| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak jsem rodila nerodila

 Celkem 282 názorů.
 Katka kluk97+holka99 
  • 

rozumím ti 

(16.12.2005 9:19:31)
Milá Blanko,
rozumím ti.
obě děti jsem rodila císařem, mám prý malou pánev (tedy tu vnitřní, zvenčí by mi to vážně nikdo nehádal) Jenže vždycky jsem šla nejdřív "normálně" rodit, t.j. vyvolávaný porod v termínu - od šesti od rána až do pěti odpoledne jsme se s mimčem snažili, aby to šlo přirozeně a pak už bylo všem jasné že to nejde, takže rychle na sál.
S trochou nadsázky říkám, že jsem vlastně rodila 4x.
Taky je mi to moc líto, že jsem porod obou dětí zaspala a viděla je až za pár hodin, jenom obličejíček - zamotané v zavinovačkách.
U druhého porodu nechali manžela na sále (asi spíše nedopatřením:-)), takže alespoň on si to užil - dostal dceru hned do ruky a málem to s ním seklo.....
V současnosti mě spíš trápí, že asi nenajdu odvahu do třetího těhotenství a tedy třetího porodu císařským řezem. Všichni mě od toho odrazují, ale já si ještě nechávám zadní vrátka... třeba se jednou odhodlám.
Tvoje pocity jsou pochopitelné a určitě to přebolí. Navíc ty máš jistě šanci při příštím miminku na přirozený porod. Tak se na to těš
Ahoj Katka
 Jana 
  • 

Re: rozumím ti- dva císaře - třetí? 

(16.12.2005 12:03:35)
Ahoj Katko,
chci jen reagovat na tvojí obavu z třetího císaře. Právě teď to řeším, vím o konkrétních případech, které dobře dopadly, ale sama bojuju se strachem. Většina doktorů, s nimiž jsem to probírala mi řekla, ano - je to riziko, ale "jděte do toho" nebo Jacqueline Kennedy prý měla 6 císařů, atd.
Můžu se zeptat, co tebe nejvíc straší či odrazuje?
Díky Jana
 Katka kluk97+holka99 
  • 

Re: Re: rozumím ti- dva císaře - třetí? 

(16.12.2005 12:13:16)
když to zjednoduším, mám prostě strach, o to svoje "malý štěstíčko". Teď mi vlastně nic nechybí, mám dvě zdravý děti, mám fajn rodinu, práci a celý život a trochu se to bojím zkomplikovat. Protože komplikované by to být mohlo. Co kdybych musela dlouho ležet v těhotenství v nemocnici, kdo by se postaral o rodinu? Co kdyby dítě nebylo úplně O.K., zvládla bych to? Co kdybych já nebyla v pořádku?
Já nejsem přímo optimista, spíš se dopředu bojím toho, co by se mohlo stát, takže od toho se to celé odvíjí.
Ale ta možnost třetího miminka mě pořád lechtá v břiše a tak si s ní zatím nezávazně hraju:-)
Ale taky mám kamarádku, která to úspěšně absolvovala, přesto se bojím.
 AndreaH 
  • 

Re: Re: Re: rozumím ti- dva císaře - třetí? 

(16.12.2005 21:59:00)
Zrovna včera jsem probírala s gynekologem zda lze po dvou císařích mít třetí mimi. Říkal mi, že doby, kdy se tradovalo: dva císaři a dost jsou dávno pryč. Výhoda tohoto těhotenství by pro tebe byla v tom, že určitě půjdeš na plánovaného císaře (odpadne tvá první fáze) a můžeš být díky spinální anestezii při tom :-). Andrea
 Lionka 


Re: Re: rozumím ti- dva císaře - třetí? 

(26.12.2005 15:01:35)
Jano,absolvovala jsem 3x CS(plánované,chtěné)-2 v celkové a poslední ve spin. A-bez problému-vše OK
 simpanz 


dvakrát neplánovaný císař 

(16.12.2005 12:09:47)
Ahojky,

moc s tebou cítím a chápu tvé pocity.
Já jsem zažila dva neplánované císaře a byl mezi nimi příšerný rozdíl.
U prvního se čekalo a čekalo, já trpěla šílenýma bolestma a pak se vyměnila služba, přišel primář a dal mi na vybranou - buď čekat dál, dokud se mimi nazačne dusit, nebo císař hned. A dodal, že nevěří, že mimi "projde". Pak už to lítalo - celková narkóza, manžel šel až k sálu a pak stál za dveřma, odkud na mne viděl. Dcerka byla OK, hned ji pochoval, mazlili se. Sestra ale měla ještě vyřídit, že maminka je na to špatně. Manžel pak jenom viděl, že na sále je nějak moc živo, že rychle mění kapačky, přichází další lékař... Pak nesl malou do její postýlky a když se vrátil (klidný jak želva), tak vycházel primář a první slova byla: zvládla to, bude žít. A on nevěděl, co se děje.
Když jsem se probrala, tak seděl u mě a brečel. Dcerku jsem viděla až za několik hodin a dlouho měla pocit, že jsem o něco moc důležitého přišla.
Druhé dítě mi nedoporučovali, ale já jsem trvdá hlava a šla jsem do toho. Všechno bylo OK, měla jsem rodit normálně. Porodní asistentka ale po přečtení starého porodopisu prohlásila, že jestli si páni doktoři myslí, že to půjde, tak dobře, ale ona tomu nevěří, protože je starý praktik a tohle už mockrát zažila. A zeptala se mě, jestli nechci radši epidurál. Chtěla jsem ho. Takže jsem opět čekala, ale bez bolestí a s úsměvem. A zase údiv, že mimi nejde ven. A nabídka císaře. Ptala jsem se PA, proč mimi neklesá. Řekla mi, že mám jinak tvarovanou pánev zevnitř, že to už párkrát zažila, že to je drobná odchylka, ale mimi kvůli tomu nemůže klesnout. Takže jsem s císařem souhlasila. Byla jsem při vědomí, slyšela první pláč svého synka, pochovala si ho a pohladila. Tentokrát mi nic nechybělo. Mimi sice nešlo "spodem", ale hned, jak opustilo mé tělo, jsme byli zase spolu. Té porodní asistentce jsem moc vděčná. Byla to starší paní, ale tak úžasně maminkovská, trpělivá a hodná, že s ní bych šla rodit klidně znovu. Díky ní byl ten druhý porod krásný i když nebyl přirozený.
 Beezi,V+J 


Re: dvakrát neplánovaný císař 

(16.12.2005 15:23:15)
Možná by vás císařorodičky mohlo aspoň trochu utěšit, co jsem se nedávno dozvěděla od jedné porodní asistentky. Prý děti, které se narodily císařem, jsou obecně o něco inteligentnější než ty, které šly přirozenou cestou. Neříkám, že s tím souhlasím, jen prodávám, jak jsem koupila. Sama jsem rodila "normálně".
 Eva K 
  • 

Re: dvakrát neplánovaný císař 

(19.12.2005 13:49:06)
Tipla bych to asi na výsledek nějaké statistiky:-)).
Já jsem zase naopak četla, že dítěti může zůstat blok - očekává odstranění překážek. Protože projít porodními cestami je fuška i pro mimčo a při císaři mimčo nemusí nic. Navíc se prý často rodiče chovaní k takovému dítěti jako ke křehké bytosti, což ještě potvrdí očekávání odstranění překážek z cesty. Ale samozřejmě je to individuální. A taky prodávám, jak jsem koupila:-). Eva
 Veronika, postižený syn 4,5 let a zdravá dcera 5 měsíců 
  • 

Re: dvakrát neplánovaný císař 

(18.12.2005 16:16:05)
Ahoj,
taky mám za sebou dva neplánované císaře, jeden s epidurálem a jeden se spinálem. Musím říct, že jsem za druhý porod císařem byla moc vděčná, protože poprvé se nezadařilo a mám prvního syna postiženého (nebylo to zaviněno přímo porodem). Druhý porod mi vyvolávali, protože jsem ani ve 40.týdnu nebyla otevřená, ale když pro prvních třech kontrakcích zjistili hypoxii (malá měla málo kyslíku a snižovala se ji tepová frekvence), tak začalo šrumec a do 20-ti minut byla malá venku. Musím říct, že mi ani tak nezáleželo na tom, abychom byly hned spolu, aby byl porod přirozený nebo aby mi ji hned přiložili k prsu, ale nejdůležitější bylo to, aby se neopakovalo to co u syna (kvůli hypoxii měl krvácení do mozku a už má za sebou 12 opercí hlavy) a abychom měli zdravé dítě. Jsem teď moc šťastná, protože si můžu mateřství konečně užívat.
 Simona, 1 císař, 1 normal 
  • 

Re: Re: dvakrát neplánovaný císař 

(21.12.2005 12:31:21)
Možná by měl Tvůj dopis viset v porodnici, když některé mamky brblají, že MUSELY mít sekci. Já bych před 100 lety svůj 1. porod asi nezvládla - dcera byla příčně .... a když mi někdo vykládá, že chce rodit doma apod.odcházím... Jsem ráda, že mám skvělou a zdravou holku - i když císařem. I když mladší chlapeček jí to jednou "omlátil" o hlavu :"Já jsem šikovnější! Uměl jsem vyskočit normálně prcinou, ale kůli tobě museli mamce rozříznou bříško!"
 Apolena. 


Re: Re: Re: dvakrát neplánovaný císař 

(21.12.2005 12:47:23)
Simono,
porod dítěte s příčnou polohou patří do porodnice, rodit doma za každou cenu snad nikdo nehlásá, ne?
 Magda M 
  • 

Re: rozumím ti 

(16.12.2005 23:22:51)
Pracuji na operačním sále a čas od času se objeví rodička, co potřetí rodí císařem. Zatím si nevzpomínám na žádné komplikace u těchto žen. Lékaři se rádi takzvaně pojišťují kdyby náhodou třeba ,,něco" bylo, aby jim nebylo co vytknout. Pokud jsi jinak zdravá a po dítěti toužíš a nebudeš si malovat čerta na zeť, nevidím problém. Důležitá je vyrovnaná psychika.
 Magdina 


Císař 

(16.12.2005 9:23:15)
Já jsem taky chtěla rodit normálně, chodila do kurzu, byla psychicky nachystaná, ale osud to chtěl jinak. I když jsem čekala dvojčátka a byli hlavičkama dolů nakonec se to zvrtlo jinak. Do 37.TT bylo vše OK a pak na kontrole tlak 180/110 a za 3h jsem šla na císaře. Primář mi pak sdělil, že by to stejně nešlo normálně, protože byli nějak přes sebe a taky že byl nejvyšší čas, že se mimča už nevyživovala a že 37.týden je u dvojčat normální termín porodu. Když mě pak budili na sále a řekli že je to kluk a holka-před tím jsme si to říct nenechali a doporučuju všem-je to nádherné překvapení, byl to fakt krásný pocit. Děti pak byli chvilku v inkubátoru na vyhřívaném lůžku. Viděla jsem je až druhý den, začla kojit a děti vše brzo dohnali. Porodní váhu měli 2,20kg každý. Taky mě někdy mrzí že jsem nerodila normálně, ale jsem šťastná za to, že vše dobře dopadlo a děti jsou zdravé. V únoru oslaví 2 roky.Další už s 90% jistotou neplánujeme. A Ty se neboj, třeba příští porod vyjde normální cestou. Hlavně že mimčo je v pořádku.
 Matka a tři děcka 
  • 

neboj 

(16.12.2005 11:01:55)
Blanko, tak já bych ti doporučovala, aby ses začala těšit na porody příští a netrápila se porodem minulým. Co by za to jiný ženský daly. Až ale půjdeš rodit příště, tak se na ten přirozený porod tak křečovitě neupínej. Ber ho sice jako přirozenou samozřejmost, ale ne jako nutnost a jedinou přijatelnou možnost. Nedávej si ultimáta, že budeš šťastná jedině, když porodíš přirozeně. Buď šťastná i za takovéto neideální porody, jo?
 Eva K 
  • 

Re: neboj 

(16.12.2005 12:34:40)
Mluvíš mi z duše.. Taky se připravuji na přirozený porod, cvičím vzdělávám se a tak. Ale teď jsem v jedné chytrné knize narazila na kouzelnou větu - Neberte porod jako maturitu celého těhotenství či dokonce mateřství! Donutilo mě to se zamyslet, protože podobně jsem to vnímala! Takže teď se soustředím na to, abych byla spokojená nebo aspoň ne na sebe naštavaná, i když třeba nezvládnu bolesti bez úlevových prostředků nebo nám budou muset pomoci léky, kleštěmi či skalpelem. Eva
 Matka a tři děcka 
  • 

Re: Re: neboj 

(16.12.2005 12:58:48)
Evo, tak to je skvělý a přeju šťastný porod!
 Eva K 
  • 

Re: neboj 

(16.12.2005 14:30:26)
Děkuji za přání, utíká to teď pěkně rychle (za 3 měsíce). Tyhle popisy nespokojených rodiček mě lekají.. Ale radši se lekám teď a do porodu to nějak vstřebám:-).
Ta knížka se jmenovala tuším Co čekat v radostném očekávání a popisovali tam klasické postupy i alternativní a myslím, celkem nestranně a realisticky. Myslím, že dnešní boom s přirozenými porody, ale i kojením a výchovou dětí tlačí ženy do pozice "super přirozené matky" a to není pro každou a nejde to vždy.
Eva
 Matka a tři děcka 
  • 

Re: Re: neboj 

(19.12.2005 8:10:52)
Evo, tak si myslím, že nejlepší bude nečíst ničí zkušenosti a neposlouchat žádné story a raději se soustředit na sebe :-).
 Andrea, syn 9/04 
  • 

Moje zkušenost 

(16.12.2005 14:11:41)
Nedá mi to nereagovat na tento příspěvek. Také jsem rodila císařským řezem a také jsem měla o svém porodu jiné představy. Kvůli velikosti plodu (a zejména hlavičky) to byl císař plánovaný. V porodnici mi ho doporučili, protože jsem již několik dní přenášela, kontrakce veškeré žádné...... Po nelehkém přemýšlení (a důkladném obrečení:)) jsem svolila. Měla jsem epidurál, takže jsem našeho syna hned viděla, ale pochovat jsem si ho samozřejmě nemohla. Když dneska čtu nebo slyším maminky vyprávět o úžasných okamžicích strávených s miminkem bezprostředně po porodu, tak je mi líto, že jsem nic takového neprožila. Samozřejmě jsem ráda, že já i syn jsme v pořádku, ale ten pocit určitého nenaplnění tu prostě je.

Noc po císaři pro mě byla opravdu hrozná, měla jsem veliké bolesti a ještě dnes slyším sestru, jak mi říká, když jsem požádala o utišující prostředek, že mi něco může dát až za 4 hodiny, ať zkusím ještě vydržet......

Měli jsme i velké problémy s kojením, prodělala jsem opakované záněty prsou a kojila jsem s kloboučky, ale nakonec jsme vše zvládli a kojili až do roka.

Jsem zvědavá, jestli další porod bude podobný či zda přeci jen nebudu moci rodit přirozeně. Moc bych si to přála, ale na druhou stranu určitě ne za každou cenu. Myslím, že má pravdu maminka, která tu v diskusi napsala, že nemá smysl se na přirozený porod přehnaně upínat a každý jiný způsob brát jako svou prohru!

Přeju všem hodně zdraví a radosti!

Andrea
 Radka 
  • 

Re: Moje zkušenost 

(16.12.2005 16:02:30)
Já jsem hrozná matka, tvé pocity nesdílím :)), ale přeji ti, aby tě pocit prohry přešel co nejdříve.
První těhotenství jsem měla v pohodě, nakonci přestala placenta vyživovat mimčo a tak mi porod vyvolávali. Po třech dnech kontrakcí to skončilo ztrátou ozev a rychlým císařem při celkové narkóze, když jeden doktor křičel na druhého ať se nepřevléká, že není čas, tak mi došlo, že je to opravdu vážné.
Ale usnula jsem a když jsem se vzbudila, tedy až druhý den ráno (možná jsem se večer po operaci vzbudila, ale plynule přešla do spánku), tak mi za chvilku přinesli miminko ke kojení, nádherně se přicuclo a mě to přišlo tak nějak samozřejmé vzbudit se a mít miminko. Zdálo se mi úžasné, jedinečné, jako zázrak. Manžel ho viděl jako první, když ho přenášeli na oddělení a je na to dosud hrdý ...
Druhý porod jsem si přála přirozený, asi zblblá všemi těmi články a nadšenými maminkami. Byla jsem sledovaná kvůli jizvě, ale rodila normálně. Kontrakce opět křížové, prakticky stejné jako minule, opět tři dny, jen nepravidelné celý porod, dvě hodiny jsem si odpočinula s epidurálem, ale na závěr (po té co epidurál už nezabíral)jsem cítila, že je něco špatně. Můj porodník (sledoval mě celá obě těhotenství a rodil obě děti) se u mě nějak moc motal, moc se hrabal uvnitř, monitor opět připevněný mimču na hlavě ... přála jsem si, aby mě uspali a probudila se se zdravým miminkem ... no pak tam byl další doktor, nastřižená jsem byla všemi směry, kleště byly naštěstí nutné jen na přichycení a já měla jediný pocit "To jsem netušila, že se rodí zadkem? :))"
V jednu chvíli jsem z polokómatu otevřela oči a viděla, že nesou miminko, netušila jsem, při jaké kontrakci se narodilo. Bylo mi to jedno, věděla jsem, že ještě bude placenta, šití a jen jsem doufala, že mi dítě nebudou cpát k prsu. Naštěstí tam byl rozumný dětský doktor a mimčo jen zkontrolovali, řekli, že je zdravé, to mi tak nějak stačilo, zabalili, dali ho manželovi a ten mi ho držel u hlavy. Vzhledem k tomu, že jsem pak několikrát zkolabovala to bylo určitě lepší. Dali mi ho po dvou hodinách, ale pamatuji si jen, že jsem si jen přála, aby si ho už odnesli. Pak jsem opět zkolabovala.
Od asistenky jsem se dozvěděla, že pan doktor zastrkoval dítěti dovnitř ruku, kterou se dralo ven, pak se ztratili ozvy a zároveň zeslábly kontrakce a císaře němohli dělat, protože hlava byla moc dole. Můj pocit, že jeden z nás to nepřežije nebyl daleko od pravdy. Pochopila jsem komentáře: "Ještě nemáme vyhráno" i vyčerpaného porodníka, který řekl na závěr "dalo mi to zabrat" A je pravda, že se na něj chodil dívat na šestinedělí, i když je typický tím, že se úžasně stará o maminky, ale děti nevnímá.
Pokud ještě někdy dítě, jedině plánovaným císřem z celkovou narkózou. Chci aby přežilo.
Záplavy lásky při prvním pohledu na dítě jsem tedy necítila. Láska se spouštěla až s každým kojením (u druhého dítěte až s tím druhým, kdy už jsem byla víc při vědomí a je pravda, že velmi silně.
Manžel byl při porodu, má dosud trauma (tam dodával odvahu). Trochu jsem tomu přidala asi i já, jsem typ co nehysterčí, nekřičí, rovnou umírá :))... tak se nemůže uklidňovat, že jsem hysterka.
Nejsem ráda, že byl druhý porod přirozený, nejsem za to vděčná, jsem vděčná svému lékaři, že mám živé a zdravé dítě.

 KackaMik+8/05+1/08+6/16 


taky tak 

(16.12.2005 11:16:08)
Ahoj, musím taky reagovat, Tvůj článek jako by byl napsaný mnou, věř, že se mi stalo přesně to samé a cítím se úplně stejně...taky jsem nerodila "normálně". Ale zdraví naší malé Kristýnky mi za to stojí. Teď jsem ráda, že to dopadlo tak dobře a že ji máme zdravou a živou. Zdravím Kateřina
 Ivana 
  • 

císař 

(16.12.2005 11:39:00)
Ani nevíš, jak ti rozumím. Od narození naší dcery Aničky uběhlo 7 let a přesto jsem se s tím nesrovnala. Také jsem byla pečlivá mamina, která poctivě cvičila, chodila na dlouhé procházky a na nic si nestěžovala. Pak nastal den D. V jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda. Já si připadala jako blázen, protože jsem nevěděla, zda je to plodová voda, nebo jen jsem neudržela moč. Nic mě nebolelo a stahy mi připadali nějaké slabé. v 6 hod ráno jsem měla stahy po 10 minutách, ale nic mě nebolelo. Zavolali jsme sanitku. K sanitce jsem slezla 3 patra dolu bez sebemenšího problému. Osazenstvo sanitky na mě koukalo jak na zjev a začali mě přesvědčovat, že to asi nerodím. Tak si tam se mnou povídali 8 minut, pak nastal stah a po 7 minutách další. Najednou nastal fofr, manželovi zavřeli dveře od sanitky před nosem a jeli jsme jak o závod. (Oznámili mi že manžel se musí dopravit do porodnice sám, měla jsem obavy jestli to stihne, když najednou jedeme s houkačkou). Nicméně v porodnici jsem byla v 6,30. Vyšetřovala mě velmi "příjemná" doktorka, která na mě nejdřív křičela, proč jsme nepřijeli už v noci, potom že lezu na ten stůl nějak pomalu, potom jsem ji ušpinila zbytkem plodové vody, která při vyšetření odtekla a nakonec se bavila se sestrou (jako kdybych tam vůbec nebyla) že to bude stějně nějaký špatný protože mám malou pánev.
Do porodnice jsem přijela v pohodě, plná očekávání a radosti, ale to se během 10 minut úplně změnilo. Cítila jsem, jak se začínám bát, chtělo se mi brečet, začalo mi tlouct srdce a cítila jsem, že jsem celá najednou v křeči. Napíchli mě na monitor, potom dorazil manžel. Snažila jsem se uklidnit a opakovala jsem si v duchu, že to té doktorce nedaruju a že jí natruc budu rodit normálně tak, jak jsem si to přála. Jenže můj strach byl silnější. Neopustil mě a křeč ve mě narůstala. Fakt jsem se snažila překonat sama sebe, ale nepodařilo se mi to. Manžel byl se mnou, ale ani to nepomohlo. dvakrát jsem omdlela, začala jsem cítit bolesti. Zakázali mi vstávat z postele, abych tam sebou znovu nešvihla. V 15 hod se rozholi (to už tam byl jiný doktor), že mi trochu pomohou a nasadili mi infuze. Do té doby jsem měla normální bolesti, ale po infuzích jsem myslela, že to nevydržím. Byla jsem pořád napojená na monitor - žádné kopečky jsem tam neměla, jen čáru úplně nahoře. Ve 23 hodin (to už tam byla zase jiná směna) jsem chtěla umřít, jen abych necítila tu bolest. Nereagovala jsem už ani na manžela, bylo mi všechno fuk. Sestra se dohadovala s doktrem (to vím od manžela) že ona si to na triko nevezme a tak mě odpojili. Konečně! a sladkým hlasem se zeptali, zda budu souhlasit s císařem. Mě to bylo v tu chvíli fuk, chtěla jsem spát. Všechno jsem jim odsouhlasila (ani jsem nevěděla co) a najednou to šlo ráz naráz a ve 23,44 byla Andulka na světě. Neviděla jsem ji, probrali mě až v 8 hodin ráno. Strašně mě bolelo břicho, měla jsem sucho v puse, hlava mi třeštila a nade mnou stáli 3 "obludy" v bílých pláštích. Ještě jsem zapomněla napsat, že nosím brýle 4 dioptrie, takže jsem vůbec neviděla, kdo to je. Ptali se mě jak se jmenuju, kde sem a že už je všemu konec. Byla jsem totálně mimo, cítila jsem jen bolest, začalo mi docházet, že neslyším žádný pláč. Pak mi ukázali Aničku (moc jsem toho neviděla bez brýlí), pak ji odneli, že musím nejdřív do sprchy. Bylo to příšerné. Nejdříve mi odpojili všechny hadičky, potom chtěli abych vstala. Bolest břicha, hlavy, chtělo se mi zvracet, ale pořád jsem si říkala, že to musím vydržet.
Tohle všechno se mi vybaví každé Andulčiny narozeniny. Dodnes si připádám příšerně. Nedokážu ani porodit vlastní dítě. Kdybych alespoň věděla, kde jsem udělala chybu, ale nevím a to mě trápí. Mám z toho pořád splíny. Stydím se.
Jsem moc a moc šťastná, že Aničku mám, hlídám si ji jako oko v hlavě. Ale připadá mi, že jsem úplně zklamala. Je mi líto, že jsem ji neviděla hned. Manželovi ji dali po porodu a říká, že to bylo něco úžasného, krásného. Když mu ji brali, rozplakala se, tak mu ji vrátili zpět a přestala. Jsem oravdu ráda, že to dobře dopadlo, ale cítím se špatně kdykoli si na to vzpomenu.
Přeju všem, aby měli lepší porody. Já se dalšího bojím i když bych ještě děti chtěla. Jsem asi opravdu histerka (jak mě nazvala sestra, když jsem se nad Aničkou v porodnici rozbrečela).
Všem držím palce!!!
 Martina, 3 děti 
  • 

Re: císař - nepomohl by treba psycholog? 

(17.12.2005 2:15:17)
Rodila jsem v Krči a na nadstandardním oddělení šestinedělí jsem na nástěnce viděla kontakt na psycholožku, která se strachy a traumaty okolo těhotenství a porodů zabývá. Nebyla by tohle možná cesta, jak z toho ven?
 Eva K 
  • 

Re: císař - nepomohl by treba psycholog? 

(19.12.2005 14:09:59)
Nám doporučovali kontakt s terapeutkou/psycholožkou na cvičení pro těhotné. Porod i těhotenství může odkrýt i bloky, které zůstavají skryty a proto je vhodné je odstranit před porodem. Sama se k tomu odhodlávám:-) Eva
 Blanka, dcera 1.rok 
  • 

Re: císař 

(5.1.2006 14:12:55)
Ivano, určitě nejsi hysterka.Ale přesně jak píšeš,je to určitý pocit zklamání. Vidím,že já jsem na tom byla ještě dobře a že se pro císaře rozhodli hned a netrápili mě celý den jako Tebe.
Taky myslím,že jde o to,že my ženský se s tím prckem "vláčíme od počátku",mnohdy ho vidíme i na ultrazvuku dřív jak manžel,cítíme jak nás v noci budí,když kope...a pak jsme o to hlavní ochuzené. Já jsem se na porod opravdu moc těšila,byla jsem připravená i na bolest.Ale prostě s variantou císaře (když už jsme zvítězili a malou otočili do správně polohy v břiše)jsem nepočítala.
Taky bychom v budoucnu chtěli ještě jedno mimčo.Ale nevím,nevím.I když si na druhou stranu říkám,že kdyby se to povedlo a porodila bych normálně, ten hrozný pocit z prvního porodu by zmizel. Snad?
Měj se hezky.Blanka
 luciepráce 


porod císařem 

(16.12.2005 11:52:59)
Ahoj Blani
sice jsme císařem nerodila,ale celkem chápu jak to je.Měla bych to totiž ve své duši úplně stejně:-( porodit dítě přirozeně je pro mě moc důležité.Na druhou stranu ted při třetím těhu jsem málem potratila a najednou jsem si začala říkat,že vlastně nezálěží na ničem jen aby to tohle miminko přežilo a sešli jsme se.Najednou mi bylo úplně jedno kde se narodí a jak se narodí.Pořád si říkám,že ono nejlíp ví,co je pro něj dobré.Ono si samo vybere cestu jakou k nám přijde a místo kde to bude.Samozřejmě doufám,že i ono přijde na svět přirozeně,ale nechávám si bvolnou skulinku na co kdyby... zkus to tak vzít.Malé se v bříšku přestalo dařit a ona sama dala signál,že musí rychle pryč.Určitě jsi jí věnovala plno péče a lásky a to si myslím je důležité:-)
Z celého srdce ti přeju aby jsi se s tím vyrovnala ač si umim představit jak je to těžké.Tak hodně síly:-)
 luciepráce 


porod císařem 

(16.12.2005 11:53:26)
Ahoj Blani
sice jsme císařem nerodila,ale celkem chápu jak to je.Měla bych to totiž ve své duši úplně stejně:-( porodit dítě přirozeně je pro mě moc důležité.Na druhou stranu ted při třetím těhu jsem málem potratila a najednou jsem si začala říkat,že vlastně nezálěží na ničem jen aby to tohle miminko přežilo a sešli jsme se.Najednou mi bylo úplně jedno kde se narodí a jak se narodí.Pořád si říkám,že ono nejlíp ví,co je pro něj dobré.Ono si samo vybere cestu jakou k nám přijde a místo kde to bude.Samozřejmě doufám,že i ono přijde na svět přirozeně,ale nechávám si bvolnou skulinku na co kdyby... zkus to tak vzít.Malé se v bříšku přestalo dařit a ona sama dala signál,že musí rychle pryč.Určitě jsi jí věnovala plno péče a lásky a to si myslím je důležité:-)
Z celého srdce ti přeju aby jsi se s tím vyrovnala ač si umim představit jak je to těžké.Tak hodně síly:-)
 Bóďa+Theo 10/05+Oliver 9/08 


trochu ti rozumím... 

(16.12.2005 12:10:34)
ahoj Blanko, důležitý je, že máš svou holčičku, že je zdravá a že i ty jsi v pořádku!!!!já jsem o svém porodu měla taky jiné představy, chodila jsem cvičit, masírovali jsme hráz, byli jsme na kurzech, četla jsem, na porod jsem se moc moc těšila...nakonec jsem si ho užila, byl skvělej (což je pro spoustu lidí nepochopitelný, když jim to řeknu), hlavně díky manželovi...ale: Tedík se v porodních cestách ndotočil, zasekl se, takže mu pomáhali kleštěma - to mě nikdy ani ve snu nenapadlo!!!, museli mě hodně nastříhnout (šití horší než porod)...co mě mrzí je, že si neuvědomuju ten pocit, kdy vyklouzl ven, necítila jsem to, byla jsem už hodně vyčerpaná. to mi trochu chybí, vždycky jsem si tenhle okmažik představovala...vím, že se to nedá srovnat s tím, že jsi rodila císařem v narkóze...
tak snad příště :)
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Psychika je potvora ..... 

(16.12.2005 12:35:05)
Teda ženský, koukám, že ta naše psychika je pěkná potvora. Někdo tu v diskusi napsal něco ve smyslu: co jsem to za mámu (ženu), když nedokážu ani sama pořádně porodti dítě. Já zase nemohla kojit a dlouho jsem si to vyčítala: Co jsem to za mámu, když nedokážu své dítě ani nakojit. A když mi manžel laskal prsa s tím, jak se mu líbí, tak jsem se kolikrát rozbrečela - k čemu mi je, že jsou krásná, když jsou "planá" a dítě nenakrmí.
Holky, my jsme takoví, ale TAKOVÍ pitomci... radujme se, že máme krásné a zdravé děti - vždyt co by za to mnohé "snažilky daly. A nevyčítejme si to, za co nemůžeme.... Já vím, že se to dobře radí, když.... ale snažte se s těmi sebevýčitkami rozumově vyrovnat, ať nám nekazí krásné chvíle s dětmi!!
Tak hlavu vzhůru a radujte se z Aniček, Elišek, Anežek, Kristýnek a všech těch našich pokladů!!!!!!!!!
Simča
 Petri 
  • 

Re: Psychika je potvora ..... 

