| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Narodilo se příliš brzy?

 Celkem 219 názorů.
 Vladan 


Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 9:12:59)
A je to nejen otázka, zda příliš brzy narozené dítě "donosit" v inkubátoru. Jedná se i o matky, které se rozhodnou donosit a porodit prokazatelně poškozené dítě (tělesně či duševně). Otázkou je - pro dobro koho je toto rozhodnutí učiněno? V dnešní době, kdy je nedokonalost docela diskriminována (hezcí lidé mají prokazatelně vyšší plat a dosahují vyšších pozic v pracovním postupu), je každý i třeba malý defekt handicapem. Pokud se jedná o dítě, které zůstane dítětem - třeba na úrovni tří let, jeho život může být pestrý a naplněn radostí. Pokud jde však o člověka, který se normálně vyvíjí, v pubertě najednou zjistí, že bezpečí rodiny, které mu bylo poskytováno, nebylo tak úplně pravdivé a svět je ve skutečnosti zlý. Ani nemluvím o tom, že si takto postižený člověk hůře hledá partnera pro život atd. Proto bych se přimlouval za to, aby se při rozhodování, zda dítě donosit /případně udržet při životě za každou cenu/ vzalo v úvahu i hledisko onoho dítěte jako dospělého člověka. Jeho psychikou totiž může jeho odlišnost velmi otřást. A věřte - vím, o čem mluvím.
 jak 


Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 9:24:51)
Teda Vladane, to , ze hezci lide maji vyssi platy, to je ulet.
Sama jsem se narodila ve 26. tydnu a neni to handicap. Mam stesti, ze jsem zdrava a nelituju toho, ze se moji rodice snazili udrzet me nazivu ( i kdyz lekari tvrdili, ze umru, pripadne budu slepa, hlucha a dementni.)
Jsem normalni, vystudovala jsem VS a ziji normalni zivot. Tim bych chtela vsem maminkam, co maji nedonosene deti, vlit nadeji do zil:)))

 Margita 


:-) 

(19.1.2006 10:51:18)
Diky. Muj syn se taky narodil v 26.tydnu (a navic ne mne, nybrz jine zene :-) a taky si myslim, ze to zvladne bez vetsich problemu. Nemam rada, kdyz ho doktori predem odsuzuji k handicapum, at uz to je kvuli nedonosenosti nebo etnickemu puvodu. Myslim si, ze hodne udela nase vira v deti a pozitivni vedeni. Je pravda, ze v ceskem prostredi je pripadna "jinakost" jakoby zvetsena na obri proporce, ale snad se i tato zeme casem zcivilizuje ;-)
 Katka 
  • 

Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 14:35:29)
To je ta otázka. Když se narodí nedonošené miminko, nikdy nevíte, co z něj vyroste. Může být nenávratně poškozené a nebo může být úplně zdravé a vystudovat vysokou. Jenže to nezjistíte hned, ale až se začne nějak projevovat. Můžete klidně porodit v termínu a při porodu se může něco stát a jste na tom stejně. Budete čekat, co z něj vyroste. Já mám měsíční dcerku. Je zdravá a vše je v pohodě. ale kdyby se něco stalo a ona byla nějak nemocná, tak už to stejně nezměním. Už před porodem jsem ji bezmezně milovala a nakonec by mi bylo úplně jedno, jestli by byla třeba nějak postižená. Stejně bych ji pořád milovala a starala se o ni s největší péčí a láskou, kterou jí dávám i teď.
 Hana 
  • 

Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 15:11:23)
Hezká poznámka Katko a děkuji za ni. Myslím si naprosto to samé, mám krásnou zdravou dvouměsíční holčičku, ale stejně jako ty tu svoji, i my jsme měli s mužem naše dítě rádi už před narozením a nedali bychom ho ani za nic. Ani na tripple test jsem nešla - k čemu by mně bylo zjistění nějakých čísel a poměrů čehosi, když vím, že kolem dvacátého týdne, s bříškem a už cítící pohyby bych naše děťátko nemohla nemohla nechat v sobě zabít?
 Zuzana27 


Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 15:53:47)
Katko,
moc podstatná poznámka...ono poškození může vzniknou i při porodu anebo o mnoho dní, měsíců či let později a co pak.... Je fakt, že hranice 24 týdně od kdy se mimi zachraňují je hranicí uměle vytvořenou, ale nějak musí být "porod" či "potrat" oddělen a vždy to bude jakousi umělou hranicí. Netvrdím, že je vždy výhra mimi v tomto týdnu zachráněné, jistě může být spousta komplikací, ale ty se bohužel mohou vyskytnou i na základě jiným příčin, než jen vrozených vývojových vad. Bohužel. A že život přeje jen hezkým? Blbost. Krása sice může být polehčující okolnost, ale nezaručuje vůbec nic. Zejména ne štěstí. Bohužel? Bohudík???
 Margita 


Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 16:31:16)
To je velmi dulezity dodatek, diky.
 Nadule 
  • 

Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(24.1.2006 11:18:27)
Uplně jsi do mě vlila optimismus.Mám dvojčátka narozená ve 27.týdnu a jsou stále ještě v inkubátoru na dých.přístroji a hrozně se bojím co bude dál,ale díky tvému příspěvku je to lepší:).
 Vacka 


Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(24.1.2006 22:39:58)
Tak jestli můžu, taky Ti ráda dodám optimismu,docela dobře se dokážu vžít do Tvé situace, je to rok , co se mi narodila holčička ve 29 tt., bylo to nejhorší období v mém životě, ale věř mi strašně rychle to uteklo a dnes mi tady " pomalu" běhá krásná , zdravá holčička a mám dvě kamarádky s kterými jsme to všechno prožívaly ( jejich holčičky měly 650g, 800g)a taky jsou úplně v pořádku. Tak přeji hodně pevných nerviček a strašně moc štěstí. Kdyby jsi se na cokoli chtěla zeptat VaculovaK@seznam.cz
 oliff 


jak by si to řešil? 

(19.1.2006 9:53:01)
Vladane a jak by si chtěl uplatnit v praxi svou teorii? Spousta nedonošených dětí se narodí v důsledku překotných porodů, či porodů, které bylo nutno vyvolat, protože byl ohrožen život matky. Plod se třeba do té doby vyvíjel zcela normálně.Takhle narozenému dítěti bije srdce, dýchá...Myslíš, že by tam doktoři měli stát a koukat se a neposkytnout mu pomoc? To je samozřejmě jen příklad. I děti z uměle udržovaných těhotenství mají přeci právo na život. Kdyby se vzalo do důsledku co říkáš, tak by lékaři už nemohli pomoci nikomu, znamenalo-li by to pak nějaký handicap do života. Nepomáhat někomu po havárii, protože by pak mohl skončit na vozíku, nepomáhat starým lidem, protože už se přeci též neuplatní na trhu práce.

Navíc naštěstí velká část nedonošených dětí nemá žádné či jen minimální následky . A kdyby si se zeptal rodičů těch, které třeba nejsou po zdravotní stránce "dokonalými a krásnými", tak pochybuji, že by se jich proto chtěli rodiče zbavit.


 Michaela , syn Robin 5 rokov ,nar. v 30tt 
  • 

Re: jak by si to řešil? 

(20.1.2006 19:49:06)
S tým môžem len súhlasiť. Mne sa malý narodil po 2 hroziacich potratoch v 10tt a 20tt, od 10 tt som bola striedavo v nemocnici a doma na a uživala som Partusystem (alebo ako sa to volalo(. Maly sa narodil v 30tt s váhou 1,75 kg a 42 cm, bol 3 týždne v inkubatore.Na rok nám začal chodiť a rozpravať vety od 1,5 roka. Momentálne bude mať 5 rokov, vie čítať, počítať a psychologička tvrdí, že nie že zaostáva za svojími rovesnikmi ,je dokonca ďaleko pred nimi vo vývoji.Po večeroch si sám číta detske encyklopédie, atď.A podľa názoru Vladana také dieťa je handiepované kvoli tomu, že sa narodilo skôr???!!!!!!?????????Nikto nevie dopredu povedať u deti predčasne narodených ale aj normalne donosených, či budú v poriadku.To ukáže čas. Aj keby mali ostal ako jeho "kolega " s inkubatora, ktorý bude mať tiež 5 a je na úrovni 6 mesačného dieťaťa, aj tak by sme ho s manželom ľubili ako teraz a možno ešte viac.
 & 


Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 11:27:37)
Milado dik,

Uz jsem se poustela do psani dlouhe odpovedi ;o}}. Docela by mne, ale zajimalo z jakeho uhlu do toho Vladan vidi? Rodic predcasne narozeneho ditete asi nebude.
No nic muj rocni syn, ktery se narodil s nekolika VVV a predcasne, mi prave rabuje supliky.
 Jiřina 
  • 

Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 13:39:56)
Tak přesně tu poslední větu Ti, Vladane, nevěřím :-)
A jsem moc ráda, že v životě potkávám hlavně lidi, kteří mají jiné názory než Ty, nezlob se...
 Vladan 


Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 16:51:59)
Z jakého úhlu tento svůj názor vidím? Z úhlu dítěte poškozeného při porodu. Byl jsem donošený a docela velké dítě - právě proto byl porod těžký a doktoři to zfušovali - ale to je jedno. Mám drobnou kosmetickou vadu a sníženou motorickou schopnost. Nic tragického. Dětství nebylo nijak příjemné, dospívání ještě horší. To je vše, co k tomu mám. Nepsal jsem, že máme nedonošené děti hned zabít...prokrista, to ne. Já jen chtěl, aby nad tím někdo chvíli uvažoval. Život za každou cenu nemusí být vždy to nejlepší. Moje vlastnice byla mentálně postižená. Celý svůj život byla na úrovni asi dvouletého dítěte. až do dvaceti let. Život její rodiny byl možná šťastný a spokojený - a ona též, protože neměla rozum.
Ano, je to možná kruté, co jsem napsal - ale nechtěl jsem se nikoho dotknout. Pokud se tak stalo, velmi a hluboce se omlouvám - zvlášť nastávajícím maminkám. Nebyl to fér příspěvek.
 Jiřina 
  • 

Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 18:58:03)
Vladane, snad jsi ale rád, že žiješ, ne?
A stejně si nedovedu představit, kdo by to měl rozhodovat, které dítě zachráníme a které už ne.. nikdo neví, jaké to dítě jednou bude a jak statečně svoje případné postižení ponese.
Každý máme asi pocit, že k nám byl život v některém směru nespravedlivý, ale s tím se musíme vyrovnat už sami...
 Karolína + Lenička 3měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 21:24:38)
Dobrý večer, nečetla jsem všechny příspěvky a číst asi nebudu, jen bych chtěla přispět názorem. Jsem teď na mateřský s tříměsíční holčičkou, ale pracuji v ústavu s mentálně postiženými dětmi. Je jich tam spousty takových, jejichž matky v těhotensví VČAS věděly, že děťátko nebude v pořádku a přesto si ho v marné snaze pečovat o něj nechaly. Když jsem byla těhotná a v prvních měsících se dělaly různé testy na vrozené vady a tak - byla jsem si naprosto jistá, že SVÉ postižené děťátko nezvládnu - teď teba jo, ale nebudu tu napořád. Klidně mě odsuďte - ale šlo by to pryč. Vím, že to není o předčasném narození, ale prosím, maminy zamyslete se nad tím, kdyby se stalo, že se budete muset v těhotenství rozhodnout při špatnym výsledku testu. Dík, Karolína
 Karolína + Lenička 3měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 21:24:40)
Dobrý večer, nečetla jsem všechny příspěvky a číst asi nebudu, jen bych chtěla přispět názorem. Jsem teď na mateřský s tříměsíční holčičkou, ale pracuji v ústavu s mentálně postiženými dětmi. Je jich tam spousty takových, jejichž matky v těhotensví VČAS věděly, že děťátko nebude v pořádku a přesto si ho v marné snaze pečovat o něj nechaly. Když jsem byla těhotná a v prvních měsících se dělaly různé testy na vrozené vady a tak - byla jsem si naprosto jistá, že SVÉ postižené děťátko nezvládnu - teď teba jo, ale nebudu tu napořád. Klidně mě odsuďte - ale šlo by to pryč. Vím, že to není o předčasném narození, ale prosím, maminy zamyslete se nad tím, kdyby se stalo, že se budete muset v těhotenství rozhodnout při špatnym výsledku testu. Dík, Karolína
 Vladan 


Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 6:25:55)
Milá Karolíno,

děkuju Ti. Aspoň někdo chápe, že nemám na mysli genocidu, ale pouhé uvažování.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 12:55:19)
Mam dve deti a dalsi neplanujeme. Pokud bych behem svych tehotentstvi zjistila, ze me deti nesjou geneticky v poradku (i pokud by se jednalo o rozstep patra) , sla bych na potrat. Klidne mne odsudte.
Mam sestrenku s rozstepem a dokazu si predstavit, cim prochazela, a to nejsem ona!
Co se tyce porodu deti s nizkou porodni vahou...
asi to bude hodne krute, ale byla bych pro, aby se deti pod urcitou vahovou hranici a s jistymi problemi nedrzeli umele pri zivote.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 13:03:07)
Jenže jak si to představuješ? to je tam prostě někde necháš ležet dokud neumře? To by nikdo nedopustil
 kiri 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 13:16:37)
Dřív se to tak skutečně dělalo. Mamince se dítě odneslo, řeklo se, že že už se narodilo mrtvé. Tehdy musely být rodiny soběstačné a nikdo se nemohl zabývat celodenně postiženým nebo nedonošeným dítětem.
Dneska si můžeme dovolit nikdy dříve nevídaný luxus, že máme možnost udržet při životě děti, které byly dřív považovány za potrat, nebo děti, o kterých se ví, že nikdy nevyrostou. Je to dobře nebo ne? Já nevím. Tady by asi měl mít právo na vlastní morální hledisko.
Asi nejlepší by bylo ptát se těch postižených dětí. Jsou šťastné? Vadí jim jejich postižení? Netváří se šťastně jen tehdy, když se na ně díváme? Budu vést kvalitní život ikdyž my tu nebudeme? Budou i pak šťastné?
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 13:25:00)
Dříve také ženy u císařského řezu umíraly. Nejsme přece ve středověku. a jak už bylo napsáno. Nevíš, zda by dítě bylo postižené nebo zdravé. Necháš ho zemřít s vědomím, že by třeba bylo úplně zdravé?
 kiri 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 13:35:14)
to katka:
Nejsme ve středověku a lékařská péče je lepší. A s ní ruku v ruce jde morální otázka, kam až jí použít. Tehdy to bylo jednodušší. Tehdy každý věděl, že třeba ze slepce bude žebrák s tak nešťastným životem, že je pro něj lepší nechat ho umřít.
Dneska se uplatní. Těžko a dopomocí společnosti, ale třeba uplatní. Rozhodně neumře hlady.
Kde je ta hranice, když nemám věštěcké schopnosti? Je to těžký morální problém.
 Katka 
  • 

kiri 

(20.1.2006 13:45:05)
To je právě ta otázka. Když se rozhodnu určitým způsobem, nebudu toho do smrti litovat? Porodit postižené dítě a celý život zasvětit péči o něj, nebo jít na potrat(příp. nezachraňovat půl kilové dítě) a pak si vyčítat, že možná jsi mohla být šťastná, že máš i to postižené (nebo mít úplně zdravé dítě, které zachránili v inkubátoru)
 Alena,Tadeasek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(7.7.2006 18:17:00)
Já bych tě hnala sviňským krokem,nedovedu si představit,že by někdo v dnešní době nechal mého syna (podotýkám úplně zdravého syna) zemřít,jen proto,že se narodil s velmi nízkou porodní váhou,taky ze začátku nevěděli,jak na tom bude (byl přes 3měsíce hospital.v nemocnici na JIP) ale nyní je úplně zdravý a bez jakýchkoliv problému od očí až po neurol.stránku....Já sama jsem narozená o 2měsíce dřív vedu krásnej a spokojenej život, nejsem ničím poznačená ani postižená,možná mám trošku problémy s jemnou motorikou,ale to je tak vše vystudovala jsem, dělala jsem modeling a rozhodně se nepovažuji za zmetka se sníženým intelektem...Můj syn je to nejkrásnější stvoření jaké znám a vůbec,když jsem chodila na návštěvy za malým do nemocnice,všechny nedonošené děti byli úžasné,nádherné se silně vyvinutým smyslem bojovat o svůj život a zuby nechty si ho užívat a dělat své rodiče sťastnými, věř, že takových dětí je víc a víc,co i když s těžkými začátky ale o to víc silnější zarputilostí jdou životem a tihle tvorečkové dokáží VELKE VECI...Taky mám 2 známé je jim teď už 30let, ale jeden se narodil 750g a druhý 800g,ten větší je právník :-) a menší zubař...:-)) Takže maminky nebojte se neposlouchejte tyhle ohavy s divnými názory na nový život,naše děti si život vybojovali,proč bysme jim ho měli brát,nebo znepříjemńovat takovými odpornými lidmi s jestě odpornějšími názory (TYTO LIDI POVAŽUJI ZA ZMETKY)
 Bibi* 


Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 13:24:17)
Víš Cairo,a co uděláš,dáš to dítě do kyblíku a necháš být,to už se někde stalo(mám dojem že Kroměříž),že dali nedonošená dvojčata v kýblu na balkon,pak je našli a ještě žila,byl to tenkrát(asi před 12-13) lety obrovský skandál.
Nám hrozili,že se děti narodí v 25.týdnu,měli orientačně asi 800g,vůbec bych si nedovedla představit,že by je nechali bez pomoci,navíc mám kamarády,kteří mají holčičku narozenou předčasně a vlivem pobytu v inkubátoru je slepá.Dnes již je to slečna a i když její rodiče měli ještě další 4 děti,jezdila na lyžích,na kole,nyní navštěvuje gymnázium,má absolutní sluch.Nemohu s vámi souhlasit,i proto,že jste asi nikdy v podobné situaci a před podobnou volbou nestáli,teoretizovat o něčem je hrozně snadné.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 14:27:34)
Pozor!
Ja jsem nenapsala , ze chci dalsi dite, a natoz, ze mam zajem porodit ho predcasne doma a dat ho na balkon! Podobne pribehy mi dost zvedaji zaludek.
Mam znamou porodni asistentku, tak dost casto slycham pribehy, jak se rodi deti a hlavne , v jakem mesici je mozno dnes porodit a v jakem stavu dite je..
Napsala jsem deti s jistymi vadami a pod jistou vahouvou hranici.. Co treba.. pokud nema dostatecne vivinute plice.. jatra a dalsi organy? Co pokud jiz pro porodu je patrne, ze dite nejake postizeni mit bude? Nerikam davat zijici uzlicek od matky nekam na balkon! Ale zamyslete se, vzdyt ani nevite kolik takhle narozenych deti zije po ustavech a co vse si jejich matky musi vytrpet. Tohle neni jen o tech detech!
 & 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 16:43:53)
Cairo,
Omlouvam se, ale vidim rude. Jsem matka neodnoseneho ditete, ktere se narodilo s vrozenou vadou, jeho diagnoza nebyla asi mesic vubec jista. Podezreni na epilepsii, nefukcni ledviny, jatra a plno jinych...
Jenomze to ze zacatku vubec nevis a nemas nic jisteho. Dnes je to cili 14 mesicni chlapecek, jeho vyvoj probiha v norme. Promin proste ti neverim ze kdy jsi rodila treba v 25tt. Tak jim v nemocnici reknes ani to nedavejto do inkubatoru stejne ma velke sance na problemy. Nejsem tak dobra na vyhledavani, ale podivejse na nedonosenatka asi pred rokem tam Missellen psala pribeh jejiho porodu v 24tt.
Jak jsem pochopila Bibi tou Kromerizi myslela nemocnici ne doma.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 20:32:09)
Ja Te chapu, zvlast kdyz mas doma takovehle dite..
Moc bych Ti prala, a to opravdu uprimne, co nejmene starosti o jeho zdravotni stav.
Mam kamaradku, ktera porodila v 26 tt dva chlapecky - ani jednomu nedavali moc sanci.. Jeden zemrel do mesice, druhy dodnes zije. A jak? Je mu osm, davaji max par let zivote. Jedine co umi, je usmat se na Vas. je vozen na vozicku, ani ho sma neovlada, nenaji se , protze neovlada koncetiny.. o tom jak funguje jeho mysleni, muzeme jen polemizovat. ale nemluvi.. nemy neni. hluchy take ne.
Jeho matka obetovala osm let sveho zivota, a on ji za par let stejne zemre. Je to strasne krute. Ted ma dalsi dite a ceka jeste jedno.. obduviji ji. a to neskonale.
A tim spis si stojim za svym nazorem, ze pokud bych byla tehotna a behem tehotenstvi bylo jakekoliv podezreni na genetickou vadu, sla bych na potrat. Je to muj NAZOR! Nerikam, ze to ma takhle nekdo delat..
A etiku u porodu, co se tyce zachazeni s novorozenaty nedonosenymi nechavam na lekarich - ale mas pravdu, porodit dite, nedokazala bych jim rict, aby ho nedali do inkubatoru. Ale si bych se spis jednou vyrovnala s tim, ze ho tam lekari s jejich rozhoduti nedali, nez s tim divat se doma na dite, jako ma moje znama.
 Michaela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(20.1.2006 19:59:00)
Pri pobyte v nemocnici kvoli rizikovému tehotenstvu som bola svedkom pôrodu 680 g dievčatka v 27 tt.,nič proti Vám ,ale to dievčatko ako 10 mesačne začalo chodiť. Momentálne má 6 rokov a nikto by nikdy nepovedal, že sa taká malinka narodila. Môžýem povedať, že je ešte šikovenejšia a mudrejšia ako ostatné deti - donosené deti!!!!!
 Alili (Veru 6/02, Kuba 5/04) 


Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(21.1.2006 21:44:20)
Tak já bych teda na potrat určitě nešla, měla jsem oboje výsledky špatné, pokaždé porada na genetice a mám dvě zdravé děti. Holčička byla sice mírně předčasně a má VVV, ale to se zjistilo až po porodu, nesouviselo to s předčasným porodem a i kdybych to věděla předem, tak bych na potrat nešla.

