| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku O záhadách kolem nás

 Celkem 68 názorů.
 Lotrando a loupežníci 
  • 

zvířata umějí číst myšlenky 

(26.10.2005 9:51:12)
ano, potvrzuji to


a někteří lidé rovněž
 Borča 


Re: zvířata umějí číst myšlenky 

(26.10.2005 10:18:39)
já si to teda nemyslím, ale bylo by to určitě zajímavé.
 Anca 


Taky se pridavam.. 

(26.10.2005 10:50:10)
Macesce dekuji za dalsi zajimavy clanek, strasne rada je ctu.

A jinak se pridavam...myslenky nekdo cist dokaze, ale spis je to pro lidi zatez, kdyz takove schopnosti maji. O tom je ale tady na rodine i samostatna diskuze, takze se tady nebudu o takovych vecech rozepisovat.
 Rosie 


Re: zvířata umějí číst myšlenky a lidi občas taky 

(26.10.2005 11:04:04)
Nevím, jestli umím přímo číst myšlenky nebo je to jen "naladění na stejnou notu", ale dost často se mi stává, že u nás zazvoní telefon a já vím, kdo nám volá. Možná namítnete, že člověk doma tolik telefonátů nemívá, tedy alespoň my ne, ale stávalo se mi to i v práci. Někdy reaguju na manželův dotaz ještě dříve, než se mě zeptá a vždy nás to oba překvapí...
 Lotrando a loupežníci 
  • 

zážitky s anděly 

(26.10.2005 12:09:22)
Objevila jsem o andělech server. Tam se to skutečnými příběhy, kdy andělé člověku pomohli, jen hemží. Někteří lidé anděly přímo vidí, jiní cítí.

http://blog.lide.cz/evamarvanova/uvod/
 Bob 
  • 

Volá tchyně! 

(26.10.2005 12:30:57)
Ano, s naprostou jistotou podle zvonění poznám, že volá tchyně.
Je ovšem pravda, že nikdo jiný nám na pevnou linku nevolá.
 Monika 
  • 

Děti také 

(26.10.2005 12:42:26)
Určitě to znáte, jste celý den na výletě, dítě od počátku remcá, že je unavené, že už nemůže, ale najednou na konci cesty (ani náhodou nemůže tušit, že už je konec cesty) je dítě plné energie. Kdysi jsem četla knížku "Pochod Angolou" a tam tehdy něco přes rok staré dítě na začátku pochodu začalo strádat a přestalo chodit. Na konci pochodu, dítě samo začalo chodit a neuvěřitelně se mu zlepšila nálada - ovšem ostatní dospělí vůbec netušili, že se blíží konec jejich pochodu.
 Olina 
  • 

Se zvířaty a dětmi 

(26.10.2005 13:09:09)
se zažijí neobyčejné zážitky, ale zrovna číst myšlenky je legračně jednoduché.
Většinou je to: kdy bude oběd? co jsem to sakra chtěl? kolik mi zbývá do výplaty? zapomněla jsem zapnout pračku! jsi idiot, prosím prosím ať to dopadne dobře atd., vůbec nechápu proč se s tím tak nadělá a pro člověka je to maličkost. To u psa je to jinak u něho to je z lásky.
 Sceptre 


Re: zvířata umějí číst myšlenky 

(30.10.2005 23:12:26)
Ahoj,
Věřím, že něco existuje. Já bohužel vycítím to špatné. Manžel mi říká, že jsem čarodějnice :-)
Chodívala jsem často k babičce a dědovi na oběd ze školy. Jednou jsem měla obrovský strach tam jít, věděla jsem, že se někomu něco stalo. Když jsem došla, děda mi oznámil, že babička má infarkt a je v nemocnici. Nebyly mobily, nikdo mi to nemohl nijak naznačit...
Musí něco být!
 Zuzana 
  • 

Re: Re: nevysvětlitelné??? 

(31.10.2005 14:47:35)
S nadpřirozenem mám tolik zážitků,že mám někdy pocit, že to nemůže být ani možné.Ale asi můj největší a nejstrašlivější zážitek vám vylíčím.Od té doby nechci, aby se mi cokoliv zdálo.
Kdysi jsem chodila s klukem z vesnice.Jednou mi vyprávěl, že se mu zdálo, že jsme se spolu vybourali v autě na jednom určitém místě a dopadlo to prý otřesně.Za nějakou delší dobu se mi zdál v noci příšerně emotivní a živý sen, že jsem šla na Václavák a potkala kamarádku,která mi řekla"Víš, co se stalo?Marek umřel"Celý sen jsem chodila a hledala ho až jsem našla rakev s jeho jménem. Byla jsem z toho snu tak vyděšená, že jsem se svěřila mamce.Ta mě uklidňovala, že když se zdá o něčí smrti, bude ten dotyčný dlouho živ. Asi za půl roku,když už jsem s Markem nechodila, jsem byla v nemocnici a při vycházce jsem šla na Václavák.
Nepotkala jsem kamarádku, ale dva kamarády z té vesnice."Víš co se stalo?Marek umřel, zabil se v autě.Jeli se svojí novou přítelkyní z diskotéky a vybourali se,byl na místě mrtvý."Oznámil mi jeden z nich.Vybourali se nedaleko místa, o kterém mi Marek tenkrát říkal.Proč se mi to zdálo netuším.
 Gretchen 
  • 

Anděl 

(26.10.2005 10:56:46)
Jednou jsem dostala od kamaráda, který se mimo jiné zabává numerologií, k vánocům malou sošku porcelánového andělíčka. Přestože porcelánové "blbůstky" nesnáším, bylo to v době, kdy jsem řešila, kterým směrem se ve svém životě vydám a nebudu to tady více rozebírat, zkrátka měla jsem dosti složité období a k andělíčkovi jsem přilnula, byl mi talismanem, tajným spojencem, zpovědníčkem.....Petře, děkuji:-)
Ve svém životě jsem se nakonec rozhodla...a v duchu hesla "každá změna je k lepšímu" jsem prostě šla dále, potkala svého manžela, našla si práci, v níž jsem byla štastná a začala s mužem uvažovat o založení rodiny a sňatku.
Jednoho dne, když jsem přišla z práce domů, andělíček před mýma očima spadl na dlážděnou podlahu a rozbil se na střepy. Visel u nám doma za zdi přichycený za zlatou šňůrku, která se uvolnila.
Se slzami v očích jsem volala mámě, která mi na to bleskově odpověděla: "To ale přece není nic strašného, je to jen signál toho, že už ho nepotřebuješ, je to dobré znamení.Teď pomáhá jinde."
A JÁ TOMU VĚŘÍM.
Vdala jsem se, máme skvělého syna, našeho andílka, naše štěstí:-))
G


 alza 
  • 

Re: Anděl 

(26.10.2005 11:16:59)
ja temhle vecem neverim.. ale neodsuzuju nikoho, kdo ano..

i kdyz ale neverim, tak strasne rada posloucham /nebo ctu/ tyhle pribehy.. napiste jeste nekdo nejaky :-)
 Indiana Jonesová 


Podivné příhody 

(26.10.2005 12:36:01)
Myslím že nějaký "nadpřirozený" zážitek má hodně lidí.