(16.12.2005 14:10:55)
to máš tedy pravdu. Já jsem zase rodila 2x koncem pánevním. Bohužel každé chtělo tak rychle ven, že mě ani u jednoho nestihli připravit (holení, klystýr,... prostě nic.) U obou jsem měla jít na císaře. Ale jak tady někdo zmínil příroda je mocná. U prvního porodu mi pan doktor říkal: Už vidím prdelku :-)))), to mě taky pěkně rozesmálo.
Po porodu se na mě chodili dívat doktoři a sestry jak jsem to hezky všechno zvládla. Bohužel velký problém nastal s kojením. To byla hrůza, po psychycké stránce jsem byla troska. Pořád jsem bulela, že jsem neschopná matka atd. Z toho šíleného psychyckého napětí mě dostal až pan doktor, když jsem šla na prohlídku po šestinedělí.
Řekl mi, že teď je obrovský boom okolo kojení, ale že dřív byla móda dávat zase sunar, tak ať si to tak neberu, že spoustu dětí vyroslo na umělé výživě a jsou v pořádku. Hlavní je, aby jsem byla v pohodě a bude v pohodě i mimi. A já mu dávám za pravdu. A tímto mu děkuju.
Takže si holky nic z toho nedělejte, děkujte bohu, že máte zdravé děti a buďte v poho. Na světě jsou horší věci.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Psychika je potvora ..... 

(16.12.2005 14:59:33)
Ono to možná bude tím, že hlavně holčičky jsou vychovávané většinou v přesvědčení, že musí všechno dělat tak, jak se má, a pokud to nezvládají, je to jejich chyba. Spousta žen se snaží, aby byly dokonalé matky, dokonale rodily, kojily, staraly se o děti, uklízely, vařily... A to dost dobře nejde, být ve všem dokonalá. Neberu jako svoji povinnost být dokonalá. Vím, že dělám, na co stačím. Přece se fyzicky a psychicky neodrovnám kvůli tomu, aby bylo doma i v práci všechno tip top. :-) "Vocaď pocaď" a dost.
 cizinka 
  • 

Re: Psychika je potvora ..... 

(17.12.2005 21:45:14)
Simco, Petri a Lido, celou diskusi neprecetla jsem, ale myslim, ze jste se ztrefili na podstatu problemu. Je to ve skutku hodne o tom, jakym zpusobem v nasem prostredi se mluvi a pise o biologickych strankach materstvi a jak s zenou komunikuje zdravotnicky personal po porodu. Jsem vsemi deseti pro, aby vsude byly rozsirovani informace o vyhodech prirozeneho porodu a kojeni, a o jejich priznivych ucincich na zdravi matky a ditete. Ale vsude by take melo by byt dodano, ze jde jen o statisticke pravdepodobnosti , a spousta zdravych deti se narodilo a vyrostlo jinak. Ze zkrusene matky dite nebude mit velky uzitek. Existuje spousta zpusobu jako svoji biologickou nedokonalost kompensovat. Bylo by fajn, aby personal, ktery o matku po porodu pecuje, mel tolik socialni inteligence jako doktor od Petri. Bylo by fajn, aby ten blbejsi zbytek dostaval nejake skoleni z oblasti poporodni psychologie:-). Generace zen, ktera zacina rodit ted, urcite by to ocenilo, totiz zeny rodi poprve porad starsi, jsou vzdelanejsi, zodpovednejsi ale take i vetsi perfekcionistky.
Mila Blanko, udelala jsi vice, nez udelalo spousta zen, ktere mely prirozeny porod jakoby zdarma. Zrejme nikdo za to nemohl (jen doktor mohl by byt galantnejsi, to je neveritelny, kolik socialnich imbecilu pracuje ve zdravotnictvi a zvlast v oblasti, ve ktere na socialni inteligenci hodne zalezi). Nebud smutna, je spousta krasnych zpusobu, jak muzes byt dokonalou matkou.
 SAXANA DCERA 2,Ř 
  • 

Re: Re: Psychika je potvora ..... 

(21.12.2005 1:34:38)
Musim se také připolit se svou troškou do mlýna,
postavení me dcery bylo:poloha příčná,koncem pánevnim. verdikt cisař!!
v prvních okamžicích jsem myslela ,že z té hrůzy asi omdlim a bylo mi strašně.obrečela jsem to.
bylo jasne ,že už se mimi neotočí.
dále mi bylo oznameno,že pokudse nestane neco do 14 dnů, tak jdu pod kudlu planovaně.
za dva dny mi odtekla pl.voda,následoval telefon do porodnice a okamžitý odjezd. v porodnici mě bleskově připravili,necitila jsem vůbec žádne stahy,na monitoru pry byly,a dr.mi rekla,že je možné,že se ještě může ditě po odtečeni pl.vody nekdy otocit! tak a v tuto chvíli jsem si naopak nepřála nic jiného,než aby se to prpboha už nestalo.
každá jsme samozřejmě jiná,ale nevim proč bych mela z toho mit trauma,bylo mi fajn,mimi bylo v pohode,nezmackane,....
je to pro ně daleko šetrnější.
a ještě bonbonek na konec,jako utěcha těm co se s císařem nemohou smířit:
děti naroené tímto zpusobem jsou pry o něco víc inteligentnějsi,něz rozene př.cestou./zdroj zahr.tisk/
 Blanka, dcera 11. měsíců 
  • 

Re: Re: Psychika je potvora ..... 

(5.1.2006 23:08:57)
Ahoj cizinko,
hmm, teď když to tak čtu, tak plně soulasím s tvým mailem (víš, ono se mi hodně ulevilo,že jsem to,co mě trápilo popsala) a s tím, že jsme a snažíme se být ve všem perfektní a ono to pak je trochu jinak...
Děkuji Ti za názor.Blanka
 Helena, dva kluci / cisarem / 
  • 

Ja to nechapu 

(16.12.2005 12:43:37)
Nevim presne jake prislovi bych na to pouzila. Neco jako palí Vás dobré bydlo...je mi smutno . A divim se.Jiste , ze si tak trochu uvedomujete, ze diky rezu pro cisare jste porodila zdravé díte , ale vadi vám to, ze jste tak trochu nerodila.Cili jste spala, kdyz se dite poprve nadechlo.A je vam to moc lito. HMMM . Hmmm. A to by jako bylo lepsi, kdyby jste si pekne zarodila, a zazila si hodinu hruzy bez ozev a pak par minut desu, az by to miminko budily ? A co pak, kdyz by to bylo marne a vytahli udusenou mrtvolku? .Hmmm. Nechcete uz na zacatku Vaseho materstvi trochu hodne ? A co takhle trochu pokory? Mam uzasne miminko, ktere bych VELMI pravdepodobne vubec nemela. Prave nebyt toho, ze jsem spala. Co je proti tomu prvni detsky plac ? Kdyz ho ted muzete poslouchta do syta ? Vim, ze jste to asi myslela jako povzdech, jake by to bylo, kdyby bylo vsechno uplne v poradku, ale me prijde , ze to ALE bylo nemistne. Helena dva kluci ,ktere jsem rodila-nerodila a ani na chvili toho nelituji.
 DEM 
  • 

Re: Ja to nechapu 

(16.12.2005 12:54:37)
Racionální vysvětlení je jedna věc a psychika druhá. Dnes po sedmi letech je mi taky úplně jedno, že jsem syna porodila císařem (kvůli zúžené pánvi), ale trvalo mi pár měsíců, než jsem se s tím srovnala, připadala jsem si neschopná, že ani tu nejpřirozenější věc na světě nesvedu. I když mi to všichni vyvraceli, prostě jsem se tak cítila.
 Amálie00 


Re: Ja to nechapu 

(16.12.2005 16:53:58)
Pro pani Helenu a ostatní, co to nechápou...
Svého syna jsem rodila letos v únoru. První miminko, přečtené snad všechny dostupné informace, předporodní kurz jsem absolvovala i s manželem, chtěl být u toho, když náš syn příjde na svět.
Když jsem v 39. týdnu byla poslána na UTZ a poprvé na monitor, tak jsm zažila dvě velká překvapení-na UTZ mi řekli, že mimi je zpátky zadečkem dolu a na monitoru že mám kontrakce po 2 minutách-já o nich ale nevěděla... Nechali si mě na rizikovém, natočili po pár hodinách další monitor, který už byl klidný, tak mě na propustku poslali domů. Další den jsem se přišla ukázat, monitor zase v klidu, prý že mám přijít další den ráno a domluvíme se, jestli rodit normálně nebo CS.
Jenže v noci mi praskla plodová voda. Moc jsem chtěla rodit normálně. Na příjmu mi dr řekl, že to nepřipadá v úvahu, že ná miminko vypadlou jednu nožičku, tak jsem mu podepsala nějaké papíry, byli jsme dohodnuti na epidurálu. Když jsem se zeptala, jestli může být u porodu manžel, rezolutně prohlásil, že ne, ačkoliv na kurzech nám říkali, že ta možnost tady je.
Šla jsem do porodního boxu, točili mi monitor, moc se mi líbilo poslouchat srdíčko miminka, které se mělo už brzy narodit. Byla jsem v klidu, jen jsem se bála bolesti. Kupodivu, ačkoliv jsem na monitoru měla Himaláje, já je necítila ani trochu.
Pak mě odvedli na operační sál, položili, přivázali ruce a nohy a najednou: Jdete do celkové anestezie, miminku vypadla i druhá nožička azakalila se plodová voda. ŠOK, pálení v puse a tma...
Danýsek se narodil v půl čtvrté ráno, manželovi dvě hodiny nedali vědět, co se s námi děje, až pak ho zavolali, ať si jde malého pochovat.
Já se probudila až v půl sedmé ráno na JIPce, motala se mi hlava, byla jsem otupělá a přiznám se, že tak zpitomělá, že jsem se ani nezeptala, jestli je syn v pořádku. Tak nějak jsem předpokládala, že ano.
V 10:30 nám miminka přivezli na kojení, moc nepomohly, takže syn ani nesál, nevěděla jsem jak na to. Pak nám je vozili pravidelně po 3 hodinách, vždy asi na 5 minut.
Druhý den po obědě sprcha a na poporodní, tam už jsem se synem bylůi spolu, kojení nám začalo jít a jde do dnes.
A mé pocity? Cítím se hrozně moc ochuzena o jeho první pláč, mám pocit, jako bych k němu přišla zadarmo, mrzí mě, že jsem ho nemohla přivítat v "novém" světě. Mrzí mě to o to víc, že mmanžel byl tak hotový, že má syna, že zapomněl fotit:o))))))))))))))))
ALE po několika dnech, to už jsme byli s malým doma, mi došlo, že rodit před sto lety, tak to ani jeden z nás nejspíš nepřežil.
Chtěla jsem jen říct, že jsem vděčná lékařům za život svůj i mého syna, ale přesto mě mrzí, že jsem nerodila normálně. To se přeci nevlučuje, ne? Nejde o to mít komplikace a rodit normálně, ale o přání nemít ty které komplikace a rodit normálně....
Už to chápete???

Omlouvám se za Lovosice, velice mě tento článek oslovil!
 Federika 


Re:  

(16.12.2005 17:22:02)
Blanko, Léňo,
jsem si jistá, že se to nevylučuje...Myslím si, že jsem člověk spíš racionální, pragmatický, nesentimentální...Přesto: Svého prvního syna jsem rodila klasicky, porod byl komplikovaný, ale měla jsem všechny pocity, které jsem očekávala, pocit vítězství, nádherného prožitku, obrovskou vlnu lásky, byla jsem ze všeho nadšná, mé dítě bylo nejkrásnější na světě, byla jsem pyšná na něj, na nás...
Druhého syna jsem rodila plánovaným císařem , neměla jsem dobré monitory a dítě mělo třikrát omotanou pupeční šňůru kolem krčku...Brala jsem to tak, jak to bylo, nijak jsem se tím nenervovala, těšila jsem se na miminko...Měla jsem epidurál manžel byl u porodu, všechno proběhlo hladce...Malého mi hned ukázali..A já, já byla zklamaná...Zklamaná tím, že to je už všechno, břicho postupně přicházelo k sobě, 24 hodin jsme měla ležet, všechno mě bolelo, žádná euforie, žádný pocit, prázdno...Dítě, které leželo vedle mě bylo moje, vždyť jsem ho viděla hned po narození, ale nějak jsem k němu nic necítila, ani se mi nelíbilo...Žádný pocit " zdolání hory"...
Dneska je Denis-15 měsíců- moje tlusťoučký blonďatý štěstíčko, miluju ho a všechny ty pocity kolem porodu se snažím vytěsňovat...Navíc se stydím za to, že jsem nic necítila ke svému dítěti, na které jsem se přece těšila...
Já jsem ty pocity brzo hodila za hlavu, ale ve skutečnosti tam jsou!!!Jsem ráda, že jsem rodila císařem, normální porod by ho pravděpodobně velmi ohrozil, rozhodla bych se tak znovu...Jsem ráda, že mám krásné zdravé dítě a nemyslím si, že se "rouhám" tím, že vyslovím to, že byl v tomto případě pro mě porod nepříjemný zážitek, všechno sice fungovalo, a nemůžu si vpodstatě na nic stěžovat,jen mě to psychicky trochu zaskočilo...
Přejde to, časem, fakt jsou důležitější věci, ale to neznamená, že je v pořádku to zlehčovat...
 Amálie00 


Re: Re:  

(16.12.2005 20:41:18)
Federiko, souhlasím s tím, co jsi napsala! Díky:o)
 Blanka, dcera 1.rok 
  • 

Re: Re:  

(5.1.2006 23:29:24)
Taky děkuji Federiko,
i když se člověk snaží na to nemyslet, někde tam vzadu to je. Snad to vyléčí čas...
Měj se hezky a děkuji
B.
 macinam 


Re: Ja to nechapu 

(16.12.2005 18:26:58)
Helenko, mluvíš mi z duše, možná to holky nebudou odemě tak brát jako od tebe, ale přece...
první dvě děti sem "porodila normálně", ale u třetího sem musela neplánovaně akutně na císařský řez, Sem doktorům a sestřičkám neskutečně vděčná, aprotože bez tohoto zákroku by tu nejen že nebyl náš syn, ale asi ani já, takže obrovské díky za tuto možnost...
 Pole levandulové 


Re: Ja to nechapu 

(16.12.2005 21:45:09)
Heleno, konecne jedna rozumna bytost, vzdyt je prece uplne jedno, jak jsme dite na svet privedly a jestli bylo krmeno prsem ci lahvi. Holky vzpamatujte se, vase deti potrebuji spokojene maminky a ne takove, ktere se lituji, ze nesplnily sva porodni ocekavani. Vzdyt i Ingeborg Stadelman v knize Zdrave tehotenstvi a prirozeny porod pise, ze nema cenu si nic malovat dopredu, vsechno bude uplne jinak, jindy a jinde. Pokud jde vse samo prirozene, proc ne, ale pokud ne, tak proc se kvuli tomu trapit i po tolika letech? To by vam opravdu bylo milejsi mit dite treba jen mirne poskozene, ale porozene zcela prirodne ci neprospivajici, ale plne "kojene" dite? Nejsem verici, ale tohle mi vazne zavani rouhanim. Zaplatbanbu za cisare a kvalitni umela mleka!
 Pole levandulové 


Re: Ja to nechapu 

(16.12.2005 21:46:01)
Heleno, konecne jedna rozumna bytost, vzdyt je prece uplne jedno, jak jsme dite na svet privedly a jestli bylo krmeno prsem ci lahvi. Holky vzpamatujte se, vase deti potrebuji spokojene maminky a ne takove, ktere se lituji, ze nesplnily sva porodni ocekavani. Vzdyt i Ingeborg Stadelman v knize Zdrave tehotenstvi a prirozeny porod pise, ze nema cenu si nic malovat dopredu, vsechno bude uplne jinak, jindy a jinde. Pokud jde vse samo prirozene, proc ne, ale pokud ne, tak proc se kvuli tomu trapit i po tolika letech? To by vam opravdu bylo milejsi mit dite treba jen mirne poskozene, ale porozene zcela prirodne ci neprospivajici, ale plne "kojene" dite? Nejsem verici, ale tohle mi vazne zavani rouhanim. Zaplatbanbu za cisare a kvalitni umela mleka!
 Pole levandulové 


Re: Re: Ja to nechapu 

(16.12.2005 21:57:33)
Pardon, dvakrat to tam byt nemelo...
 Federika 


Re: Re: Ja to nechapu 

(16.12.2005 22:10:39)
Skramuško,
ono tady nejde o trápení se...Já tedy nevím, alespoň já se tím netrápím, jen jsem popsala pocit, který jsem měla při prvním porodu a pocit, který jsem měla u císaře..A to je věc, kterou si nemůžeš nějak přikázat, ten pocit tady nějak nastal a ty se na něj sice můžeš vykašlat, protože podstatné je, že máš zdravé dítě,ale nemůžeš si přikázat: to je jedno, jak jsem porodila, proč bych z toho měla mít špatný pocit...Já ho měla, ten špatný pocit....Co nadělám, já si dokonce ani předem nepřipouštěla, že bych si to takhle mohla brát..
Ještě teď, když se na tu jizvu podívám, tak mi z toho není dobře...
A já navíc měla to srovnání a možná taky díky tomu jsem "něco" čekala....
Ve skutečnosti, i když to tady probírám, žádné trauma z toho nemám, kdybych příště rodila, rodila bych prostě tak jak by to šlo, porod pro mě není pupek světa, porodem to začíná....
 Markéta, bezdětná 
  • 

Já vás taky ne 

(16.12.2005 23:10:00)
No tak Heleno, trochu pochopení a soucitu by neškodilo...Nemusíte hned tasit zbraně s tím coby JAKO bylo lepší a coby JAKO nebylo lepší...
 Hanka, 2 deti 
  • 

Re: Já vás taky ne 

(17.12.2005 13:01:52)
Marketo, jiste trocha ohledu je jiste vhodna, ale je to fakt, pokud je dite v poradku, jde o houby. Zatim deti nemate, a neumite si ani predstavit strach o jejich zivot. Opravdu neumite, to se musi zazit. Ja ackoliv jsem "rodila", a kluk byl v poradku, jsem zazila pul roku strachu, zda bude vubec chodit. V nemocnici jsem videla takove pripady, ze horor je proti tomu sranda. Treba miminko, ktere se zaseklo v porodnich cestach a pri porodu klestema, mu zlomily pater a porusili michu....
Vazte si zdravi svych deti, ostatni je vedlejsi.
 Jitka 
  • 

Re: Ja to nechapu 

(17.12.2005 10:11:30)
Dobrý den, bohužel musím napsat, že mně tento článek dost zarazil. Chápu, že je Vám líto, že porod neproběhl podle vaších plánů, ale, pravdu by trochu vděku lékařům a celkově pokory neškodilo. Možná bych si to myslela, ale takhle nahlas se litovat?
Během mého těhotenství jsem byla několikrát hospitalizovaná pro špatnou srdeční akci dítěte a také mi hrozili císařským řezem. V nemocnici mně to samozřejmně nebavilo, ale zdraví mého dítěte mi přišlo důležitější. Nakonec se rozhodli pro normální porod a najednou během první doby porodní opět hrozba císaře. (zase špatné ozvy) No a najednou opět normální porod a dítě nešlo ven. Dítě ze mne rvali kleštěma, jedna doktorka táhla nahoru, druhá naopak dolu, tři sestřičky na mém břiše, další lidi lítali kolem a my s manželem sledovali očima monitor, kde byla minimální srd, akce miminka. Mimčo naštěstí přežilo, ale prvního půl roku s malou byla opravdu radost. Běhání po doktorech a strach jestli bude zdravá. Dnes již pevně věřím, že je a bude v pořádku. Ale kolikrát jsem si říkala, proč se raději nerozhodli pro císaře.
Jako zdravotníka mě zaráží chování takových "pacientů". Určitě Vás nechtěl lékař urážet, dělal svou práci a myslel to jen dobře. Pochybuju, že Vás tam chtěl džet jen tak. Přirovnání k babičce v domově důchodců bez zahrádky mně opravdu pobavilo. Celkově mi vaše chování přišlo velmi nezodpovědné a udivuje mně ještě víc, než vaše lítost nad průběhem porodu.
Nijak Vás neodsuzuji, myslím si, že z Vás mluví neznalost a neuvedomnění si vážnosti tehdejší situace. Mějte se hezky Jitka


















 Blanka 
  • 

Re: Re: Ja to nechapu 

(17.12.2005 21:34:38)
Dobrý večer paní Jitko,
svým příspěvkem jsem nechtěla svou osobu nějak veřejně litovat. Pouze jsem chtěla napsat a vyjádřit své pocity, které má (jak vidím a čtu z příspěvků jiných) velká většina mamin, které rodily císařem.
A v žádném případě neodsuzuji zdravotníky. Chápu, že svým jednáním nám malou zachránili před komplikacemi. Ale...Jsou období, kdy je žena prostě zranitelnější. A jedním z těch období je těhotenství.
Chápu, že jako člověk z oboru to vidíte jinak a jestli Vás můj článek v některých chvílích pobavil, tak jsem ráda,že jsem Vám přispěla k několika veselejším chvilkám ve Vašem životě. Každý člověk je jiné povahy a každý prožívá radost, starost, bolest ....prostě jinak.
Pěkné vánoce.
Blanka
 Fixka 


Re: Re: Re: Ja to nechapu 

(18.12.2005 9:42:47)
Ahoj Blanko, já samozřejmně Vaše pocity jistého nenaplnění a ochuzení chápu a nijak nezlehčuji. Samotnou mne tyto pocity po mém neveselém porodu přepadly, ale asi jsem tvrdší povahy a racionálně jsem si vysvětlila, že nemá smysl se trápit kvůli něčemu, co jsem nemohla ovlivnit (možná mi v tom i zabránily následné starosti o zdraví dcerky). Jasně, zase nějaký chytrý rady, jak z toho ven, ale přesto by bylo dobrý se o to pokusit (nepochybuji, že by jste byla ráda a třeba i Váš článek byl ten pokus). Pomůže to především Vám.
Jak jsem již psala, mně více zarazilo vše to kolem, zaváněl z toho nevděk. Asi to některým vadilo víc než ty pocity. No, vysvětlila jste mi to a to je dobře.
Přeju Vám, aby jste také našla způsob, jak se s tím vypořádat, možná pomůže jenom čas ale jedno jesný. Rozhodně jste jako žena neselhala, naopak, udělala jste vše, co bylo ve vašich silách. Jitka
 cizinka 
  • 

Nevdek? 

(18.12.2005 15:41:25)
Mila Jitko,
nemate nejaky zlozvyk si myslet, ze zdravotni sluzby jsou milosti od statu a clovek ma byt vdecny za cokoliv, co od nej dostane? Ja dekuji i pani, ktera mne proda mrkvi na trznici, ale jestli mi v kilu mrkvi proda nejakou zhnilou, tak dekovat za to nemusim, ze ne? Nemusim dekovat doktorovi, za blbe zformulovanou poznamku, ze ne? Myslim ze pribeh Blanky ani by neexistoval, jestli v porodnici byl by nekdo, kdo s ni promluvil, a rekl by ji par vrelych slov. A ne jako predem pripravenou vetu, ale jako pozornou reakci na jeji pocity. Totiz jsou situace, kdyz potrebujeme moudrou utechu od nekoho druheho nejen od sveho rozumu, a pokus Blanky popsat svoji pocity je jiste moudry zpusob svuj problem resit. Tady v teto diskusi pani dula Kveta doporucovala jednou skvelou knizku, ale bylo by fajn, aby si ji precetli lide z oboru porodnictvi. Prece je to knizka, ktera hranici se z jejich oborem, a MUSEJI si ji vsimnout a zpracovat. (Aby se zaslouzily jmeno odbornika).
 Jitka 
  • 

Re: Nevdek? 

(18.12.2005 17:52:20)
ahoj cizinko, asi máte se zdravotníky špatné zkušenosti a nepopírám, že se nedějou, naopak. Bohužel můj přízpěvek jste špatně pochopila. Psala jsem jako matka,(ne obhájce zdravotníků) která by za sekci byla vděčná, protože bych byla mnohému ušetřená. Mnoho maminek s podobnou zkušeností článek oslovil, já se na to dívám z pozice ženy, která by právě za císařský řez byla vděčná, i s těmi již popisovanými pocity(také jsem se jim nevyhla).
Rozhodně jsem neměla na mysli nevděk lékařům, spíš například osudu?
Chápu,že se nedají jen tak na povel vymazat z mysli. Vy se zase snažte pochopit, proč někdo, včetně mne reagoval ne zrovna souhlasně. I to patří k diskuzi.
Pravda ale je, že nesouhlasím s tím, když se těhotná brání pobytu v nemocnici, s argumentem, že ví , co je pro ní nejlepší. Vážně si myslím, že je to nezodpovědné. Tím nemyslím jen Blanku, během své hospitalizace v těhotenství jsem to zažila několikrát. Vzhledem k tomu, že se bavíme o porodnictví, tak je jasné, že nejde jen o nás, ale i o ty nenarozené děti. Kdyby se něco zanedbalo, tak se opět vina hodí na lékaře. (i když je podepsán revers)
Myslím si, že bych tento názor měla i jako prodavačka na tržnici.
Téma o neslušném a neempatickém chování zdravotníků je na další dlouhou diskuzi, ke které bych bohužel také měla spoustu co říct.
Snad jsem vám trochu přiblížila, jak jsem svůj komentář myslela a doufám, že v tom opět nenajdete jen to negativní. Mějte se hezky, Jitka
 10.5Libik12 


Re: Re: Nevdek? 

(18.12.2005 18:20:29)
Jitko a já si myslím, že máme-li nárok na traumata z obezity, zlé paní učitelky, pracovního zážitku ap., máme i nárok na trauma z nepovedeného porodu, jakkoliv se má dítko k světu. Jemná či drsná forma tvrzení, že si je třeba vážit zdravého mimina a všechno ostatní potlačit, se mi zdá lichá, rp. že ji lze aplikovat na jakoukoliv bolest, protože vždycky může být ještě hůře. A tak bychom si nemohli stěžovat nikdy, ani na osud ani na zdravotníky. A stěžovat je blbé slovo, spíše bychom nikdy nesměli být z čehokoliv smutní a to přece nejde.

Cizinko, velmi srdečně tě zdravím:)
Všem hezké svátky.
 vranimůra 


Re: Re: Re: Nevdek? 

(18.12.2005 18:25:33)
Nějak nechápu proč SC považuješ za nepovedený porod.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Nevdek? 

(18.12.2005 18:28:48)
No autorce se to nelíbilo, tak má právo se s tím nějak vyrovnávat, ne? O tom je můj příspěvek.
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Nevdek? 

(18.12.2005 18:49:11)
Ona se vyrovnává s tím, že měla SC a ne nepovedený porod. V tom je podle mého názoru rozdíl.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nevdek? 

(18.12.2005 19:35:10)
Já tomu nerozumím, ona se vyrovnává se SC jako s povedeným porodem?

Cizinko, kde to je, schovám si to:))Dík za gratulaci, utíkám, Madla vyje:)
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nevdek? 

(18.12.2005 19:38:19)
Libiku,
máš tam schovanou i gratulaci ode mě :-).
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nevdek? 

(18.12.2005 20:19:49)
ahoj Sylvo, ráda tě vidím a děkuji.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nevdek? 

(18.12.2005 20:08:07)
Libiku, v Jak se todi v Trebsku. Pozdrav Madlu:-))).
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Nevdek? 

(18.12.2005 19:05:56)
Libiku, velmi srdecne zdravim te take, a gratuluji k Madle, jestle moje opozdene prani nenasla jsi.
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Nevdek? 

(18.12.2005 22:12:04)
Milado, nemám důvod Ti nevěřit. Mně v nemocnici léčili na údajný zánět, který může za špatný monitory. Až po porodu přišli na to, že za to mohl 20 cm. pupečník. Prý se to dá nějak podle těch monitorů poznat a pak se plánuje CS. Několikrát jsem jim za těhu opakovala, že dítě nemění vůbec polohu, ale asi mně neposlouchali. Věř mi, že jsem si na ně taky zanadávala. Přesto bych je asi zase poslechla a šla si tam lehnout. Jsem asi strašpytel, ale říkala bych si, co když jsou jejich obavy oprávněný.
Co bych dělala se starším dítětem, ke kterému nemám hlídání? To teď fakt honem nevím. Nejsem pro to, ležet v nemocnici jen tak za každou cenu, abych byla hlídaná, ale pokud by mi řekli důvod (i nevhodným způsobem) tak bych tam šla. Je to ale můj názor, nikomu ho nevnucuju.
Ještě bych chtěla odpovědět myslim Libikovi ?(nejsem si honem jistá): Nikomu nezakazuju smutnit a trápit se ať už kvůli čemu. To jsem i Blance napsala.
Na článek jsem měla prostě jiný pohled.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nevdek? 

(19.12.2005 9:05:44)
Jitko,
Ze bys ze strachu poslechla, tak se ti nedivim, po tom vsem co jsi zkusila. Nicmene prave proto, ze pokud jde o moje dite, ja jsem take straspytel, musim trvat na te forme zduvodneni. Rodila jsem jen o trosinku mladsi nez Blanka, a prenasela jsem 8 dni, a moje doktorka fakt vypadala ochotna vyckat na ty dva tydne. Proto mi pripada legracni to zduvodneni "nejste nejmladsi a uz dva dni prenasite" . Ale jestli bych teto zkusenosti nemela, neco takoveho by mi nahnalo primo des. Alespon ja jsem vzdy klidnejsi, kdyz mi nekdo klidnym vecnym tonem vysvetli jake konkretni problemy a s jakou pravdepodobnosti muzou si vyskytnout. A ja muzu posoudit sama, jestli doktor jen si sichruje, anebo jestli jde o neco vazneho.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Nevdek? 

(18.12.2005 19:03:33)
Jitko, to vysvetleni moc pomohlo. Tohle je vysvetleni z moji strany: reagovala jsem hlavne na ten Vas pokus obhajovat neprilis zdvorilou narazku na vek Blanky, ktery byl v prvnim prispevku. Nemame zadne podklady pochybovat, ze jinak sekce byla nutna, a nemela jsem pocit od Blanky, ze tomu pochybuje. No a kvuli hospitalizaci, zase nemame podklady soudit, jestli byla nutna nebo ne - jestli existuje nutnost, tak existuje zpusob, jak to vysvetlit i pacientce aby to pochopila. I muj petilety syn se da ukecat o nutnosti ockovani, a proto mne vzdy pohorsuji lekari kdyz vykriknou, "tak maminko, drzte ho za ruky a nohy". Vim, ze je to priklad pritazeny za vlasy, ale jsme rozumne bytosti, a tak s nami musi se jednat - aby nevznikly nedorozumeni, a dojem z neprijemneho jednani.
 Blanka, dcera 1.rok 
  • 

Re: Nevdek? 

