| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Máme se rádi, ale hádáme se kvůli výchově dětí!

 Celkem 117 názorů.
 pezule 


Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 9:45:33)
Máme doma téměř dvouletou dcerku a názory na její výchovu se mezi mnou a manželem občas liší. On jí původně vůbec nechtěl, já jí nadšeně očekávala. Teď jsem ale já ta přísná, co po ní vyžaduje určitou disciplínu a režim a manžel pro ní naopak udělá, co jí na očích vidí a vlastně mám občas pocit, že se chová taky jako malé dítě. Milujeme jí ale bez rozdílu oba a bude u nás vždy na prvním místě. U nás je holt máma ta, co udržuje autoritu, zajišťuje pravidelné jídlo a spaní a taťka je přes hraní a legraci. To si nestěžuji, to je prostě fakt! Neshody se u nás čas od času projevují, ale na výchovu malé to myslím nemá špatný vliv - je usměvavá, veselá a působí spokojeně i na ostatní.
Málokdy se asi rodiče při výchově svých děti vždy shodnou, ale nemusí to být přeci na škodu. Rozdílný přístup může dítěti i prospívat. To je alespoň můj názor.
 Cow :-) 


Pezule, 

(1.11.2007 10:02:42)
píšeš, že máte vaši dvouletou dceru na prvním místě. To je právě ten problém. Na prvním místě musí být váš vztah s partnerem.
Je to velmi důležité pro váš manž.život a zároveň pro výchovu dítěte.
No a pokud jsi ten přísnější ty....no to se nedivím. Matky na MD přece jen tráví se svými dětmi podstatně víc času než s tatínky.
Pokud dcerka potřebuje "pokárat", když dělá něco co nemá, tak to musíš udělat hned. Ono by bylo na prd pokárání od tatínka, ktarý příjde domů odpo nebo k večeru, kdy malá už stejně neví, co vlastně provedla:-)
 foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 


Dva 

(1.11.2007 10:11:30)
Souhlasím,u nás je to stejné. Já jsem ta, která drží režim apod., manžel si prostě užívá aspoń málo chvilek blbnutí:-)někdy se také neshodnem, že jsem třeba moc přísná,ale vysvětlím mu to jednoduše, že on není 24 hodin s dětmi jako já a nemusí řešit náhlé záchvaty nevole ve městě apod.Nisméně mu vždycky připomenu když byl s naší dcerou sám doma a já v porodnici, jak už taky nasadil přísnou tvář, když se musel starat neustále:-)To pak zkrotne a pochopí.Ale je vidět, že má výchova není teror, protože když se naší dceři něco děje, není jí dobře nebo tak, tak utíká za maminkou:-)Snažím se aby i babičky dodržovali tak nějak naše pravidla, ale co si budem povídat, babičky prostě jsou na rozmazlování:-)))
 fisperanda 


Re: Pezule, 

(1.11.2007 10:53:38)
Já si nemyslím, že je podmínka aby na prvním místě byl pro mě partner. my to máme oba s manželem tak, že na prvním místě je pro nás dcerka a tomu všechno přizpůsobujeme. Náš vztah byl priorita než se žabice narodila, do té doby jsme ho mohli budovat, aby byly pevný základy, až ten vztah ustoupí do pozadí.
 Cow :-) 


Re: Pezule, 

(1.11.2007 11:08:19)

Fisperando, je fajn, že máte postavený pevný základ do manželství, ale jestli na něm nebudete budovat dál...obrazně řečeno....pokud nebudou krom základu postaveny pilíře, zdi, střecha, tak se může dříve nebo později stát, že základ schátrá.
určitě to tak je, protože pak by nebylo každé druhé manželství rozvedeno.
Píšeš, že váš vztah ustoupil do pozadí s narozením žabice. A teď si představ, že by se z nějakého důvodu nenarodila /nebo mnohem později/. Pořád by jste s léty budovaly ty základy? Nebo by to bylo o něčem jiném?
Víš, že se rozpadlo spoustu manželství kvůli neplodnosti? Čemu oni ustupovali do pozadí?
Tady nejde o to, abys s manželem trávila tolik času jako dřív na úkor dítěte.
 pezule 


Re: Pezule, 

(1.11.2007 11:26:16)
Já nějak tomu dohadování o tom, kdo je na prvním místě nerozumím. Chtěla jsem jen říci, že ač manžel dítě vůbec nechtěl, tak se teď z malé může poprdět. Jinak se náš vztah nijak výrazně nezměnil. On je člověk po těch více než deseti společně strávených letech přeci jen s partnerem a jeho chybami už sžitý. Nastane sice úplně jiné životní odbobí, ale fungující partnerství by to ohrozit nemělo - pokud už nebyly zásadní problémy předtím!
 MirkaEyrová 


Re: Pezule, 

(3.11.2007 23:01:09)
Viděla bych to tak, že když je dítě zdravé a OK, že je potřeba, aby si postupně zvykalo i na to, že občas mají rodiče chvilku "jen pro sebe" - že si deset minut povídají u kafe, něco důležitého spolu musí čtvrt hodiny řešit nebo tak. A z druhé strany - když akutně vyvstane mezi manžely problém, neměl by žádný z nich od problému utíkat a skrývat se za "ted to řešit nebudeme, dítě musí to a to" - s tím, že ono "to a to" ve skutečnosti není až tak důležité a akutní.
Horší to je u dětí, které jsou postižené nebo je péče o ně z nějakého důvodu náročnější, jsou nemocnější než jiné děti - a péče o ně zabere mnohem víc času než o jiné děti. Tedy - uspokojení základních potřeb dítěte je časově náročnější. To pak obvyklá míra vzájemnosti mezi manželi jde do háje, je mín času i sil, a pak už záleží na těch dvou, jestli to ustojí.
 Zuzana+Terezka 


Re: Pezule, 

(1.11.2007 11:55:30)
Ahoj, musím souhlasit. I my to máme s manželem takto OBA. I nám se dcera narodila do pevného stabilního vztahu a bylo nám oběma jasné, že minimálně tři roky bude ona na prvním místě. Svůj vztah si užíváme večer, když malá spí. Ale to až tak posledního půl roku, předtím jsme bydleli v garsonce. Hlídání nemáme. Nemohli jsme se sobě věnovat ani z desetiny tak, jak bychom chtěli. A přesto jsme spolu šťastní.
Až bude dcera o kousek větší, bude zase více prostoru pro nás dva.
Myslím, že nejdůležitější je to, na čem se shodnou OBA rodiče. Pokud jsou do dítěte zbláznění tak jako my, nějaké to nepohodlí ve vztahu rádi vydrží. Protože ví, že se navzájem milují.
Ale ne, že bychom na našem vztahu nepracovali. Pracujeme, vymýšlíme pro sebe radosti a překvapení, ani v sexu myslím nikdo z nás nestrádá. Snažíme se prostě udržet mezi vztahem naším a mezi vztahem k dceři rovnováhu. Ale vztah k dceři u obou o něco vyhrává. A jsme takto spokojení.
 Cow :-) 


:-) 

(1.11.2007 12:13:21)
no tak jestli tady nejde o slovíčkaření či nepochopení.
Není to přece jenom o poměřování času věnovaného dítěti a manželovi?
 Zuzana+Terezka 


Re: :-) 

(1.11.2007 12:42:18)
Je a není. Alespoň u nás si toho moc neřekneme, když prcek nespí. Je to náročné tornádo. I když také používáme nonverbální komunikaci (u nás je to chycení za ruku, pohlazení...), tak největší "kus práce" na našem vztahu uděláme večer, když malá chrupká.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Pezule, 

(1.11.2007 11:04:26)
souhlasím s tím, že je potřeba mít partnerský vztah na prvním místě. mám dojem, že to je častý omyl - že když dítě milujeme, tak bude na prvním místě. řada žen je pak překvapena, že je muž opustí, protože se cítí být na vedlejší koleji. přitom ony si myslely, kdovíjak to těm chlapům nevyhovuje... pokud své dítě milujeme, tak mu především musíme dát stabiliní prostředí - a to znamená právě starat se o partnerský vztah.
 Mery72 


jo 

(1.11.2007 11:22:19)
Totální souhlas. Navíc z vlastní zkušenosti vím, že děti, pokud jsou rodiče vztahově v pohodě, "míň zlobí" než když je to naopak.
 LU,2děti 
  • 

Re: Pezule, 

(1.11.2007 13:21:11)
I pro mě má partnerský vztah navrch před rodičovským. S manželem jsem se rozhodla strávit celý zbytek života. Ano, miluju svoje děti a udělám pro ně téměř vše, ale uvědomuji si , že jednoho dne odejdou. A pak musím být připravená být už jen partnerkou.
Já jsem po narození dětí ještě více odhalila, jak skvělého mám chlapa. A myslím, že i v jeho očích jsem mateřstvím stoupla. Problémy samozřejmě byly, ale jejich překonáním se náš vztah zase někam dál posunul. A kvalita partnerství se rozhodně nedá posuzovat podle času stráveného spolu, nebo podle počtu a délky sexuálních aktivit:-)
Jinak my to máme s výchovou dětí celkem v pohodě. Manžel se spíš přizpůsobil mě (možná uznává mé pedgogicko psychologické vzdělání:-)). Naopak já se spíše přizpůsobuji jemu v ekonomické oblasti(jsem silně nepraktická a neumím počítat:-)) To ale neznamená, že se o tom spolu nebavíme. Jen už za ta léta máme podobné názory- jsme manželé 11let.
A je zcela jasný, že jinak bude vychovávat matka a jinak otec. Ve škole jsme si říkali jednu hezkou větu. "Matka vychovává dítě k člověku a otec k lidem."
 sova 
  • 

Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(1.11.2007 15:37:38)
Otazka na vsechny v teto vetvi diskuze. Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch. Ja to tedy schopna rict nejsem, ale asi to ma jednoduchou odpoved, kdyz jste si tim ci onim nazorem tak jiste.
 Mery72 


Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(1.11.2007 16:31:34)
Asi to bude znit blbě, ale jiný příměr mě momentálně nenapadá: kdybych měla na vybranou strávit víkend s dětmi nebo s manželem, byl by to manžel.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(1.11.2007 17:08:24)
no to by teda u mě bylo stejný. od dětí si teda fakt ráda odpočinu :)
jinak o víkendy ve dvou se snažíme, jak to jde, alespoň 1x, když to jde tak 2x ročně, vynechali jsme jenom roky s úplnejma kojencema... a doufám, že do budoucna to půjde ještě častěji... je to vždycky maximální relax a oživení vztahu ve všech směrech :)
 Zuzana+Terezka 


Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(1.11.2007 17:54:16)
No jo, jenže kdybychom trávili téměř všechen čas s našimi manžely, daly bysme zase přednost víkendu s dětmi. To se mi nezdá jako dobrý příměr, ale sama teda lepší nemám :-))
A pak další věc, co když nemáme hlídání ? . Já bych byla nejšťatnější člověk, kdybych mohla s manželem odjet někam bez dítěte. Jenže to nejde. A tak jsme tam, kde jsme byli. Sice se hrozně milujeme, strašně bysme chtěli být spolu sami, jenže dítě má přednost v tom, že ho někomu cizímu např. z agentury prostě nesvěříme. Doufáme, že najdeme nějakou spolehlivou tetu na hlídání, ale zatím nic. Takže jak jsem psala výše. Snažíme se mít vztahy partnerství - rodičovství v rovnováze, ale opět převažuje dítě.
 Mery72 


Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(1.11.2007 19:36:29)
Jasně, Zuzano, je to jen příměr a fakt trochu blbej. Jde o to, že se vědomě snažíme pracovat na svém vztahu, protože děti jsou s náma jen na chvíli (20 let?), nejsou naše vlastnictví. Jsou nám svěřeny.
Společný víkend jen s manželem jsme zažili za 11 let snad 2x. S hlídáním našich tří dětí nic moc (oba jsme jedináčci a na prarodiče je to prostě 300procentní nárůst :-) Chápu Tě.
Zkuste kdyžtak vymyslet něco, co by Vás spojovalo a není to dítě. (omlouvám se za nevyžádanou radu:-)))
 Zuzana+Terezka 


Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(1.11.2007 19:45:20)
No jo, pravda. Abych byla upřímná, vůbec nic mně takhle z fleku nenapadá, co by nás spojovalo a nebylo to dítě (snad si rozumíme, co tím myslím).
My si večer, když není manžel v práci, rádi dáme trošku vínka, povídáme si a prostě relaxujeme. Páč ta naše malá žížala by utahala celej regiment. Ale abysme vyloženě měli to "něco" jen a jen spolu, tak nad tím jdu teď přemýšlet. Můžeš mi prosím napsat, jaké "něco" máš ty s manželem ? Abych se inspirovala, jakým směrem mám začít bádat ?
 Kohnova 
  • 

Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(1.11.2007 19:56:54)
Podle mne to vino uplne staci :). A spolecna postel, kterou dite nejpozdeji od tri mesicu neokupuje a neridi jeji chod. Ta chvile, kdy jste spolu jen jeden pro druheho, nemusi byt nutne mimo domov. Pak, kdyz jsou deti vetsi a nekdo je pohlida, da se delat X veci od kuzelek po tango. Meli jsme s muzem kdysi takovy system, ze vecer on uklizel binec v kuchyni a pokoji a ja jsem k tomu nahlas predcitala nejakou hodnotnou svetovou literaturu :D, muz je priserny dyslektik, mel to rad a ja nemene. Debaty o binci a co kdy kdo delal, to uplne odbouralo.
 Zuzana+Terezka 


Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(1.11.2007 20:34:08)
Dík Kohnova, já jsem si to představila v praxi a málej jsem spadla smíchy ze židle :-)) To je fakt kouzelný a přesně to vystihuje to "něco", co je jen mezi vámi.

Jinak my dodneška spíme s malou v pokoji, ale o tomto víkendu se stěhujeme do většího, tak se nemůžeme dočkat, až ji vyšoupneme do vlastního pokoje. Jak jsem psala výše o večerech s vínkem, to je na chatě, ale pak se stejně musíme na spaní přesunout k ní do "hlavní místnosti".
Moooc se na to s manželem těšíme a musím ho tady veřejně pochválit, že to skoro ty dva roky vydržel. Kdo spí s dětmi v pokoji, ví, jak je to někdy těžké. Intimnosti se dají provozovat, ale s velkou sebekontrolou. Ale teď, když bude mít malá vlastní pokoj..... myslím, že budeme mít s manželem nového koníčka, který bude jen a jen náš :-))))
Tak díky maminy a dobrou.
 Mery72 


Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(1.11.2007 19:57:42)
:-))) To budu bádat taky. Ono totiž někdy stačí i "jen" být spolu u vínka, ale je vám spolu dobře. Nemusí to být zrovna běžky nebo láska k obrazárnám:-)
Prosím Tě, nechci se pasovat do role zkušeného rádce! Máme hódně na čem pracovat... Naštěstí aspoň trochu známe teorii z jedněch kursů.
 suzann 
  • 

Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(2.11.2007 8:59:30)
ráchel, povzbuzení: určitě ty víkendy bude častěji... naši, když jsme byli všichni v pubetrě, tak si takový víkendy dělali tak 3-4x ročně :-) plus společnou dovolenou (jako jen oni dva)
;-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(1.11.2007 17:01:55)
sovo, ne vše, čim jsem si jistá, má jednoduchou odpověď :) tak nevím, jestli tě má reakce uspokojí :)
k těm prioritám: pro mě to je spíš otázka vnitřního nastavení. hodně chlapů se po porodu může cítit tak nějak "mimo" - protože matka se přirozeně soustředí na dítě a jeho potřeby. pokud se na to nedá bacha a všechno se točí jenom kolem dětí, a viděla jsem to kolem sebe častokát, tak se prostě vztah mezi těma dvěma začne kamsi vytrácet... prostě je potřeba na něm průběžně pracovat, jinak to jde do háje. a pokud tomu nedám prioritu, což v praktickém ohledu znamená třeba holt občas taky děti někam "odložit" a být sami, tak prostě odcizení nastane. Další problém je, když jeden z rodičů sjedním z dětí (a může to být jakákoliv kombinace) udělá "koalici" proti druhému rodiči, případně z něj má náhradního partnera. Dítě pak má v hlavě totální guláš... ale ani o tom se nedá psát jednoduše, o tom jsou celé knihy :)
 LU, 2děti 
  • 

Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(3.11.2007 16:35:00)
Já jsem o tom přemýšlela totiž už dřív, tak jsem si tu trochu ujasnila. Měřítkem není láska- miluju děti i manžela, ale spíš intimitou. Je mým nejbližším člověkem. Obrátím se na partnera, když mám radost, když mám starosti. Známe své chyby, sny a tajná přání. Naopak, když potřebuje on své pocity a starosti s někým sdílet, jsem tu jenom pro něj. Napadají nás společné věci, líbí se nám stejné věci, máme hodně společných zájmů. Ale nebylo to hned, prostě manželství je o toleranci, komunikaci a pochopení.
Ano, jsme šťastni, když kolem nás pobíhají naše děti.Ale na ty si nemohu dělat nároky. Mám za ně zodpovědnost, jsou zrozeni z naší lásky, ale nepatří nám. Mají před sebou svůj život. Jsou malé, nemohu s nimi řešit spoustu věcí.
Někdo tu psal příměr, že před narozením dětí se budují základy vztahu, s dětmi se staví stěny. A když děti odejdou z domova, tak se vztah zastřešuje.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(3.11.2007 18:44:49)
moc hezký LU, dost to vystihuje, co mám na mysli tím "na 1. místě"
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Cim vlastne pomerujete, ktery vztah ma navrch? 

(3.11.2007 18:45:04)
moc hezký LU, dost to vystihuje, co mám na mysli tím "na 1. místě"
 čekanka 
  • 

Re: Pezule, 

(1.11.2007 20:52:27)
souhlasím s LU. můj muž je u mne také na prvním místě. děti to vidí a těší je, že se maminka s tatínkem k sobě hezky chovají, že se k sobě přitulí (nevím jak vy, ale my tam máme v tu ránu mezi sebou minimálně jednoho malého člověka, který se chce tulit taky :-)).např. tím získávají dobré vzorce chování, které mohou využít ve své pozdější vlastní rodině ... také ví, že mezi námi je naprostá jednota a že když něco řekne tatínek, tak to platí a že již není třeba se na to samé chodit ptát maminky a naopak. k tomu poměřování bych jen uvedla takovou věc, že já jsem si zvolila žít se svým mužem v době, kdy jsme děti ještě neměli a nevěděli jsme jestli je spolu vůbec budeme moci mít. rozhodli jsme se spolu strávit život i bez dětí, být jeden pro druhého a hleďme, máme jž během pěti let tři :-). děti opravdu jednoho dne odejdou a pokud bychom na svém manželském vztahu nepracovali průběžně, mohl by nám jejich odchod jednoho dne způsobit šok, příp. neschopnost pokračovat dál.
 Cow :-) 


čekanko,  

(1.11.2007 21:22:07)
tos napsala moc hezky a mluvíš mi z duše:-))))
 Monca, dva kulihrasci 
  • 

Re: Pezule, 

(2.11.2007 22:23:02)
Rachel, pod to se podepisuju, neni vubec co dodat.
 paní Čápová 


Re: Pezule, 

(5.11.2007 9:32:51)
Jen malý dodatek k pěkným příspěvkům.. Když se d dětmi mazlíme, často říkám, že je mám nejraděje na světě, že jsou nejlepší a protože jsou tři, tak hned dodávám, že druhý taky a třetí taky úplně stejně a nejvíc, ale vlastně ne, protože nejvíc mám ráda tatínka ono to děti baví vypočítávat atd. ono se to skutečně těžko měří a co vlastně znamená to první místo, ale je myslím důležité to dětem připomínat, že první je maminka s taťkou a pak ony všechny a že se máme stašně moc rádi všichni dohromady. prostě jim to občas říci, že nejsou pro mne na prvním místě, ale že je to taťka.
 Anadar 


Re: Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 10:19:21)
Jo souhlas.A určitě bych se přimlouvala za méně přísnou výchovu bez orientace na výkon.Vytvořit doma klidnou atmosféru,útočiště-čím jsou děti starší,tím víc je to potřeba.On ten výkon taky přijde.A rozhodně se ušetří za psychology a psychiatry v pozdějším věku.
 Helena, 5 detí 
  • 

Re: Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 10:28:13)
Rozdiely mozu byt prospesne vtedy, ak sa o nich rozpravate vo dvojici a vytvarate si spolocnu "vychovnu strategiu". Aby sa nestalo, ze sa kvoli nim pohadate pred dietatom. Myslim si, ze jednota rodicov je velmi dolezita.

