| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Popálení na duši

 Celkem 105 názorů.
 8.5Yettynkaa12 


Máš naprosto normální pocity 

(7.6.2007 9:47:06)
Ahoj, máš naprosto normální pocity! Jen bych na Tvém místě tolik nadále nerozpitvávala otázku - kdo to zavinil. Prostě se stalo. Nejsi stroj, robot, který pracuje naprosto bez chyb. Tvé pocity ohledně manžela a kola jsou naprosto normální, typické pro ženy na MD. Muž má důležitější práci, žena se cítí odstrčená. Touha jet na kole je ve srovnání s mužovou prací prkotina. Žena se pak cítí nedoceněna. Kompenzovala jsi to prací v domácnosti, a stala se nehoda. To se prostě stane. Vzorně ses o syna starala v nemocnici. Věnuješ se mu doma. Jsi dobrá máma. A udělej si někdy radost sama sobě! (haha, já jsem ta pravá, co tohleto říká, tahle rada totiž platí i pro mne, a jinak, mám to podobně jako ty). Přeju Ti příjemný den !
 linn 
  • 

nehody k životu patří 

(12.6.2007 15:17:46)
Myslím, že tvé pocity jsou úplně přirozené. Byla to nehoda a nakonec to dopadlo ještě relativně dobře. Nemusíš se tím donekonečna trápit, tím se akorát ještě více stresuješ. Tyhle malé nehody k životu patří. A těch nehod ještě bude! Řekni si, že tato nehezká zkušenost na druhou stranu více stmelila Tvou rodinu a možná Tě i trochu obrnila před dalšími nehodami(mám na mysli různé drobné pády a odřeniny) Časem se na tu událost budeš dívat s nadhledem. Vyražte si někam všichni tři na hezký výlet, aby se Ti večer před spaním promítaly taky nějaké krásné čerstvé zážitky.
 Adina 
  • 

Re: Máš naprosto normální pocity 

(13.6.2007 15:15:36)
Ráda bych reagovala : žena se cítí odstrčená...

ŽENA JE ODSTRČENÁ !!!
Co sakra měl pan manžel tak důležitého na práci, když má těhotnou ženu na které visí další malé dítě a domácnost ?!

Už si konečně uvědomme svoji cenu a udělejme si doma pořádek.

Já za sebe můžu říct že u nás to tak je.

 JJ 
  • 

Re: Re: Máš naprosto normální pocity 

(28.6.2007 21:31:38)
třeba vydělávat peníze, aby měla žena a děti co jíst :-) ale v principu máš pravdu
 anna maněnová, dvouletá dcerka 
  • 

nehoda 

(7.6.2007 9:51:43)
ahoj .chtěla bych ti poděkovat že i s takovou věcí se dokážeš podělit a napsat nám o tom .Určitě to zná každá maminka chvilka nepozornosti a už je neštěstí na světě.Mně se stalo také něco strašného.Lakovala jsem si nehty a nechala jsem odlakovač na zemi.Malé v té době byla 7 měasíců stěží se dostala tam kam chtěla .Já jsem si jen na malou chvilku bylo to pár sekund odběhla do vedlejší místnosti hned když jsem se vrátila vyděla jsem malou a vedle ní převrhnutý odlakovač nevěděla jsem zdali se napila nebo so se stalo popadla jsem věci zavolala záchranku a už jsem jeli na pohotovost.Po dlouhém vyslechu jak se to vlastně stalo a proč jsem nebyla u dítěte sem měla pocit že jsem naprosto selhala jako matka ,jako rodič,jako člověk.Bylo mně příšerně chtělo se mně brečet a šílenej strach o malou jsem zvládala stěží.v nemocnici si nás nechali dva dny na pozorování a malá byla v pořádku .Odlakovač zřejmně jen převrhla a nedošlo k požití.Po propuštění z nemocnice jsem byla jak vyměněná malou jsem kontrolovala na každém kroku šíleně jsem se o ní bála pořád se mně zdálo že má něco v pusince nebo že někde něco sní(korálek kamínek kostičku....)připadala jsem si už jako blázen.Postupem času jsem se uklidnila ,ale když si na to vzpomenu bylo to děsné.Chtěla bych říct,že i když jsem s dětmi pořád doma nezabráníme drobným nehodám. I sebelepší mamince se může stát něco co zrovna nečekala.AŤ už je to spolknutý knoflík nebo popálenina či něco jiného.Maminky hlavu vzhůru a vydržet.A hlavně mějte oči na stopkách.
 Maja 
  • 

možná zkus o tom žertovat 

(7.6.2007 10:38:10)
Měla bych takovou hloupou radu, zkuste o té nehodě doma žertovat, i když je to těžké.
Když byli malému 3 měsíce, nesla jsem ho v šátku, podjela mi na svahu noha
a už jsme oba letěli. Mimino se praštilo do hlavy o kámen a už nás vezla rychlá záchraná do nemocnce. Já měla tělo samou modřinu, nemohla jsem hýbat nohou a naraženou ruku, malej jenom zoufale plakal a měl obrovskou bouli na hlavě. Navíc na mne vrhly ještě v nemocnici babičky, že vždycky říkaly, že je šátek nebezpečný a takové ty řeči. Naštěstí to dopadlo dobře, ale přestala jsem se klepat až po pár týdnech, až začal manžel rozvíjet teorie o praštěném dítěti. Teprve až jsme se tomu zasmáli, trochu se mi ulevilo. Takže radím, zkuste o tom vtipkovat, trocha černého humoru a možná se ti uleví. :-))))
 Modřinka 


Re: možná zkus o tom žertovat 

(7.6.2007 12:20:11)
Jojo, my máme doma taky praštěný dítě, když se prvně postavil v postýlce, nadšeně jsem ho fotila. No a on v tu chvíli si stoupnul na špičky, naklonil hlavu přes zábradlíčko a než jsem pohnula rukou, slítl s té výšky rovnou na hlavu. Rentgen, chíra, atd. No máme pěknou fotečku :-).
 Pavla ,syn-3roky,dcera 8 měsícú 
  • 

Re: Re: možná zkus o tom žertovat 

(7.6.2007 14:50:42)
To jsem ráda, že s praštěným dítětem nejsem sama. Náš malý to měl za sebou, ještě mu nebyly 4 týdny a vypadl manželovi na schodech z tašky do kočáru. Byl z toho týden na neurologii, placatá hlavička a výčitky svědomí, proč jsem mu ho svěřovala atd. Nejhorší byla má psychika, nikomu jsem pak už nedůvěřovala a myslela jsem si, že dělám vše proto, aby se mím dětem už žá+dný úraz nestal. Omyl, včera jsem nemocnému synovi chtěla ráno uvařit čaj a za tu dobu, než konvice uvařila vodu, se mi malá vzbudila a skulila se z manželské postele. Naštěstí nás doktorka ujistila, že vše vypadá dobře a máme ji sledovat jen doma. Tak jí snad nic není, ale těch výčitek svědomí, které se zase vyrojily, jak mě mohla napadnout taková blbost, nechat ji spát na posteli, když už leze a když ji i v noci vždy důsledně přendávám do postýlky, když jdu na záchod?
Je to tak, nejsme stroje. Já už teď budu říkat, že mám praštěné děti a to obě, alespoń si v pubertě nebudou niuc předhazovat. Ale zasmát se tomu, zatím nedokážu, i když by to asi bylo to nejlepší.
 Jana 
  • 

Ahoj Jodie 

(7.6.2007 10:59:14)
Tvé pocity plně chápu. Stalo se nám něco podobného. Tehdy bylo dceři 14 měsíců a teprve začínala chodit. Ten den jsem byla doma sama s dcerou a kocourem. Chystala jsem se s dcerou na nákup, vytahovala jsem těžký kočár, hlídala, aby mi neproběhl kocour ven a nechala jsem dceru chvilku bez dozoru. Byl to okamžik. U dveří do sklepa byla neuklizená zavařovací sklenice, kterou měl manžel měl ráno před odchodem do práce odnést do sklepa (a já na ní v tu chvíli také zapomněla). Ve chvíli, kdy se mi podařilo dostat kočár po schodišti ven, jsem uslyšela ránu. Dcera se sklenicí v ruce ťapkala za mnou, zakopla, spadla. Sklenice v její ruce se roztříštila o dlaždice a rozřízla si ruku. Všude byly střepy a spousta krve. V tu chvíli mě napadlo jediné. Popadla jsem malou, v koupelně jsem jí přikryla ránu plínami a letěli jsme na chirurgii. Zdravotní středisko máme naštěstí blízko, hned v sousední ulici a paní doktorka nás vzala také hned. Ale na šití si musela pozvat ještě další tři sestry ze sousedních ordinací, jak byla malá v šoku a mlela s sebou. Mě vyšoupli z ordinace a teprve v čekárně jsem se rozklepala.
Dnes už na to vzpomínáme s úsměvem. Dcera (teď už 9 let) má dodnes na ruce jizvu a hrdě se s tím chlubí, ale my s manželem jsme si ještě dlouho potom vyčítali naši zapomětlivost a nepozornost.
 asmara 
  • 

matky nejsou stroje 

(7.6.2007 11:31:19)
takže se Jodie netrap a nepodléhej tomu.Nejsi špatná matka,jen proto,že nemáš oči na zádech.Ale jsi na dobré cestě se s tím vyrovnat,vypsala ses z toho a myslím,že celá diskuze bude o tom,že tě maminy chápou a stává se t i jiným.MMCH i mě se ve dvou dvou letech popálil syn horkou polévkou a to jsem jí dala dost vysoko,na linku,před dvířka mikrovlnky.Na talíř ani nesáhl,poučen,že pálí,ale otevřel mikrovlnku a dvířka před sebou tlačila talíř,který se mu zvrhl na hruď.Užili jsme si záchranky a převazů,ale dnes mu nezůstala ani jizvička,děti se hojí výborně.
Ještě jsem chtěla říct,že po fázi sebeobviňování,přichází fáze šibeničního humoru,tím se to všechno odlehčí a později,už to bude jen rodinná historka,které děti hltají s nadšením.
 modrej obláček 


Naše příhoda 

(7.6.2007 12:01:39)
Nic si z toho nedělej, jak už psaly holky, nikdo nefungujeme pořád na sto procent, prostě se to někdy stane:(((
My jsme si taky prošli jednou příhodou, ze které jsem byla dlouho v šoku a nadávala jsem si do neschopných matek. Byla jsem v kuchyni a něco dělala, malou jsem nechala běhat po bytě (máme dům, zatím bydlíme v horním patře a předěláváme, takže jsme tu v bojových podmínkách) a v předsíni máme zakrslého králíka. Tou dobou jsme měli dva, po injekcích, byli nějak nemocní.
Malá strčila prst do klece, králík myslel, že mu podává jídlo a kousnul jí:((( Měla bříško od ukazováčku v podstaté celé ukousnuté, krvácela, řvala jak blázen, já byla v šoku, nevěděla co dělat, vzala jsem čistý kapesník a zastavovala krvácení, ona sebou cukala a já pološílená strachy volala kamarádce, co mám dělat. Ta mi poradila jet na chirurgii (v tom šoku jsem na to fakt nepřišla sama:)))))))))))))). Tak jsme počkali na manžela, který se zrovna vracel domů a jeli jsme. Na tom malinkatém prstíku měla tři stehy, pomalu jsem brečela s ní a nadávala si, že jsem jí nechala chvíli samotnou.