(9.1.2006 14:13:16)
Ahoj cizinko,
děkuji Ti a klobouk dolů,že se "pereš" i za cizí lidi.
Měj se krásné a pěkný nový rok.
Blaka
 cizinka 
  • 

Re: Re: Nevdek? 

(9.1.2006 16:35:19)
Ahoj Blanko, koukla jsem si tady po delsi dobe. Dik za prani, a preji Ti totez. Tebe zas klobouk dolu za to, ze jsi otevrela tady mene otrepane tema. Poprve vykladat svoje pocity na netu musi byt take dost tezky - nemala cast ctenarek tady empatii nepreteka. Neber si moc k telu argumenty zjednosujiciho "zdraveho rozumu", ze nemas ceho litovat, pokud mas zdrave dite. Tento druh rozumu Ti ani nechybi. A existuje jiny druh rozumu - ten teoreticky, ktery se snazi pochopit svet v jeho komplikovanosti, a psychologie je jednim z jeho produktu. Z hlediska tohoto rozumu Tvoje pocity jsou uplne opravnene, a preji Ti, abys rychle ze svych pocitu zklamani uplne se zpamatovala. A hlavne stastnou a zdravou rodinu:-)
 Blanka, dcera 1.rok 
  • 

Re: Re: Re: Nevdek? 

(10.1.2006 12:11:12)
Ahoj cizinko,
díky moc za přání a za názory. Já to viděla, otevřela jsem se a tak jsem ani nemohla čekat mnohdy pozitivní reakce. Ale spíš se mi zdálo,že to některé maminy špatně pochopily - myslely,že jsem litovala sebe a nemyslela na dítě. Ale ono to tak vůbec nebylo. Já psala o svých pocitech a očekáváních.
Taky jsem se teď k mailu dostala po delší době, ale chci si všechno přečíst a na něco i reaguji.Je toho poměrně dost. S malým děckem to tak rychle nejde, času je málo. Měj se krásně a užívej zimy ( i když já jsem radši za sluníčko na jaře a v létě :o))
Blanka
 Blanka, dcera 1.rok 
  • 

Re: Nevdek? 

(9.1.2006 14:16:01)
Ahoj cizinko,
děkuji Ti a klobouk dolů,že se "pereš" i za cizí lidi.
Měj se krásné a pěkný nový rok.
Blanka
 K. - 1 dcera 
  • 

Vím co cítíš 

(18.12.2005 19:45:43)
Ahoj Blani,
bude to rok co jsem si zažila něco podobného. S tím rozdílem že jsem neměla žádné porodní bolesti a do porodu čas dva týdny. Začala jsem mít velké křeče a když mě pak brali na sál neměla jsem čas ani dát vědět tatínkovi malé. Byla jsem úplně sama. Po porodu mě sice hned probrali ale malá už byla ze sálu pryč. Protože neměli moc porodů nechali si mě na pozorování v porodním pokojíčku což znamenalo že jsem neměla jak dát vědět že jsem porodila. Až nakonec sestřička, která se o mě starala, mi půjčila svůj vlastní mobil. Tatínek přišel do hodiny a to nám teprve přivezli ukázat malou. Nechali nám ji asi 40 minut. Tatínek odešel a já se těšila na oddělení až ji budu mít u sebe. Jenže večer přišli komplikace. Vezli mě znovu na sál a pak na ARO. Druhý den mě tatínek marně hledal na oddělení. Nakone mu řekli kde jsem a co se stalo. Malou ten den viděl jen on. Já až ten následující den. Ze začátku jsem měla taky smíšené pocity, to že mám dítě mi připomínalo jen číslo na ruce jinak nic. Strávila jsem v porodnici 17 dnů. Ke konci přišla další komplikace a ztráta mléka. Cítila jsem se hodně mizerně, ale nakonec jsem to překonala a jsem šťastná že mám zdravou a krásnou dceru, která v lednu bude mít taky rok a těším se na další miminko. Ahoj
 Eva K 
  • 

Re: Ja to nechapu 

(19.12.2005 15:50:17)
Myslím, že jedna věc je rozumné vysvětlení a ta druhá naše vnitřní pocity. Hodně se tu píše, že je skvělé, že je dítě díky profesionálům zachráněno, ale pocit neuspokojení zůstává. Hormony a emoce si jdou svou cestou. Eva
 Zuzana + Jony 10 měs. 
  • 

Re: Ja to nechapu 

(23.12.2005 10:43:30)
Přesně, Helo, úplně můj pocit, píšu to i níže....
 xMirkax 


podobne pocity 

(16.12.2005 13:36:11)
Chapu, jak se asi citis. Ja mam podobne pocity, i kdyz jsem rodila prirozene. Obcas si pripadam jako neschopna matka, protoze toho sveho drobecka nekojim. Asi 2 tydny po porodu jsem prisla o mleko, zkousela jsem vse mozne- homeopatii, i pivo, ale zadny uspech. Mlicka bylo porad min. Strasne moc jsem chtela kojit, protoze jsem silny alergik a astmatik a vsude ctu, jak kojenim muzu zabranit rozvoji alergie. Uz v tehotenstvi jsem se bala, aby byl prcek v poradku, kvuli lekum, ktere jsem musela uzivat.Chodime na plavani kojencu a tam vsichni koji, jenom my se cpeme z lahvicky. Tak me to vzdy prijde lito. Ale zatim je maly v poradku, a to je nejdulezitejsi. Je to nase zlaticko a dela nam jenom radost.
 droping 


Re: podobne pocity 

(20.12.2005 9:33:57)
Chtela jsem to fakt cely precist, ale je toho moc :-)
Taky jsem rodila cisarem, chodila cvicit, na kurzy apod. Dite bylo KP uz od 29. tydne a proste se neotocilo, dr. mi nedaval moc sanci uz tehdy, bylo proste velky a melo malo mista. Taky zastavam nazor, ze kdyby me dr. nenechala od 6 mesice lezet doma a mohla jsem se hybat, ze by mozna malej nezustal KP, jenze to nemuzu vedet. Taky mi bylo smutno, ze neporodim normalne, bala jsem se operace (pro me neni cisar porod, ale operace), ALE
-kdybych rodila pred 100 lety, pravdepodobne by jeden z nas neprezil nebo by byl malej postizenej, mel velkou hlavu a zadeckem a pak velkou hlavou by neprosel
-nikdy bych neriskovala zivot svuj ani sveho ditete dobrovolne, proto i ja jsem sla dopredu do nemocnice, at se mi jakkoliv nechtelo
-taky mi slibili, ze manzel bude moct byt s malym na sale, nakonec mu ho jen ukazali, s kojenim to bylo spatny, nechtel pit, nikdo mi neporadil
-jizva bolela prvni den strasne, pri prvnim povinnym vstavani jsem omdlela
ALE jsem strasne vdecna za tuto moznost, kaslu na to, ze jsem sve dite nevidela hned, hlavne, ze se na nej muzu divat ted, coz by bez SC mozna nebylo mozne.
Takze dekuji doktorum v CB, ze mi napomohli se spravne rozhodnout a hlavne, ze mam krasneho a zdraveho syna.
Marta
 Silva, Kuba 99 + Eliska 1/06 
  • 

Záleží na situaci... 

(16.12.2005 13:37:29)
Ahoj Blanko,
první porod jsem plánovala úplně stejně jako Ty a naštěstí mi tak i vyšel. Bohužel mě pár dní po porodu začalo zlobit srdce a přišlo se na to, že mám vrozenou srdeční vadu, o které jsem do té doby nevěděla a která se spustila právě porodem :-(. Tři roky jsem do sebe cpala prášky a pak jsem musela na operaci. Po celou dobu mi další těhotenství zakazovali (vždycky jsme s manželem chtěli 3 děti), nakonec ho po čtyřech letech a pod dohledem kardiologů povolili. Od začátku jsem byla přesvědčená, že chci opět rodit přirozeně a špatně jsem prožívala to, že mi to od začátku rozmlouvali. Jenže pak jsem potratila, rok poté jsem potratila podruhé a když jsem letos na jaře opět otěhotněla, už jsem tak nějak věděla, že důležitější než jak to miminko porodím je, abych ho vůbec donosila. Vím, že jsme každá v jiné situaci, ale po všech komplikacích si už nepřipouštím, že porod císařem je prohra. Nejvíc se těším, až bude Eliška na světě a jak na se na něj dostane, tím se nechci trápit. Zkusím přirozený porod (přítomnost kardiologa nutná) a když budou sebemenší komplikace, jdu na císaře. Termín mám 1.1., tak snad nebudou doktoři příliš "v náladě" :-).
Držím palce, ať to Tobě podruhé vyjde.
Silva
 Hana 
  • 

Blanko prosím 

(16.12.2005 14:01:07)
Nemohla bys zveřejnit (nebo poslat na mail) porodnici a jméno toho nepříjemného lékaře - pro ty kdo porodnici vybírají. Jsem v té fázi, kdy sháníš iformace. Předem díky moc
 Blanka 
  • 

Re: Blanko prosím 

(5.1.2006 14:19:51)
Hani, jedná se o porodnici v Turnově.
vybrala jsem si jí pro téměř rodinné prostředí, pár maminek, sestřičky výborně,až na jednoho lékaře.
Jeho jméno nechci zveřejňovat.
Na péči tam si nechci stěžovat,ale myslím, že psychika každé nastávající maminy je tak křehká,že by na to páni doktoři měli trochu více dbát. Jsou to sice odborníci ve svém oboru, to jim nechci brát,ale trochu více psychologie a mnohdy pochopení by občas neškodilo... Kdyžtak mi napiš na privátní mail
blanka.balon@volny.cz
B.
 Lisa, tři synci 
  • 

Je to věc pohledu 

(16.12.2005 14:11:51)
Ahoj,
já bych mohla psát totéž o přirozeném porodu. Všude jsem četla, že mám poslouchat svoje tělo a že to bude krásnej zážitek protože si samo řekne - to moje si fakt neřeklo. Nesnáším bolest, první porod jsem měla s epidurálem a s velkým úsilím celého porodního sálu ze mě to dítě vytáhli, druhý šel hezky rychle a epidurál se nestihl, stejně z toho mám špatný pocit, protože mi nějak zapomněli říct, že UŽ rodím, u třetího jsem žebrala, aby mi udělali císaře, protože jsem taky netušila, že UŽ rodím a představovala jsem si, že tohle budu muset vydržet ještě třeba dvě hodiny a věděla jsem, že nevydržím. A celý je to o pocitech, protože objektivně ze mě celkem bez problémů vypadly tři zdravé děti, takže by se dalo říct, co řeším. A chápu i ty příspěvky o kojení - moje matka má doživotní komplex z toho, že nás nekojila (a přitom jí prostě jen neřekli, jak na to). Když se na to podívám racionálně, řekla bych Ti dvě věci: ještě před sto lety bys svůj porod pravděpodobně nepřežila a Tvoje dcerka taky ne. Z toho hlediska máte všichni obrovský štěstí a říkej si - díky, že jsem se narodila o sto let později a dělají císaře, po kterým se neumírá. A za druhé - nepleť si těhotenství, porod a výchovu dětí se závodem o supermatku. Možná v něm neexistují nejlepší řešení, ale spousta různých dobrých nebo špatných. Vy jste dopadli dobře, a to se počítá.
 simona 
  • 

Zdravé dítě 

(16.12.2005 14:27:19)
To, že je dítě zdravé, je snad podstatné. Mám 2 děti - 1. císařem - dcera ležela příčně a když jsem se primáře ptala, proč to alespoň nezkusit, říkal, že by to mohl být nehezký zážitek jak pro mě, tak pro dítě. Po operaci mi bylo zle jako nikdy, dítě jsem neviděla, jen mi řekli, že je ok. Fakt je, že mi chybělo to mateřské "nastartování". Kdyby mi někdo řekl - tak fajn, ale už dítě vraťte, vrátila bych. Chyběl tam ten prožitek. Navíc mi po operaci řekli, že asi každé mé dítě bude ležet příčně, protože mám sedlovitý tvar dělohy. Po 3 letech jsem šla do toho znovu, i když jsem váhala. Kluk si v bříšku ulehl správně a tak jsem šla 4 kg rodit normálně. Porod to byl docela náročný, ale kdybych si měla vybrat, šla bych zase do "klasiky". Na druhou stranu - při sebemenším náznaku, že by nemuselo být vše ok, bych se sekci vůbec nebránila.
 macinam 


Re: Zdravé dítě 

(18.12.2005 0:34:49)
Simono, myslím, že ten pocit "jsem máma" nesouvisí ani tak s tím, jak se dítě narodí, ale se spoustou jiných věcí.
U prvného dítěte sem měla pocit mateřství okamžitě, ale za rok u druhého už ne. Taky sem měla pocit, že kdyby si ho někdo odnesl, tak ho klidně odevzdám... a oba porody proběhly spontáně.
Říkají, že u prvorodiček se to často stává, no já to měla opačně :-) a myslím, že to taky není žádná výjimka.

Třetí dítě sem porodila císařem a pocit mateřství se dostavil okamžitě, ikdyž sem ho neviděla 24hodin. V momentě, kdy sem se probrala z narkozy mi manžel řekl, že je prcek v pořádku, kolik váží a měří a co je s ním a jak vypadá, a hned sem věděla, že je všechno v pořádku a byla sem šťastná. Když mi ho pak sestřičky konečně donesly, byla sem ještě šťastnější :-)
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Plánovaný císař 

(16.12.2005 14:54:18)
Kvůli velké oční vadě jsem měla u obou těhotenství indikovaný císařský řez. Oční lékař mi řekl, že můžu rodit přirozeně, ale riziko oslepnutí je příliš vysoké - ať se rozhodnu sama. U prvního těhotenství jsem měla hrozné výčitky, že uvažuji o císaři. Pak jsem si ale řekla, že lepší císař než slepá máma a navíc já jsem se ze stejného důvodu narodila císařem a myslím si, že jsem docela v pohodě :-)
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Plánovaný císař 

(16.12.2005 15:43:39)
Jano - mohu se zeptat, co máš za zrakové problémy? Mně totiž při první holce řekli, že nemám rodit kvůli očím, ale o oslepnutí nehovořili. Já si tedy postavila hlavu... U druhé mně vůbec nic o očích neříkali a tak jsem porodila obě holky přirozeně.... Já mám 7 dioptrií, jinak potíže s očima nemám....
S.
 borovice + 5 


Re: Re: Plánovaný císař 

(16.12.2005 16:49:24)
Simono, asi je to individuální a nezáleží jen na počtu dioptrií. Já jsem krátkozraká mám přes 8 dioptrií a oční lékařka proti "normálním" porodům nic neměla.
jana
 Jana (Káťa 2 roky a Mates 3 měsíce) 
  • 

Re: Re: Plánovaný císař 

(17.12.2005 21:49:19)
Simčo, ono je to asi individuální. Já mám -13 dioptrií a mám zpevňované oční pozadí a když jsem byla u očního, tak mi jeden den vysvětlil rizika a řekl mi ať se rozhodnu sama. Druhý den šla shodou okolností na kotrolu mamka (-10 dioptrií), lékař ji prohlédl a když mu sestřička řekla, kdo je ta paní, tak mi poslal doporučení na SC z důvodu oční indikace.
Kdyby tam mamka nešla, tak bych se pravděpodobně rozhodla pro přirozený porod a pak bych byla zklamaná, protože pravděpodobně bych stejně obě děti porodila císařem - takhle jsem s tím byla smířená. U obou mi odtekla voda (36 tt a 35 tt), děti byly KP a vůbec mi nezačaly kontrakce. Kamarádky mi vyčítají, že mám dvě děti, nevím co je to poslední měsíc těhotenství a porodní bolesti.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Plánovaný císař 

(17.12.2005 22:09:12)
Milado,
tím se nechlub, to je strašně nefér vůči nám ostatním, co jsme si ten poslední ufuněnej měsíc odtrpěly!
Já si taky myslím, že bez posledního měsíce to není žádný těhotenství!!!
:-))))
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Plánovaný císař 

(17.12.2005 22:52:22)
Milado,
popřemýšlím o tom a to druhé těhotenství vezmu jako polehčující okolnost :-)).
 Eva k 
  • 

Re: Plánovaný císař 

(20.12.2005 11:41:26)
To ty kamarádky asi nemyslí vážně, s těmi výčitkami, ne? Můžeš jim vyčíst, že neví, co je to nemít zdravé oči a mít bolesti po císaři a podstoupení většího rizika než při porodu... Eva
 beranice + Domca +Bára 


Rozumím ... 

(16.12.2005 16:15:41)
Rozumím jen té první části, protože naštěsí můj porod dopadl jinak. Od začátku byla "Bublinka" hlavou nahoru a přesto že jsem se snažila ze všech sil o otočení, byla 14 dní před porodem stále ve stejné poloze. Porod koncem pánevním byl podle gynekologa jistý a tak na 99% měl být proveden "císař". Doslova to znělo asi tak, že "to si nikdo netroufne porodit normálně".
10 dní před termínem jsem zkusila o lékařem provedené otočení mimča v bříšku - ale nepovedlo se. Druhý den ráno v 5hod začaly bolesti a mala se narodila za 3hod 45min normální přirozenou cestou, akorát prdelkou napřed.
Tak že vím, že i KP jde porodit normálně a nakonec si myslím, že porod byl pro mně jednodušší a kratší než pro jiné mamči s hlavičkou napřed.
 Eva K 
  • 

Re: KP 

(20.12.2005 11:48:33)
Zadečkem napřed se určitě rodit dá, záleží na ochotě a zkušenostech porodníka a musíš rodit na koze, aby se pěkně dostali k miminku a častěji s používá oxytocín, na vytlačení hlavičky.
Obrácení v bříšku pomocí doktora je většinou neuspěšné, má se provádět až těsně před porodem, jinak se mimčo obrátí zase zpátky. Mají svou hlavu:-).
Eva
 Květa13 


Pochopitelné, 

(16.12.2005 16:43:59)
milá Blanko,naprosto Vám rozumím,musí to být nesmírné zklamání,obzvláště pro Vás,která jste proto tolik udělala,aby vše šlo jak má.Ale je to tak,že s touto variantou musíme vždy počítat,přirozený porod je krásná věc,ale je třeba počítat se všemi možnostmi.malá byla zjevně v ohrožení,tudíž to nebyl zbytečný zákrok,který by Vás štval o to více,ale nutnost.Ještě není všem dnům a rokům konec a pokud se rozhodnete mít další miminko,vše může být tentokrát úplně jinak,možná posílená touto zkušeností tentkráte už plánovat nebude(nebude třeba,vše již víte) a pak budete mile překvapena,že vše půjde samo.Na našem kurzu pro duly nám skvěpá PA říkala,že je vždy si říct:"melo to tak byt"Vse co nas potka ma svuj smysl,i kdyz to tak zprvu nevypada.Moc vam drzim palce,aby se smutek rozplynul a pokud bude dalsi mimi,aby vam dalsi porod vysel dle vasich predstav.
 Eva 
  • 

hlavně to zvládnout 

(16.12.2005 18:00:23)
Ahoj Blanko, podle toho co píšeš jsi měla císařský řez ještě v "pohodě". Já to o sobě říkám taky i když...
Přenášela jsem skoro týden, měla jsem hodně plodové vody a i přesto, že malý byl otočený správně netlačil pořádně hlavičkou na vchod, protože si v té vodičce pěkně "plaval".Chodila jsem často na monitor,aby mě ohlídali a nakonec si mě v nemocnici nechali. Malý se při kontrakcích dusil, to bylo v neděli. V pondělí mi začali vyvolávat porod i když jsem nechápala když věděli, že se malý při kontrakcích dusil tak proč to chtěli mít přirozenou cestou (ale já byla ráda, chtěla jsem rodit normálně a hlavně jsem jim věřila). Po zhruba 4 hodinách mě zas napojili na monitor (kontrakce jsem měla minimální) a nemohli malého vůbec natočit, když se to podařilo měl tep 66 a klesal. Takže okamžitě bez odkladů císařský řez. Nechala jsem si udělat epidurál, abych mohla mrňouse hned vidět jenže jak spěchali nepočkali až mi injekce pořádně zabere a začali mě řezat,i když jsem to cítila. Nakonec mě umrtvili úplně. Malý měl 3x omotanou pupeční šňůru kolem krku takže jsem za ten císař nakonec ráda.Třetí den po porodu jsem měla ukrutné bolesti hlavy tak mi nakonec pátý den udělali "krevní zátku". Vezmou ti 50ml krve a vstříknou to do páteře stejným způsobem jakým se děla epidurál. Ta krev vyčistí míšní kanálky a je klid. Nesnáším injekce a taky to bylo hodně nepříjemný a pro mě bolestivý, pěkně jsem to obrečela ale hlavně, že to bylo všechno nakonec v pohodě. Další perlička byla, že jsem se celá osypala po desinfekci kterou mě natřeli při císaři.Do té doby jsem nevěděla, že jsem alergická na jod. Jizva se mi taky zahojila krásně, ale dva týdny mi trvalo než jsem se z toho zákroku úplně vzpamatovala a byla schopná se zas normálně pohybovat aniž bych musela odpočívat nebo nadávat že mě něco bolí. I přes to všechno, jsem strašně ráda, že to takhle dobře dopadlo a teď se i některým věcem zasměju.Císařský řez není nic katastrofálního, na světě se dějou horší věci a důležitý je, že ti naši mrňousové jsou zdraví a v pohodě.Kdyby to příště bylo nutný klidně bych to zas podstoupila i když vím, že to není nic příjemnýho. Takže z toho nebuď nějak rozhozená a užívej si další vánoce s pokladěm co ti leží v postýlce. Měj se moc hezky. Eva
 Jana, dcera 3 roky 
  • 

Císař -nikdo mi nic nevysvětlil 

(16.12.2005 21:06:51)
Já taky cvičila, četla, připravovala se. Nakonec jsem porodila císařem. Do teď nevím vlastně proč? Jestli jsem se otevírala či ne? Nevím, jaké mám prognozy na další porod? Nevím, jestli malá byla kříšená, jestli měla obtočenou šňůru, jestli jsem dostala transfuzi, nevím, co jsem musela podepsat, ... ? Hrozně mi to vadí, že mi nikdo nic neřekl. A že ze sálu manžela vyhodili. A že po probuzení mi nepřinesli malou. Celý den jsem byla ve strachu, že vlastně nevím, jestli žije.
Vím, že jsem ráda, že vůbec můžu mít děti. Že máme zdravou dceru, která nám dělá radost. Ale s tou psychikou to fakt tak je. Ty nezodpovězené otázky,k které se mi honily během porodu a po něm mě strašily ve snech snad více než rok. V porodnici jsem se na to nezeptala, tam pracovaly hormony. Já byla dojata z dcery. A trochu připitomělá po té narkoze. Chtěla jsem si to přečíst ve zprávě. Ale žádnou mi nedali. Škoda, že to v porodnici nikdo neřeší. Nikdo k Vám nepřijde a neřekne, co se dělo. Už jsem chtěla jít k psychologovi, ale na to sama od sebe nemám sílu.
 Martina, 3 děti 
  • 

Re: Císař -nikdo mi nic nevysvětlil 

(17.12.2005 2:25:15)
Zkuste do té porodnice zajít teď a porodopis nebo informace z něho si vyžádat. Nevidím důvod, proč by to měli odmítnout.
 Eva K 
  • 

Re: porodopis 

(20.12.2005 12:09:12)
Porodnice ho předává gynekologovi, zkoušela jste to tam? Eva
 Jana, dcera 3 roky 
  • 

Císař -nikdo mi nic nevysvětlil 

(16.12.2005 21:06:53)
Já taky cvičila, četla, připravovala se. Nakonec jsem porodila císařem. Do teď nevím vlastně proč? Jestli jsem se otevírala či ne? Nevím, jaké mám prognozy na další porod? Nevím, jestli malá byla kříšená, jestli měla obtočenou šňůru, jestli jsem dostala transfuzi, nevím, co jsem musela podepsat, ... ? Hrozně mi to vadí, že mi nikdo nic neřekl. A že ze sálu manžela vyhodili. A že po probuzení mi nepřinesli malou. Celý den jsem byla ve strachu, že vlastně nevím, jestli žije.
Vím, že jsem ráda, že vůbec můžu mít děti. Že máme zdravou dceru, která nám dělá radost. Ale s tou psychikou to fakt tak je. Ty nezodpovězené otázky,k které se mi honily během porodu a po něm mě strašily ve snech snad více než rok. V porodnici jsem se na to nezeptala, tam pracovaly hormony. Já byla dojata z dcery. A trochu připitomělá po té narkoze. Chtěla jsem si to přečíst ve zprávě. Ale žádnou mi nedali. Škoda, že to v porodnici nikdo neřeší. Nikdo k Vám nepřijde a neřekne, co se dělo. Už jsem chtěla jít k psychologovi, ale na to sama od sebe nemám sílu.
 Jana, dcera 3 roky 
  • 

Císař -nikdo mi nic nevysvětlil 

(16.12.2005 21:07:19)
Já taky cvičila, četla, připravovala se. Nakonec jsem porodila císařem. Do teď nevím vlastně proč? Jestli jsem se otevírala či ne? Nevím, jaké mám prognozy na další porod? Nevím, jestli malá byla kříšená, jestli měla obtočenou šňůru, jestli jsem dostala transfuzi, nevím, co jsem musela podepsat, ... ? Hrozně mi to vadí, že mi nikdo nic neřekl. A že ze sálu manžela vyhodili. A že po probuzení mi nepřinesli malou. Celý den jsem byla ve strachu, že vlastně nevím, jestli žije.
Vím, že jsem ráda, že vůbec můžu mít děti. Že máme zdravou dceru, která nám dělá radost. Ale s tou psychikou to fakt tak je. Ty nezodpovězené otázky,k které se mi honily během porodu a po něm mě strašily ve snech snad více než rok. V porodnici jsem se na to nezeptala, tam pracovaly hormony. Já byla dojata z dcery. A trochu připitomělá po té narkoze. Chtěla jsem si to přečíst ve zprávě. Ale žádnou mi nedali. Škoda, že to v porodnici nikdo neřeší. Nikdo k Vám nepřijde a neřekne, co se dělo. Už jsem chtěla jít k psychologovi, ale na to sama od sebe nemám sílu.
 Martina a Matous 
  • 

CHAPU 

(16.12.2005 21:07:41)
Mila Blanko,

koncem listopadu lonskeho roku jsem zazila presne to, co popisujes. Moc jsem chtela rodit prirozenou cestou - sbirala informace, masirovala hraz, absolvovala kurz u Ivany Konigsmarkove a vybrala jsem si CAP na Bulovce. Bohuzel se cely porod vlekl, kontrakce prichazely a zase odchazely. Vse trvalo od nedele v noci do stredy rano. Plodova voda odtekla behem utery a nasledne se dostavila infekce kvuli ktere byla provedena sekce.

Citila jsem prohru, zklamani. Misto radosti jsem byla smutna. Matous prvni 3 mesice hodne brecel i nekolik hodin v kuse. Bylo mi to vse lito. Samozrejme, ze jsem byla vdecna, ze vse dobre dopadlo, ale ten smutek jsem neumela prekonat. Casto jsem brecela. Dodnes jsem se s nim uplne nevyrovnala. Matousek je zdrave a ted i pohodove dite. Nevim zdali se odvazim do toho jit znovu.

Vsem ktere neco podobneho zazily preji odpusteni a cestu k cire radosti.

Martina
 Karin 
  • 

Jak jsem rodila nerodila 

(16.12.2005 22:25:26)
Blanko,
buď v pohodě a raduj se ze své dcery.
 nevděk vládne světem 
  • 

nevděk vládne světem 

(17.12.2005 0:53:16)
Stačí vidět jedno přidušené dítě a následné rehabilitace, starosti bez konce.
Raději děkujte osudu za zdravé dítě a nelitujte sama sebe, je to trapné.
Co by daly matky těch postižených za vaše "trápení".
Jak se to říká? : "Neví roupama co by "
 Amélie 
  • 

Re: nevděk vládne světem 

(17.12.2005 10:09:24)
Hloupý nevděku,

tvoje poznámka je stejně inteligentní jako říct člověku, který spadnul ze skály, zlomil si nohu, nikdo mu to neošetřil a o 0naříká, že ho to bolí, "buď rád, že sis nezlomil vaz a nezabývej se tou nohou, je to sobecké".

Aidin příspěvek byl krásný a přesný, i já jí za něj děkuji.
 vděčná císaři 
  • 

Re: Re: nevděk vládne světem 

(19.12.2005 10:11:48)
Tahle poznámka nebyla ani trochu hloupá,jen "natvrdo" podaná nejspíš maminkou,která má postižené dítě a ví o čem mluví.
 Eva K 
  • 

Re: nevděk vládne světem 

(20.12.2005 12:17:53)
Myslím, že rozumové vysvětlení je jedna věc a naše emoce a hormony věc druhá. A jestli pisatelka příspěvku už rodila, možná ví, jak je porod psychicky citlivá záležitost.
A někoho odsoudit je velmi snadné řešení. A jestli to psala maminka postiženého dítěte, jistě s rychlými soudy lidí má své zkušenosti. Eva
 Květa13 


Re: nevděk vládne světem 

(17.12.2005 11:38:17)
Nikdo nemá právo zlehčovat něčí bolest na duši.To bychom rovnou mohli všem,kteří v životě zažili nějaké neštěstí,ale přežili ho, zakázat,aby se trápili!!!Musí být přece vděční,že žijí!!Co na tom,že třeba ztratili lásku,partnera,někdo je znásilnil,zbil,okradl.Jsou živí,mají živé,zdravé děti,tak jaképak smutky a deprese..Kdyby to bylo takto jednoduché,nebylo by na světě lidí s depresemi,nebylo by potřeba psychologů..Ale pak by třeba zmizely ze světa všechny emoce a mohli bychom fungovat jako stroje.Hlavně,že živé a zdravé..
 *Aida* 


Mela byste byt vdecna (???) 

(16.12.2005 22:45:57)
Po svem prvnim porodu CS jsem mela velice obdobne pocity a vety typu "Mela byste byt vdecna za CS" a "Hlavni je zdravi ditete" me privadely k nepricetnosti. Prikladam clanek, ktery to vystihuje lepe nez bych sama kdy napsala :o).

"Mela byste byt vdecna"
(napsala Gretchen Humphries) prelozila Ed

"Mela byste byt vdecna, vzdyt konec koncu mate zdrave dite" - ruku na srdce, kolikrat jste jiz slyseli tuto frazi? Kolikrat jste si tuto otazku sama polozila? Je preci tak samozrejme, ze jste chtela zdrave dite, ted ho mate. Vy take zijete, tak byste mela byt vdecna, nebo ne?