Pracovala jsem 3 roky v nemocnici, i u ležáků, maminka pracovala u tělesně postižených, kamarádka u mentálně postižených, naši známí mají mentálně postiženou holčičku ve vlastní péči - myslím si, že vím o čem píšu - na potrat bych nešla, i kdybych to věděla.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(21.1.2006 21:56:09)
Alili,
ani kdybys věděla, že tvoje dítě nebude nikdy mluvit, chodit, sedět, vnímat, samo jíst?
Nevím, nedovedu si představit důvod, proč takto vážně postižené dítě přivádět na svět. Co z toho života to dítě bude mít... o rodičích nemluvě. Zajímalo by mne, stejně jako Irenu, proč do toho některé ženy jsou ochotné jít. Nemluvím o případu, kdy se dítěti stane úraz, tam tu motivaci chápu, ale pokud bych věděla, že moje dítě bude OD NAROZENÍ žít podobným způsobem, nedovedu si představit, že bych si ho nechala.
V těhotenství mi vyšly špatně testy, na amniocentézu jsem nešla. Měli jsme zvýšené riziko DS. Věděla jsem, že bych dítě s DS dala do ústavu, ale nejsem si jistá, jestli bych ho dovedla zabít. Spíš ne. Byla jsem párkrát ve stacionáři pro děti s DS a vím, že dovedou být šťastné a prožít spokojený život. Ale dítě, které je na tom tak, jak psala Markéta o synovi své sestřenice... kdyby moje nenarozené dítě mělo takovou vadu nebo vadu neslučitelnou se životem, šla bych na potrat.
 & 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(22.1.2006 0:21:55)
Monty,

Nejsem ani lekar ani zdravotnik. Ale myslim tu jistotu co se stane mas malokdy.
Mozna se nekdy dovis tu i diagnouzu, ale 100% jistotu ze dite bude, jak pises lezici nekomunikujici mas malokdy. Take si myslim, ze vetsina ktera tu jistotu behem tehotenstvi ma se rozhodne pro potrat. Ja bych to mozna asi taky udelala. Ale tady jde o tu JISTOTU.
Jak jsem tu psala uz nekolikrat, syn se narodil predcasne a ma nekolik vrozenych vad.
Mesic po jeho narozeni nebyla diaknoza jasna. Hrozne jsem se bala, ze bude postizeny {tedy jeste hur nez se narodil}, ze nebude schopny zit samostany zivot atd... Pres den jsem stala dulky u inkubatoru... A po nocich vymyslela jak budu muset preorganizovat svuj zivot. Ale jeste horsi obava, ze by byl postizeny byla o to ze by proste nebyl, ze by umrel. Ja jsem se proste bala, ze bych to nezvladla, ze bych nezvladla zit s pocitem, ze jsem neudelala vsechno co jsem mohla.
Na druho stranu absolutne nesoudim nekoho, kdyz se rozhodne, ve slozite zivotni situaci, pro potrat. Ani kdyz da postizene dite do ustavu. Nici jiny zivot neziju jenom ten svuj.
Jenom bych si rozhodne neprala, aby to nekdo rozhodoval za mne. Ani jestli si se svymy zdravotnimy problemy SMIM pocit dite, ani jestli pokud mi vyjdou nejaky procenta s genetiky MUSIM jit na potrat. Jinak synovi potvrdili v prosinci chromozonalni vadu, kterou ja mam pravdepodobne take. Pokud se to potvrdi tak jsem s manzelem uvazovali o adopci dalsiho ditete.
 maschul 


Monty... 

(22.1.2006 8:40:52)
Napsala jsi:
V těhotenství mi vyšly špatně testy, na amniocentézu jsem nešla. Měli jsme zvýšené riziko DS. Věděla jsem, že bych dítě s DS dala do ústavu, ale nejsem si jistá, jestli bych ho dovedla zabít. Spíš ne. Byla jsem párkrát ve stacionáři pro děti s DS a vím, že dovedou být šťastné a prožít spokojený život ...

To zase nechápu já...když nemám odvahu na to porodit dítě i možným postižením a přijmout ho,starat se o něj...je snad lepší řešení to neudělat...trochu mi to přijde ,nechci Tě urazit...alibistické...
Nezabiju,přivedu na svět a odevzdám státu=ústavu?
Možná jsem to jen špatně pochopila...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(21.1.2006 21:56:22)
Alili,
ani kdybys věděla, že tvoje dítě nebude nikdy mluvit, chodit, sedět, vnímat, samo jíst?
Nevím, nedovedu si představit důvod, proč takto vážně postižené dítě přivádět na svět. Co z toho života to dítě bude mít... o rodičích nemluvě. Zajímalo by mne, stejně jako Irenu, proč do toho některé ženy jsou ochotné jít. Nemluvím o případu, kdy se dítěti stane úraz, tam tu motivaci chápu, ale pokud bych věděla, že moje dítě bude OD NAROZENÍ žít podobným způsobem, nedovedu si představit, že bych si ho nechala.
V těhotenství mi vyšly špatně testy, na amniocentézu jsem nešla. Měli jsme zvýšené riziko DS. Věděla jsem, že bych dítě s DS dala do ústavu, ale nejsem si jistá, jestli bych ho dovedla zabít. Spíš ne. Byla jsem párkrát ve stacionáři pro děti s DS a vím, že dovedou být šťastné a prožít spokojený život. Ale dítě, které je na tom tak, jak psala Markéta o synovi své sestřenice... kdyby moje nenarozené dítě mělo takovou vadu nebo vadu neslučitelnou se životem, šla bych na potrat.
 & 


Promin, Vladane 

(19.1.2006 15:59:30)
Ted mi doslo o cem pises.

Pokud jde však o člověka, který se normálně vyvíjí, v pubertě najednou zjistí, že bezpečí rodiny, které mu bylo poskytováno, nebylo tak úplně pravdivé a svět je ve skutečnosti zlý. Ani nemluvím o tom, že si takto postižený člověk hůře hledá partnera pro život atd. Proto bych se přimlouval za to, aby se při rozhodování, zda dítě donosit /případně udržet při životě za každou cenu/ vzalo v úvahu i hledisko onoho dítěte jako dospělého člověka. Jeho psychikou totiž může jeho odlišnost velmi otřást. A věřte - vím, o čem mluvím.

Ty jsi ten kluk, to pises o sobe. Nevim, co mas za problem, a nechci to zlechcovat, ale to zjisti skoro kazdy, ze ten svet je ve skutecnosti zly. Tak hlavu vzhuru. ;o}
Preji ti hodne uspechu a hlavne radosti v zivote.
 Vladan 


Re: Promin, Vladane 

(20.1.2006 6:46:14)
Ne, tak tohle jsi vedle:-) Já nejsem ten kluk, který má problémy hledat si partnera. V tomto ohledu patřím k těm šťastnějším a je to fajn. Na svém vzhledu pracuju sportem, takže je to v pohodě:-) Ale přesto mi můj kosmetický defekt dává trošku nahlédnout do světa těch, kteří dopadli hůř než já.
Mluvím o jiných lidech. O svém spolužáku ze střední školy, který má problém se vůbec vyjádřit. Mimoděk se škrabe na obličeji, houpe se dopředu a dozadu, nosí tak silné brýle, že to vypadá, že se kouká na svět dnem od sodovkových sklenic. Píšu si s ním už docela dlouho a jeho život jej trápí. Ačkoliv je to docela chytrý kluk a dokáže se spoustu věcí naučit, má problémy sehnat práci, protože ho dost těžko můžou v dnešní době pracovních pohovorů někde zaměstnat. Takže se klackuje už nějakých osm let na úřadě práce s tím, že má občas příležitostnou brigádu.
Nemá přítelkyni ani přítele. Dost těžko si dokážu představit, že by některá žena vedle sebe takového muže snesla - i když se možná pletu. Slova plná soucitu a pochopení jsou úžasná. Skutky také. Ale život bez lásky je utrpením....nezlobte se na mě, milé dámy.
 mmar 
  • 

Re: Tohle je přesně téma, které mě trápí už docela dlouhou dobu. 

(19.1.2006 16:44:31)
Tak tohle je presne tema, ktere me trapi uz docela dlouhou dobu....fakt mne to lezi v hlave, protoze nedovedu pochopit, jak muze nekdo takhle uvazovat. Ale asi muze. Jak jinak by mohl existovat rasismus, proc byl nekdo schopen postavit koncentracni tabory.....Proste nekdo ma dojem, ze "TO POCHOPIL", ze je prece jasne, kdyz to funguje v prirode(jako, ze silnejsi prezije, prirozeny vyber a tak.), tak to prece musi byt i mezi nami lidmi. Teda nevim jak autor tohoto nazoru, ale ja si jako zviratko vetsinou nepripadam a jsem rada, ze jako clovek mam i city a potreby chovat se jako "stvoreni" na trosku vyssi urovni. Myslim tim pomahat slabsim, premyslet o smyslu sveho konani a ziti a uvedomovat si prave tu odlisnost od zvirat. A jako clovek snad vim, ze zivot neni o tom, kdo je krasny, kdo chytry, kdo urve lepsi praci, bydleni a nevimco jeste. Je o tom, jak se zachovam v ruznych zivotnich situacich, jak pusobim mezi nejblizsimi lidmi, jak funguju v ramci svych moznosti na tomhle svete.......Same jakoby male cile, ale v podstate o nic jineho nejde, jen o to ustat zivot s cistym svedomim a snazenim se o to, protoze s chybama se samozrejme pocita:-)
Takze na tehle "ceste zivotem" se Ti muze klidne stat, ze se Ti na ni priplete Tve ci cizi dite, ktere se vinou cehokoliv narodi jine. Je na Tobe, jak se zachovas. Lidske chovani nas vede k tomu mu pomoct co to pujde. Pravo na zivot preci neni urceno nejakym poctem rukou, nohou, chromozomu nebo cehokoliv.
A pokud to neni, autore prispevku, zrovna Tvuj pripad a s takovou situaci se sam nepotykas, jak muzes tak nerozumne teoretizovat o tom, zda si takove dite nechat ci ne.

Omlouvam se, ze nereaguju na dane tema, ale tohle mi neda...
 Hanka,3 deti 


Jak se to pozna... 

(19.1.2006 12:12:42)
Vladane,
ja bych se te rada zeptala, jak se pozna u predcasne narozeneho ditete, jestli bude mit nejakou vadu nebo ne? Vzdyt i dr. casto rikaji, ze se musi pockat a cas ukaze.
A potom, kazdy za tezkou vadu povazuje neco jineho. Pro nekoho je napr. rozstep rtu tragedie a pro jineho jen maly defekt, ktery se casem bude operovat a "opravi se".
 Itica 


Re: Jak se to pozna... 

(19.1.2006 14:25:25)
Taky si nemyslím, že by všechny děti s malou porodní váhou a dříve narozené, musely být defektní v jakémkoliv měřítku. Já jsem porodila ve 32.týdnu císařem,syn vážil 2450g a měřil 46cm. Bylo to dva měsíce udržované těhotenství a kdyby ne, tak by se narodil malinký. Dneska je mu osm. Má sice LMD, které je způsobeno hematomy na mozku, jež se tam udělaly zřejmě během těhotenství, ale jinak je v pohodě. Málo kdo by to poznal vedle hyperaktivního dítěte. Syn je chytrý, jen poslouchá, ale nevnímá. To je jeho jediný problém. Někdy prostě vypne, zamyslí se nad něčím jiným a ostatní nevnímá. To ale občas asi každý.
Vladane, každý má právo žít. A i když u zvířat to beru jako přírodní selekci, tak u lidí je to trochu jinak. Ale dneska se zachraňují i slabá štěňata, která by ve volné přírodě zahynula. Různé výstavy jsou jen stupidní výmysly lidí, kteří si nedokáží vážit psa jako přítele člověka. Takoví lidé si pak sotva někoho můžou vážit.J.
 Hana 
  • 

Re: Re: Jak se to pozna... 

(19.1.2006 15:23:25)
Vladane,
mám doma čistokrevnou kočičku, která se narodila s defektem, který bylo nutné operovat, jinak by nepřežila. Vím, že spousta chovatelů jako jsi ty by ji nechalo usmrtit, protože se přece nehodí do chovu. Já udělala pravý opak a dneska je to náš největší a nejvěrnější zvířecí mazlík jakého jsme měli, co na tom, že není chovná? A ty myslíš, že kdyby mé dítě mělo podezření na nějaký "defekt" a nebo nějaký skutečný mělo, tak je dám jen tak pryč, nebo jak si to představuješ? Mám hodně dlouhé vlasy a div se mi z toho celá délka nestaví hrůzou na hlavě! Pro své dítě udělám i stokrát víc než pro zvířecí mazlíky!


 Channh 
  • 

Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 16:09:15)
Přátelé, ono je jedna věc teoretizovat o "dobru" či "zlu" do budoucna pro dítě, které může, ale také nemusí být postižené. Má neteř je postižená, proto vím, o čem se tu mluví.

Ale víte, co prožívá dítě, jehož matce je "přerušeno těhotenství"? Na stránce Hnutí Pro život - http://www.prolife.cz/potrat/?
je stručný přehled u nás prováděných metod ukončení (!) těhotenství.

Podotýkám, že je to čtení jen pro silný žaludek!

Uvádím úryvek z jedné popisované metody:

"Roztažení a vyprázdnění
V době, kdy se potrat provádí tzv. evakuací děložní dutiny kyretou a tzv. potratovými kleštěmi - do 16. týdne těhotenství - je nenarozené dítě již moc velké na to, aby prošlo děložním hrdlem. Do dělohy se vsunou kleště, chytne se noha nebo jiná část těla a kroutivými pohyby trhají části těla dítěte. Páteř musí být přelomena a lebka rozdrcena, aby mohly být z dělohy odstraněny. To, že lékař zákrok provedl správně, pozná podle škrábavého zvuku stěny děložní."

PROSÍM - NECHME DĚTI ŽÍT !!!

Channah





 Katka 
  • 

Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 16:16:57)
Pracovala jsem na oddělení, kde se provádějí potraty do 24. týdne. Od té doby vím, že bych na potrat nikdy nešla. A upřímně... odsuzuji ženy, které nepoužívají antikoncepci a když otěhotní jdou na potrat. V tomto případě je nejdůležitější prevence, protože něčí hloupost a nezodpovědnost má za následek smrt dítěte. To mi nikdo nevymluví. Když někdo dítě nechce, má se postarat o to, aby neotěhotněl. A když už se to stane, má se k tomu postavit čelem.
 Petra 
  • 

Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 16:39:31)
Bohužel všechny antikoncepční prostředky kromě kondomu jsou abortivní - tj způsobují smrt počatého dítěte.
 El, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 16:52:22)
Asi nějaká náboženská fanatička že?!!!!
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 17:01:08)
To platilo mě? to se teda pleteš. Nejsem věřící. Jen jsem zdravotní sestra a viděla jsem toho dost. A taky jsem matka měsíční dcerky. Tak jsem na to asi moc citlivá
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 17:11:14)
Teď jsem si pořádně přečetla ten předešlí příspěvek a došlo mi, že to asi nebylo na mě. tak se omlouvám
 PajaMM 


Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 16:54:37)
Ale to prece neni pravda...
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 17:00:32)
Danielo,
klid, to je jedna z "pravd", které hlásá už zmiňované Hnutí Pro život. Nesmíš to brát vážně, umějí skutečnost bravurně "upravit" tak, že to vypadá jako jediná a naprostá pravda.
Rovnou se přiznám - NEMÁM JE RÁDA! :-))
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 17:04:04)
Sylvi,

neboj...znam je a taky je NEMAM RADA. Ale prave proto jsem napsala jen to, co jsem napsala...ono to stejne nema cenu....

Ale ze tem jejich blabolum muze nekdo verit, to mi hlava nebere...

Ale dekuju za uklidneni, jsi na me hodna :-)
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 16:55:41)
Nevím, jestli jsi odborník, ale dovolím si oponovat. antikoncepce znamená zabránění početí a ne potrat. Například hormonální antik. způsobí, že nedojde k ovulaci, nevyzrává děložní slinice, sníží se pohyblivost vejcovodů atd. K oplodnění vůbec nedojde. Pokud to ovšem bereš jak máš
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 17:43:45)
Protoze uz tady alespon jednou na tohle tema koverzace bezela, kdy tu nekdo dokonce citoval clanky, coz mam rada a protoze to pak neni zadne to placani do vody, jako opakovat co se vseobecne rika o HA. Vedecke publikace jasne uvadely podminky vyzkumu, kde bylo prokazano pri radnem pouzivani, v absenci prujmu atd, v prubehu pouzivani nejake HA (musela bych se podivat, kdybych to nahodou nasla) dochazi k ojedinelym ovulacim a tudiz, kdyz je vajicko oplodnene a dochazi k potratu, je abortivni.
Federiko, ty zasnes casto a ja pak taky.
Mimochodem taky nejsem ani fanaticka katolicka ani clenem nejake sekty a pri tom nemam pozitivni nazor na potraty i na HA (tu nemam rada jeste z jinych duvodu, ale kazdy strujcem sveho stesti).
 Katka 
  • 

To není pravda 

(19.1.2006 17:52:40)
Zase nemáš pravdu. Překážek k otěhotnění je tam víc, jak jsem už psala. Ale i když k otěhotnění náhodou dojde(žádná antikoncepce není stoprocentní), k potratu nemusí dojít. Za prvé to ještě není žádný plod, je to jen pár buněk a případně, kdyby se neuchytil zárodek v děloze, tak se vstřebá a ani to nevíš. A za druhé mám kamarádku, která přes antikoncepci otěhotněla a má zdravého kluka. A za třetí potratit můžeš, i když antikoncepci nebereš a dítě chceš.
 Cockney 
  • 

Re: To není pravda 

(19.1.2006 19:39:21)
Asi jsi si spatne precetla muj prispevek nebo jsem se spatne vyjadrila, ve kterem ad2) v zadnem pripade nepolemizuju jestli se da pri brani HA otehotnet nebo ne, nebo ad 3) ani nepochybuju, ze muze kdokoliv, kdykoliv potratit at dite chce nebo ne. Moje pripominka se tyka toho, ze pro nekoho jsou postfertilizacni efekty HA nepripustne. Zabraneni uhnizdeni ryhujiciho vajicka je podle me abortivni a uz vubec neni otazkou jestli o tom clovek vi nebo ne. Ad 1) ja jsem si vzdycky myslela, ze vyvoj plodu probiha ve trech didaktickych etapach: blastogeneze, embryogeneze a fetogeneze, pricemz blastogeneze se pocita od splynuti bunecnych jader vajicka a spermie az do stadia vytvoreni gastruly, ted se to uci na zdravotnich skolach jinak?
 Katka 
  • 

Re: Re: To není pravda 

(19.1.2006 19:58:02)
Nějak jsem nepochopila, co tím chceš vlastně říct. Jen jsem psala, že hormonální antikoncepce nepracuje na principu potrácení, ale zabránění početí. A že i když k oplodnění dojde, nemá za úkol zárodek potratit. A to mě nevymluvíš, i kdyby sis přečetla kdovíco.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: To není pravda 

(19.1.2006 21:46:28)
Jestli jsi nepochopila co jsem svym prispevkem chtela rict: odpovidala jsem ti temer vetu po vete na tvuj prispevek ve kterem jsem vyjadrila nepochopeni 1) proc si myslis, ze ZASE nemam pravdu 2) z ceho jsi usoudila, ze neni nasnade, ze k otehotneni dojde, kdyz sama pisu, ze pripadne dochazi k ovulaci
3) z ceho jsi usoudila, ze si myslim, ze musi dojit k potratu 4) odkud mas informace, ze po spojeni gamet se nejedna o plod 5) v cem je podstatne vstrebavani plodu a ze o tom ani nevim 6) z ceho jsi usoudila, ze si myslim, ze bez HA nemuzes potratit dite.

Jestli jsem si mela precist kdo vi co? Jinak se clovek vetsinou moc toho nedozvi. Znas vyraz "double effect" pro HA? Je to vyraz pro dvojity efekt HA 1) zabraneni ovulace 2) zabraneni implantace
Souhlasim, ze HA neni pripravovana s tim aby dochazelo k potratu (to by taky farm. firmy ztratily neskutecnou cast populace), ale to je asi jako kdybych se hajila "ja ho tou britvou nechtela podriznout, ja ho chtela jen oholit"

 Federika 


Re: Re: Re: Re: To není pravda 

(19.1.2006 21:54:42)
Cockney,
nejsem si sice vědoma toho, jak jsi uvedla, že tady tolikrát žasnu, ale dobře, nebudu tedy žasnout, jen ti chci říct, že přeháníš...A´t už tedy HA zabraňuje jen ovulaci nebo někdy i implantaci, stejně nejde nikdy o potrat..A pokud z tvého pohledu ano, no tak dobrá, pak je asi každá debata marná...
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: To není pravda 

(19.1.2006 22:51:09)
Děkuji!!!!!!!!!!!!!!!
 Pavla3 


taky pro Cockney 

(19.1.2006 23:12:33)
Fed,
ráda bych tě doplnila :-) HA samozřejmě může být "abortivní" není to ovšem tak jak se nám tu snaží namluvit Cockney její funkce. Už jsem tu párkrát psala, že mám tři děti, né protože bych si to přála. Mým cílem nikdy nebylo být "zasloužilou" matkou. Jen se mi při HA dělaj lupy, mastěj se mi vlasy, při vší snaze mám stále 2-4 kg nad svoji ideální váhu, tudíž jsem praktikovala k zabránění početí kombinaci plodných a neplodných dnů a přerušovaný styk. Jak to funguje je zcela jasý. Prolife doporučuje jen ty plodné a nepldoné dny i přerušovaný styk je pro ně nepřípustný - magoři :-)) Tak a teď mám radši mastný vlasy než bych měla čtvrtý dítě. A fakt, že v určitym malým procentu případů u mě může docházet k samovloným potratům vajíčka je u mě na posledním místě. V určitym nalám procentu případů k tomu dochází i bez HA.
 Cockney 
  • 

Re: taky pro Cockney 

(19.1.2006 23:34:22)
Pavlo promin, ale vubec nevim jestli je to pro me nebo pro jakousi "fed up".
Co se snazim namluvit? Muzes nejak priblizit co pisu spatne, abys jen neplacala do vody? Co ma HA spolecneho s tvejma trema detma? Co ma spolecnyho v tyhle konverzaci s pro-life? Jakou roli v tehle debate hrajou tvoje mastne vlasy a lupy? Co na veci meni fakt, jestli je to pro nekoho na prvnim miste nebo poslednim? V posledni bode te musim opravit, prirozene k tomu dochazi v pomerne velkem procentu, ale co s tim ma spolecneho HA?