U nas sa bezne stava, ze manzel nieco napriklad zakaze, co bolo podla mojho nazoru chybne rozhodnutie, ja ho ale pred detmi vzdy podporim a vyjasnim si to s nim neskor.

Je podla mna velmi dolezite, aby dieta potom, ako mu jeden z rodicov nieco nedovoli, neslo s tou istou otazkou za tym druhym. Nase deti to rychlo pochopili - ked sa niekedy stalo, ze prisiel syn, ci moze pozerat video a ked som sa ho spytala, co povedal otec, syn mi povedal, ze otec dovolil pozerat po nejakej praci, ja som mu "za trest", ze to prisiel skusat na mna, povedala, ze teda video nebude v ten den vobec. Kazdemu z nasich deti sa taketo nieco stalo maximalne jednou. Rychlo pochopili, ze vzdy plati to, co povie jeden rodic, ze ten druhy to nikdy nezmeni.

Snazime sa, aby sme tych zakazov a obmedzeni nevydavali prilis vela, ale ked uz nieco povieme, nestane sa, aby nas deti "ukecali".

 romča 
  • 

Re: Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 10:44:56)
U nás je to taky stejné, jsem víc doma, tak jsem ta kdo hlídá hranice. Doporučuji všem krásné knihy - Magické roky,teď nevím autorku, pak Děti jsou hosté, kteří hledají cestu od dr.Prekopové a vše od dr.Matějčka. Když vidím některé výlevy rodičů k dětem na veřejnosti nebo nesmyslné požadavky neodpovídající vůbec věku dítěte nechápu, že není vývojová psychologie jako povinný předmět na ZŠ. Myslím, že by němělo být cílem být dokonalý rodič ani mít dokonalé dítě. Ale alespoň by se měli rodiče snažit, aby něměli dítě neurotické z jejich výchovných pokusů
 mateřídouška 
  • 

Re: Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 11:03:24)
myslím si,že děti mohou vidět že spolu v nečem nesouhlasíte,ale musí i vidět,že věci spolu řešítea to nejlépe bez velkýchemocí v klidu a konstruktivně...myslím, že je to dobrá škola pro život. on totiš není bez konfliktů a mýt každý jiný názor je normální a podle meně se to "může" a můžou ho mít i rodiče. důležité je aby děti viděli,že přes to děláte kompromisy máte snahu se dohodnout. vidí,že můžou mít sami jiný názor chtí dělat něco jiného než vy )uklízet hračky...) ,ale může se s vámi dohodnout natom jak je třeba bude uklízet (společně s vámi) a kdy např.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 11:05:32)
když už se před dětmi pohádáme, tak pak také před nimi dáme najevo, že jsme se usmířili. dává jim to naději do života, že konflikty JSOU řešitelné a nemusí být fatální.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 11:07:29)
u nás, když se dítě snaží jednoho rodiče obejít, tak je to velmi striktně odmítnuto. kolikrát se zeptám: "a ptal ses na to táty? a co on na to? aha, tak proč s tím teda chodíš za mnou? musíš se domluvit s ním."
 Cow :-) 


Re: Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 11:10:02)
Ráchel, no my dvě na tom 1.místě /tuším/ máme ještě někoho jiného, pak teda to manželství a pak děti:-)))
 JiBi* 


Re: Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 12:27:26)
VESELA COW, tak to jsme uz asi 3 s tim poradim priorit :-))).

Shodou okolnosti jsme prave minuly tyden meli v Klubu pestounu besedu s psychologem na tema Nejsme jen rodici, ale i partnery a hned v uvodu bylo receno, ze partner ma prednost pred ditetem. Otazka je, co si pod tim kdo predstavuje. Ale myslim, ze ani deti proti tomu nic nemaji a citi se v takove rodine, kde to tak je, bezpecneji.
Takovy maly priklad: nedavno prisel manzel z prace a dal pusu nejdrive nekteremu diteti a pak teprve mi. Docela jsem byla prekvapena reakci jineho ditete, ktere "napomenulo" tatinka, ze prece se prvni ma davat pusa mamince a pak detem.
A pak taky, deti nam casem z domu vyletnou, zatimco partner, aspon doufam a verim, zustane i po jejich odchodu, takze by rozhodne nemel byt na druhe koleji.
 mezzonote 


Re: Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 12:32:44)
Už čtyři :-)))
 Cow :-) 


Ráchel, JiBi, mezzonote, 

(1.11.2007 12:45:02)
To jsem velmi příjemně překvapená.
Můžete se mi, prosím, ozvat na skype M.Schwann nebo ICQ 404556246?????
Děkuji.
Ostatním se omlouvám za OT.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Ráchel, JiBi, mezzonote, 

(1.11.2007 14:46:06)
sory, cow, ale neskypuju... leda email :)
 Betull 


Re: Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 13:00:13)
taky mame s manzelem tento nazor... na prvnim miste my dva, nas vztah. Jsme presvedceni, ze takove prostredi dava detem to nej... jistotu. U mych rodicu to tak nebylo a neni a nestoji to za nic...
 suzann 
  • 

Re: Rozdíly ve výchově mohou být i prospěšné 

(1.11.2007 13:13:22)
hih, přidávám se do "klubu" ;-)
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Jak se to poměřuje? 

(1.11.2007 15:57:53)
Holky, jak to poměřujete a vyhodnocujete? To mě nikdy nenapadlo nějak řešit jestli je mi přednější můj muž nebo můj syn.
 Katoun 


U nás je to podobně 

(1.11.2007 12:37:44)
Tím, že jsem také doma na MD se věnuji dětem více než manžel. Tím pádem mám pocit, že jsem na výchovu skoro sama, snažím se být přísná, aby kluci pochopili, že mají pevná pravidla, ale zároveň laskavá. Myslím, že vyrůstají v prostředí, kde jsou milovaní a současně ví, co si smí a nesmí dovolit. Manžel je opravdu časově hodně vytížený, do výchovy mi nijak zásadně nezasahuje, jen má stále pocit, že je rozmazluji. Kluci jsou ale oba moc šikovní, myslím, že je vychovávám dobře, Kubu ve školce chválí, Honzík se učí také hodně věcí od něj ...
Otázka rovnováhy vztahu mezi partnery a pak rodiči s dítětem je hodně diskutabilní. Vždycky jsem si myslela, že máme s manželem pevný vztah, brali jsme se po 3 letech vztahu, děti jsme plánovali, ... manžel má ale pocit, že je od narození prvního syna odunutý někde na vedlejší koleji. Na děti nežárlí, chápe, že se jim musím věnovat, ale prý to přeháním. Já mu oponuji, že někdo se jim věnovat musí, zvlášť, když on toho času nemá. Snažím se ho nezanedbávat, aby měl pocit, že je mu taky věnováno dostatečné množství pozornosti, nemůžu se ale zbavit pocitu, že se z manžela stalo mé třetí dítě.
 Jane 
  • 

Re: U nás je to podobně 

(1.11.2007 13:20:40)
Cítím to podobně. Dětem se věnuji víc protože jsou malé, takže se o ně musí někdo postarat a vychovávat je. Manžel je velký, měl by být schopen se o sebe postarat sám a pochopit to. Ale on nechápe, že když se celý den nezastavím, nemám už energii se v devět večer věnovat jemu (nehledě na to, že bych ráda i nějaký čas pro sebe že!). Navíc já bych si ráda povídala a komunikovala a on je vykecaný za celý den zpráce a radši by úplně něco jiného :-). Takže věčné dohadování je na snadě. Nejsem schopná mu vysvětlit že když mi bude pomáhat, uklidí si po sobě své věci, vezme obě děti ven, nebo si s nimi bude hezky hrát (nedivočit, protože pak mi může puknout hlava) budu mít míň práce a starostí, budu spokojenější a pak bude spokojenější i on:-)!!
 Bibi* 


Re: U nás je to podobně 

(1.11.2007 15:47:58)
Pána boha, co tu řešíte???
Na prvním místě, na druhém místě, na třetím........, co je to za blbost??!!!:o)))
Priority plánuji tak v řádu maximálně hodin, někdy to jsou děti, někdy práce, někdy manžel, někdy rodiče, kamarádi atak dále....., vždy něco musí ustoupit,ale to záleží na situaci.
Navíc nechápu proč by mělo být o chlapy pečováno, proč by se měli cítit odstrčení???? naštěstí mám chlapa, který od 14 let je dítětem internátů, kolejí, privátů, naprosto samostatný, takže po narození dvojčat přebral svůj díl povinností, plánujeme, kdo kdy bude mít volné večery pro vlastní koníčky a kamarády,vztah utužujeme 24 hodin denně :o))))-na pusu ,SMS, pohlazení se najde čas vždycky:o)))
 ZuziP 


Re: U nás je to podobně 

(1.11.2007 17:10:04)
A preco by nemohlo byt "o chlapy pecovano"? A zaroven "pecovano aj o zeny"? To nemusi znamenat obskakovanie chlapa s vareskou v ruke kym on lezi na gauci... mozno je to lepsie sformulovat, ze by malo byt "pecovano" o manzelsky vztah, on bez toho totiz nevydrzi.
A netreba sa ani bavit o tom, co ma byt na prvom mieste. To nie je podstatne. Vsetci clenovia rodiny maju mat doma zazemie a pohodu a vseci by sa o to mali starat, aby sa ti ostatni citili dobre.
 Máťa, syn 10 měsíců 
  • 