Tato fraze, a potom jeste : "jedine co je dulezite je zdrave dite" me poznamela mnohem vice nez cokoliv jineho, co mi bylo receno po mem porodu cisarskym rezem. Dlouho jsem premyslela, proc ja, ktera nemohla otehotnet skoro 7 let a opravdu by mela byt vdecna za zdrave dite se tolik trapi tim, ze nemohla porodit prirozene.
Az jsem na to prisla.
Prisla jsem na to, jak neohleduplne a zle je od nekoho rict zene, ktera zazila fyzicky nebo mentalne traumatizujici porod, ze by mela byt vdecna. Protoze kdyz tohle teto zene reknete, tak jedine co slysi je, ze si zivota sveho ditete nevazi a ze pro ni to, ze dite je zdrave nic neznamena. A tohle ji boli! Ona sama premysli co ze je na ni spatneho nebo co udelala spatne, ze nemohla mit porod, jaky si prala a vy to dovrsite tim, ze ji reknete, ze sve dite dostatecne nemiluje.
Je velmi bezohledne v tomto pripade rict "ze jedine co je dulezite je zdrave dite" protoze tim vlastne rikate, ze jeji bolest a jeji utrpeni je nepodstatne. Rikate ji, ze nejen ze jeji telo je porouchane, ale ze neco neni v poradku i s jejim myslenim. Rikate ji, ze kdyz je fyzicky zdrava, tak to, ze se zaobira cimkoliv jinym z ni dela podivina.

Pravdou je, ze zena muze byt absolutne vdecna za zdravi sveho ditete a plna materske lasky a presto zklamana tim, jak jeji dite prislo na tento svet.
Tim, ze svuj porod nenavidela, ze nenavidela co se delo behem operace v chladnem sterilnim operacnim sale neznamena, ze sve dite nemiluje! Pokud si tento hnev vyleva sama na sobe, tak je vice nez pravdepodobne, ze propadne depresi a uveri, ze je s ni neco v neporadku. Pokud se s timto hnevem nevyporada, bude uvnitr hnizdit tak dlouho, az ztrati veskere citeni emoci a ona sama uz potom nebude chtit nic slyset o svem porodu, protoze kazda myslenka a vzpominka na jeji porod boli presprilis.

Zjistila jsem, ze existuje spousta zen, ktere sve porody nenavidely. Zeny, ktere mely tezke operace, zeny, ktere mely snadne operace, velmi zridka zeny, ktere mely naprosto nezbytne operace, zeny ktere nemely zadne operace a presto spostu dalsich zasahu, ktere jim porod zkomplikovaly. Zjistila jsem, ze nejsem jedina. Existuje more bolesti, ktere zeny, co mely otresne porody citi a neustale se samy sebe ptaji, co je se mnou? Kdybych to sve dite dostatecne milovala, tak bych se takto osizena necitila?
Byla velika uleva si najednou uvedomit, ze jsem naprosto v poradku! Prosla jsem si chirurgickym vynetim meho miminka z meho tela - procedura, ktera je naprosto odlisna od okolnosti, za kterych se dite ma narodit a na co je zenske telo staveno. Citila jsem to jako napadeni, i kdyz ne fyzicke. A pokud mi nevadi, ze jsem byla napadena a znasilnena, i kdyz jen psychicky, tak potom muze nekdo rict, ze se mnou neni neco v poradku.

Jsem slovy nepopsatelne vdecna, ze mi bylo doprano mit dite. Dite je zazrakem. Den, kdy mi bylo vyjmuto z tela je ovsem i nadale tim nejhorsim v mem zivote. A presto, jsem vdecna, ale ne za to, co mi bylo udelano. Moje fyzicke telo se mozna uzdravilo dostatecne na to, aby mohlo byt nazyvano "zdravym" ale ma duse byla posramocena a zanedbana.

Proto prosim, uvedomte si, az priste nektere zene, ktera si vam s otevrenym srdcem postezuje, ze ji je lito, jak jeji porod probihal, to nejhorsi co ji muzete v ten moment rict je : mela bys byt vdecna............. "
 *Aida* 


Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(16.12.2005 22:48:30)
Omlouvam se za dvoji vlozeni, nejak mi blbne pocitac...
 Lorina 
  • 

Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(16.12.2005 23:34:49)
Bohužel jsem neměla to štěstí, aby se mi narodilo zdravé dítě a porod sekcí byla záchrana pro nás obě.Takže tohle fakt nechápu.Druhé dítě mám také sekcí a přesto to byl bezva porod.Buďme vděčné za zdravé děti a nepitvejme se pořád v našich pocitech..., zda jsme to zvládly či ne...
 Lukys a Martínek 
  • 

Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(17.12.2005 15:10:46)
Ano, já budu strašně vděčná, pokud se mi v červnu narodí zdravé miminko a je mi úplně jedno jak se narodí. Jestli budu zase rodit 16 hodin, nebo jestli půjdu na sekci. AŤ mi ho vyndají třeba hlavou, hlavně ať je zdravé!!!! A jestli je to pro někoho jen fráze, tak pro mne ne.
 PajaMM 


Re: Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(17.12.2005 16:12:28)
Myslim, ze v tomto pripade byste nemela nikoho soudit. Vse vas teprve ceka a vy nemuzete vedet, jak byste se citila nebo jak se citit budete. Ja sama jsem mela naprosto pohodovy, bezbolestny, rychly a prirozeny porod a nikdy by me nenapadlo radit nekomu, co ma citit..
Kazda z tech maminek je stastna, ze ma zdrave miminko a ze je sama zdrava a ziva, ale pocity jsou proste neco jineho a ony to nemohou vytesnit, ac by treba moc chtely...

Takze rekla bych, ze kdo to sam nezazil, nemuze soudit...
 Zdena 
  • 

Re: Re: Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(17.12.2005 16:27:58)
Ja teda taky cekam prvni miminko az v cervenci (takze taky muzete rict, ze nemam zkusenost a nemam, to je pravda), ale protoze se kazdy den setkavam s postizenymi lidmi, tak vim uz ted, ze ja BUDU vdecna za zdrave miminko a to kolem mi bude jedno.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(17.12.2005 16:29:49)
Preju vam, aby to tak vsechno vyslo...

Ale ani v tomto pripade, myslim, nemuzete vedet, jake budete nebo nebudete mit pocity...

A ty maminky prece netvrdi, ze nejsou vdecne za to, ze maji krasna zdrava miminka...
 Eva K 
  • 

Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(20.12.2005 12:40:43)
Taky jsem v kontaktu s postiženými. Nemluvíme o zklamání z narození zdravého dítěte, ale ze zklamání ze způsobu porodu a pisatelka hledá pomoc.

Chtěla bych mít vaši jistotu. Hormony, emoce a instikty jsou velmi silné obzvlášť kolem mateřství. Co jsem těhotná, logické myšlení pokulhává za institky, nepozorujete to na sobě také?

Takže doufám, že pokud budu v březnu šťastná z miminka, ale smutná ze způsobu jeho příchodu na svět, nenarazím na vás. Eva
 PajaMM 


Re: Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(17.12.2005 16:18:24)
Omlouvam se, vy jste vlastne nikoho nesoudila... Ale tvrdite neco, o cem dopredu nemuzete vedet, jake bude... Ale preju vam, aby to bylo tak, jak tvrdite...
 Ivana, Anička 7 let 
  • 

Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(19.12.2005 10:37:52)
Díky a ještě stokrát díky za tento příspěvek. Mě osobně moc pomohl a cítím se mnohem lépe. Myslím, že teď už budu schopná překonat sama sebe, protože vidím, že nejsem ani blbá, ani divná, ani pomatená. Cítím, že tato slova jsem měla slyšet už dávno. Díky za všechny "nevděčné" maminy.
 *Aida* 


Mela byste byt vdecna (???) 

(16.12.2005 22:47:31)
Po svem prvnim porodu CS jsem mela velice obdobne pocity a vety typu "Mela byste byt vdecna za CS" a "Hlavni je zdravi ditete" me privadely k nepricetnosti. Prikladam clanek, ktery to vystihuje lepe nez bych sama kdy napsala :o).

"Mela byste byt vdecna"
(napsala Gretchen Humphries) prelozila Ed

"Mela byste byt vdecna, vzdyt konec koncu mate zdrave dite" - ruku na srdce, kolikrat jste jiz slyseli tuto frazi? Kolikrat jste si tuto otazku sama polozila? Je preci tak samozrejme, ze jste chtela zdrave dite, ted ho mate. Vy take zijete, tak byste mela byt vdecna, nebo ne?

Tato fraze, a potom jeste : "jedine co je dulezite je zdrave dite" me poznamela mnohem vice nez cokoliv jineho, co mi bylo receno po mem porodu cisarskym rezem. Dlouho jsem premyslela, proc ja, ktera nemohla otehotnet skoro 7 let a opravdu by mela byt vdecna za zdrave dite se tolik trapi tim, ze nemohla porodit prirozene.
Az jsem na to prisla.
Prisla jsem na to, jak neohleduplne a zle je od nekoho rict zene, ktera zazila fyzicky nebo mentalne traumatizujici porod, ze by mela byt vdecna. Protoze kdyz tohle teto zene reknete, tak jedine co slysi je, ze si zivota sveho ditete nevazi a ze pro ni to, ze dite je zdrave nic neznamena. A tohle ji boli! Ona sama premysli co ze je na ni spatneho nebo co udelala spatne, ze nemohla mit porod, jaky si prala a vy to dovrsite tim, ze ji reknete, ze sve dite dostatecne nemiluje.
Je velmi bezohledne v tomto pripade rict "ze jedine co je dulezite je zdrave dite" protoze tim vlastne rikate, ze jeji bolest a jeji utrpeni je nepodstatne. Rikate ji, ze nejen ze jeji telo je porouchane, ale ze neco neni v poradku i s jejim myslenim. Rikate ji, ze kdyz je fyzicky zdrava, tak to, ze se zaobira cimkoliv jinym z ni dela podivina.

Pravdou je, ze zena muze byt absolutne vdecna za zdravi sveho ditete a plna materske lasky a presto zklamana tim, jak jeji dite prislo na tento svet.
Tim, ze svuj porod nenavidela, ze nenavidela co se delo behem operace v chladnem sterilnim operacnim sale neznamena, ze sve dite nemiluje! Pokud si tento hnev vyleva sama na sobe, tak je vice nez pravdepodobne, ze propadne depresi a uveri, ze je s ni neco v neporadku. Pokud se s timto hnevem nevyporada, bude uvnitr hnizdit tak dlouho, az ztrati veskere citeni emoci a ona sama uz potom nebude chtit nic slyset o svem porodu, protoze kazda myslenka a vzpominka na jeji porod boli presprilis.

Zjistila jsem, ze existuje spousta zen, ktere sve porody nenavidely. Zeny, ktere mely tezke operace, zeny, ktere mely snadne operace, velmi zridka zeny, ktere mely naprosto nezbytne operace, zeny ktere nemely zadne operace a presto spostu dalsich zasahu, ktere jim porod zkomplikovaly. Zjistila jsem, ze nejsem jedina. Existuje more bolesti, ktere zeny, co mely otresne porody citi a neustale se samy sebe ptaji, co je se mnou? Kdybych to sve dite dostatecne milovala, tak bych se takto osizena necitila?
Byla velika uleva si najednou uvedomit, ze jsem naprosto v poradku! Prosla jsem si chirurgickym vynetim meho miminka z meho tela - procedura, ktera je naprosto odlisna od okolnosti, za kterych se dite ma narodit a na co je zenske telo staveno. Citila jsem to jako napadeni, i kdyz ne fyzicke. A pokud mi nevadi, ze jsem byla napadena a znasilnena, i kdyz jen psychicky, tak potom muze nekdo rict, ze se mnou neni neco v poradku.

Jsem slovy nepopsatelne vdecna, ze mi bylo doprano mit dite. Dite je zazrakem. Den, kdy mi bylo vyjmuto z tela je ovsem i nadale tim nejhorsim v mem zivote. A presto, jsem vdecna, ale ne za to, co mi bylo udelano. Moje fyzicke telo se mozna uzdravilo dostatecne na to, aby mohlo byt nazyvano "zdravym" ale ma duse byla posramocena a zanedbana.

Proto prosim, uvedomte si, az priste nektere zene, ktera si vam s otevrenym srdcem postezuje, ze ji je lito, jak jeji porod probihal, to nejhorsi co ji muzete v ten moment rict je : mela bys byt vdecna............. "
 Federika 


Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(16.12.2005 23:14:54)
Aido,
jo,jo, jo a ještě jednou jo....
Taky nevím, proč bych o tom neměla mluvit, proč mám bejt" prostě jen ráda, že mám zdravý dítě"..Já jsem ráda, jsem ráda i za to, že jsem tím císařem mohla svý dítě porodit, jen to nesouvisí s mým pocitem...Ten tady zkrátka je a hotovo, já se s ním nemusím nijak zvlášť vypořádávat, hodila jsem to za hlavu, mám jiné starosti, ale ani to neznamená, že tam ten pocit není...
 Anouk 


Re: Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(17.12.2005 10:51:37)
Ano, ano, ano...
Sice se v mém případě nejednalo o porod sekcí, ale o kleště, ale měla jsem naprosto stejné pocity selhání, jak tu některé maminky popisují. V papírech pak stálo "primárně slabé kontrakce děložní, nepostupující porod v II. době, vyčerpaná rodička" a PA jíž jsem se se svými pocity svěřila mne "povzbudila" slovy. "To je dobře, že to nekladete za vinu nám... To známe takový typy, měla jste I. dobu porodní zadarmo a takový pak nikdy neporoděj... Jste si měla svoje bloky vyřešit před porodem, takhle ani kojit nebudete...".
S těmito informacemi jsem porodnici opustila a zahučela do opravdu ukázkové poporodní deprese. Známí si klepali na čelo a divili se, že nejsem šťastná, vždyť hlavně, že je malej zdravej. Byla jsem pro ně nějaká divná...
Snad jen díky svému druhému těhotenství jsem v sobě našla odvahu a dala se do zjišťování co se to vlastně tehdy stalo. A dospěla jsem k závěru, že to tehdá nebyla tak úplně moje chyba. Udělala jsem všechno proto, abych nevstoupila 2x do stejné řeky a teď, snad i s trochou zvědavosti čekám jak to cca za ty tři týdny nakonec všechno dopadne.
 Líza 


Re: Re: Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(17.12.2005 10:54:11)
Anouk...??? Tak tohle mi uniklo :-)))))))
Držím palce :-D
 Anouk 


Re: Re: Re: Re: Mela byste byt vdecna (???) 

(17.12.2005 22:27:10)
Díky Lízo,
jsem teď pár měsíců nějak netově neaktivní, občas stačím jen něco přečíst, ale už se těším, jak to při dvou dětech budu zase všechno zvládat:-)

Palce prosím drž... nejlépe i ty na nohou:-)
 Květa13 


Slzy po porodu 

(17.12.2005 11:29:25)
Porod je zcela zásadní okamžik v životě ženy a je prokázáno,že jí může po psychické stránce navždy ovlivnit celý život.A není to o tom,že by o to méně milovala své dítě!Naopak-pocity viny,že není dostatečně "vděčná"jí její trauma pouze zhoršují.Doporučuji všem maminkám-at už těm,které nějaký smutek z porodu mají,nebo těm,které prostě nedokáží pochopit,jak někdo po císař.řezu či porodu kleštěmi nedokáže být vděčný, knihu "Slzy po porodu"od Elisabeth Geisel,nakladatelství One women press.Možná milé maminky přijdete na to,že to, co se s Vámi děje je zcela přirozené,má to své důvody,nejste v tom samy a dá se stím něco dělat...Přeji všem maminkám jen a jen pozitivní zážitky z porodu,nejen přirozeného,ale i medicínsky vedeného a operativního.
 Jitka, Evicka 11/04 
  • 

jsem vdecna i nevdecna :-) 

(17.12.2005 0:48:34)
Tento článek a diskuse se mě také bytostně týká. Děkuji Aidě za příspěvek "Měla byste být vděčná". Ano, ty kladné i záporné pocity existují zároveň a nelze ty "špatné" prostě vyrušit a nechat si jen ty "dobré".
Je to už rok co se naše dcera Eva narodila akutním císařským řezem. A to teprve ve 35. týdnu těhotenství. Začala jsem totiž krvácet a bylo podezření na předčasné odlučování placenty. Malou hned převezli na JIP do sousedního města a mně za ní pustili až 5. den po porodu, do té doby jsem ji viděla jen na fotkách. S kojením jsme naštěstí problém neměly, kojíme dodnes. V prvních týdnech a měsících jsem měla velké výčitky ohledně jejího příchodu na svět - nedonosila, neporodila... a do toho strach, aby byla v pořádku co se týká psychomotorického vývoje. Díky bohu je zdráva - dnes udělala své první samostatné krůčky ("mami, tati, co se to děje, já chodím???!!!").
Hodně mi pomáhala myšlenka, že Evička se potřebovala narodit právě tímto způsobem a právě v tuto dobu. Samozřejmě jsem se musela také vypořádat se sebeobviňujícími myšlenkami (a ještě se vypořádávám, i když už ne tak intenzivně). A závěr? Zní banálně, ale je to prostě tak. Žádné kdyby není a nezbývá než věřit, že příště to dopadne lépe.
 Libushe+3 


VYSVOBOZUJICI CISAR 

(17.12.2005 3:34:50)
Tak pri mem prvnim porodu jsem zazila bolest a komplikace. Nikdy nezapomenu hruzu v ocich lekare kdyz rval na sestru, "najdete to biti srdce na monitoru" a " jezisi jemu nebije srdce". V tu chvili jsem zazila bolest matky, ktera ztratila sve dite v nejhezcim dnu jejiho zivota - porodu.Zastavil se mi mozek, mechanicky jsem delala co mi prikazovali, na moc si nevzpominam, byla jsem v soku. Zacal mi pracovat az na operacnim sale, kdyz doktor rikal "uz ho tahame" a vzapeti plac zkrvaveneho ditete. Zdraveho ditete! Dekuji "CISARI".

U sveho druheho syna jsem uz mela "cisar" na pozadani. Nechtela jsem ten risk uz nikdy zazit. A kdo by chtel? Dekujme "CISARI" za to ze ho mame.
 Lucka, ročník 73 


a nebo taky jinak 

(17.12.2005 12:07:39)
je pravda, že se svými "vnitřními" pocity NIKDO nic neudělá. Takže stejně jako si nemůžete přikázat, aby vám byl někdo sympatický, když není, tak se nic nedá dělat s pocitem, že "jsem něco nezvládla". Stokrát můžete vědít, že rodit císařem není žádná hanba, tisíckrát budete vděční, že doktoři zachránili život váš, i vašeho miminka, ale ta myšlenka, ten vtíravej povcit, ten tam prostě zůstane.
Nevím, nezažila jsem to v tomhle rozměru. My jsme se nějak nemohli miminka dočkat, nějak se nám nedařilo a tak nakonec se zadařilo až po IVF. Od 8 do 19 tt jsem proležela v nemocnici s krvácením a s mojí utkvělou myšlenkou, která se do mýho mozku zahlodávala jak nechutnej červ, že teď... tohle krvácení - to jsme o to naše vytoužený miminko přišli. Těch hrůz, co se mi zdálo! A proplakaných nocí a dní..... měla jsem obrovskej strach. Takovej jako nikdy v životě. Ale po celý těhotenství jsem se porodu neobávala, strach jsem neměla ani když se to blížilo. U mě to bylo v duchu "když už ho dostali dovnitř, ven se taky nějak dostane" :-))) A to bylo vytrvale v poloze příčné - to znamená císař bez debat a včas! Ke změně došlo týden před porodem.... a pro změnu do polohy KP. A taky se tak nějak předpokládalo, že to bude císařem. Ale nakonec pan primář rozhodl jinak. Prostě, že to zvládneme, i když (jak říkal) nade mnou bude po celou dobu viset nabroušenej skalpel :-))))). A taky jo, nakonec jsem rodila "normálně", čtyřkilovou (!!) holčičku.
Proč to ale píšu. Chápu, že se Blanka cítí ochuzená, páč já jsem naopak na sebe nesmírně pyšná. Že jsme to s Miškou zvládly. Opravdu jsem na to pyšná a mám pocit, že mám být na co!!!
Takže chápu, že někdo to může mít naopak.

Ale to co chci napsat je, že VŽDYCKY je potřeba na všem hledat pozitivum. Jinak se člověk bude na vždycky užírat tím, že zklamal.
Nekojím, nějak se nezadařilo. A chtěla jsem.... OPRAVDU jsem chtěla. Ale....... vím, že jsem pro to udělala skoro maximum (skoro, páč dycky je co zlepšovat) a taky vím, že co se bude moct příště změnit, to změním. ALE důležitá věc...... VÍM, že Miška nestrádá. Takže pro mě ponaučení z mýho nekojení - příště se snažit o krapítek víc.... a když to zase nezvládnu? No, tak budu mít ještě jedno takhle krásný a spokojený dítko.

Takže rada... (jestli smím poradit).... až na tebe Blani padnou chmury, že to nedopadlo jak jsi si představovala, tak za prvé ne všechno v životě dopadne podle našich představ..... bohužek je to tak, život je sviňa a dělá si co chce!za druhé zvládli jste to na jedničku i za takových okolností, no to je přeci SUPER! a za třetíkoukni na svoje mimčo, jaký je krásný a šikovný a pomysli, co se všechno mohlo stát!

Jo, je to spíš o tom, nerozebírat něco, co se nedá změnit. Naučit se žít s tím... smířit se se skutečností. Ale je mi jasný, že nesedíš doma a neužíráš se. A neboj. Na každýho to někdy dolehne.

 Lorina 
  • 

Re: a nebo taky jinak 

(17.12.2005 14:18:15)
tohle se mi moc líbí.Mám za sebou úplně stejnou zkušenost, taky jsem ležela 2 měsíce s krvácením, až mi ta placenta "rupla", to ale nebyl všemu ještě konec.Miminko nemocné, několik dní na hranici, kdy nám nikdo nedokázal říct,zda přežije.To je strašná beznaděj a bolest,tak proto jsem vážně "vděčná" za každý normální den, který se svými dětmi prožiju a netrápím se, zda jsem to zvládla...

Moc se mi líbí, jak si to napsala.Petra
 Blanka, dcera 1.rok 
  • 

Re: a nebo taky jinak 

(17.12.2005 21:07:26)
Ahoj Lucko,
moc Ti děkuji za slova porozumění a za rady. Já vím,že člověk nikdy nemá to, co si přesně naplánoval a vysnil. Můj článek byl spíš o pocitech, o tom co jsem očekávala...
Přeji Tobě i Tvé rodině krásné a klidné vánoce.
Já se na ty naše moc těším,Anežka uvidí poprvé stromeček (i když ten budeme muset nejspíš uvázat ke konzole, aby ho nesvalila na sebe, jak pořád všude šmějdí).
Blanka
 Marie Svítilová, sedmiletý syn Lukáš 
  • 

Poloha koncem pánevním 

(30.12.2005 18:03:05)
Ahoj maminky /čekatelky/!
tak napřed něco o sobě. Je mi 33 let, mám sedmiletého syna Lukáše, u kterého porod i těhotenství proběhl OK. Rodila jsem ve FN Brno, byla jsem spokojená.
Nyní jsem ve 32.týdnu těhotenství, které probíhalo rovněž OK /jen do 4.měsíce neustálé nevolnosti/ a Lukášek se těší v únoru na brášku, nebo na sestřičku /bude to "překvápko"/.
Mám jen menší problém a proto jsem se chtěla zeptat maminek, nebo maminek "čekatelek" - miminko je "zatím" v poloze koncem pánevním - vím, že se to může ještě změnit, ale protože v okolí mých známých maminek se tato poloha již do konce těhotenství nezměnila, tak s tím taky tak nějak nepočítám.
No zkrátím to. Pokud mimi zůstane "sedět" až do konce, jsem na 100% rozhodnuta pro císaře /mám strach z různých komplikací/, ale mojí ošetřující lékařkou mi bylo sděleno, že ve FN Brno s tím nemám počítat /asi by mě tlačili do normálního porodu/, na Polní bych jít nechtěla a tak mi doporučila porodnici v Jihlavě /pravda trochu z ruky/, kde císaře provedou bez problémů.
Prosila bych proto, jestli má někdo zkušenosti s touto porodnicí, anebo s rozením /císařem/ koncem pánevním, zda-li by se mi ozval.
Děkuji předem za odpovědi
 Eva K 
  • 

Re: Poloha koncem pánevním 

(13.1.2006 16:05:41)
A co zavolat přímo do té porodnice, nebo se třeba objednat do poradny? Když jsme si byli prohlédnout naši porodnici, odpověděli nám na všechny otázky. Mají tam i dny otevřených dveří. Bohužel jsem pražská.

Já vím, že na změnu polohy dítěte se zkouší cviky, např. kočíčí hřbety. Některé děti se otočí i týden před porodem. V některých nemocnicích zkouší miminko otočit, ale smysl to má nejvíce až těsně před porodem. Když se to udělá dříve, miminko se často zase otočí do "osvědčené" polohy prdelkou napřed. A porodník, který tuto manipulaci provádí, musím mít zkušenosti s podobnými akcemi. Hlavu vzhůru, žádné strachy, každý problém má své řešení, jen je třeba hledat.

Eva, 29tt
 Kopretin@ 


CHÁPU TĚ !!!!!!!!!!!! 

(17.12.2005 14:29:46)
Já taky rodila císařem,pro KP. Nebylo to nevyhnutelné,ale nutili mně horem dolem. Jsem za svou holčičku vděčná,šťastná,ale jsou ji dva roky a já mám pořád pocit,že mi něco uteklo a taky pocit vlastní nedostatečnosti v kolektivu maminek,které porodily. Vím,že je to hloupost,ale je to tak.
 realistka 
  • 

SC 

(17.12.2005 15:08:45)
Nebuď blbá, císař je bezva, nebolí tě přirození, rychleji se hojíš, nemáš rozjetou vaginu,rychleji ve figuře. Mohu srovnávat a hlasuji pro SC v plné narkoze. Kojení taky nesouvisí se způsobem porodu. Poporodní euforie souvisí spíš s úlevou, že to skončilo a konečně splasklo břicho,nééé?
 realistka 
  • 

SC 

(17.12.2005 15:08:47)
Nebuď blbá, císař je bezva, nebolí tě přirození, rychleji se hojíš, nemáš rozjetou vaginu,rychleji ve figuře. Mohu srovnávat a hlasuji pro SC v plné narkoze. Kojení taky nesouvisí se způsobem porodu. Poporodní euforie souvisí spíš s úlevou, že to skončilo a konečně splasklo břicho,nééé?
 Apolena. 


Re: SC 

(17.12.2005 16:10:40)
Realistko,
něco tak hloupého už jsem dlouho nečetla...nebo že by to byl jen špatný pokus o vtip?
 PajaMM 


Re: Re: SC 

(17.12.2005 16:16:23)
Sylvo,

rikam si, ze tenhle vyplod Realistky snad ani nestoji za komentar...:-)

 Apolena. 


Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 16:30:05)
Danielo,
máš pravdu. Ale přišlo mi to od Realistky úplně pitomé po té obsáhlé diskuzi, udivuje mě, že si někteří lidé myslí, že trápení se dá vyřešit poplácáním po zádech a bodrým zahalekáním "už se netrap". Případně konstatováním, že "vlastně všechno dopadlo dobře, takže NENÍ důvod se trápit".
Pořád mě překvapuje netolerance, se kterou se tu setkávají různé názory. Pořád mě překvapuje sebestřednost lidí, kteří odsoudí jiné, protože jim nerozumí.
Občas nevydržím a zareaguju.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 16:33:39)
Sylvi,

ja te uplne chapu!!! Spis to byl muj obdiv, ze ses tak udrzela - ja bych asi musela byt neslusna:-)Ja se taky rozhodovala, jestli na to zareaguju nebo ne... NAkonec na tohle jsem nereagovala, ale reaguji na jine...na ty, co jsou napr. tehotne a tvrdi, ze budou stastne za zdrava miminka, at uz prijdou na svet jakkoli...

Jak jsem psala, nesoudila bych nekoho za neco, co jsem sama nezazila a i kdyby ano, tak moje videni sveta nebo moje pocity prece nejsou ty jedine a uz vubec nemuzu tvrdit, ze spravne...

Takze myslim, ze na to sdilime stejny nazor...
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 16:36:54)
Danielo,
určitě máme stejný názor :-).
 realistka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 16:47:17)
Vy můžete srovnávat? Já ano. A jestli jsem necitlivá? Nejste spíš vy přecitlivělé? řekla jsem svůj náhled na věc, totožný se spoustou názorů mých přítelkyň, které také srovnávat mohou a tohle je fakt, i když možná příliš "naturalisticky podaný".Mějte se hezky a trochu se uklidněte, nemyslela jsem to zle, jo?
 realistka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 16:54:19)
A ještě pardon: není lepší ukázat SC také z té lepší stránky???
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:13:18)
Realistko,

mozna se ozyvame proto, ze se tu neresi, jestli je pro fyzickou stranku zeny lepsi porodit normalne nebo cisarem, ale to, jake pocity kdo potom ma...

Nekdo to prejde a je mu to jedno a v nekom to, bohuzel, zanecha pocity negativni...o tom se tady diskutuje...

 realistka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:36:39)
Že se ještě vtírám, tyto lehce depresivní pocity některých matek mohou být příznakem deprese a v tom případě je namístě návštěva odborníka, poněvadž neléčená deprese přechází do chronického stádia, což už není legrace. A podotýkám, že nikoho neoznačuji za blázna, abyste mi něco nepodsouvala.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:42:38)
Nic vam nepodsouvam...ani jsem to neudelala. A mozna mate i pravdu, ale ve vetsine pripadu asi ne...
 Blanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(11.1.2006 21:03:07)
Ahoj realistko,
dost mě mrzí,že tady vykřikujete promiňte, ale tak trochu jako bába na trhu a vůbec neřešíte podstatu věci.
Přesně jak to píší Sylva a Daniela, řešíme tady né jestli jé cisař lepší a jak jsme na tom po zákroku fyzicky,ale psychiku. Jestli myslíte,že jsem na psychiatra,tak to tedy opravdu nejsem. Nemám depresi, jen mě prostě mrzí,že se neuskutečnilo něco, co jsem si tolik plánovala,na co jsem se připravovala. Zřejmě jste můj článek špatně pochopila. Tím nijak neříkám,že si nevážím zdraví svého dítěte a zdraví svého.Né,zaplať pán Bůh za to,že jsme obě v pořádku.

