| Kokole, holka+kluk | 
 |
(19.6.2007 9:41:43)
děkuji, děkuji za tenhle článek:o))))
Taky vidím, jak rozhořčené zastánkyně organizovaného času děti vůbec nepochopily, o co autorovi šlo:o)
|
| Repulsion | 
|
(19.6.2007 10:20:22)
Já si myslím, že jsem pochopil, o co autorovi šlo, ale stejně mám k článku značné výhrady. Uvedu tři příklady:
„Dítě je nespoutané, je to živel, který chce jednou to a jindy ono, přebíhá od jedné činnosti ke druhé a bourá tak všechny naše představy o smysluplnosti jeho konání“.
To je generalizace. Ne každé dítě je takové. A dokonce bych ani neřekl, že většina dětí je takových. Třeba starší dcera je "živel", ale není pravda, že chce "jednou to a jednou ono". Chtěla by dělat nejraději všechno najednou, nicméně dokáže si stanovit určité priority a když se rozhodne, že se něco naučí, tak se to zkouší tak dlouho, dokud se jí to nepodaří. Oproti tomu mladší dcera se nerada něco nového učí, vždy to dá hodně přemlouvání - i když se jedná třeba o činnost tak atraktivní, jako je jízda na kole. Na druhé straně nemá skoro žádné požadavky - tedy "nechce jednou to a jednou ono". Ani bych ji neoznačil slovem "živel". Je spíš introvert. Ráda si kreslí, vystřihuje z papíru apod.
„Podle mých zkušeností se děti v tomto věku neváží ani tak na činnost jako na osobu, která je touto provází.“
To zase podle MÝCH zkušeností také není tak úplně pravda. Jasně, že osobnost třeba učitele či trenéra je velice důležitá. Ale říct, že se dítě neváže na činnost, je opět značné zobecnění a zjednodušení. Když si opět vezmu naši starší dceru, která je u nás ta, kdo má hodně kroužků, tak třeba na housle se jí samozřejmě často nechce cvičit. Ale stačí se zeptat: Tak chceš na ty housle hrát nebo ne? A vždy odpoví kladně. Housličky si sama vybrala už ve čtyřech letech a přála si je pod stromeček.
„Proto by zde vůbec neměl být kladen důraz na kvalitu, dokonalost, přesnost a výkonnost.“
Tohle už je formulováno vyloženě nešťastně. Ta věta by byla v pořádku, kdybyse z ní vynechalo slovo „vůbec“ a místo něj se tam dalo „neměl by být kladen PŘEHNANÝ důraz...“ - pak bych neměl námitek. Sám mám otřesný zážitek, když jsem se kdysi nachomýtl k nějakému tenisovému turnaji nejmaldších žáků a viděl, jak jsou ty děti neuvěřitelně vystresované a jejich rodiče je pérují za každou chybu - z toho mi bylo vyloženě na zvracení.
Nicméně některé děti jsou už od malička přirozeně ambiciózní, samy si stanovují cíle a od rodičů požadují názor na to, jak jsou úspěšné v jejich plnění. Viděl jsem to třeba letos na horách, kde se i obě mladší děti (5 a 3) naučily krásně lyžovat. Synek se vždy strašně vztekal, když spadl - ne, že by si natloukl, ale prostě to považoval za "zkaženou jízdu". Sám říkal "jel jsem hnusně" - a to jsem ho pokaždé ujišťoval, že to vůbec nevadí, že tu a tam spadne každý...
|
| ronniev | 
|
(19.6.2007 11:20:22)
Naprosto souhlasím. Článek má jistě v něčem pravdu, ale podle mě je v něm cítit přílišná generalizace.
Co je špatného na tom, že moje pětiletá dcera chodí už rok do přípravky Kuhnova sboru a od dvou let na "baletní přípravku" - za nás by se tomu říkalo tanečky - KDYŽ JI TO BAVÍ? Mám děti tři a občas jsou jejich zájmy těžká logistika, a tak jsem si dovolila navrhnout, jestli by "baletu" nechtěla nechat (má taneční kroužek i ve školce) Výsledek? Hysterický pláč. Tak jsme to nějak zařídili a chodí dál. Stejně tak prostřední syn nadšeně už od předškolních let chodí na keramiku a výtvarku, ačkoli je jasné, že ho ruce neposlouchají a malíř ani sochař z něj nikdy nebude. Ale když ho to baví, proč ne?
Věty o tom, že dítě "ještě neví", jsou podle mě zjednodušování a možná i podpora pohodlnosti rodičů. Dítě si možná ještě neumí říct, ale když ho opravdu pozorně sledujete, poznáte, jestli ho ta či ona činnost baví. A to i ve velmi malém, časně předškolním věku.
BTW věta "tak chceš hrát na ty housličky?" má u nás obdobu ve větě: "Já jsem myslela, že chceš zpívat v tom divadle..." Kuhnův sbor zpívá v ND a v Opeře a tohle je u nás neselhávající pobídka od doby, co dcera v divadle některé z těch oper viděla :-)))
|
|
| Kokole, holka+kluk |
|
(19.6.2007 11:47:44)
i tobě Repulsione za tvé výhrady, stojí za zamyšlení.
