Máťa, syn 10 měsíců | •
|
(1.11.2007 16:37:16) My jsme byli před narozením syna ideální pár, nikdy, ale fakt nikdy jsme se nehádali, všechno perfektně klapalo a byli jsme hrozně šťastní. Pak se syn narodil, dokud byl nepohyblivý, tak pořád všechno fajn, i když už tehdy jsme spory na téma proč to dítě brečí, určitě má hlad - já jsem říkala, že nemá, před chvílí jedl, on že ho chci trápit hlady... ale to ještě šlo. Jenže pak začal synek lézt a bylo ho všude plno a já najednou neměla čas mít doma naklizeno a navařeno, protože když jsem uklízela, šel za mnou a všechno hned zase vyházel, když jsem vytírala, tak na sebe zvrhnul kýbl s vodou, běžně vysypával v kuchyni odpadkový koš, když jsem vařila, tak se nudil, řval jako tur a věšel se mi na nohy.. je strašně aktivní, přes den spí dvakrát po půl hodině, což je akorát dost na to, abych si ohřála jídlo, co jsem předchozí den do noci vařila. A manžel neustále nadává, že je doma bordel, že jsem celý den doma a nic nedělám. A mně to strašně vytáčí, protože večer, když dám malého spát, tak jsem naprosto vyřízená a teď mu navíc rostou zuby, takže je půlku noci vzhůru a já se ani nevyspím. Jsem strašně unavená a nervózní, chápu, že byl zvyklej na plnej servis, ale teď už to prostě nejde, minimálně do doby, než bude mít syn trošku rozum a schopnost se sám zabavit. Hádáme se teď kvůli tomu skoro každý den a já se začínám přistihovat, že už je mi občas až odporný, že už ho prostě nemám ráda tak jako dřív. Protože nedokáže ocenit, co dělám. Máme kamarády s malou holčičkou, kam jí posadí, tam jí za dvě hodiny najdou, a samozřejmě mají naklizeno a uvařeno. Ale jak mu mám vysvětlit, že náš syn není buchta ale temperamentní ďáblík, to fakt nevím.
|
Jane | •
|
(1.11.2007 16:45:43) :-) naprosto chápu!! Manžel je sice trošičku chápavější a pořádek (spíš bohužel) moc neřeší. Ale jede si v klidu to svoje a diví se že jsem naštvaná. No kdo by nebyl když nemám (na rozdíl od něj) čas na nic jiného než na děti a na domácnost.
|
Janinka | •
|
(1.11.2007 16:57:15) A proč drahé polovičky trochu více nezaměstnáte, já už sem to někam psala, ale ten můj chlap hlídá v noci a ráno, já hlídám přes den. Oni by pochopili, že starat se o malé dítě není sranda. Nekojím, tak jednou za měsíc hlídá o víkendu babička a my máme čas na sebe a to je fajn.
|
Máťa | •
|
(1.11.2007 17:09:10) Janinko, bydlíme v Anglii, babičky máme v Čechách a manžel pracuje celé dny, od rána do noci, má dvě práce a má volný jen jeden den v týdnu, takže po něm nic nechci, má toho taky hodně. Mně by stačilo, kdyby přestal mít blbé řeči o tom, že jsem celý den doma a nic nedělám.
|
Cow :-) |
|
(1.11.2007 17:14:02) MAŤO, jak může manžel něco takového prohlásit, když je vastně celé dny v čoudu a o skutečném chodu domácnosti s malým prckem toho moc neví? nemůžete si o tom v klidu promluvit?
|
|
|
|
Máťa | •
|
(1.11.2007 17:01:56) Jenomže on svůj bordel taky neřeší. Přijde domů, ponožky hodí na křeslo, v životě po sobě neodnese ani skleničku, nedá nádobí do myčky, kelímky od jogurtů nechává na stole... jenže on má mámu, která chodila a všechno po nich uklízela, a bez řečí, takže má pocit, že od toho ženské jsou. Kdybych pracovala, tak je to asi jiné, ale když se celý den "válím" doma... Jinak o malého se stará vzorně, ale doma s ním nebývá, když má volno, tak jedou na celý den do lesa, nebo k vodě, nebo někam jinam, abych teda mohla uklidit. Neví, jaký čurbes ten malý dokáže udělat a jak je to náročné, protože když je s ním, tak ho má celý den v klokance nebo ho nechá lézt na trávě.