Např. nejlepší kamarádka mé maminky před třemi lety náhle ovdověla. Asi tři dny po pohřbu se začaly dít věci.
Světla se sama od sebe rozsvěcovala, jejich pes dostával z ničeho nic "záchvaty" kdy vyl a vyl (svého páníčka miloval) všechny dárky které maminčina kamarádka kdy dostala od svého muže se kazily (spotřebiče) rozbíjely (hrneček který praskl v poličce), šperky se ztrácely a kazily (přetržený řetízek). Asi po týdnu nějaká známá doporučila návštěvu "odbornice".
Ta řekla že odešel moc náhle a bude v bytě "bydlet" 50 dnů. A opravdu 51. den po smrti jejího manžela všechno přestalo, ztracené věci se našly a pokažené přístroje začaly fungovat bez opravy. Náhoda??????
 Fania 
  • 

Re: Podivné příhody 

(26.10.2005 18:47:13)
Taky mám podivný příběh. První noc v bytě, který jsem zdědila po dědečkovi, se mi stala zvláštní věc. Někdy okolo druhé hodiny mě vzbudil nějaký hlas, který mě třikrát zřetelně oslovil jménem. Napoprvé to bylo ve snu, podruhé už jsem byla napůl probraná a když jsem celá vyděšená a dokonale probuzená seděla na posteli, hlas mě oslovil potřetí. Záclona se zvedla, jakoby do ní zafoukal silný vítr - bylo to ale v půli ledna, takže jsem okna měla zavřená, ani ventilačku jsem neměla vyklopenou. Řeknu vám, že do rána jsem měla rozsvícenou lampičku a pořádně jsem neusnula...
 Debby 
  • 

Re: Re: Podivné příhody - taktéž 

(31.10.2005 10:19:33)
Taky se musím připojit.
Jsem již rozvedená, ale když jsem byla vdaná, byla jsem vdaná za muže, který obchodoval ilegálně.
Nebo spíš legálně, ale lákala ho ilegální činnost - rychle nabyté peníze.
Od své babičky jsem dostala posvěcený růženec, aby nás opatroval. Jezdili jsme často do Holandska, kde měl můj muž rodiče. Růženec jsem tedy pověsila na zpětné zrcátko v autě, aby nás při cestách ochraňoval.
Myslím, že mého muže v té době ochraňoval, aby se nedopouštěl a ani neměl možnost se dopustit špatných nezákonných obchodů.
Ale můj muž nebyl dobrý člověk. Jednou vztekle růženec vyhodil, protože se mu v ilegálním obchodě nedařilo. V tom momentě - ještě týž den se seznámil s lidmi kteří ho do těchto ilegál.činností zavedli. Seznámil se se ženou, která měla kontakty, začali si spolu i soukromně.....rozvedla jsem se, on má s ní dítě, obchoduje s drogami.....ale nevím jestli je šŤastný.
Možná ano. Ale já jsem šťastnější že s ním již nejsem.
 Ela 
  • 

Don´t kill me, please. 

(2.11.2005 23:01:31)
Bylo mi pouhých 17, když jsem chytla podezření, že jsem "v tom". Ještě jsem si nebyla úplně jistá, ale vnitřně jsem to vycítila.
Příteli jsem to řekla a on vyslovil názor, že jsem mladá a měla bych jít na potrat, že mě nemůže, nebude a nechce nutit, ale...
Za pár dní jsem jela metrem ze školy. Vždycky jsem chodila na nástupiště úplně dozadu, protože jsem to pak měla blízko k východu. Občas, když jsem přišla na nástupiště a zrovna přijíždělo metro a bylo jasný, že to dozadu nestihnu, počkala jsem na další. Byl to takovej můj rituál.
Tenhle den jsem vyjímečně skočila do trafiky v podchodu a metro jsem stihla na poslední chvíli, vletěla jsem někam doprostřed vagónů. Jindy bych nechala metro odjet, ale dneska se mi nechtělo čekat na další...
Až když jsem skoro vystupovala, všimla jsem si oválný samolepky nalepený na dveřích. Byl na ní plod a podél okrajů napsáno "Don´t kill me, please."...
Za pár dní mi na gyndě potvrdili těhotenství a já ani na okamžik neuvažovala o potratu.
 Zuzana 
  • 

Re: Don´t kill me, please. 

(3.11.2005 19:14:40)
To jsi musela mít velkou odvahu.To ti tedy fandím, je to krásný a obdivuhodný.
 Mirasol, Neli04, Mája07 


Re: Don´t kill me, please. 

(6.11.2005 9:21:39)
A máš teď holčičku nebo kluka? Jaký byl happy end?
 Dula 
  • 

Re: Anděl 

(26.10.2005 12:41:08)
Gretchen, to je neuvěřitelné!
Kdy se to stalo a jak přesně andělíček vypadal?
Stala se mi totiž záhadná věc - prožívala jsem nesmírně těžké období. Jednou ráno jsem si šla do skříně pro šaty a mezi halenkami ležel porcelánový andělíček na zlaté šňůrce.
Nikdy předtím jsem takovou figurku neměla!!!
Teď už to chápu.
Od té doby se všechno změnilo k lepšímu. Andělíčka už notnou dobu postrádám, myslela jsem, že jsem ho někam založila. A ono to bude jinak.
 Gretchen 
  • 

Re: Re: Anděl 

(26.10.2005 20:49:29)
Tedy Dulo,

to si vážně přesně nepamatuju, aly bylo to kolem let 2000-2002, fakt nevím, kolikrát mám problém si vzpomenout, kolik je mi let:-).

Ale já to spíše vnímám všechno tak, že v andělíčkovi byla energie od mého kamaráda a hlavně protože jsem byla zrovna v té době asi tak nějak přístupnější podobným věcem, uvěřila jsem andělíčkově symbolice. Věřit je nesmírně důležité.
G
 Míša 
  • 

Re: Anděl 

(6.11.2005 18:37:22)
Je to tak 14 dní, kdy jsem byla na kurzu numerologie a přednášející vyprávěla v souvislosti s číslem toho dne svoje setkání s andělem. Mám i jiná setkání, ale toto mi bylo moc blízké. To odpoledne jsem jela 300km domů a vezla své dvě malé děti. Protože jsem ten týden špatně spala a i na kurzu jsme dlouho do noci probírali čísla, cestou jsem byla unavená a ospalá, ale nedalo se nic dělat.
Už jsem dojížděla na svoji obvyklou zastávku v půli cesty, když v tom bouchla taková rana do střechy auta, jako když někdo hodí kámen, hned jsem procitla a ohlížela se v zrcátku, co to bylo, ani větev, ani kamen.
Na zastávce jsem ohledala celé auto, nikde ani škrábnutí, a v tom mi došlo, že to byl můj Anděl, neboť jsem šla zřejmě do mikrospánku a ta rána mě probudila a do konce jízdy jsem byla zcela při vnímání.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Respekt 

(26.10.2005 13:07:06)
Mam velky respekt pred lidmi, kteri toto umeji. A jeste vetsi pred lidmi, kteri umeji tyto informace prijimat. Ja sama mam z podobneho "nadprirozena" velkou hruzu. Ani nevim proc. Mozna je to jen respekt.
Kdyz jsme byli v prvaku na skolnim vylete, zasli jsem s holkama za vykladackou karet. Moc jsme tomu neverili a hihnali se jako telatka.. Proste parta pubertacek. Ta zena se zrejmne dost nastvala, otocila se na mne a rekla mi, ze moji zivotni laskou bude modrooky blondaty Patrik. Kdyz jsme se hihnali dal, pokracovala... a nedozijes se dvacatych narozeni..
No tehdy mi to prislo strasne moc ujety, pripadala jsem si jak sipkova Ruzenka...
Ale po letech..
Dva mesice pred dvacetinami jsem mela tezky uraz, lezela jsem mesic na ARU. Doktori rikali, ze jsem prezila jen zazrakem..
O dlasich par let pozdeji jsem se vdala za modrookeho blondaka, chodili jsme spolu od sestnacti. Jmenuje se Radek.
Ovsem krteny je na Patrika.
Ja moc rada ctu podobne prbehy, ale moc se jich bojim..
 Pavlína 2 dcerky 
  • 

Re: Respekt 

(26.10.2005 13:36:56)
Ahoj všem.
Chci se s vámi taky podělit o své zkušenosti s tajemnem. Mám sama v sobě zvláštní schopnost možná šestý smysl nevím. Už několikrát se mi stalo,že jsem něco vycítila a nebylo to bohužel nikdy nic příjemného. Před osmi lety se mi to stalo poprvé a od té doby dokážu vycítit kdy se něco stane.Mého dědečka před osmi roky ranila mrtvice. Dostal se celkem včas do nemocnice. Prodělal náročnou operaci a ležel pak skoro měsíc na oddělení aro. Stav se začal zlepšovat.Začal pomalu chodit ,mluvit. Navštěvovali jsme ho a už pomalu chystali jeho návrat. V té době jsem měla dvouletou dceru a moji rodiče se rozhodli,že dědečka navštíví ještě před propuštěním.My jsme zrovna jet nemohli a já měla intenzívní pocit,že musím po rodičích dědečkovi poslat fotoalbum své dcery. Pořád mi "něco" říkalo at jí dědeček vidí ještě aspon jednou na fotkách. Začali se mi zdát sny,že před dědovým domem kopeme velkou díru.Manželovi jsem říkala,že se něco s dědou stane. Ten se smál ,že jsem blázen brzo má jít přece domů. Do 14 dnů,ale bohužel náhle zemřel aniž by se domů dostal. Další tento nepříjemný pocit se dostavil kdy mi opět ono "něco" našeptávalo před třemi roky. Byli vánoce a my už měli dvě dcerky. Rozdali jsme si dárky holky byli štastné spokojeně si hrály. Já dostala nové cd s moc romantickými písničkami.Pustila jsem si ho a s manželem jsme na něho začali tančit. Byla jsem v tu chvíly tak štastná a najednou mě napadlo "to nebude navždy".V lednu po tomto pocitu naše starší dcera onemocněla dostala vysoké teploty a stav byl hodně vážný. Po 14 dnech neuspokojivého zdravotního stavu nás odeslali do nemocnice v Praze kde nám řekli,že jsme přijeli za pět dvanáct. Dcera je do dnešního dne vážně nemocná a náš život je od té doby naruby. Nicméně děkuji bohu ,že její stav je stabilní. Těch příhod s oním "něco" je víc,ale tyto dvě si pamatuji nějak nejvíc.
 Haluška 