 Líza 


Re: taky pro Cockney 

(20.1.2006 6:01:29)
No, ona Cockney ví velmi dobře, co říká, tak se Pavlo nečerti, má prostě pravdu. To, že pro tebe abortivní složka účinku není důležitá, neznamená, že tam není - i když bys radši věřila tomu, že ne.
Tím, že si přiznáš, že ANO, je to jeden z několika mechanismů účinku, se snad něco mění?
 Pavla3 


Re: Re: taky pro Cockney 

(20.1.2006 8:27:59)
Já si nemyslím, že tam není jen tvrdím, že není o moc vyší možnost ranného potratu bez vědomí ženy "bez" nebo "s" HA. Nemám čas to hledat teď odjížim na hory možná až se vrátím :-))
 Hanka 
  • 

Re: Re: taky pro Cockney 

(20.1.2006 10:17:03)
Diskuse o antikoncepci s někým kdo ji nikdy nebral je vcelku zábava :-) Řekla bych že velmi mnoho lidí zná někoho, jako já, kdo i přes braní hormonální antikontepce otěhotněl a porodil zdravé dítě (moje kamarádka zdravá dvojčatka), popř. někoho kdo šel na interupci
. Takže těhotenství, které se udržet má se prostě udrží. To že antikoncepce zabranuje ovulaci a dozrávání vajíček je fakt, stejně tak jako to, že když už něco dozraje (zapomene si někdo vzít pilulku, zažívají problémy...) tak málo kdy je to vajíčko v pořádku, aby bylo schopno nést genetickou informaci, pokud k oplodnění dojde, tedy aby bylo schopno dalšího vývoje. Mám ted kamarádku co byla na IVF, ze šesti vajíček se jen dvě dělila jak měla, natož takové vajíčko uzrálé pod vlimem hormonu, ktere mu zabranují normálně "dozrát".
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: taky pro Cockney 

(20.1.2006 11:27:41)
Myslim, ze pritomne lekarky jsou z tohoto noveho vedeckeho poznatku dost vedle, jak se zda, mechanismus ucinku leku zna clovek az po vyzkouseni, studia jsou k nicemu...... Tak se mas Lizo na co tesit :-))))))))))).
 MM, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: taky pro Cockney 

(22.1.2006 7:51:42)
Milá Cockney, díky za fundované odpovědi na ne vždy fundované otázky. Jsem téhož názoru jako Ty. HA jsem nikdy nebrala, tři děti máme naprosto plánovaně. HA neberu právě pro její možný abortivní účinek. Prostě na to mam svoje počatý děti až moc ráda. Píšu Ti hlavně proto, že jsem ráda, že ses dala do tohohle psaní a že Ti záleží na tom, co je objektivní a oponuješ tomu, co je jen půl pravdy.
 Svetlana. 


pre Cockney a MM 

(29.1.2006 20:21:22)
Cockney a MM, len vas chcem trochu podporit :-) O HA mam podobnu mienku, proti prerusovanej sulozi nemam nic (a ani proti akejkolvej neabortivnej antikoncepcii - prezervativ, ...).
Mame dve deti, zatial "takmer" planovane (druhe prislo o mesiac skor :). Trochu sa desim toho, co bude ked "polochcene" pocneme tretie ....

ja proste na HA nemozem pristupit .... teraz som nad tym dost premyslala, mala som chvilocku obdobie, kedys om si myslela, ze som znovu tehotna.
asi bdueme mat vela deti ...
 Federika 


Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(19.1.2006 17:04:41)
Já žasnu...Používáš slova jako "abortivní", ale přitom vůbec nevíš, jak třeba funguje hormonální antikoncepce???
 Itica 


Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(21.1.2006 12:59:32)
Věci se mají asi tak, že se kolikrát stane, že testy na vady selžou. Jednou vám ukážou, že dítě bude postižené a vůbec to nemusí být pravda. I když bych možná váhala, jestli jít na interupci, když mi testy ukážou, že bude poškozené. Jako každá matka bych o tom hodně dlouho uvažovala a přemýšlela, co vlastně dělat. A pak je to tady. To pověstné KDYBY a KDYŽ. Otázky typu-co když půjdu na potrat a pak pitvou zjistí, že bylo zdravé? Nebo- mám risknout, že se narodí postižené? Ono to může být a nemusí. Je velmi těžké se rozhodnout. Jak už tady ale bylo řečeno, tak je spousta lidí slepých, hluchých, mentálně a zdravotně postižených, kteří žijí hodnotný život. Můj synovec se narodil ve 31. týdnu. Oproti mému prvorozenému synovi vypadal strašně zuboženě. Taková kostřička potažená kůží. Nepřeháním, opravdu to tak bylo. Taky měl samé hadičky a dorůstal v inkubátoru. Když jsem byla se svým synem na Borech v Plzni na neonatologickém oddělení, tak jsem tam viděla spoustu malinkých miminek a nebyl to moc hezkej pohled. Dokonce ani na mého syna, který měl zavedenou hadičku skrz nos do žaludku. Obrečela jsem to, ale rozhodla jsem se pro něj udělat maximum. I za cenu, že se o něj budu muset starat, když bude postiženej. Díky bohu má jen LMD. Je to taky těžký, ale horší by bylo, kdyby byl slepý. Když se nad tím zamyslím, tak matka, která se rozhodne porodit dítě, o kterém ví, že bude nejspíš postižené, tak vlastně dává v sázku i svůj dosavadní život. Dosud žila, jak chtěla a dělala věci, které ji bavily. S tímto rozhodnutím se ale pouští do boje, kdy bude muset přerušit svoje záliby. Takže si na sebe ušije bič, ale chce to přeci ona sama. Je to její rozhodnutí a na to má právo. Stejně jako každý člověk má právo na život. Snad jen ti, co zabijí tohle právo ztrácí. Takže:Žijme a nechme žít.J
 Mikeš+ 3 holky 


Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(21.1.2006 13:47:23)
Jestli jsem pochopila funkci hormonální antikoncepce, tak rozhodně k žádné smrti počatého dítěte nedojde, protože nedojde ani k tomu početí.
 Hana 
  • 

Re: Re: Re: Interupce - krutě bolestivá smrt dítěte ! 

(23.1.2006 8:43:01)
nepíše se rok 2006!?
 Channah 
  • 

Re: Interupce - nechtěla jsem měnit téma 

(19.1.2006 17:48:13)
Vidím, že jsem svou poznámkou posunula diskusi někam jinam. Původní článek se týkal předčasně narozených dětí. Ale protože v diskusi se začalo s určitou lehkostí hovořit o životě či ne-životě dětí, chtěla jsem přidat ještě jiný pohled na život nenarozených dětí.
Nicméně má prosba "Nechme děti žít", patřil i všem již narozeným dětem. Je-li lékařská věda už tak daleko, mám za to, že má povinnost pomoci, kde to jde.

A ještě pár poznámek k těm interupcím atd... Hnutí Prolife znám jen z jejich Internetových stránek a letáčku. Moc nerozumím, co může být "polopravdou" třeba na popisu technik právě potratů... Mně to přijdou prostá fakta. Ale - a to myslím vážně - ráda uslyším, co konkrétně hlásají nepravdivého.

Anebo k jiné poznámce v diskusi - hormonální antikoncepce skutečně zabraňuje ovulaci, ale též zabraňuje uhnízdění oplodněného vajíčka, pokud přece jen k ovulaci a k oplodnění došlo. Proto může být abortivní.

Channah
 Katka 
  • 

Re: Re: Interupce - nechtěla jsem měnit téma 

(19.1.2006 17:58:26)
Já jsem teda ty stránky nečetla, ale vím tak zhruba, co se říká. Můžu tě ujistit, že k žádnému drcení hlaviček ani nožiček v děloze nedochází. To jsou praktiky středověku. U malých plodů se provádí výškrab, kdy se kyretou zárodek odstraní z dělohy a u velkých (vývojové vady apod) se normálně vyvolají kontrakce a dojde k normálnímu porodu celého plodu. Ale i tak je to hrůza. Nikomu to nepřeju
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Interupce - nechtěla jsem měnit téma 

(19.1.2006 19:08:01)
Bohužel jsem potracené "plody" v 16-17.týdnu viděla. Ubezpečuju tě, že i když jsou ještě maličké, už mají všechno, co člověk má mít - tj.nohy, ruce, hlavu s očima... Taková roztrhaná malá tělíčka se pak hážou do odpadových pytlů zrovna tak jako ta větší, celá, která jsou "potrácena" po 20.týdnu kvůli špatným výsledkům amniocentézy. Po 20.týdnu to totiž není potrat jako takový - to se vyvolá vlastně předčasný porod podáním hormonálního kokteilu, takové dítě má někdy i kolem 20centimetrů. Je to hrůza. Ubezpečuju, že nejsem žádná fanatická katolička, ale toto je děsivé a nechápu doktory, co to dokážou udělat. Já jsem ženská sestra, naštěstí v ordinaci, tohle jsem viděla během mé praxe na sále. I proto katolíky nechápu, že odsuzují jakoukoliv antikoncepci - vždyť je to přece lepší, než to, co jsem na sále viděla. Ale jinak mi můžete věřit, že praktiky na stránce Hnutí pro život jsou co se týče popisu potratů fakt pravdivé, jak říkám - bohužel.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Interupce - nechtěla jsem měnit téma 

(19.1.2006 19:29:51)
No ono to asi je hrozne v kazdem pripade, o tom neni pochyb...

Ale neprovadeji se potraty jen do 12.tt? A pak uz jen ze zdravotnich duvodu, ne?

Mozna se pletu, ale tohle mi nejak zustalo v pameti po vsem, co jsem kdy precetla...
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Interupce - nechtěla jsem měnit téma 

(19.1.2006 20:02:35)
To máš pravdu. Do 12. týdne bez udání důvodu(nebo nevím jak to napsat) a do 24. týdne při nějakém postižení.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Interupce - nechtěla jsem měnit téma 

(19.1.2006 20:10:38)
No ja jen ze se tu rozebiralo, jak jsou hrozne potraty v 16. tydnu a tak....vim, je a musi to byt hrozne...

Ale jak uz tu psala Sylva - kdo se do 12. tydne rozhodne pro potrat, toho tenhle popis neodradi a kdo je k tomu nucen okolnostmi do toho 24. tydne, tomu tohle zpusobi bolest a trauma na cely zivot....a zpusobi mu ho i bez tohoto popisu...

Nic ve zlem...
 Apolena. 


Re: Re: Interupce - nechtěla jsem měnit téma 

(19.1.2006 18:03:32)
Channah,
popis potratu je nejspíš pravdivý, nevím, nedokážu to posoudit. Každopádně mi ale připadá strašně nefér prezentovat potraty (cokoliv) jednostranně. Na Hnutí Pro život NEMÁM RÁDA to, že jsou příšerně netolerantní, dogmatičtí a vidí svět černobíle. Čemu nerozumí, to roznesou na kopytech.
Rozhodně nejsem nadšený propagátor potratů, ale dokážu pochopit ženy, které se v nějaké mezní životní situaci pro potrat rozhodly. Taky se mi nelíbí používání interrupcí místo antikoncepce, ale to je můj názor a nebudu ho cpát veřejnosti jako jedinou pravdu. Pokud někdo potrat opravdu chce, fotky potratů ho nepřesvědčí. Pokud některou ženu např. k potratu donutil její partner, tak té ty fotky leda způsobí trauma. Nevidím jediný rozumný důvod, proč něco tak drastického zveřejňovat.
Další, co mi na nich vadí - naprostá netolerance (a ošklivě prezentovaná s úmyslem ublížit) k jiným druhům svazku, než je oficiální svatba. Bigotní přístup k sexu. Hlásají méněcennost žen a prosazují jeich podřízenost mužům. Odmítají existenci domácího násilí - pokud existuje, tak si za něj může žena sama a musí to tedy "vydržet".
Pečlivě jsem si jejich stránky přečetla a nenašla jsem tam asi nic, s čím bych souhlasila. A pak jsem nemohla vzteky usnout a psala jsem někdy ve 4.h ráno Miladě, abych se vyzuřila :-).
 & 


Re: Re: Re: Interupce - nechtěla jsem měnit téma 

(19.1.2006 18:27:42)
Sylvo,

Po precteni stranek prolife jsem na tom byla podobne. Jeste mne "vytocilo", oni do tech svych statistik zahrnuji samovolne potraty. Jeden jejich priznivec mi vysvetloval, ze jsi za to zeny mohou samy. Taky vubec nepripousteji fakt, ze se pocet potratu a nechtene narozenych deti diky HA snizil. Jinak setrenice umrelo dite ve 20tt a musela ho normalne porodit. Zadne trhani hlavicky.
 Aneta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Interupce - nechtěla jsem měnit téma 

(20.1.2006 10:44:29)
H&M statistiky s výčtem spontánních potratů nepocházejí z Prolife hnutí, ale ze stránek UZIS - jak sis mohla všimnout. mezi potraty spontánní potraty řadí stát.
 Bibi* 


Re: Re: Re: Re: Re: Interupce - nechtěla jsem měnit téma 

(20.1.2006 11:11:13)
Pokusím se vnést jasno-na spont. aborty a interupce a mimoděložní těhotenství se píše jedno hlášení,v něm je však přesně specifikováno,oč jde ,kolikátý týden,jaká indikace,dělá se z toho nejrůznější statistika(UZIS) a v ní je vše odděleně popsáno a znázorněno.

Jinak-v přírodě se až 70% počatých zárodků potrácí,zejména pro genetické abnormlity.Dalčí potom např,pro neschopnost nidace,hormonální dysbalance apod.
HA-její opravdu hlavním efektem je blok ovulace,nastaví organismus do situace,jaká panuje v těhotenství,z toho pramení i její některé příznivé účinky,bohužel ale i ty nežádoucí,rozhodně není pro každého.Dalším způsobem jak zabraňuje početí,je změna kvality tzv. cervikálního hlenu,který se pro spermie stává neprostupným až spermicidním,pokud tohle všechno selže,pak opravdu nastává situace,že změnou kvality endometria zabrání nidaci,ale ne že by vypudila již uhnízděné vajíčko,jenže tahle situace nastává i v přírodě poměrně často,žena ani nezjistí ,že byla těhotná,jen se jí trochu spozdí měsíčky,někdy ani to ne.Nazvat hormonální antikoncepci abortivní je opravdu poněkud zavádějící a účelové.Pro life je extrémistická organizace,která možná někoho osloví,ale vcelku se pouze účelově snaží manipulovat s fakty,extremismus je vždy škodlivý.
 Vladan 


Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(19.1.2006 19:22:07)
Milé dámy, v první řadě bych chtěl upozornit, že nejsem rasista, xenofob ani podobně založený člověk. S postiženými přicházím do kontaktu a vycházím s nimi dobře.
Nejsem pro to, aby se ukončovalo zdravé a normálně se vyvíjející těhotenství. Ale žena má v tomto případě právo mluvit do toho, zda chce dítě přivést na svět nebo nechce. Je to koneckonců ona, která bude muset snášet veškeré fyzické, psychické a finanční problémy z nastalého těhotenství vzniknuvši.
Tak, ale abych se dostal k problému handicapovaných dětí či nedonošenců - tyto pojmy nezaměňuji, pozor!
Pokud je budoucí matce oznámeno, že její dítě bude nade vši pochybnost nějakým způsobem degenerované, měla by těhotenství ukončit. Za tím si stojím. I pokud by tu bylo riziko, že se lékaři spletli. Proč? Protože láska matky k postiženému dítěti je možná veliká, to ano. Ale to dítě se stane jednou dospělým a bude po smrti rodičů odkázáno buď na pomoc cizích lidí, v horším případě na ústav.
Teď ještě k mému příspěvku ohledně toho, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda jsme schopni přivést na svět zdravé dítě a zda máme přispět do genetického potenciálu lidstva:
Ano. Stojím si za názorem, že jestliže vybíráme vhodné jedince pro chov u krav, prasat, psů, koček, slepic, králíků a já nevím čeho ještě, měli bychom se ZAMYSLET nad tím, zda my jsme vhodní jedinci k chovu. Čili zda je skutečně žádoucí, aby náše geny obohatily dejme tomu budoucnost lidí v Čechách. Možná vám to připadá jako krutý názor, ale spousta lidí má děti, aniž by nad tím jakkoli uvažovali. Měli by si rozmyslet, zda by děti měli mít. Nikdo jim do toho nemá právo mluvit, ale měli by to vzít v úvahu.
Nedonošené děti - díky tomu, že lékaři dokáži zachránit děti, které mají pod 800 g (někde jsem četl, že se to podařilo u dítěte pod půl kila), vzniká v dnešní době přímo lavina dětí s poruchami učení. Diskalkuliky, disgrafiky a dislektiky se to ve školních lavicích jenom hemží. Děti s poruchami chování, děti s hyperaktivitou...
Vážně si myslíte, že by se nad tím člověk neměl aspoň zamyslet?
 Katka 
  • 

Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(19.1.2006 19:49:40)
Už raději nic nevysvětluj. Vůbec sis tím nepomohl. Ty chceš opravdu říct, že disgrafie apod je důvod proč se zamyslet nad tím, zda mít děti? Ty asi žádné nemáš, že?
 Ivana Procházková 


Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(19.1.2006 22:17:01)
"..měli bychom se ZAMYSLET nad tím, zda my jsme vhodní jedinci k chovu. Čili zda je skutečně žádoucí, aby náše geny obohatily dejme tomu budoucnost lidí v Čechách. Možná vám to připadá jako krutý názor, ale spousta lidí má děti, aniž by nad tím jakkoli uvažovali. Měli by si rozmyslet, zda by děti měli mít.."

Vladane, čtu to dokola už asi po páté a nějak to pořád nechápu.

1. Co si představuješ pod pojmem, že "geny obohatí budoucnost lidí.."? Resp., kdy konkrétně dle tebe dochází k obohacení a kdy ne (stačí příklad)?

2. Proč bych vůbec měla brát tuto skutečnost v potaz při rozhodování, zda mít potomka?

I.
 Vladan 


Re: Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(20.1.2006 6:35:52)
Nevím. Třeba pokud má matka nějakou genetickou vadu nebo poruchu, měla by přemýšlet o tom, zda není nebezpečí, že ta vada bude přenesena na její dítě, příliš velké.
Tady jsem stejně za nácka a rasistu a xenofobistu, takže je to v podstatě jedno. Ale jde o to, že v některých zemích je naprosto normální, aby si manželé před vstupem do manželství nechali udělat genetický test. Tady se to nepraktikuje.
Každý zná svůj zdravotní stav. Ví, zda je zdravý či nikoliv.
Když člověk žádá o dítě k adopci, musí projít neskutečnou peripetií testů, psychologických pohovorů a ponižujících procedur. Rodiče, kteří to zakusili, mi to dozajista potvrdí.
Kdo chce mít dítě "přirozenou" cestou, žádné takové testy podstupovat nemusí. Nikdo nezkoumá, zda z něj bude dobrý rodič, zda zvládne psychicky i fyzicky náročnou výchovu ditěte.
Ještě bych rád poznamenal něco k tomu, že "nejsme zvířata a jsme nadáni soucitem a citem"
Ano, to je jistě pravda. Jenomže, milé dámy, ruku na srdce, když budete mít vedle sebe dva muže, oba dva stejně milé a hodné. Jeden z nich bude vypadat jako Bradd Pitt, druhý jako Quasimodo. Koho z nich si vyberete???
Soucit a lidskokst je krásná věc. Ale když člověk nemůže pro svůj vzhled najít partnera (to není möje ukřivděné a pokřivené vidění světa - já človíčka, se kterým sdílím dobré, zlé i protivné mám), tak mu všechen soucit a lidskost jsou naprosto k ničemu.
 & 


Re: Re: Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(20.1.2006 8:42:44)
Vladane,

"Nevím. Třeba pokud má matka nějakou genetickou vadu nebo poruchu, měla by přemýšlet o tom, zda není nebezpečí, že ta vada bude přenesena na její dítě, příliš velké ...."

Vladane jak vis, ze to vetsina zen, ketre to opravdu vi predem, nedela?
Jenomze ve vetsine pripadu se to proste predem nevi. Syn ma nekolik vrozenych vad, ktere byly zpusobeny chromozonalni chybou. Nikdy predtim jsem o tom neslysela a zjistilo se to az po porodu. Nastesti z toho vyvazl docela dobre. Pokud se prokaze, ze i ja mam tuto chybu tak pravdepodobne dalsi dite uz nebude.

Na druhou stranu v do toho nemuzes michat poruchy uceni a hyperaktivitu. Ja jsem sama dyslektik moje mati je take. Nikdy mne nenapadlo kvuli dyslexii nemit deti.
Napr. Churchil, Eistein nebo John Irving byli taky dyslektici, pak jsou taky lide, kteri treba zadne poruchy nemeli napr. Hitler, Stalin .....
No proste, kdyz ti tolik jde o blaho lidstva, jak muzes vedet ze nekdo, kdo spatne vidi a slysi nebude pro lidstvo prinosnejsi nez nekdo kdo je geneticky vporadku.