|
Janinka | •
|
(1.11.2007 17:11:31) To jsem taky řešila, nejvíc mě štvali věčně otevřené dveře od skříně, nejdřive jsem po něm uklízela a nadávala, teď ho zavolám zda by nemohl přijít a když přijde tak ho poprosim jestli by si po sobě nemohl uklidit, ber to s nadsázkou, ale u nás to zafungovalo. Chlapi jsou opravdu jak děti.
|
suzann | •
|
(2.11.2007 9:20:34) něco podobného jsem řešila a řeším dodnes (a to ještě děti nemáme) - už jsem přinutila manžela, aby si po sobě uklidil obaly od párků, sýrů, víčka od lahví atd. (po docela ošklivé scéně - taky u nich byl "otrok"-máma, a já jsem naopak zvyklá, že každý dá po sobě věci do původního stavu, když jsem s tímto uklizením na manžela přišla, vyjel na mě a to několikrát, že by se mi zkrátily žíly, kdybych to uklidila, a měl poznámky jako že "on to nějakej vůl uklidí, utře atd...." připadala sem si fakt jak nejhorší služka, když jsme to řešili), po debatě se nezdálo, že by to pochopil, ale přesto pomalu začal ty drobnosti uklízet. Teď momentálně jsem nachlazená, včera jsem celý den ležela, a náš byt vypadá příšerně... Prosila jsem ho o nádobí, ale Ordinace byla důležitější... pak jsem chtěla spát, a on koukat na tv ve stejné místnosti, tak jsem mu řekla, jestli mu to nevadí, že nemůžu spát. Dostala jsem přednášku o tom, že to nemůžu slyšet, když to neslyší on, a jak si to prej představuju, to on tam má jako jenom tak sedět?? Ta situace už nemá nic společného s úklidem, ale s tím, že si fakt člověk připadá jak otrok. Tak jsem mu ráno neudělala snídani (s tim neměl problém...) a přestože mi dnes je líp, nehodlám likvidovat ty hromady nádobí a odpadků já. Když tu čtu takové podobné příběhy o tom, jak manžel umí jen peskovat za bordel, a přitom doma nic nedělá (musím podotknout, že ten můj mi pomáhá uklízet celý byt - já vyluxuju, on vytírá...), tak si říkám že to prostě nemůžu nechat tak, že se budu cítit buzerovaná, ale nic nezměním... Vadí mi, že po manželovi zůstává byt jak po bombardování, když se o něj den nestarám - tak využiju toho, že jsem nemocná, a nechám ho to uklidit, ať ví, co to dá práce... Myslím si, že takové řeči jako "on hodně pracuje, nenechávám ho tedy nic dělat" moc nepomůžou. Podle mě je lepší řídit se heslem "Nemáš rád bordel? Tak ho ukliď! (Nebo mi alespoň pomož s úklidem)".
|
Daniel | •
|
(2.11.2007 15:57:10) Chci reagovat na pobouřené reakce žen které mají doma bordeláře protože za ně uklízela maminka (služka) U nás to je tak trochu opačně máslo zůstává na lince i když se už nebude používat,kalhoty které se nosili minulý týden a již se dávno nosí jiné se stále válí přehozené přes židli.šestery boty vytahané v předsíni že není kam dát své jedny....Myslel jsem že drobné popíchnutí...mámo nemám si kam dát boty..?Mámo ještě budeš potřebovat to máslo?...atd.časem člověku dojde ale né...připadal jsem si jako ten prudič...U nás Maminka chodila kontrolovat sobotní úklid né jednou s bílou rukavicí...To samozřejmě nedělám ale dalo mi to jisté návyky za které jsem dnes velice rád a na vojně jsem byl za hvězdu...
