| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
 |
(26.10.2005 13:07:06)
Mam velky respekt pred lidmi, kteri toto umeji. A jeste vetsi pred lidmi, kteri umeji tyto informace prijimat. Ja sama mam z podobneho "nadprirozena" velkou hruzu. Ani nevim proc. Mozna je to jen respekt.
Kdyz jsme byli v prvaku na skolnim vylete, zasli jsem s holkama za vykladackou karet. Moc jsme tomu neverili a hihnali se jako telatka.. Proste parta pubertacek. Ta zena se zrejmne dost nastvala, otocila se na mne a rekla mi, ze moji zivotni laskou bude modrooky blondaty Patrik. Kdyz jsme se hihnali dal, pokracovala... a nedozijes se dvacatych narozeni..
No tehdy mi to prislo strasne moc ujety, pripadala jsem si jak sipkova Ruzenka...
Ale po letech..
Dva mesice pred dvacetinami jsem mela tezky uraz, lezela jsem mesic na ARU. Doktori rikali, ze jsem prezila jen zazrakem..
O dlasich par let pozdeji jsem se vdala za modrookeho blondaka, chodili jsme spolu od sestnacti. Jmenuje se Radek.
Ovsem krteny je na Patrika.
Ja moc rada ctu podobne prbehy, ale moc se jich bojim..
|
| Pavlína 2 dcerky | •
|
(26.10.2005 13:36:56)
Ahoj všem.
Chci se s vámi taky podělit o své zkušenosti s tajemnem. Mám sama v sobě zvláštní schopnost možná šestý smysl nevím. Už několikrát se mi stalo,že jsem něco vycítila a nebylo to bohužel nikdy nic příjemného. Před osmi lety se mi to stalo poprvé a od té doby dokážu vycítit kdy se něco stane.Mého dědečka před osmi roky ranila mrtvice. Dostal se celkem včas do nemocnice. Prodělal náročnou operaci a ležel pak skoro měsíc na oddělení aro. Stav se začal zlepšovat.Začal pomalu chodit ,mluvit. Navštěvovali jsme ho a už pomalu chystali jeho návrat. V té době jsem měla dvouletou dceru a moji rodiče se rozhodli,že dědečka navštíví ještě před propuštěním.My jsme zrovna jet nemohli a já měla intenzívní pocit,že musím po rodičích dědečkovi poslat fotoalbum své dcery. Pořád mi "něco" říkalo at jí dědeček vidí ještě aspon jednou na fotkách. Začali se mi zdát sny,že před dědovým domem kopeme velkou díru.Manželovi jsem říkala,že se něco s dědou stane. Ten se smál ,že jsem blázen brzo má jít přece domů. Do 14 dnů,ale bohužel náhle zemřel aniž by se domů dostal. Další tento nepříjemný pocit se dostavil kdy mi opět ono "něco" našeptávalo před třemi roky. Byli vánoce a my už měli dvě dcerky. Rozdali jsme si dárky holky byli štastné spokojeně si hrály. Já dostala nové cd s moc romantickými písničkami.Pustila jsem si ho a s manželem jsme na něho začali tančit. Byla jsem v tu chvíly tak štastná a najednou mě napadlo "to nebude navždy".V lednu po tomto pocitu naše starší dcera onemocněla dostala vysoké teploty a stav byl hodně vážný. Po 14 dnech neuspokojivého zdravotního stavu nás odeslali do nemocnice v Praze kde nám řekli,že jsme přijeli za pět dvanáct. Dcera je do dnešního dne vážně nemocná a náš život je od té doby naruby. Nicméně děkuji bohu ,že její stav je stabilní. Těch příhod s oním "něco" je víc,ale tyto dvě si pamatuji nějak nejvíc.
|
| Haluška | 
|
(26.10.2005 17:29:39)
Ano, nás materialistické středoevropany tyto věci zarážejí, ale většina ostatního světa s tím naprosto nemá problémy. To jen nás učili, že nic "nadpřirozeného" neexistuje a existovat nemůže. A přitom podobné zážitky máme téměř všichni. Není to trochu paradox?
|
| Janina | •
|
(26.10.2005 18:15:24)
Tyhle životní příběhy, na internetu je jich dost. Co mi nejvíc utkvělo.
Jedna paní nechala stát kočárek se spícím děckem před obchoďákem a šla nakoupit, jenže najednou se jí udělalo tak strašně zle a nutilo ji to jít ven, a tam jí zrovna s kočárkem s děckem odjížděl cizí chlap. Tak ho chytila.
Dvě děvčata zapadla do jeskyně a zhasla jim baterka. Měly hrozný strach, protože vůbec nevěděly, jak najdou cestu zpět, až nějaké světélko jim ukázalo cestu ven, šly za ním a ono je vyvedlo zpět na denní svit.
