Realita je zase jinde

Ono je hezký jak píšete, že dítě se nemá přetěžovat kroužkama a nedělat činnosti, který nechce. Jenomže v případě, že oba dva rodiče pracují třeba do šesti a dítě nemá kdo hlídat, tak takový "odložení" do kroužku bývá často jediným řešením. Takže si i docela dovedu představit, že dcera bude chodit dvakrát týdně na keramiku a jednou do dramaťáku, a z těch kroužků nebude zrovna dvakrát odvázaná, ale bude tam mít dozor a určitý zaplnění času.
Co bych určitě nechtěla, tak aby se od tří let mučila na ňáké gymnastice a podobně. Ale myslím, že můžu být klidná, na tohle dispozice nemá, žádný sportovec z ní nebude.
Já jako dítě sem taky chodila do různých skautů a podobných kravin, nebavilo mě to šíleně, ale rodiče zkrátka byli v práci a nedalo se svítit. Vrcholem všeho byly prázdniny, kdy sme museli s bráchou absolvovat dětský tábory, což pro mě byla pohroma, a když sme přijeli, museli sme ještě do příměstských táborů a ňákých těch prázdninových kroužků. Bráchovi to nevadilo, ten kde se nají, tam je spokojenej, se mnou už to bylo horší, ale tak ňák sem chápala, že to nejde jinak.
Takže já sama za sebe bych dceru nenutila chodit tam, kde se jí nechce a dělat něco, co jí moc nesedí. No ale nakonec se asi o prázdninách ocitnu ve stejné situaci jako moji rodiče a na tábory bude jezdit a přes rok bude navštěvovat stepařský kroužek :o)