 Insula 


Re: Re: Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(20.1.2006 10:21:20)
Mě by rozhodně Quasimodo nevadil, kdyby byl na mě hodný, miloval mě a kdyby jsme si rozuměli. Proč taky? A není to o soucitu, ale o porozumění dvou lidí.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(20.1.2006 12:35:38)
S tím Bradem Pittem se pleteš. Já jsem měla kolem sebe spoustu krásných kluků, mými nejlepšími přáteli byli nejhezčí kluci z města. Pak jsem ale potkala svého současného manžela. Je o třináct let starší a žádnej krasavec to taky není. Ale mě se líbí a miluju ho stejně jako když jsme se seznámili.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(21.1.2006 21:12:37)
Vladane,
položila jsem ti 2 věcné dotazy a ty jsi mi odpověděl stylem "Nevím" a ".. jsem tu za nácka a rasistu, takže to je stejně jedno..".
Fajn, taky odpověď. Aspoň vím, že tvé názory brát vážně nemám.
 Vaclavka 


Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(20.1.2006 11:18:19)
Vladane, já se narodila jako donošené dítě, ale možná proto, že "starším rodičům" (píšu v uvozovkách, protože dneska je věk 33 a 42 let celkem běžný), mám vrozenou srdeční vadu, kvůli kterým mě jako dítě proháněli po doktorech a naši o mne měli děsný strach. Nesměla jsem spoustu věcí (pravda, na gymplu se to hodilo jako "částečné osvobození z tělocviku", ale zase jsem přišla o účast na bramborových a chmelových brigádách, na které mají spolužačky bezva vzpomínky), myslím jedno k druhému - jsem totiž děsně ošklivá - utvořilo moje nulové sebevědomí, mindráky a určité obavy z kontaktu s vrstevníky. O vrstevnících mužského pohlaví nemluvě. Srdeční vadu jsem rozchodila, nulové sebevědomí ne. Sice jsem se vdala a mám děti (zatím jsem i zaměstnaná s celkem slušným platem), ale ty mindráky se podepsaly na spoustě věcí, které jsem provedla a které bych chtěla vymazat z paměti a ze života. Takže vím, jak může ošklivý ksicht (omlouvám se za ten výraz) člověku zkomplikovat život... Nevážím si sama sebe, nenaučila jsem se s tím žít, i když vím, že spousta jiných je na tom huř...
Můj synek se narodil o pouhý týden dřív, porod v pohodě, ale má LMD. Zkraje mi trochu trvalo, než jsem se "zorientovala" v této problematice (taky mi hodně pomohla Rodina...), teď už je vše v pohodě - i když bych ještě někdy vraždila při tom, když synátor píše úkol z jazyka českého. Je v páté třídě, paní učitelka bere na jeho specifickou poruchu učení zřetel (obdivuji její trpělivost), normálně sportuje... Prostě člověk nikdy neví, co se může stát i "normálně" donošenému dítěti. A jak už některý z diskutujících psal - kdykoli. Stačí blbá náhoda a život normálně zdravého dítěte se obrátí úplně naruby...
I když co se nedonošeňátek týče, ve svém okolí máme maminu, která neměla štěstí, dítko sice zachránili, ale zemřelo po pěti letech na úrovni novorozeněte...
To: Diskutujícím, které toto téma opět převedly na téma potraty a abortivní účinky antikoncepce... Ach jo. Na toto téma tu prolétlo spousta příspěvků a pravdy se nikdo nedobere. Jo, mámu, která je v zoufalé situaci neodradí ani podrobný popis trhání ručiček a nožiček, maximálně jí to ještě víc rozhodí psychiku. Holky, které jsou lehkovážné a berou UPT jako antikoncepci nechť zabrousí na diskuze holek, které nemohou otěhotnět či se jim nedaří mimíse donosit. Možná to na ně zapůsobí víc, než stokrát omletá "rozdrcená tělíčka". Nehádám se o tom, zda HA či tělísko (díky němu mám syna) jsou či nejsou abortivní. HA jsem užívala, protože nejsem pako, které spoléhá na "neplodné dny" (mám z nich dvě dcery), vidím to jako rozumné řešení, víc by mi dělala vrásky potrat klasický. Pokud HA či tělísko zabrání zárodku ve stadiu dělení, aby se zahnízdil, je to poněkud menší zlo, než když jdu na potrat zárodku již zahnízděného. Tahle diskuze vznikla na téma úplně jiné, tak bychom se ho měly držet a ne při každé příležitosti horlit proti antikoncepci.
 Mariana-Matěj 1 rok 
  • 

Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(22.1.2006 23:08:27)
Mily Vladane, ja se snazila te pochopit a uz se mi to celkem darilo, dokud jsem si neprecetla toto. Nam se narodil Matej o dva mesice drive a myslis si, ze jsme ten brzky porod planovali, ze jsme se nad nim zamýšleli? Pro me byla velka uleva, ze kdyz me dali na monitor, ze bylo dite zivy a vůbec jsem se nezaobirala myslenkou, ze by nemel byt jen proto, ze se narodi driv!! Po porodu mel Matej komplikace, cely tyden jsem stala u inkubatoru a modlila se, aby to prezil!!!! A stal se zazrak a je to velice zdravy, cily kluk. A ze by mohl trpet dyslexii a vsim, co si tam vypsal? No a co!! Jsem stastna, ze ho mam a za tim si stojim. Zamyslet se nad tim, ze kdyz porodim dite driv, ze se ti nehodi do chovu..., je videt, ze sam si nikdy deti nemel a nebo, ze si o ne nikdy nemel strach!! Takovy ten strach,kdy ti je jedno, ze nebude chytry, ale ze bude zdravy a snad i stastny!
 Vladan 


Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(19.1.2006 19:22:33)
Milé dámy, v první řadě bych chtěl upozornit, že nejsem rasista, xenofob ani podobně založený člověk. S postiženými přicházím do kontaktu a vycházím s nimi dobře.
Nejsem pro to, aby se ukončovalo zdravé a normálně se vyvíjející těhotenství. Ale žena má v tomto případě právo mluvit do toho, zda chce dítě přivést na svět nebo nechce. Je to koneckonců ona, která bude muset snášet veškeré fyzické, psychické a finanční problémy z nastalého těhotenství vzniknuvši.
Tak, ale abych se dostal k problému handicapovaných dětí či nedonošenců - tyto pojmy nezaměňuji, pozor!
Pokud je budoucí matce oznámeno, že její dítě bude nade vši pochybnost nějakým způsobem degenerované, měla by těhotenství ukončit. Za tím si stojím. I pokud by tu bylo riziko, že se lékaři spletli. Proč? Protože láska matky k postiženému dítěti je možná veliká, to ano. Ale to dítě se stane jednou dospělým a bude po smrti rodičů odkázáno buď na pomoc cizích lidí, v horším případě na ústav.
Teď ještě k mému příspěvku ohledně toho, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda jsme schopni přivést na svět zdravé dítě a zda máme přispět do genetického potenciálu lidstva:
Ano. Stojím si za názorem, že jestliže vybíráme vhodné jedince pro chov u krav, prasat, psů, koček, slepic, králíků a já nevím čeho ještě, měli bychom se ZAMYSLET nad tím, zda my jsme vhodní jedinci k chovu. Čili zda je skutečně žádoucí, aby náše geny obohatily dejme tomu budoucnost lidí v Čechách. Možná vám to připadá jako krutý názor, ale spousta lidí má děti, aniž by nad tím jakkoli uvažovali. Měli by si rozmyslet, zda by děti měli mít. Nikdo jim do toho nemá právo mluvit, ale měli by to vzít v úvahu.
Nedonošené děti - díky tomu, že lékaři dokáži zachránit děti, které mají pod 800 g (někde jsem četl, že se to podařilo u dítěte pod půl kila), vzniká v dnešní době přímo lavina dětí s poruchami učení. Diskalkuliky, disgrafiky a dislektiky se to ve školních lavicích jenom hemží. Děti s poruchami chování, děti s hyperaktivitou...
Vážně si myslíte, že by se nad tím člověk neměl aspoň zamyslet?
 Miša 
  • 

Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(20.1.2006 20:15:11)
mám známu, ktorá podstupila v 27 tt potrat, lebo postihnutie dieťata nebolo vraj zlúčiteľne zo životom a bolo ohrozene aj jej zdravie.Bolo to robené cisarským a nakoniec zistili, že dieťa bolo úpne zdrave!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 Vladan 


Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(19.1.2006 19:23:17)
Milé dámy, v první řadě bych chtěl upozornit, že nejsem rasista, xenofob ani podobně založený člověk. S postiženými přicházím do kontaktu a vycházím s nimi dobře.
Nejsem pro to, aby se ukončovalo zdravé a normálně se vyvíjející těhotenství. Ale žena má v tomto případě právo mluvit do toho, zda chce dítě přivést na svět nebo nechce. Je to koneckonců ona, která bude muset snášet veškeré fyzické, psychické a finanční problémy z nastalého těhotenství vzniknuvši.
Tak, ale abych se dostal k problému handicapovaných dětí či nedonošenců - tyto pojmy nezaměňuji, pozor!
Pokud je budoucí matce oznámeno, že její dítě bude nade vši pochybnost nějakým způsobem degenerované, měla by těhotenství ukončit. Za tím si stojím. I pokud by tu bylo riziko, že se lékaři spletli. Proč? Protože láska matky k postiženému dítěti je možná veliká, to ano. Ale to dítě se stane jednou dospělým a bude po smrti rodičů odkázáno buď na pomoc cizích lidí, v horším případě na ústav.
Teď ještě k mému příspěvku ohledně toho, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda jsme schopni přivést na svět zdravé dítě a zda máme přispět do genetického potenciálu lidstva:
Ano. Stojím si za názorem, že jestliže vybíráme vhodné jedince pro chov u krav, prasat, psů, koček, slepic, králíků a já nevím čeho ještě, měli bychom se ZAMYSLET nad tím, zda my jsme vhodní jedinci k chovu. Čili zda je skutečně žádoucí, aby náše geny obohatily dejme tomu budoucnost lidí v Čechách. Možná vám to připadá jako krutý názor, ale spousta lidí má děti, aniž by nad tím jakkoli uvažovali. Měli by si rozmyslet, zda by děti měli mít. Nikdo jim do toho nemá právo mluvit, ale měli by to vzít v úvahu.
Nedonošené děti - díky tomu, že lékaři dokáži zachránit děti, které mají pod 800 g (někde jsem četl, že se to podařilo u dítěte pod půl kila), vzniká v dnešní době přímo lavina dětí s poruchami učení. Diskalkuliky, disgrafiky a dislektiky se to ve školních lavicích jenom hemží. Děti s poruchami chování, děti s hyperaktivitou...
Vážně si myslíte, že by se nad tím člověk neměl aspoň zamyslet?
 Jana 
  • 

Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(20.1.2006 8:02:45)
Teda Vladane deti s poruchou chovani nemusi byt nedonosene. Proboha.
A s tim kamaradem, co blbe vidi, to ja taky, to jedine mi po nedonoseni zustalo. Por. vaha 1000 gramu, 26. tyden. A jak moji mamu strasili.
Nosim cocky, pujdu na operaci ( nemusim, ale chci ), zastavam prestizni misto a hlavne, narodilo se mi zdrave, 3 tydny prenasene dite. Tudiz, nikdy nevis.
Naopak, dle prognoz bych mela byt hlucha, slepa, nechodici a dementni.
Jednou , kdyz jsem byla u lekare, tak ten volal svoji setre a rikal mi: ma nedonosena dvojcata a depresi, nechte ji, at se na vas podiva, jak jste v pohode, zdrava. To me pobavilo a jeho sestra se skutecne prihnala do 10 minut a zpovidala me.
 Vladan 


Re: Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(20.1.2006 8:26:25)
Ano. Cesty lidského zdraví a rozumu jsou nevyspytatelné. O mně mé matce taky říkali, že nebudu sedět, mluvit, chodit a že budu nevzdělavatelný. Nicméně to nic nemění na faktu, že na u každého se to může podařit. V článku se hovořilo o dítěti, vážícím 800 g. Tady asi nejde o to, zda nechat dítě žít či nikoliv. Samozřejmě že ano.
 Kristýna 
  • 

Re: Re: Pokusím se ještě vysvětlit svůj názor - ale asi to nebude nic platné 

(20.1.2006 9:09:24)
Vladane, první manžel mé matky vypadal jako Brad Pitt. Vydržela s ním rok. Druhý manžel, můj otec vypadal jako Quasimodo, vydržela s ním ráda třicet let (do jeho smrti). Po mém otci jsem podědila silnou krátkozrakost, cholerickou povahu a srostlé dva prsty na noze. Podle Tebe by měl být už můj otec vyřazen z chovu. Jsem moc ráda, že se tak nestalo, protože jsem moc ráda na světě. Div se, ale mám skvělého chytrého a hodného manžela, dvě děti (srostlé prsty jsme přenesli už jenom na jedno dítě) a hezký život. Doufám, že se nikdy nestane, aby se tvoje názory staly normou.
Kam vede šlechtění a vybírání skvělých jedinců v chovech je dobře vidět třeba na perských kočkách (šlechtění k co nejkrásnějšímu a nejplacatějšímu čumáčku dovedlo většinu těchto původně krásných zvířat k chudákům s neprůchodnými nosními a slznými kanálky), psů (retrievři - dysplazie kyčlí, němečtí ovčáci - neuvěřitelné problémy s páteří, protože spadlá záď je tak krásná atd.).
To že někdo trpí pocitem méněcennosti není v tom, jak vypadá, ale ve výchově.
 oliff 


Vladane, porad ti nerozumim 

(20.1.2006 9:14:19)
Vladane,
jak uz jsem ti psala na zacatku diskuze. Co tim myslis, zamyslet se? Hlavne v souvislosti s tvym prikladem deti s poruchami uceni. Porad jsi mi nevysvetlil, jak by si to resil treba konkretne u nedonosenych deti. Nejak mi to stale unika. Nedovedu si predstavit, ze bych doktorum po porodu sveho synka narozeneho ve 27 tt sdelila: Vite co, ono je ve skolnich lavicich uz spousta deti, co se hur soustredi, tak mu radsi moc nepomahejte, inkubator mu nevyhrivejte..., oni by to pak ucitele meli zbytecne tezke a me se nebudou chtit resit ty poznamky ze skoly.... Zamerne prehanim, ale proste si musis vzit do dusledku co rikas. Je hezke rict, zamysleme se, az jak moc pomahat nedonosenym detem, ale ja porad nechapu, co tim chces rict.
 Vladan 


Re: Vladane, porad ti nerozumim 

(20.1.2006 9:41:54)
Dobře. Odvolávám, co jsem napsal. Je to špatný názor. Možná, že je v pořádku, když se přenášejí dál zvláštnosti v genetickém materiálu. Máme díky nim spoustu skvělých lidí. Takže pardon - dále ať jsou zachraňovány děti třeba pod půl kila, prodlužován život přístroji a léky lidem, kteří mají nesnesitelné bolesti a přejí si zemřít a ať se rodí mrzáčkové, které matky chtěly "protože si to přece nedají vzít a ony je vychovají". Dámy, vy pletete pojmy s dojmy a příčinu a důsledek.
Já neříkal, že by se neměly zchrańovat děti, PROTOŽE mají pak poruchy učení. Jenom jsem konstatoval fakt, že poruchy učení jsou teď daleko častější než byly předtím a JE TO PRAVDĚPODOBNĚ způsobeno tím, že se zachraňují nedonošené děti, které by před dvaceti lety zachráněny nebyly. Toť vše.
Možná je v pořádku, že mají děti lidé, kteří se sotva dokážou postarat sami o sebe.
Ale já to tak necítím. Nikdy jsem nikoho nediskriminoval, znám několik lidí s downovým syndromem (chodím vypomáhat do ústavu) a vím, že ti lidi jsou moc fajn. Jenom si nejsem jist, zda je dobře, že dáváme šanci na život někomu, kdo by možná správně měl zemřit (500 g určitě není přirozená váha dítěte.)
 Jana 
  • 

Re: Re: Vladane, porad ti nerozumim 

(20.1.2006 9:52:10)
Hele Vladane, kdyz by tyto deti pred 20 lety nemely sanci, byl bys tu? Ja se narodila 1975 a moje vaha 1000 g byla hrozna a hlavne doktori nemeli snahu. Mama rika, ze me ani do toho inkubatoru dat nechteli, ze to nema cenu. A kdyz me chtela chodit kojit, takm rikali, ze to taky nema cenu. A jsem v pohode. neco jineho jdou vrozene tezke nemoci, ale u predcasne narozenych deti nikdy nevis.
 Vladan 


Re: Re: Re: Vladane, porad ti nerozumim 

(20.1.2006 10:04:16)
Jestli bych tu byl? Jo, měl jsem normální porodní váhu. Ale o to nejde. Prostě mám špatný názor, no. Omlouvám se, ale prej na to má v dnešní době člověk právo - mít špatné názory. Chyba byla, že jsem je ventiloval ven a tak se za to omlouvám.
 k+v 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vladane, porad ti nerozumim 

(20.1.2006 10:57:48)
No řečetla jsem si celou diskusi...:) opět se to zvrhlo trošku mimo-viz HA :) ale to je možná i tak dobře.
Jen k Tobě Vladane- já myslím, že celkem chápu, o co Ti jde, jaks to myslel, potíž je, že to vždy nějak blbě konfrontačně zformuluješ:))
Víš myslím, že když žena čeká dítě a najednou se něco zvrtne, hrozí předčasný porod nebo musí porodit mnohem dřív kvůli svému zdrav. stavu, tak stejně prostě doufá, že to mimčo přežije, a bude zdravé...Tam asi pracují hormony a vůbec-už k tomu břichu má velikánmský citový vztah, od doby kdy cítí pohyby, si mimčo předstvuje, povídá s ním... a to je pak těžké nebojovat o každý týden těhotenství a neusilovat o jeho záchranu...
Osobně bych šla na vyvolávaný porod kdyby mi lékaři z amnocentézy fakt potvrdili, že dítě bude těžce postižené-brr:(((( ale musí to být fakt hrozný zážitek:(((((((((((((
K.
 Vladan 


Re: Re: Re: Re: Re: Vladane, porad ti nerozumim 

(20.1.2006 11:06:28)
Chápou, že je to těžké rozhodnutí. A taky jsem rád, že aspoň někdo pochopil, o co se mi jedná:-)
Dost těžko jde tahle věc písemně ztvárnit tak, aby to nebylo aspoň částečně pobuřující. A mně se to bohužel nepovedlo. Možná by to chtělo názor někoho s lepší výřečností a vědeckými argumenty po ruce, který (která) by to formuloval lépe.
Všichni mluví o zodpovědnosti k dětem. Ta zodpovědnost by měla začínat ještě před početím.
Nedávno jsem četl (no, nedávno - už to bude rok:-) článek o dvou lesbických ženách, které se nechaly uměle oplodnit. Což je podle mě naprosto v pořádku. Problém je v tom, že ty ženy byly neslyšící. A zvolily si záměrně k oplodnění neslyšícího muže - jejich vada byla dědičná. Ony CHTĚLY přívést na svět dítě, které nebude slyšet - aby prý s ním mohli sdílet svůj svět. Slyšícímu dítěti by prý nerozumněli...
Takže pokud jde láska až tak daleko a touha po pro mě ideálním dítěti vede až k tomu, že CHCI, aby se narodilo mé dítě s určitým defektem, je něco špatně. A pokud vím, že mé dítě bude těžce tělesně postižené, tak tím, že půjdu (kdybych byl žena) na potrat neprokazuju svou zbabělost a neochotu se o dítě starat, ale naopak zodpovědnost vůči němu do budoucna.
 Mirka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vladane, porad ti nerozumim 

(28.1.2006 13:19:44)
pokud měly prachy na umělé oplodnění, zřejmě byly v životě úspšné a věděly, jak i s touto vadou dobře žít... a kdo jiný by měl učit děti dobře žít než ten, kdo to umí?
 kiri 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vladane, porad ti nerozumim 

(20.1.2006 11:25:49)
Vladane já si nemyslím, že bys měl špatný názor. Já to chápu tak, že pokud moje rodinná anamnéza obsahuje genetickou chorobu, tak se moc a moc rozhoduji jestli jí budu šířit dál.
V televizi jsem jednou viděla pořad, kde odešla do zahraničí lékařka, která se specializovala na léčbu rozštěpu patra. Moc se tam rozčilovala jedna maminka, která měla sama rozštěp patra, její muž měl rozštěp patra a rozčilovala se, protože jí odešla lékařka, ke které chodila se všemi svými třemi dětmi, které mají také rozštěp patra. Já nechápu, jak to ta máma mohla svým dětem udělat! Sama ví, jak je to zlé. Prakticky na 100% ví, že její dítě bude postižené, bude muset absolvovat operace, dost dlouho bude zaostávat. Proč tedy nemá jedno dítě. To chápu, naděje je silná. Proč musí mít tři? Promiňte nepromiňte, ale ona své vlastní uspokojení z velké rodiny platí utrpením svých dětí a to naprosto vědomě.
Mimo to, uvědomte si, že sice lékař musí pomoci, ale na úplné vyléčení různých defektů je potřeba spoustu nákladů. To si společnost prostě nemůže dovolit zaplatit. Je to ošklivé srovnávat to penězi, ale stejně to tak je.
Jak by se chovala tahle maminka, kdyby všechny operace a celou lékařskou péči musela uhradit ze svého. Vždyť neštěstí svých dětí mohla předejít, prostě je nepočít. A o tom, že nebudou zdravé prostě věděla dopředu.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Vladane, porad ti nerozumim 

(21.1.2006 22:00:03)
Hm, Vladane,
ale ty opravdu nejsi schopný věcně diskutovat a držet se tématu (dotazu), na které se tě někdo ptá. Pak ale nevím, proč se tu vůbec snažíš něco vysvětlovat, když na jakoukoli reakci reaguješ pořád dokola emotivním líčením toho, jak je špatné udržovat postiženého člověka naživu apod.
 Mariana-Matěj 1 rok 
  • 

Re: Re: Vladane, porad ti nerozumim 

(22.1.2006 23:33:12)
Vladane, jedna otazka. Chce mit tvoje pritelkyne deti? A ty? A jestlize ano, pokladas se za "Boha", protoze tvoje geneticke informace jsou naprosto v poradku, mozna uz mas na to vypracovany graf od lekaru, ja nevim....Ja myslim, ze jediny, kdo by se tu mel zamyslet jsi ty! Uvedom si, ze se jedna o nedonosene deti, ktere ziji at vazi pul kila nebo kilo a nikdo neni opravnen rozhodnout, zda maji zit nebo ne. Jsem rada, ze si mem Matejovi nerozhodoval ty! A docela si myslim, ze s tvym pohledem na zivot je to dost tezke. Nechci se te dotknout, ale jak jsem si precetla mas kosmetickou vadu. A jak by ti bylo, kdyby nekdo prisel a rekl ti, ze se NESMIS rozmnozovat, protoze tvoje geny nejsou pro lidstvo prinosne?
 Vladan 


1 

(20.1.2006 9:17:26)
1
 sds 
  • 

sds 

(20.1.2006 9:48:16)
dsd
 Irena 
  • 

Vladane, 

(20.1.2006 11:06:28)
ja ti rozumim. Jsem matka, chovatelka psu i sestra tezce nemocneho ditete. Jestli mam nebo nemam mit dite, jsem se opravdu zamyslela. Ale nikdo neda zdravym lidem zaruku na zdrave dite a stejne tak ani to, ze nemocni lide nemohou mit zdrave deti neni pravda. A tak mi zbyva jen spolehnout se na priznivy osud, protoze jinak bych si dite nikdy nemohla poridit. A kdyby tak uvazovali vsichni, vymreli bychom. A pokracovani zivota, to je vlastne ten nejhlavnejsi duvod. A patri k nemu i to riziko.
A jeste k clanku: v tehotenstvi jsem se modlila, aby moje dite neprislo na svet v dobe, kdy ho lekari budou muset "zachranovat". Nemam predstavu, jaky pomer je tech deti, ktere jsou naprosto v poradku a tech, o ktere se matky musi dodnes starat a treba taky proto nemuzou sedet u netu a tady s nami diskutovat.. Ale tak nejak uz se to vsechno prirode vzdaluje a i tento pokrok musime prijimat se vsemy klady i zapory, protoze uz to nikdo nezmeni.
A jen pro tebe: ani ze zdraveho jedince nemusi vzdycky vyrust sebevedomy clovek, opravdu tu zalezi asi na vychove. ( fetaci jsou zdravi jedinci, ale pro rodicovstvi asi nevhodni, ne?) A proto ti preju, abys nasel sebeduveru a lasku a uctu sam k sobe, ikdyz si treba pripadas nedokonaly. ( mnoho zen miluje nedokonalosti :-) )
 Vladan 


Re: Vladane, 

(20.1.2006 11:12:48)
Sebedůvěru mám, lásku udržuji (protože ta je třeba udržovat) a úctu...no, na ní si zas až tak nezakládám:-)
Ač to mohlo tak vypadat, v tomto případě se skutečně nejednalo o mě. Já jsem se se svou vizáží "sžil" docela brzy (myslel jsem si například, že to, že se leknu pokaždé, když kouknu do zrcadla, je jenom můj problém. Ovšem spousta lidí je na tom podobně - a jsou to učinění krasavci a krasavice:-)) a jsem spokojen s tím, jak vypadám.
Záruka na zdravé dítě není nikdy. To je pravda. Nikde není psáno, že dva zdraví jedinci budou mít zdravé dítě. Ale v dnešní době je tolik možností, jak zjistit možné genetické poruchy dítěte, že by se měli využívat. Ne pro dobro rodiny, aby měla jistotu, že bude mít zdravé dítě. Pro dobro toho dítěte.
 kiri 
  • 

Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 12:28:47)
Já osobně ti Vladane rozumím a plně s tebou souhlasím. Lidi by se měli zamyslet před tím, než se rozhodnou přivést na svět postižené dítě.

