| Hana | •
 |
(20.1.2006 22:46:06)
Jsem sestra,která se pracovala několik let na odděleni novoroz.jipu-zachraňovala a "piplala" jsem mnoho miminek s nízkou porodní hmotností,nedonošenců...(Byla to úžasná práce a doufám,že po mateřské dovolené se zase vrátím).Teď když jsem matka,pohlížím na celou situaci jinak-obdivuju rodiče,kteří si vezmnou domů své dítě s 3 a 4 v hlavě (zasvecení budou vědět co myslím)a nedají jej do ústavu a obětují mu svůj život.Dřív jsem je nechápala a skoro i odsuzovala,ale tímto se všem omlouvám.Člověk vše pochopí až když je na druhé straně.H
|
| miselline | 
|
(21.1.2006 9:56:48)
Dobrý den,
tak nějak jsem se zkusila prokousat příspěvky, z leckterých mi je opravdu špatně..Nemá smysl reagovat na HA nebo potraty, jelikož si myslím, že toho se tato diskuze týkat neměla a když tak pouze okrajově.
To Zdravotnice: Nejdřív bych chtěla všem vám - sestřičkám poděkovat..jste první, kteří našim miminečkům dávají šanci. Záměrně neříkám lékařům..Ano, ti jsou strašně důležití a bez nich by dětičky nepřežily, ale vy jim dáváte tu péči, vy přibíháte první, když selže organismus a vy se snažíte usmát i na nás..na ty, které stojíme na druhém břehu a v prvních momentech nemáme šanci dětičkám pomoci. My pouze můžeme stát a plakat, prosit a snažit se toho tvorečka přemluvit, aby to nevzdával..Teď to možná zní špatně, samozřejmě i lékařům jsme vděčni - prostě JIP=lékař=sestra.
I mně bylo řečeno - naštěstí "pouze" 2 na mozku a později nabídnut ústav. Pouze maminky, které tím prošly si umějí představit tu hrůzu, když mají řešit něco podobného a stejně jako jsem to neudělala, neudělala bych ani v budoucnu - pokud bych tedy měla šanci se o dítě postarat. My, rodina, okolí bylo vyděšeno, všichni jsme se sami sebe ptali, zda opravdu zvládneme mít doma postižené dítě a jestli děláme dobře.
Udělali jsme..Každý, kdo náš příběh četl, ví o čem mluvím.
to všem:
Těhotenství bylo krásné, ale krátké a ty šoky po nenadálém "potratu-porodu" byly šílené. Miminko maličké, nevyvinuté - oči, plíce, částečně přirození, střeva..jen na začátek, operace střev, infekce, výpadky v dechu..bez přístrojů, včasných zásahů sester a lékařů by malá nepřežila.
Jak už někdo zmínil..každý gram byl zralý na oslavu (nechtějte vidět ty hromady zápisů přírustků..), každá minutka samostatného dýchání přímo na ohňostroj..
Dva měsíce zoufání, pláče, strachu, vyčerpání..další dva zoufalého boje do ní dostat dostatek mlíčka, aby se ručička na váze hnula zase o kousek dál..do dvou let denodenní běhání po doktorech, rehabilitací, terapií.
Nyní mám doma 2,5 letou slečnu - NIKDO by neřekl, čím prošla a celý personál jen kroutí hlavou, jaký nám vypiplali zázrak a znovu znovu znovu..velké díky.
Miselline
|
| & |
|
(21.1.2006 10:39:02)
Miselline,
Ahoj jak se mate? Chtela jsem sem nakopirovat tvuj denik {doufala jsem ze se nebudes zlobit}. Pak se mi nechtelo nekomu neco dokazovat.
|
| miselline |
|
(21.1.2006 10:57:48)
Ahoj, určitě zaskočím na nedonošence. Neměli jsme zrovna nejšťastnější a nejrůžovější období,ale už snad bude dobře.
Taky jsem přemýšlela napsat víc, ale Kačenka dokázala svoje a bohužel mám dojem, že tady v této diskuzi se řeší naprosto něco jiného, než se řešit má.
A kdo chce, tak článečky najde sám.
ale jsi hodná..
Miselline
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(21.1.2006 10:56:59)
Uz jsem si rikala, ze v Teto diskusi nebudu reagovat, ale Tvuj prispevek mi opravdu neda.
Velice obdivuji, co jste dokazali. Moc preji vasi holcicce pevne zdravy a co nejdrive zdraveho sourozence.