Ahoj Danny
|
|
suzann | •
|
(5.11.2007 10:20:15) je po víkendu a já musím napsat, jak proběhl, protože to jsem fakt nečekala. Takže za prvý, Alespoň jednou denně jsem ho poprosila "můžeš udělat nádobí prosím?" (jindy jsem si ho dělala sama...) (nebo jsem mu dala i na výběr - nádobí nebo brambory?...) a pak, když já jsem běhala v kuchyni kolem oběda a on seděl u pc, jsem ho poprosila aby nachystal na stůl... a mělo to dobrý účinek. Myslím že i když chlap hodně pracuje (u nás třeba já teď jsem na pracáku a takže bych ho možná "měla nechat odpočívat, když sama nic nedělám"), měl by se asi podílet na domácnosti. Myslím že i těch pár věcí, co můj udělal, pomohlo k tomu, aby si malinko uvědomil, že život není jen sezení u bedny... že věci se nedělají samy. Jinak ještě jsme "řešili" pár věcí, které jsem nevěřila, že vůbec nakousneme. Pomohl mi v tom i kamarád trochu "lízlý" psychologií, který mi radil, ať klidně nechám některé věci ze svého pohledu nedořešené, ale hlavně když rozhovor skončí v klidu, dobře. Ona stačila i jedna věta, kterou jsem vyjádřila svůj pocit nebo názor, a i když bych k tomu měla tisíc dalších, už jsem si je nechala pro sebe. Manžel se dozvěděl co chci říct, bylo to v klidu a on o tom fakt přemýšlel (to bylo vidět na jeho dalším chování)... Tohle byl fakt nádherný víkend. Víte, já jsem vdaná teprv rok, a už jsem začínala mít pocit, že on prostě chce dělat určité věci bez ohledu na to, jak to působí na mě. Že už ho nezajímají moje pocity. A on ,i tenhle víkend několikrát ukázal (nechápu jak na to tak najednou přišel :-) ) že to tak není. Že se "o sebe" nemusím bát (člověk totiž pak začíná rychleji přecházet do útočné pozice, cítí se rychleji ohrožen, když má pocit, že druhého ten pocit ohrožení nezajímá...). Fakt sem byla překvapená. No nic, to nemá s tématem nic společnýho. Jenom - všem, kteří řeší problémy s bordeláři a k tomu přidruženými dalšími problémy, přeju, ať zase naleznete jeden druhého a ctíte toho druhého. Papa
|
|
|
suzann | •
|
(2.11.2007 9:21:15) něco podobného jsem řešila a řeším dodnes (a to ještě děti nemáme) - už jsem přinutila manžela, aby si po sobě uklidil obaly od párků, sýrů, víčka od lahví atd. (po docela ošklivé scéně - taky u nich byl "otrok"-máma, a já jsem naopak zvyklá, že každý dá po sobě věci do původního stavu, když jsem s tímto uklizením na manžela přišla, vyjel na mě a to několikrát, že by se mi zkrátily žíly, kdybych to uklidila, a měl poznámky jako že "on to nějakej vůl uklidí, utře atd...." připadala sem si fakt jak nejhorší služka, když jsme to řešili), po debatě se nezdálo, že by to pochopil, ale přesto pomalu začal ty drobnosti uklízet. Teď momentálně jsem nachlazená, včera jsem celý den ležela, a náš byt vypadá příšerně... Prosila jsem ho o nádobí, ale Ordinace byla důležitější... pak jsem chtěla spát, a on koukat na tv ve stejné místnosti, tak jsem mu řekla, jestli mu to nevadí, že nemůžu spát. Dostala jsem přednášku o tom, že to nemůžu slyšet, když to neslyší on, a jak si to prej představuju, to on tam má jako jenom tak sedět?? Ta situace už nemá nic společného s úklidem, ale s tím, že si fakt člověk připadá jak otrok. Tak jsem mu ráno neudělala snídani (s tim neměl problém...) a přestože mi dnes je líp, nehodlám likvidovat ty hromady nádobí a odpadků já. Když tu čtu takové podobné příběhy o tom, jak manžel umí jen peskovat za bordel, a přitom doma nic nedělá (musím podotknout, že ten můj mi pomáhá uklízet celý byt - já vyluxuju, on vytírá...), tak si říkám že to prostě nemůžu nechat tak, že se budu cítit buzerovaná, ale nic nezměním... Vadí mi, že po manželovi zůstává byt jak po bombardování, když se o něj den nestarám - tak využiju toho, že jsem nemocná, a nechám ho to uklidit, ať ví, co to dá práce... Myslím si, že takové řeči jako "on hodně pracuje, nenechávám ho tedy nic dělat" moc nepomůžou. Podle mě je lepší řídit se heslem "Nemáš rád bordel? Tak ho ukliď! (Nebo mi alespoň pomož s úklidem)".