V televizi jsem viděla pořad, kde se dva postižení lidé rozčilovali nad tím, že jim odešla do zahraničí lékařka, která se jim dosud starala o jejich tři děti, které měly stejné postižení jako jejich rodiče.
Já plně souhlasím s tím, že když se mají rádi, aby se postižení lidé brali. To není problém. Ale když vím, že moje postižení se téměř jistě přenese na moje dítě, především tehdy, kdy má stejné postižení i partner, tak vědomě přivádím na svět postižené dítě. A vím to už před početím. A když se pak rozhodnu mít dítě, protože se spolehnu na naději. A ono se narodí s defektem. Já nevím, ale já bych brala jako sjvoje provinění na těch dětech, kdybych je přiváděla na svět. Moje uspokojení z velké rodiny přece nemůže být placeno utrpením dětí.
 & 


Kiri 

(20.1.2006 12:52:19)
Mluvit o rostepu patra, jako o postizeni, je docela zavadejici. Oni meli rostep patra nebo rtu? Nejsem lekar, ale vsechny takove pripady se musi posuzovat hodne individualne a tezko nekoho soudit pokud nejsem v jeho kuzi. Tezko posuzovat jestli je lepsi privest na svet dite s ryzikem rostepu patra nebo treba s ryzikem rakoviny {treba vsechny babicky umrely na rakovinu}. Jinak jsi myslim, ze tech rodicu kteri privadeji deti za kazdou cenu, je opravdu minimum.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Kiri 

(20.1.2006 13:00:29)
Myslim, ze Ti nikdo nerekne, zda bude mit dite rozstep patra. Ale zjisti Ti jistou genetickou poruchu -odchylku od normalu, ktera rozstep zpusobuje. Pak je to na Tobe. A pokud vim, rozstep patra je z genetickych poruch to nejmensi. Ale ze bude mit dite "jen" rozstep Ti take nezaruci nikdo. Alespon u nas to tak je. Proste oznami genetickou poruchu, testy se delaji v patem mesici.
 kiri 
  • 

Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 13:06:58)
to caira:
Já bych nechtěla mluvit jen o rozštěpu patra. To je úplně jedno, jaké to postižení je. Rozštěp patra je jen určitý případ.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 20:42:08)
nalijme si cisteho vina
v tom, ze privedu na svet postizene dite, nevidim nic bohabojneho.. spis naopak
mela by byt jasne stanovena hranice lekarskou komorou, jelikoz tehotna matka, oblbla po porodu hormony, nedokaze logicky uvazovat.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 21:17:29)
Cairo, nějak mi ty dva po sobě jdou cí příspěvky nejdou ani trochu dohromady.
Psala jsi je oba?

"mela by byt jasne stanovena hranice lekarskou komorou, jelikoz tehotna matka, oblbla po porodu hormony, nedokaze logicky uvazovat. "
i tohle:
"A tim spis si stojim za svym nazorem, ze pokud bych byla tehotna a behem tehotenstvi bylo jakekoliv podezreni na genetickou vadu, sla bych na potrat. Je to muj NAZOR! Nerikam, ze to ma takhle nekdo delat.."

Čemu má stanovovat hranici lékařská komora proboha??? Prosím, řekni mi, že se mýlím, když si tvůj příspěvek vykládám tak, že lékařská komora by měla matce vzít porozené dítě (protože ta je oblblá hormonama) a v zájmu eugeniky ho nechat umřít? Protože nemá ruku nebo nohu nebo proto, že se narodilo v 30. týdnu?

Prosím, řekni, že to chápu špatně :-(((
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 21:28:07)
Taky jsem si tím teď lámala hlavu...Já si vlastně myslím, že v téhle obalsti nějaká regulace nějak ani není možná, odporuje to nějak lidskosti, etice, nejde to...Já na jednu stranu trochu chápu, co měl třeba Vladan na mysli, není mi taky nejlíp při představě toho, že dva lidé s genetickou poruchou zplodí dítě, u něhož je témeř jisté, že bude mít tutéž poruchu, ale fakt nechápu, jak toto regulovat..Někdo tu psal o jakési mravní výchově, ano,tak touhle cestou snad...
Fakt si nedovedu představit, že porodím dítě, přečasně a pravděpodobně s malou nadějí žít nebo žít s omezením, dítě mi někdo vezme, zasedne komise, která rozhodne"ne, tohle dítě tedy ne"....Nehledě na to, jaké možnosti by se najednou otvíraly obchodům s dětmi, lidskými orgány....Ano, jdu možná moc daleko, ale....
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 21:40:35)
Tak furt aktualizuju a aktualizuju v představě, že se mi dostane nějakého vysvětlení, ale nic...jsem ponechána na pospas svým nejčernějším fantaziím.
A furt mi leze jaksi na mysl, že za kulturní by měla být společnost považována podle toho, jak se chová ke svým nejslabším.
Zbavit se jich v rámci zachování zdravého druhu umějí i zvířata a my jsme to uměli, už když jsme žili v jeskyních.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 21:56:52)
Jasne Lizo, ale je to fakt spis veci "eticke vychovy" jak pise Federika. Ty se nad tim treba aspon zamyslis... Zkus si predstavit, ze mas postizene dite, kteremu venujes veskery cas,.. nechodis ani do prace, jen se staras o dite.. a do toho Te opusti manzel, prototoze uz nemuze dal zit se zenou, ktera ma jen sve postizene dite... a na nic jineho nema csa , ani na neho. Co pak? Zenska vydrzi vic nez clovek, to je fakt, ale proboha proc?? Kdyz si muzeme vybrat?
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 22:05:36)
Cairo, vybrat si ale můžeme jen do té chvíle, než někdo začne říkat, že to má být centrálně regulováno, například lékařskou komorou.
Nedělala bych z lidí nesvéprávné hlupáky, toho už bylo v minulosti dost. Jistě by bylo pro mnoho lidí pohodlné svalit ze sebe odpovědnost na někoho jiného. To ne já, to lékaři, oni rozhodli.
Ono je to ve skutečnosti tak, že když otěhotním, musím počítat i s tím, že dítě nemusí být zdravé, a musím být schopná s tím nějak naložit. Buď jít na potrat, nebo ho dát do ústavu, nebo se o něj starat. Ale já jsem matka a mám tu zodpovědnost za to, jak jsem se rozhodla.
Když si ho nechám doma, je to se všemi důsledky. Když ho dám pryč, nezbude mi než unést pocit viny za to, co jsem udělala. Ale to je prostě život a loidská zodpovědnost.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 21:18:09)
Cairo, nějak mi ty dva po sobě jdou cí příspěvky nejdou ani trochu dohromady.
Psala jsi je oba?

"mela by byt jasne stanovena hranice lekarskou komorou, jelikoz tehotna matka, oblbla po porodu hormony, nedokaze logicky uvazovat. "
i tohle:
"A tim spis si stojim za svym nazorem, ze pokud bych byla tehotna a behem tehotenstvi bylo jakekoliv podezreni na genetickou vadu, sla bych na potrat. Je to muj NAZOR! Nerikam, ze to ma takhle nekdo delat.."

Čemu má stanovovat hranici lékařská komora proboha??? Prosím, řekni mi, že se mýlím, když si tvůj příspěvek vykládám tak, že lékařská komora by měla matce vzít porozené dítě (protože ta je oblblá hormonama) a v zájmu eugeniky ho nechat umřít? Protože nemá ruku nebo nohu nebo proto, že se narodilo v 30. týdnu?
Nebo snad to je myšleno tak, že když na amniu zjistí trisomii 21. chromozomu, tak tě prostě odvelí na potrat a hotovo???

Prosím, řekni, že to chápu špatně :-(((
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 21:40:07)
Lizo, chapes to dobre :-(
Asi jsem opravdu desne tvrda a kruta. ALe opravdu jsme byli s manzelem od zacatku tehotenstvi rozhodnuti pri jakekoliv geneticke poruse zjistene v 18tt, abych podstoupila potrat. Obe deti byli planovane, a u obou jsme byli - OBA DVA - rozhodnuti stejne. Mozna za to muze moje znama s postizenym didetem. Ale ja bych opravdu sla na potrat, pokud bych vedela o tom, ze me dite nebude v poradku.
Pokud bych privedla na svet dite postizene, coz snad v dnesni dobe ani nelze, nevim, co bych byla schopna udelat a co ne. Ale myslim si, ze euforie z toho, ze jsem vubec porodila by mi nedovolila lekari rict, me postizene dite, ktere pr. nedycha, nedavejte do inkubatoru. Asi bych kricela pravy opak. A pak toho litovala cely zivot.. Litovala me dite, sebe, vsechny..
Urcite nekde existuje studie, ktera statisticky overuje, jak dopadnou nedonosenatka napr. pod 1kg. Jak jsou na tom s ruznymi vadami? Jsou opravdu zcela zravy?
Nemluvim ted o detech, ktere jen nedosahnou porodni hmotnost. Neter mela velkou podvahu a dnes ma "jen" spatna jatra. je ji sest. a cely zivot bude na lekach, ale jinak je to nadherna holcicka. Laik tohle nevyresi, opravdu bych nechal stanovit hranici lekarskou komorou.

 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 21:45:17)
Cairo, já nezpochybňuju tvoje právo na ten potrat jít. Ale jak vůbec tě může napadnout, že bys institucionálně nařídila ostatním, aby na něj šli?
V jednu chvíli píšeš - nikomu to necpu - a za chvíli - to by měla zaručit lékařská komora???

Hele, Cairo, a odkud bereš tu jistotu, že všichni, kdo se narodili postižení, tu nemají být, a že všechny jejich matky litují toho, že se narodili a přežili???

Takže zpátky k tomu, co jsem psala před chvílí, ctím tovje právo do toho nejít, a ty respketuj právo někoho jiného do toho jít. To je totiž, jak jsem psala, to, co nás odlišuje od zvířat. Že se staráme i o ty neperspektivní.
Jinak je nám technika a věda naprd. Jakmile tohle přestanem dělat, nejsme nic víc než ostatní zvěř.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 21:46:28)
Pokud bych privedla na svet dite postizene, coz snad v dnesni dobe ani nelze


Cairo, na které planetě žiješ?
V dnešní době nelze porodit postižené dítě, aniž bys to předem věděla???????????????????
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 22:19:28)
Nevim na jake planete zijes Ty, ale ja na Zemi. Nas gynekolog provadel nekolik velmi podrobnych ultrazvuku, pri kterych zjistoval mimo jine i rozstep patra, dle velikosti nosnich dutin. Anomalie koncetin, dle velikosti poslednich clanku prstu apod.. A geneticke testy se snad delaji povinne vsude, nebo ne?
Jo a nemela jsem pouzit termin lekarska komora, to je trochu mimo misu.. to mas pravdu.
Co treba nejaky zakonik.. (nejsem pravnicka, tak treba blbnu pojmy..) ale proste NECO , kde by bylo NAPRIKLAD stanoveno, ze novorozenci pod 1kg NE, deti s poruchou dychani a zaroven pod 1,5kg NE.. apod
UVADIM TO CO MNE ZROVNA NAPADLO! Ale myslim si, ze by to tak nejak mohlo vypadat
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 22:32:37)
Cairo, Cairo... žádná současná vyšetřovací metoda ani kombinace všech dosud známých a dostupných vyšetřovacích metod nepodchytí více než nějaké procento postižení. Mnoho i velmi těžkých postižení je před narozením nezjistitelných...

Děti pod kilo? Víš, kolik zcela zdravých lidí bys odsoudila k smrti? Děti pod kilo a půl s poruchou dýchání?

Hele Cairo, a co takhle: dospělá žena nad 48 let s poruchou dýchání - neresuscitovat. Svou reprodukční funkci už splnila (a pokud ne, její věc) a k ničemu už není...a co kdyby náhodou došlo k poškození mozku...
A co takhle: tonoucí se zástavou dechu...neresuscitovat...může být trvale poškozen a pak by nám ještě vyčetl, proč jsme ho zachraňovali...
A co takhle - téměř donošená relativně zralá trojčata, každé kilo, neresuscitovat...

Ona jedna, a sporná, arbitrárně stanovená hranice existuje - a je to ten 24. týden, kdy se přestává mluvit o potratu a už jde o předčasný porod.


Jinak ale: mluvíš o právu na výběr. Ale odmítáš právo výběru zachovat i těm, které mají jiný názor, popřípadě jiný hodnotový žebříček než ty.
On už byl jeden pán, který to selektoval z gruntu. Duševně nemocné nechával doslova utrácet. Postižené děti se za jeho (hrůzo)vlády nechávaly bez pomoci zahynout...uhodneš jméno?
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 22:41:00)
Neberu nikomu pravo na vyber.
A ty "limity" ktere jsem napsala, jsem opravdu jen tak placla, co mne zrovna napadlo, jako priklad.. vis co je to priklad vid? Hranice by mela byt stanovena dle ruznych kriterii.. vaha poskozeni mozku a plic a podobne..
a co se tyce toho dalsiho, opravdu nevim.. Ty jsi byla nekdy resuscitovana, ze o tom takhle pises?
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 22:46:49)
Já jsem někdy resuscitovala, že o tom takhle píšu. Tobě nedochází, že člověk nemusí myslet sám na sebe, viď?

Právo na výběr právě těmito limity bereš.
Právo na výběr znamená to, že si rodiče můžou vybrat takové dítě mít a starat se o něj. Ne že si jen můžou vybrat ho nemít a nestarat se.

Ačkoli jsi psala, že to nikomu necpeš, je to právě to, co děláš. Navrhuješ, jak druhé donutit, aby fungovali tak, jak chceš ty.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 22:48:19)
Já končím, obávám se, že z téhle debaty bych dostala tak akorát žaludeční vředy.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 22:51:14)
Lizo dobrou,
a bud rada, ze mas zdrave deti.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 22:56:54)
Mila Lizo, jeste zaverem,
NIKOMU nic nenutim.
Z moji pozice zena na materske dovolene sotva neco zmuzu.. natoz nekoho ovlivnovat, na to nemam chut.. jen jsem napsala svuj nazor, jako vsechny tady..
ty mas nazor jiny, prosim..
Jo a jeste.. ja jsem resuscitovana byla, byla jsem 15 minut v komatu (a pak tyden v bezvedomi na ARO) a dodnes nikdo nechape proc mne resuscitovaly.. a vlastne chvilemi ani ja sama ne..
tak mozna proto mam tyhle smisene nazory
dobrou
 Olina 
  • 

Cairo, 

(20.1.2006 22:42:13)
toto není reakce na tvůj názor. Jen jsem chtěla upozornit, že jsem se tady dostala několikrát do klinče s odpíračkami genetických testů, takže nejsou povinné, ani zdaleka.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Cairo, 

(20.1.2006 22:48:06)
A pak je to teda otazka te eticke vychovy, jak psala Fedeerika. Ono je to vazne na kazdem z nas.. ale ze to neni povinne, to teda cumim!
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kiri 

(20.1.2006 21:48:05)
A ještě - co si tak představuješ pod pojmem lékařská komora?
 kiri 
  • 

Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 12:43:12)
Obávám se, že v diskusi lidi pletou víc různých věcí dohromady.

Jedna věc je, zda se dá s postižením vést smysluplný život.
Ano, jistěže dá. Ale ne každý je schopen unést problémy s tím spojené, které ostatní zdraví nepocítí.

Druhá věc je, zda má jednotlivec právo pro své vlastní uspokojení z mateřství přivést vědomě na svět dítě s postižením.
Toť otázka o kterou se Vladanovi jedná. A berte na vědomí, že ví o čem mluví.

Prosím uvědomte si, že zde nejde o riziko, že k postižení dojde aniž by člověk věděl, že nastane chyba při porodu, že dojde k úrazu, to je prostě riziko, které nikdy nelze zcela odstranit.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 12:54:55)
V tom máš pravdu. Ale téma bylo nedonošené děti. A to je otázka na kterou Vladan reagoval. Opravdu souhlasíš s tím, že když už se dítě narodí dřív, mělo by se přemýšlet nad tím, zda ho zachraňovat?
 kiri 
  • 

Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 12:43:47)
Obávám se, že v diskusi lidi pletou víc různých věcí dohromady.

Jedna věc je, zda se dá s postižením vést smysluplný život.
Ano, jistěže dá. Ale ne každý je schopen unést problémy s tím spojené, které ostatní zdraví nepocítí.

Druhá věc je, zda má jednotlivec právo pro své vlastní uspokojení z mateřství přivést vědomě na svět dítě s postižením.
Toť otázka o kterou se Vladanovi jedná. A berte na vědomí, že ví o čem mluví.

Prosím uvědomte si, že zde nejde o riziko, že k postižení dojde aniž by člověk věděl, že nastane chyba při porodu, že dojde k úrazu, to je prostě riziko, které nikdy nelze zcela odstranit.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 13:14:17)
Vladan asi myslí závažnější vady než je alergie. tu má v dnešní době skoro každej. Souhlasím, že jsou určité vady tak závažné, že je lepší jít na potrat. Protože nosit devět měsíců dítě, které má třeba vadu neslučitelnou se životem a pak vám po pár dnech po porodu,kdy už je vidíte a už k němu máte jistý vztah, zemře? to je asi vážně lepší těhotenství ukončit. Ale zase je to věc každého jedince a nikdo by ho za to neměl soudit
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 13:20:18)
To je právě to, co si každý musí posoudit sám. Zda mu bude vadit, že má jeho dítě např downův syndrom, nebo nemá ručičku. Těžko se zeptáte toho dítěte. Prostě je to rozhodnutí na rodičích.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 13:39:27)
Jenže to nemůžeš vědět dopředu. Já jsem měla namysli závažné genetické vady, které se zjistí během těhotenství. a jak jsem říkala, každý si to musí rozhodnout sám. A stejně se o tom nedá teoretizovat. Porotož když člověk v té situaci je, uvažuje jinak, než když mi si tady o tom teoreticky klábosíme
 kiri 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 13:41:58)
Otázka směřovaná na Katku, ale dovolím si odpovědět také.
Matka i otec nemohli předpokládat, že se to u dítěte vyvrbí právě takhle. Předpokládali svůj stupeň alergie a ono to nevyšlo. Dítě je postižené silným atopickým ekzémem. Řekla bych v současné době nepředvídatelné. Prostě neštěstí pro dítě i rodinu, za které nikdo nenese vinu. Především pokud je první nebo je jeho starší sourozenec zdravý.

Ale... podkud byl jeho první sourozenec postižen stejně, pak by to mohla být vina rodičů, kteří už mohli předpokládat, že postižení otce a matky se třeba geneticky násobí a buď měli vyhledat radu genetiků nebo další dítě nemít.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 13:53:19)
Já jen alergii nepočítám za postižení. Taky ji mám a postižená si teda nepřipadám
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 13:50:17)
Ale kdepak. Dědičné vady nefungujou stylem - když je první dítě postižené, druhé bude taky, když má první dítě alergii, druhé taky, dokonce ani ne když má první dítě extrémně těžkou alergii, druhé taky.
Dědičnost funguje na docela jiných základech a u alergie se dá i cosi spočítat - ale otázka je vlastně, co to počítáme - pravděpodobnost narození dzravého dítěte dvěma alergickým rodičům je kolem 20%. Jenže nikdo neumí určit, jestli těch zbývajících 80% bude představovat lehkou sennou rýmu, nebo těžkou alergii ohrožující na životě.
Když vím z genetického vyšetření, že se nějaká vada může na 30% objevit u dítěte, neznamená to, že ze tří mých dětí jedno to bude mít. Když budu mít deset dětí, mohou být klidně všecky zdravé. Statistická pravděpodobnost pracuje s velkými čísly, ale lidem se rodí malé počty dětí...
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 13:27:41)
Jsou i dost závažné formy alergie, který každej nemá :-DDD
Ale půjdu pro příklad jinam: nemaj mít děti lidi s cukrovkou? S epilepsií? S depresema?

Myslím, že Vladan je prostě jeden Vladan, a není mu moc dobře. Ale jistě je spousta lidí, kteří mají podobné "objektivní" postižení jako on, a cítí se dobře.
Znám nevidomou paní, která proklíná celý svět, protože nenávidí vidoucí lidi za svůj handicap. Znám taky nevidomou paní, která žije hodně těžkej, ale šťastnej a plnej život.

To by znamenalo nejen brát v úvahu možné postižení dítěte, ale ještě taky vyvěštit, jakou bude mít povahu...
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 13:32:50)
asi by jsme brzo vymřeli, kdyby tak každý uvažoval.Kdo je absolutně zdraví? Kdo nemá v rodině ani jednu dědičnou chorobu?
 16.5Salám&Lajka14 


No nevím, 

(20.1.2006 14:54:51)
svým způsobem Vladana chápu, i když formuluje pravda dost nešťastně.
Když mi před cca 10ti lety doktoři zatajili, že u dítěte, které čekám, je vysoká pravděpodobnost jak fyzického, tak psychického poškození a já se to dozvěděla, rozhodla jsem se jít na potrat. Můžete mne za to odsuzovat, ale udělala jsem to kvůli němu, ne kvůli sobě. Tehdy jsem žila v takových podmínkách, že bych ho na 99% stejně musela dát k adopci, takže mne by to vlastně nijak neomezovalo. Ale to dítě rozhodně. Jaká by byla pravděpodobnost, že si někdo vezme dítě bez rukou, bez nohou a mentálně postižený? OK, byla tam určitá šance, že by dítě MOHLO být v pořádku, ale v 10 týdnu těhotenství pro mne tehdy neudělali (asi nemohli?) doktoři nic víc, než že mně objednali na UZV na začátek čtvrtýho měsíce a řekli mi akorát, že neví, co mu bude, protože se s podobným případem ještě nesetkali (otěhotněla jsem krátce po aplikaci vakcíny proti žluté zimnici a choleře, celé těhotenství jsem brala antimalarika a navíc dostala i tu malárii...).
Ano, dodnes mám někdy výčitky svědomí a říkám si, že jsem mu možná měla dát šanci. Otázka je, jakou šanci a na co by mělo, kdyby se narodilo bez rukou, bez nohou a mentálně retardovaný...