Ja sama za sebe vim, ze bych to nedokazala..
|
| Líza | 
|
(21.1.2006 11:01:59)
A ještě, cairo, dodej: Jsem pro to, aby se nikdo o záchranu takových dětí nesnažil a navzdory matce rozhodl o tom, že jsou neperspektivní a dal je pryč.
Je to tak, cairo? Psala jsi o tomhle celý včerejší večer a teď tady falešně gratuluješ někomu, jehož dítě to dokázalo?
|
| Alena, syn | •
|
(21.1.2006 11:47:34)
Skláním se před tím jste zkusili a přeji vám a vašemu děvčátku už jen krásné dny.Věřím, že váš běh měl smysl.
Cairo,co bys nedokázala? Ty bys nedokázala milovat a bát se o dětátko, které je slabé? Bereš jenom zdravý kusy jo? No náš malej má zrovna angínu, jdu ho fláknout, protože mě to zdržuje a omezuje, já ani společnost nepotřepujeme schopnost vcítění a srovnání priorit.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(21.1.2006 14:44:44)
A to se Lizo vzajemne musi vylucovat?
To, ze ja bych se treba rozhodla jinak, prece neznamena, ze nemohu obdivovat toho, kdo to dokaze? To mi prijde dost pokrytecke nemyslis..?
Vim dobre, co jsem tady vcera psala a stojim si zatim i dnes, jen si nejsem jista, ze Ty jsi to cele spravne pochopila.
Jen to jen muj nazor na reseni dane situace. Nic vic, nic min. Nazor. A Ty tady ze mne delas zrudu. A za co? Ze bych nedokazala a psychicky neunesla mit treba postizene dite? Ja sama mam fyzicke postizeni po urazu a tak si dokazu predstavit, co takove dite musi prozivat.. v puberte mezi kamarady..
Vis Lizo, ja bych to proste nezvladla. Vim to. Vim, co to obnasi, mam kamaradku s postizenym chlapeckem. Ale aspon to dokazu priznat! Sobe i vam tady.
|
| Sylvie | 
|
(21.1.2006 16:31:01)
Cairo, tvoji diskuzi s Lízou jsem včera on-line sledovala, chvílema mi docela cukaly prsty :o) ale nakonec jsem si to vždycky rozmyslela do vaší diskuze vám nezasahovala. No, teď už se ale neudržím :o)
Ono jedna věc je napsat: "Ja bych tohle proste nikdy nedokazala"
Druhá věc: "Co treba nejaky zakonik.. (nejsem pravnicka, tak treba blbnu pojmy..) ale proste NECO , kde by bylo NAPRIKLAD stanoveno, ze novorozenci pod 1kg NE, deti s poruchou dychani a zaroven pod 1,5kg NE.. apod UVADIM TO CO MNE ZROVNA NAPADLO! Ale myslim si, ze by to tak nejak mohlo vypadat"
Tím v podstatě jenom říkáš - když to nedokážu já, tak to NESMÍ DOKÁZAT NIKDO. To je to, co MNĚ OSOBNĚ vadí. Ne to, že ty osobně bys šla včas na potrat.
S.+ + +
|
| Sylvie |
|
(21.1.2006 16:37:16)
Nebo ještě jinak: já si nedovedu představit, že bych se třeba měla postarat o trojčata. Vůbec si nejsem jistá, jestli bych to zvládla. Ony to nejsou jenom ty tři děti najednou, ale většinou se rodí předčasně, s menší porodní váhou, tím na sebe vážou i další zdravotní problémy... samozřejmě, ne všechny, ale předem se to tak nějak nepozná... Měl by tedy nějaký zákon stanovit, že troj a vícečetné těhotenství je lékař povinen včas ukončit, protože matka je v těhotenství oblblá hormonama a není schopná logicky uvažovat a ještě by je mohla chtít porodit a vysavovat je riziku, že budou zdravotně postižené nebo že se ona nervově zhroutí z péče o tři nemluvňata?