Rozpory po narození dítěte 

(1.11.2007 16:37:16)
My jsme byli před narozením syna ideální pár, nikdy, ale fakt nikdy jsme se nehádali, všechno perfektně klapalo a byli jsme hrozně šťastní. Pak se syn narodil, dokud byl nepohyblivý, tak pořád všechno fajn, i když už tehdy jsme spory na téma proč to dítě brečí, určitě má hlad - já jsem říkala, že nemá, před chvílí jedl, on že ho chci trápit hlady... ale to ještě šlo. Jenže pak začal synek lézt a bylo ho všude plno a já najednou neměla čas mít doma naklizeno a navařeno, protože když jsem uklízela, šel za mnou a všechno hned zase vyházel, když jsem vytírala, tak na sebe zvrhnul kýbl s vodou, běžně vysypával v kuchyni odpadkový koš, když jsem vařila, tak se nudil, řval jako tur a věšel se mi na nohy.. je strašně aktivní, přes den spí dvakrát po půl hodině, což je akorát dost na to, abych si ohřála jídlo, co jsem předchozí den do noci vařila. A manžel neustále nadává, že je doma bordel, že jsem celý den doma a nic nedělám. A mně to strašně vytáčí, protože večer, když dám malého spát, tak jsem naprosto vyřízená a teď mu navíc rostou zuby, takže je půlku noci vzhůru a já se ani nevyspím. Jsem strašně unavená a nervózní, chápu, že byl zvyklej na plnej servis, ale teď už to prostě nejde, minimálně do doby, než bude mít syn trošku rozum a schopnost se sám zabavit. Hádáme se teď kvůli tomu skoro každý den a já se začínám přistihovat, že už je mi občas až odporný, že už ho prostě nemám ráda tak jako dřív. Protože nedokáže ocenit, co dělám. Máme kamarády s malou holčičkou, kam jí posadí, tam jí za dvě hodiny najdou, a samozřejmě mají naklizeno a uvařeno. Ale jak mu mám vysvětlit, že náš syn není buchta ale temperamentní ďáblík, to fakt nevím.
 Jane 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(1.11.2007 16:45:43)
:-) naprosto chápu!! Manžel je sice trošičku chápavější a pořádek (spíš bohužel) moc neřeší. Ale jede si v klidu to svoje a diví se že jsem naštvaná. No kdo by nebyl když nemám (na rozdíl od něj) čas na nic jiného než na děti a na domácnost.
 Janinka 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(1.11.2007 16:57:15)
A proč drahé polovičky trochu více nezaměstnáte, já už sem to někam psala, ale ten můj chlap hlídá v noci a ráno, já hlídám přes den. Oni by pochopili, že starat se o malé dítě není sranda. Nekojím, tak jednou za měsíc hlídá o víkendu babička a my máme čas na sebe a to je fajn.
 Máťa 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(1.11.2007 17:09:10)
Janinko, bydlíme v Anglii, babičky máme v Čechách a manžel pracuje celé dny, od rána do noci, má dvě práce a má volný jen jeden den v týdnu, takže po něm nic nechci, má toho taky hodně. Mně by stačilo, kdyby přestal mít blbé řeči o tom, že jsem celý den doma a nic nedělám.
 Cow :-) 


Re: Rozpory po narození dítěte 

(1.11.2007 17:14:02)
MAŤO, jak může manžel něco takového prohlásit, když je vastně celé dny v čoudu a o skutečném chodu domácnosti s malým prckem toho moc neví?
nemůžete si o tom v klidu promluvit?
 Máťa 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(1.11.2007 17:01:56)
Jenomže on svůj bordel taky neřeší. Přijde domů, ponožky hodí na křeslo, v životě po sobě neodnese ani skleničku, nedá nádobí do myčky, kelímky od jogurtů nechává na stole... jenže on má mámu, která chodila a všechno po nich uklízela, a bez řečí, takže má pocit, že od toho ženské jsou. Kdybych pracovala, tak je to asi jiné, ale když se celý den "válím" doma... Jinak o malého se stará vzorně, ale doma s ním nebývá, když má volno, tak jedou na celý den do lesa, nebo k vodě, nebo někam jinam, abych teda mohla uklidit. Neví, jaký čurbes ten malý dokáže udělat a jak je to náročné, protože když je s ním, tak ho má celý den v klokance nebo ho nechá lézt na trávě.
 Janinka 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(1.11.2007 17:11:31)
To jsem taky řešila, nejvíc mě štvali věčně otevřené dveře od skříně, nejdřive jsem po něm uklízela a nadávala, teď ho zavolám zda by nemohl přijít a když přijde tak ho poprosim jestli by si po sobě nemohl uklidit, ber to s nadsázkou, ale u nás to zafungovalo. Chlapi jsou opravdu jak děti.
 suzann 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(2.11.2007 9:20:34)
něco podobného jsem řešila a řeším dodnes (a to ještě děti nemáme) - už jsem přinutila manžela, aby si po sobě uklidil obaly od párků, sýrů, víčka od lahví atd. (po docela ošklivé scéně - taky u nich byl "otrok"-máma, a já jsem naopak zvyklá, že každý dá po sobě věci do původního stavu, když jsem s tímto uklizením na manžela přišla, vyjel na mě a to několikrát, že by se mi zkrátily žíly, kdybych to uklidila, a měl poznámky jako že "on to nějakej vůl uklidí, utře atd...." připadala sem si fakt jak nejhorší služka, když jsme to řešili), po debatě se nezdálo, že by to pochopil, ale přesto pomalu začal ty drobnosti uklízet. Teď momentálně jsem nachlazená, včera jsem celý den ležela, a náš byt vypadá příšerně... Prosila jsem ho o nádobí, ale Ordinace byla důležitější... pak jsem chtěla spát, a on koukat na tv ve stejné místnosti, tak jsem mu řekla, jestli mu to nevadí, že nemůžu spát. Dostala jsem přednášku o tom, že to nemůžu slyšet, když to neslyší on, a jak si to prej představuju, to on tam má jako jenom tak sedět?? Ta situace už nemá nic společného s úklidem, ale s tím, že si fakt člověk připadá jak otrok. Tak jsem mu ráno neudělala snídani (s tim neměl problém...) a přestože mi dnes je líp, nehodlám likvidovat ty hromady nádobí a odpadků já. Když tu čtu takové podobné příběhy o tom, jak manžel umí jen peskovat za bordel, a přitom doma nic nedělá (musím podotknout, že ten můj mi pomáhá uklízet celý byt - já vyluxuju, on vytírá...), tak si říkám že to prostě nemůžu nechat tak, že se budu cítit buzerovaná, ale nic nezměním... Vadí mi, že po manželovi zůstává byt jak po bombardování, když se o něj den nestarám - tak využiju toho, že jsem nemocná, a nechám ho to uklidit, ať ví, co to dá práce... Myslím si, že takové řeči jako "on hodně pracuje, nenechávám ho tedy nic dělat" moc nepomůžou. Podle mě je lepší řídit se heslem "Nemáš rád bordel? Tak ho ukliď! (Nebo mi alespoň pomož s úklidem)".
 Daniel 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(2.11.2007 15:57:10)
Chci reagovat na pobouřené reakce žen které mají doma bordeláře protože za ně uklízela maminka (služka) U nás to je tak trochu opačně máslo zůstává na lince i když se už nebude používat,kalhoty které se nosili minulý týden a již se dávno nosí jiné se stále válí přehozené přes židli.šestery boty vytahané v předsíni že není kam dát své jedny....Myslel jsem že drobné popíchnutí...mámo nemám si kam dát boty..?Mámo ještě budeš potřebovat to máslo?...atd.časem člověku dojde ale né...připadal jsem si jako ten prudič...U nás Maminka chodila kontrolovat sobotní úklid né jednou s bílou rukavicí...To samozřejmě nedělám ale dalo mi to jisté návyky za které jsem dnes velice rád a na vojně jsem byl za hvězdu...