Řešíme tady to,jak se maminy cítí, co je trápí,když zažily císaře. Pokud jste vy sama rodila tímto způsobem a jste v pohodě jak fyzicky,tak psychicky, netrápí vás to,naopak říkáte "nejsem dole sešitá, rychle se mi postava vrátila do původního stavu apod.",tak pak budiž vám chvála.Ale pokud jste nám chtěla sdělit či napsat výhody císaře obecně,tak to šlo taky trochu lidštěji. Jsme ženy, mámy a nějaké cácorky z ulice.
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 21:00:01)
Realistko,
tady přece nejde o hodnocení či srovnání vaginálního porodu s císařským řezem...To je jiný problém, to si každý musí sám posoudit a byla by na to jiná debata...
Já žádné trauma nemám, nemám deprese,a už vůbec si nic nevyčítám, rozhodla jsem se dobře, bylo tam velké riziko...Ale právě snad proto, že jsem poprvé rodila normálně a měla jsem srovnání, přišlo mi to celé takové ošizené a zkrátka měla jsem z toho blbej pocit, chtělo se mi brečet místo aby se dostavila ta euforie, která tam okamžitě byla po prvním porodu..A tohle:
"Poporodní euforie souvisí spíš s úlevou, že to skončilo a konečně splasklo břicho,nééé?"...Nezlob se na mě, to je úplná blbost, ta euforie byla úplně jiného druhu...
Já Blanku chápu a nevím, proč někomu ubírat právo na vyslovení pocitu, ona přece netvrdí, že je špatné přivést dítě na svět císařem nebo že doktoři udělali chybu, ona se jen svěřuje se svým pocitem z toho všeho...A to vážně nenapraví nějakej kec, že má prostě být ráda, že má zdravé dítě, to ona určitě je, jako každá z nás...
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 21:10:28)
Federiko, mě to nepřipadá jako kec, ale jako pravdivá věc - ona skutečně může být ráda. A asi určitě je, jenže nechápu ten její pocit. Euforii z narození jsem prožívala jak u přirozeného porodu, tak u SC. Tam po úplné narkoze sice později, u spinální ihned, ale byla.
Připadá mi, že v poslední době se tady tak moc probírá, jak je supr rodit přirozeně, doma adt. (nikomu to neberu, taky jsem o tom uvažovala), že pak ženská co porodí SC má z toho trauma, protože to nebylo přirozené. To samé s kojením. Kojit co nejdéle, ale co když to nejde?? Proč z toho mít špatné svědomí?
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 22:29:08)
Vrani,
mám přesně stejnej pocit, kdyby možná autorka nečetla tolik příruček, jejichž autory jsou pan Marek a jemu podbní, kteří mají tady na Rodině obrovskou popularitu, potom by se možná tolik holek neptrápilo. Je to neskutečná nasáž mozku, kojit rodit přiorzeně - TO je to nedůležitější...... OOOOObrovský nesmysl. Kdy konečně tihle lidi pochopěj, že skutečně nejdůležitější je to jak se cítí matka. A to bez ohledu na to jestli kojí nebo dává UM jestlí rodí přirozeně, s medikamenty, doma, v nemocnici, (v sanitce), ale je to vina současný propagandy. Nepamatuju se, že by byla moje teta, kamrádka mamky, spousta ženskejch v USA traumatizovaný, že rodily CS.
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 22:34:44)
Pavlo souhlasím ve všech bodech. :o)
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 22:36:53)
Pavlo,
třeba byly....Ono se tenkrát o tom nemluvilo, internet nebyl a vůbec tahle témata...Matky byly gerojky, všechno bylo "úděl žen" a nikdo si vlastně postěžovat neodvážil...
A já třeba z čistým svědomím tvrdím, že na mě žádná propaganda-rodit přirozeně, kojit nekojit apod vliv neměla...Asi mi stávkovaly hormony či co...
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 22:48:04)
Fed,
když můžeš srovnávat, jsou horší pordní bolesti, nebo bolesti potom co se probereš po císaři (tedy myslím úplně). DÍK ZA ODPOVĚĎ
(vlípla jsem to k jinýmu příspěvku)
A k tvýmu pocitu - co jsem si přečetla tak tam bych to pochopila, ale vč. hlavního článku, zazněly tu jiný argumenty....
Jinak nic ve zlym, většinou si rozumíme, ne, takhle písemě je to těžký....
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 22:53:39)
já ti odpověděla taky pod jiným tématem, no, snad to nikomu nevadí...
A co by to bylo za diskuzi, kdyby si všichni jen přitakávali:áno, áno, je to tak...To by mě asi nebavilo...
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 23:05:16)
Pavlo3,
já jsem byla těhotná před 3 rokama a zažila jsem takovouhle masáž:
- celebrity rodí plánovaným císařem
- doma rodí jen hysterické nezodpovědné socky, které myslí jen na sebe a dítě je vůbec nezajímá
- bolest při porodu je zbytečná, když existuje epidurál
- ženské tělo už není uzpůsobené na porod, ženská bez pomoci lékařů není schopná porodit
- kojení je možná dobrá věc, ale je nutné přikrmovat
- kojení velkých dětí (tj. 6 měsíců a víc) je nepřirozené
atd.
Přesto jsem porodila doma, bez epidurálu a téměř bez bolestí, a hlavně bez stresu a bez deprese. Protože to proběhlo tak, jak jsem si to představovala. Bez ohledu na to, čím mě masírovalo okolí.
Ale souhlasím s tím, že pro citlivější a méně odolné jedince je masáž, ať už jakákoliv, hodně stresující. Ideální by fakt bylo, kdyby nikdo nehlásil, co je správné, kdyby si každá vybrala to, co jí bude vyhovovat a okolí to bez keců respektovalo.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 23:11:58)
Ještě něco - s kojením jsem problémy neměla, plně jsem kojila 10 měsíců a kojím dodnes.
A připadám si jako naprosto dokonalá matka :-), protože mám pohodové, šikovné, chytré, zdravé a samostatné děti. (No jo, já vím, že většina z toho není moje zásluha :-)).
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 9:31:24)
Ahoj Sylvo, to ti vážně někdo řekl? To byl naprostej idiot.

Vadí mi, že v otázce porodů tady máme dva militantní tábory. Jistě vyjímky jsou, ale minimálně. Jedni propagují porody za všech okolností v nemocnici a s tím, že lékař má vždy pravdu a může vše a ti druzí, kteří zase říkají že porody doma jsou to nej a nic jiného. Nejde o to, že by rodily doma za každých okolností, spíš o to jejich podání. Pak si leckterá máma připadá jak krkavčí matka, když neporodila doma nebo porodila s SC a nekojí do dvou let věku, minimálně.
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 11:40:08)
Dobrá Milado, militantní ne, to je silné slovo, ale dost nesnášející se. Zdá si mi, že chybí dobrá vůle pochopit se.
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 13:23:04)
Kojila jsem jednu z holčin dva roky a že by byla lesba nepozoruju.
Bože jak ti lidé jsou hloupí.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 14:13:26)
Ahoj Vranimůro :-),
FAKT mi to někdo řekl - vlastně mi to řekl skoro každý. Těsně před porodem už jsem i já flegmatik byla poněkud paranoidní, nebrala jsem telefon a neotevírala ani pošťačce, protože pár lidí mě chtělo do porodnice dopravit třeba násilím (chtěli mě SPASIT proti mé vůli). Bylo to FAKT HUSTÝ, pobrečela jsem si docela dost, protože jsem už chvílema začínala věřit, že jsem asi fakt blázen...
Tak to je zas pohled z té "druhé" strany - z "militantního tábora" :-).

Jinak naprosto souhlasím s Miladou - kromě pana Marka neznám nikoho, kdo by tvrdil, že jedině porod doma je ten správný, a cokoliv jiného je špatné.
Můj (militantní :-)) názor asi znáš - každému, co jeho jest. Kéž by každá žena mohla porodit tak (vleže, vestoje, ve vodě, s nohama ve třmenech a s epidurálem nebo při tanci :-)), jak si ONA SAMA přeje. Kéž by dostávala přesně ty informace, které bude sama chtít a o které požádá. Kéž by jí nenutil svoje moudra každej chytrej. Kéž by si mohla svobodně vybrat i místo, kde porodí (jeskyně, operační sál :-)) a člověka, s kterým porodí (PA nebo porodník).
Nedělala bych z porodnicorodek a domorodek dva znesvářené tábory, tak to není, protože většina (snad) respektuje tu druhou stranu. Problém vidím spíš v několika opravdu militantních zastáncích nemocničního porodu jako jediného správného. Stačí nakouknout do jakékoliv diskuze o domácích porodech - jediný, kdo útočí, jsou zastánci porodnice. Domorodky se vždy pouze brání.
 vranimůra 


Re: Re: SC 

(18.12.2005 14:37:00)
Sylvo, máš pravdu - každému co jeho jest.
Mě připadá, že oba tábory moc nejsou ochotné domluvit se. Domorodky, některé, říkají - i když ne přímo, že doktoři jsou zbyteční a ti druzí zase, že ženský jsou neschopné rodit samy, bez pomoci lékařů.
 Apolena. 


Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 14:49:37)
Vranimůro,
fakt ne. Nesetkala jsem se s jedinou domorodkou, která by tvrdila, že jsou doktoři zbyteční.
Nemyslíš náhodou to, že u normálně probíhajícího nekomplikovaného porodu být nemusí? To by bylo ovšem něco jiného, s tím souhlasím taky.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 16:51:53)
Vrani a Sylvo, souhlasim se vsem s malyma vyjimkami. Vrani, jestli si vzpominas na clanek p. Zuzany Stromerove tady v lete o porodech doma v CR, tak tam bylo primo tucnym pismem napsano, ze pro bezpeci domacich porodu je nutna spoluprace oficialniho systemu zdravotnictvi s PA, ktere chodi na porody doma (vylozila jsem to volne, ale podstatni myslenka byla takova). Domorodky oravdu si nemysli, ze lekari jsou zbytecne:-)). A jak sleduji ty diskuse na Rodine, tak mam pocit, ze domorodky a porodnicorodky najit vzajemne pochopeni maji porad mensi potize.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 17:18:19)
Cizinko,
já si myslím, že je jen pár lidí, kteří píšou pořád dokola "kvůli vlastnímu pohodlí a zbabělosti ohrožujete to dííííítěééééé" - "výkřiky z mlhy" to pojmenovala jedna diskutující, móc se mi to líbí :-)). A mám dojem, že už se snad trochu unavili, že už je nebaví psát pořád kolem dokola ty hloupé fráze. Nebo už pochopili, že je to věc každé z nás, kde a jak porodí.
Jo, už je to opravdu trochu lepší.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 17:51:04)
No Sylvo to snad ne? :-)))
Tys nikdy, ani do sebe, nečetla věci typu:
- plánovaný císař pokud k němu nesjou medicínské důvody = špatná matka
- žena, která se rozhodne dobrovolně nekojit (i když může) = špatná matky
- žena, která si dá dobrovolně epidurál aniž by zatím měla bolesti = špatná matka
- žena, která kojí jen půl roku a pak dítě jednostranně odstaví = trochumíňspatná, ale stejně špatná matka....
A když ne vyloženě špatná tak aspoň dost divná.

Možná by sis měla projít některé diskusní příspěvky tak rok zpátky na toto téma.
Možná to tak nemyslíte, ale rozhodně to tak vyznívá....
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 18:28:37)
Pavlo, ty jsi napsala to, co já neměla čas a ani sílu hledat. Tahle tvrzení podle mého dokáží u některých maminek vyvolat pocit viny. Zbytečně.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 18:45:03)
Pavlo3,
vzhledem k tomu, že si to nemyslím, tak to ani nepíšu. Taky nemám dlouhé mastné vlasy, maluju se, jezdím autem a jím maso.
A to všechno přesto, že jsem rodila doma.
Tím chci napsat, že sis asi vytvořila (nevím, na základě čeho) obraz o domorodkách a snažíš se mě do něj nacpat.
Hodně domorodek znám osobně. Většina (možná všechny) jsou velice tolerantní a neřeší, jak kdo porodil (a kudy :-)) a jestli kojí. Je jim to totiž fuk.
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 18:51:24)
Sylvo, tak to jseš na tom líp než já. Sice nemám mastný vlasy, ale nemaluju se, autem skoro nejezdím :o) a to nejsem domorodka. :o) Na to jsem neměla odvahu, ale to ty víš.
Jinak víš co je nového u nás? Ale asi ano, ty jsi byla vždycinky všímavá. :o))
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 19:20:18)
Vranimůro,
Berušky jsem si všimla, ta se přehlídnout nedá, je moc hezká :-). Jinak nevím nic, byla jsem půl roku bez internetu - dobrovolně v divočině, kde mi ráno koukaly do oken srnky (když mi předtím sežraly růže, mrchy). A řešila jsem leda to, jak daleko od sebe zasadit rajčata...ach jó, krásnej čas...
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 19:23:00)
No přeci jsou u mého nicku tři jména!! Tři holky!
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 19:35:47)
No jó, vidíš! Rozplývala jsem se nad fotkou miminka a na nick jsem nekoukala :-). Tak to moc gratuluju!
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 19:38:53)
Mmch, ta fotka krásného miminka je moje!!!
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 19:24:16)
JInak, nám růže ožraly kozy a srnky maj smůlu. :o)
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 19:25:59)
Pavlo a Sylvo, ted zase musim dat za pravdu Pavle - vzpominam si diskusi o nekojici matce (tak asi pul roku starou:-)), kde nektere domorodky mluvily podobnym zpusobem jak to popisuje Pavla. Ale na jejich pochvalu musim rict, ze na rozdil od nekterych "hlasu z mlhy":-)) byly ochotne diskutovat a svoje nazory prehodnotit.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 19:32:29)
Cizinko,
a fakt to byly domorodky?
O téhle diskuzi nevím, to jsem zrovna asi pásla ty srnky :-), ale dost mě to překvapuje. Protože domorodky jsou tolerantní právě kvůli tomu, že se na vlastní kůži přesvědčily, jak netolerance leckdy bolí...
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 19:44:19)
Sylvo, tukni si na Jak se rodi nadstandardne. Ale opakuji, ze diskuse s jednou z nejvic aktivnich domorodek, byla velice korektni.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 20:45:56)
Cizinko,
pokusila jsem se tím prokousat. Tou aktivní domorodkou myslíš asi Schamku? Možná jsem něco důležitého přeskočila - ale nenašla jsem tam, že by kritizovala nějakou maminu kvůli nekojení.
Schamka napsala přesně to, co si myslím i já - kojení je HODNĚ důležité. Pokud mamina kojit může, ale nechce, je to její věc, její rozhodnutí, do kterého jí nikdo nemá co kecat. Taky si myslím, že to je velká škoda, ale pokud mně jako dule moje klientka řekne, že kojit nechce, zeptám se, jestli už je opravdu pevně rozhodnutá a jestli si o tom nechce promluvit. Pokud bude na vážkách a bude chtít slyšet můj názor, budu se snažit vysvětlit jí, proč je kojení tak důležité. Pokud je rozhodnutá a promluvit si nechce, řeknu jí všechno, co vím o umělé výživě a nebudu jí cpát svůj názor.
Pokud bude chtít kojit, budu se snažit jí pomoct. Pokud jí to z nějakého důvodu nepůjde, udělám všechno pro to, aby kvůli tomu nebyla vystresovaná. (Opiju ji třeba :-) - nejrychlejší první pomoc :-))
Ale taky si myslím, že je velká škoda, když kojit může a nechce...
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 20:51:39)
Sylvo Š.,

taky jsem se tou diskusi prokousavala:-) a nejvice proti postoji Skramusky byla Jira+deticky:-), ale to zase neni domorodka...

Tak ja nevim:-)

Hezky vecer!
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 21:10:44)
Sylvo, ano, byla to Schamka. Vlastne potom, co jsem ti odpovedela, napadlo mne, ze ve Slovensku ani v CR nezije, tak chut netoleranci ani nepoznala. Nase diskuse tehdy bylo o tom, jestli psychicke duvody nekojit jsou stejne legitimni jako fyziologicke a o tom, ze propaganda kojeni, zalozena na pravdepodobnostech nekterych onemocneni, kdyz adresovana primo matce, ktera z jakychkoliv duvodu nekoji, je kruta cinnost i presto, ze se opira o vysledky vyzkumu. Ale jinak, jak jsem rikala, Schamka byla zcela Ok, byl to spise jeji pokus popremyslet o legitimite nekterych rozhodnuti.
Ty budes dulou? To je skvely. Ale pro pripad, jestli si setkas s takovym pripadem, si myslim, ze o hodne citlivejsi bylo by do takovych veci nemluvit. Ptat si a zkusit pochopit duvody samozrejme muzes. Ale presvedcovani muze jen ublizit - kazdy muze odhadnout hranici svych moznosti a dulezitost zivotnich priorit jen sam. Mlada matka spise potrebuje respekt a pochopeni, nez konfrontaci z jakymikoliv "pravdami", ktere navic nejsou pravdy absolutni.
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 21:28:04)
Cizinko,
já už jsem dula :-). A nikdy by mě nenapadlo svoji klentku přemlouvat, pokud by mě ale požádala o radu, řekla bych jí všechno, co o kojení vím. Pokud by byla rozhodnutá nekojit, at už z jakéhokoliv důvodu, respektovala bych její rozhodnutí.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(18.12.2005 21:29:27)
Sylvo, vlastne tak jsi popisovala, ze hodlas postupovat, jsem zase neco blbe precetla. Pardon:-).
 cizinka 
  • 

jeste o toleranci 

(19.12.2005 12:24:23)
Sylvo, Pavlo, Vrani, Danielo a spol., rano jsem preformulovala neco, co vcera kvuli chronickemu nevyspani nebyla jsem schopna, ale ten prispevek nekde se ztratil. Tak jeste jednou: hodne zalezi na tom, na ktere strane poli vede se diskuse o nejlepsi veci pro miminko a od kontextu, ve kterych nazory jsou vyslovene. Bezpochyby, "hlasy z mlhy" jsou netolerantni. Ale neni to take ta opravdova tolerance, kdyz nejaka domorodka nebo naturalistka rekne, ze ona sice nikomu do zivota nekeca, ale kojeni je dulezite a to nekojit, kdyz muzes, je skoda. Neexistuje zadne absolutni meritko pro kazdou individualni matku a individualni zivot. Jestli pro nekoho je planovany SC a Sunar nejlepsi reseni (ze zdravotnich, psychickych anebo take socialnich duvodu), A JE JI S TIM FAJN, tak je to proste nejlepsi reseni a jaka pak jeste skoda? Je to pro nej nejlepsi reseni a tecka. Stejne tak, jako porod doma, nebo s epiduralem.
Diskutovat se da s nazory zabednenych odborniku, s nazorami matek, ktere jsou vyslovene jako absolutni pravda, a ne jejich volba, ale s individualni rozvaznou volbou diskutovat nejde. To uz bude, myslim si, netolerance. Sylvo, jak jsi rikala, jako dula presne tak postupujes, tohle je jen teoreticke zduvodneni:-))
 PajaMM 


Re: jeste o toleranci 

(19.12.2005 13:05:28)
Cizinko!

Ja s tebou uplne souhlasim!!! A myslim, ze jsem nenapsala v teto diskusi nic, co by tomu odporovalo:-) Aspon si toho nejsem vedoma...

Jen jsem taky procitala tu diskusi a prislo mi, ze pisatelka, kterou jsem nasla a napsala minule, se snazila hodne vnutit svuj nazor a postoj... Ale treba mi to jen tak prilo a ona takova vubec neni...

Jinak preju hezky zasnezeny den!!!
 cizinka 
  • 

Re: Re: jeste o toleranci 

(19.12.2005 13:46:58)
Danielo, ne opravdu jsi nic takoveho nenapsala jsi. Byla jsi pritomna v tehle diskusi, tak mi pripadlo slusny tebe zminit v adresatu:-)
Sylvo, k tvoji definici toleranci nemam nic k vytknuti. Jsem chtela jenom poukazat, ze svoji kapicku pravdy ma i Pavla s Vrani. Spolecne pochopeni je v zajmu vsech. Ja jsem take vcera vypadla, a to k stesti, dnes se citim nadherne i presto, ze musim pracovat jako vul.
Hezky den vsem, uz jsem dopila svoji kavu:-)).
 PajaMM 


Re: Re: Re: jeste o toleranci 

(19.12.2005 13:49:30)
Cizinko,

moc dekuji za vysvetleni:-)))

Hezky den!
 Apolena. 


Re: Re: Re: jeste o toleranci 

(19.12.2005 14:01:30)
Cizinko,
všechno je to o tom, že nejsme všichni stejní (naštěstí). A že si to někteří neuvědomují, nebo nechtějí uvědomit. Takže těm ostatním nutí své názory s přesvědčením, že když je to dobré pro ně, musí to být dobré pro všechny.
Taková snad nejsem :-).
 Apolena. 


Re: jeste o toleranci 

(19.12.2005 13:20:43)
Cizinko,
včera jsem vyhrála soutěž "kdo dřív usne", tak jsem z diskuze jaksi nechtě vypadla :-).
Myslím, že tolerance není ani tak to, co si myslím, jako to, co hlásám. Tisíckrát si můžu myslet, že císařský řez je pitomost (nemyslím si to!!!), ale netolerantní budu v okamžiku, kdy to začnu hlásit do světa s tím, že tak to je a hotovo.
Takže já si opravdu myslím, že je škoda, když maminka může kojit a nekojí, ale nikde to nehlásám, napsala jsem to včera jako svůj naprosto soukromý názor, který jinak rozhodně nikde nikomu necpu. Tím méně svým klientkám. Pokud kojit chtějí, pomůžu jim. Pokud nechtějí, poradím jim s umělou výživou. Když ale chtějí slyšet můj názor, řeknu jim ho.
Mám ale spíš (bohužel) zkušenosti s tím, že maminky kojit chtějí, ale lékaři jim nutí umělou výživu.
Radši to ještě shrnu :-) - nepsala jsem, že je špatné, když někdo nekojí. Psala jsem, že JÁ si myslím, že to je škoda. Ale že tenhle svůj názor neříkám, pokud mě o to někdo nepožádá.
Asi tak :-).
 Anouk 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 23:41:59)
Pavli,
trochu pravdy na tom asi bude...
Já ale přesto, že jsem poprvé tzv. selhala a přirozeně neporodila, absolutně mne to nezviklalo v přesvědčení, že rodit co "nejpřirozeněji" je prostě logicky to nejsprávnější. Pravdou ale zůstává, že jsem zanevřela na některé propagátory přirozených porodů, jelikož jejich propagace mi přijde velice militantní a nějak se mi z ní vytratila empatie k té které konkrétní ženě, neeexistuje jediné správné řešení pro nás pro všechny, nejsme všechny stejné. A hřímat, že pokud je žena při porodu překvapena intenzitou bolesti a dokonce si snad dovolí postěžovat - že za to může nedostatek její pokory, tak to mi přijde již jako blábol totálně vyhořelé a bezcitné osoby, jež by měla svou pozici PA již dávno opustit.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(19.12.2005 14:27:26)
Tak já nejsem a třeba Sylva Š, i Cizinka to dobře vědí:), žádnej kazatel přirozených porodů. A možná máš, Pavlo, pravdu v tom,že vlna názorů a formulací může dost zamíchat kartama(myslím psychikou, která ovlivní porod a pocity z něj ) Já se například domnívám, že horší riziko plyne z popisů nepostupujících, težkých a neproveditelných porodů.
Mně osobně je místní hnutí za aktivní porod velmi sympatické a spíš mi pomohlo.
Věděla jsem, že půjdu na kliniku, kvůli věku, kvůli všeobecné schátralosti těla, kvůli názoru manžela a širší rodiny. Také jsem věděla, že nelpím na pastelových barvách, se slušností jsem počítala a s jakousi komunikační neobratností bych se vyrovnala. Ale pročítáním dobrých porodních příběhů, které to s humorem líčily krok za krokem, jsem si byla jistější:)
Nemyslím, že informace o přirozených porodech vedou k poporodním depresím po komplikovaných porodech.
(Ale o fejetonech p. Marka si myslím, že jejich autor je malinko blázen)
 Apolena. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(19.12.2005 14:48:50)
Libiku,
potvrzuju, to fakt nejsi :-).
JO, přesně! Mně taky dělalo dobře, když jsem si během těhotenství četla o porodech, které pisatelky zvládly samy a (relativně) v pohodě (i když třeba v porodnici). Utvrdilo mě to v tom, že asi nejsem úplně blázen, jak se mě snaží přesvědčit moje okolí, které si myslí, že porod je jedna z nejtěžších a nejsložitějších operací. A že jak u porodu není tým porodníků, chirurgů, neonatologů, mediků, budoucích PA a uklízeček, automaticky nedokonalá žena umírá a bere s sebou na onen svět nejen nenarozené dítě, ale i manžela a papouška :-). (VTIP!)
Taky jsem plánovitě vyhledávala články, ve kterých byl porod popsaný jako brnkačka. A všechny tyhle články byly od zastánkyň přirozeného porodu...
 Eva K 
  • 

Re: SC 

(28.12.2005 14:47:27)
Mám za sebou knihy o přirozených porodech i o kojení a všude psali, že jsou případy, kdy je lékařský zásah do porodu či medikament nutný a prospěšný a jsou maminky, které prostě nemohou kojit a nic jim nepomůže.
Takže po přečtení těchto knih (4 o porodu, 2 brožury o kojení, jsem velká čtenářka:-)) rozhodně neplánuji být super žena a tyto knihy mě k tomu ani nevedly. Myslím, že trend super ženy se netýká jen kojení a porodu, ale i vztahů, výchovy, zaměstnání a domácnosti.
Taky chodím na cvičení do mateřské centra, které je značně alternativní a tam taky vždy padá, že někdy to být takhle prostě nemůže a nepřináší to do života nenapravitelné škody. Z těch knih mi vyplynulo, že bývá zbytečně moc zásahů do porodu a některé maminky třeba kojení vzdají předčasně, i když mohou.
Asi se na to dívám jinak, když má tyhle věci ještě před sebou (miminko za 3 měsíce), než když jsem maminka po císaři nebo co nekojí. Doufám, že se mi tento nadhled podaří udržet a ani nemám žádného vyhroceného alternativistu v okolí, takže tlak snad nikdo vyvíjet nebude:-). Eva
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 16:46:39)
Danielo, rozumím tomu tak, že je pitomost tvrdit, že dítě budeme mít rádi ať je přivedeme na svět jakoukoli cestou?
Já nějak nechápu pisatelku článku. Přivedla jsem na svět pět dětí, z toho dva císařem a neberu to jako svoji prohru a nemám z toho špatné svědomí. Proč taky. Prostě to jinak nešlo, (já věřím tomu že to lékaři rozhodli správně, KP při 4,5 kg dítku a zánět ledvin, infekce jak hrom a krvácení do močových cest)a tím to hasne. Přece si nebudu dělat nějaké výčitky, za něco za co jsem nemohla.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 17:52:33)
Ne, to jste me pochopila SPATNE.
Neni dobre tvrdit, ze je vam dopredu JEDNO, jak vase dite prijde na svet, kdyz nemate jeste zadny porod za sebou...
Vy, co jste to zazily - myslim tim "cisare", muzete rict, jak vam je a jak to prozivate. Ale nemuzete ostatnim vnucovat, ze tak je to spravne. Ze vy jste to zvladly bez ujmy na psychice, jeste neznamena, ze je tak u vsech a ze je to lehke. Kazdy clovek je jiny!
A ze jste to zvladla takhle vyborne - pak jen a jen gratuluji!!!
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:05:00)
Nevím, možná jsem byla mladá, možná nepoučená, ale mě to opravdu bylo jedno. Důležité pro mě bylo, aby dítě bylo v pořádku. A já plně věřila lékařům a i proto to myslím dopadlo dobře.
Jak tu tuším říkala realistka, připadá mi, že některé maminky jsou v tomto až příliš lítostivé, přecitlivělé. Co jim dá to, že se budou litovat? Čemu tím pomohou? Asi ničemu.
Já je neodsuzuji, na to nemám právo, jen říkám svůj názor.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:08:58)
Ale ony se nelituji schvalne... Za to, ze je v nich pocit selhani nebo nenaplneni, za to nemohou...

Jak uz tu nekdo psal - kdyz je vam nekdo nesympaticky na prvni pohled, taky za to nemuzete...proste ve vas ten pocit je...
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:12:37)
Danielo, pocitu selhání bych rozuměla, kdybych to mohla ovlivnit, kdybych selhala a nějakým způsobem bych si třeba k tomu SC pomohla. (dejme tomu zaplatila) Ale v případě, kdy si to vynutí zdravotní komplikace mi to připadá zbytečné.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:14:47)
Ale tenhle pocit se rozumove zduvodnit neda!!! Alespon si to myslim...

Je to hloupe srovnani, ale ja jsem rozvedena a trvalo mi dlouho, nez jsem se z krachu meho vztahu prestala obvinovat ja....a ze je to sakra jednodussi vec nez porod...
 vranimůra 


Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:19:11)
Pocit vyvstane sám, to je jasné, ale pak by měl nastoupit rozum a říci dost, teď buď ráda, že je vše v pořádku. Ale to se tady asi nevyřeší.