|
|
|
ZuziP |
|
(1.11.2007 23:36:52) Mato, ako pozeram, pravda je skor taka, ze to idealne zdaleka nebolo ani pred narodenim syna. Aspon ja idealnym nenazyvam obskakovanie manzela. Jeho narodenim sa len skor ukazala pravda o vasom vztahu, co myslis?
|
čekanka | •
|
(9.11.2007 19:40:25) Tak přesně tohle, Mati, napadlo i mne. Píšeš, že "před" všechno klapalo a byli jste hrozně šťastní. A hned nato "v životě po sobě neodnese ani skleničku". Zdá se, že to až takové štěstí nebylo, nebo Tě asi bavilo ho obskakovat, on si na to zvykl a teď se mu nedostává patřičné pozornosti. Anebo - a to mne napadlo až teď - je nespokojen sám se sebou, např. rozmrzelý z nedostatku sexu, neúspěchu v práci, atd. Pak může vidět chyby opravdu všude. Možná, netuším, jestli je to taky Tvůj případ, některé ženy po narození dětí opravdu věnují veškerou pozornost jen tomu maličkému tvorečkovi, který je na nich tak závislý. Ano, je závislý, a je třeba mu dát vše, co potřebuje, a klidně ještě i víc, ale manžel je tu také a i ten má své potřeby. Ale už bych jen opakovala, co bylo psáno výše.
|
|
|
|
|
Kateřina, děti 5 a 6 let | •
|
(1.11.2007 16:53:21) Jediná možnost je odjet třeba na víkend s kamarádkami a dát manželovi syna pohlídat. Můj muž šel na půl roku na rodičovskou dovolenou (se dvěma malými dětmi), když jsme přišla domů, byl doma bordel a manžel taky nic nestihl a byl pokoj. Každý muž není ochotný nebo nemůže z finančních důvodů zůstat doma, ale aspoň víkend by zvládnout mohl - už jen to postarat se o aktivní dítě dva dny mu ukáže, že to není vždycky procházka růžovým sadem :-)
|
Cow :-) |
|
(1.11.2007 17:08:24) nevím jak holky, ale vlastně nic podstatného neřeším. Vše důležité jsme si vyjasnili před svatbou. A právě proto je vystavěno asi na jiných základech jako např. u Mati /promiň/, to není nic ironického. MAťo, je mi to líto. Segra je na tom podobně a to si do tří let přídili druhé mimi a do toho stavějí dům:-( Snažili jsme se jim pomoct, jezdili o víkendech 80km, abych ji uklidila, "vyvenčila její děti, zároveň u toho měla ty své. A setgra se šla dospat. Ale nic se u nic nemění:-( Pokaždé co mi volá, hlásí mi, že ji zlobí děti, štve ji pes, hádá se s manželem, je unavená a bez nálady. Máme o ně docela obavy. A vůbec se mi nelíbí, jak mydlí tříletou dceru. A jak dopadne jejich manželství-to ví Bůh. Doufám, že nebudou mít postavený dům a nebude jim jaksi k užitku.
