| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jako v pohádce

 Celkem 71 názorů.
 Zuuuza 


Krásné 

(26.10.2007 9:47:23)
Majdo, držím moc palce, aby ta pohádka neskončila a přeju hodně štěstí. Ale jedno mi nejde do hlavy... Když bylo miminko plánované, tak proč to přítel takhle špatně vzal? Tos ho plánovala sama bez vědomí přítele? Na to by přece měli být dva... :-)
 Daisy J. 


Re: Krásné 

(26.10.2007 11:20:44)
Hm, asi s dítětem souhlasil jen tak naooko, ale ve skutečnosti ho vůbec nechtěl.
Já nevím, ale tyhle typy lidí, co se neumí rozhodnout, co by v životě chtěli,
mě děsně vytáčejí. Buď dítě chci a nebo nechci, ale musím si uvědomit, že když se
rozhodnu proto, že ho chci, už neni cesta zpět. Někteří chlapi s tím asi mají
problém, partnerka chce dítě, tak oni souhlasí, ale podvědomí jim říká, že oni
prostě dítě nezvládnou. Dámy na to pozor. Když vám ten váš řekne, že by si přál
dítě, ještě to tak nemusí být doopravdy, někteří se totiž moc nevyznají ve vlastních
pocitech. Je potřeba sledovat, jak vnímá třeba děti v příbuzenstvu a hlavně už si
musíte být jistá, že je to chlap do nepohody. Protože chlap do nepohody je ten jediný,
který od dítěte neuteče, ti ostatní si raději budou v případě problémů hledat nějaký bezstarostný slunný kout někde jinde. Než se pořídí dítě, musíte mít chlapa vyzkoušeného.
Ona ta pohádka o princi na bílém koni je dobrá věc, jen ji, holky, často špatně chápeme.
Musíte si najít prince na bílém koni, s jiným nebudete šťastná, jen ten princ na bílém koni
není někdo přesně podle vaší představy, ale prostě obyčejný chlap, který dokáže zabít draka,
aby vás ochránil. Ale nakonec všecko se dá nějak spravit, článek krásně ukazuje, že i když
se žena ve výběru splete, nic není rozhodně ztraceno, prostě musí hledat dál toho prince
a legrace je, že tentokrát už ten princ bude mít k přemožení draka zcela očividného:
přijmout cizí dítě za své, koupat ho, hrát si s ním atd., to žádný sobec nedokáže
a tím vám nového partnera život prověří dokonale. Tak přeji autorce, aby to vyšlo!
 Hanka 
  • 

Re: Krásné 

(26.10.2007 15:51:55)
Jojo, je to článek co dodá chut do života. Držím moc palce.
Ale jedno mi vrtá trošinku hlavou. Je tam někde moment, kdy si autorka řekla, teď už bych zůstala s tímhle tatínkem, i kdyby ten první chtěl být manželem i otcem ? Je už za tímhle bodem nebo ještě před ním ? Přemýšlela nad tím někdy. Tohle musí být moc těžké rozhodování, když taková situace náhodou nastane, jak co nejmíň ublížit. Asi je to prostě tak, že ten druhý tatínek, je chvíli prostě ve vakuu, kdy investuje, ale ještě by o všechno mohl přijít ? Já se jen ptám a nemusím dostat odpověd, jestli to je moc osobní. Díky za pochopení.
 majdaleenka +07+11 


od autorky 

(26.10.2007 23:09:33)
Já jsem tím už prošla a jsem si naprosto jistá, že tenhle tatínek bude tatínkem, i kdyby se biootec na hlavu stavěl, což mimochodem trošku právě teď dělá, ale co s ním, když ho k (možná) rozhodnutí dožene až naprosto extrémní situace?
 Andrea, Míša 6/06 
  • 

Re: Taky jsem sama 

(26.10.2007 13:12:00)
Dobrý den, souhlasím s tím,že muž někdy řekne ženě, že chce dítě, ale ve skutečnosti to asi řekne proto, aby ji neztratil nebo ho s tím už dál neobtěžovala. Mě se stalo to samé dítě jsme chtěli oba, ale když jsem otěhotněla tak mi řekl, že se na to necítí a že si myslel, že se to nepovede. Povedlo se to a já jsem ráda i když jsem s malým sama. Dává mému životu smysl, někdy je to sice těžké (hlavně po finanční stránce, a to bio-otec alimenty platí), ale neměnila bych za nic na světě. Pevně věřím že i ten ,,táta" se najde a bude nás mít rád. Přeji hodně štěstí.
 Jana 
  • 

Drzim palce, ne vsude to tak dobre dopadne 

(27.10.2007 9:06:40)
Jsem rada, ze ti to aspon s nahradnim tatinkem vyslo. Ja mam take skoro ctyrmesicniho dcerku, bohuzel nahradni tatinek v dohledu zadny :-( S otcem ditete jsme po desetiletem vztahu zacali uvazovat o diteti, nakonec se zadarilo driv nez jsme cekali. Ze zacatku byl nadseny, s postupujicim tehotenstvim, rostoucimi kilogramy a naladami uz mene, nakonec to dopadlo tak, ze si nasel jinou a kdyz jsem byla v osmem mesici, oznamil mi, ze uz si se mnou nerozumi a po porodu ditele se nejspis odstehuje. Nakonec byl i u porodu, narozeni ditete uz ale slavil s ni a od te doby uz resime jenom stehovani. Dite ma udajne rad, ale vzdy jsou na prvnim miste jeho zajmy, kamaradi apod, takze se mu venuje minimalne. Me najednou uplne nenavidi, nesnese pry se mnou byt v jedne mistnosti. takze tak. taky to byla na zacatku velka laska :-(
 Lizzie 


Re: Drzim palce, ne vsude to tak dobre dopadne 

(27.10.2007 9:10:06)
To je dost síla, Jano. Je mi líto, že to tak dopadlo, více štístka do budoucna přeju.
 majdaleenka +07+11 


Drzim palce 

(27.10.2007 11:17:23)
Jani, ono se to v dobré obrátí, moc mě mrzí, co sis musela vytrpět. Drž se! Adámek posílá Tvé malé pusu;-)
 Mišyčka a Minimišyčka 