 PajaMM 


Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:21:10)
Jenze to prave nezvladne kazdy. A nekomu treba pomuze, ze se tu z toho vypise a ozvou se i ostatni a zjisti, ze v tom nejsou samy, ze nejsou divne a tak...
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:16:33)
A omlouvam se, rada bych te(vas) taky oslovovala, ale nevim, kterych z tech jmen...
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:23:24)
Danielo, jestli to bylo na mě, jako že asi ano :o), tak Vrani, Vranimůra, Můra jak je libo:-)
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:24:31)
Dekuji, dekuji, dekuji, Vrani:-)))
 vranimůra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 18:32:19)
Není zač :o)
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: SC 

(17.12.2005 17:53:55)
Ty maminky prece netvrdi, ze nemaji sva miminka rady nebo ze je maji rady mene, nez kdyby porodily "normalne"!!!
 realistka 
  • 

závist 

(17.12.2005 22:12:11)
Kamarádky závidí! Já obě děti přenášela (2 týdny) a byl to děs.
 realistka 
  • 

závist 

(17.12.2005 22:12:12)
Kamarádky závidí! Já obě děti přenášela (2 týdny) a byl to děs.
 vranimůra 


Re: Re: závist 

(17.12.2005 22:32:30)
Milado já se hlásím coby slonice. Když už ne délkou jednoho těhu, tak v součtu mi to dá dost dlouhou dobu :o)
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Slonice 

(18.12.2005 1:15:33)
Hlásím se jako slonice. U první dcery 43 a půl týdne. (U druhé mi to v půlce 41. překazili, neb pravili, že má mimi málo místa a tak vyvolaly porod....)
Simča
 Mirka 
  • 

Blani, už je to 17 měsíců 

(18.12.2005 0:06:18)
a stýle mě to trápí jako Tebe. Už jsem si myslela, že vše přebolelo a pak jsem si přečetla článek o Andulce. Moc by mi pomohlo, kdybych si o tom mohla popovídat s někým kdo prožil to samé jako já. Prosím napiš mi na: mirka@scnet.cz. Děkuju M.
 AndreaH 
  • 

Dokážu Vás pochopit 

(18.12.2005 14:23:25)
I mě se stalo něco podobného. Moje příprava na porodd nebyla sice tolik intenzivní - něco z knížek, krátký předporodní kurz, ale věřila si a na porod se celkem těšila. Desed dní před dnem termínem se všechny mé představy zhroutily. Konec pánevní ( mimi nikdy nabylo hlavou dolu), plod má více než 3,5 kg a velkou hlavu, suma sumárum plánovaný císař za týden. Ořvala jsem si to. Ovšem to, že byl císař plánovaný se ukázalo i výhodou - ověřila jsem si z jiných zdrojů, že je to opravdu lepší řešení, začala se zajímat jak vše probíhá, měla jsem spinální asnestezii a tudíž viděla dceru hned po narození. Nebyl to můj nejkrásnější den, ale ani ne ten nejhorší. Přesto je mi občas trochu líto, že nevím co jsou to porodní kontrakce, že neznám pocit, kdy prolézá hlavička (vím, že nemusí být nejlepší). Snad se to dozvím v únoru, zatím se nám daří přesvědčovat mimi, že hlavou dolu je to pro něj lepší, ťuk ťuk ťuk.
Pro mamči, které teprv na porod čekají mám pár doporučení:
- neočekávat, že budete miminko intenzivně "milovat" od první minuty po jeho narození (já naštěstí měla zkušenost s kamarádkou, která prošla lehkou poporodní depresí)- není to pravidlem
- nečekat, že porod bude nejlepším dnem vašeho života (stejně tak se píše o prvním milování, ale ruku na srdce bylo to opravdu tak?)
- stejně intenzivně jako se připravujete na přirozený porod, se připravovat na porod vedený lékařem nebo porod operativní. Seznámit se, kdy je potřeba to nechat na lékařích a nechat si podrobně vše vysvětlit ještě dříve než vůbec pomyslíte, že se tato varianta může přihodit i vám. Tělu i vaší dušičce pak může i "nepřirozené" připadat přirozeněji.
Co nejlepší zážitky a šťastné a zdravé děti vám všem přeje Andrea
 Věra a Borek 
  • 

Pro Blanku 

(18.12.2005 22:49:10)
Ahoj Blanko,
díky za tvůj článek. Konečně vím, že nejsem sama, kdo tak úplně nemůže skousnout neplánovaného císaře, i když třeba z jiného důvodu.
Taky jsem chtěla přirozený porod, nijak se v těhotenství nešetřila, spoustu toho načetla, cvičila, masírovala hráz atd., a po 20 hodinách byl porod ukončen sekcí jako nepostupující pro špatnou rotaci hlavičky. Kdyby se čekalo dál, skončilo by to nejspíš kleštěmi a poté, co jsem viděla to údajně malé dítě – 4kg a obvod hlavy 37cm, by možná chudák dopadl kdoví jak. Pracuju s postiženými dětmi, a u cca poloviny dětí s DMO jsou důvodem perinatální komplikace, asfyxie, klešťové porody...
Měla jsem štěstí na naprosto skvělý personál na porodním sále, primář s tím přišel včas, ještě než začal mít malý opravdu problém, stihlo se to ve spinálu, manžel dokázal říct ta pravá slova v pravý čas – a díky jeho slovům se necítím jako ty. Problém u mě je jinde: poprvé jsem něco fyzicky nezvládla. Jsem tvrďák, místo prahu bolesti je u mě někde v úrovni horních futer, ani po tom císaři jsem neměla dojem, že by to nějak moc bolelo, ale mám šílený strach, že u dalšího dítěte to bude totéž a třeba narazím na doktora, který to bude chtít „zkusit“ a bude to zkoušet tak dlouho, až to odskáče naše miminko. Prostě už svému tělu nějak nevěřím. Brala bych plánovaného císaře – jako bezpečí pro miminko.
Jsem ráda, žes své pocity napsala, možná je to první krok k tomu se s tím srovnat. (Platí to i pro mě.)
Hezké Vánoce tobě i dcerce.
Věra

 Blanka 
  • 

Re: Pro Blanku 

(11.1.2006 21:49:10)
Ahoj Věrko,
koukám,že my ženský když něco nezvládneme,jsme z toho docela dlouhou dobu zničené a v hlavince to šrotuje.
Jsi pěkný drak a bolest vůbec necítíš. Já myslím,že taky vydržím dost,ale tohle bolelo jak ...Jizva se sice hojila dobře,ale ještě tak dva měsíce po té, to někdy bolelo.
Nechci Ti radit,na to nemám právo,ale zkus se na věc podívat pozitivněji. Já osobně,jak vyplývá i z mého příspěvku, bych kdyby bylo vše v pořádku plánovaného císaře nebrala ani za nic. Třeba půjde podruhé vše samo a bude to v pohodě.
Blanka
 Blanka 
  • 

Re: Pro Blanku 

(11.1.2006 21:50:17)
Ahoj Věrko,
koukám,že my ženský když něco nezvládneme,jsme z toho docela dlouhou dobu zničené a v hlavince to šrotuje.
Jsi pěkný drak a bolest vůbec necítíš. Já myslím,že taky vydržím dost,ale tohle bolelo jak ...Jizva se sice hojila dobře,ale ještě tak dva měsíce po té, to někdy bolelo.
Nechci Ti radit,na to nemám právo,ale zkus se na věc podívat pozitivněji. Já osobně,jak vyplývá i z mého příspěvku, bych kdyby bylo vše v pořádku plánovaného císaře nebrala ani za nic. Třeba půjde podruhé vše samo a bude to v pohodě.
Blanka
 Věra 
  • 

císařský řez 

(18.12.2005 21:00:56)
Ahoj Blanko, když jsem četla tvůj článek, jako bych četla svůj příběh. Po dvou potratech jsme byla konečně zase těhotná a i když jsem musela první tři měsíce ležet, vše probíhalo dobře. U prostřed těhotenství vyzkoušeli doktoři ještě trochu mé nervy, když jsem musela jít na amniocentézu, ale dopadla dobře.
Miminko-holčička (manžel by zvědavý :-)) byla v 31. týdnu krásně hlavičkou dolů. Na kontrole v 36. týdnu však byla přetočená, hlavičou mi šťouchala pod prvá žebra, takže spíš poloha příčná. Nikdy mě nenapadlo, že bych zrovna já mohla rodit císařem, navíc potom, co jsem proběla předtím. Na porod jsem se taky moc těšila, jak mi miminko poprvé položí na břicho, jak bude reagovat manžel, jak mimi poprvé zabrečí.....
Od pana doktora jsem dostala cviky, které jsem poctivě cvičila, holčičce jsem domlouvala, svítila na ni, hledala osvědčené rady na netu. Beruška byla paličatá (a je i nadále) a prostě se ne a ne přetočit.
Do nemocnice jsem musela nastoupit den předem, což bylo pro mě velice nepříjemné vzhledem k mým strašným-nezapomenutelným zážitkům z nemocnice v Podolí, kde jsem byla na kyretážích.
Celou noc před porodem jsem nespala a byla z toho strašně rozesmutnělá.
Bohužel jsem neměla ani kontrakce, porod byl v celkové narkóze (epidurál mi nedoporučili, manžel by stejně nemohl být u mě). Na bolest po probuzení nikdy nezapomenu, stejně jako na to, když mi mojí berušku přinesli.

Stejně jak píšeš ty, Blanko, si na to už nevzpomenu, jenom když si např. přečtu podobný příběh, tak bych brečela, že jsme nemohla prožít něco tak krásného jako porod přirozenou cestou. Přijde mi, že jsem o něco ochuzená. Taky nedovedu pochopit, že by si některé maminky přály císaře radši než normální porod. Ještě tři týdny po porodu mě jizva bolela.

No snad se na mě usměje štěstí a své druhé dítě porodím klasicky:-):-)

Všechny stávající i nastávající maminky zdraví
Věra


 Petra, Dominik 3/04 
  • 

Re: císařský řez 

(18.12.2005 22:14:52)
Reaguju jenom na tvou větu "Nechápu maminky které chtějí císaře za každou cenu" (omlouvám se, nepamatuju si to doslova, uvozovky jsem použila proto, abych tu větu odlišila od ostatního mého textu)
Třeba ty maminky mají důvod....
Nechci se nějak ospravedlňovat, ale já bych ten císař brala, protože si myslím že mám aspoň trochu důvod. Píšeš že tě jizva bolela ještě tři týdny po porodu - já jsem po porodu 21 měsíců (přirozeném) a problémy s "jizvou" dole mam do teď. Tři týdny by pro mě byly super.
I když musím přiznat, že na druhou stranu bych příště zase chtěla porod normální cestou, třeba by mě "přešili" a já bych přstala mít problémy.
Ale jinak "důvod" pro císaře jen ten, že nechci aby to dlouho trvalo a bolelo já taky nauznávám.
Tak teď holky "do mě", už jsem jednou do nějaké diskuze to o císaři psala a pustily jste se do mě (a samozřejmě měly taky pravdu - a já to klidně dokážu uznat, nemyslím si že jen moje stanovisko je to pravé :-) )
 lenka 
  • 

jak jsem rodila nerodila 

(18.12.2005 22:29:30)
me dcerce bude prviho ledna take rok a tvuj meil me velmi inspiroval k tomu, popsat moje zkusenosti. Take jsem se na porod pripravovala, cetla knihy typu Nova doba porodni, tesila se, az mi malou polozi poprve na bricho - a taky bylo vsechno jinak. Termin jsem mela 18. ledna, ale uz na silvestra v poledne mi nahle praskla plodova voda a my padili do porodnice u Apolinare, mame ji pet minut pesky. Tam si me taky okamzite nechali, muze jsem poslala domu, ze ho zavolam, az bude treba, byly jsme na cekatelskem pokoji tri zensky... Na tu silvestrovskou noc nikdy nezapomenu - ta tajuplna atmosfera u Apolinare, doktor hral na kytaru v sesterne, Bolkoviny v televizi, sledovani ohnostroje z okna, nervozita, klid, ocekavani, strach....V noci se objevili slabe kontrakce, rano jsem chodila nahoru po schodisti dolu, ovsem kontrakce se nejak vytratili. Nakonec se porod musel odpoledne vyvolavat injekci, a jeste k tomu jsem se nechala premluvit na epidural - ja, zastankyne prirozeneho porodu, mela jsem strach, me mile spolucekatelky me to tak doporucovali, nechala jsem se ... No, s epiduralem to bylo v pohode, citila jsem jen tlak, muz byl uz u me, bohuzel jsem musela jen lezet, mela jsem infuzi, protoze u me byl nalezen streptokok... Blizila se posledni faze porodu, ale ouha - i pres me tlaceni opravdu o zivot, se mala nemohla protlacit, az tady mi bylo zdeleno, ze mam uvnitr zuzenou panev, ja s moji slovanskou postavou ... Muzu vam rict, ze tasy uz epidural nepomahal ja si zazila sve, bylo to strasne, no a nezbylo nic jineho, nez cisarsky rez... Probudila jsem se na JIP, oblbla, roztrepana, a bylo mi receno, ze mam zdravou holcicku. Cekala jsem opravdu dlouho, nez mi ji prinesli ukazat, to Apolinari nikdy nezapomenu a reknu vam , nikdy vice, ta setricka byla takova krava, ze se to jinak rist neda.
Cely porod se absolutne nevyved, mam z toho trauma doted , akle rikam si, diky bohu je nase Nellinka zdrava a krasna. Za ty bolesti jsem skoro vdecna, protoze mam pocit, ze jsem to zazila, jen bez finale. Pokud budu rodit jeste jednou a bude to muset byt zese cisar, chci jen lokalni umrtveni . A rozhodne nejdu k Apolinari.....

Lenka
 magda 
  • 

Re: jak jsem rodila nerodila 

(18.12.2005 23:28:22)
Leni,
moc ti rozumím, nevěřila bych, že je to dnes u Apolináře stále možné... v roce 91 jsem tam odrodila císařem 1.dceru, se vší myslitelnou hrůzou, o které píše i Blanka, ale nejhorší bylo, když mi řekli po probuzení z narkózy na mou prosbu, že chci dceru vidět "Co na ní chcete vidět, stejně nemůžete po císaři 3 dny kojit.." a viděla jsem ji až po těch 3 dnech... tu hrůzu NIKDY nezapomenu, ty probrečený hodiny..
I druhá dcera se narodina císařem, v mimopražské porodnici, se spinálním umrtvením (od pasu dolů), zase jsem ji neviděla, protože se nenadechla a hned ji odnesli do inkubátoru...
Můžu říct, že ještě dnes, po víc než 14 letech mi naskakuje husí kůže.
Ano, mám 2 krásný, zdravý a chytrý dcery (že by na té teorii o SC a IQ něco bylo?), jsem štastná, ale to trauma, že jsem prošvihla jejich první okamžiky (resp. napřed 3 dny a u 2.dcery 25 hodin, když jsem musela ležet), na to nikdy nezapomenu.
Držte se a příště hlavně bojujte za to, dítě vidět co nejrychleji!!!
 Blanka 
  • 

Re: jak jsem rodila nerodila 

(12.1.2006 18:58:06)
Ahoj Lenko,
jen malý příspěveček k Tvému článku (trochu mě z toho šel mráz po zádech a hlavně mi z toho bylo úzko,ale hlavně že vše dobře dopadlo). Já,když mi to řekli,že musí provést císaře, tak jsem se sic orosila,ale hned jsem reagovala (to jsme v článku nepsala),že bych aspoň chtěla lokální anestezii. To bohužel nešlo,když se pospíchá, musíš mít celkovou narkózu.Prý než epidurál zabere,trvá to i půl hodiny a mohlo by být pozdě.Tak mi to řekli v porodnici.
Kdybych s císařem počítala dopředu, taky bych chtěla jen lokální anestezii,to by u toho mohl být i manžela a viděli bychom malou hned.Ale nebylo to plánované :o(
To jenom na okraj.Měj se hezky a je dobře,že jsi taky napsala svůj příběh.
Blanka
 máta 


... a ještě navíc 

(19.12.2005 1:05:59)
Milá Blanko,
především díky za tento článek. Pocity, které popisujete, mě trápí celého půl roku, od narození mého syna. Bohužel si ani nemůžu říkat to, co doporučují některé duly nebo PA, totiž že mimi se samo rozhodne, jak a kdy chce na svět - mě udělali SC ve 34. týdnu kvůli jakémusi (nakonec nezjištěnému) zánětu doprovázenému silnou bolestí (vypadalo to na slepé střevo, ale to se nepotvrdilo). Já si tedy navíc vyčítám, že syn byl násilně vytažen do světa z poklidné dřímoty v bříšku, nic netušil, nic mu nechybělo ... a najednou přijde někdo s nožem ... a vyčítám si, že jsem mu připravila tři smutné týdny v inkubátoru, jen proto, že jsem nezvládla bolest od onoho zánětu.

Přestože jsme na mimi dlouho čekali, celé těhu bylo naprosto bez problémů a taky jsem chtěla co nejpřirozenější porod, nejlépe ve Vrchlabí :-) ... dneska ale kvůli tomu, jak to dopadlo, velmi pochybuji, zda budu mít někdy odvahu na druhé dítě.

Pozitivní na tom je, že teď - po půl roce - mi začíná připadat, že už na způsobu porodu trošku přestává záležet. První týdny jsem doslova brečela pořád, nejen jak někdo píše, při každém pohledu na jizvu, ale doslova každá maličkost mi můj "porod" připomínala. Dneska už (řekla bych) převažují jiné "starosti", první příkrmy, motorický vývoj ... a na okolnosti synova narození už nemyslím tak často. Přesto pořád například neříkám "porodila jsem", nebo "narodil se" - jako porod mi to fakt nepřišlo.

Přeji všem pisatelkám se stejnou zkušeností, ať se jim daří se s negativními pocity vyrovnat, ať už naráz, nebo postupně. Mě moc pomohlo zjištění, že nejsem sama - ještě jednou děkuji, Blanko.
 Blanka 
  • 

Re: ... a ještě navíc 

(11.1.2006 22:17:23)
Ahoj Máto,
neděkuj. Já si taky myslela,že jsme sama,ale i až teď vidím,že je nás víc,co trápí jak jejich mimča přišla na svět.
Taky neříkám porodila jsem...
Blanka
 Jana 
  • 

divej se na to jinak 

(19.12.2005 2:13:19)
Ahoj,

zkus prijit na to, proc jsi se tak upla na zpusob porodu.

Otazka, jakym zpusobem budu (prvo)rodit, pro me po cele tehotenstvi neexistovala, nenapadlo mi se tim zabyvat coby smysluplnou otazkou. Bylo mi tenkrat 37, vedu zivot bez kamaradek a tak jsem asi nebyla ovlivnena. V porodnici jsem rekla, ze bych chtela rodit prirozenou cestou, aby to pro detatko byl prichod na svet jak ma byt, jenze po dvaceti hodinach od prvniho maleho odteceni plodove vody (neotvirala jsem se), jsem byla vdecna za to, ze me vubec vzali na cisarsky rez (a delali pekne drahoty, pry to musi schvalit nejaky profesor), protoze vycerpanim z bolesti, vysetrovanim po dvou hod., stalych kapacek bez poskytnuti mi luzka k lezeni na hekarne, jsem jiz byla fyzicky naprosto neschopna pomoci decku na svet. O pritomnosti partnera, byt jen na chvili, jsem si mohla nechat jen zdat. Doktor mi rekl, zenska co zmatkujete, vzdyt nerodite... Luzko ne (bylo volne), venku cekaji dalsi rodicky (zadna do meho porodu neprisla)...

Mimochodem muj drahy mi potom kdysi vmetl do tvare, ze jsem "nerodila" a ja na nej nechapave koukala, oc mu jde.

Ocen to, ze lekari dobre rozpoznali situaci a zasahli vcas a tak dobre, ze jste obe bez komplikaci, vzdyt hlavne pro malou narkoza byla riziko.

Rekla bych, ze ta rozsahla informovanost, kterou dnesni doba prinasi (tim myslim literaturu, kurzy), je vic ke skode nez uzitku. Driv asi zenske vic fyzicky pracovaly a mene filozovaly - na to jim cas nezbyval - a dik tomu se ochranily pred nesmyslnymi psychickymi problemy.
 Evka, Samko 20 mes. 
  • 

neľutuj, všetko sa stalo, ako sa malo stať 

(19.12.2005 8:46:28)
Milá Blanka,

presne ako ty som sa pripravovala na príchod svojho bábätka na svet, takisto to bolo s jeho otočením.
Prenášala som dva týždne, a napriek injekciám, ktoré mali pomôcť rozbehnúť pôrod, to nešlo - pár kontrakcií, ktoré zoslabli a zmizli. Odtiekla mi aj plodová voda a stále nič. Takže musel prísť na rad cisársky rez.
A dozvedela som sa, že moje dieťatko malo okolo krku omotanú pupočnú šnúru. A bolo veľké, najmä hlavička bola taká, že by neprešla pôrodnými cestami, keďže mám užšiu panvu. Iba by sme sa trápili a bábätko by bolo ohrozené. Takže som šťastná, že to takto dopadlo.
Manžel takisto ako Tvoj mohol nafotiť naše dieťatko, a byť s ním namiesto mňa dve hodiny. Priniesli mi ho keď som sa prebrala z celkovej anestézie.
A bolesti po cisárskom reze .. boli, ale vôbec nie príšerné, nepotrebovala som ani tabletky proti bolesti, ktoré mi ponúkali.

Takže, Blanka, nech sa Tvoje dieťatko narodilo akokoľvek, je zdravé a Ty tiež, to je dôležité.
Nech Ti nie je ľúto to, že si sa pripravovala zbytočne. Nebolo to zbytočné. Keby všetky mamičky a budúce mamičky boli také zodpovedné!!!
 Stanik 


u mě to bylo naopak 

(19.12.2005 8:48:05)
Docela chápu ty pocity, i když je nesdílím. Já jsem od počátku těhotenství věděla, že budu rodit CS a vůbec jsem neřešila, že budu o něco ochuzená. Vzhledem k mé diagnóze, kdy na většinu typů bolesti reaguje mé tělo epileptickým záchvatem, nebyla jiná cesta. Chodila jsem pravidelně do poradny v nemocnici v Krči, kde jsme se pokaždé bavili s lékaři, že porod bude císařem, a těšila se, až bude miminko venku. Na poslední poradnu (2 dny před termínem porodu) jsem šla k vedoucímu lékaři odd. rizikového těhotenství. Jeho přístup mě naprosto dostal - oznámil mi, že budu rodit normálně, že jim tam před 7 lety zemřela pacientka při porodu císařským řezem. Upozornila jsem ho na svou diagnózu, načež mi odpověděl, že pokud mám takové komplikace, nemám si pořizovat dítě. Samozřejmě byl v poradně se mnou i můj muž, který se snažil vše rešit, já jen brečela, ale doktor byl velice nepříjemný a "odpálkoval" ho slovy, že snad jsem svéprávná, abych si to vyřídila sama. Nakonec mě poslal ještě na neurologii u nich v nemocnici, aby měl zprávu od tamějšího neurologa .... ten samozřejmě napsal, že mě neléčí a nezná a že plně důvěřuje zprávě, kterou připravila hned na začátku těhotenství moje neuroložka. Přemýšlela jsem, že po takové zkušenosti s touto porodnicí budu raději rodit jinde, ale nakonec jsem to riskla - byla jsem přece dva dny před termínem! Vše se podařilo, i přes strašné bolesti a výrok, že už nikdy dítě nechci, bych nyní rádä otěhotněla podruhé. Budu muset opět rodit císařem, ale neřeším to. Jediný, kdo to řeší, je moje rodina (rodiče, tety), pro které jsem neschopná porodit dítě normálně. Mrzí mě to, jejich narážky a výroky na toto téma mě zraňují, ale přijímám to jako fakt, když oni sami nejsou schopni přijmout jako fakt, že normálně zkrátka nikdy rodit nebudu. Držím pěsti všem, které se snaží otěhotnět a nebo to svoje štěstíčko už nosí v sobě, aby vše dobře dopadlo!!! A co se týká porodu, tak si myslím, že vždycky je to hlavně o lidech, kteří tam jsou s Vámi - lékaři, sestryˇ- a kteří Vás dokážou psychicky podpořit (nebo zdeptat :-(().

Krásné Vánoce!
 adelaide k. 


přirozeně neznamená bez chybičky 

(19.12.2005 10:45:42)
Já jsem CS nerodila, přesto to nebylo to pravé ořechové.
Porod byl dlouhý, úmorný, miminko přidušené s plodovkou na plicích, viděla jsem ji asi 30 vteřin, pak ji odnesli na ošetření a pak hned šoupli do inkubátoru.
Dobu na poporodním jsme strávila povídáním s manželem.
První kojení bylo až za 24 hodin po porodu.
Pak mi ji odvezli do jiné nemocnice na dětskou JIP s oboustraným zápalem plic. Nevím jaké je mít miminko na "roomingu" zkoušet kojení učit se koupat a přebalovat a nevyspat se :-), nevím jaké je ukazovat ho návštěvám (ostatně návštěvy byly v době mého pobytu v nemocnici všude zakázány kvůli chřipkové epidemii) a jít (nejvýš) pátý den domů. Znám jenom vysedávání u inkubátoru, mlčenlivé, smutné sezení s ostatníma maminkama ve společné jídelně oddělení JIP, nekonečné čekání na výsledky krevních testů, debaty s doktory, a večerní brečení do telefonu.
Dopadlo to dobře a naše holčička je zdravá, šikovná, a smozřejmě nejhezčí na světě.
Na porod vzpomínám ráda, bylo to krásné, a měla jsem pocit "zdolání hory". Přesto mi něco chybí...
...ale, prostě ale... není správné říkat si co by kdyby, to člověk škodí sám sobě. "Kdybych porodila normálně mohlo to být super". Ale ono to tak není, vždycky je něco za něco - "nepovedený porod" za zdravé miminko.
Dobrá matka se nepozná podle toho jak porodila. Je vaše miminko spokojené, šťastné a veselé. Pak není o čem přemýšlet.
 Eva + Karolínka 11,5 měsíců 
  • 

Cítím to stejně. 

(19.12.2005 11:13:10)
Ahoj. Na svůj první porod jsem se chystala stejně jako Ty, chtěla jsem mít všechno tak, jak je to nejlepší pro mimčo. poloha koncem pánevním mě nestrašila, za prvé bylo mimčo malinké a za druhé já jsem se taky narodila KP a přirozeně. Jenže na Silvestra se všechno změnilo. 5.1.2005 se mi narodila císařem Karolínka. Kvůli tromboze, kterou mi lékaři zanedbali jsem musela honem honem na sál a v celkové narkoze jsem (ne)rodila. Ještě horší, ale je, že Karoli se narodila v 9:58 a manžel, přestože seděl v předsálku a sestra o něm věděla se to dozvěděl ve dvě telefonem od mé mamky. Prý na něj zapomněli!!! Dobrá omluva, že. Proto bylo naše miminko po narození samo, až do tří hodin odpoledne, než ho donesli mě. Přitom jsem se na to speciálně ptala, jestli mám manžela volat. Prý, že určitě, miminko mu hned ukážou a dají pochovat..... Dodnes mě to mrzí a občas i trápí. Navíc jsem se ještě čtyři dny po porodu nesměla ani hnout, takže mi naší holčiku nosili jen na krmení. Doufám, že při příštím porodu bude přinejhorším možný alespoň epidurál, ale samozřejmě, že nejradši bych porod přirozenou cestou.
 Mapik+Betka+Fili 


hlavne ze je mala v poradku! 

(19.12.2005 13:09:34)
Nevim, jesli bych si z cisare delala takovou hlavu, kdyz je mala na svete a v poradku, klidne bych se nechala rozrezat cela, kdyby to miminkum pomohlo - bohuzel jsem nakonec rodila prirozene, ale vzhledem k tomu, ze to bylo moc brzy (23+1), stejne jsme o broucky prisli... Kdyz doktori priste reknou cisar, sklapnu podpatky a jdu pod kudlu - za zive a zdrave detatko to rozhodne stoji!!!!!!!!!
 Mapik+Betka+Fili 


hlavne ze je mala v poradku! 

(19.12.2005 13:10:29)
Nevim, jesli bych si z cisare delala takovou hlavu, kdyz je mala na svete a v poradku, klidne bych se nechala rozrezat cela, kdyby to miminkum pomohlo - bohuzel jsem nakonec rodila prirozene, ale vzhledem k tomu, ze to bylo moc brzy (23+1), stejne jsme o broucky prisli... Kdyz doktori priste reknou cisar, sklapnu podpatky a jdu pod kudlu - za zive a zdrave detatko to rozhodne stoji!!!!!!!!!
 Jitka 
  • 

neni to masochismus? 

(19.12.2005 15:43:18)
ja mam dve deti, obe operativne, a nijak mi nechybi, ze jsem je neporodila normalnim zpusobem. a tem detem to urcite nevadi taky. mozna ma autorka nejaky skryty pocit menecennosti a snaseni porodnich bolesti pro ni predstavuje neco jako ritual pro vstup mezi plnohodnotne zeny? jinak fakt nechapu, co ji vadi na tom, ze nemusela hodiny trpet.
 Bellana 


Re: neni to masochismus? 

(19.12.2005 15:56:49)
Blanko, ačkoliv byl můj porod úplně jiný než tvůj, tak chápu (nebo si aspoň myslím, že chápu), jak se cítíš. Asi by mi na tvém místě taky něco chybělo. Já jsem si při porodu užila bolesti až až, ale ten úžasný pocit euforie a pýchy na to, co jsem dokázala, mi to zcela vynahradil.
Jasně, že zdraví dítěte je přednější, to snad ani není třeba psát.
Ale třeba pro mě osobně to byla úžasná zkušenost, vlastním přičiněním přivést dítě na svět: nadřela jsem se u toho, ale bylo to krásné.
Možná to píšu trochu zmateně, ale chtěla jsem tě jenom podpořit. Přeju tobě i Anežce jen to nejpší, a hlavně aby se ti dušička brzo uzdravila :-)
 vranimůra 


Re: Re: neni to masochismus? 

(19.12.2005 16:45:07)
Tak věta, vlastním přičiněním přivedla na svět dítě, úžasný zážitek, tak to je podle mě přesně to, co Blance moc nepomůže a naopak ji hodí zpět do té její, pro mě nepochopitelné, deprese.
 Bellana 


Re: Re: Re: neni to masochismus? 

(19.12.2005 17:20:08)
Vrani, neznám Blanku a nedokážu soudit, co jí pomůže, nebo nepomůže. Dle mého názoru jí zase nepomůže přístup typu: "o co ti jde, hlavně buď ráda, že máš zdravé dítě, a víc se v tom nešťourej".
Jen jsem se svým příspěvkem snažila naznačit, že ač jsem podobnou situaci neprožila, dokážu Blančiny pocity pochopit, respektuju je, a přeju jí, aby se s tím, co ji trápí, dokázala vyrovnat.
 Katka tři děti 
  • 

Moc to rezebíráte!!! 

(19.12.2005 18:02:51)
Milá Blani,

chápu o čem píšeš, jaké máš pocity sklamání.Těšila si se na porod, proč by ne! Měla jsem podobné pocity. Tady jsem chtěla rodit třetí dítě přirozeně, ale všechno dopadlo jinak. Ale i tak byl pro mě císař krásným zážitkem s manželem, jiný než u přirozeného porodu. Tím, že jsem byla při vědomí, mohla jsem vidět malou hned a štěstím si pobrečet!Manžel mě držel za ruku a atmosféra na operačním sále díky doktorům a sestrám byla bezvadná až humorná! Mám proto na oba porody přirozený (v roce 2oo1) tak i na císaře letos 8. prosince krásné nezapomenutelné vzpomínky. Na porod v roce 199o si nepamatuji, protože skončil císařem v úplné narkóze.Nechápu proč to některé moc rozebírají! Píšeš o svých pocitech a hotovo!Prostě když člověk zažije něco krásného a to může být i porod, tak by to chtěl přístě znovu. Není v tom nic nenormálního.
Zdravím
 Blanka 
  • 

Re: Moc to rezebíráte!!! 

(11.1.2006 22:56:56)
Ahoj Katko,
děkuji,že jsi můj článek pochopila a tak víš,proč se to tolik rozebírá,máš naprostou pravdu.
Přeji Tvým dětem hodně zdraví a pohodovou maminu.
Blanka
 Blanka 
  • 

Re: Re: Re: neni to masochismus? 