Mmch - fakt by mne ale zajímalo, jak to bylo myšleno s tím genetickým materiálem. Kdyby se dneska množili jen zdraví, do pěti generací lidstvo vyhyne...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: No nevím, 

(20.1.2006 21:59:12)
Milado,
tak tohle mi zrovna hlava moc nebere. Myslela jsem, že mu rozumím v tom, že i mně přijde "správnější" nepřivádět na svět děti, hodnota jejichž života je přinejmenším sporná. Myslím tím takové, které skutečně nemají a nikdy nebudou mít šanci na jakýkoli jiný život než přežívání na vegetativní úrovni. Jistě, je to každého věc, jak se rozhodne... ale z mého pohledu rozhodnutí zachovat život za každou cenu někdy přináší pouze bolest na obou stranách. V tomto ohledu mu rozumím, pokud to chtěl takto říct.

 kiri 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vladane, 

(20.1.2006 13:25:57)
to Milada:
Podívej se, to je tvoje věc a tvoje rozhodnutí, které z tebe nikdo nemůže sejmout. Jsi ochotná se postavit před svoje dítě a říct mu:

Drahý synu, jsi hluchý na jedno ucho a máš alergii a špatnej cholesterol. My jsme se tě rozhodli přivést na svět, protože jsme tě chtěli.

Dobře jsi ochotná. A jsi ochotná také unést odpověď:
Mámo, ty jsi sice měla syna, ale já celý život nesmírně toužím po ... (doplň co rozumíš) a nikdy se mi toho nedostane, protože ty jsi se mě rozhodla přivést na svět, ač jsi věděla. Nechci žít takhle omezený život. Nikdy ti to neodpustím.

Taky ti může říct:
Ale mami, vždyť já jsem na světě i tak rád. Alergickej je každej druhej a u počítače to druhý ucho ani nepotřebuju.

Rozumíš mi?
 Ivana Procházková 


Re: Re: Vladane, 

(21.1.2006 22:17:24)
"..v dnešní době je tolik možností, jak zjistit možné genetické poruchy dítěte, že by se měli využívat. Ne pro dobro rodiny, aby měla jistotu, že bude mít zdravé dítě. Pro dobro toho dítěte."

Vladane, jestli to správně chápu, vycházíš z předpokladu, že pro "dobro toho dítěte" (myšleno postiženého dítěte) je lepší, aby nežilo vůbec, než aby žilo se svým postižením. Kde ale bereš tu jistotu, že je pro něho lepší, aby nežilo vůbec..?
 Oktarínka 
  • 

650g 

(20.1.2006 15:05:01)
Ahoj všem... je tu moc příspěvků, takže jsem je všechny nečetla:-) Jsem mámou 650g "nedonošence" (24.týden). Žádná těhotná žena si neplánuje "postižené" dítě - a v těhotenství, při porodu i později se toho může stát tolik...Prosím, nesuďte nikoho předem... Byla to hrozná nejistota, co bude dál...úplně se mi změnily hodnoty...a spoustu lidem a doktorům jsme dali spoustu práce, která se vyplatila - mám doma zázrak! ("normálního" 3-letého kluka:-))
 Vladan 


Vidím, že jsem to tady docela pěkně rozvířil:-) 

(20.1.2006 20:15:48)
Dámy, uznávám, formuloval jsem nešťastně. Co se týká těch alergií, je to na každém z nás. Mně se spíš jednalo o závažnější postížení.
Já nevím - všechny (nebo většina) píšete, že pokud byste měly postižené dítě, tak vám to vadit nebude. Dokonce by vám nevadil ani postižený manžel - vždyť jde o souznění duší.
Dobře, beru váš názor na vědomí. Otázkou je, jestli stejně "uvědomělé" budou dívky v pubertě, mezi kterými si třeba dotyčný muž jako "náctiletý" bude hledat partnerku. Asi jo - nemohly jste se přece od těch "nácti" tak změnit....
Pokud si myslíte, že riziko alergie, astmatu, poruch zraku a sluchu NEJSOU záležitosti, které bychom měli brát v potaz, toužíce po dítěti, je to vaše věc. Ovšem musíte být připravené na to, až za vámi neslyšící, alergické, astmatické či jinak "postižené" (hnusné slovo) přijde a zeptá se "Mami, proč nejsem jako ostatní?" Nechci, aby byla doba "superrasy", aby byl člověk naprosto dokonalý. Ale přivádět na svět vědomě dítě s postižením mi přijde nefér vůči tomu dítěti. Matka se o něj sice bude starat...ale jednou už nebude moci...a co pak?
Ale abych se vrátil k tématu - nedonošené děti. Nechal bych to na lékařích. Oni by měli nejlépe vědět, zda je vhodné dítě dále udržovat při životě nebo ne. Ano, máte pravdu, lékaři se ve svých prognózách často mýlí. U mě se třeba spletli totálně - měl jsem být nepohyblivý, nevzdělavatelný, neschopný. Prodělal jsem dětskou obrnu, aby bylo jasno.
Zatím jsem ukecaný až hrůza, docela oblíbený (kromě této diskuze:-), rád sportuju a zajímám se o spoustu věcí. A jsem rád na světě. Ale...tam někde hluboko...v koutku duše...si říkám "jak by to dopadlo, kdybych se narodil v pořádku?"
Ano, máte právo mít děti. Je to čistě jen vaše rozhodnutí. A já vám ho neupírám. Bojujete jako lvice za své děti - a to je krásné. Poklékám před vámi a hluboce se vám klaním.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Vidím, že jsem to tady docela pěkně rozvířil:-) 

(20.1.2006 21:09:30)
Jen sem zkopiruji jiz jednou napsany prispevek.

Mam kamaradku, ktera porodila v 26 tt dva chlapecky - ani jednomu nedavali moc sanci.. Jeden zemrel do mesice, druhy dodnes zije. A jak? Je mu osm, davaji max par let zivote. Jedine co umi, je usmat se na Vas. je vozen na vozicku, ani ho sma neovlada, nenaji se , protze neovlada koncetiny.. o tom jak funguje jeho mysleni, muzeme jen polemizovat. ale nemluvi.. nemy neni. hluchy take ne.
Jeho matka obetovala osm let sveho zivota, a on ji za par let stejne zemre. Je to strasne krute. Ted ma dalsi dite a ceka jeste jedno.. obduviji ji. a to neskonale.
A tim spis si stojim za svym nazorem, ze pokud bych byla tehotna a behem tehotenstvi bylo jakekoliv podezreni na genetickou vadu, sla bych na potrat. Je to muj NAZOR! Nerikam, ze to ma takhle nekdo delat..
A etiku u porodu, co se tyce zachazeni s novorozenaty nedonosenymi nechavam na lekarich - ale mas pravdu, porodit dite, nedokazala bych jim rict, aby ho nedali do inkubatoru. Ale si bych se spis jednou vyrovnala s tim, ze ho tam lekari s jejich rozhoduti nedali, nez s tim divat se doma na dite, jako ma moje znama.

Ja s Tebou opravdu souhlasim..
A o to vic obdivuji kazdou, ktera dokaze vychovavat postizene dite..
Ja bych tohle proste nikdy nedokazala
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Vidím, že jsem to tady docela pěkně rozvířil:-) 

(20.1.2006 22:29:09)
(„Ovšem musíte být připravené na to, až za vámi neslyšící, alergické, astmatické či jinak "postižené" (hnusné slovo) přijde a zeptá se "Mami, proč nejsem jako ostatní?"...)

Já jenom nechápu, kde bereš ta kritéria normálnosti a postiženosti. Často jsem se setkala s lidmi, kteří měli drobný handicap, a o to víc se jim podařilo v něčem vyniknout. Mívám pocit, že příroda to i tak trochu vyvažuje. Syn mojí bývalé kolegyně je dyslektik, byl výborný na matiku, vystudoval VŠ a je z něj velmi talentovaný architekt. Chodila jsem s klukem, který byl krásný, chytrý, talentovaný, začal brát drogy a skončil v base. A co takový Stephen Hawking, těžce postižený geniální astrofyzik? Necháme ho žít nebo to radši „přehodnotíme“?

Partnerské vztahy? Myslím, že spokojenost v partnerském životě nemá s fyzickou krásou mnoho společného. Spíš se podle mě jedná o nesprávné sebehodnocení, neadekvátní představy... ryze psychologické věci, které mohou hrát roli u člověka krásného i ošklivého, zdravého i nemocného. Znám krásné ženské, které nemohou najít partnera, a ošklivky, které mají naprosto perfektní rodinný život. Tvoje teorie mi vůbec nehraje.

Ale opravdu vážné genetické postižení bych taky zvažovala, to musím přiznat.


 lenka nová 
  • 

Re: Vidím, že jsem to tady docela pěkně rozvířil:-) 

(25.1.2006 21:27:12)
Vladane celkem nechápu o co jde,.. vždyť vždycky to záleží na lékařích. prvního kluka ve 25 týdnu s 800 g (tromboza v pupečníku) nechali v okresce dodýchat na posteli a druhého mi jako půlkilového z 23 týdne (infekce) zachránili ve městě. Jsem jejich matka a kdybych mohla rozhodovat o tom zda zachránit či ne, tak pokaždé ANO - i za předpokladu, že bude nemocné. Vážně onemocnět může od první sekundy početí, stejně jako dospělé - pořád je to moje dítě.....
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Je to o zodpovědnosti..... 

(20.1.2006 20:48:59)
Jo, já už dávno říkala, že v této věci mám strašně nejasno...

Když se na to budu koukat z odstupu, tak budu mít Vladanovo přesvědčení, že děti by se asi pod určitou váhovou hranici, s určitými postiženími a pod. neměli doktoři snařit zachraňovat - v podstatě velice znehodnocujeme (paradoxně díky lepší lékařské péči) genetický profil lidstva jako celku.....

Když se na to budu koukat jako maminka toho nedonošeňátka, BUDU SE MODLIT (ač nevěřící :-D )ZA KAŽDÝ GRAM, KTERÉ MOJE NEDONOŠEŇÁTKO PŘIBERE A ZA KAŽDÝ DEN, KTERÝ PŘEŽIJE.¨
Tak asi tak......

Simča

PS: zajímalo by mně, zda už se dělala (nebo někdy někdo udělá) nějaká studie, zda ty extrémně malé děti - hovořím o těch nedonošňátkách 500 - 600g - až budou velký a dospělý nebudou mít třeba také v mnohem vyšším procentu, než ostatní populace výrazně nedonošené děti. Jestli to prostě není lavina....

A co se týká toho, že by postižení neměli mít děti - myslím si, že by to sice mělo být na osobním rozhodnutí každého, ale asi by bylo dobré, aby byli lidé (mladí lidé....) vedeni k zodpovědnosti. Aby byli poučeni, aby věděli, jaká je u jakých postižení pravděpodobnost. Aby věděli, jak je možné tuto situaci řešit.... Aby každý, kdo má vážnější postižení (a co je to to "vážnější" toť otázka !!!) byl k "lidstvu" (ó, to je vznešené slovo!!!) zodpovědný a sám zvážil, že by asi nebylo dobré svou "genetickou nálož" šířit. A že chce každý (většina) lidí mít dítě? A proč ne - adopce, IVF s možností přijetí darovaného vajíčka či spermatu - to jsou zase na druhé straně lékařské pokroky, které by mohly pomoci.
Takže já jsem přesvědčena, že je to o osobní zodpovědnosti.

Které je mezi lidmi asi bohužel málo.....

S.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Je to o zodpovědnosti..... 

(20.1.2006 21:25:01)
Simco diky, sama bych to nenapsala lepe, nelze nez souhlasit
ale asi budes hozena do jamy lvove ;-)
 Oktarínka 
  • 

Re: Je to o zodpovědnosti..... 

(20.1.2006 22:32:23)
Je to přesně tak, jak píšeš... Člověk je rád za každé málo, za každý pokrok a těm doktorům prostě věří, protože mu nezbývá nic jiného...A přitom se modlí... Statistiky existují, ale v češtině informací moc není-naštěstí věstšina MUDr.je ochotna vysvětlovat...
 Hana 
  • 

Zdravotnice 

(20.1.2006 22:46:06)
Jsem sestra,která se pracovala několik let na odděleni novoroz.jipu-zachraňovala a "piplala" jsem mnoho miminek s nízkou porodní hmotností,nedonošenců...(Byla to úžasná práce a doufám,že po mateřské dovolené se zase vrátím).Teď když jsem matka,pohlížím na celou situaci jinak-obdivuju rodiče,kteří si vezmnou domů své dítě s 3 a 4 v hlavě (zasvecení budou vědět co myslím)a nedají jej do ústavu a obětují mu svůj život.Dřív jsem je nechápala a skoro i odsuzovala,ale tímto se všem omlouvám.Člověk vše pochopí až když je na druhé straně.H
 miselline 


Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 9:56:48)
Dobrý den,
tak nějak jsem se zkusila prokousat příspěvky, z leckterých mi je opravdu špatně..Nemá smysl reagovat na HA nebo potraty, jelikož si myslím, že toho se tato diskuze týkat neměla a když tak pouze okrajově.
To Zdravotnice: Nejdřív bych chtěla všem vám - sestřičkám poděkovat..jste první, kteří našim miminečkům dávají šanci. Záměrně neříkám lékařům..Ano, ti jsou strašně důležití a bez nich by dětičky nepřežily, ale vy jim dáváte tu péči, vy přibíháte první, když selže organismus a vy se snažíte usmát i na nás..na ty, které stojíme na druhém břehu a v prvních momentech nemáme šanci dětičkám pomoci. My pouze můžeme stát a plakat, prosit a snažit se toho tvorečka přemluvit, aby to nevzdával..Teď to možná zní špatně, samozřejmě i lékařům jsme vděčni - prostě JIP=lékař=sestra.
I mně bylo řečeno - naštěstí "pouze" 2 na mozku a později nabídnut ústav. Pouze maminky, které tím prošly si umějí představit tu hrůzu, když mají řešit něco podobného a stejně jako jsem to neudělala, neudělala bych ani v budoucnu - pokud bych tedy měla šanci se o dítě postarat. My, rodina, okolí bylo vyděšeno, všichni jsme se sami sebe ptali, zda opravdu zvládneme mít doma postižené dítě a jestli děláme dobře.
Udělali jsme..Každý, kdo náš příběh četl, ví o čem mluvím.
to všem:
Těhotenství bylo krásné, ale krátké a ty šoky po nenadálém "potratu-porodu" byly šílené. Miminko maličké, nevyvinuté - oči, plíce, částečně přirození, střeva..jen na začátek, operace střev, infekce, výpadky v dechu..bez přístrojů, včasných zásahů sester a lékařů by malá nepřežila.
Jak už někdo zmínil..každý gram byl zralý na oslavu (nechtějte vidět ty hromady zápisů přírustků..), každá minutka samostatného dýchání přímo na ohňostroj..
Dva měsíce zoufání, pláče, strachu, vyčerpání..další dva zoufalého boje do ní dostat dostatek mlíčka, aby se ručička na váze hnula zase o kousek dál..do dvou let denodenní běhání po doktorech, rehabilitací, terapií.
Nyní mám doma 2,5 letou slečnu - NIKDO by neřekl, čím prošla a celý personál jen kroutí hlavou, jaký nám vypiplali zázrak a znovu znovu znovu..velké díky.
Miselline
 & 


Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 10:39:02)
Miselline,

Ahoj jak se mate? Chtela jsem sem nakopirovat tvuj denik {doufala jsem ze se nebudes zlobit}. Pak se mi nechtelo nekomu neco dokazovat.
 miselline 


Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 10:57:48)
Ahoj, určitě zaskočím na nedonošence. Neměli jsme zrovna nejšťastnější a nejrůžovější období,ale už snad bude dobře.
Taky jsem přemýšlela napsat víc, ale Kačenka dokázala svoje a bohužel mám dojem, že tady v této diskuzi se řeší naprosto něco jiného, než se řešit má.
A kdo chce, tak článečky najde sám.
ale jsi hodná..
Miselline
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 10:56:59)
Uz jsem si rikala, ze v Teto diskusi nebudu reagovat, ale Tvuj prispevek mi opravdu neda.
Velice obdivuji, co jste dokazali. Moc preji vasi holcicce pevne zdravy a co nejdrive zdraveho sourozence.
Ja sama za sebe vim, ze bych to nedokazala..
 Líza 


Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 11:01:59)
A ještě, cairo, dodej: Jsem pro to, aby se nikdo o záchranu takových dětí nesnažil a navzdory matce rozhodl o tom, že jsou neperspektivní a dal je pryč.
Je to tak, cairo? Psala jsi o tomhle celý včerejší večer a teď tady falešně gratuluješ někomu, jehož dítě to dokázalo?
 Alena, syn 
  • 

Re: Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 11:47:34)
Skláním se před tím jste zkusili a přeji vám a vašemu děvčátku už jen krásné dny.Věřím, že váš běh měl smysl.

Cairo,co bys nedokázala? Ty bys nedokázala milovat a bát se o dětátko, které je slabé? Bereš jenom zdravý kusy jo? No náš malej má zrovna angínu, jdu ho fláknout, protože mě to zdržuje a omezuje, já ani společnost nepotřepujeme schopnost vcítění a srovnání priorit.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 14:44:44)
A to se Lizo vzajemne musi vylucovat?
To, ze ja bych se treba rozhodla jinak, prece neznamena, ze nemohu obdivovat toho, kdo to dokaze? To mi prijde dost pokrytecke nemyslis..?
Vim dobre, co jsem tady vcera psala a stojim si zatim i dnes, jen si nejsem jista, ze Ty jsi to cele spravne pochopila.
Jen to jen muj nazor na reseni dane situace. Nic vic, nic min. Nazor. A Ty tady ze mne delas zrudu. A za co? Ze bych nedokazala a psychicky neunesla mit treba postizene dite? Ja sama mam fyzicke postizeni po urazu a tak si dokazu predstavit, co takove dite musi prozivat.. v puberte mezi kamarady..
Vis Lizo, ja bych to proste nezvladla. Vim to. Vim, co to obnasi, mam kamaradku s postizenym chlapeckem. Ale aspon to dokazu priznat! Sobe i vam tady.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 16:31:01)
Cairo, tvoji diskuzi s Lízou jsem včera on-line sledovala, chvílema mi docela cukaly prsty :o) ale nakonec jsem si to vždycky rozmyslela do vaší diskuze vám nezasahovala. No, teď už se ale neudržím :o)

Ono jedna věc je napsat: "Ja bych tohle proste nikdy nedokazala"
Druhá věc: "Co treba nejaky zakonik.. (nejsem pravnicka, tak treba blbnu pojmy..) ale proste NECO , kde by bylo NAPRIKLAD stanoveno, ze novorozenci pod 1kg NE, deti s poruchou dychani a zaroven pod 1,5kg NE.. apod UVADIM TO CO MNE ZROVNA NAPADLO! Ale myslim si, ze by to tak nejak mohlo vypadat"

Tím v podstatě jenom říkáš - když to nedokážu já, tak to NESMÍ DOKÁZAT NIKDO. To je to, co MNĚ OSOBNĚ vadí. Ne to, že ty osobně bys šla včas na potrat.

S.+++


 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 16:37:16)
Nebo ještě jinak: já si nedovedu představit, že bych se třeba měla postarat o trojčata. Vůbec si nejsem jistá, jestli bych to zvládla. Ony to nejsou jenom ty tři děti najednou, ale většinou se rodí předčasně, s menší porodní váhou, tím na sebe vážou i další zdravotní problémy... samozřejmě, ne všechny, ale předem se to tak nějak nepozná... Měl by tedy nějaký zákon stanovit, že troj a vícečetné těhotenství je lékař povinen včas ukončit, protože matka je v těhotenství oblblá hormonama a není schopná logicky uvažovat a ještě by je mohla chtít porodit a vysavovat je riziku, že budou zdravotně postižené nebo že se ona nervově zhroutí z péče o tři nemluvňata?

S.+++
 Petra Nováková,syn a trojčata 
  • 

Re: Zdravotnice - mám doma  

(16.12.2007 16:50:00)
Trojčata je to nejhezčí co mě mohlo potkat,narodili se mi letos v říjnu.Dájí se zvládat uplně krásně.Řekla bych, že naopak v těhotenství jsem dostala takovou sílu
a už dopředu byla připravena na to to zvládat.Větší práci jsem měla s prvním
synem než s nimi.Vícečetné těhotenství nese rizika, ale naši lékaři jsou mistři svého oboru a starají se celé těhotenství nadstandartně.Dnešní ultrazvuky, testy atd. dost prozradí a hlídá se, aby bylo vše ok.Záleží také dost na mamince, jak k tomu přistupuje, když špatně, tak je lepší aby radši neměla žádné dítě a sama asi neví o co přichází a v životě přijde...
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 16:40:37)
Vis, Silvie, at si kazda z nas dokazuje , co chce.. byl to pouze navrh.. PROBOHA! ne pravidlo, kterym se Ty musis ridit! To, ze to takhle delam ja, neznamena, ze to musi delat nekdo jiny!
Myslim, ze to dost dobre popsala Irena, koukni na jeji prispevek.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 16:45:43)
Cairo, to je ono :o) JÁ se tím řídit nemusím. Jenže ty chceš, aby to bylo dané zákonem (nebo nějakým jiným závazným pravidlem). Pak bych se tím řídit musela, i kdybych nechtěla.