Paní někdo unesl dítě. Její sousedce se v noci zdál sen, tak barvitý a konkrétní, že podle něj dopadli policisté pachatelku a děcko u ní našli v pořádku.
Paní se rozloučila s manželem, který odjel na kole do práce. Najednou se jí ale udělalo špatně a nutilo ji to vyběhnout ven. Tam našla muže v louži krve (porazilo ho asi auto), zavolala záchranku a zůstal naživu.
Zmizela mladá dívka. Jedna paní měla v tom kritickém místě, kde ji viděli naposled, vidění, ve kterém se jí ukázalo, co se tenkrát seběhlo. Zjistilo se, že byla zavražděna, přesně jak se to seběhlo, určila přesně místo, kde byla mrtvá schována a určila přesně vraha, který se poté přiznal.
Jedna mladá maminka měla sen, že jí kolem postele teče voda. Probudila se a popadla dítě z postýlky a utekla z domu. Když tam ráno přišla, byl vytopen a strop nad postýlkou byl propadnut do postýlky.
|
| Lenka, synové 11/04, 12/09 | 
|
(26.10.2005 21:21:22)
Já přidám něco zvláštního s datem:
S manželem jsme se dali dohromady díky tomu, že jsem ho pozvala na svou "Závěrečnou" v tanečních - konala se 27.11. 1993!
Za několik let, pár měsíců po svatbě mi můj gynekolog potrvridl, že jsem těhotná - bylo to 27.11.2002!
Bohužel toto těhotenství nedopadlo dobře a ani druhé, které se nám podařilo za půl roku, takže jsme byli posláni na genetické vyšetření. Vzorky naší krve se ale někam zatoulaly, a tak jsme vyšetření museli absolvovat znovu - bylo to 27.11.2003!
Tentokrát se nic neztratilo, a co víc - potvrdili nám, že jsme oba vpořádku a můžeme se znovu snažit o miminko.
Náš vytoužený chlapeček se narodil 27.11. 2004 :-)))!
Kdyby mi to někdo vykládal, tak bych si asi řekla: Kdoví jestli si to dobře pamatuje? Datum sem, datum tam...!
Ale já mám na data hlavu a tyto pro mne tak významné udlosti si pamatuji PŘESNĚ :-)))!
Byla to všechno jen náhoda...?!?
|
| Míša | •
|
(26.10.2005 22:32:33)
ahojky,
já mám zkušenost, že pár hodin před tím, než mi odtekla plodová voda a začaly pravidelné kontrakce, náš pes změnil své chování.
zalezl za stůl, se mnou nechtěl komunikovat, jasně se mi vyhýbal.
jakmile plodová voda odtekla, pes se ke mně začal mít jako obvykle.
věřím na to, že zvířata dokáží mnoho z našeho prožívání rozpoznat.
znám i pár takových milých lidiček...
|
| Janina | •
|
(27.10.2005 7:59:38)
Navrhuju pokus. Zkuste zavolat psa a až se na vás bude pozorně dívat a bedlivě vás sledovat, představte si v hlavě to, co má koncově udělat (sednout si - představit si, jak sedí, vyskočit na vás- představit si, jak je na vás vyskočenej, že mu dáte jíst- že stojí u misky žrádla, že s ním půjdete ven - že běhá s vámi venku apod.)a dívejte se směrem k němu a ten obraz jako posílejte na něj. Jsem přesvědčená, že bude rozumět, a o to líp, o co víc má svého pána raději.
|
|
|
| Kreli+Madlenka7 | 
|
(27.10.2005 10:16:00)
Musím zareagovat. Nedá mi to. Pro mne je 27.11. smolné/šťastné datum. Ten den v roce 97 jsme přišli o naše první miminko - v 27. týdnu. Dva roky na to, 27.11.99 mi můj lékař potvrdil těhotenství. Dopadlo dobře, máme prima holku.
A k tomu ještě jeden příběh. O prvního chlapečka jsme přišli, ale vím, že je v dobrých rukou. Týden před tím, než mi lékaři oznámili, že miminko je bohužel mrtvé, se mi zdál velmi živý sen. Přišla má babička, s kterou jsem prožívala dětství a milovala ji, a říkala, že mi malého pohlídá, ať o něj nemám strach. To ráno jsem si samozřejmě nic nemyslela, ale týden na to mi běhal mráz po zádech.
|
|
| Veronika, dcera 4 r. | •
|
(5.11.2005 14:19:03)
Ahoj Lenko,
právě trávím doma týden v pracovní neschopnosti poté, co nám již druhé těhotenství během půlroku nedopadlo (poprvé březen 05 - to byl tak 5 tt. a podruhé tedy před týdnem, to byl už 12 tt.) a po přečtení Tvého příspěvku mě napadlo, že ta situace je možná trochu podobná, i když já už jedno dítě mám a tehdy to těhotenství probíhalo úplně bez komplikací. Ráda bych se Tě (příp. ostatních) zeptala, jak probíhají ty genetické testy, zda jsi podstoupila nějakou speciální "léčbu" a taky, jak jsi ty dva neúspěchy snášela psychicky a jak jsi sbírala psychické síly na to třetí těhotenství. Děkuji za odpověď a srdečně zdravím.
|
| Lenka, synové 11/04, 12/09 |
|
(6.11.2005 10:21:17)
Ahoj Veroniko!