Re: Krásné 

(27.10.2007 13:11:57)
Ahojky, příběh je to opravdu krásný a pohádkový, přeju aby pohádka neskončila a měla jen víc a víc stejně krásných pokračování.
Já sama jsem si taky prožila svoje. S bývalým manželem jsme se snažili o miminko pět let, teď mi došlo, že jsem se snažila jen já, on dělal všechno pro to, aby se to spíš nepovedlo. Třeba si na víkend, kdy jsem byla nadopovaná hormonama od doktorky a měla jediný úkol na víkend, pokusit se o mimi, pozval rodiče. Vzhledem k tomu, že jsme v té době bydleli v jedné veliké místnosti si jistě dokážete představit, jak se asi takové miminko dělá, když za skříní asistuje tchýně s tchánem. Jo, asi hodinu nás nechali o samotě, to byla hodina na to, abych se s manželem pohádala a z mimina nebylo nic. Nakonec udělal dluhy a když přišel vyhrožovat jeho věřitel, vyhodila jsem ho, ať si ho maminka dovychová. Sliboval mi, jak všechno splatí do roka a jestli by se tedy mohl vrátit. Věděla jsem, že nesplatí nic, a tak jsem na to kývla. Nakonec nás po půl roce čekání rozvedli. Já si mezitím našla přítele, který je pravým opakem bývalého manžela, snaží se doma všechno vylepšovat a miminko se nám povedlo na třetí pokus. Teď už máme půlroční dcerku, která nám dělá jen radost. Jo a největší bomba, s tím čekáním rok, hihi. V březnu jsem bývalého vyhodila a jemu se v únoru narodila dcera. Tak nevím, kdo čekal delší dobu. Protože ta jeho musela otěhotnět už někdy v květnu.
Takže teď prožívám teprve tu pravou pohádku, s naší Adélkou a jejím taťkou, který si ji užívá, jak nejvíc může a miluje ji. Jen ještě nedostal odvahu ji přebalovat, nějak se bojí asi bobečků ;-D
 tracyg 


Re: Krásné 

(28.10.2007 19:23:47)
Víš, Zuzi, stává se to, sama jsem teď taky v takové situaci, jako byla Majda. Žila jsem s přítelem 5 let. Z počátku o miminku nechtěl slyšet on, později zase já (ale proto, že jsem neměla takovou práci, která by nebyla finančně ohodnocena jen jako minimální). Když jsem našla práci, která mě bavila a ještě byla slušně placená, stalo se něco a my se s přítelem rozešli. On se odstěhoval do jiného bytu, hned k němu se za týden přistěhovala nová slečna. Kupodivu jsme ale i přes to vše zůstali víc než jen přátelé a scházeli jsme se dost často. Samozřejmě vyvstala otázka návratu a také otázka "miminko". Bylo na něm vidět, že se opravdu vrátit chce a po několika rozhovorech jsme měli jasno i s miminkem. A tak jsme na něm "pracovali", i když ještě bydlel stále jinde a ne sám. Věděl, že jsem přestala brát antikoncepci a že tedy je jen otázkou času, kdy otěhotním. K mému velkém překvapení a radosti jsem otěhotněla hned po 14 dnech, co mi skončily menses. Těhotenský test to potvrdil a poté i moje doktorka. Příteli jsem nechtěla nic říct, dokud nebudu mít miminko lékařsky potvrzené. Najednou se přítel přestat ozývat, přestal jezdit a tak jsem ho pozvala, abych mu novinu řekla. Jeho reakce byla podobná jako u Majdina přítele. Nejen že mi dovedl do očí říct, že mám teda velký problém, když jsem těhotná, protože on se nevrátí, ale poslal mě hned na potrat. A v případě, že se rozhodnu dítě si nechat, nebude se k němu hlásit, jako otec figurovat nechce a platit taky nebude. Nevím proč, ale přesně tohle jsem čekala. Možná proto mě ta jeho zlá slova nerozhodila a já jen s úsměvem sdělila, že si miminko nechám. Od té doby uběhlo skoro 8 měsíců. Je dál se svou slečnou a krom pár smsek typu nechci tě s parchantem do konce života ani vidět, o něm téměř nic nevím. Občas asi dostane nějaký záchvat, protože pošle sms: jak se máte? ale toť vše. Shodou okolností jsem se už těhotná spřátelila s naším společným kamarádem. Je sice mladší, ví, co vše jsem si prožila a jak se "bio-otec"zachoval. Hodně mi pomáhá, hlavně psychicky, i když sám je po velmi těžké bouračce, ale k mému překvapení plánuje se mnou společný život a těší se se mnou na, jak říká, naší Karolínku.
Já držím Majde moc palečky, ať už má tatínka napořád.
A tobě jsem, Zuzi, chtěla sdělit, že vše je opravdu možné, i když se to zdá nemožné.
 Zuuuza 


Re: Krásné 

(29.10.2007 8:52:47)
Ahoj Tracy, to je teda síla. Holt asi někteří chlapi místo, aby na rovinu řekli, že dítě nechtějí, tak se tváří, že ano a pak to takhle dopadá... Moc mě to mrzí. Ale na druhou stranu zřejmě nebylo o co stát a držím palce, aby to s tvým současným přítelem vyšlo a aby byl dobrým tátou pro "Karolínku". Hodně štěstí! PS: Já jsem měla asi velké štěstí, že mám manžela, jakého mám. Dnes jsme spolu 3,5 roku, z toho 1,5 rok manželé a máme malého 4měsíčního ďáblíka a jsme nejšťastnější na světě :-)
 Cheorchia 
  • 

:-) 

(26.10.2007 10:54:49)
Zivot to nekdy zamota co?Dulezite je,aby byla spokojena maminka.Pak je spokojene mimco.Pokud biootec(fuj to je strasne slovo ) nema o dite zajem,mozna by bylo lepsi,aby ho "tatinek" adoptoval.
Mela jsem neco podobneho....Dneska je to vyreseno ke spokojenosti vsech zucastnenych.
Preju hodne zdravi a stesticka do pristich let.

Cheorchia
 Lizzie 


Krásný článek 

(26.10.2007 11:47:26)
Milá Majdo,

děkuji za článek, ač sis neprošla lehkou situací, vyzařuje z něj velká síla, nadhled, pohoda a optimismus. Sama (byť ne z vlastní zkušenosti) vím, že v konečném důsledku opravdu příliš nezáleží na tom, zda je otec biologický či ne, chápu, že pro muže nemusí být lehké ,,cizí"(omluvte mi ten výraz, ale lepší mě nenapadá) přijmout, ovšem děje se tak.

A k těhotenství..zas mě napadá, že v životě jsme hlavně sami za sebe. Nelze se prostě 100% spolehnout na každého, ať je druhá polovička sebelepší, je dobré uchovat si někde uvnitř ten kus nezávislosti pro jisté případy. Ač si říká, kdo chce, co chce, na tomto případu lze vidět, že žena je opravdu silné stvoření..:-) A nehledejte v tom žádnou averzi proti mužům, jen konstatuji:-)

Hodně štěstíčka, Majdo. Pokud můžu soudit dle jednoho článku, působíš jako fajn ženská.

 Aja, syn 16m 
  • 

Re: Krásný článek 

(26.10.2007 13:30:21)
No, jenom aby si milý bio-otec za rok nevzpoměl, že potomka vlastně chtěl... to by potom byl asi hukot. Ono u takových lidí člověk nikdy neví.

Moc držím palce, ať vám to vydrží tak, jak to je!!!!
 Lizzie 


Re: Krásný článek 

(26.10.2007 16:45:16)
To je fakt. Nejsem chlap, ale být tím otcem a za rok (deset let) si vzpomenout, stydím se až na půdu. To dítě si fakt ,,udělali" dva a moc omluv tu v úvahu nepřipadá..
 Jíťa 
  • 

Re: Krásný článek 

(29.10.2007 9:57:21)
No kdyby si vzpomněl a začal být skutečně otcem, tak by to mohlo být ještě dobrý.

