vážně tak málo zodpovědnosti??? :-( :-( :-(
 16.5Salám&Lajka14 


Re: štěstí na úkor ostatních 

(12.10.2008 20:34:43)
Takže myslíš, že dítě bude šťastnější, když skončí v plastikovém kýblu coby potrat? ;)
Poznamenaný může být kdokoli čímkoli, ať už "normálním" rodičem, nebo "abnormálním" či žádným. Někdy mám na rodině.cz dojem, že nikoli zanedbatelná část přispěvatelů žije v nějakém paralelním vesmíru, kde neexistují náhody, omyly, nedopatření, kde se dá vše naprosto přesně naplánovat a kde jsou důsledky činů vždy takové, jaké je aktéři chtějí mít. Já žiju ve světě, kde je jedinou jistotou smrt a vše ostatní je krajně nejisté, takže přemýšlet neustále nad tím, co koho jak poškodí nebo nepoškodí mi přijde maličko úsměvný.
:-)
 Aimée 
  • 

Re: štěstí na úkor ostatních 

(20.10.2008 8:53:36)
A kdo tu mluví o potratech? Předpokládám, že pokud někdo děti neplánuje, tak snad používá vhodnou antikoncepci - přiměřenou svému věku, zdravotnímu stavu, financím... V dnešní době je nepřeberné množství preparátů, takže si je možno vybrat. A pokud někdo souloží, tak snad musí počítat s tím, že existuje jistá možnost otěhotnění. To snad vědí děti už na základní škole, ne?????
A dále, je nanejvýš správné uvažovat nad svým chováním a jednáním. Nebo je snad normální někomu ubližovat? Dokonce člověku či lidem, kteří se vůči nám nijak neprovinili? Mám spoustu chyb, ale snažím se opravdu chovat tak, abych nikomu neublížila. Sem tam se to i stane, existují různé složité situace, ale snažím se to minimalizovat. Ale o to by se měl snažit každý, ne????
Ovšem chápu, že hodnoty máme každý trochu někde jinde... Nakonec, každý z nás dobře ví, co je dobré a co ne, a musí se se svým svědomím srovnat sám :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: štěstí na úkor ostatních 

(20.10.2008 14:13:07)
Neznám žádnou 100% účinnou antikoncepci, snad kromě nesouložení.
Ty ano? Šťastná to žena!
 Aimée 
  • 

Re: štěstí na úkor ostatních 

(20.10.2008 15:33:48)
Ale :-) vždyť jsem psala, že každý, kdo souloží, musí počítat s jistou možností otěhotnění. A to, že ani kondom, ani prášky, ani další metody nejsou spolehlivé na 100%, píší na všech těch příbalových letáčcích. Věřila bys, že je mají i kondomy? :-)

Prostě je to tak, že každý, kdo se účastní pohlavního života, s tím musí počítat. Jenže tady vyvstává jiný problém - a to sice, že bohužel souloží leckdo - i nevyzrálí, špatní, nakažení anevímcoještě... A často pak chudáci ty děti :-(

Jisté řešení bych viděla v tom, aby pokud možno všichni rodiče vedli své děti k zodpovědnému chování - a to nejen v sexu. Jistě, spousta dobře vychovaných dětí také udělá chybu, ale bohužel znám spoustu rodičů, kteří právě děti k zodpovědnosti a dalším dobrým i užitečným ctnostem nevedou... A ze špatně vychovaných dětí jsou často zase nekvalitní rodiče atd. atd. - takže začarovaný kruh :-(

 bláhová Dajána 


Re: štěstí na úkor ostatních 

(12.10.2008 15:04:30)
Taky je otázka, co si vlastně kdo pod tím "užíváním si" představuje, leckdy to jde s rodinným životem skloubit, nebo vydržet pár let, až děti trochu odrostou, a pak se dá ledacos podnikat i s nimi....
 Lenka 
  • 

Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(11.10.2008 23:40:12)
Já jsem otěhotněla po půl roce, v době, kdy jsem začínala uvažovat o tom, že takhle už to nejde a balím. No a co potom? Dnes máme dvě malé děti, s manželem spolu už nespíme, je mi nepříjemný, neumíme se k sobě chovat pěkně. Má cenu spolu i přesto žít? Mně vedle toho člověka není dobře. Sex k životu nepotřebuji, dokud někoho nemiluji. Jeho nemiluji. Byl to velmi plíživý proces, kdy mě ztrácel, až už mě ztratil docela.
Máme spolu zůstat kvůli dětem? My se ale neumíme ani k sobě chovat pěkně, laskavě, přátelsky. My totiž nejsme ani přátelé. My nejsme nic. Zplodili jsme spolu dvě děti.
Jsem z toho hrozně nešťastná a nevím, co mám dělat.
Stát se matkou samoživitelkou se dvěma malými dětmi? Ublížím dětem? Na koho tu mám myslet ? Na děti ? Na manžela ? Nebo na sebe? Nebo na sebe nemám myslet vůbec, na druhém místě mám myslet na děti, že přestože se tatínek s maminkou jen hádají a nemají se rádi, lepší takový tatínek než žádný?
 Jíťa 
  • 

Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(12.10.2008 8:43:47)
Bohužel rozhodnutí je na tobě.

Za sebe ti jen můžu říct, že věřím tomu, že roli samoživitelky zvládneš stejně jako tisíce jiných žen. Navíc nemusíš být sama navěky a jednou můžeš potkat někoho...

A druhá věc. Můžete mít s manželem střídavou péči. Jako rozvedené by se mi tato možnost líbila. Proč by se měla ženská jen starat a chlap měl děti jen na pár dní v roce na hraní? Jen ať se stará taky! A ženská ať má možnost taky občas vypnout a vyrazit si sama za zábavou aniž by neustále musela řešit, kdo pohlídá děti.
 pp81 


Střídavá péče - moje noční můra 

(12.10.2008 9:32:21)
Jsem rok rozvedená, manžel mě dodnes vydírá tím, že mi sebere dceru, které je 2,5 roku. Bere si ji jen proto, aby mi ublížil. Vrací ji v zimním období s rýmou, v létě s úpalem. Malá se mi potom, co se od něj vrátí pomočuje, v noci špatně spí. Potom, co si našel novou přítelkyni, mi detailně popisuje orální sex a mám zkušenost takovou, že když se obrátíte na pomoc k soudu, či na sociální orgán, záleží na tom, kdo má víc peněz a větší konekce. Nemám nikde dovolání, každých 14 dní se děsím, co z dítěte zase "vypadne" a když už manžel neví, jak mi pohrozit, vytasí se se střídavou péčí. Mám zkušenost, že dneska se zájem otce schovává za zájem dítěte a nesouhlasím s tím. Kdyby otec měl takový zájem, staral by se o dítě, když jsme byli spolu, ale největší zájem má pouze před veřejností potom, co jsem odešla a já se musím dívat, jak mi malou ničí a motá jí hlavičku nesmysly. Dítě jsem porodila a mám za něj odpovědnost a ne ať se taky stará otec, chci jen, aby dítě nemuselo tohle absolvovat. Ne každý táta je doopravdy tátou, byť je třeba tím biologickým. Opravdový rodič dítěti neubližuje.
 Jíťa 
  • 

Re: Střídavá péče - moje noční můra 

(12.10.2008 13:39:24)
Promiň, ale spíš se mi zdá, že ses ještě nevyrovnala z rozchodem-rozvodem. Možvá ani tvůj ex, ale to nemůžu z tvého jednostraného příspěvku odhadnout.

Neznám tvého ex. Jen z vlastní zkušenosti můžu říct, že jsem po rozvodu byla pěkně naštvaná a nechtěla jsem dceru otci ani půjčovat. Popravdě, on si pro ni ani nikdy nepřišel, což jsem v té době vítala. Jenže po čase jsem trošku vychladla a docela mě štvalo, že si můj bejvalej může bezstarostně užívat života, zatímco já mám neustále za zadkem děcko a pokud si chci něco užít, musím si napřed zajistit hlídání a vlastně nemám nikdy ani jediný den jen sama pro sebe.

Takže ti přeji, aby sis ty volné dny dokázala jaksepatří užít, protože já to štěstí nikdy neměla.



