| fisperanda | 
 |
(7.6.2007 13:39:14)
Všude něco je. Dcera si v roce opařila ruku o žehličku, protože sem žehličku nechala na zemi, i když sem si vždycky na tohle dávala pozor. Tak jednou ve spěchu sem si ten pozor nedala. Předevčírem mi spadla ze stoličky v koupelně, když sem se věnovala vaření.
Člověk si říká, že vyčítat by si to neměl, protože je asi lepší počítat dopředu s tím, že něco takovýho se stane, že se to všechno neuhlídá, ale když se to stane, tak se obviňuje asi každej. A ten pocit, že kvůli mně dítě trpí, protože já sem ho nedokázala uhlídat, to je hrozný.
A nejhorší je, že tumu fakt snad nejde předejít, protože nehody se dějí tam, kde je člověk nečeká, né kde je na ně připravený.
|
| Čekatel na smazání | 
|
(7.6.2007 13:51:24)
U nás se naštěstí ještě nic takového nestalo (co se týče opaření), ale pro změnu jsem zranění třeba prckovi způsobil něchtěně sám. V obchodě kde byl na vozíku tak jedl rohlík a při jeho dobrotě se chtěl se mnou podělit, nevšiml jsem si ale že ma jeden z prstů schovaný za rohlíkem že jsem ho neviděl, no a ja kous... Teklo hodně krve ale naštěstí stačila jen náplast. Jinak nám zase asi 3x spadl z postele z toho jednou jsme byli i na rentgenu. Naštěstí vše dopadlo dobře ale člověku moc fajn v tu chvíli není.
|
| fisperanda |
|
(7.6.2007 14:47:19)
Jéjda, ještě žes mu ten prst neukousl, to by se špatně vysvětlovalo :o)
|
| Čekatel na smazání |
|
(7.6.2007 15:04:11)
No přesně v době kousnutí a takovýho jakoby křupnutí jsme na sebe strnule hleděli - on asi šokem z bolesti a já z toho jak mi to docvakávalo že přilohu k suchýmu rohlíku by neměl mít. Naštěstí to přešlo bez úhony a dokonce se se mnou i rozděluje i když už nekrmí :-) Sichr ist sichr asi :)
|
|
|
|
| martina | •
|
(8.6.2007 13:18:49)
Ale ve všech rodinách se to opravdu nestává, ale asi v těch, kde se dětem věnují a nevymlouvají se. Žehlit se dá i v noci a přes den dělat něco jiného ne? Takže tento název příspěvku je spíš alibistický. Bohužel
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(8.6.2007 13:28:17)
Když použiju parafrázi na výrok jednoho nepříliš populárního politika... každý rodič, jehož dítě v předškolním věku neutrpělo žádný úraz by měl být na poštovní známce. :o)
Já teda nežehlím, takže se mi TOHLE stát nemůže, ale syn měl jako batole úrazů taky docela dost. Nejhorší asi bylo, když utíkal po chodbě, uklouzl a vrazil hlavou v plné rychlosti do kovový zárubně vchodových dveří. Chtěla bych vidět, jak tomu lze zabránit - nepouštět dítě z náručí? Mít ho v kapse na břiše jako klokanice až do doby, kdy nastoupí do první třídy?
Do školky asi taky nepouštět, co? Nedávno z ní syn přišel s parádním monclem, jak ho kamarád švihl obručí. A to nemluvím o tragičtějších případech jako byla nedávno ta popálená holčička...
Tvrdit, že se něco nemůže stát KDYŽ je dle mého soudu volovina.