(11.1.2006 22:51:45)
Vrani,
Bellana to myslela dobře i když to možná divně napsala. Ale pochopila můj článek a to, co jsem tím chtěla říct.
Né,jako jiné,které si myslí,že se lituji a pak mi říkají buď ráda,že má zdravé dítě. Já jsem ráda,já jsem za to vděčná,ale o tom to nebylo...
Měj se B.
 Jitka, 5měsíční holčička 
  • 

Císař 

(19.12.2005 19:15:31)
Ahoj holky,
pročítala jsem vaše příspěvky a názory týkající se císaře a celkově na mě působily skličujícím dojmem. Já mám císařský řez za sebou, ani jsem jinou volbu neměla, protože jsem měla težkou komplikaci (placenta ucpávavala východ z dělohy). Samotný zákrok probíhal při mém vědomí (i když bych radši bývala spala, ale z hlediska mé komplikace bylo pro doktory lepší, abych byla vzhůru); vůbec jsem necítila žádnou bolest, všechno proběhlo rychle a perfektně, akorát pak byly velké bolesti ještě několik dní potom a menší ještě dost dlouho po zákroku. Každopádně chci povzbudit holky, které se císaře obávají, že to není tak strašný, opravdu to ani trochu nebolí; až potom - ale to zas už vidíte to vaše sluníčko a po pár týdnech na bolest postupně začnete zapomínat. Holky nebojte se a nechte rozhodnutí na doktorech - já bych, nebýt císaře, tady už nebyla a moje krásná a zdravá holčička taky ne... Stojí to za to, takže Hodně síly a fakt to přebolí.
 Iva 
  • 

Plány 

(19.12.2005 19:23:09)
Milá Blanko a všechny ostatní, co jste si představovaly porod jinak. I porod bez císařského řezu si mnohá plánuje jinak. Taky jsem si myslela, že tím svým plánem něco zmůžu. Protože jsem cimprlína, s blížícím se dnem D jsem si usmyslela, že rodit budu v epidurální analgezii, ketrou v té "mé" porodnici nabízí. Kontrakce začaly kolem půl šesté ráno s odchodem hlenové zátky. Zpočátku byly po 10 i 15 minutách a tak jsem si řekla, že to třeba budou jen poslíčci, manžela poslala s klidem do práce se slovy, že jsou přece telefony a když tak se ozvu. A začala si psát dobu kontrakcí, zkontrolovala tašku do porodnice, co kdyby.... Kolem poledne, kdy kontrakce byly asi po 5 minutách jsem zavolala manželovi, že asi se pojedeme do porodnice podívat- pro jistotu. Dorazili jsme kolem druhé odpoledne, po vyšetření a monitoru mi paní doktorka řekla, že domů mne již nepustí, že s takovým nálezem bych taky mohla porodit doma, a že malá bude na světě tak do sedmé večer. Bylo 14.30, když nás sestřička odvedla na pokoj a v 15.20 jsem už držela malou v náručí. Na prvorodičku to byl tedy fofr a na nějakou analgezii nebyl vůbec čas. Díky překotnému porodu byla bolest sice kratší, než u jiných maminek, které si jí užijí i 12 hodin a více, ale zato přechod od snesitelné k té kruté byl rychlý až šokující a nějaká euforie těsně po porodu, jak jí znám z vyprávění kamarádek.... to se vůbec nekonalo. Ale nemyslete si, nestěžuji si. Prostě takhle to pro mne a miminko bylo nejlepší a proto se to tak stalo. Iva
 Eva K 
  • 

Re: Plány 

(29.12.2005 14:36:09)
Jojo, taky jsem plánovala přirozený porod, naštěstí jsem si včas uvědomila, že všechno může být jinak, že nemusím zvládnout bolesti bez léků, že můžeme skončit pod kudlou, že manžel nemusí stihnout dorazit za náma.. Pevně doufám, že mi dnešní zdravá logika umožní si nevyčítat, kdybych třeba něco při porodu nezvládla. Myslím, že tlak na ženy je veliký, rodit, kojit, vychovávat, trpělivost, domácnost jako klícka, spokojený manžílek.. Že by výsledek feminismu? Nevím.
Eva
 Petra 
  • 

Reakce 

(20.12.2005 17:22:53)
Miminko, když se narodí, tak rozhodně nepláče hlady....
Nevím, proč píšete takový článek, můžete být vděčná, že se mimi narodilo zdravé.Že jste si přála rodit normálně, ale když to prostě jinak nejde, tak se to musí vzít jak to je a nestěžovat si. Petra z V. Meziříčí
 petra 
  • 

reakce 

(20.12.2005 17:26:05)
Miminko, když se narodí, tak rozhodně nepláče hlady....
Nevím, proč píšete takový článek, můžete být vděčná, že se mimi narodilo zdravé.Že jste si přála rodit normálně, ale když to prostě jinak nejde, tak se to musí vzít jak to je a nestěžovat si. Petra z V. Meziříčí
 Blanka 
  • 

Re: reakce 

(11.1.2006 23:09:14)
Zřejmě jste můj příspěvek dost dobře nepochopila.Jsem ráda za zdravé mimčo, jsem vděčná lékařům,ale v žádném případě si nestěžuji !!!Pokud se vám ten článek nelíbí, tak ho prosím nečtěte !
Zdravím.
 Petra (dcera, 10 měsíců) 
  • 

Moc nechápu 

(20.12.2005 22:28:58)
Blanko, já myslím, že nejdůležitější je, že všechno proběhlo v pohodě a nikomu se nic nestalo. Upřímně, moc nechápu, proč tě to tak "žere", vždyť při porodu je nejdůležitější, aby všechno dobře dopadlo a na konci bylo zdravé dítě a zdravá maminka a způsob,jakým se dítě dostane na svět, je až na druhém místě. Možná, že kdybys rodila přirozenou cestou třeba 16 hodin, mluvila bys jinak. Ale jinak nic proti. Nemyslím to zle.
Pa Petra
 sally 


Hmmm... 

(21.12.2005 0:28:23)
... to je zase teda diskuze... musím říct, že mi taky přijde že se šíleně propagují přirozené porody a pak jsou z toho takováhle zklamání.

Při prvním těhotenství mi bylo blbě, na žádné kursy jsem nechodila, co jsem chtěla vědět, to jsem si přečetla. Asi ve třicátém týdnu jsem si prohlížela porodní plán a zkoušla v duchu zaškrtávat v kolonkách chci / nechci... a zjistila jsem, že všechny věci "nechci" mají svá ale (nechci nástřih, ale pokud bude muset mimi rychle ven tak ano; nechci císaře, ale... nechci kapačky, ale...). Pak jsem najednou byla v nemocnici, přes veškeré snahy se mimi narodilo ve 33. týdnu. Rodila jsem vaginálně, porod pohodový, rychlý - ale bylo mi to úplně fuk - já jsem rodit NECHTĚLA. Nechtěla jsem, aby moje mimi muselo být měsíc na JIPce, nechtěla jsem dojíždět do nemocnice, nechtěla jsem se rozkojovat s elektrickou pumpou, nechtěla jsem spoustu dalších věcí, ale všechno to v té době bylo rozhodování mezi špatným řešením a ještě horším řešením. Pokud někdo má to štěstí a může se rozhodovat mezi výborným, slušným, horším a nepřijatelným zcela dle své vůle, tak je to něco jiného. ALe upřímně řečeno - ono málo co je takhle černobílé. Přijde mi důležité nebrat tyto drobnosti jako osobní křivdu - situace byla taková a taková, rozhodli jsme se raději pro to špatné řešení než pro to ještě horší.
Moje druhé těhotenství bylo naopak dlouhé, porod vyvolávaný (dva dny po termínu UTZ ukázala velmi malé množství plodové vody, což prý znamená, že placenta už nefunguje jak by měla), komplikovaný. Že bych s nějakým dojetím vzpomínala na to, jak jsem byla ukřižovaná kapačkama a drátama (kapačka s oxytocinem, epidurál, kapačka s tekutinama a drát miminku přímo na tělo - po prasknutí plodovky - protože se doktorce nezdály ozvy a chtěla mít přesnou kontrolu), tak to teda ne. ALe vlastně na to nijak nevzpomínám. Když si vzpomenu na svůj druhý porod, tak se mi vybaví především ta chvíle, kdy doktorka začala řvát "ztrácíme jí, volejte neonatology". Sestru startující k telefonu, manžela startujícího k doktorce, která zůstala náhle sama na všechno. Vytáhnout mmimi vakuovým extraktorem, zaškrtit, přestříhnout a odmotat dvakrát omotanou šňůru trvalo sotva pár vteřin, ale těch pár momentů než naše mimi začalo kolem sebe prskat vodu, bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli. Samozřejmě, že v té chvíli enbyl čas na nějakou zdravotnickou osvětu či zkoumání mého názoru na porod s vakuem - malá v tu chvíli musela ven, tečka.

Ani jeden můj porod nebyl takový, jak bych si představovala. Oba byly příliš dramatické a hlavním pocitem byl šílený strach. Ale prostě to tak bylo - neměla jsem volbu, která by neohrozila moje děti ještě víc, než byly v ten okamžik ohroženy. PRoto moc nechápu všechny ty nářky a pocity zklamání a vlastní nedostatečnosti, o kterých tu čtu - není to trochu masochismus, pořád se v tom rýpat a litovat se?
 cizinka 
  • 

Re: Hmmm... 

(21.12.2005 12:58:28)
Sally, tahle diskuse se mi zdala docela fajn a o vecech, ktere docela stoji za tema. Ze prirozene porody se prilis moc propaguji a pak z toho vznikaji takovyhle zklamani? Castecne je to pravda, ale diskuse o vlivu zpusobu na psychicke zdravi zeny vzniklo drive nez samotna vseobecna "moda" prirozenych porodu. Totiz porovnavaci statistiky domacich a porodnicnich porodu odhalily, ze po porodnicnim porodu vyskytuji se poporodni deprese az trikrat casteji. Otazkou je, JAK se prirozeny porod propaguje. Jestli to se nebere jako celozivotni zkouska zeny, ale usiluje se o to, aby byly vytvorene podminky na bezpecny prirozeny porod v porodnicich, porodnich domach nebo doma pro ty, co na to zdravotne maji, tak je to spravny. Jestli se hraje na soutez, co je nejlepsi zpusob porodu pro kazdou a kdo nejlip porodil, tak to je nesmysl a i krivda pro ty, co prirozene porodit nemohly anebo nemuzou.

Ze se Blanka lituje? Nemyslim si, jen si vyrika svuj smutek. V tom co jsi napsala, vyrikala jsi svuj strach (a jak jsem te na netu potkala, uz po nekolikate). Myslim, ze od par zen s podobnou zkusenosti dostala i par utesujicich slov a pochopeni, a to bylo ucelem clanku.

A ze ty city po porodu vyzaduje pozornost i presto, ze vypada absurdne oplakavat neco, co byla lepsi moznost z dvou spatnych? To jiste, je to smer v porodnicke literature uz delsi dobu. Do osmdesatych let porodnictvi udelalo obrovsky pokrok z hlediska mediciny, ted se dodelavaji ty citove stranky. Docela mozna, ze trosinku sve pravdy ma i Jana (o nekolika radku vyse), kdyz pise, ze ted zeny prilis filosifuji, v dobe, kdyz pracovali fyzicky (a dodam od sebe, u porodu jim a jejich diteti skutecne casteji slo o zivot) nemely cas ani dusevni schopnosti resit svoje city. Ale co s tim udelame? Muzeme udelat neco s tim, ze lidem od 19. stoleti porad casteji boli hlava? Kvuli tomu se rozvijela neurologie, psychologie a psychiatrie. Mozna je to tema nase doby, ale docela dulezite tema:-).
 Markéta J. + Martínek, skoro 4 
  • 

Poporodní deprese 

(21.12.2005 15:45:53)
Cizinko, ohledně té studie o četnosti poporodních depresí - v kterých zemích se výzkum prováděl? Je tam přibližně stejné procento nemocničních a domácích porodů? Protože jestli ne, a ten poměr je výrazně ve prospěch nemocničních porodů, tak nevím, jestli je možné učinit nějaké reprezentativní závěry. Žen trpících poporodní depresí (a teď myslím depresi, nikoli krátkodobým baby blues, které ma poměrně hodně maminek)je, alespoň se domnívám, velmi nízké procento, a velmi často se rekrutují z řad žen, které depresí trpěly již před otěhotněním. Prostě způsob a místo porodu asi není jediným faktorem, který ovlivňuje spuštění deprese. Vliv má i finanční situace, je-li v rodině přítomen partner atd. Já osobně si myslím, že to, že je teď velká móda hodně mluvit o přirozeném porodu a někdy ho i zrealizovat ( jestli chcete, přečtěte si, co jsem psala o přirozeném porodu mojí kamarádky v diskusi k článku o nejnovějším porodu). Pro spoustu maminek je to velmi zavazující, a přidělávají si tím další starosti k těm všem, co už mají na krku (protože doma to musí perfektně fungovat, děti musí být dokonalé, manžel taky i pes, pak je taky třeba chodit do práce, dobře vypadat atd.). Pak se k tomu ještě přidává povinnost kojit - a pokud to nejde, další problém. Já osobně s pisatelkou článku soucítím, nicméně její pocity vůbec nechápu. Tím v žádném případě nechci říct, že bych se nemohla ocitnout v podobném stavu - už jsem se poučila, že dokud si člověk určité situace neprožije, nikdy neví, jak bude reagovat. Pardon, trochu jsem se rozepsala - můj původní dotaz směřoval ke studii o vlivu prostředí na vznik poporodní deprese.
 cizinka 
  • 

Re: Poporodní deprese 

(21.12.2005 18:33:33)
Marketo, nejcasteji se cituje vyzkum z velke Britanii, kde cisla byly pres 60 procent u porodnicnich rodicek, a pod 20 procent u domorodek. Tyhle hyckali vsichni zastanci prirozenych porodu. Nejsou to cisla z Holandska, procento domorodek v Britanii bylo vyrazne mensi. Jen nebyl to zadny nadseny nepocetny underground, jako v Cesku. V Britanii po celou dobu zustala moznost rodit s PA nebo praktickym doktorem doma. Jde samozrejme o ten kratkodoby stav po porodu, ktery pak u 10 procent zen prechazi na trvaly a vaznejsi stav. Dalsi snadne pristupne statistiky, ktere mluvi ve prospech dulezitosti ohledu na pece o psychicky stav rodicky (take v nemocnicnym prostredi) najdes na webowych strankach dul. Statistika delky trvani porodu, podavani oxytocinu, a take vyskyt poporodnich depresi vyrazne klesa. Neni uplne jiste co zpusobuje vse divne psychicke stavy po porodu - o tom jsou zatim jen hypotezy. Zname jsou statisticke korelace mezi podavanim umelych hormonu a poporodni depresi. Ale mereni hladiny hormonu v krvi rodicek trpicich poporodni depresi neprokazaly nic jisteho - a malo co jisteho da se rict, pokud jde o tak jemnou a slozitou vec jak lidsky mozek. Samozrejme je dulezity i faktor zvladani nove situaci a dalsi situacni faktory. Ale prave proto je docela dulezita citliva podpora PA nebo duly, ktera o rodicku osobne pecuje.
Tvuj pribeh s kamaradkou cetla jsem. No ano, pouziti slova "prirozeny" je usmevny (Neni to ale jediny pripad, kdyz toto slovo pouziva se usmevnym zpusobem. Pred nekolika mesicu tady v souvislosti s porodem doma psal jeden doktor, ze pry chape, touhu zen rodit co "nejprirozenejsim prostredi". Musela jsem si chechtat pri premysleni, jak on to prirozene prostredi si predstavuje: lesy a vodopady? O prostredi bych rekla "bezpecne", "soukrome", "domaci", ale zeby prirozene:-)?) Nicmene u tve kamaradky dulezity je ten pocit, ze to ona zvladla sama a o ten pocit tady nejvice jde, tak ji to radeji neber:-)). Ze to musi byt hrozny stres prat si prirozeny porod, hledat si vhodnou porodnici a modlit se, abys si trefila na smenu, ktera tvoji prani podpori a sikovne zrealizuje, to verim. Z vlastni zkusenosti si ale myslim, ze neni tak dulezite to mnozstvi oxytocinu (jestli ovsem se nepodaval bezduvodne), horsi je kdyz po porodu PA ani se nepodiva do oci, svoji ujecene klientce nerekne nic, a necha ji s pocitem, ze se chovala velice nevhodne a vubec nic nezvladla.
 PajaMM 


Re: Re: Poporodní deprese 

(21.12.2005 18:42:13)
Ahoj cizinko!!!

Tahle poznamka je uplne mimo tuto diskusi, ale jak jsem cetla tvuj prispevek a hlavne ten konec, tak jsem si vzpomnela, ze kdyz jsem porodila a uz byla s malou a jejim tatinkem na pokoji, tak za nami pak jeste prisla PA, se kterou jsem rodila, prisla se rozlouvit, koncila ji smena a rekla mi, jak jsem byla vyborna, jak to slo krasne a rychle a ze je Klarka moc krasna...tohle by se melo delat vsude, ja byla pak moooc pysna na nas na obe...a o to jde - aby maminky mely krasny pocit...

Tak to ani nemusis komentovat, jen jsem chtela napsat tu vzpominku, kterou jsi mi svym prispevkem navodila....MOC DIKY!!!

Hezky vecer :-)
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Poporodní deprese 

(21.12.2005 20:48:38)
Ahoj Danielo, proc bych nekomentovala tvoje svedectvi, ze hodne zalezi na osobni pozornosti a na tom pocitu pychy. Jsem rada, ze i ja muzu vzbudit nekomu prijemne porodni vzpominky:-)). Jen dodam, ze pri tom komplikovanem porodu je to trikrat dulezitejsi, aby nekomu na pocitech rodicky zalezelo. Ne zeby se porodnicni personal vyvedl z toho zaver, ze smeji u porodu se chovat jak se jim libi, na jeji prani a city se vykaslet, a pak staci jen rodicku pochvalit:-)). Ale fakt si myslim, ze na te pochvale a pozornosti porodni asistentky anebo doktorky hodne zalezi. Samozrejme, hodne uzitecne praci muze udelat dula. Ale nevim, jestli nekdo byl schopny mne ukecat abych nepozornosti a socialni neotesanosti personalu si nevsimala vubec.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Poporodní deprese 

(21.12.2005 21:37:06)
Cizinko,

uplne s tebou souhlasim. Na me ale byli vsichni celou dobu moc hodni a mili, takze tohle byla takova tresnicka na dortu...:-)))

Ale jinak s tebou souhlasim!!!

Dobrou noc!!!
 sally 


Re: Re: Poporodní deprese 

(22.12.2005 0:16:04)
Cizinko
tak ještě jednou... mě prostě přijde, že je teď v módě "rodit přirozeně" a ženské, které se to nepodaří se podsouvá, že to dělala špatně (mě u prvního syna nešlo kojení a tady na rodině jsem se občas dozvěděla perly jako "každá může když chce" implikujících, že jsem se málo snažila a málo chtěla. Syn by nedonošený, rozkojovala jsem se s elektrickou pumpou, nidky to moc nefungovalo. Donošenou dceru kojím v pohodě.). No a pak mi přijde, že chybí trochu realistický pohled na věc - to uvědomění si, že v případě, že je ohroženo dítě, tak už nejde přeci o příjemné pocity matky a není čas na jednání v rukavičkách. A že pokud mám na vybranou mezi tím, že dítě bude možná postižené a tím, že mě určitě rozřežou, tka jdu do toho řezání.

A v tomhle já svým lékařům věřím - že své "moci" nezneužijí, že nedělají nepotřebné zákroky a ty potřebné dělají dobře. Ale taky jsem strávila část těhotenských prohlídek tím, že jsem se s nimi bavila o tom, jak si představuji porod a co mi vadí a fakt mi vyšli vstříc (třeba u druhého porodu jsem nechtěla kapačku, šíleně mi vadí a ještě víc mi vadí ten pocit jehly v zápěstí - nesnáším cokoliv na rukou - i třeba rukavice mi dost vadí - když kapačku dát museli, dali mi jí do předloktí - taková blbost, ale prostě se snažili mi to co nejvíc ulehčit)


Jiná věc je chování českých doktorů, s kterým (zřejmě naštěstí) nemám zkušenost. Tady chodí k porodu gynekolog, který o těhulku pečoval celé těhotenství. Čili je to člověk, který dotyčnou maminu zná, ví jaké problémy v těhu měla - a který s ní pravděpodobně prodiskutoval i možnosti porodu. Já chodím na kliniku, takže v mém případě je to jeden z pěti doktorů klinky (kdo má zrovna službu), ale znají mě všichni (v těhu jsem chodila na prohlídky postupně ke všem, navíc to bylo moje druhé těhotenství se stejnými lékaři) - celkový dojem je pocit rodinného podniku - všichni znají mého manžela, moje děti atd. NIkdo by si nedovolil být hrubý - protože mě nemají jen na porod, ale budu jejich pacientka (= chlebodárce) i do budoucna. Takže nevím - asi se dá leckde na chování doktorů hodně změnit a věřím tomu, že nakonec ty "blbé" pocity z porodu jsou ne kvůli porodu, ale kvůli chování. Měla jsem těžké porody, ale pocit z nich je skutečně vděčnost - kdyby neyblo lékařů, nemuselo být ani jednoho mého dítěte.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Poporodní deprese 

(22.12.2005 9:43:41)
Sally, s tim vsem souhlasim, a snazim se na Rodine rict totez. Z toho co jsi napsala nepochopila jsem, jestli se mnou polemizujes, nebo souhlasis, tak jeste jednou. Ty zastanci prirozenych porodu skutecne maji svoje vedecke argumenty, a fajn, ze se propaguji. Mozna to nevis, ale v Cesku nerodit na zadech na lehatku pokud vse jde v pohode, je zatim vec kliky a ne samozrejmosti. Vyjimkou je Vrchlabi - jedinou. Ale ze stredni proud vsude vezme nejakou nove objevenou pravdu (treba to o kojeni) jako jedinou moznou pravdu, je take pravda, a jak uz jsem to nekolik krat zduraznila, vse je otazka JAK prirozene veci se propaguji, a jak rikas, kolik prostoru se necha pro dalsi moznosti jako alternativu pro pripad nezdaru, ale nikoliv tragickou. Ohledne toho kojeni te naprosto chapu, mam kamaradku, ktera kojit nemohla, a kterou kvuli tomu dost tvrde triznil zdravotni personal a rodina. Jestli by k tomu jeste se pripojily kamaradky... Nebylo to ale v Cesku.
Ohledne tech pomeru v Cesku, mi pripada dost velka blbost, ze chapavy a sikovny personal na porod musis si vymodlit a je pramalo pruhlednych zpusobu, jak si zaridit doktora nebo PA, kterou znam delsi dobu (chodim na poradnu v tehotestvi). Male porodnice to uz zacinaji nabizet takove sluzby, tak vsak uz to se take rozjede. Ceske vysledky v porodnictvi jsou opravdu solidni, ale to chovani a organizace kolem, jsou ve skutku otresne a proti vsem poznatkum lidskeho rozumu o dulezitosti konkurence a reputaci a take poznatkum o dulezitosti duvery a vlidneho chovani behem porodu.
 cizinka 
  • 

upresneni 

(21.12.2005 21:35:50)
Marketo, tady je upresneni: jedna se o studie britskeho lekare Aidane McFarlane. Vyskyt depresi u porodnicnich rodickach byl jeste castejsi nez psala jsem: 68 u porodnicnich, jen 16 u domorodek. Je jich vice, ta je nejvice citovana:-). Ted nemam moznost vyhledavat detaily, ale tento odkaz pomuze.
 Lorina 
  • 

Re: Re: Hmmm... 

(21.12.2005 21:50:57)
Jenže život přináší daleko horší věci ( o tom bych mohla psát), takže pokud bychom se měli (my všichni) zaobírat pořád svými pocity, tak by psychologové, psychiatři měli narváno a my bychom nedělali nic jiného než to pořád analyzovali....
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Hmmm... 

(21.12.2005 22:13:36)
Lorino, myslim ze v tehle sfere casto jde o tak silne city, ze nevzdy jde ignorovat. Vratme se k tomu, co napsala Jana - drive se zeny tak moc svymi city nezabyvali. No trochu ale si zabyvaly, jestli nejake dite zemrelo, tak to se resilo na rovine nabozenstvi - take druh psychologicke pomoci, vis. Ted vlastne ve skutku hodne zen zazije situaci, kdyz ji nebo jeji diteti jde o zivot ale prezije to (drive hodne takovych zemrelo, a nebylo pak co resit). To je silny zazitek, ktery take casto potrebuje psychologickou peci. A dalsi soucasna novinka je to, ze rodi zeny porad starsi, vzdelanejsi, se silnym sebevedomim, zvykle na uctu a na uspech. Zvykle planovat, coz je specialne silnou posedlosti Cesek a Americanek:-). To ma take svoje vyhody, ale i psychicke rizika: zklamani nesou tezsim zpusobem, a jak uz tady v jinych nedavnych diskusich hodne se diskutovalo, otresnym zazitkem pro nej byva i pristup personalu behem a po porodu.
 Lorina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hmmm... 

(22.12.2005 15:30:20)
Ahoj cizinko,líbí se mi, že to všechno citlivě rozebíráš.Víš v tom plánování máš ohromnou pravdu.Napíšu Ti jen kousek o sobě a taky proč mám názor ten, jaký mám.
Prvně jsem rodila v 25 letech, už konec těhotenství bylo těžké zklamání, ležela jsem 3 měsíce.Nervy jsem měla tak na dranc, že jsem celé dny brečela.Nakonec jsem těhotenství "neudržela" ( a tady bych mohla být zklamaná poprvé), dcera se narodila v 34+0.Tu noc jsem myslela, že tím všechno končí.Rychlý převoz erzetou do nemocnice a ihned akutní císař pro abrupci placenty (mohlo přijít druhé zklamání?).Tehdy jsem také naposledy rozebírala svoje pocity. 10 dní dcera ležela na JIPce, nikdo nevěděl, co jí je.Prognoza vážně nejistá, bylo to neuvěřitelně strašných dlouhých 10 dní.Dostala se z toho.V nemocnici jsme byly měsíc. Ve 3 měsících znovu nemocnice a další měsíc tam, opětovně nejistá diagnoza a nic moc vyhlídky.Do jednoho roka pořád jen doktoři, žádné návštěvy.Ale já byla vážně šťastná a přitom jsem se tak moc bála, aby nepřišlo něco jiného.
Po třech letech jsem zatoužila po druhém děťátku.Zadařilo se, ale štěstí trvalo jen chvilku, potratila jsem.Tenkrát jsem se docela zhroutila, protože jsem si naivně myslela, že už snad máme nárok na normální těhotenství a zdravé dítě.
Nakonec se mi podařilo po dalších několika měsících znovu otěhotnět a je pravda, že jsem toužila "přirozeně" porodit.Jenže porod trval už 24 hodin a vůbec nepostupoval, takže znovu císař.Můj manžel byl se mnou pouze celé dopoledne až k operaci , ale já si to fakt užívala. Skvělá PA a i tým doktorů byl bezva.Když se malý narodil, měla jsem ho hned po probuzení (chtěla jsem celkovou narkozu) u sebe.Bylo to ohromné štěstí a ani na chvilku jsem nebyla smutná, že jsem neporodila normálně.Protože to zdravé krásné miminko ,které spalo vedle mě, bylo to největší ocenění na světě, kterého se mi dostalo.
Jen pro úplnost, když bylo dceři 5, přišla další velmi těžká choroba, a s následky se potýkáme dodnes (a možná pořád budeme).Je to už 2 roky a já se zase bojím, pořád jsme ve střehu, přesto si dokážu vychutnávat každodenní radosti se svými dětmi.
Proto se nezlob na ostatní, kterým to ve srovnání s tím, co mají za sebou přijde "malicherné", protože jak jsem psala, život přináší daleko horší rány a nelze se nad vším dlouze zamýšlet a rýpat se v tom.
Ano, mohla bych být také zklamaná, že jsem to nedokázala ani jednou, ale ty starosti mi to zkrátka nedovolily.
Nemyslela jsem to zle, vím, jaké to je, když někoho něco trápí, ale v tomhle případě si myslím, je třeba říct si,že život jde dál...
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hmmm... 

(22.12.2005 17:53:58)
Lorino, ja si nezlobim na nekoho pokud ten nekdo neni sprosty nebo kruty, tak na tebe urcite ne:-). Jsi skvely priklad toho, ze to, co cloveka neznici, ho posili a priblizi k moudrosti. Je zcela jiste, ze vsichni porodni pribehy se stasnym koncem jsou malickosti v porovnani s temi, ktere nasledovali tydne s miminkem v JIPce nebo neco jeste horsiho. Ne zeby cteni takovych pribehu pro nekoho bylo utechou (nedavno mela jsem uz pokrk banalni nemocnosti syna a urcite mne neutesil fakt, ze v tu dobu moji kolegyne umiral manzel na rakovinu). Ale urcite k jiste vdecnosti k osudu dovedou.
Ale i presto si myslim, ze Blanka udelala dobre ze to ze sebe pisemne dala ven. Vlastne vedle sveho zklamani mela i tu drsnou zkusenost jako kazda matka po neplanovanem CS - strach o zivot ditete a svoji bezmoc v tom okamziku. Jeji pocit zklamani ze sebe dost pravdepodobne se odvije od teto chvili. Vykecat se pomaha. Jakekoliv vypraveni o sve zkusenosti pomaha se od nej abstrahovat a vysvobodit se a zeny maji vyhodu, ze k tomu prijdou snadnej. Se sve zkusenosti vim, ze z 30 posluchacek mirne drsneho porodniho pribehu kolem 25 reklo neco, co skutecne pomohlo.
Take jako tema to neni spatne. Zcela jiste, neni nic tezkeho pro lekare nebo PA, jak komunikovat s matkou, ktere se narodilo dite nedonesene, postizene ci mrtve. Ale z druhe strany myslim ze pro budouci Blanky by hodne pomohlo, aby o jeji pribehu vice lidi se zamyslelo. Ve skutku stacilo ji jen vcas s ni promuluvit: "udelala jsi vse, co bylo v tvych silech", "byla jsi skvela, jine to meli zadarmo", "to je take tvoje zasluha, ze vse dobre dopadlo", a podobne veci, a zivot by sel dal, aniz by Blanka se rozebirala ve svych citech.
 Blanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hmmm... 

(12.1.2006 13:17:10)
Cizinko, Tebe je tady škoda, ty jsi měla být psycholog.
Děkuji Ti za Tvoje slova.
Blanka
 cizinka 
  • 

Blanko, 

(12.1.2006 14:57:17)
Blanko,
Tobe diky za tvoje slova. Kdysi nekolika mych kamaradek a i par zen, ktere nahodne potkala jsem ve vlaku, pomohly mi se vyrovnat s vlastni porodni zkusenosti. Citim se zenskemu rodu zadluzena a delam vrbu vsem, komu mam prilezitost. Jinak se svym soucastnym zamestnanim jsem zatim spokojena:-)).
 Amélie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hmmm... 

(22.12.2005 20:54:59)
Lorino,

máš pravdu, že některé starosti se ve srovnání s jinými jeví jako prkotiny. Ten, kdo si prožil ty horší, tak jako Ty, ten dobře ví, že když nejde o život, jde o h...o.

Ale ruku na srdce, skoro vždycky se asi dá najít trápení, které je horší než to naše. Navíc trápení je značně subjektivní a trápení okolo věcí souvisejících s porodem je kapitola sama pro sebe. Když jsi byla dítě, měla jsi jistě také své dětské starosti, které musely dospělým okolo tebe připadat naprosto malicherné. Ale pokud ses někomu z nich svěřila, pomohlo Ti,když Ti ten dotyčný řekl něco ve smyslu "tvoje starosti na mou hlavu, počkej, až přijdou v životě ty skutečné STAROSTI", nebo se Ti v horším případě rovnou vysmál?