S.+++
|
| Petra Nováková,syn a trojčata | •
|
(16.12.2007 16:50:00)
Trojčata je to nejhezčí co mě mohlo potkat,narodili se mi letos v říjnu.Dájí se zvládat uplně krásně.Řekla bych, že naopak v těhotenství jsem dostala takovou sílu
a už dopředu byla připravena na to to zvládat.Větší práci jsem měla s prvním
synem než s nimi.Vícečetné těhotenství nese rizika, ale naši lékaři jsou mistři svého oboru a starají se celé těhotenství nadstandartně.Dnešní ultrazvuky, testy atd. dost prozradí a hlídá se, aby bylo vše ok.Záleží také dost na mamince, jak k tomu přistupuje, když špatně, tak je lepší aby radši neměla žádné dítě a sama asi neví o co přichází a v životě přijde...
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(21.1.2006 16:40:37)
Vis, Silvie, at si kazda z nas dokazuje , co chce.. byl to pouze navrh.. PROBOHA! ne pravidlo, kterym se Ty musis ridit! To, ze to takhle delam ja, neznamena, ze to musi delat nekdo jiny!
Myslim, ze to dost dobre popsala Irena, koukni na jeji prispevek.
|
| Sylvie |
|
(21.1.2006 16:45:43)
Cairo, to je ono :o) JÁ se tím řídit nemusím. Jenže ty chceš, aby to bylo dané zákonem (nebo nějakým jiným závazným pravidlem). Pak bych se tím řídit musela, i kdybych nechtěla.
S.+++
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(21.1.2006 17:07:06)
A to je presne ono. :-))
Ja jse PRO a Ty jsi PROTI...
ALe opravdu si myslim, ze meho nazoru si nikdo z ministrstva ani nevsimne, natoz aby prosel parlamenetm ;-)))
ale to uz jdu do krajnosti..
Z meho pohledu a jen DLE MEHO NAZORU: Vyresilo by to situaci (jak napsala Irena) tech zbabelych matek, jako jsem ja. Jo , ja jsem v tomto ohledu fakt srab. A potrebovala bych NECO, co by mi tohle pomohlo vyresit, pokud by situace nastala.
Od zacatku tady pisu, jak bych to resila ja vuci mne... ne, ze tenhle blabol projde parlamentem!
Uz se fakt vzpamatujte..
A zitra je nedele.. Treba vhodna doba na navstevu ustavu mentalne postizenych deti, ktere predcasne porodili matky, ktere to nezvladli, stejne jako bych to pripadne nezvladla ja...
A ver mi, je jich tam fakt moc.
|
| Mirka | •
|
(28.1.2006 13:38:19)
protože pokud mluvíš sama za sebe, řekneš: "Já bych to nedokázala", tak OK, na to máš právo, ale když řekneš: "Ať to někdo nařídí" automaticky t toho vyplývá "nařídí VŠEM" a pak jsi zurůda. Tak už toho nech.
|
| Tady a ted | •
|
(28.1.2006 14:44:42)
Vzpamatuj se prosimte, a premejslej, co tu pises...
|
| Mirka | •
|
(28.1.2006 16:09:08)
přečti si, co psala Caira celou diskusi, a pak se vyjadřuj.
|
| Tady a ted | •
|
(29.1.2006 18:13:40)
no právě protože to sleduju už od začátku
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(21.1.2006 15:01:04)
Aleno, docela jsi mne pobavila..
Mam taky dve deti a zrovna se vyhrabali s chripky.. neflakla sem jim za tu dobu ani jednu .. takze asi nejake citeni mit budu!
A je rozdil mit anginu a dite bez koncetiny s poruchou mozku. Napriklad.
Tady se vubec nemluvi o beznych nemocech, jako chripka angina. a k tomu bych pripojila alergie a ekzemy, protoze ty ma dnes take kde kdo (moje obe deti) - to uz nepovazuji za nejakou vadu , spis civizacni chorobu, nebo jak to nazvat..?
Ja jsem z clanku pochopila, ze je rec o detech, ktere maji porodni motnost cca 600g, samozrejmne +-, a o poruchach zúppusobenych predcasnymi porody ... jak uvedla Liza spravne nad hranici 24tt. Mozna by stalo za to prostudovat, kdy se dotvareji zivotu dulezite organy, kdy se dotvari mozek, plice jatra ledviny... chapu vsechny, kdo porodili takhle malickeho tvorecka. A znovu opakuji to, co jsem napsala jiz jednou do teto diskuse:
Pokud bych porodila dite vhodne do inkubatoru, NIKDY bych nedala souhlas s tim, aby mu lekari vzali zivot. Mozna bych toho pozdeji litovala a vycitala si to. Pokud by bylo postizene, nevim, zda bych se s tim vubec dokazala vyrovnat.