|
Máťa | •
|
(1.11.2007 17:14:10) Podle mně se nedá vztah před narozením dětí a po nich vůbec srovnávat, je úplně něco jiného. Hlavně když jsou děti, tak na sebe strhávají veškerou pozornost a rodiče už na sebe nemají tolik času, hlavně pokud nemají poblíž žádné příbuzné, co mohou hlídat. A mimochodem můj manžel, když jsme ještě oba pracovali a neměl dvě práce, tak doma pomáhal vydatně, vaření a úklid koupelny byla jeho zodpovědnost.
|
Cow :-) |
|
(1.11.2007 17:20:27) no nedává se akorát srovnat ta péče o domácnost....to je opravdu rozdíl, mít doma dva dospělé, kteří jsou půl dne v práci a pak malého všudybyla:-) Byli jste spolu před narozením dítka a mělo by to být i tak, že spolu zůstane, až děti odrostou a vrhnou se do víru života....co pak? pokud to nebude fungovat ted....myslíš, že potom jo?
|
Máťa | •
|
(1.11.2007 17:25:50) Až bude synáček odrostlejší a půjde do školky, tak já půjdu zase do práce a manžel tudíž nebude muset mít dve zaměstnání a pracovat od rána do noci, pak snad bude zase pomáhat.
|
Romana, holcicka - 15mesicu | •
|
(2.11.2007 1:19:06) Ahoj Mato,
ja jsem take v Anglii - bylo by fajn si pokecat o detech tak napis na RomanaKhelifi@yahoo.com. R.
|
|
štěpánka | •
|
(4.11.2007 15:43:49) Máťo, též jsem si myslela, že až půjdu do práce, tak se automaticky vrátí dělba o péči o domácnost do starých kolejí - tj. cca napůl povinnosti dle dohody (do toho pořítám nejen úklid, ale třeba i pochůzky po lékařích, opravy v bytě, organizace společného volna (rodinná dovča, výlety), přivolání opraváře, pomoc rodičům, apod...) Kdybych tvrdě netrvala na "znovurozdělení", bylo by vše na mě. Po 4 letech mého pobytu doma s dětmi si manžel příliš zvykl, že kolem dětí a domácnosti zařídím vše já. Ale protože je to inteligentní člověk a navíc máme "k ruce" i babičky a dědečky, pochopil a podělil se.....
|
|
|
|
|
|
|
Kohnova | •
|
(1.11.2007 19:29:30) Musis mu to vysvetlit v klidu a polopaticky, v klidne chvili, kdy neni nastvany, mu rekni to, cos napsala sem. Ale nejspis to stejne nepomuze. Pak muzes zkusit to, ze odjedes na vikend pryc, aby se o maleho staral pouze on, ale musi byt na to sam. To MUZE pomoct. Pokud ti volny vikend nebude chtit umoznit, zbystri a zacni premyslet, koho presne mas za muze. Posledni navrh je vymena roli, ty nastoupis do prace, on pujde na materskou. Pokud nebude chtit slyset, co mu rikas, nebude si chtit zkusit, co denne zazivas ty, ani si s tebou vymenit misto, ja bych se po zkusenostech, ktere mam, odstehovala, pockala pul roku, jestli mu to treba nahodou nedojde, pokud nedojde, SBOHEM. Umim si predstavit, ze v mladem veku a po kratkem a donedavna spokojenem manzelstvi ti to pripada brutalni a prehnane. Na druhou stranu materska dovolena je PRACE na nekolikanasobne vyssi nez plny uvazek, tezka, casto stresujici a neplacena. Pokud to tvuj muz nevidi a ma pocit, ze zijes pro to, abys ho obsluhovala... osobne bych chtela vic.
|
|
ZuziP |
|
(1.11.2007 23:34:45) Mato, pred tym, ako sa syn narodil, si mala stale poupratovane a navarene a vzdy to bola len tvoja starost? Manzel ti nikdy v tom nepomahal?