Manžel má na "kontě" také jeden prohřešek, byli jsme v cukrárně s kamarády a jejich synem, manžel podával kafe od obsluhující na stolek a nesl ho přes kočár, kde seděla naše malá (zabývá se bezpečností, tyhle věci si hlídá, nechápu do dneška, co ho to napadlo podávat vařící kafe přes díte:((((). Samozřejmě kafe začalo padat, já se vrhla na malou a kafe aspoň trochu odpinkla, ale stejně jí polilo ručičku. Naštěstí to nebylo nic vážného, měla dlouhý rukáv a svetr, takže ruku měla červenou, ale po schlazení to bylo v pořádku. Každopádně šok velký.

Jak říkám, může se to stát každému a někdy člověk udělá chybu, kterou si říká, že by v životě neudělal:/
 Čekatel na smazání 


... 

(7.6.2007 12:10:47)
Jodie podle toho co jsi napsala jsi urcite dobra mama, a bohuzel takove veci se stavaji skoro vsude. Neni jina prevence nez se snazit myslet dopredu a predchazet takovym vecem. Clovek ale neni robot a i presto vsechno se to stat muze. Snad jen rada, vysvetlit prckovi co je vsechno nebezpecne, vek na to aby to pochopil uz ma. Doma to tak mame odmalicka a vi ze nez sahne treba na troubu nebo pracku (kdyz se vyvaruje) ma sahnout nejdriv prstem aby se nepopalil. S zehlickou byl kladen velky duraz aby na ni nesahal vubec ze by se mohl hrozne popalit a jeli bysme do nemocnice (vykladano s prehnanym dramatickym prednesem). Tot vse. Cas vse zahoji a jednou se tomu budete smat a prcek se bude chlubit jakou ma super jizvu :)
 & 


Re: ... 

(7.6.2007 12:19:39)
Michale,

prijde mi nebezpecne delat z nemocnice strasak, aby dite kdyz uz tam skutecne musi nemelo jeste vetsi trauma.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Rozhodně se netrap! 

(7.6.2007 12:27:29)
Protože dle mého neexistuje domácnost, ve které by se dítěti nemohlo nic stát. Jsme jenom lidi, rozhodně ne dokonalí. Jistě, všichni se snažíme eliminovat nebezpečí, ale pak se stane jedna blbá náhoda (já bych spíše věřila té náhodě, než osudu) a už se jede.
Nám se naštěstí ještě nic nepřihodilo, ale díky mému totálnímu zatemnění mozku mohlo. Myla jsem okna, holky si hrály v pokojíčku na zemi. Odběhla jsem vypnout do kuchyně přetlakový hrnec a už v tu chvíli jsem si uvědomila, že okna zůstaly otevřené (bydlíme v 6. patře a Michalka vyleze doopravdy všude), úplně mi srdce sevřela ledová ruka, letěla jsem zpět - byla jsem pryč sotva 30 vteřin a holky si pořád hrály na zemi. Ale co si budeme povídat - nemusely....
 Čekatel na smazání 


Re: Re: ... 

(7.6.2007 12:35:06)
H&M preferujeme ze se snazime Honzovi vysvetlit jak se veci maji. To znamena ze vi nebo aspon naznakem co nemocnice je. Kdyz budu mluvit jeho jazykem tak vi ze v nemocnici jsou lide a deti kteri maji bebi a jsou tam nez se zahoji. Naopak si myslim ze kdyz by tam nahodou byl vi v jakem prostredi se ocitl a co to tam nemocnice vubec je.
 & 


Re: Re: Re: ... 

(7.6.2007 13:33:46)
Michale,
Mozna si rozumime a mame kazdy pred ocima trosku jinou situaci. ja si pamatuji se sveho detstvi kdy my rodice rikali; "Kdyz si nebudes cistit zuby pujdes k zubari." Dodnes ma hruzu se jenom u zubare objednat;o}}. Misto toho by stacilo;"Kdyz si nebudes cistit zuby, budes je mit skazeny."
Mam uplne stejne stareho syna, jako ty 11/04 a ja mu nemuzu rict kdyz se spalis pojedem do "nemocncice". V nemocnici stravil dohromady pet mesicu sveho zivota a ma za sebou sest operaci. Min. jednou za mesic jdeme na nejakou kotrolu a brani krve atd. Ja jsem rada, ze to bere, jako soucast jeho zivota. Proto mi prijde lesi rikat: "Kyz se spalis budes mit moc velky bebi a bude te to moc bolet." Samotny pobyt v nemocnici nic strasnyho neni.
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Re: ... 

(7.6.2007 13:38:46)
H&M presne to jsem chtel napsat ze neni duvod proc se nemocnice bat, nic spatnyho tam nedelaji, jen je maximalne dite odlouceno od rodicu. Ta nemocnice je zdurazneni ze kdyz se popali o zehlicku neni to zadna sranda jako kdyz si spali trosku prst o horkou troubu. Rozhodne to nemame jako strasaka. Nastesti vse funguje, pred zehlickou rika holká, bebí a u jiných věcí co by mohli být horký strká nejdřív prst. Takže spokojenost :)
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Re: ... 

(7.6.2007 13:39:15)
H&M presne to jsem chtel napsat ze neni duvod proc se nemocnice bat, nic spatnyho tam nedelaji, jen je maximalne dite odlouceno od rodicu. Ta nemocnice je zdurazneni ze kdyz se popali o zehlicku neni to zadna sranda jako kdyz si spali trosku prst o horkou troubu. Rozhodne to nemame jako strasaka. Nastesti vse funguje, pred zehlickou rika holká, bebí a u jiných věcí co by mohli být horký strká nejdřív prst. Takže spokojenost :)
 Damila 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ... 

(7.6.2007 14:40:03)
Není proč se nemocnice bát?
Jde "pouze" o odloučení od rodičů?
Tak to hrubě nesouhlasím. Byla jsem se svými dětmi v nemocnici, a vím, jak tam s dětmi (a především těmi bez rodičů) zacházejí. Hnus. ponížení, bolest, nejistota, neinformovanost. Vězení s mučením. Dítě neví o co jde, je to velké trauma.
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: ... 

(7.6.2007 15:01:34)
Snad to není v každé nemocnici, v dětství, kdyý jsem byl s mononukleozou, jsem byl asi (uz nevim presne) 14 dni v detske nemocnici v Brne a zadne trauma krome odlouceni od me mamky jsem neprozival, vsichni tam byli v pohode. Snad se to za tech 15 let nezmenilo. Doufam ze mi muj optimismus vydrzi, nez do te nemocnice budeme muset jit.
 Damila 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ... 

(7.6.2007 18:33:21)
Já byla v dětství v 9 letech (před 24 lety) také v nemocnici a žádné trauma nemám.
Ale když jsem byla se svými dětmi- roční a čtyřletý - s každým jindy, bylo to dost drsné. Ani ne lékaři, jako sestry.
Ve dne v noci jsem slyšela plakat děti odvedle (bez mámy) a okřikování sester: "Drž hubu!..." :-(
 & 


Re: Re: Re: Re: Re: ... 

(7.6.2007 14:58:15)
To mate moc sikovnyho kluka :o}
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: ... 

(7.6.2007 15:07:01)
H&M jak říká každý rodič - toho nejlepšího! :) Za sebe jen, neměnil bych :)
 Simona 
  • 

Taky popálená 

(7.6.2007 13:17:30)
Popálila jsem sama sebe - praskla mi varná konvice. Snášela jsem ten měsíc v nemocnici strašně zle a byla šťasná, že se to nestalo dceři - to by měla komplexy na celý život. Každý den jsem slyšela z chodby telefonáty uplakaných matek, které tam byly se svými dětmi. Vysvětlovaly svým matkám, tchýním, otcům.... že opravdu dávaly pozor... Mám jedinou radu - když už se to stane, miřte hned na popáleniny. Pohotovost, obvoďák ... to je ztráta času. Viděla jsem tam spostu zanedbaných lidí od obvoďáků...
 Mortadela 


To je hned, Jodie! 

(7.6.2007 13:26:00)
Jodie, i mně se stala taková věc! Když byly Klárce necelé dva roky, byly jsme spolu v koupelně a vykonávaly ranní hygienu. Klarku si s něčím zaujatě hrála, tak jsem vyběhla do vedlejší ložnice zavřít okno. Byla to ode mě hrozná neopatrnost, vůbec nechápu co mě to napadlo! Bylo to sotva deset sekund, ale Klárka najednou otočila klíčem v zámku a zamkla se v koupelně. Druhá neodpustitelná věc je, že jsme měli v zámku klíč, ačkoliv ho vůbec nepoužíváme, jenže nás nikdy nenapadlo dát ho pryč, prostě jsme ho nevnímali. Krve by se ve mně nedořezal! Klárka ječela, chtěla ke mně, já vysvětlovala, že musí otočit klíčem, ona jenom brečela a odmítala na ten klíč byť jen sáhnout, no divadlo dobře na čtvrt hodiny. Dveře se vysadit nedají, okno tam není... Nakonec mě napadlo zkusit klíč z ložnice - a on kupodivu pasoval! Naštěstí tím klíčem Klárka otočila tak šikovně, že šel zvenku druhým klíčem vyšťouchnout. Všechny klíče šly okamžitě do koše a už mi žádný nesmí do bytu. A ja už jsem sakra opatrnější...
 fisperanda 


Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(7.6.2007 13:39:14)
Všude něco je. Dcera si v roce opařila ruku o žehličku, protože sem žehličku nechala na zemi, i když sem si vždycky na tohle dávala pozor. Tak jednou ve spěchu sem si ten pozor nedala. Předevčírem mi spadla ze stoličky v koupelně, když sem se věnovala vaření.
Člověk si říká, že vyčítat by si to neměl, protože je asi lepší počítat dopředu s tím, že něco takovýho se stane, že se to všechno neuhlídá, ale když se to stane, tak se obviňuje asi každej. A ten pocit, že kvůli mně dítě trpí, protože já sem ho nedokázala uhlídat, to je hrozný.
A nejhorší je, že tumu fakt snad nejde předejít, protože nehody se dějí tam, kde je člověk nečeká, né kde je na ně připravený.
 Čekatel na smazání 


Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(7.6.2007 13:51:24)
U nás se naštěstí ještě nic takového nestalo (co se týče opaření), ale pro změnu jsem zranění třeba prckovi způsobil něchtěně sám. V obchodě kde byl na vozíku tak jedl rohlík a při jeho dobrotě se chtěl se mnou podělit, nevšiml jsem si ale že ma jeden z prstů schovaný za rohlíkem že jsem ho neviděl, no a ja kous... Teklo hodně krve ale naštěstí stačila jen náplast. Jinak nám zase asi 3x spadl z postele z toho jednou jsme byli i na rentgenu. Naštěstí vše dopadlo dobře ale člověku moc fajn v tu chvíli není.
 fisperanda 


Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(7.6.2007 14:47:19)
Jéjda, ještě žes mu ten prst neukousl, to by se špatně vysvětlovalo :o)
 Čekatel na smazání 


Re: Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(7.6.2007 15:04:11)
No přesně v době kousnutí a takovýho jakoby křupnutí jsme na sebe strnule hleděli - on asi šokem z bolesti a já z toho jak mi to docvakávalo že přilohu k suchýmu rohlíku by neměl mít. Naštěstí to přešlo bez úhony a dokonce se se mnou i rozděluje i když už nekrmí :-) Sichr ist sichr asi :)
 martina 
  • 

Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(8.6.2007 13:18:49)
Ale ve všech rodinách se to opravdu nestává, ale asi v těch, kde se dětem věnují a nevymlouvají se. Žehlit se dá i v noci a přes den dělat něco jiného ne? Takže tento název příspěvku je spíš alibistický. Bohužel
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(8.6.2007 13:28:17)
Když použiju parafrázi na výrok jednoho nepříliš populárního politika... každý rodič, jehož dítě v předškolním věku neutrpělo žádný úraz by měl být na poštovní známce. :o)

Já teda nežehlím, takže se mi TOHLE stát nemůže, ale syn měl jako batole úrazů taky docela dost. Nejhorší asi bylo, když utíkal po chodbě, uklouzl a vrazil hlavou v plné rychlosti do kovový zárubně vchodových dveří. Chtěla bych vidět, jak tomu lze zabránit - nepouštět dítě z náručí? Mít ho v kapse na břiše jako klokanice až do doby, kdy nastoupí do první třídy?
Do školky asi taky nepouštět, co? Nedávno z ní syn přišel s parádním monclem, jak ho kamarád švihl obručí. A to nemluvím o tragičtějších případech jako byla nedávno ta popálená holčička...

