Re: Děkuji,

i tobě Repulsione za tvé výhrady, stojí za zamyšlení.

K tvému prvnímu bodu. Já mám zase opačnou zkušenost, znám víc dětí, které přebíhají od jedné činnosti k druhé (včetně mě a mých dětí). Jenže to je moje zkušenost, stejně jakoby neměl generalizovat autor článku, neměli bychom tak dělat ani my. Ale asi souhlasím s tím, že s těmi dětmi, které už dokáží být i v nízkém věku hodně cílevědomé autor článku moc nepočítá nebo je moc nezmiňuje. Možná je to třeba jeho komplex z dětství nebo se, pokud je to dětský psycholog, ve své praxi setkává spíš s těmi, o kterých píše.

A k těm druhým dvěma bodům.
Ty věty jsou především hodně vytržené z kontextu. Třeba tvá poslední, dle tebe hodně neštěstně formulovaná věta.
Pokud si přečtu celý odstavec:

Velké množství různých aktivit a koníčků v předškolním věku dítěte vnímám jako suplování nedostatku času jeho rodičů a mizející odvahu hrát si s dětmi sami. Skutečnost je totiž taková, že dítě v tomto věku nepotřebuje žádné profesionální cvičení, všechny činnosti si teprve osahává. Proto by zde vůbec neměl být kladen důraz na kvalitu, dokonalost, přesnost a výkonnost. Platí, že kdo začíná, má právo dělat první krůčky neobratně, víckrát a podle svého.

pak to pochopím úplně jinak než popisuješ ty.
Sám si vlastně v posledním odstavci trochu odporuješ. Na jednu stranu píšeš, že děti vyžadují od rodičů názor na to, jak jsou úspěšné v plnění svých cílů a za příklad dáváš svého syna, který se ALE SÁM zhodnotil, že jel hnusně (syn je mi sympatický, takový zdravě sebekritický:-). Jak by mu asi bylo, kdybys ho takhle hodnotil ty? Já myslím, že by sundal lyže, zahodil by je a šel by pryč (tedy aspoň moje děti by to udělaly:-). Já to tedy pochopila tak, že bychom MY RODIČE neměli a klidně řeknu že VŮBEC klást důraz na výsledek, ale děti spíš motivovat, co nejvíce jim zpříjemnit průběh činnosti a dobrý výsledek se pak dostaví jako "vedlejší" produkt (který ale samozřejmě oceníme). A o tom to je, sám píšeš, že hnacím motorem vašich dětí je především jejich vlastní motivace, kterou ale nikdy nezvýšíme tím, že je budeme do něčeho nutit, ale že tzv. samy musí vědět (tak chceš hrát na housle nebo ne?)