Horší varianta je ta, která se stala nám: Bio-otec si po 10-ti letech sice vzpomněl. Tak měsíc se přemáhal a snažil, jenže zjistil, že vytvořit si vztah po tak dlouhé době je náročné (zřejmě čekal, že mu dcerka padne kolem krku a bude štěstím bez sebe, že se konečně uráčil na ni vzpomenout) a hlavně drahé, protože dcerka neomylně vytušila příležitost a žádala vše, co jsem si já sama nemohla dovolit.
Takže po asi měsíci bio-otec ztratil elán a navždy se vypařil.
 Jíťa 
  • 

Re: Krásný článek 

(29.10.2007 9:57:54)
No kdyby si vzpomněl a začal být skutečně otcem, tak by to mohlo být ještě dobrý.

Horší varianta je ta, která se stala nám: Bio-otec si po 10-ti letech sice vzpomněl. Tak měsíc se přemáhal a snažil, jenže zjistil, že vytvořit si vztah po tak dlouhé době je náročné (zřejmě čekal, že mu dcerka padne kolem krku a bude štěstím bez sebe, že se konečně uráčil na ni vzpomenout) a hlavně drahé, protože dcerka neomylně vytušila příležitost a žádala vše, co jsem si já sama nemohla dovolit.
Takže po asi měsíci bio-otec ztratil elán a navždy se vypařil. A holce akorát zamotal hlavu.
 Katoun 


Chlapi jsou proměnliví jako počasí 

(26.10.2007 14:11:59)
Úplně si dovedu představit, jak to u vás probíhalo. Já sama jsem vdaná, mám 2 nádherné kluky, ale vždycky, když s manželem v poslední době řešíme nějaký problém nebo krizi, argumentuje tím, že já jsem supermatka, zajímají mě jen děti a on už ne. V podstatě od narození prvního syna má pocit, že je odsunutý na druhou kolej. Navíc nedávno z něj vylezlo, že jsem na něj ušila boudu, těhotenství jsem urychlila, protože on předpokládal, že ještě minimálně půl roku počkáme. Co na to říct? Přitom je z něj dobrý táta - pokud má zrovna čas. Co vlastně ti naši chlapi chtějí? Chtějí děti, ale za čas prostě zjistí, že je vlastně ani nechtěli nebo chtěli, ale až za čas, ... když jsme se brali, měla jsem pocit, že jsme ve zralém věku a připadal mi po všech stránkách jako chlap, který se dovede postarat. Dneska mám chvílema pocit, že mám doma třetí dítě, které ve svých pocitech ohrožení kope kolem sebe a vypouští z úst nesmysly, které hodně zraňují.
Dámám, které ještě věří na pohádku o krásném princi přeji, aby jim vydržela co nejdéle, protože realita je opravdu jiná (já sama jsem založením spíše pesimistická realistka, v podstatě jsem na prince nevěřila, ale teď si říkám, že by nebylo špatné, kdyby přece jen existoval ...)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Chlapi jsou proměnliví jako počasí 

(27.10.2007 9:44:43)
Katoune, můžu se zeptat - máte s manželem dostatečně často čas jenom sami na sebe? Pro nás je to teda nezbytné... Co vím, tak spoustě chlapů se stává, že "žárlí" na děti a připadají si jako na druhé koleji, potřebujou vědět, že jsou pro nás pořád na prvním místě. Ano, může nám to připadat dětinské, ale pokud o ně nechceme přijít a nechceme, aby děti přišli o tátu, nezbývá než do nich "investovat" po všech stránkách :)...
 paní Čápová 


Re: Chlapi jsou proměnliví jako počasí 

(27.10.2007 21:29:22)
Já bych se taky přimlouvala za všechny taťky. Jsou to na prvním místě naši manželé, kteří nám zůstanou až děti odrostou a proto věnujme jim svůj čas, nemluvme jen o dětech, podstrojujme jim, milujme je... Ono být tátou taky není legrace. A pokud máme jen trochu možnost, když mimi povyroste dělejme si víkendy ve dvou, choďme do kina a na rande, ať víme kdo vedle nás žije.
 pezule 


Něco na tom je... 

(26.10.2007 14:24:35)
Já jsem si po desetiletém vztahu se svým přítelem dovolila také otěhotnět, a i když mi bylo dopředu řečeno, že je to bude konec našeho vztahu, tak jsem to prostě riskla. Nejdříve bylo doma hodně dusno a já se smiřovala s tím, že zůstanu s malou sama. S postupujícím těhotenstvím začal být přítel stále starostlivější a po porodu se změnil úplně. Vlastně dodnes ho občas pozoruji s němým údivem. Malou miluje nade vše, nedá na ní vůbec dopustit a mám pocit, že teď žije jenom pro ni. Dokonce jsme se po dvou měsících po porodu vzali a to byl manžel přísný odpůrce svatby. No, všechno se nám narozením malé převrátilo na ruby, ale již téměž dva roky si připadám jako ve splněném snu. Manžela mi teď všichni skoro závidí a já žasnu, v koho se mi ten bručoun a škarohlíd proměnil. Asi budu taky věřit na pohádky...
 Linda 
  • 

Tak to sis troufla dost, 

(26.10.2007 15:13:02)
ale asi je to tím, že toho svého chlapa máš přečteného. Ovšem mě kdyby chlap po 10ti společných letech řekl, že dítě by byl konec vztahu, toto bych si opravdu netroufla. Ba dokonce bych mu dala kopačky, protože muž, který by se mnou nechtěl dítě, by byl pro mě (pro trvalý vztah) nepřijatelný.
 Hanka 
  • 

Re: Tak to sis troufla dost, 

(26.10.2007 15:46:04)
Opravdu dobře to dopadlo. Ovšem chce to počítat, že s dítětem příp. zůstanu sama.
Já (kdyby mi nebylo třeba 38) bych od takového partnera také odešla, neumím si představit, že bych s někým takovým chtěla mít dítě. No tak konec dobrý všechno dobré. Ale ideální začátek to fakt není. Těžko říct jak by to skončilo, kdyby se dítě např. narodilo postižené a maminka by potřebovala oporu. Snad by se také "vzpamatoval". Hlavně, že to dobře dopadlo !!!
Vlastně je to záhada, proč tam na začátku byl takový odpor pro dítě, že ?
 DENISA 
  • 

Re: Tak to sis troufla dost, 

(26.10.2007 16:13:24)
No, jak vidno na pribehu Pezule, chlapy jsou opravdu, ale opravdu nekdy na zabiti. Opravdu horsi nez maly haranti. Ted teprve ten trouba vidi, o co vsechno by byval v zivote prisel. Mam doma neco podobneho, byt rikal, ze dite chce, tak se k tomu stavel dost vlazne a taky jsme ho meli az po 10 letech vztahu. Dokonce jsem se mu to bala oznamit, ze jsem tehotna. Dnes se z maleho muze doslova po.... a jak drive pronesl jednou za rok, ze bychom meli mit dite, ted dorazi kazdy den, ze chce druhe a pritom stacilo malo a svoji sanci na deti bychom prosvihli diky nasemu veku.
 pezule 