|
Baba Jaga |
|
(2.11.2007 0:02:28) Zuzi, to právě ne, než se narodil, tak měl manžel jen jednu práci, já pracovala a doma on vařil a uklízel koupelnu a já uklízela zbytek a pekla. To bylo fér. Ale teď jsem na mateřské a on má práce dvě, takže je pořád pryč, sotva po něm můžu něco chtít, když je přes týden doma čvrt hodiny ráno, pak přijde než jdu já spát a o víkendu má volno jen jeden den, kdy se věnuje malému.
|
1.3Magráta13 |
|
(2.11.2007 10:05:07) Tak koukám, že se tady diskuse zvrhla od výchovy někam úplně mimo :)
Jen jsem chtěla podotknout k těm diskusím na téma žebříčku oblíbenosti jednotlivých členů rodiny, nebo jak to nazvat..... Pro mě je na prvním místě rodina, ať už do ní patří kolik chce dětí a partner. nedovedu si představit, že bych někoho z nich upřednostňovala. Podle mě je vztah partnerský i rodičovský roven a od manžela očekávám, že jako dospělý pochopí, že na sebe nemáme tolik času jako dřív, protože část z našeho času je třeba věnovat společně pořízeným dětem. To upřednostňování mi připadá stejné, jako když se někdo dítěte zeptá, zda má radši rádo tatínka nebo maminku. To je přeci taky nesmyslné i když někdy se to bohužel stát může. Nebo vy byste si dokázali vybrat, kdybyste se měli rozhodnout, o koho přijdete? Zda "obětovat" manžela, či dítě?
|
Mery72 |
|
(2.11.2007 12:30:05) "Nebo vy byste si dokázali vybrat, kdybyste se měli rozhodnout, o koho přijdete? Zda "obětovat" manžela, či dítě?"
Magráto, myslím, že takhle vyhraněně to nikdo v diskusi nemyslel. Spíš bych řekla, že je jasné, že po narození dítěte se hodně ve vztahu změní. Není na sebe TOLIK času jako před tím, ale je potřeba CHTÍT si najít čas na partnera, protože jinak je reálné, že matka vytváří pseudovztah s dítětem a ne s manželem, což je slušně řečeno patologické. Neslušně: vyprdne se na chlapa, vrká na děcko a pak se diví, že jí chlap zahne... (omlouvám se)
|
1.3Magráta13 |
|
(2.11.2007 13:44:03) Ale to já chápu, že to nebylo myšleno takhle vyhraněně. Ale taky si myslím, že nejde srovnávat takové dva vztahy. neznamená, že když mám na manžela méně času než dřív, je náš vztah méněcený. Vztah se přeci neměří kvantitou stráveného času, ale kvalitou.
Proto si myslím, že většina žen má vztah mateřský i partnerský roven. Plní obě dvě role stejně svědomitě. Ovšem, je fakt, že jedna ta role časem ustoupí, když děti odrostou. Ale zase to neznamená, že dospělostí dětí náš vztah končí.
prostě si myslím, že tyhle dvě věci nesnesou srovnání.
|
Mery72 |
|
(2.11.2007 14:26:38) Jasně, chápu a souhlasím. Tohle jsem z minulého příspěvku nedokázala vyčíst. Bohužel na sebe nevidíme:-)
|
|
|
|
|
suzann | •
|
(2.11.2007 11:14:12) Asi bych se dost rozmyslela, jestli je pro mě důležitější mít pár peněz navíc, nebo víc času na sebe a dobrý manželský vztah.