Pokud bych v tehotenstvi zjistila jakoukoliv genetickou odchylku od normalu, sla bych na potrat. Bylo to rozhodnuti moje a meho muze, jeste nez jsem otehotnela poprve.
Jako reseni, jak z techto situaci, jsem uvedla, ze by bylo treba vhodne (je to jen muj NAZOR!!!) stanovit nejake limity.. pr. funkcnost organu, popr. jejich púoskozeni zamezujici samostatnemu zivotu..
Ale asi je to blbost, jak mi neustale presvedcuje LIza.
Vsicni maji prece pravo na zivot.. To jo Lizo, Ty jsi desna demokratka, vid?
Akorat ja nemam ani pravo na nazor? A uz mne nebavi tady stale neco obhajovat.
|
|
| Marketa, syn 4 r. | •
|
(21.1.2006 16:37:25)
Aleno, na rovinu, já si myslím, že bych to taky nedokázala. Moje sestřenice porodila chlapečka, donošeného, ovšem vinou porodního personálu nedýchajícího. Dýchání se podařilo obnovit po velmi dlouhé době, a chlapeček se od začátku vyvíjel velmi špatně. Zemřel v sedmi letech, nejenže nechodil, ani neudržel hlavičku, špatně polykal. Rostl normálně, byl velký jako normální sedmileté dítě. Sestřenice těch sedm let měla jako jedinou prioritu chlapečka, rozhodla se, že jej do ústavu nedá. Sedm let nedělala vůbec nic jiného, než že se starala o synka - asi tak pět hodin denně jej krmila (moc špatně polykal, skoro pokaždé zvracel),pak s ním cvičila, masírovala jej, v noci ležela s ním posteli a byla každou hodinu vzhůru, protože kontrolovala, jestli dýchá. Milánek se celou dobu na ni ani jednou neusmál, nereagoval, nekomunikoval.
Pevně doufám, že se do podobné situace nedostanu, opravdu si myslím, že bych to nezvládla. Když má syn angínu, nebo zánět středního ucha, nebo kašel, nebo rýmu, nebo průjem, nebiju ho, ale věnuju se mu jako každá normální laskavá maminka.Trochu se třeba nevyspím, v práci se nahromadí resty, nemůžu jít sportovat, synek se pak uzdraví a všechno běží jako dříve. Kdyby byl syn ve stavu, v jakém byl Milánek, vím, že se to nezlepší nikdy, že situace bude pořád stejná. Sestřenici nesmírně obdivuju.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(21.1.2006 17:53:07)
K tomu, co napsala Markéta... tohle je přesně případ, kdy si nejsem jistá, jestli má nějaký smysl vynakládat tolik prostředků na záchranu života... protože co měl ten chudák chlapeček za život? :o( Jsem si jistá tím, že mohou prožít v rámci možností normální a hezký život lidé bez končetin, slepí, hluší, lidé s vážnými chorobami, ale nevím, jestli přežívání na vegetativní úrovni je k něčemu dobré, jak tu zaznělo v diskusi. Fakt nevím. Já v tom vidím jen utrpení na obou stranách. Zázraky se dějí dost zřídka a současná medicína je snad na dostatečné úrovni, aby mohla říct, jestli ten či onen člověk je schopen aspoň něco vnímat nebo ne a jestli existuje aspoň procentuelní šance na zlepšení. Naprosto chápu maminky těžce nemocných dětí, že zakládají sbírky, shání informace o vývoji léků, dělají co mohou, aby jeho život zachránily... ale když ta naděje neexistuje... co potom?