Stát se může všechno a člověk by s tím měl počítat a být na to připravený.
|
| PajaMM | 
|
(8.6.2007 13:49:40)
Monty,
ahoj. Rada te vidim :-)
A uplne s tebou souhlasim. Klarka se mi sice nikdy nespalila ani neoparila....ale stalo se ji neco jineho. O padech pri litani nemluvim :-) Kdyz ji byly necele tri roky, balila jsem doma veci na stehovani a nasla pistalku - 4cm, 7mm v prumeru, zlate barvy. Klarka mela takovou u babicky a piskala na ni moc rada, tak jsem ji tuhle taky dala. Absolutne me nenapadlo, ze by se neco mohlo stat. Ani mi nedoslo, ze u babicky je ta pistalka na provazku. Takze beruska si jezdila na odrazedle a najednou prijela bez pistalky a rekla mi, ze ji ma v brisku. Ja neverila, hledala, nenasla. Takze k dr, pak na rtg a nakonec do Prahy do MOtola na endoskopii v celkove narkoze, protozi ji vazne spolkla. A to uz davno veci necucala a nestrkala si do pusinky. Asi jak drandila, drnclo to a ona ji spolkla...Vycitala jsem si to hrozne, ale proste se to stalo.
Byl to jeden z nejhorsich zazitku meho zivota - to cekani, kdyz byla na sale a ja se silene bala.
Nastesti vse dobre dopadlo a beruska na to dokonce rada vzpomina, ze mela pistalku v brisku :-))))
Takze nikdy nerikej nikdy.....
|
| Katla | 
|
(7.6.2009 21:10:28)
Uf. Já ych asi pochybovala, že je to dítě schopní spolknout!
|
|
|
| zuzkasim | 
|
(8.6.2007 14:02:38)
Jestli se umíš dítěti 100% věnovat 24h denně, tak jsi asi něco jako Bůh a nejspíš jde jen o jedno dítě. Já s dětma pracuju už pár let, teď mám taky jedno doma a vím, že v životě nastanou opravdu různé situace, kterým se předejít moc nedá. Naopak je spousta jiných, kterým se předcházet dá. Takže, snažme se předcházet, ale počítejme taky s tím, že vše nikdy neuhlídáme. A nemyslím, že je dobré soudit někoho, kdo měl prostě možná špatný den. Může se ti to vymstít a ještě paradoxnější situace se stát tobě (nebo bohužel tvému dítěti).
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(10.6.2007 20:12:20)
Madelain, velky souuhlas. Mam dve mimoradne akcni deti a zehlim jen dopoledne, kdyz je vetsi ve skolce a mensi kouka na Kouzelnou skolku anebo vecer, kdyz lehnou a spi. Moc ttedy nezehlim, vetsinu veci si poskladam venku (mame susak na zahrade a pradlo mi muze "vyfoukat")
Proste pokud mam anebo mela jsem male deti a lezli okolo mne, zehlila jsem pouze v pritomnosti dalsiho dospeleho, ktery mel jasny ukol - dat bacha na deti.
|
|
|
|
| Markéta | •
|
(8.6.2007 14:11:38)
Musím říct, že mě karatelský tón některých komentářů hodně štve. Samozřejmě, že by člověk neměl žehlit, když má akční batole. A samozřejmě by neměl stavět horkou kávu na ubrus, když má dítě pod stolem. Asi to ví skoro každý - a proto nejsou ve většině rodin vážné popáleniny na denním pořádku. Ale neexistuje člověk, který by v životě jedinkrát nevypnul, jedinkrát neudělal chybu. Třeba ji autorka předchozího příspěvku taky udělala, ale naštěstí k ničemu nedošlo, tak o tom třeba ani neví - a teď kritizuje. Opravdu jste se, milá Martino a milá Madelaine, nikdy ani na okamžik nevzdálily z kuchyně, když jste měly zapnutou varnou konvici nebo hrnec na kamnech (stačí přistrčená židle a je zle). Opravdu jste nikdy nenechaly dítě na chvíli samotné v koupelně (ona to nemusí být vařící voda, stačí naplno puštěný kohoutek). Opravdu máte zaslepené všechny zásuvky a Vaše dítě dodneška neví, že si záslepku může odloupnout nožem - a pokud to ví, chodíte za ním jako stín a hlídáte, aby to nezkusilo? Opravdu se Vaše dítě nikdy-nikdy-nikdy nemůže dostat k sirkám nebo k zapalovači? Jestli jste čtyřikrát s čistým svědomím odpověděly ANO, musím Vás obdivovat, protože něco takového by bylo nad mé síly. (Jak to udelám, když mám na plotně knedlíky v hrnci a starší syn chce utřít zadek? Vyleju vodu i s knedlíky do dřezu? Podle Vás asi jo. Protože i když toho mladšího beru na záchod s sebou, nemám záruku, že se mi - jednou jedinkrát - nevytrhne a nedosprintuje do kuchyně o vteřinu dřív než já. A vteřina stačí.)