Ahoj Danny
 suzann 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(5.11.2007 10:20:15)
je po víkendu a já musím napsat, jak proběhl, protože to jsem fakt nečekala. Takže za prvý, Alespoň jednou denně jsem ho poprosila "můžeš udělat nádobí prosím?" (jindy jsem si ho dělala sama...) (nebo jsem mu dala i na výběr - nádobí nebo brambory?...) a pak, když já jsem běhala v kuchyni kolem oběda a on seděl u pc, jsem ho poprosila aby nachystal na stůl... a mělo to dobrý účinek. Myslím že i když chlap hodně pracuje (u nás třeba já teď jsem na pracáku a takže bych ho možná "měla nechat odpočívat, když sama nic nedělám"), měl by se asi podílet na domácnosti. Myslím že i těch pár věcí, co můj udělal, pomohlo k tomu, aby si malinko uvědomil, že život není jen sezení u bedny... že věci se nedělají samy.
Jinak ještě jsme "řešili" pár věcí, které jsem nevěřila, že vůbec nakousneme. Pomohl mi v tom i kamarád trochu "lízlý" psychologií, který mi radil, ať klidně nechám některé věci ze svého pohledu nedořešené, ale hlavně když rozhovor skončí v klidu, dobře. Ona stačila i jedna věta, kterou jsem vyjádřila svůj pocit nebo názor, a i když bych k tomu měla tisíc dalších, už jsem si je nechala pro sebe. Manžel se dozvěděl co chci říct, bylo to v klidu a on o tom fakt přemýšlel (to bylo vidět na jeho dalším chování)... Tohle byl fakt nádherný víkend. Víte, já jsem vdaná teprv rok, a už jsem začínala mít pocit, že on prostě chce dělat určité věci bez ohledu na to, jak to působí na mě. Že už ho nezajímají moje pocity. A on ,i tenhle víkend několikrát ukázal (nechápu jak na to tak najednou přišel :-) ) že to tak není. Že se "o sebe" nemusím bát (člověk totiž pak začíná rychleji přecházet do útočné pozice, cítí se rychleji ohrožen, když má pocit, že druhého ten pocit ohrožení nezajímá...). Fakt sem byla překvapená. No nic, to nemá s tématem nic společnýho. Jenom - všem, kteří řeší problémy s bordeláři a k tomu přidruženými dalšími problémy, přeju, ať zase naleznete jeden druhého a ctíte toho druhého. Papa
 suzann 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(2.11.2007 9:21:15)
něco podobného jsem řešila a řeším dodnes (a to ještě děti nemáme) - už jsem přinutila manžela, aby si po sobě uklidil obaly od párků, sýrů, víčka od lahví atd. (po docela ošklivé scéně - taky u nich byl "otrok"-máma, a já jsem naopak zvyklá, že každý dá po sobě věci do původního stavu, když jsem s tímto uklizením na manžela přišla, vyjel na mě a to několikrát, že by se mi zkrátily žíly, kdybych to uklidila, a měl poznámky jako že "on to nějakej vůl uklidí, utře atd...." připadala sem si fakt jak nejhorší služka, když jsme to řešili), po debatě se nezdálo, že by to pochopil, ale přesto pomalu začal ty drobnosti uklízet. Teď momentálně jsem nachlazená, včera jsem celý den ležela, a náš byt vypadá příšerně... Prosila jsem ho o nádobí, ale Ordinace byla důležitější... pak jsem chtěla spát, a on koukat na tv ve stejné místnosti, tak jsem mu řekla, jestli mu to nevadí, že nemůžu spát. Dostala jsem přednášku o tom, že to nemůžu slyšet, když to neslyší on, a jak si to prej představuju, to on tam má jako jenom tak sedět?? Ta situace už nemá nic společného s úklidem, ale s tím, že si fakt člověk připadá jak otrok. Tak jsem mu ráno neudělala snídani (s tim neměl problém...) a přestože mi dnes je líp, nehodlám likvidovat ty hromady nádobí a odpadků já. Když tu čtu takové podobné příběhy o tom, jak manžel umí jen peskovat za bordel, a přitom doma nic nedělá (musím podotknout, že ten můj mi pomáhá uklízet celý byt - já vyluxuju, on vytírá...), tak si říkám že to prostě nemůžu nechat tak, že se budu cítit buzerovaná, ale nic nezměním... Vadí mi, že po manželovi zůstává byt jak po bombardování, když se o něj den nestarám - tak využiju toho, že jsem nemocná, a nechám ho to uklidit, ať ví, co to dá práce... Myslím si, že takové řeči jako "on hodně pracuje, nenechávám ho tedy nic dělat" moc nepomůžou. Podle mě je lepší řídit se heslem "Nemáš rád bordel? Tak ho ukliď! (Nebo mi alespoň pomož s úklidem)".
 ZuziP 


Re: Rozpory po narození dítěte 

(1.11.2007 23:36:52)
Mato, ako pozeram, pravda je skor taka, ze to idealne zdaleka nebolo ani pred narodenim syna. Aspon ja idealnym nenazyvam obskakovanie manzela. Jeho narodenim sa len skor ukazala pravda o vasom vztahu, co myslis?
 čekanka 
  • 

bylo to opravdu ideální ? pro koho? 

(9.11.2007 19:40:25)
Tak přesně tohle, Mati, napadlo i mne. Píšeš, že "před" všechno klapalo a byli jste hrozně šťastní. A hned nato "v životě po sobě neodnese ani skleničku". Zdá se, že to až takové štěstí nebylo, nebo Tě asi bavilo ho obskakovat, on si na to zvykl a teď se mu nedostává patřičné pozornosti. Anebo - a to mne napadlo až teď - je nespokojen sám se sebou, např. rozmrzelý z nedostatku sexu, neúspěchu v práci, atd. Pak může vidět chyby opravdu všude. Možná, netuším, jestli je to taky Tvůj případ, některé ženy po narození dětí opravdu věnují veškerou pozornost jen tomu maličkému tvorečkovi, který je na nich tak závislý. Ano, je závislý, a je třeba mu dát vše, co potřebuje, a klidně ještě i víc, ale manžel je tu také a i ten má své potřeby. Ale už bych jen opakovala, co bylo psáno výše.
 Kateřina, děti 5 a 6 let 
  • 

Jediná možnost 

(1.11.2007 16:53:21)
Jediná možnost je odjet třeba na víkend s kamarádkami a dát manželovi syna pohlídat. Můj muž šel na půl roku na rodičovskou dovolenou (se dvěma malými dětmi), když jsme přišla domů, byl doma bordel a manžel taky nic nestihl a byl pokoj. Každý muž není ochotný nebo nemůže z finančních důvodů zůstat doma, ale aspoň víkend by zvládnout mohl - už jen to postarat se o aktivní dítě dva dny mu ukáže, že to není vždycky procházka růžovým sadem :-)
 Cow :-) 


Bibi, 

(1.11.2007 17:08:24)
nevím jak holky, ale vlastně nic podstatného neřeším. Vše důležité jsme si vyjasnili před svatbou. A právě proto je vystavěno asi na jiných základech jako např. u Mati /promiň/, to není nic ironického.
MAťo, je mi to líto. Segra je na tom podobně a to si do tří let přídili druhé mimi a do toho stavějí dům:-( Snažili jsme se jim pomoct, jezdili o víkendech 80km, abych ji uklidila, "vyvenčila její děti, zároveň u toho měla ty své. A setgra se šla dospat. Ale nic se u nic nemění:-( Pokaždé co mi volá, hlásí mi, že ji zlobí děti, štve ji pes, hádá se s manželem, je unavená a bez nálady.
Máme o ně docela obavy. A vůbec se mi nelíbí, jak mydlí tříletou dceru.
A jak dopadne jejich manželství-to ví Bůh. Doufám, že nebudou mít postavený dům a nebude jim jaksi k užitku.
 Máťa 
  • 

Re: Bibi, 

(1.11.2007 17:14:10)
Podle mně se nedá vztah před narozením dětí a po nich vůbec srovnávat, je úplně něco jiného. Hlavně když jsou děti, tak na sebe strhávají veškerou pozornost a rodiče už na sebe nemají tolik času, hlavně pokud nemají poblíž žádné příbuzné, co mohou hlídat. A mimochodem můj manžel, když jsme ještě oba pracovali a neměl dvě práce, tak doma pomáhal vydatně, vaření a úklid koupelny byla jeho zodpovědnost.
 Cow :-) 


Re: Bibi, 

(1.11.2007 17:20:27)
no nedává se akorát srovnat ta péče o domácnost....to je opravdu rozdíl, mít doma dva dospělé, kteří jsou půl dne v práci a pak malého všudybyla:-)
Byli jste spolu před narozením dítka a mělo by to být i tak, že spolu zůstane, až děti odrostou a vrhnou se do víru života....co pak? pokud to nebude fungovat ted....myslíš, že potom jo?
 Máťa 
  • 

Re: Bibi, 

(1.11.2007 17:25:50)
Až bude synáček odrostlejší a půjde do školky, tak já půjdu zase do práce a manžel tudíž nebude muset mít dve zaměstnání a pracovat od rána do noci, pak snad bude zase pomáhat.
 Romana, holcicka - 15mesicu 
  • 

Re: Bibi, 

(2.11.2007 1:19:06)
Ahoj Mato,

ja jsem take v Anglii - bylo by fajn si pokecat o detech tak napis na RomanaKhelifi@yahoo.com. R.
 štěpánka 
  • 

Re: Bibi, 

(4.11.2007 15:43:49)
Máťo, též jsem si myslela, že až půjdu do práce, tak se automaticky vrátí dělba o péči o domácnost do starých kolejí - tj. cca napůl povinnosti dle dohody (do toho pořítám nejen úklid, ale třeba i pochůzky po lékařích, opravy v bytě, organizace společného volna (rodinná dovča, výlety), přivolání opraváře, pomoc rodičům, apod...) Kdybych tvrdě netrvala na "znovurozdělení", bylo by vše na mě. Po 4 letech mého pobytu doma s dětmi si manžel příliš zvykl, že kolem dětí a domácnosti zařídím vše já. Ale protože je to inteligentní člověk a navíc máme "k ruce" i babičky a dědečky, pochopil a podělil se.....
 Kohnova 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(1.11.2007 19:29:30)
Musis mu to vysvetlit v klidu a polopaticky, v klidne chvili, kdy neni nastvany, mu rekni to, cos napsala sem. Ale nejspis to stejne nepomuze. Pak muzes zkusit to, ze odjedes na vikend pryc, aby se o maleho staral pouze on, ale musi byt na to sam. To MUZE pomoct. Pokud ti volny vikend nebude chtit umoznit, zbystri a zacni premyslet, koho presne mas za muze. Posledni navrh je vymena roli, ty nastoupis do prace, on pujde na materskou. Pokud nebude chtit slyset, co mu rikas, nebude si chtit zkusit, co denne zazivas ty, ani si s tebou vymenit misto, ja bych se po zkusenostech, ktere mam, odstehovala, pockala pul roku, jestli mu to treba nahodou nedojde, pokud nedojde, SBOHEM.
Umim si predstavit, ze v mladem veku a po kratkem a donedavna spokojenem manzelstvi ti to pripada brutalni a prehnane. Na druhou stranu materska dovolena je PRACE na nekolikanasobne vyssi nez plny uvazek, tezka, casto stresujici a neplacena. Pokud to tvuj muz nevidi a ma pocit, ze zijes pro to, abys ho obsluhovala... osobne bych chtela vic.
 ZuziP 


Re: Rozpory po narození dítěte 

(1.11.2007 23:34:45)
Mato, pred tym, ako sa syn narodil, si mala stale poupratovane a navarene a vzdy to bola len tvoja starost? Manzel ti nikdy v tom nepomahal?
 Baba Jaga 