 Lota 


Re: Střídavá péče - moje noční můra 

(12.10.2008 16:56:49)
Dovedu si představit, jak máma trpí, když musí dítě odevzdávat do prostředí, které mu očividně ubližuje... Je to sice boj s větrnými mlýny, ale myslím, že by stálo za snahu něco s tím dělat - třeba i zajít s dítětem k dětské psycholožce, která může udělat posudek o tom, jak na malou vliv otce působí. Nebo to zkusit na OSPOD, snad narazíte na vstřícnou sociální pracovnici... Držím palce :)
 pp81 


Re: Střídavá péče - moje noční můra 

(13.10.2008 21:28:43)
Snažím se jak můžu, ale bohužel sociální pracovnice je známá manžela a podle toho vypadala i její zpráva, když jsem na něj podala stížnost. S úřady mám jen negativní zkušenosti, protože to má manžel s jeho rodinou "obšlápnuté"... Je to hrozný, každý druhý víkend počítám minuty a děsím se, s čím malá zase přijde. I psycholožka mi potvrdila, že má dítě blok na otce, ale je to dlouhodobější proces, po prvním sezení nemůže dělat závěry. Je to o tom, kdo má víc peněz a známých.
 Myss 


Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(12.10.2008 9:14:01)
víš Lenko,já sama se rozvedla,takže jsem ta poslední,která by mohla radit.Jen snad zase další příběh a zkušenost.Byli jsme na tom s manželem asi jako Ty s tím svým.Zamilovala jsem se jinde.Nebylo to těžké,manžel byl pro mne nula a každý jiný mi připadal lepší.Nová láska byla šílená a z dnešního mého pohledu-s odstupem 10-ti let-i směšná.Syn měl 11 let a zdál se mi už dost velký.Abych nepsala moc rozsáhle-bylo to šílené období plné kotrmelců.Dodnes si nesu na zádech plnou krosnu výčitek,ne kvůli bývalému manželovi,ale kvůli synovi.Díky rozpadu rodiny neexistovala autorita,kluk si dělal co chtěl,nedal se zvládat,úplně se mi jeho výchova vymkla z rukou a když přišla puberta,byla jsem na skok z okna.Ta šílená láska se ztratila,po-té jsem si svého dnešního manžela(svoji jsme 8let),kterého si velmi vážím(to je pro mne nesmírně důležité)a každý den děkuji Bohu,že jsem s ním.Takže vždycky je něco za něco.Přesto všechno,že žiju krásný vztah,z něhož vzešel ještě jeden chlapeček(5),stejně úžasný jako jeho táta,tak vím jistě,že pokud by manžel nebyl extrémní alkoholik,tyran ap.extrémista,tak bych NEODEŠLA KVULI DĚTEM.Vezmeš jim totiž půdu pod nohama,zázemí,jistotu,velmi to zamává s jejich dalším psychickým vývojem.Pocity méněcennosti,nevěří si,plachtí někde ve vzduchoprázdnu.Střídání dětí u rodičů je pro ně šílená záležitost.Vzájemné shazování nebo jen neúcta rodičů před dětmi-pro které je každý rodič jako Panbuh,je pro ně bolavé.U mně bylo dost rozhodující to,že manžel prostě ten správný tatínek nebyl.Takže to zvaž především,jak ho děti berou,je to jen živitel nebo i tatínek? No,určitě je nejlepší,když to vyjde hned napoprvé,to jsem si ale ještě neuvědomovala,jak nesmírně důležité rozhodnutí dělám.Byla jsem těhotná,to bylo jaksi rychle...
 pp81 


Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(12.10.2008 9:25:18)
Taky jsem hodně zvažovala zda odejít a potom, co jsem odešla jsem si mnohdy říkala, zda jsem udělala správně, ale i když člověka milujete třeba na celý život, nemusí to být proveditelné s ním žít. Jsem rok a půl pryč a neustále se mi snaží jen ubližovat, dítě si bere jen proto, aby se mi pomstil, lže kudy chodí, jen aby si obhájil i sám před sebou své chyby a nikdy žádnou nepřizná a s takovým člověkem jsem měla zůstat celý život a vychovávat s ním dítě, když si všiml, že existujeme až potom, co jsme odešli? Pokud je partner alespoň dobrý táta, má smysl to táhnout dál, ale pokud jako táta nestojí za nic asi bych neváhala. Ale předem varuju, že rozvod je peklo a rozvodem to peklo teprve začíná a kdybych věděla tenkrát co mě čeká, asi bych znovu nenašla odvahu. Zaplať pánbůh za to, že jsem tenkrát nevěděla, co bude následovat. Tisíckrát si můžete říkat, že to zvládnete a tisíckrát se ocitnete na dně. A musíte se tisíckrát zvednout, protože máte dítě a poznáte jak zlí jsou lidi a jak se málokomu dá věřit.
 maw 


Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(12.10.2008 19:15:13)
Jak se to stane, že máš dvě děti s člověkem, který je Ti fyzicky odporný?
 Lenka 
  • 

Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(12.10.2008 22:50:16)
To první dítě bylo neplánované, už jsem se zrovna psychicky připravovala na to, že tudy cesta nepovede. A že se vrátím zpět do své země, do ČR. Láska ještě byla, ale už mi bylo jasné, že člověk pro můj život to nebude. Mé citové investice nebyly opětovány. Ale otěhotněla jsem. Chtěla jsem to tedy zkusit, no. To už tak některé ženy dělávají, že s mužem zůstanou, když spolu otěhotněli. Ale ze strany partnera se nic nezlepšovalo. On mě silně přehlížel, nesnažil se využít chvil, abychom mohli být spolu, jakoby se mi vyhýbal. Pořád jsme trávili život jen na vrchním patře u jeho otce. Jednou jedinkrát jsme nejedli o samotě!! Můj muž totiž není romantik. Jen párkrát se stalo, že jsme strávili 2 hodiny o samotě u nás dole, jinak jsme byli pořád vylepení nahoře. Byla jsem z toho nešťastná a nevěděla jsem, jak si to mám vysvětlit. On to pořád omlouval tak, že on tak nepřemýšlí, jak já. Že je prostě rád, že jsem s ním. Já jsem mu říkala, že ale já chci být s ním a ne s ním a jeho otcem. Přistěhovala jsem se za ním do ciziny, abych žila život s ním a ne dohromady s jeho otcem. Neustále mi připadalo, že mě má jen na jednu věc. Silně mi to vyvracel a v noci v peřinách mi říkal 5 minut krásné věci. Ale přes den jsem měla pocit, že pro něj neexistuji. Nemluvil se mnou, odmítal se mnou rozebírat věci, o kterých jsem si s ním chtěla povídat a dopátrat se pravdy. On mi zásadně neodpovídá. Neví, co říct. Pořád mlčí. Nikdy jsem nevěděla, co si mám myslet. Když vám někdo tři roky neodpovídá na vaše otázky, co se děje, proč je to mezi váma tak hmatatelně nechutně vlažné, člověka to přestane bavit děti neděti.
Před 2 roky už mě měl hodně ztracenou, byl to dlouhý, plíživý proces, a neustále jsem mu říkala své pocity, aby věděl, na čem je. Mimojiné, když téma je také o svatbách, vzít si mě nechtěl, prý to odmítá uspěchat pouze kvůli dítěti.
Hledala jsem důvod, proč s ním spát, přestože mě nepřitahoval. Ale přecejen dvakrát nebo jednou do měsíce to ještě proběhlo. No a tak jsem otěhotněla podruhé. Ale od té doby, a to už je rok a půl, jsme spolu spali asi třikrát.
Už jsem mu na rovinu řekla své myšlenky, že se zde v tomto státě nevidím za 10 let. Už se přímo začínáme bavit o tom, co bude.
Vím jistě, že vedle něho stárnout nebudu. Ale kdy mám od něj odejít?? Jaký věk dětí je nejméně pro děti bolestivý?
Vím také, že by mi to trhalo srdce. Vytrhnout děti ze srdce jejich tatínka. Právě tohoto zlého kroku se obávám.
Takže bych tu asi měla 20 let zůstat, až děti odrostou, a pak teprve odtáhnout zpět do ČR. Jako totální citově vycucnutá troska. Již 4 roky jsem se nesmála. My spolu nemáme čemu. Ale tatínek bude rád, že jsem od něj neodtrhla děti. A děti asi taky budou rády, že jsem nerozbila rodinu.
Musím ale poznamenat, že těchto 20 let bude v duchu hádek a utrhování se na sebe, protože já a partner jsme na cestě začít se nesnášet víc a víc. Všechno jenom ne harmonie. Zlá atmosféra. Tohoto chci děti ušetřit. On taky neví, co teda bude, když už spolu nebudeme spát, ale myslí si, že bych měla být zodpovědná, když už teď máme děti.
Jistě že bychom mohli vedle sebe žít jako dva přátelé a přesto dát dětem krásný teplý domov. Možná to někteří dokážou, ale my dva ne. My jsme vedle sebe příliš nespokojení. My bychom dětem nedali nic. Jen jim ukazujeme, jak se k sobě dva lidi nemají chovat. Jak nemá vypadat rodinná atmosféra.
 Sona 
  • 

Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(13.10.2008 9:01:08)
Milá Lenko, nečtu co Vám odpověděli ostatní, zaujal mne Váš nadpisek. Moc bych Vám přála, abyste našla sílu to zkusit změnit. Moc obdivuju, že ještě spolu jste. Zkuste se na něj podívat jinýma očima- pracuje pro rodinu, je to pěkný muž, ... přece aspoň něco a aspoň trochu musí být pozitivní. Jak se jednou rozejdete, bude to definitivní. Určitě i on bude muset něco změnit, ale proč byste to nezkusila začít Vy? Ukliďte kvůli němu, namalujte se kvůli němu, navařte něco pro něj, kupte mu něco...Řekněte mu: Chtěla bych být na Tebe milejší, aby se nám oběma lépe žilo....Třeba po nějaké době zase dojde i na ten sex.
Moc bych Vám to přála, aby se ten vztah zachránil a obnovil.
Budu se za Vás modlit.
 Sona 
  • 

Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(13.10.2008 9:02:12)
Milá Lenko, nečtu co Vám odpověděli ostatní, zaujal mne Váš nadpisek. Moc bych Vám přála, abyste našla sílu to zkusit změnit. Moc obdivuju, že ještě spolu jste. Zkuste se na něj podívat jinýma očima- pracuje pro rodinu, je to pěkný muž, ... přece aspoň něco a aspoň trochu musí být pozitivní. Jak se jednou rozejdete, bude to definitivní. Určitě i on bude muset něco změnit, ale proč byste to nezkusila začít Vy? Ukliďte kvůli němu, namalujte se kvůli němu, navařte něco pro něj, kupte mu něco...Řekněte mu: Chtěla bych být na Tebe milejší, aby se nám oběma lépe žilo....Třeba po nějaké době zase dojde i na ten sex.
Moc bych Vám to přála, aby se ten vztah zachránil a obnovil.
Budu se za Vás modlit.
 Lenka 
  • 

Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(13.10.2008 16:06:55)
Děkuji Vám za Vaše slova. Když teď ale opět čtu článek paní Veroniky, bije mě do očí věta, že všechny ty záporné věci, co se dějí vedle životního partnera, k životu patří stejně jako radost, smích, pohoda, harmonie, milování. Jenže já vedle svého partnera nemám absolutně nic z toho. Ani radost, ani smích, pohodu, harmonii, ani milování. Prostě nic. My jsme dva lidé, kteří se k sobě vůbec nehodí.
Je to normální ? Nebo jsem jen naivní a čekám od života příliš mnoho? Potřebuji to vědět, abych věděla, že je čas začít něco dělat, než bude pozdě...
 Myss 


Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(13.10.2008 19:33:54)
cetla jsem Vase dalsi odpovedi.Mate pravdu,lepsi to nebude,spis horsi.Rozhodujici je,zda se tatinek o deti stara,tim mam na mysli,jestli s nimi travi volny cas,misto na hokej s kamarady jde na plavani nebo do ZOO... s detmi.Kolik ma toho volneho casu na ne,pokud je to hodina denne,tak to vubec nepocitam.Jak moc by ho eventuelne deti postradaly?Ja toho tatinka v manzelovi nemela,prestoze se se synem maji radi,nikdy spolu volny cas netravili,takze v tomhle jsem to mela asi jednodussi.
 pp81 


Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(13.10.2008 21:32:16)
Leni, nikdo vám nemůže radit, jak si zařídit život. Já to vím, že jsou chvíle, když člověk neví kudy kam a chce, aby mu někdo řekl, že to dělá správně, ale nikdo za vás nemůže rozhodnout. Držím palce, abyste to zvládla a nemusela někdy litovat, že jste se vydla špatnou cestou.
 Myss 


Re: Už spolu s manželem nespíme. Má cenu rodinu udržet i za takových okolností? 