|
| Alena,Tadeasek | •
|
(7.7.2006 21:31:03)
připadá mi,že se tady utvořily dva tábory a ani jeden tomu druhému nerozumí....Ty co si prošly hrůzou a strachem o předčasně narozené děťátko samozřejmě pevně stojí za tím žádné hranice, ale dát šanci,protože moc dobře ví,že tato šance bez ohledu na týden těhotenství a porodní váhu se vyplatila a více méně jejich děti jsou zdravé a vpořádku,nebo s malými odchylkami od normálu, za které je milují a určitě by je nikdy nezatratily,nebo nešouply do ústavu. My se totiž bijeme za životy našich dětí a jen zmínka o selekci,nebo utracení,nevím jak jinak bych to nazvala nám zvedá žaludek a rozbuší srdce...Nikdy nikdo kdo si tím neprošel, nemůže pochopit,co to je za výčitky,když matka kvůli SVEMU zdrav.stavu porodí předčasně dítě,které bylo do té doby úplně zdravé.Dlouho jsem si vyčítala že je to moje vina a litovala jsem, že jsem nikdy nemohla prožít ten nádherný pocit porodu a přitisknutí tvorečka na svou hruď,dát mu napít ze svého prsu a po 3 dnech opustit nemocnici se zdravým dítětem. Můžu řict jen jedno, pokud předčasně narozené děti vyhrají svůj boj o život, je jim na očích strašně vidět ta síla a bojovnost, vypadají starší a možná trošku utrápenější,jako by vám říkali, my víme....a ta láska,kterou ve vás tenhle pohled vyvolá se nedá popsat, snad denně jsem brečela při pohledu na Tadeáška, každý jeho pokrok mi dělal takovou radost,jako bych složila státní zkoušku,jenže jsem jí nesložila já,ale on. Vyhrál svůj boj o život a já jsem mu za to mooooc vděčna, neustále mu říkám jak strašně strašně moc ho miluju a vy co nevíte o čem mluvíte,radši MLČTE MLČTE,nebo se styďte.Nepřeji vám prožít to čekání na nezralé miminko, dlouhé měsíce dojíždění do nemocnice a šílený strach při telefonátech po každém vyšetření,které probíhá v nemocnici a i po propuštění z nemocnice....A slzy štěstí,když Vám oznamují že je vše vpořádku. Probrečené hodiny při cvičení, u kterého se vám váš drobeček svíjí,ale vy víte,že to nesmíte vzdát,protože ty výsledky stojí za to....Je toho moc čím si takový rodičové musí projít a vy místo rozumování byste je měli obdivovat.Je mi opravdu strašně smutno když čtu takové příspěvky o odmítání pomoci dětem narozeným ve 24tt,nebo které mají pod 1000g,nevím už co na to víc napsat,snad jen,že bych si přála,aby byl svět plný zdravých a š´tastných dětí,a´t už narozených v termínu nebo předčasně, je trestat rozhodně NESMÍME...........MAJÍ TOTIŽ VELKOU DUŠI
|
|
|
|
|
| Irena | •
|
(21.1.2006 15:56:47)
Lízo, vážím si tvých příspěvků do diskusí, ale tentokrát se musím zastat Cairy. Až agresivně reaguješ na její názor, v kterém nabádá k tomu, aby někdo kompetentní zvážil možnosti a rizika spojená s takto malými dětmi. Zdálo se mi, žes nějak špatně reagovala na jakýkoliv údaj číselný, ale to, že někdo stanovil hranici mezi potratem a porodem v čísle, s tím jseš smířená? Toto číslo také někdo určil, není dané tím, že by zrovna v tom týdnu mělo dítě o 100% více vyvinuté orgány než v předchozím. Nejsem zdravotník, takže nevím, jak vypadá dítě v tom kterém týdnu a co se všechno děje, pokud příjde na svět dříve. Ale chápu pocity Cairy. Také bych neřekla: to dítě nezachraňujte. Ale také si vůbec nedovedu představit, zdali bych unesla péči o postižené dítě. Možná by to číslo sejmulo z nás nedostatečně statečných ten pocit, že jsme to rozhodly my. Protože známe někoho, kdo o postižené dítě pečuje nebo pečoval, víme, co rodinu čeká. Myslím, žes to byla ty, kdo tu reagoval na to, že spokojenost v rodině není dána zdravím nebo nemocí dětí. Rozvádějí se i páry se zdravými dětmi, ale myslím, že by bylo nefér říkat, že nemoc dítěte na to nemá vliv. Před časem jsem slyšela, jak jeden lékař řekl: my ty děti zachraňujeme, ale je potřeba si uvědomit, že je to tak náročné pro celou rodinu, že to málokterá vydrží a muži odcházejí. Podle mě to byla věta, která chce hodně statečnosti, aby se vyslovila nahlas.
Je tu vedena jedna velmi pěkná diskuse o umírání doma. Někdo tam vyslovil, že smrt je pro lékaře neúspěch. A tak zachraňují co se dá a chápu je, je tu hodně matek, které bojují. Ale považte, že odejít z porodnice bez dítěte je jedna z nejhorších věcí a snad by k tomu všemu patřilo i to rozloučení. Pokud by lékaři dovolili kontakt s tak malým stvořením a vlastně prolití slz v tím neviňátkem v ruce, snad bychom se my ženy s tím rozhodnutím lépe vyrovnávaly. Ale tady už jsem strašně daleko ve fantaziích a nevím, jak to ve skutečnosti chodí.