S.+++
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 17:07:06)
A to je presne ono. :-))
Ja jse PRO a Ty jsi PROTI...
ALe opravdu si myslim, ze meho nazoru si nikdo z ministrstva ani nevsimne, natoz aby prosel parlamenetm ;-)))
ale to uz jdu do krajnosti..
Z meho pohledu a jen DLE MEHO NAZORU: Vyresilo by to situaci (jak napsala Irena) tech zbabelych matek, jako jsem ja. Jo , ja jsem v tomto ohledu fakt srab. A potrebovala bych NECO, co by mi tohle pomohlo vyresit, pokud by situace nastala.
Od zacatku tady pisu, jak bych to resila ja vuci mne... ne, ze tenhle blabol projde parlamentem!
Uz se fakt vzpamatujte..
A zitra je nedele.. Treba vhodna doba na navstevu ustavu mentalne postizenych deti, ktere predcasne porodili matky, ktere to nezvladli, stejne jako bych to pripadne nezvladla ja...
A ver mi, je jich tam fakt moc.
 Mirka 
  • 

Cairo, prostě to, že to chceš řešit obecně, z tebe dělá tu zrůdu 

(28.1.2006 13:38:19)
protože pokud mluvíš sama za sebe, řekneš: "Já bych to nedokázala", tak OK, na to máš právo, ale když řekneš: "Ať to někdo nařídí" automaticky t toho vyplývá "nařídí VŠEM" a pak jsi zurůda. Tak už toho nech.
 Tady a ted 
  • 

Re: Cairo, prostě to, že to chceš řešit obecně, z tebe dělá tu zrůdu 

(28.1.2006 14:44:42)
Vzpamatuj se prosimte, a premejslej, co tu pises...
 Mirka 
  • 

Re: Re: Cairo, prostě to, že to chceš řešit obecně, z tebe dělá tu zrůdu 

(28.1.2006 16:09:08)
přečti si, co psala Caira celou diskusi, a pak se vyjadřuj.
 Tady a ted 
  • 

Re: Re: Re: Cairo, prostě to, že to chceš řešit obecně, z tebe dělá tu zrůdu 

(29.1.2006 18:13:40)
no právě protože to sleduju už od začátku
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 15:01:04)
Aleno, docela jsi mne pobavila..
Mam taky dve deti a zrovna se vyhrabali s chripky.. neflakla sem jim za tu dobu ani jednu .. takze asi nejake citeni mit budu!
A je rozdil mit anginu a dite bez koncetiny s poruchou mozku. Napriklad.
Tady se vubec nemluvi o beznych nemocech, jako chripka angina. a k tomu bych pripojila alergie a ekzemy, protoze ty ma dnes take kde kdo (moje obe deti) - to uz nepovazuji za nejakou vadu , spis civizacni chorobu, nebo jak to nazvat..?
Ja jsem z clanku pochopila, ze je rec o detech, ktere maji porodni motnost cca 600g, samozrejmne +-, a o poruchach zúppusobenych predcasnymi porody ... jak uvedla Liza spravne nad hranici 24tt. Mozna by stalo za to prostudovat, kdy se dotvareji zivotu dulezite organy, kdy se dotvari mozek, plice jatra ledviny... chapu vsechny, kdo porodili takhle malickeho tvorecka. A znovu opakuji to, co jsem napsala jiz jednou do teto diskuse:
Pokud bych porodila dite vhodne do inkubatoru, NIKDY bych nedala souhlas s tim, aby mu lekari vzali zivot. Mozna bych toho pozdeji litovala a vycitala si to. Pokud by bylo postizene, nevim, zda bych se s tim vubec dokazala vyrovnat.
Pokud bych v tehotenstvi zjistila jakoukoliv genetickou odchylku od normalu, sla bych na potrat. Bylo to rozhodnuti moje a meho muze, jeste nez jsem otehotnela poprve.
Jako reseni, jak z techto situaci, jsem uvedla, ze by bylo treba vhodne (je to jen muj NAZOR!!!) stanovit nejake limity.. pr. funkcnost organu, popr. jejich púoskozeni zamezujici samostatnemu zivotu..
Ale asi je to blbost, jak mi neustale presvedcuje LIza.
Vsicni maji prece pravo na zivot.. To jo Lizo, Ty jsi desna demokratka, vid?
Akorat ja nemam ani pravo na nazor? A uz mne nebavi tady stale neco obhajovat.
 Marketa, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 16:37:25)
Aleno, na rovinu, já si myslím, že bych to taky nedokázala. Moje sestřenice porodila chlapečka, donošeného, ovšem vinou porodního personálu nedýchajícího. Dýchání se podařilo obnovit po velmi dlouhé době, a chlapeček se od začátku vyvíjel velmi špatně. Zemřel v sedmi letech, nejenže nechodil, ani neudržel hlavičku, špatně polykal. Rostl normálně, byl velký jako normální sedmileté dítě. Sestřenice těch sedm let měla jako jedinou prioritu chlapečka, rozhodla se, že jej do ústavu nedá. Sedm let nedělala vůbec nic jiného, než že se starala o synka - asi tak pět hodin denně jej krmila (moc špatně polykal, skoro pokaždé zvracel),pak s ním cvičila, masírovala jej, v noci ležela s ním posteli a byla každou hodinu vzhůru, protože kontrolovala, jestli dýchá. Milánek se celou dobu na ni ani jednou neusmál, nereagoval, nekomunikoval.
Pevně doufám, že se do podobné situace nedostanu, opravdu si myslím, že bych to nezvládla. Když má syn angínu, nebo zánět středního ucha, nebo kašel, nebo rýmu, nebo průjem, nebiju ho, ale věnuju se mu jako každá normální laskavá maminka.Trochu se třeba nevyspím, v práci se nahromadí resty, nemůžu jít sportovat, synek se pak uzdraví a všechno běží jako dříve. Kdyby byl syn ve stavu, v jakém byl Milánek, vím, že se to nezlepší nikdy, že situace bude pořád stejná. Sestřenici nesmírně obdivuju.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(21.1.2006 17:53:07)
K tomu, co napsala Markéta... tohle je přesně případ, kdy si nejsem jistá, jestli má nějaký smysl vynakládat tolik prostředků na záchranu života... protože co měl ten chudák chlapeček za život? :o( Jsem si jistá tím, že mohou prožít v rámci možností normální a hezký život lidé bez končetin, slepí, hluší, lidé s vážnými chorobami, ale nevím, jestli přežívání na vegetativní úrovni je k něčemu dobré, jak tu zaznělo v diskusi. Fakt nevím. Já v tom vidím jen utrpení na obou stranách. Zázraky se dějí dost zřídka a současná medicína je snad na dostatečné úrovni, aby mohla říct, jestli ten či onen člověk je schopen aspoň něco vnímat nebo ne a jestli existuje aspoň procentuelní šance na zlepšení. Naprosto chápu maminky těžce nemocných dětí, že zakládají sbírky, shání informace o vývoji léků, dělají co mohou, aby jeho život zachránily... ale když ta naděje neexistuje... co potom?
 Alena,Tadeasek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zdravotnice - mám doma "potracené" miminko a jsem vděčná 

(7.7.2006 21:31:03)
připadá mi,že se tady utvořily dva tábory a ani jeden tomu druhému nerozumí....Ty co si prošly hrůzou a strachem o předčasně narozené děťátko samozřejmě pevně stojí za tím žádné hranice, ale dát šanci,protože moc dobře ví,že tato šance bez ohledu na týden těhotenství a porodní váhu se vyplatila a více méně jejich děti jsou zdravé a vpořádku,nebo s malými odchylkami od normálu, za které je milují a určitě by je nikdy nezatratily,nebo nešouply do ústavu. My se totiž bijeme za životy našich dětí a jen zmínka o selekci,nebo utracení,nevím jak jinak bych to nazvala nám zvedá žaludek a rozbuší srdce...Nikdy nikdo kdo si tím neprošel, nemůže pochopit,co to je za výčitky,když matka kvůli SVEMU zdrav.stavu porodí předčasně dítě,které bylo do té doby úplně zdravé.Dlouho jsem si vyčítala že je to moje vina a litovala jsem, že jsem nikdy nemohla prožít ten nádherný pocit porodu a přitisknutí tvorečka na svou hruď,dát mu napít ze svého prsu a po 3 dnech opustit nemocnici se zdravým dítětem. Můžu řict jen jedno, pokud předčasně narozené děti vyhrají svůj boj o život, je jim na očích strašně vidět ta síla a bojovnost, vypadají starší a možná trošku utrápenější,jako by vám říkali, my víme....a ta láska,kterou ve vás tenhle pohled vyvolá se nedá popsat, snad denně jsem brečela při pohledu na Tadeáška, každý jeho pokrok mi dělal takovou radost,jako bych složila státní zkoušku,jenže jsem jí nesložila já,ale on. Vyhrál svůj boj o život a já jsem mu za to mooooc vděčna, neustále mu říkám jak strašně strašně moc ho miluju a vy co nevíte o čem mluvíte,radši MLČTE MLČTE,nebo se styďte.Nepřeji vám prožít to čekání na nezralé miminko, dlouhé měsíce dojíždění do nemocnice a šílený strach při telefonátech po každém vyšetření,které probíhá v nemocnici a i po propuštění z nemocnice....A slzy štěstí,když Vám oznamují že je vše vpořádku. Probrečené hodiny při cvičení, u kterého se vám váš drobeček svíjí,ale vy víte,že to nesmíte vzdát,protože ty výsledky stojí za to....Je toho moc čím si takový rodičové musí projít a vy místo rozumování byste je měli obdivovat.Je mi opravdu strašně smutno když čtu takové příspěvky o odmítání pomoci dětem narozeným ve 24tt,nebo které mají pod 1000g,nevím už co na to víc napsat,snad jen,že bych si přála,aby byl svět plný zdravých a š´tastných dětí,a´t už narozených v termínu nebo předčasně, je trestat rozhodně NESMÍME...........MAJÍ TOTIŽ VELKOU DUŠI
 Irena 
  • 

Lízo 

(21.1.2006 15:56:47)
Lízo, vážím si tvých příspěvků do diskusí, ale tentokrát se musím zastat Cairy. Až agresivně reaguješ na její názor, v kterém nabádá k tomu, aby někdo kompetentní zvážil možnosti a rizika spojená s takto malými dětmi. Zdálo se mi, žes nějak špatně reagovala na jakýkoliv údaj číselný, ale to, že někdo stanovil hranici mezi potratem a porodem v čísle, s tím jseš smířená? Toto číslo také někdo určil, není dané tím, že by zrovna v tom týdnu mělo dítě o 100% více vyvinuté orgány než v předchozím. Nejsem zdravotník, takže nevím, jak vypadá dítě v tom kterém týdnu a co se všechno děje, pokud příjde na svět dříve. Ale chápu pocity Cairy. Také bych neřekla: to dítě nezachraňujte. Ale také si vůbec nedovedu představit, zdali bych unesla péči o postižené dítě. Možná by to číslo sejmulo z nás nedostatečně statečných ten pocit, že jsme to rozhodly my. Protože známe někoho, kdo o postižené dítě pečuje nebo pečoval, víme, co rodinu čeká. Myslím, žes to byla ty, kdo tu reagoval na to, že spokojenost v rodině není dána zdravím nebo nemocí dětí. Rozvádějí se i páry se zdravými dětmi, ale myslím, že by bylo nefér říkat, že nemoc dítěte na to nemá vliv. Před časem jsem slyšela, jak jeden lékař řekl: my ty děti zachraňujeme, ale je potřeba si uvědomit, že je to tak náročné pro celou rodinu, že to málokterá vydrží a muži odcházejí. Podle mě to byla věta, která chce hodně statečnosti, aby se vyslovila nahlas.

Je tu vedena jedna velmi pěkná diskuse o umírání doma. Někdo tam vyslovil, že smrt je pro lékaře neúspěch. A tak zachraňují co se dá a chápu je, je tu hodně matek, které bojují. Ale považte, že odejít z porodnice bez dítěte je jedna z nejhorších věcí a snad by k tomu všemu patřilo i to rozloučení. Pokud by lékaři dovolili kontakt s tak malým stvořením a vlastně prolití slz v tím neviňátkem v ruce, snad bychom se my ženy s tím rozhodnutím lépe vyrovnávaly. Ale tady už jsem strašně daleko ve fantaziích a nevím, jak to ve skutečnosti chodí.

Také je asi velmi relativní to, kde k takovému porodu/potratu dojde. Velmi bych pochybovala, že v nějaké menší nemocnici by mi tak malé dítě zachránili. Mám v tuto chvíli mít celý život výčitky, že nebydlím v Praze, Brně nebo Hradci Králové?

Chybí mi nějaké výzkumy, jak už tu někdo psal, o tom, jaký život tyto zachráněné děti žijí. A také příspěvky těch maminek, které se o takové děti starají. Zatím je jich tu jen málo. Ale myslím, že ani v tak anonymních vyjádřeních jako tady nemůžeme čekat přiznání, že by se matka, která se stará o nepohyblivé a nevzdělavatelné dítě, rozhodla jinak.

Mám jednu myšlenku, kterou bych nahlas nikdy nevyslovila a ani nebyla schopná říct ženě, která se dnes raduje z takových nedonošených dětí, do očí. Ale je mnoho žen, které by i po takto ne příliš zdařilém těhotenství, mohlo mít další a další zdravé děti. Není to v tom, ukázat na někoho, ten by tu byl, ten ne, ale vzít to jako koloběh života.

Jen mám pocit, že ten, kdo měl někdy možnost nahlídnout pod pokličku rodině, která se o opravdu těžce nemocné dítě stará, tu pak napíše: obdivuji je, protože já bych to nezvládla. Myslím, že se s tím dá žít, smířit se, obětovat se, ale zároveň myslím, že koryto slz nad vlastním dítětem nikdy nevyschne.

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale věřím, že ty ho přečteš a snad mě i trochu usměrníš. Irena
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Pro Irenu 

(21.1.2006 16:13:58)
Velice Ti dekuji a moc si vazim Tveho prispevku.
Ja jsem opravdu nemyslela nic tak, jako ze bych deti odkladala do kybliku na balkon apod, jak mi zde narkla jedna pisatelka.
Ale myslim si, ze pokud by tyto hranice byli stanoveny nekym kompetentnim, ja bych to nezavrhla a spousta mych kamaradek take ne.
Jeste jednou diky.

 Líza 


Re: Lízo 

(21.1.2006 16:59:27)
Ireno, asi nečteš pozorně. Psla jsem, že jedna taková hranice už tu je, i když je stanovená pouze arbitrárně a je sporná. A jak jsem psala, tu zodpovědnost na sebe bereš okamžikem, kdy se rozhodneš otěhotnět, není v pořádku ji házet na nějaké "odborníky", to leda na kartářku, nikdo nedovede ve chvíli, kdy je dítě porozeno, stoprocentně říct - nemůže nikdy žít spokojený život.
Pak asi lidem, kteří jsou si jisti, že péči nezvládnou nebo že se nechtějí tolik obětovat, nezbývá, než dítě dát do toho ústavu... to ty bys neunesla, ten pocit viny? Proto chceš, aby to rozhodla nějaká komise? O tom ale život není, všecko má své důsledky a někdy musíme volit jen mezi dvěma zly. A žít s tím, jak jsme se rozhodli. Ale házet za to odpovědnost na jiného?

Cairo - ano, a jsme zpátky u toho, to někdo prozkoumal a tu hranici takhle stanovil. A to, co si myslíš, že jsem nepochopila, ale možná spíš ty nedohlížíš, kam vedou tvoje vyjádření - aproto jsem se včera nejdřív několikrát ptala, jestli to tak opravdu myslíš, tak tedy:
Ty bys to nedokázala. OK. Já možná taky ne, co já vím, nebyla jsem v té situaci. Respektuju zcela to, že ty bys to nedokázala, přece nemůže bejt každej matka Tereza. Ty ale zastáváš názor, že nikdo - ani ten, kdo chce - nemá mít šanci to dokázat. Že prostě má vyšší moc rozhodnout a ty neperspektivní děti nenechat přežít. Už včera jsem psala - prosím, řekni mi, že se pletu. Ty jsi potvrdila, že tomu rozumím správně.
Tedy proto, že cítíš, že na to nemáš, bys chtěla, aby bylo zabráněno těm, co na to mají, takové dítě mít a starat se o něj.
Je to kolem dokola. Tak mi tedy vysvětli, v čem se pletu.

 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Lízo 

(21.1.2006 17:13:37)
Pak asi lidem, kteří jsou si jisti, že péči nezvládnou nebo že se nechtějí tolik obětovat, nezbývá, než dítě dát do toho ústavu... to ty bys neunesla, ten pocit viny? Proto chceš, aby to rozhodla nějaká komise? O tom ale život není, všecko má své důsledky a někdy musíme volit jen mezi dvěma zly. A žít s tím, jak jsme se rozhodli. Ale házet za to odpovědnost na jiného?

Ano, Lizo, tak to je. Sice jsi tohle adresovala nekomu jinemu, ale tohle presne vystihuje, co ja citim.. Neunesla bych to, nezvladla bych to, jsem srab.. Potrebovala bych v te situaci neco, co by ji vyresilo za mne..

Ale netvrdim, ze to nedokaze nikdo - to je neco, co tvrdis Ty o mem mysleni a s cim ja neslouhlasim a proto asi cely ten spor. Mozna jsme jen spatne pochopili jedna druhou.

Musim koncit, mej se
 Líza 


Re: Re: Re: Lízo 

(21.1.2006 17:21:07)
Cairo...co na to říct :-(((.
Ty rozhodnutí...a kolik je takových těžkých rozhodnutí...a jejich následky si nosíme všichni s sebou. Rozumím tomu, že bys byla ráda, kdyby tu tíhu z tebe (v té hypotetické situaci) někdo sejmul. Psala jsi to ale natolik jistě, že to opravdu znělo tak - tak to má být pro všecky (a ne, pro mě osobně by bylo jednodušší, kdyby...). Děsilo mě to. Hrozně.

 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Re: Re: Re: Lízo 

(21.1.2006 18:22:27)
Tak to bylo opravdu nedorozumneni, anebo jsem se v tu chvili spatne vyjadrila..
Ale ja to takhle proste citim..
Dost dobre si dokazu predstavit, jake to je byt matkou takoveho ditete.
A vim, jake je byt dcerou, pokud je vase matka zdrava a vy mate treba ne velky, ale presto nejaky fyzicky defekt (nebo jak to popsat..)
 Blanka, 4 děti 


Re: Re: Re: Lízo 

(26.1.2006 1:41:32)
VŽDYCKY TO BUDE TVOJE ROZHODNUTÍ A TVOJE ZODPOVĚDNOST - TOHO SE NELZE ZBAVIT!!!!
Nikdy před tím neutečeš. Nechci hodnotit, jak se máš rozhodnout ani která možnost je ta "lepší" nebo správnější. Jen říkám, že to bude vždycky tvoje volba a poneseš si ji s sebou celý život, ať se rozhodneš tak nebo tak. Žádný předpis na tom nemůže nic změnit, nevěř tomu.
 Irena 
  • 

Re: Re: Lízo 

(21.1.2006 19:40:52)
Jsem zklamaná, žes reagovala opět jen na ty čísla.
A opět se zeptám, proč tak bojuješ za tu možnost se rozhodnout sama? Neměla jsem okolo 26. týdne pocit, že bych se mohla rozhodnout sama, jestli má moje dítě žít. Bála jsem se, že někdo za mě rozhodne, že se o něj mám starat nebo ho dát do ústavu. A ten pocit, že o něčem rozhodujeme sami, je často hodně relativní. Lékaři a nemocnice se předhánějí v těchto úspěších.
Vypadáme tu teď s Cairou jako ženský, co nepřejou jinejm děti. My jim je ze srdce přejeme, ale přejeme jim zdravý děti! A to je přeci jenom u donošených dětí větší pravděpodobnost.
Nechci se už dál do diskuse zapojovat, je mi z toho hodně špatně, strašně se bojím, že mě bude jednou osud zkoušet, jak bych se zachovala doopravdy a tím mě trestat za moje názory, které zřejmě do demokratické společnosti nepatří.
A to vím, že jsem byla k snad až nezdravé zodpovědnosti vychována.A snad i proto se tolik zamýšlím nad všemi důsledky.
Také by mě zajímalo, s kterými pocity souvisí ta strašná touha se postarat o dítě za každou cenu.. Je to zdravý pocit? I.

 & 


Re: Re: Re: Lízo 

(22.1.2006 7:42:31)
Ireno,

Zdravy pocit? Co je zdravy pocit?
Ja plne souhlasim s Lizou. Mne prijde, ze si myslite, ze kdyz se nekomu narodi dite s problemy, ze se mu tim automaticky snizi, jeho rozhodovaci schopnosti. Proc se chcete nekomu plest do zivota? Ja jsem to psala vyse Monty. Nastesti jsem se az tak rozhodovat nemuselala, ale obavy byly. Ja jsem se jenom silne bala, ze bude postizeny a jak to zvladnu. Ale vic jsem se bala o to kdyby umrel. Ja jsem v zivote vetsi bolest nezazila, a bala jsem se ze bych uz vetsi nezvladla. A predstava ze by doktori nechteli delat maximum. Boze, nee. Nebo kdyby byl lezak, a nekdo by "pro me dobro" rozhodl, ze si ho nesmim vzit domu. Jestli vam to prijde, jako extremni rozhodnuti, protoze je to extremni situace. Na druhou stranu netvrdim, ze bych se mozna pod tihou okolnosti nerozhodla sama ho dat do ustavu nebo jit na potrat. Prosim, ale nechte laskave na mne.
 & 


Jeste pro Irenu 

(22.1.2006 8:47:21)
Pises, ze jsi v 26tt nemela pocit, ze by jsi se dokazala postarat o dite. A kdo jsi myslis, ten pocit mel? To si predem nikdo neplanuje. Rano v tom 26tt sedis u snidane a resis, kolik si pribrala a jaky pujdete koupit kocarek. A za par hodin mas dite v inkubatoru s nejasnou budoucnosti.
 & 


Re: Jeste pro Irenu - oprava 

(22.1.2006 9:31:23)
Promin ty jsi myslela neco jineho, nez na co jsem reagovala.

"Neměla jsem okolo 26. týdne pocit, že bych se mohla rozhodnout sama, jestli má moje dítě žít."
A kdo to muze rozhodnout? Nedelejme s lekaru "Pana Boha". Je mozna par pripadu, ktere jsou jasne, ale podle mne jich vetsina jasna neni. A u tech co jasne jsou, predstava, ze by to rozhodvali bez tebe. I tak ty pocity, viny, zodpovednosti a zoufalstvi za tebe nikdo neprevezme.
 Irena 
  • 

pro HM 

(23.1.2006 10:58:29)
Nechci si tu na nikoho hrát, jenom se pořád nemůžu smířit s tím, že bych dala dítěti do vínku a při startu do života několik operací, hadičky a jizvy po celém tělíčku. To je můj názor a v tu chvíli tu opravdu rozhoduje někdo za mě. Takže stejný pocit jako u tebe. Všechno dnes chceme mít ve vlastních rukou, jsme sebevědomé, o všem si chceme rozhodovat samy. Slyším tu příliš mnoho já to chci, já, já, ale já chci myslet i na moje dítě, jeho start na životní cestě. A to tu teď nechci rozvíjet fantazie o těch dětech, o které potom matky v takových situacích nepečují. Jen mě napadá, jestli netrpíme tou naší dobou, spěchá se v ní, nepěstuje v nás trpělivost, i to dítě chceme mít hned, třeba i to ještě nepřipravené na svět.
 & 


Re: pro HM 

(30.1.2006 18:44:42)
Je Irco, netahej na mne "dnesni dobu". Tobe vadi ja, ja prispevky... Mne zase prispevku tipu... Co bych udelala na vasem miste, kdyby... Doufam ze, jsi to nebudes muset v praxi overovat.
 & 


Re: Re: Re: Lízo 

(22.1.2006 7:45:53)
Ireno,

Zdravy pocit? Co je zdravy pocit?
Ja plne souhlasim s Lizou. Mne prijde, ze si myslite, ze kdyz se nekomu narodi dite s problemy, ze se mu tim automaticky snizi, jeho rozhodovaci schopnosti. Proc se chcete nekomu plest do zivota? Ja jsem to psala vyse Monty. Nastesti jsem se az tak rozhodovat nemuselala, ale obavy byly. Ja jsem se jenom silne bala, ze bude postizeny a jak to zvladnu. Ale vic jsem se bala o to kdyby umrel. Ja jsem v zivote vetsi bolest nezazila, a bala jsem se ze bych uz vetsi nezvladla. A predstava ze by doktori nechteli delat maximum. Boze, nee. Nebo kdyby byl lezak, a nekdo by "pro me dobro" rozhodl, ze si ho nesmim vzit domu. Jestli vam to prijde, jako extremni rozhodnuti, protoze je to extremni situace. Na druhou stranu netvrdim, ze bych se mozna pod tihou okolnosti nerozhodla sama ho dat do ustavu nebo jit na potrat. Prosim, ale nechte laskave na mne.
 Blanka, 4 děti 


Poznámka 

(21.1.2006 0:00:42)
Rozvinula se tu dlouhá diskuse, probraly se různé myšlenky, některé jen vzdáleně související s původním tematem, ale mezi všemi odpověďmi mi jedna myšlenka přeci jen chybí - napadlo Vás někdy, že pokud se rodí lidé s různými handicapy, může to také znamenat, že tady mají také své místo a svůj životní úkol?
B.
 copy 
  • 

není život jako život 

(21.1.2006 12:26:46)
Není vada, jako vada. I dítě např. s downovým synromem může vést spokojený život. Trápí se především rodiče. Ale i samotné dítě s d.s. si posléze, až vyroste může uvědomit svou odlišnost a může kvůli tomu trpět, ale to spíš závisí na tom, jak se k němu postaví okolí.