Re: Rozpory po narození dítěte 

(2.11.2007 0:02:28)
Zuzi, to právě ne, než se narodil, tak měl manžel jen jednu práci, já pracovala a doma on vařil a uklízel koupelnu a já uklízela zbytek a pekla. To bylo fér. Ale teď jsem na mateřské a on má práce dvě, takže je pořád pryč, sotva po něm můžu něco chtít, když je přes týden doma čvrt hodiny ráno, pak přijde než jdu já spát a o víkendu má volno jen jeden den, kdy se věnuje malému.
 1.3Magráta13 


1. místo 

(2.11.2007 10:05:07)
Tak koukám, že se tady diskuse zvrhla od výchovy někam úplně mimo :)

Jen jsem chtěla podotknout k těm diskusím na téma žebříčku oblíbenosti jednotlivých členů rodiny, nebo jak to nazvat..... Pro mě je na prvním místě rodina, ať už do ní patří kolik chce dětí a partner. nedovedu si představit, že bych někoho z nich upřednostňovala. Podle mě je vztah partnerský i rodičovský roven a od manžela očekávám, že jako dospělý pochopí, že na sebe nemáme tolik času jako dřív, protože část z našeho času je třeba věnovat společně pořízeným dětem.
To upřednostňování mi připadá stejné, jako když se někdo dítěte zeptá, zda má radši rádo tatínka nebo maminku. To je přeci taky nesmyslné i když někdy se to bohužel stát může.
Nebo vy byste si dokázali vybrat, kdybyste se měli rozhodnout, o koho přijdete? Zda "obětovat" manžela, či dítě?
 Mery72 


Re: 1. místo 

(2.11.2007 12:30:05)
"Nebo vy byste si dokázali vybrat, kdybyste se měli rozhodnout, o koho přijdete? Zda "obětovat" manžela, či dítě?"

Magráto, myslím, že takhle vyhraněně to nikdo v diskusi nemyslel. Spíš bych řekla, že je jasné, že po narození dítěte se hodně ve vztahu změní. Není na sebe TOLIK času jako před tím, ale je potřeba CHTÍT si najít čas na partnera, protože jinak je reálné, že matka vytváří pseudovztah s dítětem a ne s manželem, což je slušně řečeno patologické.
Neslušně: vyprdne se na chlapa, vrká na děcko a pak se diví, že jí chlap zahne...
(omlouvám se)
 1.3Magráta13 


Re: 1. místo 

(2.11.2007 13:44:03)
Ale to já chápu, že to nebylo myšleno takhle vyhraněně.
Ale taky si myslím, že nejde srovnávat takové dva vztahy.
neznamená, že když mám na manžela méně času než dřív, je náš vztah méněcený. Vztah se přeci neměří kvantitou stráveného času, ale kvalitou.

Proto si myslím, že většina žen má vztah mateřský i partnerský roven. Plní obě dvě role stejně svědomitě.
Ovšem, je fakt, že jedna ta role časem ustoupí, když děti odrostou. Ale zase to neznamená, že dospělostí dětí náš vztah končí.

prostě si myslím, že tyhle dvě věci nesnesou srovnání.
 Mery72 


Re: 1. místo 

(2.11.2007 14:26:38)
Jasně, chápu a souhlasím. Tohle jsem z minulého příspěvku nedokázala vyčíst. Bohužel na sebe nevidíme:-)
 suzann 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(2.11.2007 11:14:12)
Asi bych se dost rozmyslela, jestli je pro mě důležitější mít pár peněz navíc, nebo víc času na sebe a dobrý manželský vztah.
 Veveruše 


Re: Rozpory po narození dítěte 

(3.11.2007 20:37:31)
Jejda, jejda, tak to jste vy? Snad se Vás moc nedotknu, když si dovolím napsat, že jsem měla z Vašich dřívějších příspěvků, zejména o uspávání dětí, tak trochu dojem, že snad máte recept na všechno. Nic ve zlém, držím Vám palce, ať manžel brzy změní názor a sleví ze svých představ o pořádku v rodinách s malými dětmi, když Vám k tomu ještě brzy přibude další mrňousek.
Je zajímavé, že i můj manžel, který nepracuje víc než dříve, mi po narození syna s uklízením a vařením pomáhá mnohem míň než dřív (asi je chudák víc unavený psychicky:-). Od narození ale syna denně koupe, nedávno převzal i večerní uspávání (čte si momentálně se synem, kterému jsou 2 roky, o tankách a o pásákách, případně o letadlech - je totiž nadšený modelář:-). Je navíc schopen mě plně zastoupit, pokud nejsem celý den doma, včetně vaření (pravda ale je, že neřeší praní a obvykle ani úklid). A naštěstí není ani jeden z nás pedant na pořádek.
Kromě rad, které tu už zazněly, bych Vám doporučila ještě najít si kamarádky s malým dítětem, které jsou na tom se stíháním ještě hůř než Vy (a společné návštěvy u kamarádů s klidným dítětem a načančaným bytem naopak možná dočasně omezit :-) (i když ono se to možná i u těch kamarádů časem vyvrbí:-) a přijít k nim na návštěvu i s manželem. (I když to s tím úplně nesouvisí, vybavuje se mi vzpomínka, jak mi po půl roce, kdy se mi od narození syna pořád doma vršily hromady nevyžehleného prádla, pomohla návštěva u kamarádky, kdy poté, co jsem si za přítomnosti našich manželů stěžovala, jak nestíhám žehlit, ona udiveně pronesla: "Ty žehlíš???" Situace byla odlišná v tom, že na žehlení předtím nebazíroval můj manžel, ale já sama. Manžel mě naopak už dříve ujišťoval, že jemu žehlit nemusím, aspoň tedy ne trička do dílny. Díky této kamarádce tedy už od té doby s výjimkou kapesníků nežehlím a nikomu to nevadí.)
 Veveruše 


Re: Rozpory po narození dítěte- P.S. 

(3.11.2007 21:03:06)
Ještě mě napadá, že výměna rolí má z hlediska pochopení Vaší situace manželem jeden háček - pravděpodobně toho se synem on zvládne více než Vy (pokud jinak nemá s domácími pracemi problém). Aspoň v našem případě to tak je a můj manžel to naštěstí chápe. Prostě jemu dá syn více prostoru než mně - pokud nejsem doma, tak na manžela se prý syn tolik nevěší, nedožaduje se tolik jeho přítomnosti ve svém hracím koutku, nedomáhá se, aby s ním mohl být na záchodě (pravda, manžel na záchod nemusí tak často jako já:-). Prostě na tátu syn nikdy nebyl tolik fixovaný jako na mě.
Jinak při vaření mně osobně od té doby, co syn umí bezpečně stát (což v jeho případě bylo až někdy kolem roku), pomáhá, když ho postavím na židli (mám rohovou kuchyňskou linku) a "vaří" se mnou (momentálně si nejraději bliká tlačítky jednoho kuchyňského přístroje a hraje si přitom s autem na semafor - říká, kdy může a kdy nemůže jet; ale nechávám ho i naklepávat maso, ochutnávat ingredience apod. - ohromně se tím zabaví; a když ho to přestane bavit, obvykle si chvíli vydrží hrát sám). Při úklidu syna zas nechávám chvíli hrát s vysavačem (vysává sám sebe a jezdí na něm) a kyblík s vodou jsem donedávna dávala do dřezu, poté, co mi ho jednou syn vylil. Ale do 1 roku jeho věku jsem přes den neudělala skoro nic. Potom jsem naopak měla problém zvyknout si, že už můžu i se synem něco dělat:-)
 Veveruše 


Re: Rozpory po narození dítěte - 2. P.S. 

(3.11.2007 21:18:17)
Jeste sorry za to vykani, vim, ze se to v diskusich na netu moc nenosi, tak to asi vypada blbe. Mam ale zabrany tykat na potkani cizim lidem, byt je to pres internet. Mozna se casem otrkam:-)
Jinak se mi ale zda, ze snad nemuzete byt doopravdy Mrkficka alias Marketa, ktera zije v USA (a hodla tam setrvat az do porodu) a ne v Anglii - ze je to mozna jen zmatek na siti.
 Jíťa 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(2.11.2007 16:40:03)
To mu nevysvětlíš, to si musí zkusit. Pokud by se ti podařilo ho přesvědčit, aby se o něj jeden den postaral sám abys ty mohla odjet někam... To by potom mohlo zabrat, pokud to není trouba a po návratu ti nebude vyčítat, žes to dítě neuměla vychovat.
A když k tomu přidáš, aby musel i něco jednoduchýho uvařit a ještě ho požádáš o nějakou maličkost (např. pověsit poličku) a hlavně ho necháš ať si se vším poradí sám, je úspěch terapie skoro zaručen.
 sona 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(4.11.2007 21:33:27)
Souhlasím s cow, že si o všem potřebujete v klidu promluvit. Určitě manžela požádej, aby Vašeho drobka třeba o víkendu vyvedl ven a ty zatím navaříš a uklidíš. A z úcty k manželovi, zkusíš 10 minut před jeho příchodem z práce poklidit největší nepořádek. Já u prvního drobka taky nestíhala, všude se motal a kramařil. Velice se mi v tomto směru vyplatilo, než jdu vařit, pohrát si a nechat ho u toho v kuchyni. Většinou to ještě chvíli vydrželo. A taky osvědčená metoda je zpívat. Zpívám, míchám, zpívám, juknu co prtě na to, zpívám, tancuju, zpívám, krájím... Píšu tohle, protože fakt si vzpomínám, jaká to byla makačka, jak jsem byla frustrovaná, že to nezvládám. Ale já mám užasnýho manžela, který má na prvním Někoho speciálního(stejně jako já), pak mě a na třetím naše prcky.
 sona 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(4.11.2007 21:36:06)
Souhlasím s cow, že si o všem potřebujete v klidu promluvit. Určitě manžela požádej, aby Vašeho drobka třeba o víkendu vyvedl ven a ty zatím navaříš a uklidíš. A z úcty k manželovi, zkusíš 10 minut před jeho příchodem z práce poklidit největší nepořádek. Já u prvního drobka taky nestíhala, všude se motal a kramařil. Velice se mi v tomto směru vyplatilo, než jdu vařit, pohrát si a nechat ho u toho v kuchyni. Většinou to ještě chvíli vydrželo. A taky osvědčená metoda je zpívat. Zpívám, míchám, zpívám, juknu co prtě na to, zpívám, tancuju, zpívám, krájím... Píšu tohle, protože fakt si vzpomínám, jaká to byla makačka, jak jsem byla frustrovaná, že to nezvládám. Ale já mám užasnýho manžela, který má na prvním Někoho speciálního(stejně jako já), pak mě a na třetím naše prcky.
 Monika,Tobiášek-8měsíců 
  • 