Musíme na to myslet a musíme si desetkrát denně připomínat, že je třeba si dávat pozor. Proto jsem za tenhle článek vděčná a přeju Jodie, aby zmizela jizva na ručičce i jizva na srdci, aby všechno bylo jako dřív. Ale vyčítat jí, že "neměla žehlit, když to přece ví", je vrchol pokrytectví.
|
| Markéta | •
|
(8.6.2007 15:21:37)
Já ti věřm, že TY žehličku přes den nezapínáš. Možná děláš něco jiného, ještě nebezpečnějšího. Třeba o tom ani nevíš. A třeba ti tahle debata pomůže přijít na to a předejít nějakému smutnému neštěstí - místo aby ses spokojeně usmála a pomyslela si, že TOBĚ se něco podobného NIKDY, ale NIKDY nemůže stát, protože ty jsi přece rozumná a dáváš si pozor.
|
| Lucka, děti 5 a 2,5 roku | •
|
(8.6.2007 16:18:31)
Máš pravdu, před pár lety bych si přesně řekla:jak někdo může nechat zapnutou žehličku,na plotně polívku atd,atd. Jsem matka,která se snaží děti hodně hlídat, ale fakt to nejde.
Chudák Jodie měla smůlu,byla to souhra okolností, špatný den a bylo toho na Ni prostě všeho moc.Potřebovala nějak zkompenzovat psychickou nepohodu, šla na to domácí prací..Holky,která z Vás se těhotná starala o první dítě, víte, co je to za záhul! Jsme unavené, bohužel nemáme oči na zádech a stačí mžik a neštěstí je hotové. Vše se opravdu ohlídat nedá. Jodie, netrap se, jsi dobrá máma. Mysli na to, že denně zabráníš spoustě nebezpečných situací a že se o svého kloučka staráš, jak nejlíp to jde. Přeju,ať se ručička dobře hojí.
Chci upozornit na dvě situace, které se staly nám.Za horkého dne jsme se vrátili zvenku a já jako starostlivá matka jsem dceru svlékla, aby se dál nepotila, že ji chvíli nechám vyvětrat (ekzematik).Šla jsem do pokoje pro bačkorky, ale mezitím se dcera počurala..Já bezmocně 3 metry od ní koukala, jak v louži balancuje a hledá rovnováhu.Na hladké podlaze to nedokázala a v příští vteřině spadla rovnou na hlavu a na záda..Byla jsem strachy bez sebe.
Druhá situace je asi líp odhadnutelná, ale stejně jsem to nedokázala. Jela jsem na nákup s oběma dětmi.Dcera sedí ve vozíku, kluk jde poslušně vedle (má zakázáno na koši se vozit,je celkem poslušný). Poprvé v životě jsem se dětmi nechala ukecat, že zkusí sedět vevnitř ve vozíku, kam se dává nákup, ne v sedačce.Verunku jsem tam tedy přendala, kluk dál zůstal na zemi, vybírala jsem nějaké zboží v regálu a najednou našeho "velkého" pětiletého kluka napadlo,že se zkusí celou vahou pověsit na vozík,co to udělá.Udělalo; protože byl vozík zatím prázdný,převrhnul ho na sebe i s Verunkou vevnitř(převrhnul ho směrem dopředu přes držadlo, což byl nevěřila,že jde).Kdyby Verunka seděla tak,jak se má, v sedátku,měla by pravděpodobně zlomené nohy.Tím,že byla vevnitř,neměla ani škrábnutí. Kluk naopak získal jednu obrovskou bouli na čele a druhou v zátylí. Strachy zelená jsem ho táhla k mrazáku a tam mu na hlavu připlácla dva pytle mražené zeleniny.Lidi divně koukali..