Lékaři by myslím neměli matky nutit nebo přemlouvat v tomto případě k potratu, matky by se měly rozhodnout samy, případně dát dítě k adopci, pokud by neměly sílu starat se samy.

Příklad těžké vady, které je genetický skríning schopen poměrně dobře zachytit:

http://au.geocities.com/crouzonsyndrome/operations/operations.htm

Děti prodělaly několik rekonstrukcí kostí lebky, mají hydrocefalus (srostly jim předčasně lebeční švy, provázeno tlakem na mozek a bolestí hlavy, v hlavě se jim hromadí přemíra mozkomíšního moku) a v budoucnu je další operace ještě čekají. Dívka má ještě deformaci prstů u nohy. A další….Mají poruchu sluchového ústrojí, postižení zraku, zavedenou hadičku (shunt) do mozkových komor, které odsávají přebytečný mozkomíšní mok. Jejich matka dá se říct počítá s tím, že bude mít vnoučata, takže přibude další generace postižených dětí. Jinak crouzonův syndrom je poměrně vzácná vada, vzniká i spontánně (jsou podezřívány i některé mutagenní látky ), není vždy zděděná po rodičích.
 copy 
  • 

Re: není život jako život 

(21.1.2006 12:36:08)
http://au.geocities.com/crouzonsyndrome/
Je to příběh matky s dědičnou genetickou vadou a jejích dětí, které tuto vadu zdědily.

Matka odmítla odběr plodové vody, přestože byla 50% pravděpodobnost, že její děti budou velmi těžce postižené. I ultazvuk ukazoval na vadu( tlustá NT a další). Nakonec se jí narodily těžce nemocné děti.

Čím tyto děti prošly, co musely vytrpět a ještě vytrpí! I samotné fotky řeknou hodně. Pro angličtináře doporučuji i přečíst.
 copy 
  • 

Re: Re: není život jako život 

(21.1.2006 12:37:12)
debata k tématu zde http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=2672449
 Denisa 
  • 

Re: Re: není život jako život 

(22.1.2006 4:44:42)
No tak jsem se na ty stranky koukla a nemela jsem to delat. Vzdycky jsem si myslela, ze povinny creaning je blbost a vzdy by si mela sama matka rozhodnout jestli je schopna se o pripadne postizene dite starat (samozrejme bych ji z logiky veci pak nedovolila dat dite do ustavu a state starej se). Ale po zhlednuti techto fotek trpicich deti menim nazor. Matka se rozhodla, matka odmitla testy, matka vedela ze budou nejspise tezce postizene, matka jim dava rezat lebku - da se to nazvat matka?
 maschul 


Deniso... 

(22.1.2006 8:58:51)
...tohle je moc citlivý téma...

Ale takovéhle úvahy by se pak možná mohli svézt k tomu...
...polámal si obě nožičky a bude se muset mockrát operovat...bude to bolet...všechny...není lepší ho uspat?
 Denisa 
  • 

Re: Deniso... 

(24.1.2006 18:04:52)
Mashul, tvoje reakce je zcela irelevantni. Jak tu pise Mishelline nebo Ivana, predcasne narozene, poskozeni, ktere test neodhalil apod. to je osud a ony nemely na vyber. Museli situaci prijmout a vyporadat se s ni, co jineho jim zbyvalo. Ale urcite to tak nechtely, praly si mit donosene a zdrave dite. Ja tu pisu o nezodpovednych lidech, co tezce postizene dite privadeji na svet zamerne, planuji to a + - od lekaru vedi, jak tezke to postizeni bude a co ty chudacky v zivote ceka za utrpeni. To sorry, ale proste toto chovani odsuzuju. Kazdy touzi po diteti a ma do jiste miry pravo ho mit, ale proc nepouzit rozum a dite si napr. adoptovat. A nebudu tu diskutovat o aplykaci meho nazoru na zlamane nozicky.
 Denisa 
  • 

Re: Deniso... 

(24.1.2006 18:06:30)
Mashul, tvoje reakce je zcela irelevantni. Jak tu pise Mishelline nebo Ivana, predcasne narozene, poskozeni, ktere test neodhalil apod. to je osud a ony nemely na vyber. Museli situaci prijmout a vyporadat se s ni, co jineho jim zbyvalo. Ale urcite to tak nechtely, praly si mit donosene a zdrave dite. Ja tu pisu o nezodpovednych lidech, co tezce postizene dite privadeji na svet zamerne, planuji to a + - od lekaru vedi, jak tezke to postizeni bude a co ty chudacky v zivote ceka za utrpeni. To sorry, ale proste toto chovani odsuzuju. Kazdy touzi po diteti a ma do jiste miry pravo ho mit, ale proc nepouzit rozum a dite si napr. adoptovat. A nebudu tu diskutovat o aplykaci meho nazoru na zlamane nozicky.
 copy 
  • 

Fotografie vvv 

(21.1.2006 15:24:28)
Fotografie některých vvv zde: http://www.safebryo.cz/fotogalerie.htm

Myslíte, že potrat je za každých okolností špatný?
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Fotografie vvv 

(21.1.2006 16:05:41)
Ja s Tebou souhlasim, je to desny, a to jsou to jen fotky..
Ale Liza mne za to sezere :-)
 miselline 


Re: Fotografie vvv 

(21.1.2006 16:38:57)
Ještě jednou ahoj..
Sice jsem si říkala, že k tomuto reagovat nebudu, jelikož tato diskuze má být naprosto o něčem jiném, než k čemu se většina vás vyjadřuje, ale nedá mi to..
Trošku nechápu, proč stále řešíte potraty a postižení dětiček..
Je to hrozný, beru a za svůj 4měsíční pobyt na JIP jsem docela viděla svoje a s některými holčinami se dodnes stýkáme. Ale zkuste to pochopit jinak.
Já jen na náš příklad..Měla jsem naprosto bezproblémové těhotenství, žádné větší problémy krom nevolností a únavy, kontroly probíhaly v pořádku, prošla jsem všemi předepsanými vyšetřeními..a dle všeho měla mít zdravé dítko.
Nikdo netuší, proč se stalo, co se stalo, nikdo mi to nikdy nemohl vysvětlit a mně již nezbývá nic jiného než doufat, že to byla prostě hříčka přírody a že už nás nikdy nic podobného nepotká - pokud vůbec někdy najdeme odvahu riskovat další těhotenství. Po porodu jsem řešila, hodně řešila, chtěla jsem vědět proč? proč my? a bylo mi řečeno pouze to, že se to holt někdy stává. Některá holčina potratí v 6,8,10tt jiná jako já..
Že by někdo neměl sílu? Ale to je přece blbost..nebyly jste v té situaci (nedej Bože), tak nemůžete říct, jak byste reagovaly. Já to taky netušila, když mi řekli, že dítko nemá šanci, že nemá smysl ji zachraňovat..měla jsem přikývnout???? Ježíši kde to jsme? Naštěstí ač možná budete křičet, tak máme pud a ten každou z nás sakra nakopne, aby začala křičet a bojovat o toho tvorečka, kterého máme uvnitř sebe..neexistuje tu lásku, touhu, štěstí hodit za hlavu a říct si, že třeba příště. (Něco jiného je, pokud miminko zemře, potom opravdu už nezbývá).
Ano, přiznávám, že i já si říkala, že už nemůžu, že jsem unavená (40kg i s botama), utrápená, že to moc bolí, že už neunesu pohled na to malé nic napojené na hromadu hadiček), stokrát jsem zoufale seděla na záchodě a chtěla křičet - jen tak křičet..Každá špatná zpráva mi dál a dál podlamovala nohy..Ale přesto vnitřní síla je ohromná a ta každé dodá sílu zvednout hlavu a znovu a znovu sáhnout po bílém plášti, zazvonit na zvonek a vkročit do místnosti, kde svítí jedna nožička vedle druhé..a děkovat Bohu, že vůbec máte šanci tam jít..mluvit, časem i hladit..pochovat.
Nemá smysl říkat, že když mi poprvé po dvou měsících vložili dcerušku do náručí, brečela jsem já - štěstím, láskou, úlevou..a ano - i sestry měly v očích slzičky.
Ale tady nemáme diskutovat o mně..ale o dětičkách. Co lékaři dokázají? Dokázají zázraky a nám nezbývá nic jiného, než jim věřit, doufat, zvládnout přijmout i ty špatné zprávy a ano - nepřekážet v momentech, kdy zrovna oni zachraňují naše děti..
Jaký má život dítě? Nedonošené dítě, nemocné dítě, nad kterým zlomili hůl???
Jedna humorná..Kačence už byl rok, byly jsme na lékařské prohlídce..všechny maminky se rozplývaly nad tím, jak mám nádherné miminko a moje miminko mi podalo ruku, sedlo si, postavilo se a vrávoravým krokem odkráčelo do ordinace, načež se ještě otočilo, aby vychovaně udělalo pápá..
Jen chci říct, že MY to štěstí, tu naději máme..po všem trápení mohu děkovat všem, že moje dceruška je zázrakem a kéž by nám ten nahoře dal, aby zůstala tak zdravá, šťastná, spokojená a usměvavá, jako je nyní.
Je tu spousta holek, které nás znají osobně..zeptejte se jich, jak žijeme..a jak moje nedonošeně "nemá šanci žít a když, tak z něj bude navždy ležáček".
miselline
 V. 
  • 

Re: Re: Fotografie vvv 

(21.1.2006 18:53:44)
Chci reagovat jen na okraj. Přečetla jsem téměř všechny příspěvky a nedá mi to.
Narodila jsem se víc než před 30ti lety a byla jsem údajně potrat, který přežil takřka náhodou. Jakožto kilové mimčo jsem si svoje právo na život asi doslova vybojovala. No, zdravá sice nejsem, mám DMO, hůř,ale chodím,sportuju,cestovala jsem sama po světě, vystudovala jsem VŠ, jsem šťastně vdaná a momentálně na mateřské. Se zdravým manželem máme 18-měsíčního chlapečka, který se sice narodil císařem, ale je naprosto zdravý. ˇYiju naprosto kvalitní život. A co se minráků týče, byly, to víte, že jo, a budou. Ale kdo je dneska nemá!!!!
JSEM VDĚČNÁ, ŽE JSEM NA SVĚTĚ.
 IvanaJ 


nedonošeňátka 

(21.1.2006 19:05:35)
mám vlastní zkušenost i když chlapeček byl poněkud větší. Narodil se ve 34 tt, těhotenství bylo udržované od 5tt. Malý neměl sací reflex, neměl vyvynuté plíce, byl na JIP ptala jsem se proč my? V 17. měsících nám bylo řečeno, že má DMO a prognoza byla, že nebude chodit, má zpožděný intelekt. Naštěstí lékař, který nám tuto informaci řekl je odborník a vzal nás do léčení. Nikdy mu nepřestaneme být vděční. Dnes je Vojtovi 12,5.roku chodí do primy na gympl, hraje na keyboard, jezdí se skautama na výpravy, ale vidím ten jeho smutný pohled, když kluci hrají fotbal a jeho nevezmou. Učím ho, že život se sním mazlit nebude a vím, že to bude mít složitější. Teď máme 4. měsíčního chlapečka, který je zdravý a kterého jsem díky lékařům donosila. Trnula jsem celé těhotenství ať je v pořádku ať je porod bez problémů, děkovala jsem za každý den. Vím, že kdyby testy prokázaly,že mimi není v pořádku šla bych na přerušení a netvrdím , že by to rozhodnutí bylo jednoduché. Odsoudit někoho je strašně jednoduché , ale těžší je pochopit.
 LuckaP 


Rozumim 

(22.1.2006 23:51:15)
Presne rozumim tomu, co jsi napsala. Mam take skveleho chlapecka (7 let) 30 t.t. z dvojcatek, hmotnost pod 1000g. Rok od roku se to zlepsuje da se rici, ze je zdravy. samozrejme nejake nedostatky v hrube motorice pretrvavaji (treba ten fotbal).
Jen jsem chtela napsat, ze clovek to musi brat tak, jak to prijde a na vsem videt to pozitivni.
Musim priznat, ze i kdyz tesne po porodu jsem byla v mirnem soku, ze misto dvou deti mam jen jedno, ze druhe miminko nezachranovali. Upozornovali me na to predem.
Po letech jsem nakonec byla rada, ze to tak dopadlo. Misto druheho s velkou pravdepodobnosti poskozeneho miminka se nam narodila donosena holcicka bez ktere si ted take neumim zivot predstavit.
Jak by to byvalo dopadlo, kdyby se lekarum podarilo zachranit to druhe poskozene miminko?
Asi bychom nemeli holcicku (ted je to pro me nepredstavitelne), ja bych asi nechodila do prace, protoze bych se musela starat o tezce postizene dite (nepredstavitelne). I kdyby treba vnimalo a komunikobalo, stravili bychom cela rodina tyden na horach (vsichni na lyzich?) - to pisi proto, ze jsme se vcera vratili z hor?
Mohli bychom vsichni spolecne jit plavat? Jezdit na kole?
Mozna Vam to pripada jako banality, ale zivot je snad i o tom delat nektere veci, ktere mame radi spolecne.
Musim napsat, ze jsem rada, ze to dopadlo tak jak to dopadlo, ze je to pribeh se stastnym koncem.
Preji vsem maminkam zachranenych nedonosenych deti ten stastny konec. Mimochodem, kdybych tenkrat mohla rozhodovat, zda to druhe miminko zachranovat nebo ne, samozrejme bych byla pro zachranovat(moc jsem je tenkrat chtela oba).
 maschul 


...tak i já... 

(21.1.2006 22:09:13)
...se přidám...děsí mě to...
Žádné testy nejsou všemohoucí...to už tu bylo řečeno...
Znám příběh velmi postižené dívky,která otěhotněla v ústavu s dalším pacientem...po takové selekci,která se tu "nabízela" Cairo,by zcela určitě na svět dítě nepřivedla.Ale osud tomu chtěl jinak...porodila opravdu krásného a zdravého chlapečka,který nesmírně obohatil život její mamince=své babičce...neposuzuji následky kdyby...ale tak se to stalo...

...a ...těžká postižení mohou přijít i později...následkem nemoci ...úrazu...to nám žádné testy nepředpoví...

Nechci se dočkat doby,kdy by nám děti brali z náruče...a rozhodovali o jejich životě...i tak se člověk cítí často bezmocný...
 Irena 
  • 

Re: ...tak i já... 

(28.1.2006 21:26:23)
Zdá se mi trochu naivní si myslet, že si opravdu o všem v životě rozhoduje každý sám..
Nevím, jaké postižení měla a jakém ústavu žije ona dívka, ale pokud vím, podává se pacientkám v ústavech hormonální antikoncepce, takže opravdu se v tomto příběhu dá mluvit o osudu, že se tak vůbec stalo. Nevím, jak bys mluvila, že by obohatilo život její mamince stejně postižené miminko jako má její dcera sama - neocitlo by se opět v tom samém ústavu?
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné.
Ostatní jsem už popsala výše..
 Leopold 
  • 

Zachránit či nezachránit? 

(22.1.2006 18:25:53)
Musím souhlasit s tím,ž e lékařským prognózám nelze věřit. takže určitě zachránit
 Leopold 
  • 

Zachránit či nezachránit? 

(22.1.2006 18:26:42)
Musím souhlasit s tím,ž e lékařským prognózám nelze věřit. takže určitě zachránit
 Irena 
  • 

Nedonošeňátka II. 

(23.1.2006 10:24:02)
Chtěla bych jenom připomenout, že v diskusi mluvíme o miminkách s porodní váhou 500-800 g, některé maminky tu píší o nedonošených miminkách, ale myslím, že by bylo dobré napsat porodní váhu, protože jsem tu nikdy nenapsala, že pochybuji o budoucnosti 1000 g dítěte. Znám takových dětí i dospělých lidí bez následků několik, takže věřím, že můžou žít spokojený život. Ale k tomu, abych tomu uvěřila i těch menších, mi tu chybí vyjádření právě maminek těchto maličkých miminek.
Velmi si vážím vyjádření LuckyP.
Irena
 PajaMM 


Re: Nedonošeňátka II. 

(23.1.2006 10:42:15)
A my se jen snazime, aby mel KAZDY na vyber. Nikdo tu nerekl, ze kdo rodi s lekarem, ze rodi spatne a je spatna matka! To zase prevracis ty nase nazory!!!

 PajaMM 


Re: Nedonošeňátka II. 

(23.1.2006 10:48:26)
Iren,

omlouvam se, muj prispevek patril do jine diskuse...
 sally 


Re: Nedonošeňátka II. 

(26.1.2006 4:07:00)
Přiznám se, že mě nadzvednul jak článek, tak ta diskuze. Vladan si tu zase ventiluje svoje mindráky, jiní tu propagují zákaz potratů atd. ALe ani o jedno u nedonošeňátek nejde.
Nedonošených dětí se rodí hodně - a nikdy nikdo nedokáže předem říct, zda a jak moc to dítě postižené bude. Maminku čekají dny, týdny, měsíce a roky, kdy prostě neví. POkud je dítě na kyslíku, hrozí mu odlučování sítnice a případně i slepota - ale je spousta dětí na kyslíku, která tento problém nemá. Dětem s krvácením do mozku hrozí mentální a/i fyzické postižení - ale zase zdaleka ne všechny to nakonec mají. A tak dále - prostě určité procesy znamenají určité nebezpečí - ale ne stoprocentně. Kde chcete dělit nedonošeňátka na "perspektivní" a "neperspektivní"...? Někdo tu už zmínil misseline a její Kačenku - která má v papírech "potrat živého plodu" - potratu jsou dva a půl roku a pokud vím, tka se má čile k světu. Můj syn se narodil ve 33. týdnu s porodní váhou 2079g - takže "v pohodě" - přesto mi doktoři dlouho odmítali říct, zda bude v pořádku. I s ním jsme zažili dny, kdy byl zcela apatický a jen spal, kdy se najednou zase vrátil ve vývoji o kus zpět - kdy jsme prostě nevěděli...

K těm poruchám učení - dislektici a disgrafici byli vždycky - akorát že dřív se automaticky zařadili do kategorie "je blbej" či "píše jako prase" a tím to pro učitelky skončilo (bohužel máme takový případ v rodině) a víc se tím nikdo nezabýval.

Genetické poruchy - ehm... celý vývoj života na Zemi je založen na "genetických poruchách" a abnormalitách. Kdyby jich nebylo, nebylo by ani života a téhle debaty. Navíc genetické poruchy nesouvisí nijak s nedonošenými dětmi (respektive je možné že díky nějaké VV se dítě narodí dřív, ale samotný předčasný porod nezpůsobý genetickou poruchu).
 miselline 


Re: Re: Nedonošeňátka II. 

(29.1.2006 15:52:24)
děkuji ti sally..konečně někdo, který o tom ví svoje.
miselline+kačenka 2,5r
 Michal 
  • 

Re: Re: Nedonošeňátka II. 

(8.7.2006 21:50:39)
no jen je to o tom, ze drive ty neperspektivni geneticke poruchy zemrely (cukrovka, Downuv syndrom apod.) zatimco dnes umime jejich priznaky (ne priciny) lecit, takze je napr. vyrazne vyssi procento lidi s dedicnou cukrovkou nez bylo drive - z pohledu prirody spatna mutace se muze sirit dal.

Priroda je v tomhle kruta, proste vyzkousi 100 mutaci a necha zit jen tu jednu co ma smysl a perspektivu.
Zatimco my dnes nechame zit i tech 99 dalsich co perspektivu z pohledu prirody, kterym jsi argumentovala, nemaji.

A to je to co Vladan myslel.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Dítě naší doby 

(23.1.2006 13:45:53)
Tak se jmenuje pořad, který dávají na Spektru. Moc doporučuji, kdo máte kabel nebo satelit a také nepřímo reaguji na Irenu.

Tento pořad je o různých dětech, jedním z těch dětí je Helen – holčička, která jediná přežila z trojčetného těhotenství a narodila se tuším ve 22. týdnu (nevím teď úplně přesně – možná to bylo 24. týden – utkvělo mi, že se narodila dva týdny po svých sourozencích, ale určitě maximálně ve 24. týdnu). Vážila určitě mnohem méně než 1 kilogram, lékaři nabízeli rodičům, že ji odpojí od přístrojů. Mnoho měsíců po narození žila s dýchacím přístrojem, ale v 1 roce už byla nejen odpojená, ale vypadala úplně perfektně. Měla hodně drobné tělíčko a větší hlavičku, protože veškerou energii věnovala do vývoje mozku. V 1 roce už s pomocí chodila, pěkně reagovala, zvládla jednoduchý úkol. Pokud si vzpomínám na pokračování jejího příběhu, ve mateřské škole už byla stejná jako všichni ostatní a utkvěla mi v hlavě tím, že dopadla nejlépe v testu oblíbenosti mezi dětmi, protože je veselá a hodně se směje!!!

 aaa 
  • 

??? 

(23.1.2006 16:27:20)
taky vam ta rodina nefunguje??

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.