Re: Tak to sis troufla dost, 

(26.10.2007 21:06:11)
Nevím proč, ale rozhodla jsem se neměnit chlapa, ale risknout, že třeba zůstanu sama i s dítětem. Já ho prostě pořád milovala a nechtěla ten vztah ukončit. Jeho špatnou reakci na mé otěhotnění jsem čekala, ale brala jsem to jako zkoušku, zda nám to vydrží a navíc mi tikali i biologické hodiny a já nechtěla prošvihnout správný čas a vyčítat si to pak celý život. Vlastně jsem věděla o jeho odmítavém vztahu k dětem od začátku, ale věřila jsem, že snad dospěje a časem změní názor. Jsem ráda, že to takhle dopadlo a nakonec to náš vztah zase posunulo o kus dál. Asi to není to nejsprávnější řešení, ale zřejmě bych to udělala znovu, kdybych měla druhou šanci.
 DENISA 
  • 

Re: Tak to sis troufla dost, 

(27.10.2007 0:10:26)
Byla jsem na tom podobne. Chtela jsem se rozvest a hledat partnera, ktery by deti doopravdy chtel. Jenze petatricitka na krku a tak jsem se ptala - jakou mam sanci ve svem veku a dalsich okolnostech najit jineho muze, seznamit se, zacit spolu zit, pripadne svatba, pocit a nosit 9 mes. dite a to vse v horizontu 3-4 let? Vyhodnotila jsem ji jako dost malou, ale nevedela jsem jak dal. Na doprosovani se u manzela jsem moc hrda a abych mu lhala o plodnych a neplodnych dnech, na to mam svoji uroven, takze jsem fakt nevedela co delat, spis si vycitala, ze jsem porad jenom cekala a bala se udelat radikalni rez a ted je pozde. Nastesti mu "na stara kolena mu ujely nohy" a situace se vyresila sama. Cekala jsem s obavami na prvni reakci a rikala si, ze kdyz bude negativni, tak jsem schopna vychovat dite sama. Nestalo se tak a narodil od tveho, byl nadseny ihned co zvedel, ze bude mimco.
 lenka 
  • 

Re: Tak to sis troufla dost, 

(27.10.2007 0:51:07)
A já tady sedím, pročítám si Vaše povídání, mám 14 dní do porodu a manžel někde na diskotéce...dítě bylo plánované, chtěné, jenže on chlapec v průběhu mého těhotenství zjistil, že se na to necítí...a že potřebuje hospody a diskotéky k životu (a to je mu skoro 32). A já celou dobu přemýšlím, jestli až se malý narodí, bude všechno jiné. Nebo jestli se odstěhovat už teď? Nikdy bych nevěřila, že budu v pátek večer sedět sama doma s miminkem v bříšku a bude mi aspoň trochu pomáhat čtení článků a komentářů. Jo, plány byly jiné. Omlouvám se, musela jsem to "někomu" říct...
 10.5Libik12 


Re: Tak to sis troufla dost, 

(27.10.2007 1:25:13)
To je mi líto, zažila jsem také. Jestli tě to uklidní, tak ten můj časem trochu zpáprdovatěl, zlenivěl a držel se doma. Dneska spolu sice nejsme, ale to je jiný příběh.

Miminko(a pak i druhé) hodně miloval a věnoval se jim.
 NL 


Re: Tak to sis troufla dost, 

(27.10.2007 11:18:10)
Leni, tak to je opravdu moc smutný. Já osobně bych něco takového asi neunesla a milého přítele bych vykopla. Buď by mu léčba šokem pomohla anebo by se to prostě rozseklo. Vždyť i s miminkem se dá časem najít fajn chlap, který bude mít tvé dítě hodně moc rád. Ty mu musíš ukázat, že se bez něj obejdeš. Vždyť pokud tě nepodrží teď když to nejvíc potřebuješ, tak jak se na něj můžeš spolehnout? A zůstávat s ním jen proto, že to je otec tvého dítěte taky není dobrý. Jsem z rozvedeného manželství a jsem ráda, že moje matka se s otcem rozvedla. Pravda až někdy ve 14 letech a pěkně jsme si to užívali a dodnes jí vnitřně vyčítám, že to neudělala mnohem dříve. Mám teď 4,5 měsíční holčičku a s manželem jsme se nemohli na dětech domluvit. Zajímala ho jen práce, práce a práce. Navíc bych řekla, že měla strach a vnitřně se na to necítil. A to jsme spolu byli 13 let, no prostě vztah skoro na rozvod. No jenže jednou to tak nějak samo přišlo a když jsem mu řekla, že jsem v tom, tak sice neskákal do stropu(neumí dávat city najevo), ale řekl, že to není nic co by jsme si neplánovali. Prostě to přišlo, nebrala jsem půl roku antikoncepci, on to věděl a podle toho se vždy zařídil, ale jednou to prostě dopadlo. Celých 9 měsíců jsme se o těhotenství zas až tolik nebavili, on si to asi nedokázal moc představit. Ale byl se mnou a i když mi to neřekl, tak jsem viděla, že se mu moje bříško líbí. Nakonec se malá narodila o 6 týdnů dříve a taťka to bys viděla jak s námi šupajdil do porodnice, bylo vidět, že má dost strach. A když se narodila tak bylo vidět, že jí má hned moc rád. A i teď. U mě to dopadlo dobře a tak ti přeji aby i u tebe se to dalo do pořádku a byli jste s miminkem štastní.
 majdaleenka +07+11 


to znám 

(27.10.2007 11:33:49)
Leni, tohle jsem s biootcem taky zažila, já seděla doma a on šel s ženskýma z práce do hospody (byl jedinej ze 2 chlapů). Brečela jsem jak malá, bylo mi to líto a zároveň jsem byla strašně vzteklá, on to ještě ke všemu nechtěl nikomu říkat, takže jak bych asi vysvětlovala, že najednou nepiju a nesnesu zakouřené prostředí... Jak jsem to vyřešila já, to už víš, ale radit Ti, to nemůžu. Někdy se holt extrémní krok vyplatí, ale suď Bůh... Já si říkám, že to tak prostě mělo být, ale po pravdě, chlapa, co jde radši na diskotéku, bych si doma nenechala - mmch: biootec se asi 10 dní před porodem opil tak, že nemohl ani odemknout dveře, a to mi hrozili, že nedonosím a poležela jsem si v nemocnici na magnésiu. Prostě někdo na to asi není stavěný. Když jsem mu to uvedla jako jeden z důvodů, tak začal ječet, co to sem pletu, když to nemá s naším vztahem, co dělat. Já bych řekla, že má a dost. Držím Ti palce, aby ses rozhodla správně, hlavně se neboj a když se rozhodneš, drž se toho, já bych si ušetřila spoustu nervů, kdybych byla v rozhodování rychlejší:o)
 Linda 
  • 

