Re: Rozpory po narození dítěte

je po víkendu a já musím napsat, jak proběhl, protože to jsem fakt nečekala. Takže za prvý, Alespoň jednou denně jsem ho poprosila "můžeš udělat nádobí prosím?" (jindy jsem si ho dělala sama...) (nebo jsem mu dala i na výběr - nádobí nebo brambory?...) a pak, když já jsem běhala v kuchyni kolem oběda a on seděl u pc, jsem ho poprosila aby nachystal na stůl... a mělo to dobrý účinek. Myslím že i když chlap hodně pracuje (u nás třeba já teď jsem na pracáku a takže bych ho možná "měla nechat odpočívat, když sama nic nedělám"), měl by se asi podílet na domácnosti. Myslím že i těch pár věcí, co můj udělal, pomohlo k tomu, aby si malinko uvědomil, že život není jen sezení u bedny... že věci se nedělají samy.
Jinak ještě jsme "řešili" pár věcí, které jsem nevěřila, že vůbec nakousneme. Pomohl mi v tom i kamarád trochu "lízlý" psychologií, který mi radil, ať klidně nechám některé věci ze svého pohledu nedořešené, ale hlavně když rozhovor skončí v klidu, dobře. Ona stačila i jedna věta, kterou jsem vyjádřila svůj pocit nebo názor, a i když bych k tomu měla tisíc dalších, už jsem si je nechala pro sebe. Manžel se dozvěděl co chci říct, bylo to v klidu a on o tom fakt přemýšlel (to bylo vidět na jeho dalším chování)... Tohle byl fakt nádherný víkend. Víte, já jsem vdaná teprv rok, a už jsem začínala mít pocit, že on prostě chce dělat určité věci bez ohledu na to, jak to působí na mě. Že už ho nezajímají moje pocity. A on ,i tenhle víkend několikrát ukázal (nechápu jak na to tak najednou přišel :-) ) že to tak není. Že se "o sebe" nemusím bát (člověk totiž pak začíná rychleji přecházet do útočné pozice, cítí se rychleji ohrožen, když má pocit, že druhého ten pocit ohrožení nezajímá...). Fakt sem byla překvapená. No nic, to nemá s tématem nic společnýho. Jenom - všem, kteří řeší problémy s bordeláři a k tomu přidruženými dalšími problémy, přeju, ať zase naleznete jeden druhého a ctíte toho druhého. Papa