(14.10.2008 0:01:07)
jo,to je pravda,ja jsem taky desne nerozhodna,chodila jsem ke kartarce,cetla horoskopy,stejne jsem rozhodnuti musela udelat sama.Dobre nebo spatne,ale sama.Nastesti se clovek nikdy nedovi,jake by to bylo kdyby se rozhodl jinak,tomu my rikame doma "kebysmy".Moc na vas myslim a drzim palce i na nohach.
 pp81 


MAW 

(14.10.2008 7:18:15)
Všimla jsem si, že paní maw projela diskuzi a každého zkritizovala. Kde bere tu jistotu, že do toho vidí? Nelíbí se mi její reakce, které na mě působí, jakoby paní měla patent na pravdu. A myslím, že se hodně schovává za víru, znám spoustu lidí, kteří jsou věřící, ale to jim ještě nezaručuje to, že to jsou dobří a rovní lidé.
Snadno se kritizují ostatní, když s tím člověk nemá osobní zkušenost. Také jsem dřív měla zkostnatělé názory, až osobní zkušenost mi otevřela oči.
 Gabika 
  • 

Klobuk dolu... 

(13.10.2008 12:45:13)
Fakt, Veronika, mate moju uctu a respekt. To ako ste vystihli celu situaciu dnesnej doby suvisiacu s rodinou, to len tak niekto nedokaze. Som psycholog a pracujem na vyskume postojov k manzelstvu, ale urcite by som to lepsie nevystihla. Naopak, Vase uvahy ma v mnohom inspirovali aj pre moju vlastnu pracu. Dakujem Vam za to. Z Vasich myslienok citit velku, naozaj velku osobnostnu zrelost a ta sa len tak na ceste nenajde. Myslim, ze ludia z Vasho okolia maju vo Vas skutocny dar. Zelam Vam i Vasej rodine vela harmonie a pohody na zivotnej ceste.
PS: Len jedno mi nesedi - fakt si myslite, ze ste ateista...?
 Veronika 
  • 

Re: Klobuk dolu... 

(14.10.2008 12:24:25)
Děkuji za milá slova chvály. Také jsem chtěla studovat psychologii, ale jsem líná - zůstala jsem laikem :-) Co se týče ateismu ...To je na dlouhé povídání :-), ale asi takto: Ateista jsem v tom smyslu, že jsem vyrostla v ateistické rodině, k žádnému náboženství jsem nebyla vychovávána (jen k prosté lidské slušnosti a zodpovědnosti) a nepatřím k žádné církvi. S žádnou církví se nedokáži ani dnes zcela ztotožnit (ani svatbu jme neměli v kostele, jen civilní). Z náboženských dogmat a pokrytectví podle mého názoru v minulosti vzešlo mnoho utrpení. Nicméně, co se týče morálky, jsem si vědoma, že mé životní postoje jsou blízké křesťanskému pojetí. V otázkách morálky se s křesťanstvím v mnohém shoduji a přestože nevidím svět tak jednoznačně černobíle, v tomto ohledu je podle mne škoda, že vliv křesťanství v naší zemi po válce tolik zeslábl. Je to společnosti na škodu.
 zornička 


ideál 

(31.10.2009 19:11:29)
také jsem ho měla. než se mě zhroutil svět. Chlap mě neopustil,nepodvedl,ale už mě nechce.
nemá důvod. Bohužel,jen prostě chce žít bez lásky,bez přátelství.
Ano je dobré mít ideály. Ale nepodceńujte žádný aspekt ve vztahu.
jednou může banalita vyrůst v obludu a sežrat váš svět.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.