Re: Tak to sis troufla dost, 

(27.10.2007 14:01:34)
To je fakt těžké rozhodnutí, rozchod je vždycky hrozný, ale rozchod v době kdy se narodí/narodilo miminko, to musí být opravdu extra hrůza :-( Být tebou bych ale určitě počkala, až se mimčo narodí - chlap těhotenství neprožívá zdaleka tak jako ženská, ale až to děcko uvidí, třeba se to v něm otočí! Můj muž mě v těhotenství pěkně štval, vůbec se nechoval jako "dnešní vzorný otec" - na ultrazvuku se mnou nebyl ani jednou, u porodu taky ne, ani ho nezajímalo šáhnout na břicho, jestli malá kope (narozdíl od mnohých kamarádek i kolegyň v práci, které prosily ať si můžou šáhnout :-). Po porodu to ale bylo jiné, dost mi pomáhal, chodil s kočárkem ven, atd. Dnes (dcerka má 2 roky) je fakt v pohodě, úplně se v ní vidí a navíc už je schopen se o ni třeba na celý den postarat, takže můžu někam vyrazit a není to jen on, kdo chodí ven.
 Istrie, 16 měsíční dcera 
  • 

Re: Tak to sis troufla dost, 

(27.10.2007 17:14:45)
Jo, holky, s chlapama je to někdy fakt těžký. Ten můj deset let dítě taky nechtěl, že máme čas. Pak to zase nešlo. Tři roky to vypadalo, že už dítě mít nebudeme a pak se stal "zázrak". Dnes je "vzorný otec", když je doma, ale hodně pracuje a na své záliby si taky čas najde. Teď je např. na prodlouženém víkendu na rybách s kamarády, já mám chřipku, tak ještě že je tu mamka a pomahá mi s malou. Jenže co můžu dělat. Pořád je ve srovnání s chlapama mých kamarádek ještě ten, co se dokáže postarat. V podstatě se vším všudy (dokonce zvládl zapnout i pračku, když se malá prokakala!!!). Jen má prostě i své zájmy. Bohužel mám pocit, že většina chlapů (včetně mého) si neuvědomuje, že i žena by si ráda udělala čas taky na sebe a své záliby. Tolik jen v podstatě reakce na příspěvek, kdy těhotná pisatelka trávila večer sama doma. Taky mám za sebou nespočet takových večerů. Chce to se s tím smířit, spíš to brát, že je fajn si někdy od druhého odpočinout a občas jim taky nechat děti na krku a někam vyrazit (jo, jenže kam a s kým, když právě ostatní matky taky tráví večer doma...).No nic, hlavu vzhůru, bude líp.
 Linda 
  • 

Re: Tak to sis troufla dost, 

(28.10.2007 14:30:19)
Myslím, že ti chlapi jsou takoví, že když jim ženská přímo neřekne: "Chci jít ven, potřebuju, aby ses tehdy a tehdy o dítě postaral", samotnému mu to zkrátka nedocvakne. Já aspoň mám tu zkušenost, že můj muž sice chápe, že i já mám své zájmy, ale dokud jsem mu konkrétně neřekla, kdy potřebuju aby se o dcerku postaral, automaticky jsem byla s malou doma já. Pak jsem ale pochopila, že když mu dopředu oznámím, kdy mám své plány a ať počítá s hlídáním, funguje to. Rozodně je to lepší, než sedět doma a pak mu to vyčítat.
 pezule 


Re: Tak to sis troufla dost, 

(27.10.2007 21:27:07)
Tak můj chlap se před porodem choval podobně. Hospody sice nevymetal, ale těhotenství byl jen můj problém. Je fakt, že když jsem dva měsíce před porodem začala mít komplikace a rodila jsem o měsíc dřív, tak byl docela starostlivý. Celou dobu jsem měla ale silnou oporu v mamce, která mě vychovala skoro sama i v jeho rodičích a tak jsem se nebála. Vlastně dodnes ho nikdo nepoznává, protože svoje chování změnil opravdu o sto procent. Malou miluje a žije teď snad jen pro ni, i když se jí první měsíc bál i pochovat... Všichni, kdo ho znali předtím moc nevěřili, že s ním něco takhle pohne a navíc mě dost zrazovali od toho, abych do toho šla, protože zůstanu sama. Jsem moc ráda, že se spletli...a oni samozřejmě nakonec taky.
Doufám, že to vyjde i ostatním maminkám, u kterých nastávající tatínky situace zaskočila a zatím s ní různě bojují! Nenechte se rozhodit a zkuste vydržet, zda je rodičovství nezlomí! Držím palce!!!
 Carla 
  • 

Re: Tak to sis troufla dost, 

(27.10.2007 19:29:45)
Lenko, když jsem otěhotněla, tak první reakce toho mého bylo něco v tom smyslu, dopr... to se musí stát zrovna mě, a to jsme byli do sebe tak zamilovaný :-(. Navrhoval mi "odložit rodičovství o 2 roky" tedy mě posílal na potrat. Já se nerozhodovala, dítě jsem chtěla. Takže se rozhodl, že mě v tom nenechá... teď si říkám, kéž by nechal. Celé těhotenství se moc nezajímal, doma to řekl až když jsem byla v 9 měsíci. Nicméně spolu žijeme už od porodu 2 a čtvrt roku a já pořád přemýšlím, že od něj odejdu.
On má na prvním místě práci, syn ho zajímá asi tak půl roku, co už je s ním zábava. Když byl malý, tak jsem na všechno byla sama. Asi jsem s ním zůstala, protože jsem ho milovala, ale teďka mě zamilovanost asi přechází. Podle mě se většina chlapu nezmění, to jsou jen ty naivní představy, jak ho změníme :-(
 malarka 
  • 

Re: Tak to sis troufla dost, 

(28.10.2007 11:51:50)
Já tomu vážně nerozumím, tihle chlapi, co jsou hrozně překvapení z těhotenství po několikaletém vztahu mi připadají jako sobci. Jen já já se chci bavit, já si chci užívat, já já...To je přeci jasný, že ženská bude chtít dítě, když je s chlapem. Ty co po rodině netouží jsou většinou stejně samy. Měli by mít spíš radost, že mu chce ženská dát ten nekrásnější dárek.
Mám tetu, ta čekala na první dítě deset let. Pak po dalších deseti letech, když už ani nedoufali, tak byla podruhé těhotá, a ten idiot její manžel jí nutil jít na potrat. A to mají obrovskej barák oba dobré práce a jsou v podstatě zajištění. No teta se nedala a sestřenci je dneska patnáct, ale ten vztah k ní stejně ten její táta nějak nemá i když jsou pořád manželé.Teda s tetou ne sestřenkou:-))
 Petra,Madlenka05 a Michálek06 


Re: Něco na tom je... 