Tvrdit, že se něco nemůže stát KDYŽ je dle mého soudu volovina.
Stát se může všechno a člověk by s tím měl počítat a být na to připravený.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(8.6.2007 13:49:40)
Monty,

ahoj. Rada te vidim :-)

A uplne s tebou souhlasim. Klarka se mi sice nikdy nespalila ani neoparila....ale stalo se ji neco jineho. O padech pri litani nemluvim :-) Kdyz ji byly necele tri roky, balila jsem doma veci na stehovani a nasla pistalku - 4cm, 7mm v prumeru, zlate barvy. Klarka mela takovou u babicky a piskala na ni moc rada, tak jsem ji tuhle taky dala. Absolutne me nenapadlo, ze by se neco mohlo stat. Ani mi nedoslo, ze u babicky je ta pistalka na provazku. Takze beruska si jezdila na odrazedle a najednou prijela bez pistalky a rekla mi, ze ji ma v brisku. Ja neverila, hledala, nenasla. Takze k dr, pak na rtg a nakonec do Prahy do MOtola na endoskopii v celkove narkoze, protozi ji vazne spolkla. A to uz davno veci necucala a nestrkala si do pusinky. Asi jak drandila, drnclo to a ona ji spolkla...Vycitala jsem si to hrozne, ale proste se to stalo.
Byl to jeden z nejhorsich zazitku meho zivota - to cekani, kdyz byla na sale a ja se silene bala.
Nastesti vse dobre dopadlo a beruska na to dokonce rada vzpomina, ze mela pistalku v brisku :-))))

Takze nikdy nerikej nikdy.....
 Katla 


Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(7.6.2009 21:10:28)
Uf. Já ych asi pochybovala, že je to dítě schopní spolknout!
 zuzkasim 


Re: Re: Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(8.6.2007 14:02:38)
Jestli se umíš dítěti 100% věnovat 24h denně, tak jsi asi něco jako Bůh a nejspíš jde jen o jedno dítě. Já s dětma pracuju už pár let, teď mám taky jedno doma a vím, že v životě nastanou opravdu různé situace, kterým se předejít moc nedá. Naopak je spousta jiných, kterým se předcházet dá. Takže, snažme se předcházet, ale počítejme taky s tím, že vše nikdy neuhlídáme. A nemyslím, že je dobré soudit někoho, kdo měl prostě možná špatný den. Může se ti to vymstít a ještě paradoxnější situace se stát tobě (nebo bohužel tvému dítěti).
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(10.6.2007 20:12:20)
Madelain, velky souuhlas. Mam dve mimoradne akcni deti a zehlim jen dopoledne, kdyz je vetsi ve skolce a mensi kouka na Kouzelnou skolku anebo vecer, kdyz lehnou a spi. Moc ttedy nezehlim, vetsinu veci si poskladam venku (mame susak na zahrade a pradlo mi muze "vyfoukat")
Proste pokud mam anebo mela jsem male deti a lezli okolo mne, zehlila jsem pouze v pritomnosti dalsiho dospeleho, ktery mel jasny ukol - dat bacha na deti.
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(8.6.2007 14:11:38)
Musím říct, že mě karatelský tón některých komentářů hodně štve. Samozřejmě, že by člověk neměl žehlit, když má akční batole. A samozřejmě by neměl stavět horkou kávu na ubrus, když má dítě pod stolem. Asi to ví skoro každý - a proto nejsou ve většině rodin vážné popáleniny na denním pořádku. Ale neexistuje člověk, který by v životě jedinkrát nevypnul, jedinkrát neudělal chybu. Třeba ji autorka předchozího příspěvku taky udělala, ale naštěstí k ničemu nedošlo, tak o tom třeba ani neví - a teď kritizuje. Opravdu jste se, milá Martino a milá Madelaine, nikdy ani na okamžik nevzdálily z kuchyně, když jste měly zapnutou varnou konvici nebo hrnec na kamnech (stačí přistrčená židle a je zle). Opravdu jste nikdy nenechaly dítě na chvíli samotné v koupelně (ona to nemusí být vařící voda, stačí naplno puštěný kohoutek). Opravdu máte zaslepené všechny zásuvky a Vaše dítě dodneška neví, že si záslepku může odloupnout nožem - a pokud to ví, chodíte za ním jako stín a hlídáte, aby to nezkusilo? Opravdu se Vaše dítě nikdy-nikdy-nikdy nemůže dostat k sirkám nebo k zapalovači? Jestli jste čtyřikrát s čistým svědomím odpověděly ANO, musím Vás obdivovat, protože něco takového by bylo nad mé síly. (Jak to udelám, když mám na plotně knedlíky v hrnci a starší syn chce utřít zadek? Vyleju vodu i s knedlíky do dřezu? Podle Vás asi jo. Protože i když toho mladšího beru na záchod s sebou, nemám záruku, že se mi - jednou jedinkrát - nevytrhne a nedosprintuje do kuchyně o vteřinu dřív než já. A vteřina stačí.)
Musíme na to myslet a musíme si desetkrát denně připomínat, že je třeba si dávat pozor. Proto jsem za tenhle článek vděčná a přeju Jodie, aby zmizela jizva na ručičce i jizva na srdci, aby všechno bylo jako dřív. Ale vyčítat jí, že "neměla žehlit, když to přece ví", je vrchol pokrytectví.
 Markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(8.6.2007 15:21:37)
Já ti věřm, že TY žehličku přes den nezapínáš. Možná děláš něco jiného, ještě nebezpečnějšího. Třeba o tom ani nevíš. A třeba ti tahle debata pomůže přijít na to a předejít nějakému smutnému neštěstí - místo aby ses spokojeně usmála a pomyslela si, že TOBĚ se něco podobného NIKDY, ale NIKDY nemůže stát, protože ty jsi přece rozumná a dáváš si pozor.
 Lucka, děti 5 a 2,5 roku  
  • 

Bacha 

(8.6.2007 16:18:31)
Máš pravdu, před pár lety bych si přesně řekla:jak někdo může nechat zapnutou žehličku,na plotně polívku atd,atd. Jsem matka,která se snaží děti hodně hlídat, ale fakt to nejde.
Chudák Jodie měla smůlu,byla to souhra okolností, špatný den a bylo toho na Ni prostě všeho moc.Potřebovala nějak zkompenzovat psychickou nepohodu, šla na to domácí prací..Holky,která z Vás se těhotná starala o první dítě, víte, co je to za záhul! Jsme unavené, bohužel nemáme oči na zádech a stačí mžik a neštěstí je hotové. Vše se opravdu ohlídat nedá. Jodie, netrap se, jsi dobrá máma. Mysli na to, že denně zabráníš spoustě nebezpečných situací a že se o svého kloučka staráš, jak nejlíp to jde. Přeju,ať se ručička dobře hojí.
Chci upozornit na dvě situace, které se staly nám.Za horkého dne jsme se vrátili zvenku a já jako starostlivá matka jsem dceru svlékla, aby se dál nepotila, že ji chvíli nechám vyvětrat (ekzematik).Šla jsem do pokoje pro bačkorky, ale mezitím se dcera počurala..Já bezmocně 3 metry od ní koukala, jak v louži balancuje a hledá rovnováhu.Na hladké podlaze to nedokázala a v příští vteřině spadla rovnou na hlavu a na záda..Byla jsem strachy bez sebe.
Druhá situace je asi líp odhadnutelná, ale stejně jsem to nedokázala. Jela jsem na nákup s oběma dětmi.Dcera sedí ve vozíku, kluk jde poslušně vedle (má zakázáno na koši se vozit,je celkem poslušný). Poprvé v životě jsem se dětmi nechala ukecat, že zkusí sedět vevnitř ve vozíku, kam se dává nákup, ne v sedačce.Verunku jsem tam tedy přendala, kluk dál zůstal na zemi, vybírala jsem nějaké zboží v regálu a najednou našeho "velkého" pětiletého kluka napadlo,že se zkusí celou vahou pověsit na vozík,co to udělá.Udělalo; protože byl vozík zatím prázdný,převrhnul ho na sebe i s Verunkou vevnitř(převrhnul ho směrem dopředu přes držadlo, což byl nevěřila,že jde).Kdyby Verunka seděla tak,jak se má, v sedátku,měla by pravděpodobně zlomené nohy.Tím,že byla vevnitř,neměla ani škrábnutí. Kluk naopak získal jednu obrovskou bouli na čele a druhou v zátylí. Strachy zelená jsem ho táhla k mrazáku a tam mu na hlavu připlácla dva pytle mražené zeleniny.Lidi divně koukali..
Co si z toho mám vzít za poučení? Když odcházíme ven,musí být bačkorky i nočník v předsíni?Mám vždy čekat,že se dítě počurá?Já přece vím, že nemůže běhat bez bačkor , zvlášť na mokrém.Stačilo půl minuty, co jsem šla pro bačkorky a je vše jinak...Děti mají v obchodě způsobně sedět na vozíku a rodič je má mít stále na očích.Ale jak,když musím nakoupit a jsou dvě?Ne vždy můžu jet na nákup sama.Mám čekat, že pětiletý rozumný kluk bude mít takový nápad?
Mám zkušenost,že když na chvíli opustím zaběhaný způsob a něco udělám jinak (nebo se nechám přemluvit), výrazně tím zvyšuji pravděpodobnost, že se něco může stát. Děti jsou dvě, mají fůru nápadů, v domě už není šance je pořád hlídat (tak jako když jsme měli 1 pokoj) Stačí když se přidá únava, nepozornost, nebo něco nedomyslím. Opravdu nejsme stroje a neustálé hlídání velmi vysiluje. Nám to naštěstí dopadlo dobře, ale není to moje zásluha..
Přeji všem co nejmíň úrazů a co nejvíc štěstí!
 colin,dva kluci 
  • 