Psát, že vím, jak Ti teď je, je asi úplně zbytečné, že? Opravdu je ta situace podobná, ale určitě to máš lepší v tom, že už jedno miminko máte :-) a víš, že jsi schopná dítě mít. Pro mne byla nejhorší ta nejistota. Obrovsky jsem se bála, že se nakonec zjistí, že nejsem schopná dítě donosit, nebo že ho nikdy nebudu moci mít s manželem...
Naštěstí se nic z toho nepotvrdilo! Jsem ze severní Moravy, takže na tu genetiku nás poslali do Ostravy, což samo o sobě už pro mne bylo stresující (město ze srdce nesnáším - 5 let jsem tam studovala). Přijeli jsme už s vyplněnými dotazníky, v nichž se zjišťovala naše rodinná anamnéza - hlavně nemoci a kdo na co umřel, ale samozřejmě i zda někdo v rodině také opakovaně nepotrácel (to u nás nebylo). Pan doktor se na to podíval, řekl, že podle toho, co píšeme to vypadá dobře a pak nám JEN VZALI KREV.
Přesně si to nepamatuji, ale myslím, že tvrdili, že výsledky by měly být přibližně do měsíce a přijdou nám poštou. Jak jsem psala - poprvé se vzorky krve ztratily a když nám přišla nová pozvánka, byla jsem přesvědčená, že něco není vpořádku, nechtějí nám to hned říct a pro ujištění si nás zvou znovu :-(. Takže jsme to museli absolvovat ještě jednou toho 27.11. Tvrdili nám, že na Vánoce už asi budeme vědět, jak na tom jsme, ale pořád nic nepřicházelo :-((( Má nervozita byla STRAŠNÁ!!! Nakonec dopis přišel až začátkem února a vyvrátil mé obavy.
Můj gynekolog mi naordinoval tablety "duphaston" - myslím, že to bylo na podporu funkce žlutého tělíska. No, a já jsem hned druhý měsíc otěhotněla.
Asi to bude znít divně, ale já jsem byla naprosto PEVNĚ přesvědčená, že v roce 2004 BUDEME MIMINKO MÍT (24 je totiž s manželem naše šťastné číslo)!!! Těsně před otěhotněním jsem byla týden jako vedoucí na lyžařském táboře na horách (bez manžela) a tam jsem se skvěle odreagovala, vyřádila (jezdila jsem tam víc než deset let vždy v zimě i v létě). A když se mě tam ptali, jak to vidím s táborem v létě, tak jsem odpovídala - já nijak, já jsem tady naposledy :-))).
Ještě bych ale měla napsat, že ani to třetí těhotenství se neobešlo bez komplikací - v sedmém týdnu jsem začala ZASE špinit a určitě je Ti jasné, jak moc jsem byla po těch dvou potratech vylekaná. Doktor mi zdvojnásobil dávku duphastonu a chodila jsem do nemocnice na krev, kde sledovali, zda se mi zvyšuje hladina HCG. Když to bylo OK, přešla jsem v 8.tt z tabletek na injekce Neolutin forte, které jsem dostávala 2x týdně až do 14.tt. Samozřejmě jsem od toth 8.tt byla doma na rizikovém a opravdu poctivě jsem více než měsíc ležela. Střed těhotenství byl fajn - přetalo mi být špatně, miminko se zdárně vyvíjelo, takže jsem dokonce mohla chodit na těhot. cvičení a plavání. Ve 30.tt se mi ale začal zkracovat čípek, takže jsem opět musela ležet - hrozil předčasný porod :-(((. Byla jsem poctivá a opravdu se dost šetřila. Malý se narodil ve 39.tt :-)! Naštěstí jsem měla velkou oporu v manželovi, který to celé se mnou velmi prožíval a také ve své mamince (pomáhala s předvánočním úklidem).
Závěrem: i když bylo kolem mého těhotenství tolik problémů, opravdu jsem si ho užila (tolik knížek jsem nepřečetla ani při studiu a tolik akcí s kamarádkami jsem nepodnikla ani nepamutuji). Jsem rozhodnutá, že do toho půjdu určitě ještě jednou, ale s ohledem na zdraví budeme muset počkat až Malý trošku povyroste.