Také je asi velmi relativní to, kde k takovému porodu/potratu dojde. Velmi bych pochybovala, že v nějaké menší nemocnici by mi tak malé dítě zachránili. Mám v tuto chvíli mít celý život výčitky, že nebydlím v Praze, Brně nebo Hradci Králové?
Chybí mi nějaké výzkumy, jak už tu někdo psal, o tom, jaký život tyto zachráněné děti žijí. A také příspěvky těch maminek, které se o takové děti starají. Zatím je jich tu jen málo. Ale myslím, že ani v tak anonymních vyjádřeních jako tady nemůžeme čekat přiznání, že by se matka, která se stará o nepohyblivé a nevzdělavatelné dítě, rozhodla jinak.
Mám jednu myšlenku, kterou bych nahlas nikdy nevyslovila a ani nebyla schopná říct ženě, která se dnes raduje z takových nedonošených dětí, do očí. Ale je mnoho žen, které by i po takto ne příliš zdařilém těhotenství, mohlo mít další a další zdravé děti. Není to v tom, ukázat na někoho, ten by tu byl, ten ne, ale vzít to jako koloběh života.
Jen mám pocit, že ten, kdo měl někdy možnost nahlídnout pod pokličku rodině, která se o opravdu těžce nemocné dítě stará, tu pak napíše: obdivuji je, protože já bych to nezvládla. Myslím, že se s tím dá žít, smířit se, obětovat se, ale zároveň myslím, že koryto slz nad vlastním dítětem nikdy nevyschne.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale věřím, že ty ho přečteš a snad mě i trochu usměrníš. Irena
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(21.1.2006 16:13:58)
Velice Ti dekuji a moc si vazim Tveho prispevku.
Ja jsem opravdu nemyslela nic tak, jako ze bych deti odkladala do kybliku na balkon apod, jak mi zde narkla jedna pisatelka.
Ale myslim si, ze pokud by tyto hranice byli stanoveny nekym kompetentnim, ja bych to nezavrhla a spousta mych kamaradek take ne.
Jeste jednou diky.
|
|
| Líza |
|
(21.1.2006 16:59:27)
Ireno, asi nečteš pozorně. Psla jsem, že jedna taková hranice už tu je, i když je stanovená pouze arbitrárně a je sporná. A jak jsem psala, tu zodpovědnost na sebe bereš okamžikem, kdy se rozhodneš otěhotnět, není v pořádku ji házet na nějaké "odborníky", to leda na kartářku, nikdo nedovede ve chvíli, kdy je dítě porozeno, stoprocentně říct - nemůže nikdy žít spokojený život.
Pak asi lidem, kteří jsou si jisti, že péči nezvládnou nebo že se nechtějí tolik obětovat, nezbývá, než dítě dát do toho ústavu... to ty bys neunesla, ten pocit viny? Proto chceš, aby to rozhodla nějaká komise? O tom ale život není, všecko má své důsledky a někdy musíme volit jen mezi dvěma zly. A žít s tím, jak jsme se rozhodli. Ale házet za to odpovědnost na jiného?
Cairo - ano, a jsme zpátky u toho, to někdo prozkoumal a tu hranici takhle stanovil. A to, co si myslíš, že jsem nepochopila, ale možná spíš ty nedohlížíš, kam vedou tvoje vyjádření - aproto jsem se včera nejdřív několikrát ptala, jestli to tak opravdu myslíš, tak tedy:
Ty bys to nedokázala. OK. Já možná taky ne, co já vím, nebyla jsem v té situaci. Respektuju zcela to, že ty bys to nedokázala, přece nemůže bejt každej matka Tereza. Ty ale zastáváš názor, že nikdo - ani ten, kdo chce - nemá mít šanci to dokázat. Že prostě má vyšší moc rozhodnout a ty neperspektivní děti nenechat přežít. Už včera jsem psala - prosím, řekni mi, že se pletu. Ty jsi potvrdila, že tomu rozumím správně.
Tedy proto, že cítíš, že na to nemáš, bys chtěla, aby bylo zabráněno těm, co na to mají, takové dítě mít a starat se o něj.