Co si z toho mám vzít za poučení? Když odcházíme ven,musí být bačkorky i nočník v předsíni?Mám vždy čekat,že se dítě počurá?Já přece vím, že nemůže běhat bez bačkor , zvlášť na mokrém.Stačilo půl minuty, co jsem šla pro bačkorky a je vše jinak...Děti mají v obchodě způsobně sedět na vozíku a rodič je má mít stále na očích.Ale jak,když musím nakoupit a jsou dvě?Ne vždy můžu jet na nákup sama.Mám čekat, že pětiletý rozumný kluk bude mít takový nápad?
Mám zkušenost,že když na chvíli opustím zaběhaný způsob a něco udělám jinak (nebo se nechám přemluvit), výrazně tím zvyšuji pravděpodobnost, že se něco může stát. Děti jsou dvě, mají fůru nápadů, v domě už není šance je pořád hlídat (tak jako když jsme měli 1 pokoj) Stačí když se přidá únava, nepozornost, nebo něco nedomyslím. Opravdu nejsme stroje a neustálé hlídání velmi vysiluje. Nám to naštěstí dopadlo dobře, ale není to moje zásluha..
Přeji všem co nejmíň úrazů a co nejvíc štěstí!
|
| colin,dva kluci | •
|
(10.6.2007 11:44:49)
Zdravím,
přicházím také se svou troškou do mlýna. My máme celou řádku úrazů, naštěstí žádný s tragickými následky. Pády z postele v lozícím věku obou synů máme několikrát, jednou si starší v koupelně ve vaně na sebe pustil horkou vodu-stála jsem u nich. Prostě natáhl ruku a pustil, reagovala jsem rychle, zastavila, bříško osprchovala studenou vodou, ale už to prostě bylo. Jednou utíkal po umytých kachličkách, v bačkůrkách, ujela mu noha a on se naplno praštil dozadu do hlavy.Naposledy nejhorší nehoda byla v obchodě, kdy se pověsil z boku na vozík a ten se převrátil. Uličky úzké, ten mladší se praštil do hlavy o regály, ten starší si tam skřípl nohu a já mu chudákovi v šoku ještě vlepila pohlavek, že provedl lumpárnu.Ani jsem ten vozík nemohla zvednout, oba řvali, naštěstí mi tam pomohl jeden pán, jinak všichni koukali, včetně prodavačky.
Žehličku si hlídám-zatím úspěšně, žehlím jen když spí, zbytek vysvětluju-pálí,elektrika atd.Tak doufám, že budeme mít těch nehod co nejmín.
|
|
|
| Zita + JDA | 
|
(8.6.2007 16:59:35)
Madelaine - eliminovala jsem kdysi všechno co se dalo, kafe si dávám na skříň, žehlím v noci, vařím jedině na zadních ploténkách a snažila jsem se mít vždycky navařeno dopředu, ale stejně ta jídla musíš ohřívat a kolik dětí na popáleninových centrech bylo díky opaření polévkou... Dokonce se mnou tam nebylo žádné po spálení žehličkou, či tou kávou. Naopak - prý nejčastější je popálenina při vaření palačinek apod.. A to i na zadních ploténkách - tuk může vystříknout kdykoliv a je to daleko horší jak voda. Já jsem taky kdysi tvrdila, že mně by se to stát nikdy nemohlo, protože mám všechno na 100% zabezpečené - a přesto. Kdysi jsem byla dost psychicky na dně nejen z těch šílených výčitek vůči sobě, že jsem opravdu neměla vařit - ale i z těch výčitek okolí - jak jsi mu to proboha mohla udělat - přitom je to opravdu vteřina a blbá náhoda, která je velmi těžce zaplacená - ale je pravda, že jizva je už teď vcelku neznatelná - to jen k tomu dívání se na zjizvené dítě. Nejhorší je, že začínám mít ten pocit, že čím je míň zabezpečení a eliminace nebezpečí, tak tím je větší pravděpodobnost, že se nic nestane...