Tím chci říct, že i starosti z něčího pohledu nedůležité jsou pro člověka, který se jimi trápí, důležité. Souhlasím s Tebou, že nemá cenu se donekonečna trápit a patlat se v něčem, co už se stalo. Ale chci taky říct spolu s Cizinkou, že by se člověk své starosti, ať už jsou jakékoli, měl snažit zpracovat tak, aby ho netrápily věčně a aby mu nebránily v radosti ze života. Tak, jak jsi to pravděpodobně dokázala Ty.

Ty holky tím, že o tom mluví, udělaly první krok k tomu, aby si svůj problém v sobě vyřešily a netáhly si ho do budoucnosti. A to je pozitivní a přínosné a měli by jim naslouchat i ti, kteří možná měli život o něco těžší.
 Lorina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hmmm... 

(22.12.2005 21:22:54)
Souhlasím s Vámi.Ráda o všem mluvím a to mi samozřejmě hodně pomáhá.A také vím, že se nedá nic 100% naplánovat, a proto se mi moc líbilo, jak to tu psala cizinka, že hodně našich trápení pramení z toho věčného plánování anšeho překvapení,když to nevyjde.

Důležité je, nedat se jen tak odbýt.Je to moje zkušenost z nemocnic, teď mne berou jako rovnocenného partnera, ale ze začátku jsem narážela na nezájem mi cokoli vysvětlovat.Naučila jsem se, že si umím říct o to, co chci.Stejným Způsobem rovný s rovným se mnou pak jednali u druhého porodu.Samozřejmě je pro stále lékař obrovská autorita, které děkuji za život mých dětí.

Rozhodně nepodceňuji soužení, která máme, jen jsem chtěla říct, že se tím nelze trápit do nekonečna.Prostě život jde dál a přijdou další starosti.Jak jste četly někdy podstatně horší....a o tom to je...

Všem přeji krásné vánoce a do nového roku jen radost a žádné starosti.......
 Lorina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hmmm... 

(22.12.2005 21:25:09)
Souhlasím s Vámi.Ráda o všem mluvím a to mi samozřejmě hodně pomáhá.A také vím, že se nedá nic 100% naplánovat, a proto se mi moc líbilo, jak to tu psala cizinka, že hodně našich trápení pramení z toho věčného plánování anšeho překvapení,když to nevyjde.

Důležité je, nedat se jen tak odbýt.Je to moje zkušenost z nemocnic, teď mne berou jako rovnocenného partnera, ale ze začátku jsem narážela na nezájem mi cokoli vysvětlovat.Naučila jsem se, že si umím říct o to, co chci.Stejným Způsobem rovný s rovným se mnou pak jednali u druhého porodu.Samozřejmě je pro stále lékař obrovská autorita, které děkuji za život mých dětí.

Rozhodně nepodceňuji soužení, která máme, jen jsem chtěla říct, že se tím nelze trápit do nekonečna.Prostě život jde dál a přijdou další starosti.Jak jste četly někdy podstatně horší....a o tom to je...

Všem přeji krásné vánoce a do nového roku jen radost a žádné starosti.......
 Blanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hmmm... 

(11.1.2006 23:41:15)
Ahoj Lorino,
po přečtení Tvého článku mi je smutno a vidím,že už opravdu není důvod truchlit.
Měj se hezky a hodně zdraví Tvým dětem a Tobě pevné nervy.
Blanka
 Blanka 
  • 

Re: Re: Hmmm... 

(11.1.2006 23:18:03)
Ahoj cizinko,
napsala jsi to Sally dobře,já jsem jenom nenašla vhodná slova jako ty. Přesně tak,já se nelituji, psala jsem jen o pocitech. Možná jsem popsala to, co trápí některé jiné maminy, tedy určitě jsem to popsala. A je dobře,že se diskuze (i když přííííšerně dlouhá) na toto téma rozběhla.
Teď budu určitě chytřejší nejen já,ale i všechny ostatní,které si něco plánovaly, něco si idealizovaly a ono to bylo ve skutečnosti jinak.
B.
 Zuzana + Jony 10 měs. 
  • 

holka, holka.... 

(22.12.2005 9:39:56)
Holka, z tebe tam v porodnici teda museli mít radost. Já jsem s miminkem v bříšku ležela 4 měsíce jako špalek a z toho 3 v nemocnici. a plně jsem důvěřovala doktorům, kteří to se mnou mysleli jenom dobře a taky jsem rodila císařem a všechno jsem dělala jenom a jenom pro miminko. Na sebe jsem nepomyslela ani na chviličku a takové fňukání, že to nebylo tak nebo onak.... Všechno bylo, jak mělo být a hlavně, že je miminko ZDRAVÉ!!!!! O nic jiného nikdy nejde, tak se vzpamatuj, život nikdy není takový, jak si ho naplánujeme. Víš, jiné ženy tady pláčí, že dítě mít nemohou a daly by život za to, aby je mít mohly a klidně by prodělaly 10 císařů a i horší věci.... A ty se tady lituješ, že jsi chodila do kurzu a teď je to k ničemu. To ti je líto peněz nebo co? Vždyť všechno mělo svůj účel, přišla jsi mezi lidi a není vyloučeno, že podruhé, potřetí budeš rodit "normálně" a konečně se ti splní tvůj sen a třeba budeš nakonec zklamaná (přečti si některé příběhy, jak ženské rodily i 30 hodin...., to je fakt zážiteček). I tak ti přeju hodně štěstí, snad s mimi poznáš, že život je opravdu o něčem jiném. Zuzana
 PajaMM 


Re: holka, holka.... 

(22.12.2005 10:09:34)
Zuzano,

kdybyste to tu procetla, zjistila byste, ze presne tyhle nazory pisatelce nepomohou...

Ona JE PRECE STASTNA, ZE MA ZDRAVE DITE!! A verim, ze by to udelala klidne vsechno znova, kdyby nebyla jina moznost...

Ale pocit stesti ze zdraveho miminka nesouvisi s pocitem zklamani z prubehu porodu... To proste ovlivnit nelze! Nekdo to zvladne jako vy a pak vam muzeme jen gratulovat! Ale neznamena to, ze kdyz vy jste to zvladla na jednicku, ze je to tak normalni a dokazi to vsechny!

Ale to uz se tu psalo mnohokrat, nebudu to stale opakovat...

Hodne stesti a zdravi vam i miminku!!! A krasne svatky!
 Zuzana + Jony 10 měs 
  • 

Re: Re: holka, holka.... 

(23.12.2005 10:40:46)
Já chápu, že holt jsou mezi námi citlivější duše, ale co se týče konkrétně té paní, opravdu mám po přečtení toho příspěvku stále pocit, že "brblá" úplně zbytečně a to, že má zdravé dítě sice zmiňuje, ale jen tak okrajově. Já se k tomu stavím tak proto, že po 3 měsících strávených v nemocnici mám spoustu informací, jak porod může probíhat, a opravdu to někdy není vůbec jednoduché a jde o život miminku i mamince, tak snad doktoři ví, co dělají a proč to dělají. A taky jsem si přečetla, že to není jen můj názor - když ta žena píše, že by nezvládla ležet v nemocnici a přirovnává se k té babičce a zahrádce.... Já jsem si 1. den taky myslela, že to nezvládnu, brečela jsem, ale nedalo se nic dělat. A vydržela jsem to, nic jiného nezbývalo, takový hazardér, abych podepsala revers nejsem, už jsem jednou potratila.
Abych pravdu řekla, než jsem si přečetla tento článek, ani mě nenapadlo, že jsem rodila "nenormálně a nepřirozeně", když to bylo císařem. A navíc tím můj pobyt v nemocnici nekončil, miminko mělo jen 1,6 kg a čekal nás další boj na dětském oddělení.... A vzdychám snad? Jsem přešťastná a na to zlé vzpomínám už jenom jako na něco, co muselo být, aby bylo dobře....
 PajaMM 


Re: Re: Re: holka, holka.... 

(23.12.2005 10:57:05)
Zuzano,

mate pravdu, ale nekdo se z toho proste potrebuje vypsat a to mu pomuze.
To vsechno, co pisete, ona prece vi!!!
Neni to stezovani si, je to vypsani svych pocitu, ktere proste nejak ven musi...

Nic proti vam, mate ve spouste veci pravdu, ale nechte ostatni, at prozivaji sve pocity, jak chteji a möhou. Kazdy jsme jine povahy a kazdy zvlada veci jinak...
 Blanka 
  • 

Re: Re: Re: holka, holka.... 

(12.1.2006 13:29:14)
Zuzano,
z vašeho příspěvku vyplývá,že se jenom lituji, či že mi je líto pěněz nebo snad nejsem vděčná za zdravé mimino. Copak jsem praštěná pavlačí? Už jsem se opravdu rozkatila. Vy máte sice pravdu, ale já se přeci nelituji. Přesně jak to píše Daniela,píšu jen o tom co mě trápí a nejsem sama, ale to už v příspěvcích bylo mnohokrát zmińováno. Podle vás,když jsem v článku nenapsala v každém odstavci,jak miluji své dítě,tak ho nemiluji a nejsem vděčná za jeho zdraví? Trochu divné, ne? Chápu,že jste to neměla také jednoduché,ale zřejmě jste jiný typ člověka,který se s tím líp vyrovná. Kdyby si každý všechno přelouskal po svém,nějak to vzal, nějak se s tím vyrovnal,nějak to přijmul,tak by potom diskuse na Rodině nemusely vůbec být!!!
Zdravím
B.
 Blanka 
  • 

Re: Re: Re: holka, holka.... 

(12.1.2006 13:30:35)
Zuzano,
z vašeho příspěvku vyplývá,že se jenom lituji, či že mi je líto pěněz nebo snad nejsem vděčná za zdravé mimino. Copak jsem praštěná pavlačí? Už jsem se opravdu rozkatila. Vy máte sice pravdu, ale já se přeci nelituji. Přesně jak to píše Daniela,píšu jen o tom co mě trápí a nejsem sama, ale to už v příspěvcích bylo mnohokrát zmińováno. Podle vás,když jsem v článku nenapsala v každém odstavci,jak miluji své dítě,tak ho nemiluji a nejsem vděčná za jeho zdraví? Trochu divné, ne? Chápu,že jste to neměla také jednoduché,ale zřejmě jste jiný typ člověka,který se s tím líp vyrovná. Kdyby si každý všechno přelouskal po svém,nějak to vzal, nějak se s tím vyrovnal,nějak to přijmul,tak by potom diskuse na Rodině nemusely vůbec být!!!
Zdravím
B.
 Joko 
  • 

Příliš mnoho štěstí 

(28.12.2005 21:12:19)
Jseš až příliš šťastná.
Nezlob se na mě, ale po přečtení tvého článku jsem snad minutu nevěřícně
kroutila hlavou. Po dvou dnech jsem si
řekla, že ti musím odpovědět.
Jsem po druhém IVF a snad konečně po
letech snažení budeme úspěšní.
Někdy to holt nevyjde tak, jak si člověk představuje.
Zajdi se podívat na diskusi na Umělé
oplodnění, IVF atd.
Uvidíš tam tolik lidského neštěstí, že snad pochopíš můj názor. Nepatřím mezi
přispěvovatelky, ale občas tam zajdu
abych si srovnala hodnoty, abych se moc nelitovala, protože vlastně nemám proč.
Nám to vyšlo (snad)už na podruhé,
a chtěli po transféru tři dny ležení
a pak být na neschopence doma.¨
(stejně mi bylo blbě)
Kdyby mi řekli, že mám viset za nohy,
tak visím.
A ty jsi nechtěla zůstat v nemocnici, protože jsi věděla, co je pro tebe dobré.
Z mého pohledu jsi riskovala víc,
než je zdrávo.
Máš svou hlavu, dobře, tvoje MOUDROST.
Ale promiń, jestli chceš vědět, co je porod-neporod
tak si přečti asi měsíc staré noviny.
Fotbalistovi Svěrkošovi a jeho ženě
čtrnáct dní před temínem porodu řekli,
že miminko je mrtvé. Ale stejně ho
museli porodit. V nemocnici na normálním porodním sále. Okolo se rodily děti a jí vyvolali porodní bolesti, ale bez šťastného konce.
"TO" je hrůza a když mladý chlap řekne,
že prostě nemohl přestat brečet a že se vzchopil jen kvůli své ženě, protože ona na tom byla hůř, tak jsem brečela také a manžel k tomu neměl daleko.
Něco tak hrozného si člověk nedokáže ani představit a s manželem jsme byli oba
úplně hotoví - zjistili jsme, že nervy
nekončí až do porodu (a pak začnou jiné)
Věřím, že kdyby jí řekli, že jí udělají
císařský řez a dítě bude v pořádku,
tak nechají na oslavu udělat ohňostroj.

A co kdyby ses na to podívala z ještě jiného pohledu:
- že jsi měla štěstí jako hrom.
také jsi mohla zažít příšerný porod
a ještě teď se zdravotně vzpamatovát.
Moje sestra neměla štěstí jako ty a
porod jejího prvního dítěte skončil
kleštěma na poslední chvíli.
Natrhli jí až ke konečníku a z porodnice se vrátila jako troska po 17
dnech, Doma ležela ještě dlouho.
Na rozdíl od tebe se jí jizva nehojila
a ještě po letech jí to zlobilo, aby se jí po šesti letech při porodu druhého znovu obnovila.
Zatím holky které rodily císařem byly
moc rády, protože tím skončilo zbytečné
utrpení. Nebo ,když vidím ohromnou hlavičku jednoho chlapečka, kterého známá měla také císařem, věřím, že je
ještě teď šťastná, že na to doktoři přišli dřív než tam vypustila duši.
.
Než jsme zjistili, že nám k tomu
"budou muset svítit" tak jsem měla také plno představ o aktivním těhotenství. Jsem sportovně založená
a teď mám utrum. Po IVF je to rizikové až do mateřské.
Nevím proč, nemám nic moc potíže, ale
netroufám si dělat něco co by se neslučovalo s představou rizikového
těhotenství.
A když mám roupy, zajdu na diskusi
Umělé oplodnění a mám hned jasno.
Najednou jsem ráda, že je mi dobře,
a že jsem doma ,ani nevím proč.

Takže, buď ráda za to, jak to dopadlo.
Pokud máš pocit, že jsi ochuzená o
přirozený porod, tak jestli budete mít
druhé dítě, snad se ti tvé přání splní.

Já vím, že to co jsem ti napsala je krapet nefér, protože nemůžeš na ramenou nést tíhu celého světa.
Také, že každý člověk má nárok na své
starosti, ale když ty jseš strašně
šťastná a ani o tom nevíš.


 10.5Libik12 


Re: Příliš mnoho štěstí 

(28.12.2005 23:30:12)
Stejné, jako by ti slepý tvrdil, že máš příliš mnoho štěstí, protože vidíš a jemu ochrnutý, že má příliš mnoho štěstí, protože se může hýbat a tak donekonečna.
Navíc autorka popsala trpký pocit z porodu, nepíše, že se jde oběsit a že to dítě nepřijala, že není šťastná z mateřství.
Ale já už jsem to do tý diskuse vlastně asi psala.
Tak at ti to tentokrát určitě vyjde.
 Eva, 2 adolescenti 
  • 

Re: Příliš mnoho štěstí 

(28.12.2005 23:40:53)
Milá Joko, krásněji to ani nešlo napsat! Snad se alespoň z tohoto příspěvku dotyčná poučí. Souhlasím s vámi na 100%, že je strašně šťastná a neví o tom. Já jsem už poněkud obstarožní matka (děti 22 a 19) a nad některými příspěvky v této diskusi si můžu hlavu ukroutit. Děti se mi narodily bez problémů(i když první porod byl opravdu "maso"), ale bylo mi od prvních chvil jasné, jaké štěstí mám, že jsou zdravé. Joko, moc vám držím palce, ať vše dobře dopadne!!
 vranimůra 


Re: Příliš mnoho štěstí 

(29.12.2005 9:12:59)
Joko, krásně napsané a naprosto s tebou souhlasím. Držím Ti palečky, ať ti vše dobře dopadne a Ty máš brzy zdravé miminko.
 Anka 
  • 

Re: Re: Příliš mnoho štěstí 

(29.12.2005 14:03:27)
Také souhlasím a zdravím Vrani !
 Anka 
  • 

Re: Re: Příliš mnoho štěstí 

(29.12.2005 14:04:20)
Také souhlasím a zdravím Vrani !
 Zuza 
  • 

? 

(3.1.2006 17:46:49)
Proč ses tak vyděsila, když ti doktor řekl, že půjde prdelkou napřed? To snad přece není nic tak strašného, koncem pánevním se dá docela dobře rodit i normální cestou a bez větších komplikací se tak narodí spousta dětí...
 Krucipísek 


Taky císařem 

(4.1.2006 0:27:59)
Taky jsem po 12ti hodinách nepostupujícího porodu podstoupila císaře. Taky mi nebylo veselo, ale po těch 12ti hodinách nudy (měla jsem epidurál, ale ty kontrakce stejně za nic nestály) jsem byla už na to moje dítě trošku naštvaná (nadsázka), takže jsem docupitala na sál, kde ovšem zjistili, že mi epidurál ze zad vypad, takže jsem taky byla v celkovce. Upřímně, docela mě děsila představa, že mě tam dole řežou a tahaj ze mě dítě a já to necejtím... to bych asi překonala, ale holt vypadlo, vypadlo. Noc na JIPu - nezamhouřila jsem oka, každých 15 minut mi měřili tlak, prý jsem přišla o dost krve. Malou jsem neviděla, už byla noc než se na mě dostala řada (rodily tam holky o 106), ale věděla jsem, že je v pořádku a představovala jsem si ji. Ráno, poté, co mě vyprovodili na šestinedělí, jsem se šla na sesternu zeptat které že z těch mimin je to moje. To bylo nejdivnější. Tak jsme se seznámily.

Mám ale krásnou malou dobře zašitou jizvu hodně dole, ušetřila jsem si bolest a mám zdravou holku a tím to všechno přebolelo. Kolikrát nahlédnu do diskusí o vývojových vadách apod. (po rodičích nebyl můj genetickej materiál zrovna úžasnej, oba tělesně postižení) a ač nejsem nijak zbožná, považuju to, že je zdravá za zázrak a jsem za to nesmírně vděčná. Když jsem byla těhotná, "mluvila" jsem k tátovi (je už 20 let po smrti) a prosila, aby nám to tam nahoře "zařídil" a "ohlídal" ji. Teď mu po večerech děkuju. Čert vem císaře, však to sama říkáš. Hlavně že je dítě zdravý :-) Příští porod můžeš mít přirozenej a pak srovnávat. Kamarádka rodila přirozeně, nastříhávali ji křížem, 30 stehů... třeba tohohle mě císař ušetřil.
 Renata,dcera Natálka 2,5roku 
  • 

je to už 2,5 roku a jsem na tom stejně 

(5.1.2006 22:43:58)
Ahoj Blani
V těhotenství jsem měla časté tvrdnutí břicha,brala jsem magnézko,pak jsem přenášela a 10.den po termínu jsem šla na vyvolání porodu.Každý kdo šel na vyvolání odrodil většinou druhý den po přijetí.Já jsem musela mít zase privilegium :-( Druhý den byl svátek,bylo tam málo doktorů,tak se to báli rozjet naplno,další den už to tedy mělo propuknout,kontrakce se ještě daly zvládat,píchli mi plodovku,ale za 9 hodin jsem se otevřela jen na 3cm,tak mi to přes noc utlumili,další den jsme začali hned ráno v 6:30, do poledne jsem to ještě zvládala,ale pak už to byl fakt masakr -stále otevřená na slabé4cm,nemohla jsem už ani prodýchávat,nechala jsem si píchnout epidurál - to byla úleva!!! Po 2 hodinách bezbolestných kontrakcí se to začalo zhoršovat,malé se po každé kontrakci ztrácely ozvy,jenže zrovna další 2 maminy byly k porodu ... doktoři fakt nestíhali ...stabilizovali nás. Po dalších cca2 hodinách kontrakce znovu udeřily,malá byla v poho,já se Zázračně otevřela na 7cm!!!!Tak jsme čekali kdy to konečně nastane,Trvalo to jěště další 3 hoďky a já byla na 10cm,mohla jsem zatlačit, jenže ouha! Malé zase slábly ozvy,takže honem na sál! TAKOVÁ MAKAČKA ÚPLNÉ NA NIC!!!
Měla jsem píchlý ten epidurál,tak jsem mohla být při vědomí...aspoň to.Manžel byl celou tu dobu a nakonec i u císaře se mnou,na sále mě držel za ruku...ani se nesložil:-) a Natálku jsem viděla hned na sále...i když to nebylo tak jak jsem si vysnila. No fakt zážitek na celý život. A proto taky pořád přemítám kde se stala chyba,cítím se taky trochu ochuzená,ale největší odměnou za to všechno je pro mně moje beruška Natálka.
Buďte hlavně zdraví a neboj nejsi sama
 Linda 
  • 

nechápu 

(8.1.2006 16:55:56)
Absolutně vás nechápu.Moje dcera se taky narodila císařským řezem a o nic si nepřipadám ochuzená, možná proto, že jsem před tím prožila 22 hodin bolestí.Přece snad záleží jenom na tom, že to dobře dopadlo, nebo snad ne?
 Linda 
  • 

nechápu 

(8.1.2006 16:55:57)
Absolutně vás nechápu.Moje dcera se taky narodila císařským řezem a o nic si nepřipadám ochuzená, možná proto, že jsem před tím prožila 22 hodin bolestí.Přece snad záleží jenom na tom, že to dobře dopadlo, nebo snad ne?
 Blanka 
  • 

Re: nechápu 

(10.1.2006 13:08:44)
Ahoj Lindo,
nebyla jsi sama co si prožila x-hodin bolestí.Já měla kontrakce od 16 hodin do jedné v noci, pak to začalo prostě slábnout... a nebyla jsem sama(koukni na jiné maminy, Renča apod.).Každá jsem holt jiné nátury,každá to prožíváme jinak.Někdo si oddychne,někdo je připraven na další bolest.Někdo císaře nakonec uvítá,někdo se tím bude trápit dalších několik let.Já to neuvítala. Vím,že to bylo dobré po malou, že se narodila v pořádku,ale já jsem se s tím bohužel nesmířila.Je to jen o mém pocitu.Není to žádná sobeckost.Tak bych nepsala,že to nechápeš. Já zase nechápu,že to někdo může jen tak přejít "co blbnete holky..."(neber to prosím osobně).
Děkuji ale za názor a měj se hezky
B.
 Blanka 
  • 

Re: nechápu 

(10.1.2006 13:08:45)
Ahoj Lindo,
nebyla jsi sama co si prožila x-hodin bolestí.Já měla kontrakce od 16 hodin do jedné v noci, pak to začalo prostě slábnout... a nebyla jsem sama(koukni na jiné maminy, Renča apod.).Každá jsem holt jiné nátury,každá to prožíváme jinak.Někdo si oddychne,někdo je připraven na další bolest.Někdo císaře nakonec uvítá,někdo se tím bude trápit dalších několik let.Já to neuvítala. Vím,že to bylo dobré po malou, že se narodila v pořádku,ale já jsem se s tím bohužel nesmířila.Je to jen o mém pocitu.Není to žádná sobeckost.Tak bych nepsala,že to nechápeš. Já zase nechápu,že to někdo může jen tak přejít "co blbnete holky..."(neber to prosím osobně).
Děkuji ale za názor a měj se hezky
B.
 Jana Ohanková 


Blance 

(12.1.2006 23:32:10)
Blanko,

diky za krasny prispevek a je moc fain, ze jsi to ze sebe dostala. Diskusi jsem jeste necetla. Nemam ted na ni cas.

Usla si velky kus cesty k tomu, aby se tve miminko narodilo normalne a porod je velka zkouska hlavne pro neho.Cisar je neprirozena cesta, to je jasne. Bohuzel, kdo dnes zjisti, ze to bylo nezbytne nutne zrovna v tvem pripade...Tuto kapitolu ale nechci rozebirat, nema to smysl. Mam na ni mozna dost vyhraneny nazor. Chci polemizovat jen s tvou posledni vetou: "Ale příroda to asi chtěla jinak. Holt člověk míní a příroda mění." Blanko, nebyla to priroda, ale clovek a predevsim technika, kdo urcil, jak se tvoje miminko narodi a technika i clovek neni neomylny. Proc je dnes tolik cisaraku a proc se ozvy v tolika pripadech ztraceji.
Mimi musi pri porodu bojovat a je preci jasne, ze se mu nevede zase tak bajecne, ale dokrori jsou proste jen lidi a je to bohuzel pro ne pohodlnejsi a mene riskantnejsi. To je jen fakt, nemyslim to ani spatne ani dobre. Rozhodnuti o cisaraku je nakonec vzdy na rodicce. Ale to by clovek musel byt jako robot, aby to vse zvladl a vzdoroval. Porodniky uz prece nezajima, ze mate poporodni komplikace. To leci gynekolove nebo psychiatri...
 Petra 
  • 

Re: Blance 

(12.1.2006 23:34:42)
Jano Jano, porodníci jsou odpovědní za život dítěte a matky a císař zachránil již mnoha dětem život. Nebo je uchránil před postižením.
Nejchytřejší jsou zde vždy ty co o dané věci prd ví.
 Anka 
  • 

Kdo nám může pomoci? 

(13.1.2006 21:48:32)
Dobrý den, zabrousila jsem na vaše stránky, pročítám zážitky z porodů a porodnic a cítím s vámi všechny pocity, které máte spojené s vaším porodem. I já jsem se po bezproblémovém těhotenství nakonec nevyhnula porodu císařským řezem. Holčičce je už rok a půl, ale při vzpomínce na to, jak vše probíhalo, se nikdy neubráním slzám. Lékař, který mě měl v péči, mi řekl větu, za kterou jsem mu dodnes vděčná: "není to vaše chyba." Přesto se dodnes nemůžu s touto situací vyrovnat. Dítě velmi miluji, ráda bych měla ještě další děti. Ale kde vzít víru ve vlastní tělo, že to zvládne?
 Anka 
  • 

Kdo nám může pomoci? 

(13.1.2006 21:49:55)
Dobrý den, zabrousila jsem na vaše stránky, pročítám zážitky z porodů a porodnic a cítím s vámi všechny pocity, které máte spojené s vaším porodem. I já jsem se po bezproblémovém těhotenství nakonec nevyhnula porodu císařským řezem. Holčičce je už rok a půl, ale při vzpomínce na to, jak vše probíhalo, se nikdy neubráním slzám. Lékař, který mě měl v péči, mi řekl větu, za kterou jsem mu dodnes vděčná: "není to vaše chyba." Přesto se dodnes nemůžu s touto situací vyrovnat. Dítě velmi miluji, ráda bych měla ještě další děti. Ale kde vzít víru ve vlastní tělo, že to zvládne?
 Anka 
  • 

Kdo nám může pomoci? 

(13.1.2006 21:50:25)
Dobrý den, zabrousila jsem na vaše stránky, pročítám zážitky z porodů a porodnic a cítím s vámi všechny pocity, které máte spojené s vaším porodem. I já jsem se po bezproblémovém těhotenství nakonec nevyhnula porodu císařským řezem. Holčičce je už rok a půl, ale při vzpomínce na to, jak vše probíhalo, se nikdy neubráním slzám. Lékař, který mě měl v péči, mi řekl větu, za kterou jsem mu dodnes vděčná: "není to vaše chyba." Přesto se dodnes nemůžu s touto situací vyrovnat. Dítě velmi miluji, ráda bych měla ještě další děti. Ale kde vzít víru ve vlastní tělo, že to zvládne?
 Blanka 
  • 

Re: Kdo nám může pomoci? 

(15.1.2006 22:28:17)
Ahoj Anko,
tak z toho mám také strach,že to příště dopadne stejně. A nebo taky ne?
Druhé dítě také v budoucnu plánujeme,ale teď už vím,že tu možnost,že se může narodit jinak,než jsem chtěla a představovala si,už nehodím ani za hlavu,ani nikam daleko za sebe, teď už si jí prostě připustím.Zkus to taky :o)) Snad by to po druhé nebylo takové zklamání, pro obě a možná pro víc mamin. I když nikdo nemůže předem odhadnout,jak se bude jednou cítit a jak to všechno dopadne.To jsou jen úvahy a plány...
Blanka
 Blanka 
  • 

Re: Kdo nám může pomoci? 

(15.1.2006 22:29:29)
Ahoj Anko,
tak z toho mám také strach,že to příště dopadne stejně. A nebo taky ne?
Druhé dítě také v budoucnu plánujeme,ale teď už vím,že tu možnost,že se může narodit jinak,než jsem chtěla a představovala si,už nehodím ani za hlavu,ani nikam daleko za sebe, teď už si jí prostě připustím.Zkus to taky :o)) Snad by to po druhé nebylo takové zklamání, pro obě a možná pro víc mamin. I když nikdo nemůže předem odhadnout,jak se bude jednou cítit a jak to všechno dopadne.To jsou jen úvahy a plány...
Blanka
 Anka 
  • 

Kdo nám může pomoci? 

(13.1.2006 21:50:45)
Dobrý den, zabrousila jsem na vaše stránky, pročítám zážitky z porodů a porodnic a cítím s vámi všechny pocity, které máte spojené s vaším porodem. I já jsem se po bezproblémovém těhotenství nakonec nevyhnula porodu císařským řezem. Holčičce je už rok a půl, ale při vzpomínce na to, jak vše probíhalo, se nikdy neubráním slzám. Lékař, který mě měl v péči, mi řekl větu, za kterou jsem mu dodnes vděčná: "není to vaše chyba." Přesto se dodnes nemůžu s touto situací vyrovnat. Dítě velmi miluji, ráda bych měla ještě další děti. Ale kde vzít víru ve vlastní tělo, že to zvládne?
 Ivana 
  • 

Držím palce všem 

(13.1.2006 22:32:51)
Milé maminky, doufám, že některé z vás můj příspěvek malinko povzbudí.
Já jsem rodila poprvé a skončilo to císařským řezem. Byla jsem teoreticky připravená a velmi jsem si přála přirozený porod. Měla jsem bolestivé poslíčky a po 6 hodinách jsem nerozeznala prodlevu mezi kontrakcemi. Syn se špatně natáčel a porod nepostupoval. Dali mi epidurál (ač před porodem jsem ho zásadně odmítala), ale za čas bolesti zesílily. Už jsem byla na dně svých sil, 30 hodin jsem nespala a tolik jsem se těšila na miminko. Věřte mi, já si přála císaře! Máme báječného chlapečka a moje vzpomínky na porod nejsou nijak stresující - ba naopak. Často na porod vzpomínám jako na nejkrásnější zážitek mého života. Nikdy nezapomenu na jeho první křik a když mi synka poprvé ukázali. V tu chvíli nebylo vůbec důležité, jak přišel na svět. Uvědomila jsem si, že v dané situaci byl právě císař přirozený.
Ze srdce přeji všem maminkám, kterým osud překazil plány přirozeného porodu, aby měly dost síly vyrovnat se s tím.
Ivana

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.