|
|
Veveruše |
|
(3.11.2007 20:37:31) Jejda, jejda, tak to jste vy? Snad se Vás moc nedotknu, když si dovolím napsat, že jsem měla z Vašich dřívějších příspěvků, zejména o uspávání dětí, tak trochu dojem, že snad máte recept na všechno. Nic ve zlém, držím Vám palce, ať manžel brzy změní názor a sleví ze svých představ o pořádku v rodinách s malými dětmi, když Vám k tomu ještě brzy přibude další mrňousek. Je zajímavé, že i můj manžel, který nepracuje víc než dříve, mi po narození syna s uklízením a vařením pomáhá mnohem míň než dřív (asi je chudák víc unavený psychicky:-). Od narození ale syna denně koupe, nedávno převzal i večerní uspávání (čte si momentálně se synem, kterému jsou 2 roky, o tankách a o pásákách, případně o letadlech - je totiž nadšený modelář:-). Je navíc schopen mě plně zastoupit, pokud nejsem celý den doma, včetně vaření (pravda ale je, že neřeší praní a obvykle ani úklid). A naštěstí není ani jeden z nás pedant na pořádek. Kromě rad, které tu už zazněly, bych Vám doporučila ještě najít si kamarádky s malým dítětem, které jsou na tom se stíháním ještě hůř než Vy (a společné návštěvy u kamarádů s klidným dítětem a načančaným bytem naopak možná dočasně omezit :-) (i když ono se to možná i u těch kamarádů časem vyvrbí:-) a přijít k nim na návštěvu i s manželem. (I když to s tím úplně nesouvisí, vybavuje se mi vzpomínka, jak mi po půl roce, kdy se mi od narození syna pořád doma vršily hromady nevyžehleného prádla, pomohla návštěva u kamarádky, kdy poté, co jsem si za přítomnosti našich manželů stěžovala, jak nestíhám žehlit, ona udiveně pronesla: "Ty žehlíš???" Situace byla odlišná v tom, že na žehlení předtím nebazíroval můj manžel, ale já sama. Manžel mě naopak už dříve ujišťoval, že jemu žehlit nemusím, aspoň tedy ne trička do dílny. Díky této kamarádce tedy už od té doby s výjimkou kapesníků nežehlím a nikomu to nevadí.)
|
Veveruše |
|
(3.11.2007 21:03:06) Ještě mě napadá, že výměna rolí má z hlediska pochopení Vaší situace manželem jeden háček - pravděpodobně toho se synem on zvládne více než Vy (pokud jinak nemá s domácími pracemi problém). Aspoň v našem případě to tak je a můj manžel to naštěstí chápe. Prostě jemu dá syn více prostoru než mně - pokud nejsem doma, tak na manžela se prý syn tolik nevěší, nedožaduje se tolik jeho přítomnosti ve svém hracím koutku, nedomáhá se, aby s ním mohl být na záchodě (pravda, manžel na záchod nemusí tak často jako já:-). Prostě na tátu syn nikdy nebyl tolik fixovaný jako na mě. Jinak při vaření mně osobně od té doby, co syn umí bezpečně stát (což v jeho případě bylo až někdy kolem roku), pomáhá, když ho postavím na židli (mám rohovou kuchyňskou linku) a "vaří" se mnou (momentálně si nejraději bliká tlačítky jednoho kuchyňského přístroje a hraje si přitom s autem na semafor - říká, kdy může a kdy nemůže jet; ale nechávám ho i naklepávat maso, ochutnávat ingredience apod. - ohromně se tím zabaví; a když ho to přestane bavit, obvykle si chvíli vydrží hrát sám). Při úklidu syna zas nechávám chvíli hrát s vysavačem (vysává sám sebe a jezdí na něm) a kyblík s vodou jsem donedávna dávala do dřezu, poté, co mi ho jednou syn vylil. Ale do 1 roku jeho věku jsem přes den neudělala skoro nic. Potom jsem naopak měla problém zvyknout si, že už můžu i se synem něco dělat:-)
|
|
Veveruše |
|
(3.11.2007 21:18:17) Jeste sorry za to vykani, vim, ze se to v diskusich na netu moc nenosi, tak to asi vypada blbe. Mam ale zabrany tykat na potkani cizim lidem, byt je to pres internet. Mozna se casem otrkam:-) Jinak se mi ale zda, ze snad nemuzete byt doopravdy Mrkficka alias Marketa, ktera zije v USA (a hodla tam setrvat az do porodu) a ne v Anglii - ze je to mozna jen zmatek na siti.