(27.10.2007 23:15:30)
Jé to je hezké, taky jsem zažila takovou proměnu, smutné je že přesně obráceně. Z pohodového kluka se po narození dětí stal člověk, se kterým jsem nedokázala žít a odešla i s dětma:( Holt chlapi jsou nevyzpytatelní...
 Jana, 3 deti 
  • 

jen poznamka, ale mozna dulezita  

(26.10.2007 23:22:25)
Mila Majdo,
jsem moc rada, ze Tvuj pribeh takto stastne dopadl, a preji vam vsem, at vam to stesti dal vydrzi. Jen me zaujala poznamka v textu (az se maly bude ptat, at mu nemusim lhat).
Jestli jsem to dobre pochopila a ma to znamenat, ze miminku chces zatajit, kdo je jeho pravym otcem, az se na neho zacne ptat, tak bych se moc primlouvala za to, abys mu nelhala a rekla mu pravdu. Myslim si, ze takoveto lhani vede u ditete k psychickym problemum v dospelosti.
Znam par takovych pripadu osobne, neumim si to vysvetlit racionalne, ale zrejme nejak hluboce pusobi podvedomi. Myslim si, ze prave z tohoto duvodu napriklad psychologove doporucuji, kdyz rodina adoptuje dite, aby mu jeho puvod neutajovala.
 10.5Libik12 


Re: jen poznamka, ale mozna dulezita  

(26.10.2007 23:43:12)
Jani, já když jsem nabízela coby Rh negativní těhotná svému gynekologovi odběr manželovy krve kvůli zjištění případné nesourodosti, velice diplomaticky mi řekl, že se od toho ustoupilo vzhledem k tomu, že velké množství dětí zkrátka není takříkajíc z lože manželského.:) Já bych ten "výstřik" tolik nepřeceňovala, zvlášť když se táta o mímo stará od začátku.

 Teraza Horáková 


Re: jen poznamka, ale mozna dulezita  

(27.10.2007 19:17:19)
Libik, zřejmě máme stejného gynekologa i stejnou krev :-)) a hlavně stejnou zkušenost. Pan doktor se při mé připomínce, zda by manžel neměl jít taky na odběr krve kvůli Rh faktoru jen pousmál a řekl mi totéž.
 Erika a Kristýnka (2,5r.) 
  • 

Úžasné ... 

(27.10.2007 12:10:18)
Moc krásně napsaný článek a myslím, že dáváš naději spoustě osamělých žen. Naději,že ony nemusí zůstat samy :-)
Tatínek přece není jen ten,kdo dítě zplodí,ale hlavně ten,který dítě vychovává a stará se o něj.

Měj se krásně a spoustu lásky celé Vaší rodince přeje Erika s rodinou
 Radka Žandová 


krásná pohádka 

(28.10.2007 10:45:46)
Po přečtení jsem si připadala, jako bych to psala já. Přesně tohle jsem zažívala já. Pořád miminko ano a po oznámení, že jsem těhotná nenastala radost,ale reakce - to není 100% moje a to musím rozdýchat.A rozdýchává to dodnes. Malé je 8 měsíců, je to moje radost, náhradní tatínek není, ale já pevně věřím a doufám, že jednou bude a ten bio ( tohle pojmenování je naprosto úžasné )už je uzavřená kapitola.Ten si vzpomněl jen když se přiblížil soud......Holky nebojte, zvládnem to i bez těch bio, ty naše miminka za to všechno stojí.
 Veronika s rodinou 
  • 

Jaké si to uděláš takové to máš 

(28.10.2007 10:54:25)
Vztah dvou lidí se netvoří v ložnici. Kdo svůj vztah rozvíjí od začátku to znamená nejdřív po duševní a společenské stránce a tu tělesnou nechá až "po svatbě" tzn. až je zralý na to aby svému životnímu partnerovi slíbil nadosmrti lásku, úctu....., přijetí dětí..., ten může být v rodině šťastný. Netvrdím, že jinak to nefunguje, ale bez důvěry a "pravé" lásky to prostě nejde.
PS Ony všechny bio věci jsou zdravé, když s nimi umí člověk zacházet.
 Lucka 
  • 

Re: Jaké si to uděláš takové to máš 

(28.10.2007 11:38:12)
Ježiš co to je za debilní příspěvek? prosím Tě nezlob se, ale tohle je ten největší nesmysl na světě!
Jestli to chápu dobře, tak ses snažila naznačit autorce, že kdyby byla dobrá a správná, tak se svým přítelem spala až po svatbě, tudíž by se jí nestalo to, že by řešila, který chlap bude otcem jejího dítěte. S tímto absolutně nesouhlasím! a absolutně to od Tebe není hezké. Myslíš, že jí svýma kecama ale bůh pomůžeš??? Promiň, ale tohle bylo drsný!
Myslim, že k chození, tzn. k poznávání, patří i to, jestli si ti dva budou rozumět i při sexu. Opravdu bych nechtěla mít za manžela chlapa, ze kterého se v posteli ukáže sobec... Brr...
 Lizzie 


Re: Jaké si to uděláš takové to máš 

(28.10.2007 11:43:10)
Lucko,

souhlasím. Ač nevdaná, sdílím ten názor, že sex ke vztahu patří, čímž zároveň neodsuzuji nikoho kdo ho praktikuje až po svatbě, ale mám pocit, že (třeba u mě) tvoří už určitou složku vztahu jako takového.

Navíc nikdo nikomu nezaručí, že ,,i po svatbě" se muž zachová podobně, akorát pak je to mnohem větší průšvih..žít s někým, kdo nemá zájmu o dítě ani o vás v manželství..nic moc představa:-(

 suzann 
  • 

Re: Jaké si to uděláš takové to máš 

(29.10.2007 8:24:03)
Lucko, myslíš že to tak opravdu je, že "v posteli se z chlapa najednou ukáže sobec"? Já bych řekla, že pokud je člověk sobec v životě, bude i v posteli. Pokud ne, nebude.
 Toranoko 
  • 

Re: Jaké si to uděláš takové to máš 

(30.10.2007 8:27:32)
Presne, s tim teda souhlasim - pokud toho cloveka znam, duveruju mu a mame k sobe otevreny vztah, tezko si dovedu predstavit, ze se z nej najednou zrovna v posteli (kde se tohle vsechno projevi intenzivneji) ukaze sobec. Zastavam ten nazor, ze pokud se lidi maji radi, i v te posteli se spolu nauci vychazet a jsou oba spokojeni. Pro me je sex odrazem hlubsiho vztahu, ne naopak. Jen podotykam, ze nejsem katolicka, nejsem vdana a nebranim se sexu pred svatbou - ale podstata zustava stejna - spat chci s nekym, s kym uz mam natolik pevny vztah, ze se zadna extraprevratna prekvapeni konat nebudou. Za nasich babicek to bylo jine, to se o sexu nemluvilo - takze nekteri lide ani nevedeli, co je to vlastne ceka :-) A je jedno, jestli pred nebo po svatbe, proste ve chvili, kdy nemeli vyrovnany, plnohodnotny vztah.
 Veronika s rodinou 
  • 

