Příliš mnoho štěstí

Jseš až příliš šťastná.
Nezlob se na mě, ale po přečtení tvého článku jsem snad minutu nevěřícně
kroutila hlavou. Po dvou dnech jsem si
řekla, že ti musím odpovědět.
Jsem po druhém IVF a snad konečně po
letech snažení budeme úspěšní.
Někdy to holt nevyjde tak, jak si člověk představuje.
Zajdi se podívat na diskusi na Umělé
oplodnění, IVF atd.
Uvidíš tam tolik lidského neštěstí, že snad pochopíš můj názor. Nepatřím mezi
přispěvovatelky, ale občas tam zajdu
abych si srovnala hodnoty, abych se moc nelitovala, protože vlastně nemám proč.
Nám to vyšlo (snad)už na podruhé,
a chtěli po transféru tři dny ležení
a pak být na neschopence doma.¨
(stejně mi bylo blbě)
Kdyby mi řekli, že mám viset za nohy,
tak visím.
A ty jsi nechtěla zůstat v nemocnici, protože jsi věděla, co je pro tebe dobré.
Z mého pohledu jsi riskovala víc,
než je zdrávo.
Máš svou hlavu, dobře, tvoje MOUDROST.
Ale promiń, jestli chceš vědět, co je porod-neporod
tak si přečti asi měsíc staré noviny.
Fotbalistovi Svěrkošovi a jeho ženě
čtrnáct dní před temínem porodu řekli,
že miminko je mrtvé. Ale stejně ho
museli porodit. V nemocnici na normálním porodním sále. Okolo se rodily děti a jí vyvolali porodní bolesti, ale bez šťastného konce.
"TO" je hrůza a když mladý chlap řekne,
že prostě nemohl přestat brečet a že se vzchopil jen kvůli své ženě, protože ona na tom byla hůř, tak jsem brečela také a manžel k tomu neměl daleko.
Něco tak hrozného si člověk nedokáže ani představit a s manželem jsme byli oba
úplně hotoví - zjistili jsme, že nervy
nekončí až do porodu (a pak začnou jiné)
Věřím, že kdyby jí řekli, že jí udělají
císařský řez a dítě bude v pořádku,
tak nechají na oslavu udělat ohňostroj.

A co kdyby ses na to podívala z ještě jiného pohledu:
- že jsi měla štěstí jako hrom.
také jsi mohla zažít příšerný porod
a ještě teď se zdravotně vzpamatovát.
Moje sestra neměla štěstí jako ty a
porod jejího prvního dítěte skončil
kleštěma na poslední chvíli.
Natrhli jí až ke konečníku a z porodnice se vrátila jako troska po 17
dnech, Doma ležela ještě dlouho.
Na rozdíl od tebe se jí jizva nehojila
a ještě po letech jí to zlobilo, aby se jí po šesti letech při porodu druhého znovu obnovila.
Zatím holky které rodily císařem byly
moc rády, protože tím skončilo zbytečné
utrpení. Nebo ,když vidím ohromnou hlavičku jednoho chlapečka, kterého známá měla také císařem, věřím, že je
ještě teď šťastná, že na to doktoři přišli dřív než tam vypustila duši.
.
Než jsme zjistili, že nám k tomu
"budou muset svítit" tak jsem měla také plno představ o aktivním těhotenství. Jsem sportovně založená
a teď mám utrum. Po IVF je to rizikové až do mateřské.
Nevím proč, nemám nic moc potíže, ale
netroufám si dělat něco co by se neslučovalo s představou rizikového
těhotenství.
A když mám roupy, zajdu na diskusi
Umělé oplodnění a mám hned jasno.
Najednou jsem ráda, že je mi dobře,
a že jsem doma ,ani nevím proč.

Takže, buď ráda za to, jak to dopadlo.
Pokud máš pocit, že jsi ochuzená o
přirozený porod, tak jestli budete mít
druhé dítě, snad se ti tvé přání splní.

Já vím, že to co jsem ti napsala je krapet nefér, protože nemůžeš na ramenou nést tíhu celého světa.
Také, že každý člověk má nárok na své
starosti, ale když ty jseš strašně
šťastná a ani o tom nevíš.