Re: Re: Respekt 

(26.10.2005 17:29:39)
Ano, nás materialistické středoevropany tyto věci zarážejí, ale většina ostatního světa s tím naprosto nemá problémy. To jen nás učili, že nic "nadpřirozeného" neexistuje a existovat nemůže. A přitom podobné zážitky máme téměř všichni. Není to trochu paradox?
 Janina 
  • 

Re: Re: Re: Respekt 

(26.10.2005 18:15:24)
Tyhle životní příběhy, na internetu je jich dost. Co mi nejvíc utkvělo.

Jedna paní nechala stát kočárek se spícím děckem před obchoďákem a šla nakoupit, jenže najednou se jí udělalo tak strašně zle a nutilo ji to jít ven, a tam jí zrovna s kočárkem s děckem odjížděl cizí chlap. Tak ho chytila.

Dvě děvčata zapadla do jeskyně a zhasla jim baterka. Měly hrozný strach, protože vůbec nevěděly, jak najdou cestu zpět, až nějaké světélko jim ukázalo cestu ven, šly za ním a ono je vyvedlo zpět na denní svit.

Paní někdo unesl dítě. Její sousedce se v noci zdál sen, tak barvitý a konkrétní, že podle něj dopadli policisté pachatelku a děcko u ní našli v pořádku.

Paní se rozloučila s manželem, který odjel na kole do práce. Najednou se jí ale udělalo špatně a nutilo ji to vyběhnout ven. Tam našla muže v louži krve (porazilo ho asi auto), zavolala záchranku a zůstal naživu.

Zmizela mladá dívka. Jedna paní měla v tom kritickém místě, kde ji viděli naposled, vidění, ve kterém se jí ukázalo, co se tenkrát seběhlo. Zjistilo se, že byla zavražděna, přesně jak se to seběhlo, určila přesně místo, kde byla mrtvá schována a určila přesně vraha, který se poté přiznal.

Jedna mladá maminka měla sen, že jí kolem postele teče voda. Probudila se a popadla dítě z postýlky a utekla z domu. Když tam ráno přišla, byl vytopen a strop nad postýlkou byl propadnut do postýlky.









 Lenka, synové 11/04, 12/09 


Přidám něco zvláštního s datem :-) 

(26.10.2005 21:21:22)
Já přidám něco zvláštního s datem:

S manželem jsme se dali dohromady díky tomu, že jsem ho pozvala na svou "Závěrečnou" v tanečních - konala se 27.11. 1993!

Za několik let, pár měsíců po svatbě mi můj gynekolog potrvridl, že jsem těhotná - bylo to 27.11.2002!

Bohužel toto těhotenství nedopadlo dobře a ani druhé, které se nám podařilo za půl roku, takže jsme byli posláni na genetické vyšetření. Vzorky naší krve se ale někam zatoulaly, a tak jsme vyšetření museli absolvovat znovu - bylo to 27.11.2003!

Tentokrát se nic neztratilo, a co víc - potvrdili nám, že jsme oba vpořádku a můžeme se znovu snažit o miminko.
Náš vytoužený chlapeček se narodil 27.11. 2004 :-)))!

Kdyby mi to někdo vykládal, tak bych si asi řekla: Kdoví jestli si to dobře pamatuje? Datum sem, datum tam...!
Ale já mám na data hlavu a tyto pro mne tak významné udlosti si pamatuji PŘESNĚ :-)))!

Byla to všechno jen náhoda...?!?
 Míša 
  • 

porod a pes 

(26.10.2005 22:32:33)
ahojky,
já mám zkušenost, že pár hodin před tím, než mi odtekla plodová voda a začaly pravidelné kontrakce, náš pes změnil své chování.
zalezl za stůl, se mnou nechtěl komunikovat, jasně se mi vyhýbal.
jakmile plodová voda odtekla, pes se ke mně začal mít jako obvykle.
věřím na to, že zvířata dokáží mnoho z našeho prožívání rozpoznat.
znám i pár takových milých lidiček...
 Janina 
  • 

telepatické povely nebo sdělení psovi 

(27.10.2005 7:59:38)
Navrhuju pokus. Zkuste zavolat psa a až se na vás bude pozorně dívat a bedlivě vás sledovat, představte si v hlavě to, co má koncově udělat (sednout si - představit si, jak sedí, vyskočit na vás- představit si, jak je na vás vyskočenej, že mu dáte jíst- že stojí u misky žrádla, že s ním půjdete ven - že běhá s vámi venku apod.)a dívejte se směrem k němu a ten obraz jako posílejte na něj. Jsem přesvědčená, že bude rozumět, a o to líp, o co víc má svého pána raději.

 Kreli+Madlenka7 


Re: Přidám něco zvláštního s datem :-) 

(27.10.2005 10:16:00)
Musím zareagovat. Nedá mi to. Pro mne je 27.11. smolné/šťastné datum. Ten den v roce 97 jsme přišli o naše první miminko - v 27. týdnu. Dva roky na to, 27.11.99 mi můj lékař potvrdil těhotenství. Dopadlo dobře, máme prima holku.
A k tomu ještě jeden příběh. O prvního chlapečka jsme přišli, ale vím, že je v dobrých rukou. Týden před tím, než mi lékaři oznámili, že miminko je bohužel mrtvé, se mi zdál velmi živý sen. Přišla má babička, s kterou jsem prožívala dětství a milovala ji, a říkala, že mi malého pohlídá, ať o něj nemám strach. To ráno jsem si samozřejmě nic nemyslela, ale týden na to mi běhal mráz po zádech.
 Lenka, synové 11/04, 12/09 


Re: Re: Přidám něco zvláštního s datem :-) 

(27.10.2005 14:46:01)
Takže za měsíc si obě určitě vzpomeneme :-)!
Pa Lenka
 Veronika, dcera 4 r. 
  • 

Když těhotenství nedopadne ... 

(5.11.2005 14:19:03)
Ahoj Lenko,

právě trávím doma týden v pracovní neschopnosti poté, co nám již druhé těhotenství během půlroku nedopadlo (poprvé březen 05 - to byl tak 5 tt. a podruhé tedy před týdnem, to byl už 12 tt.) a po přečtení Tvého příspěvku mě napadlo, že ta situace je možná trochu podobná, i když já už jedno dítě mám a tehdy to těhotenství probíhalo úplně bez komplikací. Ráda bych se Tě (příp. ostatních) zeptala, jak probíhají ty genetické testy, zda jsi podstoupila nějakou speciální "léčbu" a taky, jak jsi ty dva neúspěchy snášela psychicky a jak jsi sbírala psychické síly na to třetí těhotenství. Děkuji za odpověď a srdečně zdravím.
 Lenka, synové 11/04, 12/09 


Re: Když těhotenství nedopadne ... 