Re: Jaké si to uděláš takové to máš 

(29.10.2007 12:33:17)
Milá Lucko, vůbec nemám snahu někoho moralizovat nebo kritizovat, pouze jsem (tak jako spousta lidí přede mnou) napsala názor k tomuto článku. Ale z tvojí reakce se mi ještě víc potvrdilo, jak je dnešní společnost ateistická a sobecká. Ono je to prostě jednodušší politovat se a shodit viny na ostatní než zkoumat kde jsem sama udělala chybu (u věřících bychom řekli, kde jsem nejednala podle Božího Desatera). Vím, že každý neměl to štěstí být vychovávaný ve víře, proto se za tuto společnost přimlouvám.
 majdaleenka +07+11 


Re: Jaké si to uděláš takové to máš 

(29.10.2007 15:43:15)
Milá Veroniko, já ve víře vychovávaná nebyla ale našla jsem si ji sama, svatbu jsem chtěla, byla v plánu, malý ji jen naštěstí předběhl. Nevím, jak bych se rozváděla s cizincem, když bych byla já tady a on tam atp. Pokud máš muže, se kterým si rozumíš a vše je v pořádku, blahopřeji, ale každému to prostě nevyjde. Až díky malému jsem zjistila, jak skvělý náš tatínek je a jak nemožné je žít s bio. Na některé věci prostě v pohodě a klidu nepřijdeš, podotýkám, že jsme spolu byli 3 roky, takže ne románek a šupšup. Tak buď prosím tak laskavá a nesuď, dokud se neprojdeš v našich botách (ráda zapůjčím):o)
 majdaleenka +07+11 


ještě PS 

(29.10.2007 16:21:42)
Nemyslíš si, že všechna manželství uzavřená v kostele a kde se sexem začínají po svatbě jsou šťastná a bezproblémová, viď, že ne?;-)
 Lizzie 


Re: ještě PS 

(29.10.2007 17:22:09)
Majdo,

tos vyjádřila moc hezky.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: ještě PS 

(29.10.2007 17:37:24)
myslím, že to si nemyslí žádný křesťan, který kouká kolem sebe :)- to ale neznamená, že si nemůžu myslet, že tento přístup má svá velká plus
 majdaleenka +07+11 


jedna ze života 

(29.10.2007 23:36:21)
tohle není legrace, to se stalo v rodině mé kamarádky: její babička byla jednou z prvních uměle oplodněných žen v republice, protože až po svatbě zjistila, že dědeček je hermafrodit neschopný reprodukce. Svá plus to asi má, ale "vocaď pocaď". Určitě to má výhody i nevýhody, ale my tehdy plánovali i tu svatbu, kdo by to byl tušil, že? Opravdu jsem neměla v plánu přivést na svět dítě jako svobodná, ale Někdo mi zamíchal kartami;-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: jedna ze života 

(30.10.2007 7:51:35)
majdaleenko:
"tohle není legrace, to se stalo v rodině mé kamarádky: její babička byla jednou z prvních uměle oplodněných žen v republice, protože až po svatbě zjistila, že dědeček je hermafrodit neschopný reprodukce."

možná se ptám blbě, ale - on to předem věděl, nebo ne? dost podstatná informace... Pokud ano, pak to byl z mého pohledu sňatkový podvodní, protože zatajil důležitou informaci o svém zdravotním stavu.
Díky podobné historce (jen se jednalo o sexuálního sadistu) mě moj máma před svatbou přesvědčovala "ať se s nim vyspím, co když je vadnej". Podotýkám, že moje matka je jinak velmi inteligentní žena, tak dodnes nechápu, co si slibovala od toho, že se proti svému i jeho přesvědčení vyspím se svým budoucím manželem - to bychom si to teda fakt užili ;-)haha! mmch - vadnej teda není :)

"Určitě to má výhody i nevýhody, ale my tehdy plánovali i tu svatbu, kdo by to byl tušil, že? Opravdu jsem neměla v plánu přivést na svět dítě jako svobodná, ale Někdo mi zamíchal kartami;-)"

no, asi jsi neotěhotněla jen tak sama od sebe, ne? ;-) Než budu obviněna z moralizovaní, jak je tady zvykem, když má někdo jiný názor - samozřejmě má každý "právo" dělat si co chce. Ale připadá mi alibistické říkat "ono se to přihodilo, i když jsem to neměla v plánu" - když s někým spím, tak je šance na otěhotnění vždycky.
To vše se nevylučuje s tím, že můžete mít hezký vztah...
 majdaleenka +07+11 


Re: jedna ze života 

(30.10.2007 21:03:08)
Ráchel, a) ano, věděl to; b) přiznám se, že jsem nečekala takovou rychlost v otěhotnění, protože moje maminka na mne čekala 6 let a byla jsem po zákroku na čípku. Ano, byla jsem si vědoma toho, že můžu otěhotnět;-) Já bych nebyla proti svatbě v těhu, bio naštěstí ano;-) A těma kartama mi Někdo zamíchal k mé naprosté spokojenosti. Nelituju a nikdy jsem ani na moment nezalitovala. Myslím, že On mě chápe a ví...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: jedna ze života 

(30.10.2007 22:53:25)
majdaleenko,
a) pak to byl prostě nečestný člověk
b) dost podstatně záleží na tom, kdo pro tebe ten "Někdo" je :)
 majdaleenka +07+11 


Re: jedna ze života 

(30.10.2007 23:01:04)
myslím, že ten samý, kdo pro Tebe, jen si prostě nemyslím, že by to byl ten věčně trestající a na okolnosti nehledící Někdo, víš, co chci říct, doufám;-)
 Linda 
  • 

Re: Jaké si to uděláš takové to máš 

(28.10.2007 21:58:00)
Hm, tak my jsme to podle tebe vzali za opačný konec, ale i tak jsem spokojená :-) PS: Tam kde to ani na začátku nejiskří, to nemá budoucnost!
 Bumbi&05,08,10 


Re: Jaké si to uděláš takové to máš 

(29.10.2007 0:10:10)
Lindo, nesouhlasím že "tam, kde to ani na začátku nejiskří, to nemá budoucnost"

Jiskření moc neznamená, kromě momentálního hormonálního a feromonálního vyladění... Spokojený partnerský život ti to nezaručí. Ten je potřeba založit na něčem jiném, než je jiskření a pomíjívé hodnoty.

Fuj, zním jako moralista, ale snad chápeš, co tím myslím - že důležitější je krása duše, dvě krásné duše spolu budou spokojené i když to mezi nimi na počátku nejiskřilo...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jaké si to uděláš takové to máš 

(29.10.2007 7:54:26)
Lindo, mezi námi to teda jiskřilo hodně.. a jiskří ve vlnách dodnes :D - ale to neznamená, že je nutné vztah začít v posteli
Bumbi, myslím si, že ač dle lidového rčení "nejdřív kostel, potom postel" :), jiskření je naprosto nezbytná ingredience dobrého vztahu. Spřízněných duší a výborných přátel mám hodně - ale vzít jsem si chtěla jen toho jednoho, kde byl k tomu i ten ohňostroj :)
 Linda 
  • 

Re: Jaké si to uděláš takové to máš 

(29.10.2007 14:05:19)
Takhle jsem to právě myslela. Neříkám, že je ideální začít vztah v posteli a ani by mě nenapadlo, že zrovna já budu ta, komu se to stane. S mým nyní manželem jsem nejdřív myslela, že půjde jen o sex, ale nakonec se k tomu přidalo i to ostatní, pro trvalý vztah podstatné. Na druhou stranu si ale neumím představit, že bych s někým chodila X měsíců nebo X let, aniž by to mezi námi jakkoliv jiskřilo, a takového člověka bych si pak vzala. Taková definice mi zní spíš jako pro ideální spolubydlící a klidně by to mohla být holka nebo gay(pro společnou domácnost možná lepší než chlap :-)))
 Jitka 
  • 

Re: Jaké si to uděláš takové to máš -ne vždy... 