my máme úrazů 

(10.6.2007 11:44:49)
Zdravím,
přicházím také se svou troškou do mlýna. My máme celou řádku úrazů, naštěstí žádný s tragickými následky. Pády z postele v lozícím věku obou synů máme několikrát, jednou si starší v koupelně ve vaně na sebe pustil horkou vodu-stála jsem u nich. Prostě natáhl ruku a pustil, reagovala jsem rychle, zastavila, bříško osprchovala studenou vodou, ale už to prostě bylo. Jednou utíkal po umytých kachličkách, v bačkůrkách, ujela mu noha a on se naplno praštil dozadu do hlavy.Naposledy nejhorší nehoda byla v obchodě, kdy se pověsil z boku na vozík a ten se převrátil. Uličky úzké, ten mladší se praštil do hlavy o regály, ten starší si tam skřípl nohu a já mu chudákovi v šoku ještě vlepila pohlavek, že provedl lumpárnu.Ani jsem ten vozík nemohla zvednout, oba řvali, naštěstí mi tam pomohl jeden pán, jinak všichni koukali, včetně prodavačky.
Žehličku si hlídám-zatím úspěšně, žehlím jen když spí, zbytek vysvětluju-pálí,elektrika atd.Tak doufám, že budeme mít těch nehod co nejmín.
 Zita + JDA 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(8.6.2007 16:59:35)
Madelaine - eliminovala jsem kdysi všechno co se dalo, kafe si dávám na skříň, žehlím v noci, vařím jedině na zadních ploténkách a snažila jsem se mít vždycky navařeno dopředu, ale stejně ta jídla musíš ohřívat a kolik dětí na popáleninových centrech bylo díky opaření polévkou... Dokonce se mnou tam nebylo žádné po spálení žehličkou, či tou kávou. Naopak - prý nejčastější je popálenina při vaření palačinek apod.. A to i na zadních ploténkách - tuk může vystříknout kdykoliv a je to daleko horší jak voda. Já jsem taky kdysi tvrdila, že mně by se to stát nikdy nemohlo, protože mám všechno na 100% zabezpečené - a přesto. Kdysi jsem byla dost psychicky na dně nejen z těch šílených výčitek vůči sobě, že jsem opravdu neměla vařit - ale i z těch výčitek okolí - jak jsi mu to proboha mohla udělat - přitom je to opravdu vteřina a blbá náhoda, která je velmi těžce zaplacená - ale je pravda, že jizva je už teď vcelku neznatelná - to jen k tomu dívání se na zjizvené dítě. Nejhorší je, že začínám mít ten pocit, že čím je míň zabezpečení a eliminace nebezpečí, tak tím je větší pravděpodobnost, že se nic nestane...
 Jana, syn 17 měsíců 
  • 

nežehlím, ale pořád mám strach, co se stane. Sama jsem se opařila, když mě byl rok 

(8.6.2007 23:47:13)
Já už občas přemýšlím, jestli bych neměla vyhledat nějakého odborníka, protože občas se mi stává, nepravidelně, cca pět dnů v měsíci, že kamkoliv přijdu tak v mžiku "zmapuju prostor" a okamžitě si začnu představovat hrůzostrašný nehody, jako co odkud na syna spadne, jak nás přejede auto a my letíme i s kočárem vzduchem, na co se nabodne kdyby mu podjely nohy, obzvláštní fobii mám při jakékoliv náznaku agrese v okolí, např. opilec cestou v tranvaji atd. Teď je to například uplně v pohodě, díky Bohu, ovšem jsou chvíle kdy se doslova klepu, aby už to přešlo. Sama jsem se v roce opařila polívkou. Protože si to samozřejmě napamatuju, vím jen z mamčina vyprávění, že dála na stůl polívku - schválně na něm neměla ubrus- a neuvědomila si, že už bych mohla dosáhnou nahoru. Otočila se k lince, já jsem nejspíš stoupla na špičky a rukou si přitáhla okraj talíře, část polívky se vylila na mě a jak jsem se lekla, pustila jsem okraj a talíř se vrátil nazpět. Takže jakmile jsem začala křičet, a máma se otočila, viděla v první chvíli a)talíř na stole, b)polívku v něm, no pamatuju si že mi to popsala přesně takto: "Já jsem si říkala, ježíš proč brečí, vždyť se nic neděje, a až když jsem Tě začala utěšovat, jsem si všimla, že máš na košilce nudle" Ležela jsem pak něco přes měsíc na popáleninách a doteď mám část kůže na hrudníku a rameni výrazně jinak pigmentovanou, hlavně v létě. Mamka mi říkala, že potom pořád řešila, jak vůbec mohla dát ten talíř tak blízko kraji. Ze sestry zase v jejích čtyřech letech - tak tak na poslední chvíli, když už jí začaly modrat rty- vytřepali zaskočený bonbon, .....no, tak to mám asi z toho.
 Petra 
  • 

jsem přehnaně úzkostlivá a mám 4 děti 

(9.6.2007 22:10:45)
...děti opravdu bedlivě hlídám jako oko v hlavě, i kyž jich mám tolik - ale neuhlídám.
Pamatuju se na o 1let mladšího bratra, kterého jsem zachránila ve vedlejším pokoji - už byl přichystán ke spánku a v ruce držel kuličku, které si mamka nevšimla..slyšela jsem podivné tiché zvuky a šla se podívat.....
Moje děti, to by byl výčet na dlouho.
Jednou manžel otevřel okno, aby mi ukázal, JAK mám větrat, vůbec si neuvědomil, že dvouletý syn je mrštnější než veverka, zachránila jsem ho v posledním momentě...stál na topení a pod ním hloubka 4. patra. S dcerou si hrál tak vehementně s míčem, že slítla po hlavě z palandy na roh postele pod ní.....skončili jsme na šití. Další dcerka si "lokla" v bazénu vody, že jsme ji nemohli vůbec rozdýchat a už jsme vyjížděli autem na pohotovost, totéž se stalo o rok později, když měla jakousi "mutaci" černého kašle a dusila se, rozdýchali jsme ji až v autě kus od nemocnice.
Na dovolené se během vteřninky zamkla jakýmsi mechanismem na záchodě (byly jí dva a půl) a už ho neuměla otevřít....načež další den nám o rok madší syn tamtéž spadl z postele na dlaždičky, jenom zklouzl, seděla jsem vedle něj. Následoval RTG - bohužel nikdo neumíme pořádně anglicky, domlouvali jsme se velmi špatně.
O pádech a zakopnutích většinou na asfaltu tak nešťastně, že se bimcli plnou vahou do čela (asi máme v rodině vělké hlavy)= nesčísleněkrát na chirugii a RTG.
Větší syn se také na dovolené rozběhl (bylo mu 6) a skočil do nejhlubšího místa v bazénu......neumím se potápět a v první chvíli jsem jen v šoku bezmocně koukala, jak stojí na dně - navíc jsem tam s ním byla sama.
Mladší dcerku jsem zachraňovala minulý týden...skočila kvůli pulcům (aby je lip viděla) na bažinatý ostrůvek v říčce, rázem zapadla do bahna nad kolena....a rukama po ramena....nemohla jsem ji odtamtud vytáhnout, bahno drželo...až když jsem si kecla na zadek do bahna naproti ní a zapřela se, vyndala jsem ji - domů jsem se vracela v bílých kalhotech jako pokaděná....
Mé "velké" děti jsou už teď dospělé a pamatují se, že jsme o ně měli vždycky přehnanou péči, raději nikam samotné, raději pod kontrolou, přesto jsme je neuhlídala. NIKDY člověk nemůže předvídat všechno."Menší" děti hlídáme s manželem ještě víc, protože jsme starší a úzkostnější.....a neuhlídáme....pokaždé, když slyším ránu, zatrne mi.
Minulý týden se objevil za dveřmi synek mokrý od hlavy k patě - spadnul na zahradě po hlavě do rybníčku s rybama , naštěstí vylezl sám...byl to mžik......a i na zahradě je pořád kontroluji (i když už je mu 6).
O pádech ze zahradní houpačky ani nemluvím.
Pády z kola - další kapitola.....
Opařeniny a popáleniny se nažím hlídat, ale nemohu říct, že se to nestane NIKDY!
Ten můj výčet není konečný.....snažím se dětem neotravovat svým "hlídáním" život.....přesto cítí, že je ochraňujem příliš a přesto neochráníme.
Jodie, těch nehod asi bude v životě víc, hlavní je, když vše dobře dopadne!
Hodně štěstí!




 lucka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(12.6.2007 8:27:20)
Markéto,
dávám ti za pravdu.Maminy nemusí žehlit,ale jsou i jiné věci nebezpečnější a jde o to si je uvědomit.A to článek splniol a já přeji všem co maj jizvičky na těle i na duši at se brzo zahojí.
Jen tak mimochödem mam hyper.aktivního kluka v první třídě a roční holčičku-ďáblici,můž dělá 16h směny a mě se žehlení kupí a kupí a přetéká-intuice mi říkala neblbni.Včera večer jsem si řekla že ve středu dopoledne se na to vrhnu a malou nějak obarikáduji-DEKUJI za článek Jody žehlení odkládám at se kupí.
A ty urazy a pády-věnuji se prckům a přesto pádům jsme se neubránili.Dokonce ten 7letý si před 4 týdnama zlomil klíční kost ,když se houpal doma na kruhách a snažil se skočit na balon,ten podjel a už to bylo.Já koupala malou a on měl dělat matiku.Kruhy máme doma 4roky a až teď.Takže takové ty řeči se nemůže nic stát-to máte svatozář a já smekám.protože lidi nejsou stroje a ani ve skrytu duše nemůže dospěláka napadnout co to mrně vymyslí.
Krásné letní dny Lucka
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(8.6.2007 18:10:55)
Přeju ti jen jedno, aby ti to sebevědomí i přes to děsné rouhání na dlouho vydrželo - paní dokonalá.
 petra 
  • 

Re: Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(11.6.2007 13:28:38)
martino,

nedá mně to, ale musím oponovat. Sice žehlím jen v noci, ale dcerka mně jako pětiměsíční miminko spadla přímo na hlavu. a jak se to stalo - uklouzla se mnou židle, když jsem ji kojila. Takže jsem letěla na zem já i s dcerou v náručí. Hranu stolu naštěstí zachytila moje ruka, dcerka už letěla "jen naplacato" na podlahu. Hlavička odřená, naštěstí jen povrchově. Skončily jsme na pohotovosti, já možná nakonec měla větší šok než dcerka. vše se naštěstí obešlo bez následků. Ale tvrdit, že úrazy se mohou stát jen tam, kde se rodiče dětem nevěnují mně přijde opravu přehnané. nebo myslíš, že kojící máma se dítěti nevěnuje?
 Katla 


to nechápu  

(7.6.2009 21:01:04)
to vysvetli
 ayalinka 


Re: Neznám rodinu, kde by se tohle nestalo. 

(11.6.2007 15:42:00)
Nam zrovna vcera spadla 16 mesicni dcerka z konferencniho stolku.Manzel ji chtel obout boty a posadil ji na stolek,ale nejak ji zapomnel sundat a najednou KRAP!!!Mala seskocila sama,ale nejak prepadla dopredu a o zoubky si rozrazila dolni ret..To bylo krve a toho revu a slzicek..na nasi neopatrnost doplaceji nase deti..hlavne ze si nevyrazila zoubky..
 Silvie, Kuba+Eliška 
  • 

Neuhlídáme bohužel nikdy 

(7.6.2007 13:51:38)
Když jsem si přečetla Tvůj článek, vzpomněla jsem si na náš strašný zážitek. Když byly Kubíkovi asi 4 roky, pozvali nás známí, kteří chovají velké papoušky. Jdeme ke stodole, ve které mají klece, Kuba běží napřed a já za ním. Najednou hrozný výkřik a rána. Otec kamaráda zapomněl zavřít poklop do sklepa, odkud nosí krmení. Venku sluníčko, uvnitř šero, Kuba díru neviděl a vletěl do ní. Z výšky cca 2,5 m spadl na betonovou podlahu a cestou to ještě vzal zády přes žebřík, po kterém chodí. Navíc v celém obličeji proudy krve, zjistili jsme že z oka, ale nedalo se poznat, zda oko vůbec má. Okamžiky než jsme se dostali do nemocnice byly naprosto příšerné. Oko bylo naštěstí v pořádku, ale roztrhl si oční víčko až k obočí, jizva se krásně zahojila, ale vidět bude taky do konce života. Neměl ani otřes mozku, jen šíleně sedřená záda o žebřík a modřiny snad úplně všude. Dle doktora má hodně vlivného anděla strážného, protože na to co stalo, vyvázl prakticky bez následků. Taky jsem z toho dlouho nespala a vyčítala si, že jsem tomu nezabránila. Dnes jsou to už 4 roky a vím, že jsem asi nic udělat nemohla. Nemůžeme vše předvídat a všemu zabránit. Snaž se na to nemyslet a věř tomu, že čas to skutečně hodně zklidní.
 Evča, 2 neposedové 
  • 

Dítě mi málem spadlo z balkonu... 