Re: Rozpory po narození dítěte 

(6.11.2007 22:35:36)
Nechej ho celý den o samotě s malým a odjeď,aby tě neměl po ruce,pak možná pochopí.Krom toho bych ho taky více zapřáhla a rozhodně bych mu nedělala servis.Nechápu,že v dnešní době ještě nějaká ženská obskakuje chlapa.Uklízet může i on.
 bobula Kristý4/05, Tomy 5/07 


Re: Rozpory po narození dítěte 

(8.11.2007 9:30:58)
Ahoj, jediná možnost, jak manžel pochopí, co je péče o dítě, je mu ho opravdu nechat minimálně na víkend. Lepší je týden. Moje dnes již dvou a půl letá dcera byla to samý. Max 2xpul hodky spánku. Po 1. narozeninách uz nespala vubec. Poprvé ji manžel hlídal víkend, když ji bylo 15 měsíců. A měla jsem začít dřív. Nechala jsem mu ji bez nějakýho navařování dopředu. Nakoupila jsem jen suroviny a říkala si, že 2 dny přežije. Když jsem přijela , našla jsem schváceného otce s veselou dcerou. :-)). Bordel v celým bytě. Manžel byl šťastný, že mě vidí :-)). Pak už se zapojoval častěji a když jsem byla v porodnici (to malý byly 2 roky), tak už to zvládl úplně hravě.
 Lizzie 


Extrémy 

(3.11.2007 13:59:50)
S výchovou mám houby zkušenosti a dle některých jsem též nevychovaná (za což rodičům děkuji - bez ironie:-)), ale u těch jmenovaných extrémů bych se usmála, kdyby mi nedošlo, že je to dle skutečnosti a podobných případů zas tak pomálu asi nebude.
Ale teď k tomu nač jsem se chtěla ,,zeptat". Poměrně známým jevem je přísný, až pedantský otec a velice mírná matka (případně naopak), což osobně moc nechápu, neboť...je fakt možné partnerovi podlehnout tím způsobem, že mu dítě prakticky svěřím do kompetence a když si jej bude nutit k nadstandardním studijním, sportovním..výkonům, nebo jej vychovávat dle vlastních pravidel, nezasáhnout? Fakt to nepobírám, ale čas od času jsem to slýchávala, že druhá strana nic nedělá, případně ještě dítěti ,,domluví", neboť ,,tatínek přece..", v blízkém okolí znám ženu výrazně se řídící dle manžela...Z vlastní rodiny chápu manželství/partnerství jako vztah dvou rovnoprávných bytostí, z nichž jedna je temperamentnější, organizátorštějšího typu, ale i přes občasnou ,,Itálii" nikdo striktně nevelí..jak tedy může žena/matka přenechat výchovu/tresty/apod. výhradně partnerovi???? Pokud to napíšu tak jak to napíšu..(a doufám, že nikoho neurazím:-))...,,na dítěti se podíleli přece oba":-))
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Extrémy 

(3.11.2007 14:03:27)
Lizzie, pokud byla vychovávána dominantním otcem, který jí dával často najevo, že je nedostatečná, nic neumí, neschopná, a neuměla se tomu nikdy vzepřít, jak moc má myslíš šanci vzeřít se manželovi, kterého si našla po otcovském vzoru? Tyhle věci se "dědí", někdy přímo, někdy ob generaci ...
 Lizzie 


Re: Extrémy 

(3.11.2007 14:07:13)
Markéto,

také mě to napadlo, ale žena z okolí měla otce báječného a stejně podlehla vlivu dominantního manžela ve spoustě věcí. Děsivý je právě ten ,,vzor", který dítě přejímá. Buď se vzbouří..a nebo to přijme jako běžnou věc a jede dál ve stejném duchu.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Extrémy 

(3.11.2007 14:10:44)
No jo, může tam být leccos a vzory jsou ze všeho nejzrádnější :( A jinak stačí chvilku pozorovat různé nově zakládané diskuse na Rodině, aby si člověk uvědomil, kolik žen žije ve vztazích, které jim nevyhovují, ale které to nenapadne, dokud o tom nezačnou z nějakého důvodu přemýšlet - obvykle se až divím, co z nich v nějaké diskusi k celkem banálnímu problému nakonec padá a jaké to má ve skutečnosti dimenze ... A stejně s tím přečasto nakonec nic neudělají a za pár měsíců založí prakticky identickou diskusi ...
 Lizzie 


Re: Extrémy 

(3.11.2007 14:27:29)
Přesně tak, když diskuse pročítám nestačím se divit. Jednou stranou člověk až žasne nad sílou těch, co žijí v takovém a takovém vztahu..a na stranu druhou si řekne, že jiné by asi dávno sbalily saky paky a šly pryč (svým způsobem zaslouženě).
Pokud však posoudím některé lidi (možná subjektivně..), které jsem potkala, zvlášť opačného pohlaví, napadá mě, že do dalšího života si z rodiny jak mladí kluci tak mladé holky fakt odnášej strašně moc, ne každý ,,uteče včas".
Já sama jsem hodně citlivá na autoritářství, ať už ze strany partnera či kohokoliv jiného, doma to zpravidla fungovalo na diskusi: ,,vrátím se asi v tolik..když se opozdím, napíšu", ,,školu si vybírám tu a tu..protože"..jenže pak zjistíš (snad nevadí, že ti tykám), že dvacetiletá holka šla na školu, kterou jí určili rodiče, ptá se zda ,,může" jet ke kamarádce, od partnera si nechá líbit to a to..a já stojím a nestačím se tomu divit.

Nejsem kdovíjaká amazonka, naopak, lidem, které mám ráda, dokážu prominout dost..ale asi jsem byla vychovávána celkem liberálně, z podobných případů je mi smutno..a všechno má prostě své meze.
 Jíťa 
  • 

přesný popis diskusí 

(5.11.2007 1:10:52)
Ano, článek vystihuje můj pocit z diskuzí tady na rodině, které se často zvrhnou v příšernou a hlavně zcela zbytečnou hádku.

Nevím jak ostatní, ale já tu hledám hlavně různé rady co a jak, ale prokousávat se neustále těmi hádkami je nad moje síly. Pokud tu někdo napíše, co jemu se osvědčilo, tak se na něj sesype spousta kritiků s upozorněním, jak strašně tím svému dítěti ubližuje a hned se to tu rozdělí na dva tábory, které se mezi sebou hádají a hádají, že nakonec ta dobře míněná rada zcela zanikne v jejich řevu.
 2.12apostol10 


Výchova 

(5.11.2007 14:19:50)
PROČ "chybí přesná pravidla výchovy, co je a není správné,.."?? Jen proto, že ta existující jsou stále více popírána, podceňována a zavrhována jako "přežitky!! Bez ohledu na lidské názory zůstává pravdou, že EXISTUJE Bůh a Jeho zákony platí, i když je neznáte a ignorujete. Podle Jeho zákonů všechno funguje a jejich porušování má své důsledky jako porušování jakýchkoli jiných zákonů. NELŽETE SAMI SOBĚ, že Jeho standart není pro dnešní život aktuální, že SI můžete žít po svém,.. ALE potom jste v mnoha situacích bezradní a pácháte zbytečně zlo, i když to "myslíte dobře". Setkejte se OSOBNĚ s autorem těch "zastaralých" norem pro život a výchovu, nechte si od Něj poradit ve všech oblastech a svěřte Mu do péče své děti. To nejhorší, co pro ně můžete udělat, je vtloukat jim "klíny do havy", že prý Bůh neexistuje, .. Záleží-li Vám na dítěti, umožněte Mu žít v důvěrném vztahu s Ježíšem (tím koledami opěvovaným děťátkem, které je dnes už samozřejmě dospělé) - On žije a chce dát Vašemu životu ten pravý smysl: vrátit se k původnímu účelu života v plnosti, jakou si ani nedovedete představit!! Oslovte Ho!!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Výchova 

(5.11.2007 14:26:08)
No, takhle nějak si představuju antireklamu na katolíky.
Kdepak se toulá Bob? :o)
 fisperanda 


Re: Výchova 

(5.11.2007 14:31:21)
Konečně se mi rozsvítilo XD Jdu si sehnat bibli, abych měla o životě jasno.
 Bar 
  • 

Re: Výchova 

(5.11.2007 14:40:39)
Tak takhle šáhlou máme v rodině. Její děti zdraví jen ty, které znají z kostela (tak mě - jejich tetu - samozřejmě nezdraví). Pro jejich tupý výraz v obličejích se jim říká dětské atrapy. Ožijí jen, když můžou na někoho něco prásknout a požalovat. Nechodí ven, nemají kamarády znají jen kostel.
Neteř ve svých skoro 16letech si hraje s panenkami a kupuje si časopisy pro 7-10leté.
Děkuji, ale tohle mi opravdu nepříjde jako výchova, ale jen vymývání mozků.
 Cow :-) 


Re: Výchova 

(5.11.2007 14:54:22)
Monty....kde jsi přišla na to, že je Apoštol katolík...jedinné co z toho poznám, je to, že není Jehovista...Oni totiž důvěrný vztah s Ježíšem nepěsují.
No a ikdyby katolík byl....já nejsem, přesto SOUHLASIM:-)

znovu prosím Mery, suzan...ted teda i apoštola, aby se mi ozvali/y/? na skype M.Schwann, nebo m.klaster@seynam.cz nebo ICQ 404 556 246
 Cow :-) 