(6.11.2005 10:21:17)
Ahoj Veroniko!
Psát, že vím, jak Ti teď je, je asi úplně zbytečné, že? Opravdu je ta situace podobná, ale určitě to máš lepší v tom, že už jedno miminko máte :-) a víš, že jsi schopná dítě mít. Pro mne byla nejhorší ta nejistota. Obrovsky jsem se bála, že se nakonec zjistí, že nejsem schopná dítě donosit, nebo že ho nikdy nebudu moci mít s manželem...
Naštěstí se nic z toho nepotvrdilo! Jsem ze severní Moravy, takže na tu genetiku nás poslali do Ostravy, což samo o sobě už pro mne bylo stresující (město ze srdce nesnáším - 5 let jsem tam studovala). Přijeli jsme už s vyplněnými dotazníky, v nichž se zjišťovala naše rodinná anamnéza - hlavně nemoci a kdo na co umřel, ale samozřejmě i zda někdo v rodině také opakovaně nepotrácel (to u nás nebylo). Pan doktor se na to podíval, řekl, že podle toho, co píšeme to vypadá dobře a pak nám JEN VZALI KREV.
Přesně si to nepamatuji, ale myslím, že tvrdili, že výsledky by měly být přibližně do měsíce a přijdou nám poštou. Jak jsem psala - poprvé se vzorky krve ztratily a když nám přišla nová pozvánka, byla jsem přesvědčená, že něco není vpořádku, nechtějí nám to hned říct a pro ujištění si nás zvou znovu :-(. Takže jsme to museli absolvovat ještě jednou toho 27.11. Tvrdili nám, že na Vánoce už asi budeme vědět, jak na tom jsme, ale pořád nic nepřicházelo :-((( Má nervozita byla STRAŠNÁ!!! Nakonec dopis přišel až začátkem února a vyvrátil mé obavy.
Můj gynekolog mi naordinoval tablety "duphaston" - myslím, že to bylo na podporu funkce žlutého tělíska. No, a já jsem hned druhý měsíc otěhotněla.
Asi to bude znít divně, ale já jsem byla naprosto PEVNĚ přesvědčená, že v roce 2004 BUDEME MIMINKO MÍT (24 je totiž s manželem naše šťastné číslo)!!! Těsně před otěhotněním jsem byla týden jako vedoucí na lyžařském táboře na horách (bez manžela) a tam jsem se skvěle odreagovala, vyřádila (jezdila jsem tam víc než deset let vždy v zimě i v létě). A když se mě tam ptali, jak to vidím s táborem v létě, tak jsem odpovídala - já nijak, já jsem tady naposledy :-))).
Ještě bych ale měla napsat, že ani to třetí těhotenství se neobešlo bez komplikací - v sedmém týdnu jsem začala ZASE špinit a určitě je Ti jasné, jak moc jsem byla po těch dvou potratech vylekaná. Doktor mi zdvojnásobil dávku duphastonu a chodila jsem do nemocnice na krev, kde sledovali, zda se mi zvyšuje hladina HCG. Když to bylo OK, přešla jsem v 8.tt z tabletek na injekce Neolutin forte, které jsem dostávala 2x týdně až do 14.tt. Samozřejmě jsem od toth 8.tt byla doma na rizikovém a opravdu poctivě jsem více než měsíc ležela. Střed těhotenství byl fajn - přetalo mi být špatně, miminko se zdárně vyvíjelo, takže jsem dokonce mohla chodit na těhot. cvičení a plavání. Ve 30.tt se mi ale začal zkracovat čípek, takže jsem opět musela ležet - hrozil předčasný porod :-(((. Byla jsem poctivá a opravdu se dost šetřila. Malý se narodil ve 39.tt :-)! Naštěstí jsem měla velkou oporu v manželovi, který to celé se mnou velmi prožíval a také ve své mamince (pomáhala s předvánočním úklidem).
Závěrem: i když bylo kolem mého těhotenství tolik problémů, opravdu jsem si ho užila (tolik knížek jsem nepřečetla ani při studiu a tolik akcí s kamarádkami jsem nepodnikla ani nepamutuji). Jsem rozhodnutá, že do toho půjdu určitě ještě jednou, ale s ohledem na zdraví budeme muset počkat až Malý trošku povyroste.
Verčo, moooc Ti držím pěsti, abys tohle těžké období překonala a hlavně abyste byli s partnerem oba v pořádku a dotřetice Vám "to" vyšlo a výsledkem bylo ZLAŤOUČKÉ MIMINKO, které v noci spinká a přes den se na každého směje (takové je to naše a já si říkám, že ho máme opravdu za odměnu).
Hodně jsem se rozepsala, ale stejně nevím, zda jsem odpověděla na všechny Tvé dotazy, takže pokud bys ještě nějaké měla, nebo si jen tak potřebovala vylít srdce, klidně mi můžeš napsat na mejl!
Měj se hezky a hodně štěstí a sil!!!
Lenka
 Jana 
  • 

Náhody neexistují 

(31.10.2005 11:09:03)
Tak jsem si přečetla všechny vaše příspěvky, bylo to příjemné a dojemné čtení a ráda bych zareagovala. Vy, co máte doma zvířata a chovají se k vám podle přečteného - věřte, že chápete jejich řeč správně. Mají daleko větší intuici než my lidé a dovedou vás ochraňovat. Myšlenka má totiž ohromnou sílu, ať je dobrá nebo zlá a to zvířata velmi dobře vědí.

Zastavování hodinek, rozsvěcování světel, praskání a bouchání věcí, po smrti někoho blízkého, aniž by to způsobila lidská ruka není ničím jiným než upozorněním, že kolem nás je jemnohmnotný svět, který se neumí projevovat řečí, ale způsobem, jaký je mu nejbližší a dosažitelný. To jsou ty "nevysvětlitelné" věci mezi nebem a zemí, které běžně ani nevnímáme, protože žijeme v příliš materialistickém světě a spousta věcí nám nedochází. Putování andělíčka na zlaté niti je toho příkladem. Chybí nám pokora a hlubší zamyšlení se nad lidskou existencí a způsobem života. Sny, které se nám zdají, mohou být věštecké, mohou nás varovat před něčím, abychom si dali na sebe či rodinu větší pozor (viz Jena a její děti u vody), nebo nám mohou dát cestu k vyřešení problému, kterým se dlouho zabýváme a nebo "jen tak" plynou. Ač se vám to třeba mnohým bude zdát k smíchu, je dobré si sny zapisovat, časem dojdete k tomu, že vám vždycky mají co říct a svým způsobem vám jejich rozluštění ulehčí život. Stačí jen umět jemnohmotnému světu naslouchat. To jsou věci, které se nikde neučí, nezískáte je jinak než vlastním zájmem a pokorou. Zkusíte-li to, otevře se vám nový obzor a lépe tak poznáte, co je v životě důležité a co ne.
Nechci tu být za chytrou ani nikoho poučovat, jen jsem navázala na vaše příspěvky a chtěla trochu poodkrýt roušku "tajemna", za kterou jsem se před nedávnem dostala i já a jsem za to moc šťastná. ¨
Prosím vás, abyste těmito věcmi nepohrdali, nemávali nad nimi rukou, jsou tu pro vás, mají vám pomoci. Přeji vám všem z celého srdce, abyste žili tak, aby vám na světě bylo dobře a aby bylo dobře i lidem, kteří vedle vás žijí..:-)
 Lenka, synové 11/04, 12/09 


Re: Náhody neexistují 

(1.11.2005 15:06:28)
Jani, moc hezky jsi to napsala :-)! Souhlasím!!! Taky jsem přesvědčená, že to nebyla náhoda, použila jsem to jen jako řečnickou otázku :-))). L.
 zuzek 


Re: Re: Re: Re: Respekt 

(3.11.2005 14:15:12)
Ahoj, zdravim vas vsechny z anglickeho Telfordu. Jsem tady jako au pair. Prosim vas, nevite nekdo, kde takove pribehy muzu najit na internetu? Strasne me to zajima. Mejte se.
 zuzek 


Re: Re: Re: Re: Respekt 

(3.11.2005 14:16:24)
Ahoj, zdravim vas vsechny z anglickeho Telfordu. Jsem tady jako au pair. Prosim vas, nevite nekdo, kde takove pribehy muzu najit na internetu? Strasne me to zajima. Mejte se.
 zuzek 


Re: Re: Re: Re: Respekt 

(3.11.2005 14:16:28)
Ahoj, zdravim vas vsechny z anglickeho Telfordu. Jsem tady jako au pair. Prosim vas, nevite nekdo, kde takove pribehy muzu najit na internetu? Strasne me to zajima. Mejte se.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Respekt 