(29.10.2007 11:11:03)
Ja jsem nebudovala vztah v loznici, mam s manzelem patnactimesicni dceru, take neni bio-otec, ale prijal nas s tim, ze me miluje a dcera je soucast me... a vsechno vypadalo jako v pohadce.
Pred par dny jsem mu oznamila, ze s nim cekam dite, myslela jsem si, ze me obejme a bude stastny. Spletla jsem se. Cirkus, krik, ze jedno dite nam staci... On byl ten, kdo mi rikal, ze at me ani nenapadne brat nejakou antikoncepci, ze je to skodlive, ze on asi mit deti nemuze. No a ted jsem tehotna a on nechce sve vlastni dite...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jaké si to uděláš takové to máš -ne vždy... 

(29.10.2007 12:24:42)
to je mi líto, Jitko, musí to být pro tebe opravdu těžké. Je to ale pár dní, tak snad ho to přejde?
 Míša, Eliška 16 měs. 
  • 

Re: Jaké si to uděláš takové to máš -ne vždy... 

(16.11.2007 18:10:05)
No, jestli byl presvedcen, ze deti mit nemuze, tak se te reakci snad ani nedivim... Sama jsem mockrat zazila, ze se chlap rozcili kvuli necemu, u ceho bych takovou reakci naprosto necekala, a pak se po vychladnuti a delsi rozmluve ukazalo, ze zakopany pes je nekde uplne jinde. Oni strasne neradi mluvi o svych bolavych mistech, tak to radsi svedou na neco jineho. A pokud byl skalopevne presvedcen o sve neplodnosti, tak ma nejspis strach, ze mas nekoho jineho a boji se na to zeptat primo... Nekdy jsou holt jak mali kluci o)) Drzim palce, abyste si to brzo vysvetlili a bylo zase vse O.K.!!!
 Denisa, 2 děti 
  • 

Jako v pohádce... 

(28.10.2007 18:43:34)
Držím pěsti, ať se máte "jak na zámku". Uvidíte, že jednou vám Adámek řekne, že jeho táta není ten člověk, co ho zplodil, ale ten kdo ho vychoval a kdo si s ním hrál!!! Dětem je nějaký bio... (vlastní otec/máma) ukradený, oni milují toho, kdo je má rád a ne, že tento cizí člověk je jejich krev.
 Toranoko 
  • 

Re: Jako v pohádce... 

(30.10.2007 8:19:25)
No tak s tim, ze je detem nejaky bio otec nebo mama ukradeny, bych si dovolila dost nesouhlasit. Myslim, ze otazky, proc je jejich bio otec/matka nechteli, nevychovavali, jsou pro ne existencne dulezite. Netvrdim, ze se s tim hodne deti nevyrovna, ale rikat, ze nejaky biootec je jim fuk, mi prijde hodne od veci. Ano, je jim fuk, ale dokud o tom nezacnou premyslet - a jednou si to srovnat budou muset. Aspon tak to vidim ja.
 Lizzie 


Re: Jako v pohádce... 

(30.10.2007 9:41:50)
Toranoko,

taková ta ,,krize" je asi puberta, popřípadě u dětí adoptovaných, když se (třeba v dospělosti) dozví, že adoptované byli, ale pravdou je, že poté, co většina děcek pozná svého biootce, který má do pojmu ,,táta" daleko, uvědomí si, že rodič je fakt ten, kdo je vychovává. I když to zklamání, že ,,vlastní táta" jí/jeho nechce bych fakt nechtěla zažít ani to nikomu nepřála.

 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jako v pohádce... 

(30.10.2007 13:23:35)
souhlasím. bio rodiče nikdy nejsou dětem "ukradený". pěstounské rodiny o tom vědí své.
 Oli 
  • 

Těžké rozhodnutí 

(7.11.2007 22:16:14)
Ahoj Majdi, je mi jasný, že to bylo těžké rozhodnutí, ale myslím že bylo to nejlepší, které jsi mohla udělat!!! Moc Vám rodino držím palce, ať se máte konečně hezky. Ten cizinec (bio otec) co to takhle celý zbabral je hlupák a doufám, že si uvědomil co svou laxností ztratil, ale to byla jen jeho volba, když byla důležitější práce a vše před svou krásnou rodinou. Mějte se moc hezky!
 mumla 


Nic není nemožné 

(9.11.2007 8:51:14)
Ahoj Majdo,já sama jsem mámou tří dětí a tvůj příběh je i pro mě inspirace,že nic není ztraceno,že štěstí nechodí jen po horách.Tak si to štěstíčko pořádně užívej,ve velkých dávkach ho dávej mimču a "tatínkovi" ho servíruj po dávkách,ať vám vydrží co nejdéle.Taková pohádka se stane jen jednou za život,tak pozor na všude přítomné zlo,které není jen na zemi,ale i v pohádkách.Přeji jen to krásné.
 Martina, Matyáš 4.r 
  • 

Taky mám pohádku... 

(10.11.2007 12:46:17)
Taky jsem si něčím podobným prošla.Zjistila jsem své těhotenství asi týden po tom co mi přítel dal najevo že si půjde dál svou cestou a se mnou jaksi nepočítá.První tři měsíce jsem si fakt užila-nejdřív jsem si těhotenství vymyslela, pak to nebylo jeho, pak se mě snažil vmanévrovat na potrat metodou cukru a biče, poté přišlo vyjednávání aby alespoň nebyl v rodném listě... No a dnes už jsem s "náhradním"otcem tři a půl roku, z toho rok a půl jako manželé, manžel malého adoptoval a v současné době jsem v pátém měsíci. Jen tak mimochodem- ačkoliv bylo mimi plánované tak se taky žádné super ovace nekonaly. Jak jsem byla ujištěna od kamarádek- většina chlapů si na to musí zvyknout a dokud se to nenarodí tak se zatím "nic" neděje :-))))
PS: a k té adopci- nemám v úmyslu malému tajit že má někde biootce, navíc žijeme na malé vesnici kde se nějaká "dobrá" duše vždycky najde, takže s tím nedělám žádné tajnosti. A také nás od toho neříct to malému důrazně varovala sociální pracovnice která malého zastupovala u soudu. Prý je nejhorší když se to děcka dozví až v pubertě.
Snad jsem samotné mamky trochu povzbudila. Přeji všem krásný den.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.