Zvláštní schopnosti

Po přečtení tohoto článku a komentářů jsem se rozhodla, že se vám také "pochlubím", co zvláštního mě v životě potkalo. Není to nic, z čeho by běhal mráz po zádech,ale spíš k pousmání.
Kde začít? U naší kočky, která spolehlivě pozná, že teď nejdu do lednice pro rajčata, mrkev, vodu, ale pro šlehačku? Když jsem zůstala doma na rizikovém těhotenství, vypozorovala jsem, že Týna (kočka) spolehlivě pozná, kdy se vrací můj muž domů. Nejprve jsem si myslela, že má za ty roky zaběhnutý cyklus směn, který se opakuje po 28 dnech - takže nic zvláštního. Ale když zajde m. po odpolední "na jedno", a přestože výtah zrovna vozí jednoho souseda za druhým, Týna zůstává bez hnutí ležet a skutečně vystartuje ke dveřím až když odemyká vchod její milovaný páníček. V létě jsem dokonce zjistila, že ho pozná už cca 100m od domu.
Když jsem rodila, celou dobu, co jsem byla doma, mě ošetřovala. Chodila za mnou, a když jsem zaujala pozici, ve které jsem se cítila dobře - začala tak mňoukat, až mě donutila pozici změnit. Až v porodnici jsem se dozvěděla, že tato má "úlevová" pozice, byla pro miminko ta nejhorší, miminku se nedostávalo tolik kyslíku, kolik mělo.

Nebo vám můžu napsat o tom, že mi nefungují hodinky. Ne nějaké jedny, které potřebují péči hodináře, prostě mi nefungují žádné hodinky, ani digitální v mobilním telefonu, na počítači, na videu, na věži .......
Jediné spolehlivé hodiny v naší domácnosti jsou internetem řízené na PC. Když si vezmu hodinky na ruku, začnou se rozcházet, zastavovat, ačkoliv jiným normálně na ruce chodí.
Perlička - když jsem začala pracovat v kanceláři, začaly se rozcházet i hodiny na bezpečnostním zařízení, od té doby, co jsem doma, jim zase chodí normálně.
Ale napíšu vám "jak poznám, co to bude". Už v 8tt jsem věděla, že ta fazolka, kterou nosím pod srdcem je holčička. Od té doby nějak "poznám", co nosí v bříšku mé kamarádky. Už jsem odhalila pět dětí z pěti.
Kamarádka čekala dvojčátka. Na utz jim řekli, že to jsou dva kluci. To bylo radosti. Jednou, asi v půlce těhotenství, si můj muž a její povídali přes ICQ. Nechala jsem vzkázat, ať pozdravuje holky - všechny tři! To bylo "rozčilování", že oni čekají dva kluky...... za pár týdnů jim řekli, že to jedno mimčo se spíš tváří jako holčička.
Dneska už je holkám rok a měsíc :-))).
A ještě jeden příběh: Moje sestřenka po dlouhé době a velkých problémech otěhotněla. Jí bylo jedno, jestli je to kluk nebo holka, hlavně ať je to zdravé, ať to vpořádku donosí.... však to mnohé z nás znají. Ale její maminka (sama ze tří holek), která měla dvě dcery, si nějak neuměla představit, že by to mimčo byl kluk. Tak všude chodila a říkala to naše Štěpánka....
Jednou mi přinesla ukázat pletenou soupravičku - svetřík a čepičku v bílé barvě. Pochválila jsem to a řekla, že by to bylo moc pěkné ve světlounké modré. Teta se na mě nechápavě podívala: "Proč by holčička měla chodit v modré?".
Ondrovi jsou už tři měsíce :-)).