Re: Když těhotenství nedopadne ...

Ahoj Veroniko!
Psát, že vím, jak Ti teď je, je asi úplně zbytečné, že? Opravdu je ta situace podobná, ale určitě to máš lepší v tom, že už jedno miminko máte :-) a víš, že jsi schopná dítě mít. Pro mne byla nejhorší ta nejistota. Obrovsky jsem se bála, že se nakonec zjistí, že nejsem schopná dítě donosit, nebo že ho nikdy nebudu moci mít s manželem...
Naštěstí se nic z toho nepotvrdilo! Jsem ze severní Moravy, takže na tu genetiku nás poslali do Ostravy, což samo o sobě už pro mne bylo stresující (město ze srdce nesnáším - 5 let jsem tam studovala). Přijeli jsme už s vyplněnými dotazníky, v nichž se zjišťovala naše rodinná anamnéza - hlavně nemoci a kdo na co umřel, ale samozřejmě i zda někdo v rodině také opakovaně nepotrácel (to u nás nebylo). Pan doktor se na to podíval, řekl, že podle toho, co píšeme to vypadá dobře a pak nám JEN VZALI KREV.
Přesně si to nepamatuji, ale myslím, že tvrdili, že výsledky by měly být přibližně do měsíce a přijdou nám poštou. Jak jsem psala - poprvé se vzorky krve ztratily a když nám přišla nová pozvánka, byla jsem přesvědčená, že něco není vpořádku, nechtějí nám to hned říct a pro ujištění si nás zvou znovu :-(. Takže jsme to museli absolvovat ještě jednou toho 27.11. Tvrdili nám, že na Vánoce už asi budeme vědět, jak na tom jsme, ale pořád nic nepřicházelo :-((( Má nervozita byla STRAŠNÁ!!! Nakonec dopis přišel až začátkem února a vyvrátil mé obavy.
Můj gynekolog mi naordinoval tablety "duphaston" - myslím, že to bylo na podporu funkce žlutého tělíska. No, a já jsem hned druhý měsíc otěhotněla.
Asi to bude znít divně, ale já jsem byla naprosto PEVNĚ přesvědčená, že v roce 2004 BUDEME MIMINKO MÍT (24 je totiž s manželem naše šťastné číslo)!!! Těsně před otěhotněním jsem byla týden jako vedoucí na lyžařském táboře na horách (bez manžela) a tam jsem se skvěle odreagovala, vyřádila (jezdila jsem tam víc než deset let vždy v zimě i v létě). A když se mě tam ptali, jak to vidím s táborem v létě, tak jsem odpovídala - já nijak, já jsem tady naposledy :-))).
Ještě bych ale měla napsat, že ani to třetí těhotenství se neobešlo bez komplikací - v sedmém týdnu jsem začala ZASE špinit a určitě je Ti jasné, jak moc jsem byla po těch dvou potratech vylekaná. Doktor mi zdvojnásobil dávku duphastonu a chodila jsem do nemocnice na krev, kde sledovali, zda se mi zvyšuje hladina HCG. Když to bylo OK, přešla jsem v 8.tt z tabletek na injekce Neolutin forte, které jsem dostávala 2x týdně až do 14.tt. Samozřejmě jsem od toth 8.tt byla doma na rizikovém a opravdu poctivě jsem více než měsíc ležela. Střed těhotenství byl fajn - přetalo mi být špatně, miminko se zdárně vyvíjelo, takže jsem dokonce mohla chodit na těhot. cvičení a plavání. Ve 30.tt se mi ale začal zkracovat čípek, takže jsem opět musela ležet - hrozil předčasný porod :-(((. Byla jsem poctivá a opravdu se dost šetřila. Malý se narodil ve 39.tt :-)! Naštěstí jsem měla velkou oporu v manželovi, který to celé se mnou velmi prožíval a také ve své mamince (pomáhala s předvánočním úklidem).
Závěrem: i když bylo kolem mého těhotenství tolik problémů, opravdu jsem si ho užila (tolik knížek jsem nepřečetla ani při studiu a tolik akcí s kamarádkami jsem nepodnikla ani nepamutuji). Jsem rozhodnutá, že do toho půjdu určitě ještě jednou, ale s ohledem na zdraví budeme muset počkat až Malý trošku povyroste.
Verčo, moooc Ti držím pěsti, abys tohle těžké období překonala a hlavně abyste byli s partnerem oba v pořádku a dotřetice Vám "to" vyšlo a výsledkem bylo ZLAŤOUČKÉ MIMINKO, které v noci spinká a přes den se na každého směje (takové je to naše a já si říkám, že ho máme opravdu za odměnu).
Hodně jsem se rozepsala, ale stejně nevím, zda jsem odpověděla na všechny Tvé dotazy, takže pokud bys ještě nějaké měla, nebo si jen tak potřebovala vylít srdce, klidně mi můžeš napsat na mejl!
Měj se hezky a hodně štěstí a sil!!!
Lenka