(7.6.2007 13:57:31)
Tak já se taky přidám s historkou. Klukům bylo 13 a 7 let. Bylo velmi horké léto, tak jsme měli v bytě otevřená okna i balkonové dveře v obýváku, aby aspoň trochu proudil vzduch - bydlíme v paneláku v 6.patře.

Kluci něco stavěli v obýváku na zemi. Já jsem šla do kuchyně pro limonádu a vtom slyším staršího, jak řve na mladšího, aby okamžitě slezl. Malej totiž vyskočil na zábradlí u balkonu a byl na něm vzepřený rukama jako na hrazdě. Stačilo maličko a přehoupl by se hlavou dolů... a letěl by :-(((

Ještě teď je mi zle, když na to vzpomínám - a to jsem zahlédla jen konec té scénky - starší hned strhl mladšího dovnitř balkonu.

Ale chybělo málo... navíc jak starší na mladšího křikl, tak ten mladší občas nechce poslouchat bráchu, mohl s sebou nějak škubnout... a neštěstí by bylo hotovo.

A to byste řekli, že 7-letý kluk by už měl mít rozum. Znám řadu rodičů, kteří své děti pouštějí samotné ze školy už v první třídě - to já jsem nikdy nechtěla. Ale nenapadlo mě, že musím děti hlídat každou minutu i ve školním věku :-(

Tak vám přeju, ať vše vždy dobře dopadne!
 vlad. 
  • 

Držím palečky! 

(7.6.2007 14:27:41)
Milá Jodie, držím vám oběma palečky, vydržte! "Popálení na duši" zbyde spíše vám, pokud budete malému jizvu poctivě promašťovat a masírovat, určitě je šance, že nebudou následky. V případě nějakých přetrvávajících pocitů viny a depresí je namístě i poléčit vaši duši u psychologa. A hlavně si nenechat nic vyčítat od okolí.
Pro nás ostatní rodiče - naprostá většina úrazů se dětem stane pod "dohledem rodičů", nejčastěji, když jsou doma oba rodiče a jeden spoléhá na dohled druhého. Také se ztotožnuji s předchozím názorem, že se rozhodně vyplatí trvat na transportu do Popáleninového centra (Praha, Brno, Ostrava), zejména jedná-li se o popálení obličeje, dlaní nebo genitálu, a to i menšího rozsahu. Výsledky léčby a také "komfort" dítěte při ošetření popálených ploch během hospitalizace může být nesrovnatelný.
 Dana 
  • 

Nejde vše uhlídat 

(7.6.2007 14:57:30)
Snažím se předvídat a "hlídat"nebezpečné věci, ale když byl dceři tak rok, tak se chytla horkého přímotopu a měla popálenou celou dlaň.Ač se snažím dávat pozor, tak tohle se prostě nedalo uhlídat. Respektive v létě netopíme a na podzim jsme si přitopili a mně to vůbec nenapadlo .-(.
 laeela 


Re: Nejde vše uhlídat 

(7.6.2007 15:13:01)
Přidávám se k názorům, že nejde uhlídat vše...
U nás si malá vemnula do očí ve dvou letech vápno, naštěstí hašené.
Dělníci, kteří stavěli, nechali otevřené dveře do kumbálu, kde byly stavební materiály, jeden pytel byl zrovna rozdělaný. Bylo to strašné, vyplachovali jsme oči, manžel volal sanitku, sanitka přijela po neskutečně dlouhé třičtvrtě hodině a na očním mne seřvala doktorka, proč jedeme až tak pozdě a jak se takové malé dítě může dostat k vápnu. Obrečela jsem to mockrát, očička se z toho dostávaly asi 5 dnů, byly to hrozné dny, ale už je to dávno za námi.

Časem se to zahojí, nebojte... A k té intuici bych řekla, že to možná bylo silné poučení, proč si všímat svých intuicí, aby se někdy v budoucnu nestalo něco horšího... Ony ty napomenutí chodí víckrát, protože přehlížíme.
 10.5Libik12 


Re: Re: Nejde vše uhlídat 

(7.6.2007 20:11:12)
Přeji zakladatelce, aby se už netrápila a měla anděla strážného v pohotovosti.
Já mám o"intuicích" opačnou teorii. Pokud se totiž upínám na konkrétní hrůzu, jako bych to spíš přivolávala. Strach je totiž blbá věc.
Já jsem se kdysi v 7. patře úplně hroutila z oken. Nakonec jsme měli pojistku a děsně vycepovaný děti( ty snad nechodily k oknu na bližší vzdálenost než 1 metr). Pak nás navštívila v 1.třídě dceřina kámoška Katka. Já jim nesla z kuchyně nějakou sváču, vlezu a vidím v okně akorát Kačenčinu prdelku, jak se hluboko vykláněla.Do dneška je mi zle. Měla anděla a upřímně já taky, nevím, jak bych s tím žila.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Vy žehlíte? 

(7.6.2007 16:37:44)
Vy žehlíte?

Mám dvě malé děti a žehlím maximálně jednou týdně večer při televizi, když všichni spí. Tím nechci říct, že se u nás nikdy nic nestalo (kluk se ve třech měsících odrazil a sklouznul se sedací soupravy – naštěstí je nízká, nic se nestalo), jenom to, že na žehlení kašlu zvysoka a v denní době jsem žehličku nikdy nevytáhla. Manžel si začal kupovat nežehlící košile, dětem vyperu a pověsím, sama sobě výjimečně nějaký tričko, prostěradla napínací, ložní prádlo krepový... žehlení jsem odbourala.

 Lavanda 


Žehlení 

(7.6.2007 17:22:45)
Bez uzardění se přiznávám, že jsem taky žehlení zredukovala dost podstatně a žehlím jen a pouze večer, když už děti spí. Ale popálit se může dítě při vaření, od trouby, prostě všude. Naštěstí nás to nepotkalo, ale jsem si vědoma toho, že je to jen a jen zásluha andělíčků strážných, protože těch okamžiků, kdy nebylo vše stoprocentní, by se našlo povíc.
 Jana V., syn 3 roky 
  • 

Re: Vy žehlíte? 

(9.6.2007 0:57:52)
U nás mi muž výslovně žehlení coby ztrátu času zakázal a já ho ráda((-: poslechla. Doporučuji tohle používat jako výmluvu před kamarádkami a příbuznými perfekcionistkami ((-:). Upřímně řečeno ten čas věnuji raději hře se synem nebo troše relaxace. Souhlasím, že velká část oblečení se dá nahradit ,,nežehlivými" kousky a bavlněné tričko na doma puky mít nemusí.

Jinak přeji všem pořádnou armádu andělíčků strážníčků. My naštěstí měli jednoho při sobě minulý týden, kdy nám zastavil autobus u přechodu, my poděkovali a já s kočárem vyrazila. V tu chvíli druhým pruhem prosvištěl bourák se čtyřmi rozjařenými Turky. Naštěstí jsem před druhým pruhem instinktivně přibrzdila, ale ještě teď se hrozím, co se mohlo stát, kdybych kočárek vytrčila víc dopředu. Tímto se omlouvám všem řidičům, že na přechodu dlouho čekám, než opravdu vidím znamení, že mne/nás nechávají přejít.
 asmara 
  • 

Re: Re: Vy žehlíte? 

(11.6.2007 9:26:59)
U nás jsem žehlení odbourala já.Povlečení je krepové nebo saténové,trička a kalhoty se dají narovnat a na naaranžovat na sušák,že zbyde jeden malý přehyb na prsou a to se po chvilce nošení srovná a já nosím skoro vše elastické.
Manželovi teda vadí onen sklad na tričku,takže jsme se dohodli,že žehlit bude on,já se synem odejdu aby měl klid a vybíráme vždycky čas,kdy půjde hokej nebo fotbal.Já se netrápím,že musíme mít puštěný přenos,on se v klidu podívá a jako vedlejší efekt u toho pohybuje žehličkou.
 Helča+3svišti 


Re: Vy žehlíte? 

(14.6.2007 13:57:10)
Ačkoli žehlení patřilo mezi mé velmi oblíbené činnosti (dokonce jsem si tím na studiích přivydělávala v domácnosti jedné známé), taky jsem ho odbourala. Suším prádlo normálně na věšáku, tak aby se co nejméně pokrčilo, suché ho hned poskládám. Žehlím opravdu minimum - šaty a košile - těch je málo.
Nenechejte se vyvést z míry závistivými a škodolibými sousedkami a kamarádkami, které Vám řeknou, že ONY BY TO TEDY NESNESLY... Prd, hlavní je, že máte čas na důležitější věci - třeba na odpočinek, to tedy vůbec není zbytečnost!!! Když jste čertvé, více Vám to myslí a jste klidnější a vyrovnanější, myslím, že to dítě (apropo i manžel) to dost ocení :-)
 Val 
  • 

Re: Re: Vy žehlíte? 

(14.6.2007 14:13:16)
Naprosto souhlasím. Zásadně nežehlím, pokud to není nevyhnutelně nutné. Věci věším a skládám tak aby to nutné nebylo. Zastávám názor že není potřeba si dělat ze života pakárnu ale je lepší být v pohodě :-). Samozřejmě pokud něco zůstane pokrčené tak to přejedu. Mám ráda pořádek a nenechala bych manžela chodit jak bezdomovce, ale snažím se zařídit si domácnost a práci vždycky tak aby to vypadalo dobře a dalo to co nejméně námahy :-)!!!
 Lassie 
  • 

Chuťovka 

(7.6.2007 16:49:43)
Naše 10-měsíční dcera má už za sebou pád z postele na dřevěnou podlahu(v 6m), pád z kočáru(v 7m), rozseklou hlavu o skříň(minulý týden) a poslední věc, která se jí zdařila je, že si nacpala do pusy nasosané klíště, co se patrně pustilo z našeho psa. Vytáhla jsem ho a když jsem zjistila, co to je, poslala ho do laboratoře v ČB. Encefalitida i borelie negativní(prý se nedá 100% vyloučit, ale za ty prachy mi to stálo). A to mi jeden známý nedávno řekl, že jsem moc úzkostlivá matka a dceru přehnaně hlídám a pozoruji...
 b+h 


zehlicka??? 

(7.6.2007 17:58:54)
misto zehlicky si kup susicku a nebudes muset skoro nic zehlit, pokud ususene pradlo vytahnes okamzite po ususeni a hned poskladas... jestli pradlo nechas v susicce po skonceni cyklu, tak se ti pomacka pomacka...ja nezehlim vubec - jedine snad lnenou halenku nebo kalhoty
 MM, 2 kluci 
  • 

Re: zehlicka??? 