Je to kolem dokola. Tak mi tedy vysvětli, v čem se pletu.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(21.1.2006 17:13:37)
Pak asi lidem, kteří jsou si jisti, že péči nezvládnou nebo že se nechtějí tolik obětovat, nezbývá, než dítě dát do toho ústavu... to ty bys neunesla, ten pocit viny? Proto chceš, aby to rozhodla nějaká komise? O tom ale život není, všecko má své důsledky a někdy musíme volit jen mezi dvěma zly. A žít s tím, jak jsme se rozhodli. Ale házet za to odpovědnost na jiného?
Ano, Lizo, tak to je. Sice jsi tohle adresovala nekomu jinemu, ale tohle presne vystihuje, co ja citim.. Neunesla bych to, nezvladla bych to, jsem srab.. Potrebovala bych v te situaci neco, co by ji vyresilo za mne..
Ale netvrdim, ze to nedokaze nikdo - to je neco, co tvrdis Ty o mem mysleni a s cim ja neslouhlasim a proto asi cely ten spor. Mozna jsme jen spatne pochopili jedna druhou.
Musim koncit, mej se
|
| Líza |
|
(21.1.2006 17:21:07)
Cairo...co na to říct :-(((.
Ty rozhodnutí...a kolik je takových těžkých rozhodnutí...a jejich následky si nosíme všichni s sebou. Rozumím tomu, že bys byla ráda, kdyby tu tíhu z tebe (v té hypotetické situaci) někdo sejmul. Psala jsi to ale natolik jistě, že to opravdu znělo tak - tak to má být pro všecky (a ne, pro mě osobně by bylo jednodušší, kdyby...). Děsilo mě to. Hrozně.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(21.1.2006 18:22:27)
Tak to bylo opravdu nedorozumneni, anebo jsem se v tu chvili spatne vyjadrila..
Ale ja to takhle proste citim..
Dost dobre si dokazu predstavit, jake to je byt matkou takoveho ditete.
A vim, jake je byt dcerou, pokud je vase matka zdrava a vy mate treba ne velky, ale presto nejaky fyzicky defekt (nebo jak to popsat..)
|
|
|
| Blanka, 4 děti | 
|
(26.1.2006 1:41:32)
VŽDYCKY TO BUDE TVOJE ROZHODNUTÍ A TVOJE ZODPOVĚDNOST - TOHO SE NELZE ZBAVIT!!!!
Nikdy před tím neutečeš. Nechci hodnotit, jak se máš rozhodnout ani která možnost je ta "lepší" nebo správnější. Jen říkám, že to bude vždycky tvoje volba a poneseš si ji s sebou celý život, ať se rozhodneš tak nebo tak. Žádný předpis na tom nemůže nic změnit, nevěř tomu.
|
|
|
| Irena | •
|
(21.1.2006 19:40:52)
Jsem zklamaná, žes reagovala opět jen na ty čísla.
A opět se zeptám, proč tak bojuješ za tu možnost se rozhodnout sama? Neměla jsem okolo 26. týdne pocit, že bych se mohla rozhodnout sama, jestli má moje dítě žít. Bála jsem se, že někdo za mě rozhodne, že se o něj mám starat nebo ho dát do ústavu. A ten pocit, že o něčem rozhodujeme sami, je často hodně relativní. Lékaři a nemocnice se předhánějí v těchto úspěších.
Vypadáme tu teď s Cairou jako ženský, co nepřejou jinejm děti. My jim je ze srdce přejeme, ale přejeme jim zdravý děti! A to je přeci jenom u donošených dětí větší pravděpodobnost.
Nechci se už dál do diskuse zapojovat, je mi z toho hodně špatně, strašně se bojím, že mě bude jednou osud zkoušet, jak bych se zachovala doopravdy a tím mě trestat za moje názory, které zřejmě do demokratické společnosti nepatří.
A to vím, že jsem byla k snad až nezdravé zodpovědnosti vychována.A snad i proto se tolik zamýšlím nad všemi důsledky.
Také by mě zajímalo, s kterými pocity souvisí ta strašná touha se postarat o dítě za každou cenu.. Je to zdravý pocit? I.
|
| & |
|
(22.1.2006 7:42:31)
Ireno,
Zdravy pocit? Co je zdravy pocit?