|
|
|
|
|
Jíťa | •
|
(2.11.2007 16:40:03) To mu nevysvětlíš, to si musí zkusit. Pokud by se ti podařilo ho přesvědčit, aby se o něj jeden den postaral sám abys ty mohla odjet někam... To by potom mohlo zabrat, pokud to není trouba a po návratu ti nebude vyčítat, žes to dítě neuměla vychovat. A když k tomu přidáš, aby musel i něco jednoduchýho uvařit a ještě ho požádáš o nějakou maličkost (např. pověsit poličku) a hlavně ho necháš ať si se vším poradí sám, je úspěch terapie skoro zaručen.
|
|
sona | •
|
(4.11.2007 21:33:27) Souhlasím s cow, že si o všem potřebujete v klidu promluvit. Určitě manžela požádej, aby Vašeho drobka třeba o víkendu vyvedl ven a ty zatím navaříš a uklidíš. A z úcty k manželovi, zkusíš 10 minut před jeho příchodem z práce poklidit největší nepořádek. Já u prvního drobka taky nestíhala, všude se motal a kramařil. Velice se mi v tomto směru vyplatilo, než jdu vařit, pohrát si a nechat ho u toho v kuchyni. Většinou to ještě chvíli vydrželo. A taky osvědčená metoda je zpívat. Zpívám, míchám, zpívám, juknu co prtě na to, zpívám, tancuju, zpívám, krájím... Píšu tohle, protože fakt si vzpomínám, jaká to byla makačka, jak jsem byla frustrovaná, že to nezvládám. Ale já mám užasnýho manžela, který má na prvním Někoho speciálního(stejně jako já), pak mě a na třetím naše prcky.
|
|
sona | •
|
(4.11.2007 21:36:06) Souhlasím s cow, že si o všem potřebujete v klidu promluvit. Určitě manžela požádej, aby Vašeho drobka třeba o víkendu vyvedl ven a ty zatím navaříš a uklidíš. A z úcty k manželovi, zkusíš 10 minut před jeho příchodem z práce poklidit největší nepořádek. Já u prvního drobka taky nestíhala, všude se motal a kramařil. Velice se mi v tomto směru vyplatilo, než jdu vařit, pohrát si a nechat ho u toho v kuchyni. Většinou to ještě chvíli vydrželo. A taky osvědčená metoda je zpívat. Zpívám, míchám, zpívám, juknu co prtě na to, zpívám, tancuju, zpívám, krájím... Píšu tohle, protože fakt si vzpomínám, jaká to byla makačka, jak jsem byla frustrovaná, že to nezvládám. Ale já mám užasnýho manžela, který má na prvním Někoho speciálního(stejně jako já), pak mě a na třetím naše prcky.
|
|
Monika,Tobiášek-8měsíců | •
|
(6.11.2007 22:35:36) Nechej ho celý den o samotě s malým a odjeď,aby tě neměl po ruce,pak možná pochopí.Krom toho bych ho taky více zapřáhla a rozhodně bych mu nedělala servis.Nechápu,že v dnešní době ještě nějaká ženská obskakuje chlapa.Uklízet může i on.
|
|
bobula Kristý4/05, Tomy 5/07 |
|
(8.11.2007 9:30:58) Ahoj, jediná možnost, jak manžel pochopí, co je péče o dítě, je mu ho opravdu nechat minimálně na víkend. Lepší je týden. Moje dnes již dvou a půl letá dcera byla to samý. Max 2xpul hodky spánku. Po 1. narozeninách uz nespala vubec. Poprvé ji manžel hlídal víkend, když ji bylo 15 měsíců. A měla jsem začít dřív. Nechala jsem mu ji bez nějakýho navařování dopředu. Nakoupila jsem jen suroviny a říkala si, že 2 dny přežije. Když jsem přijela , našla jsem schváceného otce s veselou dcerou. :-)). Bordel v celým bytě. Manžel byl šťastný, že mě vidí :-)). Pak už se zapojoval častěji a když jsem byla v porodnici (to malý byly 2 roky), tak už to zvládl úplně hravě.
|
|
|