(7.6.2007 23:12:28)
Jen doplňuji, že nežehlit lze i bez sušičky! My až na výjimky (slavnostní košile či sukně apod.) nežehlíme nic, prádlo ale sušíme normálně na sušáku. Když se to pak trochu natáhne do formy (u triček atd.) či vytřepá, je to celkem v pohodě.
 b+h 


Re: Re: zehlicka??? 

(8.6.2007 18:43:24)
ale neni to tak mekke, pradlo ze susicky je mekkoucke... pradlo ze snury zmekne az kdyz to clovek ma na sobe hodinku... a to by muj potomek neoblekl na sebe, ma citlivou kuzi - musela bych zehlit :-(
 Repulsion 


No já nevím... 

(7.6.2007 18:17:08)
článek se mi jeví jako trošku přehnaný a především děsně dlouhý. Docela chápu, že autorka měla potřebu se vypsat, ovšem výsledek takové "vypisování se" obvykle nebývá valný, a člověk by měl mít trochu soudnosti a necpat podobné výplody na hlavní stránku.
Zkušenost sice nepříjemná - ale něco podobného si prožije skoro každý. Podle mě stačilo na tohle téma založit normální diskuzi.

U nás si svoje vytrpěla hlavně mladší dcera - v osmi měsících ji bývala tchánova přítelkyně opařila nožičku vařící kávou - jizvy má i po pěti letech. Taky už má dvakrát šitou hlavu.

Jasně, že v člověku hrkne, nějakou dobu z toho má špatný pocit, ale když se to obejde bez vážnějších následků, lze pořád ještě mluvit o štěstí...
 piraela 


Dotaz. 

(7.6.2007 19:14:10)
Chci se jen zeptat jaké články se na hlavní stranu hodí, to jako kdybych chtěla taky něco napsat..
 Damila 
  • 

Re: Dotaz. 

(7.6.2007 19:47:15)
Samozřejmě piš na hlavní stranu to co chceš ty.
Vždy se najde někdo, kdo Tě zkritizuje, a obzvlášť tady, na Rodině. Takže kdo nechce ať nečte.
 Repulsion 


Re: Dotaz. 

(7.6.2007 20:58:19)
Osobně se domnívám, že člověk, který se rozhodne napsat článek na hlavní stranu, by se měl trošku zamyslet nad tím, co chce ostatním sdělit, jaký bude mít článek pro ně přínos a pak by mě trochu zapracovat také na formě toho článku. Není třeba, aby to bylo na Pulitzerovu cenu, ale zásada č.1 by měla být stručnost a maximální sdělnost. Tož tak.
 petronnela 
  • 

Re: Re: Dotaz. 

(7.6.2007 21:03:22)
Tak mne osobne tenhle clanek velmi pomohl bez ohledu na to, jak je dlouhy a myslim, ze o to predevsim jde...A cetla jsem zde i delsi...
Taky se kvuli me neopatrnosti v sestinedeli a unave stala memu 2 tydennimu synovi nehoda a bypadl mi z tasky od kocaru. Krve by se ve me nedorezal, nastesti dnes je mu rok a zda se byt v poradku, Pevne doufam, ze to tak zustane...Ackoli mi okoli nikdy nic nevycitalo, naopak, te rany na dusi a vbycitek svedomi se nikdy nezbavim. Jsem rada, ze nejsem sama, komu se neco podobneho stalo a i tenhle clanek mi pomohl se pres to prenest. Takze ja zakladatelce dekuji.
 Pavla 
  • 

Re: Re: Re: Dotaz. 

(7.6.2007 21:53:08)
Neboj, to už bude dobrý, my máme stejnou zkušenost,psala jsem o tom hned jako odpověď na to, že je dobrý se tomu zasmát.
 Helča a Viki 08/05 
  • 

Re: Re: Dotaz. 

(7.6.2007 22:05:00)
Taky máme za sebou pár šoků.Nepatřím teda k těm matkám,které hlídají své dítě na každém kroku a zatím máme štěstí, malé se v podstatě ještě nic vážného nestalo.Jde spíš jen o ten šok co kdyby se náhodou se stalo. Když jí bylo asi 14 dní,tak mi také vypadla z tašky ke kočáru. pak jsem jí omylem malem převrhla flaštičku z líhem do pusinky a na obličej.Omylem jsem to vzala místo vitamínu D. A ted, asi před týdnem, jsem jí chtěla zachytit,aby neutíkala.Přitom se mi podvrkla noha a malá se mi vysmekla a vběhla přímo do silnice.Naštěstí nic nejelo, ale když jsme přišly domů a malá usnula,tak jsem asi hodinu z leknutí probrečela.Jinak pády, modřiny a boule vůbec nepočítám.
 štěpánka 
  • 

Re: Re: Dotaz. 

(7.6.2007 22:39:59)
No tak mě se třeba stalo, že jsem po několika letech objevila na Rodině svůj článek, který kdosi dal na hlavní stranu Rodiny, ale který jsem napsala úplně někam jinam a to bez mého vědomí. Teď jsem to našla v archívu Rodiny. Rodina asi "přetiskuje" jinde vyšlé články i bez vědomí autora? Ale tento článek o popálenině není ten případ, byl asi určení právě na hlavní stranu.
 Zita + JDA 


Re: No já nevím... 

(7.6.2007 23:16:57)
Repulsion - já musím říct, že se mi článek líbil, už z toho důvodu, že popisuje situaci popáleného či opařeného dítěte a pocity matky přesně tak, jak jsem je před 8 lety pociťovala - u mne to byly nejen výčitky, které jsem měla sama vůči sobě, ale i ty, kterými na mne útočilo mé okolí.
Repulsion - i ty tu přesně píšeš, kdo způsobil popáleninu tvé dcerce, takže si myslím, že jsi nezažila ten strašný pocit sebeobviňování - naopak, ty někoho obviňuješ. A prostě tyhle věci nelze porovnávat.
Jasně - bývají i horší věci, než je "jen" popálenina, ale i na ni se dá umřít. Čímž chci říct, že i já jsem si kdysi myslela, že je skoro konec světa - pak jsem pochopila, že jsou i horší věci - ale než se k tomu pocitu dostaneš, tak to trvá velmi dlouho. Proto bych chtěla povzbudit, že bude líp a člověk se s tím postupně smíří.
 Luinka 


Jodie, 

(7.6.2007 23:38:15)
za velmi důležité považuji především to, aby sis dokázala odpustit (není co si odpouštět, ale ty se přesto viníš, což je přirozená reakce), protože jedině tak se nebudeš vinit a nebudou ti hlavou stále běhat negativní myšlenky. Jinak si myslím, že jsi to "uchopila" velmi dobře a že tvoje poslední odstavečky o tom svědčí. Buď láskyplně otevřená pro svého partnera, pro svoje dítě i pro svou intuici. L.
 Bebicko 
  • 

Nehody 

(10.6.2007 11:16:09)
Ahoj,
myslím, že po přečtení článku se téměř každá maminka cítí oslovená a může dát k dobru nejednu příhodu. Máme opravdu opatrného syna, který i když rád sportuje a není žádná buchta, tak si odmalička dává pozor - nevzpomínám si, že by někdy upadl, když začal chodit atd. Když opomenu drobnější příhody, jak mi vypadl z kočárku nebo z postýlky, dvakrát rozražené čelo atd., máme dvě příhody ze kterých mě mrazí dodnes. A za všechny můžeme my, rodiče. Když byly malému asi dva roky, byly jsme v na dovolené na Korfu a třetí den se to stalo. Šli jsme na pláž, malý byl v golfkách, manžel se rozběhl s kočárkem, nevšiml si řetězu, který tam jindy nebývá a golfky se překlopily a manžel spadl na syna. Bylo to jako ve filmu, naštěstí nic zlomeného nebylo, obličej malého jedna modřina a dovolená ve stínu hotelového pokoje.
Další příhoda je celkem čerstvá. Byla jsem přesvědčená, že v šesti letech už nemusím zamykat vše co by bylo nebezpečné a tak jsem práčky, které jednou denně bral, nechala v koupelně na poličce, dost vysoko, ale vylezl si tam. Naordinoval si večer tři prášky, což jsem samozřejmě nevěděla. Uložila jsem ho v půl osmé, v půl desáté večer přišel manžel a vynadal malému, že v pokojíčku svítí a uložil ho. Ničeho si nevšiml. Kolem druhé hodiny v noci mě probudilo světlo v koupelně, myslela jsem si, že šel malý na záchod, ale světlo svítilo dál, vstala jsem a načapala jsem ho s prášky. Byl úplně omámený, mluvil jako ožralý, řekl, že si přivstal, aby si vzal prášek, naložili jsme ho, rychle do dětské nemocnice. Po cestě se smál rozmazaným barvám semaforu a mluvil z cesty. Naštěstí byl druh a množství prášků na hranici dávkování, že mu nemuseli pumpovat žaludek a hlavně bez následků, druhý den měl rozbor krvě a moči v pořádku. Z opice se v nemocnici vyspal, po dlouhém prozpěvování a mluvení z cesty konečně druhý den odpoledne usnul a když se probudil, byl jako dřív. Všechno je teď znovu pod zámkem v pevně věřím, že další chybu dlouho neuděláme.
Natalie
 Lada5 


Re: Jodie, 

(14.7.2007 14:30:45)
t
 Babička 3 dospělé děti + 2 vnoučata 
  • 

Vzpomínám si, že 

(8.6.2007 8:59:54)
s malými dětmi je to fakt někdy na bednu. A nejlepší je, že za pár let to má na vás hubu :-)
 Sarka 
  • 

Re: Vzpomínám si, že 

(12.6.2007 8:52:35)
Jeden z nejhezcich prispevku :-)
 Repulsion 


I když je člověk opatrný... 

(8.6.2007 15:42:49)
až to pěkné není, stejně ho může něco pořádně zaskočit - v sobotu jsme byli na dětském dni na hradě Hukvaldy. Pěkná akce, nijak velká, ale dětem se to líbilo. Ovšem jednu chvíli mi pěkně zatrnulo - přímo na tom nádvoří, kde byly všechny atrakce, byla složená halda prken, a z nich koukaly 10 cm dlouhé hřebíky. Některé trčely přímo kolmo vzhůru. Kdyby nějaké dítě třeba zakoplo a spadlo na to, tak mohlo být klidně i po něm. Hned jsem ty hřebíky ohnul, akorát mě napadá, že jsem to ještě měl někomu z povolaných říct, což jsem neudělal...
 Emitom (Michi 8/04+Veru 7/07) 


Máme to taky za sebou 

(9.6.2007 11:10:06)
Jodie, chápu jak ti je. Nám se podobná věc stala před rokem (konec května)-malá se polila právě uvařeným čajem, byl jí 1 3/4roku. Bohužel, dostavil se popáleninový šok, takže JIPky si užila víc než tvůj chlapeček, i těch převazů v narkoze byla spousta.
Neobviňuj se, fakt se to prostě stane "i v lepších rodinách"-taky jsem si dřív myslela, že ne.. mojí mamce se nikdy nestalo, že bych já nebo bráška měla úraz, takže první, co bylo, sprdla mě na tři doby, že jsem si dítě nehlídala. Podotýkám, stalo se to ve chvíli kdy v místnosti byli 3 dospělí, já byla jinde. Prostě, čím víc lidí, tím větší šance, že se něco stane.
Dneska si Michalka pamatuje, že se opařila čajem, a to jen proto, že jí to připomínám, když jí mažu ráno a večer jizvy. Když vidí něco horkého, neprchá zběsile, ale stojí a upozorní, že je to horké, že to pálí.
Obávám se ale, že žehlička by ji taky dostala, já žehlím vždycky jen když spí nebo je pryč, takže ji vlastně nezná.
Držím palce ať se z toho oba dva (i taťka, takže tři) brzy dostanete, věř, malý to zapomene, ta dušička bude trpět dlouhodobě spíš tvoje.
Jestli jsem správně pochopila, jsi těhulka, takže přeji krásné zdravé mimčo.
 Olina 
  • 