Re: Výchova 

(5.11.2007 15:03:46)
BAR...

ty jsi asi ještě větší ftipálek než já!

moje děti nechodí do kostela, chodí ven, mají kamarády, rozhodně nemají tupý výraz, jsou to normální zdravé a živé děti...
ani nepráskají a nebonzují:-))))

naopak neřešíme problémy se školou, celkem žádné zvláštní výchovné problémy...aspoň u těch starších ne, co nejmladší se teprv pozná. Nekradou, nefetujou a když něco potřebují, tak se příjdou bez problému poradit. Podporujeme je v jejich zálibách. Se škol.prospěchem jsem spokojená. Netvrdím, že se nemůže "něco" přihodit, ale snažím se dělat, aby se nepřihodilo a kdyby se náhodou přihodilo, tak právě ve víře člověk najde oporu a pomoc.
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Výchova 

(5.11.2007 16:11:05)
Omlouvám se, nezobrazilo se mi celé jméno ta Ba jsem já.
Tady nikdo nereaguje negativně na víru, ale na fanatizmus. U nás v rodině se to prostě takhle zvrhlo. Já mám děti pokřtěné, manžel je věřící. Ale i s jakoukoliv vírou můžeš zůstat "normální".
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Výchova 

(5.11.2007 21:19:47)
Weselá cow,
jenom pocit. Může to bejt klidně Mormon... ale já znám podobně "vychýlených" nejvíc katolíků, tak asi proto.
 Cow :-) 


Re: Výchova 

(6.11.2007 1:31:53)
Monty...ano, Mormon to být mohl...na druhé straně...jsou spíš tiší a klidní a apoštplův "nářez" mi tak nepřijde:-)))
prosím tě, co je to "piko"???
 Janinka 
  • 

Re: Výchova 

(5.11.2007 15:06:36)
Taky se mi rozsvítilo, bibli ale budu muset koupit. Cestou do obchodu se vdám, nechám malého pokřtít a poprvé životě navštím mši. Moc si mě pobavila dík. Hi hi hi. Nachci tím urazit věřící maminky, ale fanatici mě občas pobaví.
 LU, 2děti 
  • 

Re: Výchova 

(5.11.2007 16:36:54)
Podle mě je víra jen berličkou pro slabší povahy, nebo životem zklamané lidi. Navíc znám několik "věřících", jejichž morální kvality jsou přinejmenším pochybné. Možná právě proto víru těžko chápu.
Já se snažím žít tak, abych se před sebou a svými dětmi nemusela stydět.
Ani bible nemůže přijít s absolutním návodem na výchovu dětí. Každé dítě je jiné. Jediné, co nepopírám je, že i naše dnešní (i ateistická) morálka z křesťanství vychází.
 LU, 2děti 
  • 

Re: Výchova 

(5.11.2007 16:44:45)
jsem nějak mimo s tím belháním:-)
 MSteflova 


Výchova 

(5.11.2007 16:51:24)
LU, je spousta velkých osobností hlásící se k nějaké víře, které bych rozhodně necharakterizovala jako "slabší povahy, nebo životem zklamané lidi". Velká část těchto lidí naopak v minulosti ukázala svou sílu a nezlomnost, např. za minulého režimu. Pravda, je také mnoho lidí, kteří si z víry vezmou jen to, co se jim momentálně hodí, ale takhle bych rozhodně nezevšeobecňovala.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Výchova 

(5.11.2007 16:58:09)
LU, tak tos mě teda fakt odhalila :D asi jsem ubohá, životem zklamaná existence, co se sotva plouží životem... ochoch... :))) - teď vážně: nic ve zlym, ale přes tvé negativné zkušenosti s jakýmisi věřícími s tebou nesouhlasím a to ze dvou důvodů, snad budu srozumitelná: Jednak znám řadu silných osobností, kteří jsou věřící, a ve víře nachází oporu. A jednak nevím, co je špatného na tom, když je někdo "slabý" a ve víře nachází oporu.
 LU, 2děti 
  • 

Re: Výchova 

(5.11.2007 17:37:07)
Dobrá, mám asi špatné zkušenosti. Ale když už jsme odbočili, můžete mě trochu pomoci si utřídit myšlenky? Nějak ale nemůžu najít jediný důvod, proč bych měla věřit v boha? Navíc mě vyloženě odpuzuje takové to exhibování typu mší a dalších podobných shromáždění? A k čemu je vůbec církev jako instituce? Pak taky nechápu, podle čeho si třeba vybíráte tu konkrétní církev? Rozhodujete se podobně jako mezi šatama, co se vám víc hodí?

Jinak svoji nezlomnost ukázali v minulosti i ateisté. Záleží na morálním kreditu.
A hlavně jsem narážela na to, že můžeme vychovávat děti dobře i bez boha. To zcela jistě jde.
Jinak já, pokud bych byla v životě slabá, nebo jinak potřebovala pomoct, tak asi půjdu k psychiatrovi, než do kostela:-)Zatím mi stačili blízcí lidé, s kterými jsem si promluvila, pár bezesných nocí, hodně práce, trpělivosti a lásky(díky mému manželovi:-)) a byla jsem z toho za čas venku. Jo a taky je mým cílem upřímnost k sobě. Možná v životě chybuji, ale myslím, že to unesu.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Výchova 

(5.11.2007 17:43:47)
LU, když už jsme teda odbočili od tématu :) - nejdříve se tě zeptám: vážně tě to zajímá? nemyslím to nijak ironicky, jen že spousta lidí položí podobné otázky, jako ty, ale pak se ukáže, že vlastně moc nešlo o to, že by je skutečně zajímal názor z druhé strany. takže, skutečně bez ironie, zajímá tě to, nebo jsou to jen "řečnické otázky", kterými sděluješ, že je ti to ukradený? já abych neplýtvala čas na vymýšlení srozumitelných odpovědí...
 LU,2děti 
  • 

Re: Výchova 

(6.11.2007 9:51:59)
Ráchel, včera už jsem neměla čas, tak až dneska. Jo, docela mě to zajímá. Přemýšlím o tom. Ale na druhou stranu pochybuji, že by mé přesvědčení něco zvrátilo.Budu ráda, když se rozepíšeš:-)Vím, že jinak máš rozumný názory.
 Cow :-) 


Re: Výchova 

(6.11.2007 10:49:46)
LU, o výchově dětí samozřejmě píší i věřící inteligence:-)
Mně se moc líbilo "Dítě v dobrých rukou" nebo "Potřebují tvou lásku".
 LU,2děti 
  • 

Re: Výchova 

(6.11.2007 11:09:44)
Jasně, beru. Mám dojem, že věřící byl i pan prof.Matějček,jehož přínos nikdo nepopře. Ale nikdy nebyl dogmatický, byl to obrovský humanista.A lásku k lidem můžu mít i bez víry. To je to, co tu furt melduju. Víra člověka někam nasměruje, já si cestu raději hledám sama. I když je nakonec třeba hodně podobná, ale cítím se mnohem svobodněji.
 Cow :-) 


Re: Výchova 

(6.11.2007 11:15:35)
Lu, fakt se taky cítím svobodná...:-)))
 LU,2děti 
  • 

Re: Výchova 

(6.11.2007 11:31:20)
Cow, zkus mi odpovědět na těch pár otázek stran víry. Jsou o schůdek výš v diskusi. Jdu teď s malou ven, ale pak si to přečtu. Zatím:-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Výchova 

(6.11.2007 12:13:53)
Nazdar LU, tak jo - mohla by sis prosím z těch svých otázek pro začátek vybrat jednu - dvě :) - ono na každou se dá napsat celý elaborát :) Nerada bych ke každé napsala jen povrchní odstaveček a pak se do toho zamotala :) určitě odepíšu, až se k tomud dostanu
 LU,2děti 
  • 

Re: Výchova 

(6.11.2007 12:22:37)
Už jsem tady toho naplkala dost. Napiš mi to na mail. Vyber si jakoukoliv otázku. Uznávám, že slabošství není znakem věřícího. Dopustila jsem se generalizace, což je chyba. To jen já bych si tak připadala, protože bych otíkala od řešení problémů k víře.
 MSteflova 


Re: Výchova 

(6.11.2007 11:33:11)
LU, svou nezlomnost jistě ukázali i ateisté, ale o těch se tady teď nebavíme. Jsem velkým kritikem církve, především pro jejich netoleranci a odsuzování druhých, což je v protikladu např.s oním "Jsi-li bez viny..." aj.
S tím vším ale nesouvisí to, o čem jsme tu již psaly, tj. že věřící člověk nemusí být nutně slaboch.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Výchova 

(6.11.2007 13:26:18)
Ještě k tomu častému argumentu ateistů, že víra je jen berlička pro slabé, a že "já to všechno zvládnu sám"..tohle mínění jen nafukuje ego a chybí pokora. Já jsem "neregistrovaná":) věřící, nesedím a nečekám, že za mě někdo něco vyřeší, snažím se ze všech sil sama, ale zárověň pokorně prosím o pomoc a vedení vyšší sílu, aby mě nasměrovala a pomohla mi pochopit smysl...
p.s. ten argument jsem co by ještě ateista také používala:))
 suzann 
  • 

Re: Výchova 

(6.11.2007 8:07:51)
LU... o berličce a slabší povaze tu píšou další, takže o tom se rozepisovat nebudu. Jen k tvému "bible nemůže přijít s absolutním návodem na výchovu dětí" - v Bilbi není návod ve smyslu "za tohle dítě potrestejte takto, za tohle ho pochvalte těmito slovy" to je samozřejmě blbost. Jsou tam ale všeobecné principy, které lze s úspěchem využít na všechny děti, a to jak konkrétně, si snad umí každý nasadit na svou konkrétní rodinu - Bible nevylučuje vlastní uvažování!

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.