|
| Jana, syn 17 měsíců | •
|
(8.6.2007 23:47:13)
Já už občas přemýšlím, jestli bych neměla vyhledat nějakého odborníka, protože občas se mi stává, nepravidelně, cca pět dnů v měsíci, že kamkoliv přijdu tak v mžiku "zmapuju prostor" a okamžitě si začnu představovat hrůzostrašný nehody, jako co odkud na syna spadne, jak nás přejede auto a my letíme i s kočárem vzduchem, na co se nabodne kdyby mu podjely nohy, obzvláštní fobii mám při jakékoliv náznaku agrese v okolí, např. opilec cestou v tranvaji atd. Teď je to například uplně v pohodě, díky Bohu, ovšem jsou chvíle kdy se doslova klepu, aby už to přešlo. Sama jsem se v roce opařila polívkou. Protože si to samozřejmě napamatuju, vím jen z mamčina vyprávění, že dála na stůl polívku - schválně na něm neměla ubrus- a neuvědomila si, že už bych mohla dosáhnou nahoru. Otočila se k lince, já jsem nejspíš stoupla na špičky a rukou si přitáhla okraj talíře, část polívky se vylila na mě a jak jsem se lekla, pustila jsem okraj a talíř se vrátil nazpět. Takže jakmile jsem začala křičet, a máma se otočila, viděla v první chvíli a)talíř na stole, b)polívku v něm, no pamatuju si že mi to popsala přesně takto: "Já jsem si říkala, ježíš proč brečí, vždyť se nic neděje, a až když jsem Tě začala utěšovat, jsem si všimla, že máš na košilce nudle" Ležela jsem pak něco přes měsíc na popáleninách a doteď mám část kůže na hrudníku a rameni výrazně jinak pigmentovanou, hlavně v létě. Mamka mi říkala, že potom pořád řešila, jak vůbec mohla dát ten talíř tak blízko kraji. Ze sestry zase v jejích čtyřech letech - tak tak na poslední chvíli, když už jí začaly modrat rty- vytřepali zaskočený bonbon, .....no, tak to mám asi z toho.
|
|
|
|
| Petra | •
|
(9.6.2007 22:10:45)
...děti opravdu bedlivě hlídám jako oko v hlavě, i kyž jich mám tolik - ale neuhlídám.
Pamatuju se na o 1let mladšího bratra, kterého jsem zachránila ve vedlejším pokoji - už byl přichystán ke spánku a v ruce držel kuličku, které si mamka nevšimla..slyšela jsem podivné tiché zvuky a šla se podívat.....
Moje děti, to by byl výčet na dlouho.
Jednou manžel otevřel okno, aby mi ukázal, JAK mám větrat, vůbec si neuvědomil, že dvouletý syn je mrštnější než veverka, zachránila jsem ho v posledním momentě...stál na topení a pod ním hloubka 4. patra. S dcerou si hrál tak vehementně s míčem, že slítla po hlavě z palandy na roh postele pod ní.....skončili jsme na šití. Další dcerka si "lokla" v bazénu vody, že jsme ji nemohli vůbec rozdýchat a už jsme vyjížděli autem na pohotovost, totéž se stalo o rok později, když měla jakousi "mutaci" černého kašle a dusila se, rozdýchali jsme ji až v autě kus od nemocnice.