(5.11.2005 19:44:08)
Zuzku,

zkus www.wahlgrenis.wz.cz, velmi poučné čtení.
 Petra, Dominik (3/04) 
  • 

Tajemno 

(26.10.2005 22:42:03)
Maceško díky za článek a ostatním "přizpěvatelkám" zrovna tak. Mám takovéhle tajemné příběhy moc ráda a běhá mi z nich mráz po zádech. Doufam že ještě někdo napíše svoje zkušenosti, ať si "užiju". Díky moc a držim palce, aby se nikomu nevyplňovaly zlé předtuchy, ale jen ty dobré
 alza 
  • 

Re: Tajemno 

(27.10.2005 10:39:30)
ja mam tajemne pribehy taky rada, jak uz jsem psala, ale..

neda mi to nezeptat se. jsou ruzne predpovedi skutecne nejakymi "ozvenami" budoucnosti a existuji prave proto, ze se ty veci stanou, nebo se nektere veci deji prave proto, ze jsou PREDPOVEZENY????

nemyslim to jako utok na vypravejici, leze mi z tech pribehu prijemny mraz po zadech, jen to myslim jako otazku do diskuse. neni mozne, aby proto, ze vam nekdo rekne, predpovi, ze se vam neco stane, tak pak se pak podvedome chovate prave tak, aby se to stalo?
 Helena 
  • 

Re: Re: Tajemno 

(27.10.2005 12:38:54)
Ahoj

já si myslím, že mnoho z těch předpovědí je o tom, že máme-li předtuchu, tušení apod., a ono se to pak vyplni ZAPAMATUJEME si to, ale kdo si pamatuje, ze měl tušení, strach apod. a nic se pak nestalo ? Moc lidi ne. Ja měla období kdy jsem se na takové věci soustředila "naslouchala" a věřila, něco vycházelo, ale také ne. Myslím, že i to "prani je otcem myslenky", podvedome ocekavani, obavy atd. maji svuj vliv.
Ale neříkám, že nejsou věci mezi nebem a zemi, jen si nemyslim, ze jsou nadpřirozené (zázračné), ale že je pouze neumíme v současnosti na věděckém podkladě vysvělit a zdůvodnit.
 Lenka, synové 11/04, 12/09 


Re: Re: Tajemno 

(27.10.2005 14:56:44)
Alzo, souhlasím, že psychika člověka dělá divy. Zvláště v mém případě!!! Psala jsem příspěvek o zvláštním datu, se kterým je naše rodinka spojená a téměř jistě vím, že syn se narodil v tento den, protože mé podvědomí zapracovalo (do SPRÁVNĚ vypočítaného termínu porodu zbývaly ještě skoro 2 týdny, takže nebylo kam spěchat :-) ).
Stejně tak to může fungovat i u jiných citlivějších jedinců, i když v úplně jiných situacích :-)))!!!
 Pawlí 


Re: Re: Re: Tajemno 

(27.10.2005 16:42:45)
Alzo,
myslím že většina událostí se děje bez ohledu na to jestli jsou nebo nejsou předpovězeny.
Mám spoustu skušeností s tím že mnoho lidí "ví" jen nevěří svým instinktům a zpětně si vzpomenou :-).
 ewica 
  • 

Sheldrake 

(27.10.2005 7:58:44)
Milá Maceško, čtěte Ruperta Sheldrakea, nejlépe knihu Sedm experimentů. Borec studoval na Cambridge a Harvardu a to měl štěstí, protože tady u nás by mu udělili bludný balvana člověk by se nedozvěděl, že náhoda je jen slovo pro lidi, kteří zjednodušují.
 Eva K 
  • 

intuice 

(27.10.2005 13:20:22)
Myslím, že něco mezi nebem a zemí existuje, např. já s mámou - bolesti hlavy se dostavují ve stejné dny, z neznámých důvodů si voláme, když nás ta druhá potřebuje slyšet.. Když jde manžel s mužskýma, vzbudím chvíli před jeho příchodem.. Ve středu se mi zdálo o zakalené vodě ve které plavu, ve čtvrtek jsem onemocněla.. E
 Eva K 
  • 

intuice 

(27.10.2005 13:21:07)
Myslím, že něco mezi nebem a zemí existuje, např. já s mámou - bolesti hlavy se dostavují ve stejné dny, z neznámých důvodů si voláme, když nás ta druhá potřebuje slyšet.. Když jde manžel s mužskýma, vzbudím chvíli před jeho příchodem.. Ve středu se mi zdálo o zakalené vodě ve které plavu, ve čtvrtek jsem onemocněla.. E
 Pawlí 


Čtení myšlenek 

(27.10.2005 13:45:16)
O tajemno se zajímám už dlouho a nepochybuji o tom že zvířata nám dokážou myšlenky číst.
Nejzářivějším příkladem byl náš perský kocour. Tahle rasa se musí pravidelně koupat jinak mu plstnatí chlupy a vypadá jak prašivý. A náš kocour vodu nesnášel. Jakmile jsme se o tom zmínili nebo nás jen napadla hříšná myšlenka ho vykoupat v 1+1 zmizel beze stop.
Jednou jsem se to rozhodla vyzkoušet. Představila jsem si jak peru prádlo a začala jsem natáčet vanu. Kocour mě s klidem pozoroval rozvalen mezi dveřma. Když bylo vody dost chňapla jsem kocoura a posadila ho do vany. A věřte nebo ne ale jasně jsem slyšela "Ale já přece nejsem prádlo. . . . . . tedy to byl podraz!"
 kj. 
  • 

Váš pes to ví  

(27.10.2005 17:18:06)
Jak psi poznají, kdy se jejich pán vrací domů a další neobjasněné schopnosti zvířat Jak může pes vědět, že se jeho pán vrátí v neočekávanou dobu domů? Čím to, že kočka tuší, že nadešel čas návštěvy veterináře? Jak najdou koně cestu zpátky do své stáje zcela neznámou krajinou? A jak mohou některá doma chovaná zvířata předvídat epileptický záchvat svého pána nebo dokonce zemětřesení? V knize plné úchvatných příběhů a podnětných úvah světově proslulý biolog Rupert Sheldrake dokazuje, že mezi lidmi a zvířaty existuje silná vzájemná propojenost a že právě ta zvířata, která jsou nám nejbližší, nás mohou mnohému naučit o komunikaci, vnímání či přírodě.
Sheldrakeovy provokativní myšlenky o sociálních neboli morfických polích vysvětlují záhadné chování často pozorované u domácích zvířat, i udivující chování zvířat v divoké přírodě, např. migraci nebo návrat do hnízdiště. http://animalrights.webz.cz/vas_pes.htm
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Čtení myšlenek 

(27.10.2005 21:15:08)
Pawlí, mám trošku podobné zážitky se psem ;)
/koupání, žrádlo, ošetřování..../
Ty potvůrky to přesně poznaj!!! Rovněž jiného psa za metrovou zdí našeho domu, když je s námi doma, cizí pes je zticha a dvoje okna zavřená... ;)
Funguje to, jen lidi to už ztratili..
 Pawlí 


Re: Re: Čtení myšlenek 

(27.10.2005 23:12:37)
Ester,
někteří ne, ale moc nás není :-).
 bba 
  • 

věřte nevěřte... 

(29.10.2005 19:21:36)
...zážitků ohledně čtení myšlenek mám celkem dost, některé jsou méně příjemné, některé zase pobaví, ale vůbec by mě nenapadlo sem o tom psát, kdyby... kdyby mi při čtení vašich příspěvků neběhal mráz po zádech a neježily se mi vlasy vzadu na hlavě - to už se mi dlouho nestalo - no a když jsem dočetla poslední příspěvěk na netu, tak jsem se chtěla podívat na mobil a mobil nešel...tak jsem si myslela, že se jen vybil ale nešel nahodit a nakonec jsem zjistila, že má poškozený displej. Je pravda, že mám ten telefon už několik let, ale proč zrovna teď.... radši jsem si pustila televizi, rozsvítila světla a taky zapálím nějaké ty svíčky....

No a jinak - tenhle příspěvěk už píšu po druhé, ten první jsem se mi ztratil, když jsem si omylem klepla na jinou klávesu... ale když jsem chtěla kliknout na ikonu, abych napsala příspěvěk znovu, zjistila jsem, že se mi kus posledního slova napsal do té ikony - což absolutně nechápu. Je tu nějaký počítačový mág, co mi to vysvětlí??
Tak jsem to už radši nezkoumala, dala radši refresh a honem napsala příspěvek a půjdu čekat k telce, než mi přijde návštěva.