Já taky 

(9.6.2007 17:27:16)
Já jsem se taky párkrát zachovala jako idiot. Malej mi spadl z maželských postelí 2x, jednou mi to prostě nestačilo.Jindy jsem ho v 18 měsících našla po třech vteřinách bez dohledu našla jak visí na klice od okna. Naštěstí z toho nikdy nic nebylo, ale jsem hysterická hrozně. Jednou si nalakoval obličej lakem na nehty,když ho měl hlídat tatínek. V padacím období 1-3 roky jsem byla uzlíček nervů. Teď už je to lepší.
 Zuzka 
  • 

Náměsíčnost a úrazy 

(9.6.2007 18:30:33)
Napíšu tady něco tak trochu z jiného soudku, ale možná ani tak ne. Totiž moje dcera, je jí skoro 7 let, bývá někdy v noci náměsíčná. Už to není tedy žádné batole, ale stále mám o ní v noci starost. Máme to asi dědičné, jelikož i já bývala do puberty občas v noci "na pochodu". Někdy v noci vstává, hlavně v době, kdy se něco děje, máme jet na dovolenou, něco slavit atd. chodí po bytě, provádí různé jednoduché činnosti, nereaguje na to, že na ni mluvíme, prostě její mozek spí, ale tělo je aktivní. Dodnes nemůžeme v noci větrat, balkonové dveře máme zamčené. Děsím se však až nastoupí do školy a pojede třeba na školní výlet, nebo na tábor, tam kde nebude takový dohled a taková bezpečnostní opatření jako doma. K lékařce s ní nechci chodit, protože by ji předepsali nejaké chemikalie, kterými ji nechci zanášet tělo. Budeme to muset řešit jinak a doufám, že se to obejde bez nějakého úrazu. Dosud jsme to zvládli, tak to snad zvládnem i do budoucna. Moji rodiče to taky zvládli, ale asi je to taky o štěstí, protože i když člověk dělá všechno možné, všechno se předvídat nedá. Jestli je tu někdo s podobným problémem, budu ráda, když se se mnou podělí o své zkušenosti.
 Lavanda 


Re: Náměsíčnost a úrazy 

(10.6.2007 7:55:21)
Ano. Znám to. Můj manžel je taky náměsíčný a maminka kvůli němu vždycky zamykala balkon, protože bydleli ve čtvrtém patře a on se jednou vzbudil u zábradlí s tím, že se mu zdálo, že musí skočit. Teď naštěstí bydlíme v přízemí. :o))
 Ivča Teplá 
  • 

podobná zkušenost 

(10.6.2007 13:57:33)
Ahoj, plně s tebou souhlasím a chválím to, že se podělíš o své pocity. Je pravda, že rána na duši už se asi nezahojí a vím o čem mluvím, ale je nutné se z toho vypovídat. Nám se syn opařil vařící vodou z hrníčku, když mu bylo 9 měsíců. Už chodil a byl hrozně zvědavý. I když už byl naučený, že na nic na stole se nesmí sahat, ve chvíli, kdy jsem si nalila půlku hrníčku vodou a chtěla jsem si tam dát pytlík čaje (tzn. že jsem se opravdu jen otočila na mžik) už jsem viděla jak letí hrnek i s vodou na malého. Dál si pamatuji každý detail událostí co následovaly. Sama, když si na to vzpomenu, tak mám ještě v očích slzy. Okamžitě pod vodu, na pohotovost a pak převoz AREM do Prahy. Bylo to v noci a malej ani nevečeřel. Sotva usnul v sanitce už mi ho brali v Praze na sál. Měl spáleno 11% na krku a hrudníčku, stupeň hlubší 2. Prvních čtrnáct dní byl na JIPce a nesměli jsme k němu. Prý aby z toho ještě neměl trauma, když bychom odcházeli. Byl tam chudák sám a my 150 km daleko. Jezdili jsme tam jak to jen šlo a volali každý den, jestli něco nepotřebuje. Po čtrnácti dnech se uvolnilo místo a já mohla být s malým v Praze konečně. Pobyli jsme si tam měsíc a pak huráá domů. Následovalo několik bezesných týdnů a pár měsíců, když ode mě nechtěl ani na krok. Teď už mu budou v říjnu 2 roky a po spálenině má jen 2 jizvy, které, jak doufám, se zahojí. Maličkému zůstal panický strach z doktorů a bílých plášťů, ale i to se snad časem vytratí. Chci říct, že dokud se nám tohle nestalo, taky jsem vždycky sobecky kroutila hlavou, když jsem zaslechla o jiné mamině, které se stalo něco podobného. Od této doby už jsem nikdy nevypustila z úst větu: "Jak to jen mohla dopustit?!" Už vím, že je to opravdu jen vteřina a neštěstí je na světě. Všem maminkám tak posílám vzkaz, aby byly silné a hlavně...dívejte se i do zadu... :o))
 Lassie 
  • 

Re: podobná zkušenost 

(10.6.2007 16:29:02)
Jak naučíš 9-měsíční dítě, aby na nic na stole nesahal?
 Lassie 
  • 

Re: Re: podobná zkušenost 

(10.6.2007 16:38:33)
Padon, nesahalo?
 Vladka 
  • 

taky popálená na duši. 

(10.6.2007 20:26:07)
Vašemu příběhu a pocitům velmi rozumím.Shodila jsem na svého 10 měsíčního syna horkou vodu připravenou na Sunar.Taky jsem byla těhotná, unavená....Nemuseli jsme sice v nemocnici ležet, ale dojížděli jsme každé 3-5 dní na převazy.Nožička i bok se prý zahojí beze stopy.Ale já si to budu vyčítat celý život.Myslím na to každý den a to se to stalo před 1,5 rokem.Držím palce, at to brzy přebolí.
 Boba + 3 
  • 

Re: taky popálená na duši. 

(10.6.2007 22:27:50)
to se stane, akorat nekdo ma vic a nekdo min stesti...
 Ola, syn 5, mimi 
  • 

Re: taky popálená na duši. 

(12.6.2007 9:38:25)
Také bohužel máme obdobnou zkušenost. Syn na sebe v 11. měsících strhl z poličky 6dcl hrnek s horkým čajem. Byli jsme u něho s manželem oba, ale ani jeden z nás nestihl včas zareagovat.

Ještě teď si to celé vyčítám, i když syn už po opařenině nemá žádnou viditelnou památku. Jedna jizva mu přeci zůstala. Je velice opatrný. Stačí říci, že je něco horkého, nebo že mu to může ublížit a vyhýbá se tomu obloukem.

Připadala jsem si jak ve špatném snu. Ani nevím jak, ale ve svém šoku jsem syna rychle dala do vany a osprchovala studenou vodou, při tom jsem mu svlékala jednotlivé kousky oblečení.
Bydlíme kousíček od fakultní nemocnice. Měli jsme velké štěstí v neštěstí na příjmu se zrovna pohybovala lékařka specializující se na dětské popáleniny. Syn měl popáleniny 1. a 2. st. na 18% těla - hlavu, obličej, hrudník. Byl ošetřen do 15 minut od úrazu. Prošli jsme si vším JIP, převazy v narkóze.

Mohla jsem zůstat v nemocnici s ním, myslím, že to bylo jen díky tomu, že jsem ho kojila a nemohla jsem díky synově alergii na mléko přestat. Nedovedu si představit, že bych ho tam musela po tom všem nechat samotného.

V tu dobu byl na stejném oddělení chlapeček který na sebe strhl fritovací hrnec a mluvilo se o holčičce která spadla do zabíjačkové polévky. Asi bych nad těmito případy kroutila hlavou a říkala si že to není možné. Po tom co se nám stalo s čajem už si tak jistá nejsem - prostě stačí jen mžik.
 Alena Bučková roční vnučky dvojčátka 
  • 

jen klid mámo 

(11.6.2007 17:05:44)
Jen klid mámo.... to co popisuješ milá přítelko, se dříve či později stane každé, opravdu každé mamině, možná v menším měřítku, ale síla výčitek je u každé normální mámy naprosto totožná s tou tvou. Čili : pochval se super reakci a nezmatkování,řewkni si, že teď už víš, že v podobnýcvh situacích umíš jednat klidně a rozvahou a víš si rady, což je velmi důležité. A na závěr to pozitivní tvojo mimčo i ty už dokonale znáte nebezpečí žehličky a to je plus. Měj se prima pohodový porod
a hlavu vzhůru...
Alena
 Jana, dvě dospívající dcery 
  • 

Co dělám v takové situaci 

(12.6.2007 14:36:26)
Ahoj, děkuji za Tvůj příspěvek, taky mám průběžně pocit, že je na mě toho moc. Nezabírá mně nic, než že si začnu povídat s Ježíšem a všechno mu předávám. Často se pak mnohé tíže rozplynou jako mlha a často se začnou dít povzbudivé věci. Přeji ti vše dobré.
 Jana, syn 14 let 
  • 

Další důvod proč nežehlit 

(12.6.2007 20:56:51)
Včera měl můj maldší syn absolventský koncert v hudebce. Přežehlila jsem mu před tím košili. Dorazili jsme na místo a mě napadlo: Nevypnula jsi žehličku!!! Manžel se tedy obětoval a jel domů, já jsem z koncertu nic neměla. A žehlička? Ta byla samozřejmě vypnutá. :)

Tvé pocity izolace na mateřské si ještě dobře pamatuji a pocity viny zná asi každá starostlivá matka. Pár nehod jsme taky měli, včetně spolykání fluoridových tabletek nebo šití jazyka. Přeji vám, aby vás již nic špatného nepotkalo. Jana
 Anadar 


Zkušenosti 

(13.6.2007 9:15:25)
Milá Jodie.
Když mi bylo devět let,sedla jsem si na žehličku.Je to sice podivný mechanismus úrazu,ale možný.Maminka měla rozpálenou žehličku postavenou na zemi,vedle mojí skříňky s učením.Já si dřepla ke skříňce a najednou šílená,palčivá bolest.Dobrá polovina plochy žehličky se mi otiskla na zadek.Protože jsem byla už docela velká holka,ošetřili mně ambulantně a kromě počáteční velké bolesti se tak nic moc nestalo.Mám na zadku plochou jizvu(spíš pigmentaci),po těch víc jak třiceti letech nenápadnou.
Když se mi narodily děti,žehlení v jejich přítomnosti bylo pro mne tabu.Zásadně jsem žehlila když spaly,nebo byly venku na zahradě a tento zvyk mi vydržel až do jejich puberty.
Ale toto není mravoličný příspěvek.
Když byly staršímu dva roky,šíleně si rozsekal nos o betonový obrubník-neuhlídala jsem ho.A mladší ve třech letech spadl z výšky na bradu a taky si ji slušně rozsekal.Ohlídala jsem popáleniny,neuhlídala jsem jejich živost.Nehody se stávají a my se z nich musíme poučit,ale neměli bychom se trápit výčitkami.
 kva3 