Ja plne souhlasim s Lizou. Mne prijde, ze si myslite, ze kdyz se nekomu narodi dite s problemy, ze se mu tim automaticky snizi, jeho rozhodovaci schopnosti. Proc se chcete nekomu plest do zivota? Ja jsem to psala vyse Monty. Nastesti jsem se az tak rozhodovat nemuselala, ale obavy byly. Ja jsem se jenom silne bala, ze bude postizeny a jak to zvladnu. Ale vic jsem se bala o to kdyby umrel. Ja jsem v zivote vetsi bolest nezazila, a bala jsem se ze bych uz vetsi nezvladla. A predstava ze by doktori nechteli delat maximum. Boze, nee. Nebo kdyby byl lezak, a nekdo by "pro me dobro" rozhodl, ze si ho nesmim vzit domu. Jestli vam to prijde, jako extremni rozhodnuti, protoze je to extremni situace. Na druhou stranu netvrdim, ze bych se mozna pod tihou okolnosti nerozhodla sama ho dat do ustavu nebo jit na potrat. Prosim, ale nechte laskave na mne.
|
| & |
|
(22.1.2006 8:47:21)
Pises, ze jsi v 26tt nemela pocit, ze by jsi se dokazala postarat o dite. A kdo jsi myslis, ten pocit mel? To si predem nikdo neplanuje. Rano v tom 26tt sedis u snidane a resis, kolik si pribrala a jaky pujdete koupit kocarek. A za par hodin mas dite v inkubatoru s nejasnou budoucnosti.
|
| & |
|
(22.1.2006 9:31:23)
Promin ty jsi myslela neco jineho, nez na co jsem reagovala.
"Neměla jsem okolo 26. týdne pocit, že bych se mohla rozhodnout sama, jestli má moje dítě žít."
A kdo to muze rozhodnout? Nedelejme s lekaru "Pana Boha". Je mozna par pripadu, ktere jsou jasne, ale podle mne jich vetsina jasna neni. A u tech co jasne jsou, predstava, ze by to rozhodvali bez tebe. I tak ty pocity, viny, zodpovednosti a zoufalstvi za tebe nikdo neprevezme.
|
| Irena | •
|
(23.1.2006 10:58:29)
Nechci si tu na nikoho hrát, jenom se pořád nemůžu smířit s tím, že bych dala dítěti do vínku a při startu do života několik operací, hadičky a jizvy po celém tělíčku. To je můj názor a v tu chvíli tu opravdu rozhoduje někdo za mě. Takže stejný pocit jako u tebe. Všechno dnes chceme mít ve vlastních rukou, jsme sebevědomé, o všem si chceme rozhodovat samy. Slyším tu příliš mnoho já to chci, já, já, ale já chci myslet i na moje dítě, jeho start na životní cestě. A to tu teď nechci rozvíjet fantazie o těch dětech, o které potom matky v takových situacích nepečují. Jen mě napadá, jestli netrpíme tou naší dobou, spěchá se v ní, nepěstuje v nás trpělivost, i to dítě chceme mít hned, třeba i to ještě nepřipravené na svět.
|
| & |
|
(30.1.2006 18:44:42)
Je Irco, netahej na mne "dnesni dobu". Tobe vadi ja, ja prispevky... Mne zase prispevku tipu... Co bych udelala na vasem miste, kdyby... Doufam ze, jsi to nebudes muset v praxi overovat.
|
|
|
|
|
|
| & |
|
(22.1.2006 7:45:53)
Ireno,
Zdravy pocit? Co je zdravy pocit?
Ja plne souhlasim s Lizou. Mne prijde, ze si myslite, ze kdyz se nekomu narodi dite s problemy, ze se mu tim automaticky snizi, jeho rozhodovaci schopnosti. Proc se chcete nekomu plest do zivota? Ja jsem to psala vyse Monty. Nastesti jsem se az tak rozhodovat nemuselala, ale obavy byly. Ja jsem se jenom silne bala, ze bude postizeny a jak to zvladnu. Ale vic jsem se bala o to kdyby umrel. Ja jsem v zivote vetsi bolest nezazila, a bala jsem se ze bych uz vetsi nezvladla. A predstava ze by doktori nechteli delat maximum. Boze, nee. Nebo kdyby byl lezak, a nekdo by "pro me dobro" rozhodl, ze si ho nesmim vzit domu. Jestli vam to prijde, jako extremni rozhodnuti, protoze je to extremni situace. Na druhou stranu netvrdim, ze bych se mozna pod tihou okolnosti nerozhodla sama ho dat do ustavu nebo jit na potrat. Prosim, ale nechte laskave na mne.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)