Vlastně jsem vám ještě nenapsala, že včera měla mám 11 výročí úmrtí, takže toho dneska asi moc nenaspím a lampičku u postele rozhodně až do rána nezhasnu!!
 Kac-e-na, dcera 16měsíců 
  • 

Zvláštní schopnosti 

(30.10.2005 13:44:12)
Po přečtení tohoto článku a komentářů jsem se rozhodla, že se vám také "pochlubím", co zvláštního mě v životě potkalo. Není to nic, z čeho by běhal mráz po zádech,ale spíš k pousmání.
Kde začít? U naší kočky, která spolehlivě pozná, že teď nejdu do lednice pro rajčata, mrkev, vodu, ale pro šlehačku? Když jsem zůstala doma na rizikovém těhotenství, vypozorovala jsem, že Týna (kočka) spolehlivě pozná, kdy se vrací můj muž domů. Nejprve jsem si myslela, že má za ty roky zaběhnutý cyklus směn, který se opakuje po 28 dnech - takže nic zvláštního. Ale když zajde m. po odpolední "na jedno", a přestože výtah zrovna vozí jednoho souseda za druhým, Týna zůstává bez hnutí ležet a skutečně vystartuje ke dveřím až když odemyká vchod její milovaný páníček. V létě jsem dokonce zjistila, že ho pozná už cca 100m od domu.
Když jsem rodila, celou dobu, co jsem byla doma, mě ošetřovala. Chodila za mnou, a když jsem zaujala pozici, ve které jsem se cítila dobře - začala tak mňoukat, až mě donutila pozici změnit. Až v porodnici jsem se dozvěděla, že tato má "úlevová" pozice, byla pro miminko ta nejhorší, miminku se nedostávalo tolik kyslíku, kolik mělo.

Nebo vám můžu napsat o tom, že mi nefungují hodinky. Ne nějaké jedny, které potřebují péči hodináře, prostě mi nefungují žádné hodinky, ani digitální v mobilním telefonu, na počítači, na videu, na věži .......
Jediné spolehlivé hodiny v naší domácnosti jsou internetem řízené na PC. Když si vezmu hodinky na ruku, začnou se rozcházet, zastavovat, ačkoliv jiným normálně na ruce chodí.
Perlička - když jsem začala pracovat v kanceláři, začaly se rozcházet i hodiny na bezpečnostním zařízení, od té doby, co jsem doma, jim zase chodí normálně.
Ale napíšu vám "jak poznám, co to bude". Už v 8tt jsem věděla, že ta fazolka, kterou nosím pod srdcem je holčička. Od té doby nějak "poznám", co nosí v bříšku mé kamarádky. Už jsem odhalila pět dětí z pěti.
Kamarádka čekala dvojčátka. Na utz jim řekli, že to jsou dva kluci. To bylo radosti. Jednou, asi v půlce těhotenství, si můj muž a její povídali přes ICQ. Nechala jsem vzkázat, ať pozdravuje holky - všechny tři! To bylo "rozčilování", že oni čekají dva kluky...... za pár týdnů jim řekli, že to jedno mimčo se spíš tváří jako holčička.
Dneska už je holkám rok a měsíc :-))).
A ještě jeden příběh: Moje sestřenka po dlouhé době a velkých problémech otěhotněla. Jí bylo jedno, jestli je to kluk nebo holka, hlavně ať je to zdravé, ať to vpořádku donosí.... však to mnohé z nás znají. Ale její maminka (sama ze tří holek), která měla dvě dcery, si nějak neuměla představit, že by to mimčo byl kluk. Tak všude chodila a říkala to naše Štěpánka....
Jednou mi přinesla ukázat pletenou soupravičku - svetřík a čepičku v bílé barvě. Pochválila jsem to a řekla, že by to bylo moc pěkné ve světlounké modré. Teta se na mě nechápavě podívala: "Proč by holčička měla chodit v modré?".
Ondrovi jsou už tři měsíce :-)).


 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Zvláštní schopnosti 

(30.10.2005 14:44:46)
Ahoj
Mně taky nefngujou hodinky. Digitálky se mi vždycky během pár dnů vymazaly, takže mi rodiče nadávali, že s nima špatně zacházim a přestali mi je kupovat a když mi bylo 15, můj teď už manžel našel ručičkové dámské hodinky, tak mi je dal a já mu je druhý den vracela, že jsou rozbité, protože ručičky chodí opačným směrem - vzal to domů ukázat jako zajímavost a než tam dojel, chodily správně. Tak jsme to ještě párkrát zkusili a u mně vždycky po pár hodinách začly chodit dozadu - byla z toho atrakce pro celou třídu. Ale mobil, kterej nosim v batůžku a ne přímo na těle, mi funguje.

Měla jsem jednu kamarádku (teď už se nevídáme), která měla s hodinkama taky problémy - tvrdila mi, že to může bejt krví, že má krev, která jí hodinky magnetizuje, ale nikde jsem neověřovala, zda je to možný.

Co se týká předtuch, měla jsem období, kdy se mi dopředu zdálo, co nepříjemného mě potká, ale jsem moc ráda, že už to přešlo, protože jsem z toho byla hodně rozhozená - po prvních zkušenostech už jsem věděla, že se to splní, ale nemohla (neuměla) jsem tomu nijak zabránit, takže to bylo dost stresující. Pak to přešlo, ale asi před dvěma lety se mi začlo opakovaně zdát, že se nám topí děti a nikdo si toho nevšimne - nebyl tam konec, tak jsem byla hodně nervózní, kdykoli jsme se vydali k vodě a neustále jsem všechny upozorňovala ať dávají na kluky pozor. Loni jsme zas byli u písáku, já si hrála se starším synem na písku a manžel byl s mladším na břehu. V jednu chvíli ten mladší hodil manželovi písek do obličeje a manžel skočil do vody, aby to spláchnul. Prcek skočil za ním a já ani manžel jsme to v tu chvíli neviděli, ale zrovna kolem šel nějakej pán, kterej tam venčil psa (jinak nikde nikdo) a syna vytáhnul. Ani si nezkoušejte představit co si ode mě manžel vyslechnul... Ale ty sny už se mi nezdají.

A před asi šesti lety jsme na vejšce končili druhák a odjížděli na prázdniny a ke mně přišla kamarádka, že se jí zdálo, že na začátku semestru jsem přišla s tím, že jsem těhotná. Smála jsem se tomu a ujistila ji, že si dám bacha, na začátku semestru v říjnu jsem jí vesele hlásila, že těhotná nejsem. O neplánovanym těhotenství, který přišlo záhy se ode mě moje spolužačky dozvěděly na začátku dalšího semestru v lednu :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Zvláštní schopnosti 

(30.10.2005 14:46:44)
Ahoj
Mně taky nefngujou hodinky. Digitálky se mi vždycky během pár dnů vymazaly, takže mi rodiče nadávali, že s nima špatně zacházim a přestali mi je kupovat a když mi bylo 15, můj teď už manžel našel ručičkové dámské hodinky, tak mi je dal a já mu je druhý den vracela, že jsou rozbité, protože ručičky chodí opačným směrem - vzal to domů ukázat jako zajímavost a než tam dojel, chodily správně. Tak jsme to ještě párkrát zkusili a u mně vždycky po pár hodinách začly chodit dozadu - byla z toho atrakce pro celou třídu. Ale mobil, kterej nosim v batůžku a ne přímo na těle, mi funguje.

Měla jsem jednu kamarádku (teď už se nevídáme), která měla s hodinkama taky problémy - tvrdila mi, že to může bejt krví, že má krev, která jí hodinky magnetizuje, ale nikde jsem neověřovala, zda je to možný.