Re: Zkušenosti 

(16.6.2007 23:17:34)
taky mam jeden prispevek.Mame 3 deti,holkymaji palandy s kovovymi schudky a ty byly velmi zajimave pro naseho tehdy 2,5leteho synka.mel samozrejme zakaz na schudky lezt ale kdyz jsme stala u nej,nekdy jsem mu dovolila kousek popolezt...a jednou,jen jsem skolonila hlavu abych zjistila kdy nam jede bus k babicce a kluk uz byl na 4 schudku a najednou mu uklozla nozka a spadl rovnou na hlavicku..Jsem uplne nemozna...v krizovyh situacich absolutne nevim co delat.Omdlel a byl uplne bezvladny a ja s ni litala po byte a jeste ho chudacka obouchala o futra dveri a absolutne nevedela co delat!!!!kdo zazil,chape,kdo ne ..nepochopi...zkratka trvalo mi chvili nez jsem nastartovala a zavolala zachranku..nastesti vse dobre dopadlo..ale strach mam o nej sileny dodnes a i kdyz je mu 4,5..na schod od palandy uz nevlezl..tak at ty nase deticky nepotkavaji zadne urazy..a ani pozornost nekdy tomu bohuzel nezabrani...mejte se pekne
 Irena, 3 děti 
  • 

jizva zůstává 

(20.6.2007 10:15:18)
Po přečtení tohoto příspěvku, jsem si opět prožila to, co před 8 lety zasáhlo naší rodinu. Je to téměř stejný příběh. Tehdy byla odstávka teplé vody a na koupání se vždy muselo ohřívat pár litrů. Celý týden jsem vše dělala sama a vždy jsem koupelnu zavírala, protože dva čiprní kluci¨(1 a 5 let) se dostanou všude. Poslední den odstávky jsme s manželem koupání připravovali společně. Ten pocit jsem měla i já, ale stejně nic nebyl platný. Voda se ohřála, manžel jí nalil do hrnce a donesl jí do koupelny na pračku. Já jsem tam v tu chvíli byla, ale nevšimla jsem si, že manžel dal vodu na pračku, což on zase nepředpokládal. Odešel a já jen cítila, jak mi na nohu šplouchla horká voda. Náš roční capart se šel podívat, co to tatínek na tu pračku položil. Následoval, řev, šok, bílé pochýře se začali odlupovat, chvíli jsme sprchovali, pak jsme vyrazili na pohotovost. Naše řvucí dítě s oařeninami na hrudníčku řvalo asi 10 minut na ambulanci, než se nás někdo ujal. Pak ho polili ledovou vodou, byl úplně bledý a dali mu lék na uklidnění. Následoval převoz vrtulníkem do Prahy na Vinohrady. Klouček byl 3 dny na JIPce a pak 14 dní na oddělení. Pro mě tam místo neměli, a tak jsem si musela sehnat v Praze ubytování a dojíždět za malinkým každý den. Byl to pro malého hrozný stres, večer nechtěl usnout, protože věděl, že odcházím a ráno mě vždy vítalo řvoucí dítě. Opařenina se zhojila bez jizvy, ale ta na duši zůstala, jak u mě, tak i u syna. Od té doby byl úzkosný, v noci splal u nás v posteli. Mě se každý večer celá situace vracela. Nemluvila jsem o tom, ale púl roku jsem na to každý den myslelela. Dodnes tyto myšlenky okamžitě zaháním a vytěsňuji. Syn je již naprosto v pořádku, snad jen ta úskost u něho někde v podvědomí zůstává, ale je to s každým rokem lepší a lepší. Nedá se na to zapomenout, ale musí se tato těžká situace překonat a jít dál. Věřím, že se postupem času i vy vyrovnáte s úrazem vašeho syna. Nejsme lidi neomylní. Užívejte si syna a i miminka, které se má narodit. Držím Vám palce. Irena
 Bára + Emulka 
  • 

Já taky... 

(2.10.2007 23:42:43)
Už jen to, co cítíš, dokazuje, že jsi úžasná a milující máma. Jak už tady v odpověděch bylo milionkrát řečeno - neobviňuj se!!! Ale vždy si z toho něco vezmi, naprosto souhlasím s Tvým zhodnocením, že budeš více naslouchat nějakému vnitřnímu hlasu či intuici - třeba Ti právě tohle zjištění pomůže zabránit nějaké mnohem horší situaci.

A abych přispěla se svou troškou do mlýna - Ema v parku, kde jsem byla těsně u ní - najednou drapla po kuličce tisu červeného a strčila ji do pusy.Já to viděla celé od začátku, ale nestačila jsem nic udělat. Doteď nevím, jestli jí spolkla, nebo někam odletěla, ale následoval kolotoč: nutila jsem ji zvracet (prst do krku) - brečela tak, až se mě kolemjdoucí paní začala ptát, co to s tím dítětem dělám. Pak jsme volali záchranku, která přijela z 15(!!!) minut a chlapíci uvnitř se nejdřív 5 minut dohadovali, jak tam bude Ema sedět, protože nemají autosedačku, a dalších 8 minut konzultovali, kam mají vlastně jet. Pak to ještě nemohli najít a s klidem se mi omlouvali, že tudy normálně nejezdí. Po celou dobu Emička ve strachu brečela, byla úplně hotová, co se to děje. V nemocnici už jsme byly připravené na výplach a zaplaťpánbůh se nakonec zjistilo, že by Ema musela rozkousnout pecku, co je uvnitř tisové bobulky (to jsem viděla, že skutečně neměla čas, navíc ta pecka je tvrdá jako třešŇOVÁ). Nicméně jsem poté zjistila na netu, že tis je prudce jedovatým, dřevo, jehličky a pecky a uvědomila jsem si, že ho celou dobu máme na zahradě!!! Takže celou tuhle šílenou epizodu beru tak, že jsem si tohle měla uvědomit a tis je skácený.

A druhá historka, která už ze mě ale dělá idiota non plus ultra: Emu jsem PRAŠTILA HOLÍ NA MINIGOLF!!! Hráli jsme s dědou a babičkou a já vždy Emu zabavovala s míčky na jiných drahách. A chtěla jsem jí ukázat, jak míček projede dírou...naštěstí to vyžadovalo jen lehký rozmach, zabolelo to, ale nic se jí nestalo, ale chápete to???!!! Vzít své dítě golfovou holí po hlavě???

No co, já jsem své mámě vypadla jako malá po hlavě z kočárku...:-)

Přeji Ti pohodový zbytek těhotenství, zdravé miminko, vlastně OBĚ děti zdravé a žádné výčitky!!! :-)


 tendrese 


Silvie,18.měsíční syn 

(21.2.2008 23:21:44)
Tvuj pribeh a "topeni se" v pocitech mi naprosto cte z duse.. Tyto pocity mivam od doby co jsem si poridila rodinu,manzela a naseho zboznovaneho chlapecka.Je mi moc lito co se stalo Tvemu chlapeckovi a vubec to neni Tva vina.Stalo se to,nejde to vzit zpet a prichazi ponauceni.Jsi skvela maminka a uplne do hloubky duse jsem prozivala jak jsi psala,ze jste byli s malym v nemocnici a tekly mi po tvari slzy..Co se tyce intuice,snu,ruznych predzvesti,tak si vzdy rikam,ze na to musim dat vzdy minimalne pozor,protoze clovek nikdy nevi a nepodcenovat to.. Mocmoc drzim palecky Tvemu chlapeckovi a preju ze srdce moc stesticka.
 Vladan.M. 
  • 

Syn 13 let na JIPce 

(7.6.2009 19:57:20)
Můj třináctiletý syn se popálil na 32 procentech těla.(hořící líh).Už 11 dní leží na JIPce v Brně.To co teď prožívám nepřeji nikomu.Nechci se tady litovat o mne nejde.Pořád ho mám před očima,ostříhaný do hola,teploty,zvracení,pět zavedených kapaček,monitorování tělesných funkcí..... Dnes mu odstranili kyselinu benzoovou s noh v úterý začne transplantace. Je to k zbláznění. Nedokážu minutu myslet na něco jiného jak na něj,práce,čtení,televize nic nepomáhá.Budu skákat do nebe až ho přemístí na dětské oddělení.Hned na začátku mě upozornili,že je v ohrožení života. V průběhu,že když to bude organizmus hůř snášet můžou začít vynechávat vnitřní orgány počínaje plícema. NEPŘEJU NIKOMU TAKOVOU ZKOŠENOST.Už ať je doma!!!!!!!
 & 


Re: Syn 13 let na JIPce 

(7.6.2009 20:02:25)
Vladane,

preju Vam hodne sil, a drzim Vam vsem moc palce.~x~
 Vladan.M. 
  • 

Syn 13 let na JIPce 

(7.6.2009 20:01:10)
Můj třináctiletý syn se popálil na 32 procentech těla.(hořící líh).Už 11 dní leží na JIPce v Brně.To co teď prožívám nepřeji nikomu.Nechci se tady litovat o mne nejde.Pořád ho mám před očima,ostříhaný do hola,teploty,zvracení,pět zavedených kapaček,monitorování tělesných funkcí..... Dnes mu odstranili kyselinu benzoovou z noh (ruce má už okyselinované) v úterý začne transplantace. Je to k zbláznění. Nedokážu minutu myslet na něco jiného jak na něj,práce,čtení,televize nic nepomáhá.Budu skákat do nebe až ho přemístí na dětské oddělení.Hned na začátku mě upozornili,že je v ohrožení života. V průběhu,že když to bude organizmus hůř snášet můžou začít vynechávat vnitřní orgány počínaje plícema. NEPŘEJU NIKOMU TAKOVOU ZKUŠENOST.Už ať je doma!!!!!!!
 Tulka 


Re: Syn 13 let na JIPce 

(7.6.2009 20:04:50)
Vladan,sice nevím kdo jsi,ale synovi moc držím pěsti a celé rodině též.Tak ať to zvládnete.~s~
 Tvoje horší já 


Re: Syn 13 let na JIPce 

(7.6.2009 20:31:21)
Moc držím palce!!!
 Katla 


Re: Syn 13 let na JIPce 

(7.6.2009 20:37:15)
Hodně maminek tady diskutuje o tom jak neuhlídaly malé dítě. Ale toto je to, čeho se já bojím nejvíce - až už ani nebudu mít ŠENCI své děti uhlídat. Už desetiteltý syn, když je někde sám, leze po stromech, kdoví, co podniká....a třináctiletého kluka už hlídat prostě nelze. A pak ještě později, až začnou pokusy řídit někde pokoutně auto nebo motorku...
Držím palce, ať se z toho brzo a co nejlépe dostane. ~x~
 Teraza Horáková 


Re: Syn 13 let na JIPce 

(7.6.2009 20:55:11)
Vladane, to je noční můra snad všech rodičů. Přeju hodně štěstí, hlavně, ať se drží. Doktoři v kombinaci s přírodou někdy dovedou zázraky.
 Lenka 


Re: Syn 13 let na JIPce 

(6.7.2009 19:55:33)
Dobrý den,
přeji aby se Vám chlapeček, co nejdříve uzdravil a Vám hodně sil!! Naprosto Vás chápu, jak se cítíte.. Dnes se mi popálily moje roční dvojčátka, jedná má trošku popálenou nožičku a druhá popáleniny 2. st. na deseti procentech těla.. teď mi leží v nemocnici v Praze na JIPce. Doufám v to, že to bude dobré. Držme si pěsti!
 zbyněk  
  • 

včera nam zemřela holčička 

(20.4.2010 12:14:11)
vaše starosti vám budou připadat malicherné,protože můžete něco dělat a udělat.u nás je to definityvní.barunce bylo přesně 17 měsíců tady už nic spravit,ani udělat nejde.važte si toho co máte

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.