Na dovolené se během vteřninky zamkla jakýmsi mechanismem na záchodě (byly jí dva a půl) a už ho neuměla otevřít....načež další den nám o rok madší syn tamtéž spadl z postele na dlaždičky, jenom zklouzl, seděla jsem vedle něj. Následoval RTG - bohužel nikdo neumíme pořádně anglicky, domlouvali jsme se velmi špatně.
O pádech a zakopnutích většinou na asfaltu tak nešťastně, že se bimcli plnou vahou do čela (asi máme v rodině vělké hlavy)= nesčísleněkrát na chirugii a RTG.
Větší syn se také na dovolené rozběhl (bylo mu 6) a skočil do nejhlubšího místa v bazénu......neumím se potápět a v první chvíli jsem jen v šoku bezmocně koukala, jak stojí na dně - navíc jsem tam s ním byla sama.
Mladší dcerku jsem zachraňovala minulý týden...skočila kvůli pulcům (aby je lip viděla) na bažinatý ostrůvek v říčce, rázem zapadla do bahna nad kolena....a rukama po ramena....nemohla jsem ji odtamtud vytáhnout, bahno drželo...až když jsem si kecla na zadek do bahna naproti ní a zapřela se, vyndala jsem ji - domů jsem se vracela v bílých kalhotech jako pokaděná....
Mé "velké" děti jsou už teď dospělé a pamatují se, že jsme o ně měli vždycky přehnanou péči, raději nikam samotné, raději pod kontrolou, přesto jsme je neuhlídala. NIKDY člověk nemůže předvídat všechno."Menší" děti hlídáme s manželem ještě víc, protože jsme starší a úzkostnější.....a neuhlídáme....pokaždé, když slyším ránu, zatrne mi.
Minulý týden se objevil za dveřmi synek mokrý od hlavy k patě - spadnul na zahradě po hlavě do rybníčku s rybama , naštěstí vylezl sám...byl to mžik......a i na zahradě je pořád kontroluji (i když už je mu 6).
O pádech ze zahradní houpačky ani nemluvím.
Pády z kola - další kapitola.....
Opařeniny a popáleniny se nažím hlídat, ale nemohu říct, že se to nestane NIKDY!
Ten můj výčet není konečný.....snažím se dětem neotravovat svým "hlídáním" život.....přesto cítí, že je ochraňujem příliš a přesto neochráníme.
Jodie, těch nehod asi bude v životě víc, hlavní je, když vše dobře dopadne!
Hodně štěstí!
|
|
|
| lucka | •
|
(12.6.2007 8:27:20)
Markéto,
dávám ti za pravdu.Maminy nemusí žehlit,ale jsou i jiné věci nebezpečnější a jde o to si je uvědomit.A to článek splniol a já přeji všem co maj jizvičky na těle i na duši at se brzo zahojí.
Jen tak mimochödem mam hyper.aktivního kluka v první třídě a roční holčičku-ďáblici,můž dělá 16h směny a mě se žehlení kupí a kupí a přetéká-intuice mi říkala neblbni.Včera večer jsem si řekla že ve středu dopoledne se na to vrhnu a malou nějak obarikáduji-DEKUJI za článek Jody žehlení odkládám at se kupí.
A ty urazy a pády-věnuji se prckům a přesto pádům jsme se neubránili.Dokonce ten 7letý si před 4 týdnama zlomil klíční kost ,když se houpal doma na kruhách a snažil se skočit na balon,ten podjel a už to bylo.Já koupala malou a on měl dělat matiku.Kruhy máme doma 4roky a až teď.Takže takové ty řeči se nemůže nic stát-to máte svatozář a já smekám.protože lidi nejsou stroje a ani ve skrytu duše nemůže dospěláka napadnout co to mrně vymyslí.
Krásné letní dny Lucka
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)