Co se týká předtuch, měla jsem období, kdy se mi dopředu zdálo, co nepříjemného mě potká, ale jsem moc ráda, že už to přešlo, protože jsem z toho byla hodně rozhozená - po prvních zkušenostech už jsem věděla, že se to splní, ale nemohla (neuměla) jsem tomu nijak zabránit, takže to bylo dost stresující. Pak to přešlo, ale asi před dvěma lety se mi začlo opakovaně zdát, že se nám topí děti a nikdo si toho nevšimne - nebyl tam konec, tak jsem byla hodně nervózní, kdykoli jsme se vydali k vodě a neustále jsem všechny upozorňovala ať dávají na kluky pozor. Loni jsme zas byli u písáku, já si hrála se starším synem na písku a manžel byl s mladším na břehu. V jednu chvíli ten mladší hodil manželovi písek do obličeje a manžel skočil do vody, aby to spláchnul. Prcek skočil za ním a já ani manžel jsme to v tu chvíli neviděli, ale zrovna kolem šel nějakej pán, kterej tam venčil psa (jinak nikde nikdo) a syna vytáhnul. Ani si nezkoušejte představit co si ode mě manžel vyslechnul... Ale ty sny už se mi nezdají.

A před asi šesti lety jsme na vejšce končili druhák a odjížděli na prázdniny a ke mně přišla kamarádka, že se jí zdálo, že na začátku semestru jsem přišla s tím, že jsem těhotná. Smála jsem se tomu a ujistila ji, že si dám bacha, na začátku semestru v říjnu jsem jí vesele hlásila, že těhotná nejsem. O neplánovanym těhotenství, který přišlo záhy se ode mě moje spolužačky dozvěděly na začátku dalšího semestru v lednu :-)
 Jana 
  • 

Náhody neexistují 

(31.10.2005 11:19:01)
Tak jsem si přečetla všechny vaše příspěvky, bylo to příjemné a dojemné čtení a ráda bych zareagovala. Vy, co máte doma zvířata a chovají se k vám podle přečteného - věřte, že chápete jejich řeč správně. Mají daleko větší intuici než my lidé a dovedou vás ochraňovat. Myšlenka má totiž ohromnou sílu, ať je dobrá nebo zlá a to zvířata velmi dobře vědí.

Zastavování hodinek, rozsvěcování světel, praskání a bouchání věcí, po smrti někoho blízkého, aniž by to způsobila lidská ruka není ničím jiným než upozorněním, že kolem nás je jemnohmnotný svět, který se neumí projevovat řečí, ale způsobem, jaký je mu nejbližší a dosažitelný. To jsou ty "nevysvětlitelné" věci mezi nebem a zemí, které běžně ani nevnímáme, protože žijeme v příliš materialistickém světě a spousta věcí nám nedochází. Putování andělíčka na zlaté niti je toho příkladem. Chybí nám pokora a hlubší zamyšlení se nad lidskou existencí a způsobem života. Sny, které se nám zdají, mohou být věštecké, mohou nás varovat před něčím, abychom si dali na sebe či rodinu větší pozor (viz Jena a její děti u vody), nebo nám mohou dát cestu k vyřešení problému, kterým se dlouho zabýváme a nebo "jen tak" plynou. Ač se vám to třeba mnohým bude zdát k smíchu, je dobré si sny zapisovat, časem dojdete k tomu, že vám vždycky mají co říct a svým způsobem vám jejich rozluštění ulehčí život. Stačí jen umět jemnohmotnému světu naslouchat. To jsou věci, které se nikde neučí, nezískáte je jinak než vlastním zájmem a pokorou. Zkusíte-li to, otevře se vám nový obzor a lépe tak poznáte, co je v životě důležité a co ne.
Nechci tu být za chytrou ani nikoho poučovat, jen jsem navázala na vaše příspěvky a chtěla trochu poodkrýt roušku "tajemna", za kterou jsem se před nedávnem dostala i já a jsem za to moc šťastná. ¨
Prosím vás, abyste těmito věcmi nepohrdali, nemávali nad nimi rukou, jsou tu pro vás, mají vám pomoci. Přeji vám všem z celého srdce, abyste žili tak, aby vám na světě bylo dobře a aby bylo dobře i lidem, kteří vedle vás žijí..:-)
 Marky - dvě děti 
  • 

Re: Zvláštní schopnosti 

(2.11.2005 15:56:29)
Když jsem si četla Tvůj příspěvek, musím napsat mé zkušenosti. Tedy ne mé, ale mojí mamky. Ta má také už několik let schopnost rozeznat pohlaví dětí. Už jich poznala desítky. Stačí, když si představí budoucí maminku a podle obličeje pozná, zda to bude kluk či holka. Mně také "uhádla" mé dvě děti. Pouze jednou jí to šlo hrozně špatně, dlouho to zkoušela, nešlo to. Byto to moje třetí dítě, o které jsem přišla. Bylo nemocné. Od té chvíle řekla, že už to nikdy zkoušet nebude.
 difo 
  • 

Kočky umí číst myšlenky určitě... 

(31.10.2005 12:41:35)
Mám tu zkušenost s mými kočenami. Třeba pobíhají a kočkují se na zahradě, ale jakmile vezmu doma v kuchyni do ruky maso nebo salám už slyším cvaknout kočičí dvířka. Ale to mi příjde docela běžné. Ale naše starší kočka ráda chodí na noční výlety do cizích zahrad a do parku na myši. Ona už má doma chudák vychytáno. :-) Když mám o ní strach, stačí poslat myšlenku "Bíbo, bojím se o tebe, přijď domu" a ona skutečně za chvíli přiběhne se ukázat. Párkrát se doma "otočí", zamňoukne a zase si v pohodě zmizí. Hezké taky je, když marodím a ležím v posteli, chodí mě kočky léčit. Zalehnou si mne jedna na nohách, jedna na ramenou a vrní a jen tak leží. Zajímavé na tom je, že když se mi uleví, tak zůstává vždy jen jedna a střídají se. A když jsem v pořádku, tak si hledají místečko radši pod topením. Věřte, nevěřte. :-)
 Annaj 


čtení myšlenek 

(31.10.2005 13:26:45)
Má dcera čte mé myšlenky. Ne všechny, tedy alespoň je nekomentuje. Zjistila jsem to v jejich dvou letech - tehdy také začala lépe mluvit.
Sedím si u kávy v obýváku a užívám si "přítomného okamžiku"... najednou se leknu, kde je vlastně dcera. Než stačím cokoliv udělat, ozve se z dětského pokoje: "Tady jsem, maminko. Hraji si v pokoji."
A například zase jsem si jednou tak pomyslela, dala bych si zmrlinu a dcera záhy:"Maminko, dáme si zmrzlinu?"
A teď jeden čerstvý zážitek z minulého týdne. Měla jsem v plánu držet půst, ale zapomněla jsem na to. Když jsem snědla celou snídani uvědomila jsem si to a v duchu jsme byla "zklamaná". Dcera přiběhla z pokoje a říká:"Maminko, co se stalo? Proč jsi nešťastná?"

Přeji všem krásný den.
 Petra 
  • 

Náš pes poznal, že mé těhotenství není v pořádku 

(31.10.2005 13:42:52)
Minulý rok, když jsem byla ve 24tt, mi doktor oznámil, že dítě je vážně postižené, že má nefunkční ledviny a neprůchodný moč. měchýř a že musím podstoupit uměle vyvolaný porod. Asi měsíc před touto diagnózou mě začal náš labrador agresivně napadat, cenil na mě zuby a pokoušel se mě srážet k zemi. Nikdy to nedělal, byl to vždycky náš mazlíček. Když jsem se vrátila z nemocnice, bylo zase všechno v pořádku. Mysleli jsme, že třeba žárlil na nenarozené mimi, ale nyní jsem opět těhotná (těsně před porodem) a náš pes si moje bříško chrání, často ho očuchává a někdy spokojeně olízne, tudíž vím, že tentokrát to bude v pořádku. Ještě chci dodat, že pan doktor potvrdil, že špatný vývoj začal asi měsíc před určenou diagnózou, takže náš pes to opravdu vycítil.
 Kytka Vrz 


Normálně mám husí kůži. 