K tvému prvnímu bodu. Já mám zase opačnou zkušenost, znám víc dětí, které přebíhají od jedné činnosti k druhé (včetně mě a mých dětí). Jenže to je moje zkušenost, stejně jakoby neměl generalizovat autor článku, neměli bychom tak dělat ani my. Ale asi souhlasím s tím, že s těmi dětmi, které už dokáží být i v nízkém věku hodně cílevědomé autor článku moc nepočítá nebo je moc nezmiňuje. Možná je to třeba jeho komplex z dětství nebo se, pokud je to dětský psycholog, ve své praxi setkává spíš s těmi, o kterých píše.
A k těm druhým dvěma bodům.
Ty věty jsou především hodně vytržené z kontextu. Třeba tvá poslední, dle tebe hodně neštěstně formulovaná věta.
Pokud si přečtu celý odstavec:
Velké množství různých aktivit a koníčků v předškolním věku dítěte vnímám jako suplování nedostatku času jeho rodičů a mizející odvahu hrát si s dětmi sami. Skutečnost je totiž taková, že dítě v tomto věku nepotřebuje žádné profesionální cvičení, všechny činnosti si teprve osahává. Proto by zde vůbec neměl být kladen důraz na kvalitu, dokonalost, přesnost a výkonnost. Platí, že kdo začíná, má právo dělat první krůčky neobratně, víckrát a podle svého.
pak to pochopím úplně jinak než popisuješ ty.
Sám si vlastně v posledním odstavci trochu odporuješ. Na jednu stranu píšeš, že děti vyžadují od rodičů názor na to, jak jsou úspěšné v plnění svých cílů a za příklad dáváš svého syna, který se ALE SÁM zhodnotil, že jel hnusně (syn je mi sympatický, takový zdravě sebekritický:-). Jak by mu asi bylo, kdybys ho takhle hodnotil ty? Já myslím, že by sundal lyže, zahodil by je a šel by pryč (tedy aspoň moje děti by to udělaly:-). Já to tedy pochopila tak, že bychom MY RODIČE neměli a klidně řeknu že VŮBEC klást důraz na výsledek, ale děti spíš motivovat, co nejvíce jim zpříjemnit průběh činnosti a dobrý výsledek se pak dostaví jako "vedlejší" produkt (který ale samozřejmě oceníme). A o tom to je, sám píšeš, že hnacím motorem vašich dětí je především jejich vlastní motivace, kterou ale nikdy nezvýšíme tím, že je budeme do něčeho nutit, ale že tzv. samy musí vědět (tak chceš hrát na housle nebo ne?)
|
| Repulsion |
|
(19.6.2007 13:26:13)
No, já to s tím "důrazem na kvalitu" ještě doplním:
Samozřejmě je třeba dítě motivovat především pozitivně a nesrážet ho negativní kritikou. Nicméně, pokud dítě nějakou tu ctižádost v sobě má, tak chce samozřejmě vědět, jestli se zlepšuje. Nejde tedy pořád jen chválit - to by navíc časem přestalo fungovat, protože takové dítě samo cítí, co se mu povedlo a co ne. Takže je třeba kritiku formulovat způsobem: "Výborně, snažil(a) ses, ale zkus ještě trochu víc zatlačit do toho kolínka (když je řeč o tom lyžování), a uvidíš, že ten oblouček bude ještě lepší..."
A pokud jde o nucení - někdy to bez toho taky nejde. Už jsem o tom psal výše - mladší dcera a kolo. Už i syn (který je ještě mladší) začal na kole, a dcerka pořád jen koloběžku. Už mi to docela vadilo, protože když jsme chtěli jet já, starší dcera a syn na projížďku na kole, ta mladší nám na koloběžce samozřejmě nestačila. Tak jsem jednoho dne trošku víc přitlačil - byla to zpočátku fuška a nervy, došlo i na slzičky, ale v okamžiku, kdy ušlapala sama první tři metry a nespadla, nastal obrat o 180 stupňů a od té doby jezdí jako divá. Je prostě taková - jak se jí něco hned nedaří, jde od toho. Jakmile překoná "mrtvý bod", je celá bez sebe radostí, že to zvládla...
Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že pokud si prostě rodiče snaží na dětech realizovat vlastní zklamané ambice, je to většinou špatně. Nebo když chtějí mít doma za každou cenu nějakou tu sportovní či uměleckou hvězdu.
|
| Kokole, holka+kluk |
|
(19.6.2007 18:09:20)
Však já jsem taky záměrně nepsala, že máme dítě "chválit". Psala jsem o ocenění, ale máš pravdu, ještě lépe by bylo napsat o zpětné vazbě, ve které nejprve vyzdvihneme to dobré a pak můžeme říci co by se dalo zlepšit. To je určitě potřeba, bez toho by dítě nevědělo, co vlastně dělá dobře. Ale na tom ta činnost nestojí, jde hlavně o ten dobrý pocit z nějaké činnosti, jestli se nakonec ty obloučky podaří vypilovat nebo ne, by mělo být v konečném důsledku jedno.
...i když, jak tak čtu o tom kole, asi máš pravdu, někdy ti naši prckové potřebujou trochu popostrčit:-) Ale určitě to půjde líp, když na kola vyrazíme v dobré náladě, v době kdy se nám to hodí a vlastně jak koukám tak i s rodiči. Pokud by dítě mělo dělat něco co mu nejde a do čeho se mu nechce v nějakou pravidelnou, určenou dobu, tak z toho asi nebude mít dobrý pocit.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)