Názory k článku Narodilo se příliš brzy?

Trojčata je to nejhezčí co mě mohlo potkat,narodili se mi letos v říjnu.Dájí se zvládat uplně krásně.Řekla bych, že naopak v těhotenství jsem dostala takovou sílu
a už dopředu byla připravena na to to zvládat.Větší práci jsem měla s prvním
synem než s nimi.Vícečetné těhotenství nese rizika, ale naši lékaři jsou mistři svého oboru a starají se celé těhotenství nadstandartně.Dnešní ultrazvuky, testy atd. dost prozradí a hlídá se, aby bylo vše ok.Záleží také dost na mamince, jak k tomu přistupuje, když špatně, tak je lepší aby radši neměla žádné dítě a sama asi neví o co přichází a v životě přijde...

připadá mi,že se tady utvořily dva tábory a ani jeden tomu druhému nerozumí....Ty co si prošly hrůzou a strachem o předčasně narozené děťátko samozřejmě pevně stojí za tím žádné hranice, ale dát šanci,protože moc dobře ví,že tato šance bez ohledu na týden těhotenství a porodní váhu se vyplatila a více méně jejich děti jsou zdravé a vpořádku,nebo s malými odchylkami od normálu, za které je milují a určitě by je nikdy nezatratily,nebo nešouply do ústavu. My se totiž bijeme za životy našich dětí a jen zmínka o selekci,nebo utracení,nevím jak jinak bych to nazvala nám zvedá žaludek a rozbuší srdce...Nikdy nikdo kdo si tím neprošel, nemůže pochopit,co to je za výčitky,když matka kvůli SVEMU zdrav.stavu porodí předčasně dítě,které bylo do té doby úplně zdravé.Dlouho jsem si vyčítala že je to moje vina a litovala jsem, že jsem nikdy nemohla prožít ten nádherný pocit porodu a přitisknutí tvorečka na svou hruď,dát mu napít ze svého prsu a po 3 dnech opustit nemocnici se zdravým dítětem. Můžu řict jen jedno, pokud předčasně narozené děti vyhrají svůj boj o život, je jim na očích strašně vidět ta síla a bojovnost, vypadají starší a možná trošku utrápenější,jako by vám říkali, my víme....a ta láska,kterou ve vás tenhle pohled vyvolá se nedá popsat, snad denně jsem brečela při pohledu na Tadeáška, každý jeho pokrok mi dělal takovou radost,jako bych složila státní zkoušku,jenže jsem jí nesložila já,ale on. Vyhrál svůj boj o život a já jsem mu za to mooooc vděčna, neustále mu říkám jak strašně strašně moc ho miluju a vy co nevíte o čem mluvíte,radši MLČTE MLČTE,nebo se styďte.Nepřeji vám prožít to čekání na nezralé miminko, dlouhé měsíce dojíždění do nemocnice a šílený strach při telefonátech po každém vyšetření,které probíhá v nemocnici a i po propuštění z nemocnice....A slzy štěstí,když Vám oznamují že je vše vpořádku. Probrečené hodiny při cvičení, u kterého se vám váš drobeček svíjí,ale vy víte,že to nesmíte vzdát,protože ty výsledky stojí za to....Je toho moc čím si takový rodičové musí projít a vy místo rozumování byste je měli obdivovat.Je mi opravdu strašně smutno když čtu takové příspěvky o odmítání pomoci dětem narozeným ve 24tt,nebo které mají pod 1000g,nevím už co na to víc napsat,snad jen,že bych si přála,aby byl svět plný zdravých a š´tastných dětí,a´t už narozených v termínu nebo předčasně, je trestat rozhodně NESMÍME...........MAJÍ TOTIŽ VELKOU DUŠI

Je Irco, netahej na mne "dnesni dobu". Tobe vadi ja, ja prispevky... Mne zase prispevku tipu... Co bych udelala na vasem miste, kdyby... Doufam ze, jsi to nebudes muset v praxi overovat.

no právě protože to sleduju už od začátku

Zdá se mi trochu naivní si myslet, že si opravdu o všem v životě rozhoduje každý sám..
Nevím, jaké postižení měla a jakém ústavu žije ona dívka, ale pokud vím, podává se pacientkám v ústavech hormonální antikoncepce, takže opravdu se v tomto příběhu dá mluvit o osudu, že se tak vůbec stalo. Nevím, jak bys mluvila, že by obohatilo život její mamince stejně postižené miminko jako má její dcera sama - neocitlo by se opět v tom samém ústavu?
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné.
Ostatní jsem už popsala výše..