(31.10.2005 20:45:45)
Maceško, čtu skoro jen tvé příspěvky, protože mám tak málo času, ale vždycky z nich mám husí kůži... buď údivem, radostí, smutkem nebo štěstím... díky za všechny články a za to co děláte. Jdu uspávat svou roční Kiki tak dobrou. Květa Vrz
 kicul 2, Baru 08/03 


Zvířata jsou inteligentní 

(1.11.2005 21:12:48)
Maceško, taky mě potěšil tvůj článek, po dlouhé době jsem na rodině. Já taky přidám svoji trošku do mlýna. Před rokem, kdy se stala ta tragédie s tsunami proběhlo tiskem, že všechny zvířata dlouho před tím, než to přišlo se utekly schovat do pralesa. např. tak se zachránili ošetřovatelé slonů. Takže zvířata opravdu dovedou nebezpečí vycítit. Před rokem taky dostala moje mamka silnou chřipku a náš pes (voříšek) ji celo dobu zahříval a "opatroval". Mě kartářka taky řekla, že mám jasnovidecké schopnosti, bohužel to na sobě vůbec nepozoruji. Ještě jsem nic takového nepředpověděla, zaplaťbůh. Řekla mi na to, že ještě nejsem na to dost silná a musím tomu víc věřit:-) Tak uvidím. Taky prý mám léčitelské schopnosti.
 JanaJanča 
  • 

Můj nemilý zážitek 

(2.11.2005 11:18:55)
Také se mi stalo něco podobného. Je to už 5 let. Žiji v rodinném domku v 1.patře mým rodičů s manželem a s dětmi. Můj otec se chystal na důchod, nechal si spravit operativně oči, aby si to stáří ve zdraví a s jasnýma očima užil. Když jsem jednoho rána vstala a sešla dolů, zjistila jsem, že otec ráno odjel na prohlídku autem a vůbec mi to neoznámil. Strašně mě to rozčílilo, mě se vůbec nic neřekne, proč já o tom nevím !!!. Vlasně ani nevím, proč mě to tak naštvalo. Měla jsem přece vlastní starosti a stejně bych s tím nic nenadělala. Ale říkala jsem si, že bych mu třeba nabídla, že pojedu s ním. Potom jsem odjela s dětmi na návštěvu k přítelkyni. Pily jsme čajíček, povídaly a najednou mě obešla zima, úplně se mi udělalo zle. Uvědomila jsem si v tu chvíli, jak je život pomíjivý a měla jsem opravdu nešťastný pocit. Vcelku rychle jsem se rozloučila a odjela domů. Uplynuly asi dvě hodiny, když zazvonila policie, a oznámili mému bratrovi, že otec měl vážnou dopravní nehodu a je v nemocnici. V tu chvíli jsem věděla, že to nepřežije. Ačkoliv žil ještě týden, než zemřel, věděla jsem to od první chvíle. Ta nehoda se mu stala přesně v tu chvíli, kdy jsem to na sobě pocítila. Asi mu v hlavě proběhla myšlenka na rodinu a já jsem to pocítila. Ani jsem to nikomu neřekla. Myslím na něj skoro každý den a to muž je to 5 let. Myslíte, že se na nás odněkud dívá? Nebo se duše vtělila do někoho nebo něčeho jiného?
 Jana 
  • 

Re: Můj nemilý zážitek 

(2.11.2005 11:51:13)
JanoJančo,

já si myslím, že Tvůj tatínek s největší pravděpodobností ještě svůj nový pozemský život nezačal. Dost možná je ještě upoután u místa dopravní nehody. Pokud na něj myslíš a chtěla bys s ním "mluvit" (ale pozor, ne jen ze zvědavosti!!), ale z touhy mu pomoci, můžeš s ním začít komunikovat pomocí kyvadla. Tady je adresa (http://www.wahlgrenis.wz.cz/magie1_kontaktsduchy.htm), na které můžeš zjistit postup.
Přeji Ti hodně štěstí!
 Lotrando a loupežníci 
  • 

Re: Můj nemilý zážitek 

(3.11.2005 14:16:09)
Já si myslím, že se na tebe dívá z jiné dimenze, a ty to asi cítíš. Asi na tebe stále myslí, možná že potřebuje tvoji pomoc a nebo se přijít rozloučit. Můj návrh: Zkus se na něj v duchu napojit a poslat mu ze srdce lásku, požádej předtím o pomoc svého anděla strážného, aby vás dobře propojil. Aby se nenapojil nikdo jiný se zlým úmyslem, doporučuji myslet v duchu na Ježíše. Jeho vibrace jsou v té jiné dimenzi nejvyšší ochranou. (Pro ty, kdo ho milují a ctí v dimenzi této a podle toho, jak se kdo k Němu hlásí zde, tak On se přihlásí k němu tam.) Pokud v napojení není přítomen v duchu Ježíš, může být všechno zkreslené od bytostí zlých, které tam v té dimenzi jsou. Až ti intuice (anděl) napoví, třeba ti přijde nějaký pocit nebo myšlenka, jak na tom tatínek je, budeš vědět, co dál. Jestli je mu zle, potřebuje mnoho lásky, představ si ho v duchu, jak ho svou láskou obaluješ. Tím se mu možná postupně bude ulevovat více a více. Požádej o pomoc všechny vaše rodinné zesnulé, aby mu také pomohli. V duchu je všechny postupně obejmi a mysli na ně jedině v dobrém a oni ti pošlou neviditelnou duchovní energii. Komunikace se zesnulými předky funguje, i komunikace se zesnulými světci našeho národa. Děje se to pomocí intuice u těch, kdo věří. Kdo nevěří, odsuzuje se k tomu být sám bez pomoci předků.
 Barka+Kryštůfek 


Hmm.. 

(2.11.2005 20:52:17)
pěkné a zajímavé..
 janik 
  • 

Re: Hmm.. 

(5.11.2005 15:30:34)
Je to všechno moc zajímavé. Taky mám dva zážitky, oba jsou spojeny s horami. Pokaždé, když jsem měla pocit, že bych ten den neměla jít s ostatními lyžovat se něco stalo. Byl to takový divný pocit, jakoby mě někdo přemlouval, abych zůstala na chatě a nikam nechodila. Poprvé se parta našich známých vracela z lyžování místo kolem 17.hod až skoro o půl noci, protože zapadli ve sněhu, padla tma a byla vánice a musel je zachraňovat chlap se skútrem. Někteří z nich měli i omrzliny. Podruhé to bylo loni. Kamarádce se stal na sjezdovce úraz a musela ji zachrańovat horská služba. V tu chvíli jsem litovala, že jsem zůstala na pokoji, protože bych v tu chvíli byla radši s ní-mohla jsem jí aspoň psychicky podpořit. Ale na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem tam nebyla-třeba by se mi taky něco stalo. Je to záhada.
 Denisa 
  • 

Zvirata jsou silena 

(8.11.2005 16:45:25)
Jsou tu same hrozne zivotni pribehy, tak napisu neco odlehceneho. Nasi maji loveckeho psa a kazdy rok se zamyslim nad tim, jak je mozne, ze vzdy v listopadu a v sobotu vi, ze bude hon. Uz od rana steka a vyvadi, aby vzbudil panicka. Jaktoze nesteka treba ve stredu nebo v cervnu? Take vi, ze nesmi do postele, pokud je panicek doma. Jednou se mu stalo, ze se otec vratil pro svacinu a nacapal ho pod perinou. Dostal strasne vynadano a od te doby ceka az uslysi motor auta v zatacce a pak teprve jde do postele. Jakoby vedel, ze pak uz se panickovi nebude chtet vracet a svacu si radeji koupi. Ja sama jsem mela kralika a nastehovani meho pritele byl neprekonatelny problem. Nikdy se nikde nepo..., ale od prvniho dne co u me pritel spal, nasla jsem po navratu z prace nacurano na jeho perine. Nikdy ne na me. Jeho zarlivost byla neuveritelna a dokazal to dat pekne najevo. Zvirata jsou daleko chytrejsi nez si vubec dokazeme predstavit, proto bych take ty, co je tyraji, zavirala na desitky let a ne jim davat smesnou vystrahu.
 Jana 
  • 

Re: Zvirata jsou silena 

(9.11.2005 13:10:58)
Deniso,

máš pravdu, někteří lidé jsou ke zvířatům velice bezcitní. Jsou to živí tvorové, mají bezvadnou intuici, kterou ke svému životu perfektně využívají, mají stejnou nervovou soustavu jako my, jenom nemluví. Mnoho o nich nevíme, "jen" je požíráme, a když přijde BSE, ptačí chřipka, prasečí mor či cokoliv jiného, nedokážeme nic jiného, než je začít hromadně vybíjet. Zamyslíme se někdy taky nad tím, zda příčínou těchto chorob není lidské chování ke zvířatům a k přírodě??? Je mi z toho moc smutno.....

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.