Verčo, moooc Ti držím pěsti, abys tohle těžké období překonala a hlavně abyste byli s partnerem oba v pořádku a dotřetice Vám "to" vyšlo a výsledkem bylo ZLAŤOUČKÉ MIMINKO, které v noci spinká a přes den se na každého směje (takové je to naše a já si říkám, že ho máme opravdu za odměnu).
Hodně jsem se rozepsala, ale stejně nevím, zda jsem odpověděla na všechny Tvé dotazy, takže pokud bys ještě nějaké měla, nebo si jen tak potřebovala vylít srdce, klidně mi můžeš napsat na mejl!
Měj se hezky a hodně štěstí a sil!!!
Lenka
|
|
|
|
| Jana | •
|
(31.10.2005 11:09:03)
Tak jsem si přečetla všechny vaše příspěvky, bylo to příjemné a dojemné čtení a ráda bych zareagovala. Vy, co máte doma zvířata a chovají se k vám podle přečteného - věřte, že chápete jejich řeč správně. Mají daleko větší intuici než my lidé a dovedou vás ochraňovat. Myšlenka má totiž ohromnou sílu, ať je dobrá nebo zlá a to zvířata velmi dobře vědí.
Zastavování hodinek, rozsvěcování světel, praskání a bouchání věcí, po smrti někoho blízkého, aniž by to způsobila lidská ruka není ničím jiným než upozorněním, že kolem nás je jemnohmnotný svět, který se neumí projevovat řečí, ale způsobem, jaký je mu nejbližší a dosažitelný. To jsou ty "nevysvětlitelné" věci mezi nebem a zemí, které běžně ani nevnímáme, protože žijeme v příliš materialistickém světě a spousta věcí nám nedochází. Putování andělíčka na zlaté niti je toho příkladem. Chybí nám pokora a hlubší zamyšlení se nad lidskou existencí a způsobem života. Sny, které se nám zdají, mohou být věštecké, mohou nás varovat před něčím, abychom si dali na sebe či rodinu větší pozor (viz Jena a její děti u vody), nebo nám mohou dát cestu k vyřešení problému, kterým se dlouho zabýváme a nebo "jen tak" plynou. Ač se vám to třeba mnohým bude zdát k smíchu, je dobré si sny zapisovat, časem dojdete k tomu, že vám vždycky mají co říct a svým způsobem vám jejich rozluštění ulehčí život. Stačí jen umět jemnohmotnému světu naslouchat. To jsou věci, které se nikde neučí, nezískáte je jinak než vlastním zájmem a pokorou. Zkusíte-li to, otevře se vám nový obzor a lépe tak poznáte, co je v životě důležité a co ne.
Nechci tu být za chytrou ani nikoho poučovat, jen jsem navázala na vaše příspěvky a chtěla trochu poodkrýt roušku "tajemna", za kterou jsem se před nedávnem dostala i já a jsem za to moc šťastná. ¨
Prosím vás, abyste těmito věcmi nepohrdali, nemávali nad nimi rukou, jsou tu pro vás, mají vám pomoci. Přeji vám všem z celého srdce, abyste žili tak, aby vám na světě bylo dobře a aby bylo dobře i lidem, kteří vedle vás žijí..:-)
|
| Lenka, synové 11/04, 12/09 |
|
(1.11.2005 15:06:28)
Jani, moc hezky jsi to napsala :-)! Souhlasím!!! Taky jsem přesvědčená, že to nebyla náhoda, použila jsem to jen jako řečnickou otázku :-))). L.
|
|
|
| zuzek | 
|
(3.11.2005 14:15:12)
Ahoj, zdravim vas vsechny z anglickeho Telfordu. Jsem tady jako au pair. Prosim vas, nevite nekdo, kde takove pribehy muzu najit na internetu? Strasne me to zajima. Mejte se.
|
|
| zuzek |
|
(3.11.2005 14:16:24)
Ahoj, zdravim vas vsechny z anglickeho Telfordu. Jsem tady jako au pair. Prosim vas, nevite nekdo, kde takove pribehy muzu najit na internetu? Strasne me to zajima. Mejte se.
|
|
| zuzek |
|
(3.11.2005 14:16:28)
Ahoj, zdravim vas vsechny z anglickeho Telfordu. Jsem tady jako au pair. Prosim vas, nevite nekdo, kde takove pribehy muzu najit na internetu? Strasne me to zajima. Mejte se.
|
| Jana | •
|
(5.11.2005 19:44:08)
Zuzku,
zkus www.wahlgrenis.wz.cz, velmi poučné čtení.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)